Karolina píše: (5. 5. 2008, 13.58)

Dobrý den,má dotaz ohledně mé skoro osmnáctileté dcery(18 let ji bude v září)Neustále lže ,začalo to známkami ve škole,a končí to odchodem z domova.Mám strach ,že nedodělá školu.Asi púl roku chodí s chlapcem,který doma může cokoli,zdá se mi ,že i dost pije(byl s námi na horách)Tento týden jsem se dozvěděla,že nebyla dva dny ve škole.Byla u toho kluka(20let) .Nejhorší je natom ,že byla jeho máma doma.Dcera má zastání u sveho otce(jsme rozvedeni od jejích tří let),bohužel finanční.S ním se mluvit nedá.Myslím ,že žijeme "normální "život.Nynější manžel  má dceru velmi rád v podstatě ji vychoval a také ho velmi zklamala,byl ji nablízku v dobách kdy na ni její pravý otec kašlal.Vždy jsem ji vedla k tomu že ji její pravý otec má rád,teď se to obrátilo vše proti mě.Svou dceru mám ráda,ale nechci se od ni nechat vydírat.Je pro mě težké koukat se jak naše city vyměňuje arogantním způsobem za peníze.Můžu s tím ještě vůbec něco udělat?Nebo ji mám nechat jít?Chlapcova matka dceři nabídla,že za tři tisíce měsíčně tam může bydlet.Její otec ji řekl ,že ji bude podporovat.(zmatený dotaz),ale děkuji za odpověď.

Odpověď: (7. 5. 2008, 14.44)

Milá Karolino,
ve vašem psaní považuji za důležité následující věty:
1. Nechci se od ni nechat vydírat - velmi rozumná myšlenka - držte se jí.
2. Můžu s tím ještě vůbec něco udělat? - tuto otázku kladete, protože sama cítíte konfrontaci s bezmocí, s vlastní bezmocí.
Jediné, co člověk může mít pod kontrolou, je on sám (a k tomu často potřebuje mnohé informace a zkušenosti...) Dítě je zprvu závislé na rodiči a je rodičovskou zodpovědností o dítě se starat a vést ho, ale s věkem vliv a zodpovědnost rodiče za dítě klesá (není to náhlá změna, která se uděje v den 18narozenin ale postupná proměna)
Pro rodiče tato konfrontace bývá náročná a v některých případech i bolestná, ale není jiná cesta (můžete si pro inspiraci přečíst knihu Matka Davida S.)
Vy víte, že jste ji dala všechnu lásku, kterou jste mohla a teď je na dceři, jak s ní naloží. Doporučuji jednat s ní partnersky (otevřenost, vyrovnanost - dávání a přijímání, svoboda rozhodování a nesení přirozených následků)
Nechat řeku plynout...
Přeji vše dobré.

Andy píše: (5. 5. 2008, 12.24)

Dobrý den,
je mi 23 let, prosím o radu ohledně mé psychiky a nálad. Mám problém být v klidu a užívat si života. Neustále se stresuji, vše moc prožívám, maličkost si pamatuji dlouho, když mi někdo ublíží. Jsem pesimista, pomalu už nevěřím na lásku na celý život, slyším o nevěrácha  problémech...
Sama působím chladně a tvrdě na své okolí a uvnitř jsem přecitlivělá. Rodiče se rozvedli, matka byla histerická, cholerická, nezvládla moji pubertu. Nestýkáme se už 3 rokem. Začínám se jí silně podobat v chování, přestože mi vadilo! Vystřídala jsem několik partnerů, většinou můj vztah trval maximálně rok, někdy mám i pocit, že je lepší být sama a nikomu neubližovat, ale to také nejde. Nevím jak být zase vyrovnaný člověk. Teď mám přítele rok a čtvrt a začínáme se hádat..mrzí mě to. Je hodný, rekonstuujeme byt, jen trochu žárlivý, ale zatím v míře. Akorát mi vadí jeho nadváha. Hrozně mě trápí a nevím jak ho donutit sportovat a žít zdravěji.
Děkuji předem za radu
Andrea

Odpověď: (7. 5. 2008, 14.32)

Milá Andy,
asi se budu opakovat, ale opravdu neznám jinou cestu, než se naučit např. meditativně pracovat sama se sebou. Práce na sobě samé je srovnatelná s prací v dolech. Je to práce postupná, systematická, vyžadující vytrvalost, sebekázeň a lásku... Můžete si nalézt literaturu, vyhledat semináře nebo pro úvod se vydat za odborníkem. V předešlých odpovědích můžete nalézt odkazy na semináře rodinných konstelací.

bábina píše: (30. 4. 2008, 20.42)

Je mi přes 60. Ještě pracuji,musím mít prostředky pro dceru a vnouče. Přijdu si ze všeho dost vyhořelá. Teď mě ještě čeká možné skončení práce a mám strach jak to vše finančně zvládnu. Často se přistihnu při myšlence, že už bych to mohla mít vše za sebou, celý svůj smutný život.Nevím ani kdy jsem se zasmála. Má to vůbec ještě všecho cenu? Ani nevím, proč to píši, snad snaha o další směr cesty. Nevím a nevím ani jak dále se rozhodnout a vlastně proč

Odpověď: (1. 5. 2008, 16.07)

Milá bábino :),
to, co vím o životě a smrti rozhodně nepodporuje sebevraždu. Jakou cenu má život  a jeho smysl jsem začala hledat již takřka v dětství a pak ještě spoustu let. Dělali to mnozí před námi a je docela zajímavé se s jejich poznáním seznámit a rozvíjet. Třeba zajímavou inspiraci najdete na akcích http://www.akropolis.cz/­. Je dobré dělat si radost programově.  Přeji vše dobré.

petapu píše: (30. 4. 2008, 18.57)

Dobrý den.
dětství nebylo jednoduché, mamka mi kladla na bedra, že jsem nejstarší a musím vše zvládnout. Ale bohužel jsme k sobě nikdy vztah nenašly, díky jejímu přístupu, přestože ji mám ráda, je to má mamka.
Ale důvod proč píši. Měla jsem dlouholetého přítele, ale objevil se jiný, který mi v podstatě dal vše na světě, o čem žena sní. Dokonce jsem otěhotněla, ale jeho radost trvala jen krátce, asi den. Pak přišel s návrhem na potrat a jelikož má láska byla veliká, tak jsem na to přistoupila. Ale velice nerada a doteď si to vyčítám! V listopadu mne opustil s tím, že chce být sám. Velice mne to ranilo a nesnesu už žádného chlapa. Jsem bohužel stále v bytě, kde jsme to vše prožili a moc mi to připomíná. Ale už se sháním po bytě, ale jsem sama. Chybí mi a myslím na něho každý den.
Nedokážu se s tím vypořádat a každý den holduji alkoholu, je to dobré řešení.
Také má odjet do ciziny, ale nějak to nevypadá. Myslela jsem, že by mu tam došlo, že bych mohla být ta pravá, ale asi nechce. Je mladší a rád by něco zažil, jen si myslím, že pro to moc nedělá. Jsem stále v "našem" bytě.
Nevím co dělat. Petra

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.54)

Petro,
je na čase uklidit si sama v sobě a ve svém životě. Můžete začít tím, že odložíte lahev a začnete se zajímat o něco jiného než o loňský sníh, třeba o lásku k sobě i světu. Dobré by bylo chodit pravidelně, zpočátku 1x týdně k psychoterapeutovi (zvažte spolupráci např. s "Apolinářem"). Nebo můžete žít jako obyvatel na třetí planetě v Malém princi (od A.S.Exupery)

Hana píše: (30. 4. 2008, 14.20)

Dobrý den, mám velký problém se svou dcerou. Poslední dobou  se mi zdá že moc zhubla. Odmítá jíst večeře i obědy s tím , že už jedla ale ja jí to nevěřím. Občas jí vidím že si dá jogurt nebo zeleninu, popíjí vodu, Toť vše z jejího jídelníčku. Neustále si stěžuje kolik je v jídle kalorií a tuků. Před pár dny přímo hytericky po mě vijela ať se prý podívám jak je tlustá a já do ní cpu neustále kopy hnusného jídla. Do koupelny mě nepustí když se koupe. Prý je tak tlustá že by se mi mohlo udělat špatně..... A to je den co den... Myslíte, že to  je mentální anorexie?? Poraď te co dělat. Dceři je 15 let. Moc děkuju za odpověď

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.47)

Milá Hano,
popisujete skutečně projevy spojené se závislostním vztahem k jídlu - s mentální anorexií. Zajděte s ní k psychoterapeutovi, třeba do pedagogicko psychologické poradny. Získáte ke spolupráci někoho nezávislého, který ji poskytne informace, jaké bývají další postupy... další info např.: http://www.anabell.cz/

Jana píše: (30. 4. 2008, 11.43)

Dobrý den,mám strašný problém..Začala jsem chodit v roce 2007 s přítelem.Mě je 23 a přítelovi 37 let.Jsme dosud spolu.Ale jsem strašně žárlivá.A moc nás to oba trápí.Vždy,když jedeme do města,tak kouká po holkách.I otáči se někdy.A když s ním doma o tom mluvím,tak furt řiká,že ho nikdo nezajímá a že miluje jen mě.Já vím,že koukání po lidech je normál,já bych nežárlila,kdybychom šli normálně.Je jasný,že když jdeme a jdou před námi lidi,tak se kouknem to i já,ale on se otáčí a kouká na druhou stranu.Ničí nám to vztah.Jsem strašně z toho v depresi a pokud bude možné tak mi doporučte psychologa.Z Trutnova.Jsem 2 měsíce po porodu a nejsem na původní váze.Jeho zajímají hubený holky a já po porodu jako tyč nejsem.Na každého se směje a to je v pořádku,ale jak se usměji já je zle.Přede mnou měl modelky,a v pc má taky uložný hubený a v tel taky,tak nevím co s tím.Prosím poraďte mi co mám dělat či jak postupovat.Děkuji Jana

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.41)

Milá Jano,
ono chování vašeho přítele není zcela slušné... snad vám dává jinak pocítit vaši jedinečnost. Žárlivost bývá spojena s touhou vlastnit druhého (láska je o svobodě, dobrovolnosti...) a také s nejistotou o vlastní ceně. Jindy žárlivost může být důsledkem toho, že partner dává lásky jen půl - proč nejste manželé?
A často se v problému mísí všechny uvedené faktory. Tak, jak jste nalezla mne, jistě najdete i nějakého psychoterapeuta ve vašem regionu.

Hloupá studentka píše: (30. 4. 2008, 10.44)

Dobrý den, jsem studentkou čtvrtého ročníku střední školy a dostala jsem se vlastní hloupostí do komplikované situace. Dva týdny před ukončením klasifikace jsem přestala chodit do školy, důvodem byl strach z lidí ve škole, kantorů i spolužáků - psychický tlak. Během těchto dvou týdnů jsem začala chodit k psycholožce a se svými problémy něco dělat. Psycholožka mi pomohla a nadále pomáhá, ale je zde další problém, potřebovala bych omluvenku na tyto dva týdny, ale ani ta psycholožka, ke které chodim mi jí nenapíše, jen mi napsala potvrzení, že mám psychické problémy. Což ale toto škola neuzná jako řádnou omluvu. Omluvenka od lékaře není dostačující. Nevíte o nějakém řešení? Předem moc děkuji.

Odpověď: (30. 4. 2008, 17.03)

Milá studentko,
věřím, že řešení se podaří nalézt - nějak jsi nepsala o rodičích, rodiče mohou omlouvat nepřítomnost, a je-li ti více než 18, jsi to ty, kdo se omlouvá.  Škola mívá stanovený počet hodin, který žák může chybět, aniž by dělal přezkoušení. Nic horšího než přezkoušení z předmětů pro uzavření klasifikace by ti hrozit nemělo. Natrénujte s psycholožkou rozhovor s ředitelem školy, ve kterém si ujasníte možnosti jedné a druhé strany. Rozhodně se nevzdávej a tuto školu dokonči - na to máš právo (kdyby bylo nejhůř, můžeš o spolupráci požádat např. českou školní inspekci)

hana píše: (30. 4. 2008, 10.15)

i na to jsem dceru už připravovala, ale řekla mi jestli chci at jdu, ale bez ní. Mám se nechat připravit o dítě

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.35)

nechat řeku plynout...je někdy těžké, ale jediné možné (řeka mimo koryto nese s sebou komplikací více) a její směr stejně neobrátíte...

Veronika píše: (30. 4. 2008, 10.12)

Dobrý den,
jsem po mimoděložním těhotenstvi (už druhém), tudíž nemám ani jeden vejcovod a nemohu příjít do jiného stavu normální cestou. Je mi 33let a na jednom umělém oplodnění jsem byla, bohužel bez výsledku. Začala jsem se uzavírat před manželem a zatím vůbec nechci slyšet o druhém umělém oplodnění, protože mám strach. Nic mě nebaví a připadám si k ničemu. Ani nevím na co se ptát. Jediné na co se zmůžu je se Vám tady vypovídat.

Odpověď: (1. 5. 2008, 15.26)

Milá Veroniko,
začínáte se uzavírat životu, to není dobré... prožít si smutek je možné, je dobré ho sdílet s manželem, ale není dobré se od manžela izolovat ani se ve smutku (a posléze v depresi) utápět. Strach a sebelítost nejsou dobrými rádci. Cesty života jsou rozmanité...tvořivý člověk je dokáže objevovat... Přeji vše dobré a sílu ke zdvihnutí pohledu.

hana píše: (30. 4. 2008, 9.33)

Dobrý den, mám osmiletou dceru, která má dost narušenou psychiku díky mému vztahu s jejím otcem. Já jsem pro zachování rodiny on bohužel ne a naše dcera to nese velmi těžce. Zhoršila se i ve škole dost často chybí, protože jí neni dobře. Nevím jak jí pomoci, protože můj muž je přesvědčen, že odpor ke mě nepřekoná. Záleží mi na jejím zdravotním stavu a k psychologovi nechce. Je dost uzavřená a myslím, že by s ním ani nekominikovala. Prosím poradíte mi co mám dělat.

Odpověď: (30. 4. 2008, 10.10)

Milá Hano,
řešením pro vaši dceru také může být, že maminka bude v  klidu a nebude se hroutit, trápit z konce manželství. Vy chcete žít s člověkem, který k vám cítí odpor? Proč? Z vaší strany vnímám dost agresi. Rozchod rodičů, který proběhne ve vzájemné úctě je pro děti lepší, než to pnutí, které tvoříte.

Kam píše: (29. 4. 2008, 11.44)

Dobrý den, chci se zeptat na Váš názor: můj přítel měl klíče od mého bytu, po určitých vztahových dohadech-jeho žárlení, šel do mého bytu, když jsem byla v práci a celý mi ho prohledal. Našel fotky s mým bývalým přítelem, kde jsme se fotili nazí - z legrace. Po mých prosbách,kde toto vše sebral, protože mi to ukázal jako tajnost bůch ví kde to sebral, jsem sama přišla na to jak to bylo-pak se přiznal. Po nějaké době jsem si uvědomila,že to má asi vypálené na CD, přiznal a já ho chtěla vrátit. Vrátil až po měsíci a to stylem koukni se a aniž bych to doshlédla, vyndal CD a rozlámal jej. Ikony mi ještě zůstali na PC a k mému údivu byla jedna fotka položená na výstřižku z novin, kde přebírám cenu od hejtmana a je tam i starosta a na ní položená fotka,kde jsme nazí s přítelem-obě vyfocené dohromady jako připravené na zveřejnění-takový mám z toho dojem. Dodávám, že žárlil i na hejtmana, jelikož byl na mě milý při udílení ceny. Jsem divná, když mi jeho chování přijde trošičku jako psychopatické..a je toho víc. Dodávám, že můj přítel je vážený člověk ve větším městě.

Odpověď: (30. 4. 2008, 10.07)

Milá Kam,
jak vidět, postavení a moc nemá nic společného s osobnostní zralostí v intimních vztazích ani s citem pro etiku. V jeho chování prosvítá touha po moci a vlastnění i v intimním vztahu, zároveň stopka, která by měla svítit při sebekontrole je patrně oslabena. Doporučuji, mít se před takovým můžem na pozoru.

Eva píše: (29. 4. 2008, 8.29)

Dobrý den,
bude mi čtyřicet let. Moje dětství nebylo moc dobré.
Střední školu jsem vystudovala s obrovským ponížením,
jsem technický antitalent, ale studovat jsem musela na
přání rodičů. Po ukončení studia jsem se chtěla vzepřít
a opatřit si lepší život - vdala jsem se. Po osmi letech
utrpení ve vybojovaném vztahu s alkoholikem jsem se rozvedla.
Chtěla jsem vše zvládnout, ale zpětným pohledem se mi zdá,
že jsem nebyla připravená. Myslím, že jsem dobrá matka.
Jinak je můj život sérií neúspěchů, protože se všeho bojím
nejvíce dalšího vlastního selhání.Moje životní role je
ohnutá služka, která se bojí cokoliv cítit, říkat...
Teprve nyní poznávám, že jsem ještě nikdy nežila svůj
vlastní život a velice si přeji začít ho žít.
Nevím ale jak vystoupit z kruhu, který jsem kolem sebe
postupem času ze strachu z lidí uzavřela.
Hledám knihu, která by mi pomohla, protože psychoter.si
nemohu dovolit. Potřebuji systém kroků, který by mi pomohl
překonat pasivitu a počáteční nevoli mé rodiny, která se nutně
zvedne, jestliže se rozhodnu vydat vlastní cestou.
Můžete mi prosím poradit, v jaké knize bych takovou berličku
mohla najít?
Velice vám děkuji, Evka

Odpověď: (30. 4. 2008, 10.01)

Milá Evo,
doporučuji přecijen zvážit psychoterapii alespoň jedenkrát za měsíc - kontakt člověka s člověkem nic nenahradí. Studium literatury je samozřejmě dobré - Miluj svůj život od L.Hay je pro začátek klasika. Sebeléčení světlem se lidem líbívá, v té žadě je dobrá i kniha Osobní síla, ale nevím, zda je pro vás přijatelná. Přeji vše dobré.

Erika píše: (27. 4. 2008, 20.38)

Dobry den, zajimalo by mne jak, jakym zpusobem ci jakou metodou bych mohla probudit sve vnitrni dite.Velmi me to trapi,chce porad spat,nema motivaci,je lina, do niceho se ji nechce, vsechno odklada, na vsechno ma dost casu atd..
Mnohokrat dekuji.
erika

Odpověď: (28. 4. 2008, 11.23)

Milá Eriko,
problematika je složitější. Např. léčebnou meditací. Ale asi by bylo třeba srovnat toho více.

radulinka píše: (27. 4. 2008, 18.03)

Dobrý den, mám docela velký problém z kterého nevím jak ven, mám přítele, před 11 měsíci mě požádal o ruku a teď spolu cekame miminko.
Zrovna , ale prochazime, krizi, jsme ve velké financni tisni a doslo to tak delko, ze musel jezdit za jednim znamym , ktery je gay a on mu daval penize za to ze snim travil cas.za posledni mesic jsme se nejak odcizili a strasne se hadali, rekli si spoustu osklivich veci a on se uz netesil jezdit domu.
Ted se mi priznal k tomu, ze proste uz nemuze dal a ze se mu to s muzem libi vic nez s zenou, tenmuz co za nim jezdil, mu rekl, ze uz to o nem vi dva roky, ale ze si to nechtel priznat,rekl mi, ze ma ten v hlave zmatek a at si na chvili dame pauzu, ze doufa, ze se mu po nas zacne styskat. dali jsme tomu jeste posledni mesic sanci, ale bojim se toho, ze se rozhodne byt gayem. Ja o nej nechci prijit, ale bojim se abych si nedelala marne nadeje, ze bude vsechno jako driv, rekl mi, ze tomu uz sam neveri, ze by to bylo v pohode, ze pro nej hodne znamena, ale ze ted v tom proste figuruje jeste jina osoba(ten muz)
Nikdy nebyl na muze, myslite, ze v jeho zivote mohl nastat takovy velky zvrat a on se opravdu stane gayem?POradte co delat

Odpověď: (28. 4. 2008, 11.21)

Milá R.,
vy toho mnoho udělat nemůžete. Je to "boj" vašeho přítele. Bohužel nemá dostatek informací o této problematice, bez spolupráce se specialistou to opravdu nebude snadné (a s ním to také být snadné nemusí, ale může mít cesta směr). Přítel může kontaktovat např.­http://www.studioh.cz/studioh.… (vím, že paní Hudečková by mohla pomoci) nebo mne (což by bylo pro něj také dobré)
Vy nezapomente na to, že k lásce patří svoboda, radujte se z toho, že dítě bylo počato z lásky a důvěřujte sobě, že váš život bude dobrý...

Bozena píše: (25. 4. 2008, 23.46)

Dobrej vecer,

chtela bych se zeptat, jak si znovu najit cestu k manzelovi.. Jsme spolu 13 let jako manzele.
Jiz nekolik let zijeme v cizine a nemame skoro zadnej kontakt na rodinu (jenom tehdy, kdyz jedeme na dovolenou - to je tak jednou do roka). Za tych par let manzel prisel o tatu i o sestru, kteri zemreli. Mame spolu krasnyho kluka, kteremu je ted 11let. 7 let jsem byla doma. Kdyz jsem zacala pracovat, bylo to fajn. Jenomze ted pracuji od 6hod rana do 19hod vecer, protoze do prace dochazim (tu je to proste standard). Manzel mi s nicim nepomohl a tak jak jsem prijela  domu tak jsem delala veceri, myla nadobi a jeste pomohla klukovi s domacimi ukolmi... Pak jsem byla utahana jak kote. Manzel ode mne chtel sex - nekolikrat jsem proste nebyla schopna nic delat. Prosila jsem ho, jestli mi nepomuze - jeho odpoved znela, pomaham ti vic jak pomahal muj otec me matce! Pak jsem mela pocit viny, protoze jsem mu nebyla schopna vyhovet... Sex se u nas proste zredukoval na kratke chvilky a objevilo se u mne nutkani mocit po vyvrcholeni. Musim rict, ze jsem mela problemy s menstruaci (po 21 dnech jsem dostala svuj 7-denni cyklus, po pulroce jsem vypadala spatne, pak jsem sla k doktorce, vsechno bylo podle ni v norme... Po 2 mesicich mi na me nalehani prece jen dala hormonalni podporni lecbu - jenomze manzel se mi absolutne odcizil. Rika, ze jsem na vine, protoze jsem ho dostatecne neuspokojovala a taky ze jiz ke mne citi jen kamaratstvi. Zatim zustava s nami, pomaha mi se synem, dokonce se naucil ohrivat veceri, ale mne vytrvale odmita v sexualni rovine...
Chci najit znovu k nemu cestu a taky byt znovu pritazliva i po sexualni strance... Jenomze jak se k nemu priblizit???

Odpověď: (28. 4. 2008, 11.10)

Milá Boženko,
vaše manželství prožívá výraznou krizi. Touto cestou vám opravdu nemohu pomoci. Je třeba ke spolupráci získat i manžela. Vy můžete změnit pouze svůj podíl. V tom, abyste si uvědomila, co je vaše a co je na straně manžela byste potřebovala psychoterapeuta.

Radana píše: (24. 4. 2008, 22.06)

Dobrý den, mám přítele, se kterým jsem už osm let, je starší, ale dobře si rozumíme. Před osmi měsíci jsem se dala po dlouhém obletování dohromady s ženatým člověkem, který má malé dítě. Bylo to fajn, dobrá změna, ale po čase mi to přerostlo přes hlavu a zamilovala jsem se. Teď nevím, jak celou situaci řešit. Ten ženatý chce být se mnou, ale klasicky nemůže opustit ženu a dítě. Přesto o tom uvažuje. Chtěla bych to překonat a začít opět plnohodnotný vztah se svým přítelem, ale porušila jsem důvěru a mám problém se k němu chovat jako k partnerovi. Neracionálně bych chtěla být s ženatým přítelem, ale spoléhat se na to, čekat, trápit se nejde, zasahuje mi to do všeho. Občas mě ale napadá, jaké by to bylo, kdybych to překonala, s přítelem. Přítelovi ubližuji, to vím, ale jak najít k němu cestu zpátky? Nebo se nedá nic dělat a mám odejít. Potřebuji hlavně najít vyrovnanost, abych se tím tolik nezabývla.

Odpověď: (28. 4. 2008, 11.06)

Milá R.,
jako nejdůležitější vidím ve vaší situaci najít cestu ke své vnitřní síle a vyrovnanosti (jak sama píšete). V té síle pak můžete být v roli pozorovatele své situace a snadněji můžete se v situaci zorientovat a uvidět, jaké proudy vás ovlivnují. Pak doporučuji např.uvidět, jak se vám bude žít za 10 let, když se rozhodnete pro variantu A., B., C. K tomu je však třeba být opravdu v co největší vnitřní neutralitě. Po rozhodnutí teprve hledat cestu, jak řešení realizovat. Obecně - není dobré "lézt" do vztahu se zadaným.

Veronika píše: (23. 4. 2008, 14.16)

Dobrý den,potřebovala bych poradit s problémem,se kterým si nevím rady.
Chodila jsem s klukem přes 2 roky,pak jsem se za ním odstěhovala na druhý konec republiky,chvíli nám to ve vztahu klapalo,ale pak jednoho dne přišel domů z piva,mazlili jsme se a pak mě i přes můj nesouhlas znásilnil.Nic jsem nenahlásila,styděla jsem se.Pak jsem s ním i přesto zůstala,měli jsme se brát,pak jsem zjistila,že mě podváděl.Nyní mám nového přítele,ale problém je v tom,že se neumím uvolnit při milování,pořád všechno kontroluji.Příteli věřím,ale mám strach mu věřit na 100%.Poradíte mi co bych měla udělat?

Odpověď: (28. 4. 2008, 10.58)

Milá Veroniko,
doporučuji, abyste si našla člověka, který umí pracovat s traumatem - psychoterapeut (např. abreaktivní terapie, focusing, léčebná meditace, body therapii) případně zkušený kineziolog. Je třeba ošetřit své zranění. Přeji vše dobré.

Studentka píše: (21. 4. 2008, 21.36)

Dobrý den, potřebovala bych poradit, jak se psychicky nehroutit ze studia na VŠ. Loni jsem chodila na medicínu, ale po 6 týdnech jsem odešla, protože jsem to psychicky nezvládala. Od loňského září jsem začala studovat přírodovědeckou fakultu na jiné škole. V zimním semestru jsem byla spokojena, hodně přemětů se mi uzavřelo díky průběžným testům a zkoušky jsem měla jen 3. V letním sestrtu mám ale učení o hodně více, všechny zkoušky a zápočty mám až na konci. Nestíhám se průběžně připravovat, navíc se moc stresuju a mám pocit, že každý předmět je nad moje síly.
Asi se ve mě vytvořil nějaký psychický blok. Nemůžu spát, hubnu, nemůžu se soustředit. Téměř nic se nedokážu naučit, vše mi připadá těžké. Zkouším se odreagovat, ale když se začnu učit, tak se ten blok zase objeví...
Moc se bojím, že zkoušky nezvládnu ne kvůli toho, že bych byla "hloupá", ale kvůli toho, že si vše moc beru atd.
Nevíte, co nebo kdo by mi mohl pomoci? (Psycholog, psychiatr...)
Bojím se, abych se nějak psychicky nezhroutila...
Děkuji za odpověď.

Odpověď: (28. 4. 2008, 10.54)

Milá studentko,
jestli se vytvořil psychický blok, je třeba nalézt jeho příčinu a vnitřní prací (např.léčebnou meditací) odstranit. Také by bylo třeba urovnat myšlenky. Psychiatr vám může naordinovat léky,  doporučuji spíše spolupráci s psychologem/psychoterapeutem, který vás naučí, jak pracovat s vnitřním světem.

MK 25 let píše: (21. 4. 2008, 20.42)

Dobrý den,
mám problém a už nevím, jak z něho ven.Je mi 25 let.Už rok a půl mám přítele(30let), ale někdy mám pocit, že mám spíš dítě. Žijeme spolu, pracujeme spolu ve vyšších vedoucích funkcích a celkem nám to klape. Jsme spíš partneři co se týče práce. Nemáme obvyklé problémy jako naši kamarádi... peníze, žárlivost, že muž doma neuklidí, neuvaří atp. Musím říct, že když je doma a já mimo, všechny ženy mi závidí. Uvaří,uklidí,postará se o psa...
Já jsem čtvrtá z pěti dětí, moji rodiče se rozvedli když jsem chodila do první třídy a moje matka nikdy nebyla typ "maminky". Já tomu říkám studený odchov. On je jedináček a jeho matka je typická až otravně starostlivá žena, která chce mít vše pod kontrolou. Nejsou jí divné mě absolutně nepředstavitelné věci, jakože mu v jeho třiceti letech přijde do koupelny, když se koupe a kontroluje, jak má umytý krk...
Já si myslím, že trpím nedostatkem projevované lásky a on přemírou.Měl v podstatě jen jeden pětiletý vztah, který začal ještě na střední škole. Potom měl jen v lepším případě "kamarádky" na sex, v tom horším jen na jednu noc. Všeobecně má hrozný vztah k ženám. Vím, že mě má rád, ale fyzická láska ho jakoby "obtěžuje" a dává mi ji najevo opravdu hrozně málo. Myslím takovéto sem tam pusu, držení za ruku apod. Předehru při sexu si můžu jedině domyslet.
Dokonce už nespíme ani v jedné místnosti, protože se prý se mnou nevyspí.Je pravda, že jsme to první tři měsíce zkoušeli, ale jeho nevyspalost už byla opravdu hrozná. Nejhorší je, že si myslím, že s jinou ženou by to bylo lepší. Myslím si, že se taky snaží a udělal se mnou velké pokroky, ale já pořád citově trpím. Jsem sice celkem trpělivá,ale tak moc ne. Nechci o něj přijít protože po všech ostatních stránkách si opravdu rozumíme, což si myslím, že je pro dlouhodobý vztah důležitější než krátké pomatení smyslů....
Jediná situace, kdy mi dovede opravdu projevovat nejen fyzickou lásku, je, když je opilý. To mi vykládá, že kdyby mohl, tak by za mě i dýchal a jak jsem jedinečná,........ Nenechá mě hnout se od něj ani na krok.A spát jinde.. to neexistuje.
Střízlivý tvrdí, že předtím než jsme se poznali, přežíval jen ze dne na den s kamarády. Se mnou má prý jeho život nějakou perspektivu a smysl. Tvrdí to i všichni jeho dlouholetí známí, jak se změnil.
Po všech stránkách, pokterých mi ostatní muži nevyhovovali je on téměř ideální. Já jsem poměrně úspěšná v práci a obvykle vydělávám více peněz, než moji partneři. Předchozí vztah jsem po pěti letech ukončila, protože partner byl opravdu žárlivý šovinista. Takže mu vadilo, že věnuji práci hodně času a jeho ego nezvládlo můj úspěch....
Ale já potřebuji cíti zázemí... vedle někoho si večer lehnout a vedle někoho se vzbudit. Nikam do poradny přítele nedostanu. Je možné chodit na konzultace i bez něj? Nechci se zase "naučit jak na něho" a manipulovat s ním jako jeho matka.

Odpověď: (23. 4. 2008, 11.38)

Milá MK,
můžete chodit do poradny i sama, můžete zjistit, co je "váš míč", ale nemůžete udělat něco za partnera - vztah, partnerství - tvoří lidé dva! Vaše psaní nepůsobí dojmem, že v nepořádku je něco jen u vás - společně můžete prožít víkend na rodinných konstelacích http://shangrila.sannyas-on.ne…­... může to oběma pomoci nahlédnout na váš vztah a dát mu další směr k tomu, abyste byli mužem a ženou...

Petra 21 píše: (21. 4. 2008, 19.37)

Zdarvím mám problem.Byla jsem psichycky labilni dala jsem se do hromady ale žiju s pritelem a jeho rodinou a a opet se citim hodne spatne přestanu přemyšlet a koukam se dostropu a přemyšlím nad tim proc je ve me temna husta prazdnota a tak velka touha usnout a už nikdy se neprobudit nnavist k jeho rodine.Nechci chodit k doktorovi chci jen radu jak se s toho dostata bez prasku.

Odpověď: (23. 4. 2008, 11.28)

Nenávist k čemukoliv (k sobě, k životu, k rodině...)je tma. Láska je cesta.