Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jan, Jana

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Renata píše: (19. 12. 2011, 12.25)

Dobrý den, mám veliký problém, a proto se na Vás obracím. Je mi 35 let a jsem již delší dobu v domácnosti. Velmi ráda bych chodila do práce, ale jakmile nějakou najdu, vydržím tam pár dní a uteču. Trpím panickým strachem, že se novou práci nenaučím, že jsem hloupější než ostatní, že všechny zklamu. Děsím se, že bych se měla někoho na něco zeptat. Začne se mi dělat špatně od žaludku, zvracím, trpím úpornou bolestí hlavy,buší mi srdce, celá ztuhnu a vůbec  nemůžu myslet, soustředit se,nemůžu jíst,celá se klepu, mám pocit, že se udusím a musím utéct ven, a když na konec uteču, mám zase strašné výčitky,že jsem utekla, ale nedokážu tam vydržet, je to nad mé síly, takže trvá velmi dlouho než se uklidním a je mi lépe. Prosím pomozte mi. Děkuji Renata

Odpověď: (23. 12. 2011, 19.09)

Milá Renato,
takový problém je skutečně dobré řešit s psychologem - poznat myšlenky, urovnat je, pozorovat paniku a např. formou focusingu, léčebné relaxace to proměnit.

Kamila píše: (19. 12. 2011, 0.17)

Dobrý den, paní Radano,
moc vám děkuji za odpověď. Můžete mi, prosím, upřesnit, co jste myslela tím, že je třeba respektovat dceru v tom, že je loajální s maminkou (což je pochopitelné)? Jestli to znamená, že bude lepší, když se se mnou nebude dcera vůbec vídat, aby nebyla stresovaná tím,co jí říká matka? Pak to ovšem znamená, že se s přítelem téměř neuvidíme, protože ji má častokrát v týdnu a téměř každý víkend (nechápu matku, že jí to nevadí). Přítelova bývalá nechce na žádný návrh ohledně upravení péče přistoupit, resp. vůbec to řešit nechce a on se bojí, že když to bude řešit násilím přes soud, že se situace ještě více vyhrotí. Nevím, jestli toto má nějaké řešení v případě, že se přítel rozhodne zůstat se mnou a dítě bude dále stresováno matkou? Moc děkuji ještě jednou za odpověď.

Odpověď: (23. 12. 2011, 19.07)

MIlá Kami,
snažila jsem Vám situaci zrekapitulovat, jak nejlépe jsem touto cestou dovedla. Vaše tápání plně chápu a nemohu Vám v tom více pomoci. Ideální řešení se v tomto příběhu neukazuje. Můžeme žít s tím, co je, vnímat řeky tok. Ne náhodou Vám v závěru kladu otázky...

popelka píše: (14. 12. 2011, 10.33)

Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu.Je to bez 14dnů rok co nám navždy odešel náš tatínek.S tou to situací se člověk dlouho a těžko smiřuje.Blíží se Štědrý večer a s nim chvilka kdyby nikdo z nás pokud je to možný neměl být sám.Aspoň tak nám to naše maminka vštěpovala do hlavy.Jsme tři sourozenci a rádi bychom,aby letošní vánoce maminka strávila s někým z nás tedy s naší rodinou.Bohužel se nám nedaří maminku přesvědčit,aby u někoho z nás tento večer strávila nechce o tom za žádnou cenu ani slyšet což nás velice trápí.Vánoce pro ní přestali existovat a já jakožto dcera si neumím představit,že budu sedět u svátečního stolu se svou rodinou a myslet na to,že moje mamninka je někde se svým smutkem sama.Tímto Vás moc prosím o radu jak jí přesvědčit a když se mi to nepodaří budu moc smutná budu mít výčitky,že jsme to nedokázala.Předem moc děkuji a přeji hezký den

Odpověď: (17. 12. 2011, 14.36)

Milá Popelko,
radu, kterou si přejete, pro Vás nemám, protože plně důvěřuji tomu, že jste udělala vše, co bylo možné, že jste ji řekla, že byste vy i rodina, byli rádi, když bude s Vámi, že Vám je z toho smutno... Vís udělat nemůžete. Není to tedy vaše selhání. Prosím Vás, respektujte rozhodnutí maminky, ona to tak chce, cítí, že o samotě si uděla vnitřně příjemnější večer, než kdyby se do veselí nutila s dalšími lidmi. Nepochybuji o tom, že jste dobrá dcera a přeju Vám, abyste byla nejen na Štědrý den i přítomná manželka a maminka (a ne smutná dcera).

Anonym píše: (13. 12. 2011, 23.47)

Dobrý večer.
Obracím se na vás s prosbou o radu. Je mi 25 let. Před více než 2 měsíci jsem se po 4 letech rozešel s ted už bývalou přítelkyní.  Z nervového vypětí jsem skončil  v pracovní neschopnosti a zhruba po třech týdnech od rozchodu jsem upadl do depresí, na které jsem začal brát antidepresiva a kvůli úzkostným stavům jsem byl nucen jít znovu marodit . Trápí mě hned několik problémů. 1. Se týká  mojí nesmělosti, kvůli které mám strach, že budu mít problém najít si přítelkyni. Nikdy jsem nebyl nějak moc úspěšný u žen a v jejich přítomnosti jsem dost nervózní . Mám velice nízké sebevědomí ,špatně zvládám samotu a vůbec si nevěřím. 2. Se týká mé koncentrace. Stává se mi, že s někým hovořím a nebo někoho poslouchám a odbíhají mi myšlenky. Dělá mi potíže soustředit se na to, když někomu něco vysvětluji, nebo vyprávím.  Nedokážu se uvolnit, jsem častokrát dost napjatý. Často řeším co si lidi myslí. Za 3. Přijde mi, že se v sobě sám pořádně nevyznám a nevím jak si utřídit myšlenky. Zkoušel jsem navštívit psychologa, s kterým jsme ze začátku hovořili o rozchodu. Máme za sebou zhruba 4 sezení, během nich jsem se ho pokoušel nasměrovat na problém s nervozitou, ale přijde mi, jako by tomu nevěnoval moc pozornosti. Nevím, jestli není chyba u mě a tak bych se chtěl zeptat, co od něj mám vlastně očekávat a jak s ním komunikovat, protože nepatřím mezi lidi, kteří by ze sebe sypali všechny dojmy, pocity, postřehy, názory a neměli problém s nesmělostí. Za 4. Kvůli problému č.2 nevím jak to všechno u něj shrnou a kde vlastně začít. Předem Vám mnohokrát děkuji za rady.

Odpověď: (17. 12. 2011, 14.25)

Milý Anonyme,
psycholog se Vás neptá, čemu se chcete věnovat? Pokud se neptá, tak mu to řekněte sám. Také může být, že s vnitřní nervozitou neumí pracovat.
Ohledně ostatních témat:
Můžete se zastavit, ale chápu, že můžete mít pocit nedůvěry k psychologům. S vnitřními stavy s klienty obvykle pracuji :).
Doporučená literatura např.: Miluj svůj život; Osobní síla; Žít s radostí; Tibetské umění vyrovnaného života aj.
Přeji vše dobré a nevzdávejte se

Katka píše: (13. 12. 2011, 17.36)

Dobrý den,potřebuji radu ohledně přítele.Já jsem komunikativní člověk a on za celý den nemusí říct ani větu a vůbec mu to nevadí.Někdy spolu mluvíme normálně,ale on nemá potřebu komunikovat se mnou,ani s jeho matkou,prostě s nikým.Přijde mi že je dost flegmatický a že je mu v životě všechno jedno,on nemusí s nikým mluvit,nemusí nad ničím přemýšlet a dokonce všechna rozhodnutí musím dělat já,protože jakmile se ho na něco zeptám,odpoví mi že neví.Nemyslím že by byl problém v našem vzthau,on mne miluje a já jeho,někdy je to krásné ale někdy nevím, kdo opravdu je. Vzhldem k tomu,že se semnou o dúležitých věcech bavit nechce,když se ho zeptám co se děje,tak nedostanu odpověď a ani k psychologu nebo někam jinam nechce jít. Nemá žádný zdravotní problém,jen mu je všechno jedno....

Odpověď: (17. 12. 2011, 14.17)

Milá Katko,
a jakou radu po mne chcete?
p.s.: Myslet si, že přítele změníte, je nerozumné.

Terez píše: (13. 12. 2011, 17.09)

Dobrý den,
dělám už několik let sportovní gymnastiku,ale čím jsem starší,začínám se víc a víc bát se učit nové prvky. Mám z toho hrozný strach,jakmile mám skákat nějaké salto přes hlavu dozadu,tak to proste neudělám. Něco se ve mě zapříčí a já se na to nedokážu soustředit ikdyž vím,že bych to zvládla.Můžu na trampolíně,koberci nebo žíněnce stát klidně hodinu,ale sama to prostě neudělám a radši jdu od toho. Jakmile mě jistí trenér,kterému naprosto věřím,nemám s tím problém,ale jakmile po me chce,abych to udělala sama,najednou nevím,co dělat a radši jdu od toho...Samotnou me to stve,že me muj strach takhle omezuje a chtěla bych se ho zbavit,ale bohužel nevím jak. Jestli mi můžete poradit,jak se tohodle strachu zbavit,budu Vám velice vděčná...Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (17. 12. 2011, 14.15)

Milá Terezko,
mohu nabídnout setkání a spolupráci - mentální trénink by mohl napomoci zvládnout strach.
Držím palce.

Veronika píše: (13. 12. 2011, 13.47)

Dorý den,jsem žiji už 2 roky s manželem z toho jsme teprve tak půl roku vzatí,vzal si mě i s dcerou a od toho se to odvíjí.mám velký problém se svoji tchýni,neustále se hádáme v uvozovkách jen kvůli ní.je to takovej maminčin mazánek,ona bez něho pomalu nezvládne nic,pořád ho k něčemu potřebuje,neumí být samostatná a on jí nedokáže říct ne,neumí zvyyyyšit hlas a stát si za svyyym.hrozně lže a vymyyyyšlí si,já mám takoví zlozvyk, že mám na lidi čich nevím ale jak bych to řekla,no,sme tak nějak na nože.Už  nevím jak to mám řešit co dělat,máme v plánu společné dítě ale nevím zda to udělat nebo to ničím jiným nezkončí než rozvodem,už několikrád jsem mu řekla že už tohle dál nejde že půjdem od sebe,ale on ne že bez nás to už nejde.Byl už jednou ženatý ale za 3 měsíce se rozvedl,zatím mu nevydržela žádná tak na stálo.prosím proto o radu co s tím,je to má chyba nebo jeho nebo jeho matky?měl by on zakročit nebo já?děkuji,snad mi odpovíte

Odpověď: (17. 12. 2011, 14.14)

Milá Veroniko,
společně s partnerem se podívejte na 5. díl: http://www.ceskatelevize.cz/po…
Pak si o tom povídejte, nebo si o tom přijdte popovídat společně, sníží se tak pravděpodobnost nekonstruktivního dialogu.
Držím palce.

Kajak54 píše: (12. 12. 2011, 17.02)

Dobrý den, před 5lety sem začal jezdit divokou vodu na kajaku.Baví mne to a věnuji tomu téměř všechen volný čas,kdy nejsem na kole nebo ve fitu. Můj problém je eskymování. Na bazénu většinou ostatní učím eskymovat, ale na volné vodě vše zapomenu a zběsile volím únik z lodě namísto pohodlnějšího vyeskymování. Většinou. Občas zvednu naprosto přirozeně, ale ve většině případů je tomu naopak. Začínám kvůli tomu ztrácet důvěru spřízněných pádlistů a to mne degraduje na ježdění, které mne neuspokojuje. Děkuji za případnou radu

Odpověď: (17. 12. 2011, 14.10)

Milý kajakáři,
v tu chvíli duše, tělo prožívá strach o život, paniku, rozum v tu chvíli je slabý. Tuto paniku je dobré naučit se zvládnout mentálním tréninkem na suchu. Pokud máte chuť, můžeme se sejít...
Přeji vše dobré.

OndraX píše: (12. 12. 2011, 16.29)

Dobrý den, jmenuji se Ondra (20 let) mám problém s nekonečnou nudou. Ráno se probudím jedu do práce nudím se. Když pracuji a musím něco tvořit je to v pohodě, ale pak přijedu domů a celý zbytek dne se nudím ať dělám cokoliv. Jdu ven se psem na procházku a přitom se nudím :D je to strašný pocit nevím jak to mám dál popsat. Nebaví mě nic.
Vymýšlel jsem si programy atd. ale nepomáhá to. Spozoroval jsem že jsem spíš pesimista než optimista. Stačí když 5 minut nic nedělám a zase to na mě příjde...

Díky za případnou odpověď
OndraX

Odpověď: (17. 12. 2011, 14.06)

Milý OndroX,
nuda je projev chybění prožívaní smyslu. Tomuto tématu se věnuje Viktor Frankl a Jaro Křivohlavý.
Co je to pesimista? Co je Láska?
Až se budete nudit, můžete na to téma nastudovat literaturu...
Přeji vše dobré.

Alena píše: (12. 12. 2011, 12.56)

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu/názor.
Před dvěma měsíci jsem se po internetu seznámila s jedním klukem, byl téměř o 4 roky starší, mně je 23, chvíli jsme si dopisovali a potom se sešli. Od začátku jsme si dobře rozuměli, měli jsme si o čem povídat. Byl moc sympatický, přátelský, samostatný. Vídali jsme se tak jednou, dvakrát týdně, bohužel to bylo zrovna období, kdy jsme oba neměli tolik času. Bylo mi s ním moc dobře.
Od začátku mluvil o své nejlepší kamarádce, se kterou si rozuměl, cestovali po zahraničí...ve mně to začalo hlodat, přemýšlela jsem o tom, jestli se ho mám zeptat jak to mezi nimi je nebo dříve něco bylo, ale nechtěla jsem tím rušit chvíle, kdy mi s ním bylo moc hezky a nechtěla jsem vypadat jako že žárlím. Ostatně po čase o ní vůbec nemluvil, tak jsem se udržovala v tom, že je vše v pořádku. Po měsící známosti mi ale najednou řekl, že se s tou kamarádkou domluvili, že to spolu chtějí zkusit, že to mezi nimi vždy jiskřilo, že ho mrzí, že to s námi tak dopadlo, ale že nemůže jinak.
Teď je to měsíc po rozchodu. Vždycky, když už mám pocit, že to zvládnu, přijde zase den, kdy je mi smutno a brečím. Chtěla bych být zase zpátky s ním, bylo to poprvé, kdy jsem něco takového intenzivního prožívala. On měl vše, co jsem si u muže přála. Mám za sebou jen jeden roční vztah s přítelem, se kterým to bohužel neklapalo, já chtěla něco jiného než on. Teď jsem byla ráda, že jsem našla někoho s kým si opravdu rozumím. Ačkoli nechci, pořád na něj myslím a je mi smutno, že to tak rychle skončilo. Mám strach, že nebude lehké znovu se s někým seznámit. Jak se přes to přenést a jít dál? Děkuju moc za radu.

Odpověď: (17. 12. 2011, 14.03)

Milá Alenko,
uzdravit své srdce ze zranění aktivní relaxací/meditací na své srdce a uvolnit pouto (inspirace v knize Egyptská magie lásky)
Důvěřujte tomu, že Váš život je v pořádku.
Pokud budete mít chuť, můžeme se sejít a společně téma zpracovat.
Přeji vše dobré.

Kamila píše: (12. 12. 2011, 12.24)

Dobrý den,
mám přítele, od kterého odešla jeho partnerka asi 8 měsíců předtím, než jsme se poznali. Spolu jsme 4 měsíce. Vrátit se nechtěla,i když ji dlouho prosil, mají spolu 5-tiletou dceru. Od té doby, co ví jeho ex o tom, že jsme spolu, nastalo peklo. Požaduje rodinu zpátky, vydírá ho a vyhrožuje mu, že nebude vídat dceru, dceři vsugerovává, že ji tatínek kvůli tetě Kamile nemá rád a nemá na ni čas, když zjistí, že se přítel chystá pryč, nechá mu dceru ve školce a že si ji on musí vyzvednout, píše mu sms a volá, jak je na tom dcera špatně a že pořád pláče po tatínkovi. Je z toho samozřejmě špatná jak dcera, tak přítel, protože své děti miluje (má ještě 1 dceru z prvního manželství). Já jsem s dcerou problém neměla, naopak bych řekla, že jí se mnou bylo dobře. Naposledy u mě na návštěvě už byla ve stresu z toho, co řekne mamince, kde byla a začala si vymýšlet historku. Protože její "mamka mě nemá ráda a bude zase plakat". Byl velký problém ji ke mně vůbec dostat, protestovala, protože už byla naočkovaná od její matky. Protože přítel s ex partnerkou nebyli sezdaní,nemají ani stanovenou soudně péči o dítě. Nyní dítě pendluje cca 4 dny  u otce, 3 dny u matky. Ona dělá všechno proto, abychom spolu nemohli být (jsme od sebe 50km) a přítel to bohužel vidí tak, že buď dcera nebo já. Neumí to vyřešit. Máte, prosím, nějakou radu, co se s tím dá dělat? Je potřeba pracovat nějak s dcerou, aby tu situaci zvládla? Nebo mají jít někam společně? Co v takových případech dělat, když se takto matky chovají? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (17. 12. 2011, 13.58)

Milá Kami,
to je situace... k nezávidění ... Zatahovat děti do vlastních nezvládnutých vztahů je peklo... Na 4,5letou dceru se nelze zlobit, že je loajální s maminkou, je třeba to spíše respektovat, protože se jinak dostává do vnitřně rozporné situace... I když nebyli manželé, je možné upravit péči o děti a měli by to udělat. To partner zatím zanedbal - konzultace s právníkem je na místě - ohledně zájmu dítěte se na mne může obrátit. Přítel správně cítí, že současná situace je emočně vyhrocena tak, že harmonii na všech stranách je pro něj k nezvládnutí, že Vám nemůže dát to, co byste si zasloužila a že dceru nemůže vystavovat takovému psychickému tlaku. (ono právně je sice ukotveno, že ten rodič, který nerespektuje a poštvává proti druhému rodiči, bude v péči o dítě znevýhodněn, ale cesta ve vymahatelnosti tohoto je nesnadná) Takže přítel si skutečně potřebuje stanovit pořadí osob v důležitosti pro něj ("Já" - partnerka - dcera) a v důsledku toho jednat. Takové rozhodování nebývá snadné a s klienty ho třeba řešíme 2 setkání.
A co vy v tom? Role pozorovatele nejen situace u přítele, ale také svých pocitů, představ a perspektivy. Jaká je rovnováha v tom, co vztahu přinášíte vy a partner na různých úrovních?
Držím palce.

katka píše: (12. 12. 2011, 11.24)

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o pomoc. Máme problémy s manželovými rodiči.Už i dříve s nimi problémy byly, třeba když jsme se s manželem vzali a koupili si byt, nemohli to dlouho přijmout, nemluvili s námi.Teď máme s nimi opět problémy. Vznikly potom, co jsme se dozvěděli,že manželova matka má problémy s alkoholem. Více lidí nezávisle na sobě tvrdilo,že z ní byl hodně cítit alkohol (např. u lékaře, na úřadě, v obchodu...doneslo se to k nám od známých),nám se ale také poslední dobou zdálo, že se chovala divně,a proto se jí manžel jednou na to opatrně zeptal, ona na něj ale vystartovala,že to není pravda, začala dělat scény a stěžovat si svojí matce na mě, že to o ní rozhlašuji já,že pije. Ona potom volala mně a začala mi nadávat,urážet mě.Chtěla jsem si s nimi o tom po dobrém promluvit, ale vůbec mě neposlouchali, ani manželův otec,navíc mi řekl přímo do očí,že jsem se mu nikdy nelíbila, nejsem pro manžela dost dobrá. Ukončili s námi vztahy,sepsali manželovi seznam, co si má odvézt, vrátit  a tak...byli jsme z toho dost v šoku, co se vlastně stalo,proč se takhle chovají.Jenže po čase matka začala manžela kontaktovat, tvrdila mu,že má rakovinu, brzy zemře,jenže okolnosti nemoci ( co jí prý tvrdil lékař) jsou nevěryhodné,myslím si,že si to vymyslela, abychom ji litovali. Manžel jim bohužel nedokáže říct svůj názor,odpoutat se od nich,jsem z toho nešťastná,mám strach co si zase příště vymyslí,nenechají nás v klidu žít,i když to byli oni co s námi vztahy ukončili..Navíc já se léčím s crohnovou chorobou a tyhle stresy mi nedělají dobře po zdravotní stránce. Nedokážu na to ale nemyslet,netrápit se tím. Co mám prosím dělat v této situaci? Mohla bych Vás kontaktovat případně i osobně? Jsme z Nymburka. Mockrát děkuji!

Odpověď: (17. 12. 2011, 13.44)

Milá Katko,
osobní setkání bývá o dost jiné, než webová konverzace... Mohlo by být i vhodné přijít s manželem. Pokud přijdete sama, budeme se nejvíce věnovat tomu, abyste vy snížila prožívání svého stresu. Pokud přijdete s manželem, budeme se patrně převážně venovat tomu, jak rodinná situace má vliv na vaše partnerství a jak to udělat, abyste jako partneři byli v harmonii.
Základ pro Vás je skutečně pečovat o sebe, uzdravit své zranění - odpustit...
Držím palce. Sejít se můžeme po Novém roce.

RADA píše: (5. 12. 2011, 23.22)

Dobrý den, mám 18 syna,má skoro rok vážnou známost,o víkendech jsou většinou u jejich rodičů,celý týden se s milou nevidí protože ona je na intru,celý týden se semnou syn nebaví,neučí se,a jenom si spolu telefonují. Když po něm chci lepší známky ,tak mi většinou odsekne,a skončí to pokaždý hádkou,dneska jsem mu dala domácí vězení na celý týden,než uvidím zlepšení ve škole,celej se sesypal a brečel že musí o víkendu ven že se musejí vidět, pořád dokola řešíme školu a jeho přítelkyni. Snažím se být hodná, milou mu nezakazuji,ale už mě to nebaví jsem zoufalá,že se pořád hádáme, pro mě je priorita jeho maturita a pro něj už nic jinýho není než jeho přítelkyně. Nevím jak dál,jestli máte pro mě radu budu ráda,děkuji

Odpověď: (11. 12. 2011, 13.35)

Milá maminko,
a co otec syna? Radu pro Vás? Pokud budete spojovat svůje duševní rozpoložení se synem, je vaše duševní rozpoložení nepředvídatelné...

Můžete zkusit zajít společně k psychoterapeutovi... doporučuji. Probere to s Vámi, se synem, zvlášt i dohromady...
Přeji vše dobré.

Peta píše: (5. 12. 2011, 23.17)

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat jak zjistit příčinu mých snů o exmanželovi(nejedná se o žádné erotické sny nebo tak- spíš se mi vloudí do denní činnosti o které se mi zdá a baví se semnou a taky mi ve snu dává najevo, že o mě nemá zájem. S manželem jsme rovedeni 2 roky 4 roky spolu nežijeme a 6 let jsme byli svoji. Rozešli jsme se celkem poklidně i když rozchod přišel z jeho strany - řekl mi že mě nemiluje a vztah nemá cenu. Já jsem si pobrečela a našla si nového partnera. Sny s ním jsou mi opravdu nepříjemné a tíží mě, že neznám příčinu(s exmanželem se nestýkáme, ani si nepíšeme - náš kontakt byl přerušen) můžete mi dát nějaké řešení nebo alespoň směr jak se toho zbavit - už ho nechci mít ve svých snech každý druhý týden...pořád na to pak myslím a celou věc v sobě řeším.  Děkuji, s pozdravem Petra

Odpověď: (11. 12. 2011, 13.31)

Milá Petro,
ač to občas  lidé naradi slyší, vztahy nepřestávají existovat tím, že je škrtneme. Zbavit se... už takové vyjádření je velmi popírací bez zájmu podívat se na realitu... Doporučuji zabývat se vaším pocitem, proč vám sny s ním jsou nepříjemné... (samozřejmě bych mohla načrtnout vcelku snadné řešení, ale nemyslím, že by se vám líbilo, ale věřím, že když poctivě budete chtít, cestu naleznete...)
Držím palce

Lenka píše: (5. 12. 2011, 21.14)

Mám problém, jedná se sice o maličkost, ale přesto mi to docela znepříjemňuje život. Dělá mi problém číst o hodinách literatury- tedy veřejně. Když jsem vyvolaná a mám začít číst, zvedne se mi tlak a nemůžu se vůbec soustředit na obsah. Třese se mi hlas a snažím se mít to co nejdříve za sebou. Ústní projev mi přitom nedělá žádný problém. Ráda bych se tohoto problému zbavila, ale nevím jak, mám dojem, že se to tím, že si to uvědomuji zhoršuje. Poradíte mi?L.

Odpověď: (11. 12. 2011, 13.25)

Milá Lenko,
popros rodiče, aby s tebou vyhledali psychoterapeuta - je možné - že máte ve škole psychologa, můžeš ho vyhledat. Technika na zvládání tohoto stresu přecijen není na pár řádek na webu.
Držím palce.

mabu943 píše: (5. 12. 2011, 20.39)

Dobrý den,
chci se zeptat. Je možné se objednat k psychologovi, i přesto, že nemám žádný konkrétní problém? Pouze mám více menších potíží.
Kdy je nejvhodnější čas jít k odborníkovi? Nechci se objednat k psychologovi a zjistit, že když přijdu na sezení, tak mi řekne "Vy tady vůbec nemáte být, Váš problém je nepodstatný!"..
Děkuji

Odpověď: (11. 12. 2011, 13.23)

Milá/ý mabu,
to by byl velmipodivný psycholog, který by takto reagoval a to hned ze tří důvodů:
1. všichni jsme se učili, že není malých problémů - pro každého je vlastní život tím nejpodstatnějším, proto je třeba se mu věnovat
2. proč se trochu nepotěšit "poklidným klientem" ...?
3. pokud se psychoterapeut rozhodne od Vás přijmout platbu za svůj čas, pak je na Vás, jak s tím časem naložíte...
Tak je na Vás, zda Vy sám pro sebe jste natolik důležitý, že si dopřejete pozornost :)
Přeji vše dobré.

Aaron Paris píše: (5. 12. 2011, 20.38)

Dobrý den je mi 20 let a mám problém neustále se vztahy. Jsem muž ale vůbec se tak necítím. Připadám si jako žena a cítím  se mnohem lépe a spokojeněji v roli ženy ale žádný můj vztah kvůli této vadě nevyšel, což mi sráží hodně sebevědomí. Mám kvůli tomu již několik let značné deprese které mě naprosto ničí. Chtěl bych podstoupit hormonální léčbu a následnou operaci jen nevím kde začít nebo kdo se na to v Praze specializuje  co vše to obnáší.
předem děkuji Parča

Odpověď: (8. 12. 2011, 14.24)

Milý AP,
kvůli vztahům se nyní netrapte - sám jistě cítíte, že potřebujete nejprve vztah k sobě - znáte to, že se říká, že vztahy s druhými odrážejí vzahy nás samých k sobě samému. O dvou pracovištích se douzvíte zde: http://ona.idnes.cz/chcete-zme…
Přeji vše dobré.

Marta píše: (5. 12. 2011, 19.05)

Dobrý den,
mám roční dceru a bydlím u manželových rodičů v domě. Po svatbě jsem se přestěhovala k manželovi a rodiče a všechny kamarády jsem nechala 200km daleko. Vídám je jen každých 14 dní, což je pro mě dost těžké, ale jiná možnost nebyla, protože manžel stále studuje tak jsme na tom finančně bídně. Soužití s tchýní a s tchánem ač je mám ráda je obtížné. Bohužel ale natolik, že to niči jinak náš téměř dokonalý vztah s manželem. Opravdu si nevzpomenu na jinou hádku než která by se týkala mě a jeho mamky. Největší problém je, že jeho mamka je v domácnosti a nikam nechodí, má jen jednu kamarádku s kterou se vídá. A jelikož se často nudí tak za mnou neustále chodí a bere si mou dceru k sobě. Tam si s ní hodinu hraje,pak já jí dám najíst, přebalím (prostě samé věci u kterých se rozčiluje a nesnáší) a pak si jde zase hrát s babičkou. Bohužel to už zašlo tak daleko, že když je v mém náručí a vidí i jen z dálky tchýni tak začne neskutečně řvát, vytrhávat se mi z náručí a být úplně hysterická a chce jen k ní. K nikomu jinému to takhle nedělá, naopak od mojí mamky, chce vždy ke mě, to samé od manžela. Opravdu mě to už ubíjí vymýšlet všemožné zabavování, aby tchýně mohla odejít a dcera nezačla šíleně křičet. Když řeknu manželovi, zda nejde, aby sem tchýně chodila méně tak jsem hned ta zlá, co nechce dceři dopřát babičku. Ale že mě nikdo nedopřeje vlastní dceru je všem jedno. Poslední dobou se už uchyluji k tomu, že se snažím nebýt celé odpoledne doma, ale je to pro mě obtížné vymýšlet na každý den program. Znám tu jen minimum lidí. Bohužel jsem typ člověka, co nedokáže cokoliv jen trochu nepříjemného sdělit druhému člověku do očí, tak to jen snáším. Zvlášť né tchýni a tchánovi, protože nám hodně finančně pomáhají. Jednou jsem už napsala tchýni dopis, jak to cítím, ale mělo to za následek jen to že se na měsíc urazila a vůbec za námi zas nechodila a bylo tu neskutečné dusno a manžel byl z toho hodně smutný. To také nechci. Chci něco mezi tím. Dvakrát či třikrát týdně, ale ne několikrát denně. Chci mít své soukromí a svůj život.

Odpověď: (8. 12. 2011, 14.15)

Milá Marto,
to, co jste napsala zní rozumně - zkuste to dát přečíst manželovi a zeptat se jeho, jestli vám s tím může nějak pomoci. To, co dláte, děláte asi docela rozumně - dopis tchýni jsem nečetla, nevím, zda tam byly některé věty k uražení, ale je i možné, že ona to není schopna vnímat jinak :(.
Chápu, že se cítíte v pasti.
Kdyby se vám podařilo současný stav přijmout jako dobrý, žilo by se vám lehčeji. Když v sobě budete podporovat bojovný postoj, budete se trápit více.
Držím palce.

anysek píše: (5. 12. 2011, 15.13)

Dobrý den,
chci se zeptat jak se dá  znovu získat důvěra?
Neustálé lhaní partnera mě dostalo do stadia žárlivosti ,hádkám a k velké nedůvěře k němu .
Děkuji za radu Andrea důvodem jsou ženy

Odpověď: (8. 12. 2011, 14.05)

Přijměte to, že kecání patří k jeho osobnostnímu rysu - a jen to pozorujte - nehádejte se s ním o pravdu - vy svou znáte... Když kvůli lhaní přijde o rodinu, třeba ho to bude motivovat k tomu, aby změnil svůj vztah k pravdě... a třeba taky ne...

anysek píše: (5. 12. 2011, 14.56)

Dobrý den,je mi 37 let a příteli 28let žijeme spolu již 3roky máme rok a půl staré miminko.V den kdy se nám narodila malá mně můj partner lhal a od té doby mu nevěřím žárlím a dělám scény.Potřebuji pomoc.
Věděla jsem, že zapíjel malou s kolegyní z práce celý večer, mě psal ,že je doma a uklízí dětský pokoj,když jsem se ho na to zeptala lhal ,že to není pravda pak se přiznal, vím to od lidí ,který ho s ní viděli.Potřebuje si psát s ženami a scházet se s nimi za mími zády vždy lže i když se to pak vše potvrdí buď smskama nebo voláním.Vždy mě říká že nás miluje a nechce o nás přijít,ale já už takhle nemůžu stále jsem ve střehu která to zas bude.Naposledy se jednalo o jeho zákaznici ona i on si dali své tel.číslo a píší si o všem.Bolí mě,že mu na jeho starosti nestačím jen já a stále musí tyto věci řešit s nějakou jinou psát si snimi nebo volat a scházet se hádáme se kůli tomu a já už nemůžu.Poraďte mi prosím jak se mám chovat nebo co mám dělat Přemýšlím i o léčení sama sebe kůli žárlivosti nikdy jsem nežárlila dokud mi nezačal dělat všechny tyhle věci.Nedůvěra.To je to co mě trápí.Děkuji moc Andrea

Odpověď: (8. 12. 2011, 14.03)

Milá Anýsko,
pro váš duševní klid je třeba, abyste přijala jako realitu to, že vám přítel lže a to, že komunikuje i s jinými ženami. Chápu, že pak váš vztah necítíte jako exkluzivní a důvěryhodný, což je předpoklad pro harmonické partnerství. Žárlení je zbytečnost, je třeba vyrovnat se s fakty. Důvěřovat sobě... a nechtít po druhém to, čeho není schopen.
Píšete: "Bolí mě,že mu na jeho starosti nestačím jen já ..." - jeho starosti jsou jeho - není na Vás, abyste to na sebe brala - nenáleží vám to. Pokud má někdo pocit, že druhého má zachranovat, pak tím vyjadřuje nedůvěru v jeho vlastní schopnosti.... a to nepodporuje partnerskou rovnováhu.
Přeji vše dobré.

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >