Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

pavel píše: (21. 11. 2011, 11.14)

doby den opustila mne pritelkyne vubec nevim co ted nemam na nic naladu do prace nechci neji uz druhy den pomozte prosim

Odpověď: (21. 11. 2011, 11.21)

Milý Pavle,
to se stává, že člověk potřebuje truchlit. Klidně si vemte dovolenou na týden - protruchlete ho a při tom zároven  sbírejte sílu k dalšímu životu. Když něco končí, něco jiného začíná. Vše, co se děje ve vašen životě, je v pořádku - může vás to mnohému naučit... Podívejte se do zrcadla a řekněte si, že se o sebe postaráte, že chcete, že musíte :). Dokážete to!

Jakub píše: (15. 11. 2011, 15.16)

Dobrý den,
potřeboval bych poradit, co mám dělat s vlastností, která mě pronásleduje už od prvního vztahu.Tou vlastností je žárlivost a to opravdu velká...Předchozí partnerky mou žárlivost tolerovali, postupem času si na ní zvykli a "naučili" se se mnou žít.Teď však žiji s partnerkou která mou žárlivost nesnese ( ani se jí nedivím ).Žárlím když se baví s kluky, když si s nimi píše nebo nacvičuje předtančení. Pokaždé co se mi jenom trochu nezdá chování partnerky tak si vymýšlím scénáře jak má určitě jiného a podobně.

Promluvili jsme si o tom, ona ví že jsem hodně žárlivý ale nechci jí říkat neustále co mi v tomhle ohledu vadí protože to by jsme řešili takřka neustále.

Jsem ochotný udělat cokoliv jen abych se této vlastnosti zbavil a přestal trápit jak sebe tak hlavně mojí partnerku.

Pokud máte nějaké rady tak budu rád...

Děkuji

Odpověď: (18. 11. 2011, 11.22)

Milý Jakube,
čeká tě práce - "boj se sebou":) - shledávám jako užitečnou literaturu v té věci: Othelon od Plzáka. Můžeš taky spolupracovat s psychoterapeutem a naučit se rozum propojit s prožíváním. Budeš-li mít chut, můžeš mne kontaktovat.

Eva píše: (15. 11. 2011, 7.57)

Dobrý den,
je mi třicet let, mám hodného manžela(i když stále na cestách), mám dvě děti, postavili jsme si rodinný dům (hypotéka), a přes to se každý den probouzím s úskostí. Už od malička trpím strachem z nemocí, ze smrti, z konce světa, aj katastrof. Když jsem se někomu svěřila, tak se nad tím jen pousmál. Před deseti lety měl můj tatínek těžký infarkt, dostal se z toho(i když s omezením na určité zátěže). Od té doby mu každý den volám, jestli je v pořádku a usínám se strachem, jestli se mu něco nestane. Jsem z toho zoufalá. Neumím se radovat ani z dětí. Jsem pečlivá, hodná matka, ale chybí tady chuť do života. Prosím, jak se z toho všeho dá dostat? Děkuji Eva Š

Odpověď: (18. 11. 2011, 11.17)

Milá Evo,
nevěříte v život, nevěříte v to, že život plyne tak, jak je třeba. Nepropojujete život a přítomný okamžik. Pokora k tomu, co je větší než my - život, osud, láska apod. Důvěřovat, plynout...
To jsou témata, která potřebujete uchopit jak rozumem tak prožitkem.
Držím palce.

Petr píše: (14. 11. 2011, 23.12)

Dobrý den
Mých prvních 15-let sem prožil v neupořádané rodině, otec ochlasta a tyran, matka se snažila jak mohla ale peněz moc nebylo. No ale co bylo bylo dostali sme se z toho, matka se seznámila s nynějším manželem a odstěhovali sme se. Tím sem jen nastínil moji situaci teď k mému problému... Mám strašné problémy s chováním v kolektivu to že sem introvert vím uš dlouho ale poslední tři roky to je tak strašný že sem i já uznal že semnou není něco v pořádku. Ve větším kolektivu a třeba když lidi ani neznám začnu být nervozní, třást se aš klepat zrychlí se mi tep a mám problémi s dýcháním, sem strašně podezřívaví aš paranoidní. Myslíte že je to v normě a dělají z toho ostatní vědu nebo je třeba zajít k psychologovi (moc se mi nechce viz. můj problém)
Děkuji

Odpověď: (16. 11. 2011, 22.30)

Milý Petře,
ty jsi šéfem svého domu. Chceš prožívat jinak? Nebo ti vyhovuje: "Ve větším kolektivu a třeba když lidi ani neznám začnu být nervozní, třást se aš klepat zrychlí se mi tep a mám problémi s dýcháním, sem strašně podezřívaví aš paranoidní."
Přeji vše dobré.

Mersi píše: (14. 11. 2011, 22.20)

Dobrý den.Jsem vdova a mám strach co bude dál.Rok jsem brala vdovský důchod.Nyní při mém platu 8200,- zaplacení inkasa a jiných poplatků jdu každý měsíc na účtu 2000,-do mínusu.Dlouho to neutáhnu protože účet není bezednýJsem finančně závislá na synovi a ten také nemá jisté zaměstnání, protože u nich v podniku hrozí propouštění.Dům se nám sype pod rukama.Začínám být z toho zoufalá.Poradíte jak dál?

Odpověď: (16. 11. 2011, 22.27)

Milá Mersi,
to jsou dramata, která mne také zneklidnují. Všem lidem, kteří chtějí pracovat dle svých možností, přeju důstojný život, ale nemám moc to zařídit. Vím, že existuje možnost žádat o příspěvky na bydlení, ale pokud s vámi žije výdělečný syn, tak to asi pro vás nebude. Můžete se zeptat všech poslanců - jejich emailová  adresa  se skládá následovně: Miroslav Jeník má adresu: JenikM@psp.cz ; jména naleznete: http://www.psp.cz/sqw/fsnem.sq… (vybrat třeba podle krajů )
Když mi pošlete jejich odpovědi, budu ráda.
(změnit práci? ? prodat dům a žít z investování? investovat opatrně - případně se ozvěte)

Jay píše: (14. 11. 2011, 16.53)

Dobrý den,
zamilovala jsem se do jednoho úžasného, pozorného chlapíka..:) Když jsme byly na akcích (typu taneční turné) choval se ke mně krásně. Často jsme si povídali a často se "škádlili.." Jenže je tu jeden problém mně je 15 a on je o 20 let starší než já..:( Nikdy bych mu takový věk netipla když ho znám, jelikož se chová úžasně a mladistvě :)
Já ale nevím jak se k němu mám nyní chovat. Chtěla bych aby věděl co k němu cítím, ale bojím se, že když mu to řeknu a bude špatně reagovat, už nebude nic jako dřív..:( A bojím se, že bych se stejně neodhodlala mu to říct..:( Ale psychicky mně to dost ničí ta nejistota, že nevím jak na tom jsem. Nemůžete mi prosím poradit, jak se odhodlat mu to říct a nebo jak mu to naznačit beze slov, ale tak aby to pochopil?? Děkuji za odpověď a omlouvám se za smajlíky..:D

Odpověď: (16. 11. 2011, 22.14)

Milá Jay,
je pravděpodobné, že když mu řekneš, co k němu cítíš, něco se změní. Jsi schopná přijmout všechny varianty, které by mohly nastat? Věřím, že jsi v procesu dospívání a postupně se učíš osobnostní síle a zralosti být v souladu se svými krásnými city. Prozradím ti jedno poznání: Lidé více litují toho, co neudělali a udělat vlastně chtěli než toho, co udělali. Když to neuděláš, nikdy nezjistíš, co by se opravdu stalo s vaším vztahem. Můžeš mu to říci  se slovy: "chci jen, abys to věděl, nic od tebe neočekávám, jen chci, abys to věděl."
A taky pamatuj, že se svět nezboří, at bude jeho reakce jakákoliv, jen možná budeš plakat, ale bez toho člověk nežije ;). Však víš.
Smajlíky mám taky ráda :)

ajka píše: (14. 11. 2011, 16.33)

Dobrý den,
prosím Vás nevíme si rady s bratrem moc rádi bychom mu pomohli.je v rozvodovém řízení, \bohužel rozvádí se né že by za to mohl on\. Manželka se mu mstí na 5 letém synovi, kterého spolu mají. Žijí odděleně, ona u svých rodičů.Předběžným opatřením mu byly stanoveny dny , kdy si může syna brát.Velice zdůrazňuji, že syn ho má moc rád a rád s ním tráví čas, který jim byl přisouzen.
Jak již jsem zmiňovala manželka se mstí prostřednictvím kluka , které ho navádí k různým "nepochopitelným nekalostem", aby tatínkovi řekl, že najde jiného tatínka, ať tatínkovi řekne , že s ním nechce být a tak.
Víme, že tím nejvíce trpí určitě jeho syn.
Bratr je už psychicky dosti vyčerpán moc mu na synu záleží a kvůli němu se chce k ženě vrátit i když ji už nemiluje.
Poraďte nám prosím

Odpověď: (16. 11. 2011, 18.00)

Milá Ajko,
důvěřujme bratrovi, že on sám si se situací poradí, že ví nejlépe, co má dělat. Když on bude chtít ustálit v sobě sílu, jistě pro sebe spolupracovníka v té věci vyhledá.

Martina píše: (14. 11. 2011, 12.12)

Dobrý den,

má 14ti-letá dcera je v častém kontaktu s kamarádkou, která má od malička výrazné tiky. Poslední dobou si dcera stěžuje, že občas má tiky také. Je možné, že častým kontaktem je "převezme" (nevědomky kopíruje)? Pokud ano, jakým způsobem se tomu dá předejít kromě přerušení přátelství?
Dívky se přátelily ve školce, pak dlouho ne a teď se stýkají intenzivně 3 měsíce (sedí vedle sebe ve škole v lavici, odpoledne tráví také spolu).

Předem děkuji za odpověď,
Martina

Odpověď: (16. 11. 2011, 17.55)

Milá Marti,
doporučuji zajít s dcerou k psychologovi, pokud dcera s tím bude souhlasit. Tam může podrobně téma vnímat a najít cestu, která nebude brutální jako je přerušení přátelství.
Přeji vše dobré.

redddfive píše: (14. 11. 2011, 11.30)

Dobrý den
Chtěla bych se zeptat jakou práci můžu vykonávat
s diagnozou F 20.1.
Případně jaká práce je mi zakázána.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 11. 2011, 17.51)

Milý Red.,
s léčenou hebefrenní schizofrenií lze dělat ledacos :). Pracujete na svém sebenáhledu?  Neznám vás, vaši osobnost - proto tuto otázku proberte přímo s ošetřujícím lékařem nebo svým psyhcologem.
Přei vše dobré.

Eliska E. píše: (14. 11. 2011, 10.46)

Dobry den potrebovala bych prosim radu.Jeste pred dvema mesici jsem mela spokojene manzelstvi a pak se mi nejak zacalo hroutit.Manzel mi zacal lhat.V mailu jsem mu nasla zpravy a fotky jinych zen pote si zmenil sve heslo asi vedel,ze znam heslo.V kufriku ktery nosi do prace jsem mu nasla V.I.P. karticku do bordelu vymluvil se,ze ji dostal od klienta,ze mu bylo hloupy tuhle pozornost odmitnout.Nachazim uctenky od vina,kvetin ty pry kupuje kolegynim k svatku ci narozeninam.A ted o vikendu mel byt na porade a zjistila jsem,ze jel v patek pro kolegyni nebot mu psala,ze dorazi,ze se zdrzela a ze uz se tesi.Do oci mi lhal,kdyz jsem se ho ptala zda jel jeste s nekym a nakonec,kdyz jsem mu rekla,ze mu neverim,tak je na me nastvany jako bych neco ja udelala.Nevim jak to cele resit.Driv mi rikaval jak jsem pro nej pritazliva,jak me miluje a vazi si me,ze jsem jeho dite prijala za sve a pred desiti mesici se nam narodil krasny syn,ktereho tolik chtel.Proc mi to dela a zranuje? :-( Jak mam postupovat on nechce nic resit a kdyz neco naznacim dela ze me blazna.Uz nevim jak dal - miluji ho a nechci ho ztratit.Poradte mi prosim.

Odpověď: (16. 11. 2011, 17.42)

Milá Eli,
to,co on dělá, dělá proto, že to jinak neumí, ne proto, aby vás ničil... Eliško, dokážete se udržet ve svém středu. Přeci víte, že jste v pořádku - že kolem sebe šíříte lásku a pohodu. To co on dělá, nesouvisí s vaší hodnotou! Ošetřete svoje srdíčko, stáhněte ho k sobě  a chování manžela pozorujte a nelpěte na něm a taky hlavně žijte v tom, co děláte - máte kolem sebe děti, ty vás potřebují celistvou. Umíte zářit sama ze své podstaty - Držím palce:).
 

zaza píše: (14. 11. 2011, 8.19)

Dobrý den,prosím poraďte mi, jak z toho začarovaného kruhu ven...
Jsme s přítelem skoro rok, je nám spolu dobře až na chvíle, kdy si vzpomenu na jeho lži o jeho minulosti. Řekl mi několik lží týkajících se sexu, aby byl v mých očích zkušenějších, ale mě tím ublížil, když teď vím, jak to opravdu bylo. Problém je ale v tom, že pravdu, kterou vím teď, je pro mě po těch lžích, těžké pochopit a přestat se srovnávat s jeho bývalou. Vím, že můj problém je v mém sebevědomí, i když mě přítel vždy řekne, že jsem lepší, druhý den se ho zeptám znovu na stejnou věc. Vím, že ho tím otravuji, protože tím otravuji i sama sebe. Už se nechci jeho minulostí zabývat, nechci na to myslet, nechci, aby mě ty otázky vůbec napadly, aby u mě nenašly jakýkoliv prostor. Je to vždy horší v jeho přítomnosti, když spolu nejsme, téměř na to nemyslím, ale vídím jeho a hned si na něco vzpomenu, hned se mi v hlavě utvöří otázka, na kterou musím znát odpověď. Prosím poraďte mi jak z toho ven, kdo a kde děláme chybu. Moc děkuji

Odpověď: (16. 11. 2011, 17.29)

Milá Zazo,
důležité pro tebe je, přijmout to, že ty řídíš své myšlenky - že ony budou poslouchat tebe a ne ty je. Pravděpodobně to potřebuješ natrénovat.
Můžeš si ty temné myšlenky namalovat a spálit. Taky si napiš ty pozitivní:
Důvěřuji sobě. Vím, že jsem skvělá a láskyplná dívka. Moje vědomí celistvosti nesouvisí s hodnocením partnera. Jsem jedinečná. Jsem v pořádku taková jaká jsem. Respektuji individualitu každého. Respektuji soukromí partnera. Důvěřuji tomu, že partner dělá to, co musí. Kvůli svému psychu mi musel lhát. Já žiji s tím, co je tady a ted mezi námi, víc znát nepotřebuji, protože vím, že partner dělá, co je třeba.

Vlasta píše: (8. 11. 2011, 9.52)

Dobrý den,
můj partner je na mě stále sarkastický a já nevím, jak se v té chvíli účinně zachovat.Nenaslouchá mi, vzdoruje stále, jakoukoliv mou žádost považuje za nátlak.U ostatních cizích lidí je tomu naopak.Jsme spolu krátce, partnerovi bude 60 let.Domnívám se, že nedospěl, jelikož je obětí své dosud žijící vitální matky, která s ním jedná jak s malým klukem,je panovačná,neúnavná, do všeho mluví, i její manžel ji těžce trpí jako celá ostatní rodina.Komunikace s matkou je jeden velký sarkasmus ode všech.Ona nereaguje ani na vlídnou mluvu.Je primitivnější a vede si svou. Oblíbená její věta je: Buď hodný.Ticho.Pšt.To je její reakce.S partnerem o matce nemohu mluvit.Zastává se jí, často jsme se kvůli ní hádali.Pere mu pracovní oděvy, vaří, vyžaduje téměř každodenní kontakt.Prosím, poraďte co mám dělat a jak se člověk obecně vůbec může bránit sarkastickým poznámkám?Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala Děkuji Vlasta

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.46)

Milá Vlasto,
proč s ním jste? Předpokládám, že odpoved znáte.
Partner se nezmění, můžete pouze změnit své vnímání uvedeného.
Přeji vše dobré.

Kristyna píše: (8. 11. 2011, 9.42)

V lednu jsem se rozesla po 13 letech z manzelem v dubnu mi po 9 letech umrel pes kteryho jsem milovala mam novyho psa a z manzelem jsem se dala dohromady na noveho psa jsem si porad nezvykla kazdej vecer brecim kvuli mojemu prvnimu a manzel nedodrzel nic z toho co slibil zbyva mi jen provaz a nemuzu ho nikde sehnat. Az tak to nemyslim ale jsem na dne co delat? Dekuju.

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.44)

Milá Kristý,
je prima, že máte smysl pro humor ;).
A spolupracovat s psychologem byste nechtěla? Naučit se, jak vlastní sebeláskou se uzdravit a aktivovat vnitřní sílu? Taky s ním samozřejmě můžete probrat manželství. Existuje i přímo kniha: Osobní síla.

beruška píše: (7. 11. 2011, 22.55)

Dobrý den, prosím o radu,
se současným přítelem chodím skoro 6 měsíců. Bydlí daleko a nemůžeme se vídat moc často. Nikdy jsem mu neslibovala společnou budoucnost atd, jenže on se na mě hrozně upnul. V poslední době vztah dost skřípe a já bych se nejraději rozešla. Nedávno přišel s tím, že mu diagnostikovali těžké deprese. Myslím, že si to vymyslel a chce mě tím citově vydírat. Vždycky byl veselý, optimistický flegmatik. Prosila jsem ho i o zprávu od lékaře, ale neustále se na něco vymlouvá. Chci se určitě rozejít. Náš vztah už nemá šanci. Mám ale strach, že si deprese přece jen nevymyslel a proto se chci zeptat, jakým způsobem je nejlepší se s takovým člověkem rozejít, abych mu moc neublížila.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.38)

Milá Beru,
formulovat je třeba jasně - "nemohu si pomoci, ale náš vztah již necítím jako partnerskou lásku. Myslím, že jsi faj člověk, ale já ti už nemohu být partnerkou, byla bych neštastná a to určitě nechceš, abych s tebou byla ze soucitu. Důvěřuji ti, že cestu životem zvládneš dobře." Pak nepřistupujte na milosrdnou komunikaci apod.

liba píše: (7. 11. 2011, 21.45)

Dobrý den,chci se zeptat dcera má 7let a chodí do první třídy ze začátku tam nechtěla chodit,pak zvykla na režim pravidelně vstávat ,dělá si sama od sebe úlohy ,pochopila že,do školy se musí pokud není nemocná.Paní učitelka jí doporučila do PPP a ta souhlasili s p.učitelkou ,že je nevyzrála a chtějí jí vrátit do školy.Dcera se bez problému zapojuje do kolektivu,počítat umí ,skládá slabiky,což jiné děti mají s tím problém,ale není soustředěná a neplní zadání hned na poprvé.Problém je ,že dcera odmítá vrátit se do školky ,chce se učit a má strach,že se jí budou děti posmívat.Mám strach,že když jí nechám ve škole tak tam na ní budou tlačit až sama nebude chtít chodit do té školy akdyž jí vrátim nasilím do školky tak i tak bude mít trauma.Co mám dělat?

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.35)

Milá Líbo,
pokud je to tak jak píše, plně chápu vaše dilema. Požádejte o spolupráci paní učitelku - nevím, jaká osobnost paní učitelka je a na co lze spoléhat a na co nikoliv... Bohužel pro vás radu nemám.

Blanka píše: (7. 11. 2011, 21.15)

Dobry den,
potrebuji poradit co delat s dcerou 5 let. Pani ucitelka ve skolce i na gymnastice si na ni neustale stezuji. Pry je roztekana a nedela, co se od ni chteji. Na gymnastice se vali po zemi a dokonce rusi ostatni deti pri cviceni. Ve skolce se neumerene dlouho obleka a nezapojuje se do cinnosti. Kdyz se ji na ptam doma rika, ze se ji nechtelo cvicit nabo delat ve skolce to co ostatni deti. Doma s ni velky problem neni, sedne si semnou treba i na hodinu a resime hlavolamy, hracky si vice mene uklizi, sama se oblekne i kdyz ji musim obcas popohanet. Ale doma nejsou zadne rozptylujici faktrory. Kdyz jdeme rano do skolky a satna je plna deti, dcera se nedokaze soustredit a take ji prevlekani dlouho trva. Je celkem sikovna, a mela by jit pristi rok do skoly. Prosim poradte mi jak ji motivovat nebo co delat, aby se dokazala soustredit.

Dekuji

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.33)

Milá Blanko,
vyhledejte dětského psychologa - vše bude pro Vás konkrétnější - možná bude vhodné vyšetření sociální zralosti a konkrétně proberete vhodný postup.

Zdenka píše: (7. 11. 2011, 20.35)

Dobrý den, chtěla bych se optat, jak pomoci synovi, bude mět šest roků a po návratu ze školky mě řekl, že ho tam mlátí chlapeček.I pod okem měl šrám. Není to jako že jde a žduchne, nebo se poprali jak kluci,ale byl z toho špatný celý den a i večer začal z ničeho nic plakat.Podotýkám že to není žádný plačtivý chlapeček.Myslíte že si mám promluvit s maminkou toho chlapce?Rozhodně nechci, aby se něco takového opakovalo, a potřebuji aby syn věděl, že se mě může svěřit a já mu pomohu...Děkuji za radu Zdenka

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.32)

Milá Zdenko,
mluvte o tom s učitelkou a kdybyste měla pocit, že syn ve školce je vystaven šikaně a školka ho nedovede ochránit, pak ho bez prodlení přeřadte.

já píše: (7. 11. 2011, 20.26)

Jsem středního (skoro vyššího) věku. 20 let jsem byla s jedním mužem, pak skoro 6 let pauza. Najednou je tu změna, jak mám věřit, že je to opravdu, ne legrace? Jak mám "vypnout mozek" a užít si pěkné chvíle? Bojím se, stydím se, mám pocit, že v tomto věku už se to prostě nehodí.

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.30)

Milá neznámá,
užívat si toho tady a ted - to je jedno z životních umění - pustit se soudů, strachů ... I pro vás by mohla být užitečná kniha, kterou doporučuji o pár odpovědí níže.
I vy si zasloužíte pohlazení a dokážete jakoukoliv situaci, která by nastala, zvládnout, tak čeho se bát a proč si to kazit tady a ted.
Přeji vše krásné :)

Sisi píše: (7. 11. 2011, 16.43)

Dobry den,

muj problem se vlece jiz radu tydnu.Jsem jiz dlouho na RD -5 let, mam dve male deti. Nyni jsme se pred mesici prestehovali do nedodelaneho domu, deti, nedodelany dum,porad jsem sama. Problem tkvi v tom, ze jiz mesice mam pocity smutku, samoty, prazdnoty,zacla jsem (bohuzel) holdovat alkoholu, s cim chci prestat. Jsem nervozni, apaticka, skoro zla a nesnasim za to sama sebe.Mam stavy kdy se uplne nenavidim. Velice rada jsem ridila, dlouhe trasy, nebyl to pro me problem, nyni mam otresny blok, nevim, co s nim. Mam pocit, ze tkvi v tom, jak jsem sem jezdila na stavbu do rozdelaneho domu, kam jsme se meli stehovat.............trva to od cervna, male bylo tehny 5 mesicu, najednou jsem se otresne zacla bat na dalnici a trva to dodnes. Ridit normalne mohu, ale jakmile vjedu na dalnici, trasa od naseho bydliste, je mi uzko, tresou se mi ruce a za zadnou cenu nejsem schopna predjet auto. V tu chvili nevim, co delam, kde vlastne jsem...........panika.........­......potrebuji tento stav odblokovat, neda se s tim zit, obvzlast, kdyz jsem ridila bravurne a beze strachu a stovky kilometru. Co si to tom prosim myslite? Jak situaci resit?Muj problem je hlavne predjizdenin na dalnici. Je pravdou, ze nove bydleni mi nepridalo, hotovo neni a porad jen stres............a zacalo mi to na trase k tomu nasemu novemu bydleni.........Jeste k memu stavu se pridava to, ze mam velmi zive prvni dite, hyperaktivni.........mnohdy jiz situace nemohu zvladnout. Co mi radite?Dekuji za odpoved.

S.

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.27)

Milá Sisi,
doporučuji věnovat se sobě, dopřát si péči o sebe, zařídit si výměnu v péči o děti a třeba taky konzultace u psychologa. A taky číst moudré knihy, uspořádat si myšlenky, priority, pocity...
Držím palce.

Linda píše: (7. 11. 2011, 14.05)

Dobrý den,
u mého tchána se projevila duševní choroba, je léčen na psychiatrii ( patologická žárlivost až agresivita). Jeho lékař mi doporučil, aby nehlídal děti sám(lépe ani s tchyní)-jen aby se setkávali s dětmi v přítomnosti mé nebo mého muže.Také mi lékař doporučil, aby se časem děti o problému dozvěděly.Nevím jakým způsobem a v jakém věku mám toto dětem říkat. Dcerám je 7 a 4 roky. Občas samozřejmě chtějí být s prarodiči, někdy se začínají vyptávat... Děkuji.

Odpověď: (7. 11. 2011, 14.14)

Tento dotaz, prosím, směřujte na svého lékaře - do problému nejsem zasvěcena. Nebo proberte osobně s psychologem.

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >