Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Aneta píše: (7. 11. 2011, 7.08)

Dobrý den, je mi 25 let, mám přítele (téměř 2 roky) a myslím si, že mě brzy požádá o ruku. Je mi s ním moc dobře, miluju ho, vím, že bude skvělý otec, je to muž, na kterého se můžu spolehnout. Jediné, co mě trápí, je to, jestli nebude mít náš vztah v budoucnu problémy, když nemáme žádného společného koníčka, respektive, vše co se líbí jemu, se nelíbí mně a naopak. Zkrátka např. posloucháme zcela rozdílnou hudbu, každý máme rád jiný filmový žánr, on každou volnou chvíli vysedává u počítače, já nejradši chodím po obchodech, na věci máme rozdílný názor, málokdy se na něčem stejném shodneme. Jsme prostě jako den a noc, každý z nás je úplně jiný. Vím, že se říká, že protiklady se přitahují, ale u nás se mi to zdá až příliš. Poradíte?

Odpověď: (12. 11. 2011, 20.12)

Milá Anetko,
krom protivy se přitahují také platí: Vrána k vráně sedá.
Ohledně spokojenosti v manželství kromě jiného je důležitý soulad v životních hodnotách, životním stylu a životních cílech.
Miluješ ho a vidíš v něm skvělého, spolehlivého otce - to není málo.
Kdyby jsi vztah v této fázi ukončila - bylo by to v souladu s tvou Láskou? Jsou etapa, které si musíme prožít.
Přeji vše dobré.

Lucy píše: (1. 11. 2011, 9.15)

Dobrý den,
mám skoro pětiletého syna, který denně každý večer a ráno fňuká, protože nechce jít do školky. Když se ho vyptávám proč, řekne "ve školce je špatně, jsem tam nervózní, je mi smutno" a "ale já vás mám rád". Jako by tam musel chodit za trest. Denně se mu to snažím vysvětlovat, každé odpoledne mi na otázku, jak bylo, odpoví, že dobře, ale večer a ráno se opakuje stále to stejné. Zvažuji, že bude mít zákaz televize, pokud se to bude stále opakovat, ale je to řešení? Co s tím? Přitom do školky chodí od tří let, ale tak nějak stále s pofňukáváním. Paní učitelka ho ale chválí, spolupracuje, zapojuje se... Jen občas i během školky pláče s tím, že je mu smutno. Prosím poraďte.

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.49)

Milá Lucy,
trest bych nevolila. Spíše omezit vaše reakce na pofnukávání.
Ujistit ho: "my tě taky máme rádi, ale je nutné být i sám a dělat věci samostatně. Věříme ti, že to dokážeme nejen my, ale i ty."
Přeji vše dobré.

jojo píše: (1. 11. 2011, 8.16)

Dobrý den, je mi 23, mám fungující rodinu. Nedávno jsem byla po hodně dlouhé době na dámské jízdě a nějak se to tam zvrtlo... všichni jsem se moc opily a já vlastně ani nevím jak jsem se dostala domů... mám strach, jestli jsem s někým neměla phlavní styk... mám hrozné okno... Jsem z toho na dně. Co s tím? Jak se s tím vyrovnat? Nikdy se mi to nestalo...

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.46)

Milá Jojo,
tak doufejme, že vše je v pořádku. Pokud se vám to nikdy nestalo, je pravděpodobnost sexu nevelká. Každopádně jste noc přežila  - to je důležité - tak si to odpustte, vemte poučení a jdeme dál - hlavně že jsme zdrávi :).

Marie píše: (1. 11. 2011, 8.09)

Dobrý den, jsem tři měsíce po zamlklém potratu. Chtěla bych se znovu pokusit o dítě, ale mám děsný strach. Jak se s tím vyrovnat?

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.37)

Milá Maruško,
strach není dobrý rádce - nechte ho odejít - přeci Vám nebude vládnout...
Důležité je naladit se na tok života a plynout v něm... důvěřovat, že vše, co se děje, je dobré... Zamlklý potrat je třeba přijmout jako jednu životní událost, která vás má něčemu naučit, obohatit prožitkem.
Přeji vše dobré.

Táňa píše: (1. 11. 2011, 7.30)

Dobrý den,
můj problém není ničím vyjímečný. Klasický manželský trojúhelník. Před třemi lety jsme se s kolegou z práce do sebe zamilovali. Předtím jsme několik let byli opravdu dobří kamarádi a když tak vzpomínám, jiskra přeskočila již při prvním setkání. Naše manželství nebyla špatná, můj manžel je hodný, pracovitý člověk a já si ho vážím. Máme již dospělé děti. Ale taková ta vášeň po 20 letech manželství je pryč. Přítelova manželka od něho před pěti lety odešla k milenci, ale její přítel děti nepřijal a ona se vrátila domů.  Myslím, že toto byl pro mého přítele zlom, kdy si manželky přestal vážit a vzal ji zpět jen kvůli dětem. Po půl roce našeho vztahu jsme odešli od svých partnerů a bydleli spolu. Ale, bohužel, manželka opět využila děti a on se vrátil domů, já k manželovi. V té chvíli si člověk říká, je konec, už ho nechci ani vidět. Uběhl nějaký čas, v práci jsme se vídali, ale popravdě, vyhýbali jsme se jeden druhému. Až jednou se mi přiznal, že mě stále miluje, že byla chyba se rozejít, doma to stejně nefunguje atd. Ano, nejsem naivní mladá holka, ale i od jeho přátel slyším, že se trápí a že mu chybím. On mě taky, taky ho stále miluji, ale nechci už zažívat nervy jako dřív. Občas si zavoláme, jdeme na oběd, dokonce i mluvíme o svých pocitech. Tvrdí, že není šťastný, že mu chybím. Někdy jsem silná a říkám si, ať si žije tak jak chtěl, někdy jsem "na hadry", jaké mi je smutno. Prosím, poraďte, co dělat, bez sebe nemůžeme být a spolu také ne. Kromě dětí hrají roli i majetkové záležitosti. Vím, že není jednoduché udělat tlustou čáru a začít žít jinak, v podstatě začínat s ničím.
Děkuji za radu
Táňa

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.34)

Milá Táňo,
přemýšlím, jakou radu ode mne chcete. Věřím, že pro sebe zázračnou radu on-line nečekáte. At bych vám napsala co napsala, nebude to vámi prožité rozhodnutí a zpracované pocity. Celou situaci prožíváte
Kdo řekl, že spolu nemůžete být a spolu také ne?
Kdybyste chtěla situaci probrat komplexne, můžeme se sejít.
Přeji vše dobré.

jaruska píše: (31. 10. 2011, 23.37)

dobry den jsme s pritelem 3 roky a on mi neveri v dobe co jsme se poznaly jsem si vydelavala telem mam dve dcery a ani jedna neni jeho ale on si nas vzal k sobe myslela jsem  ze po tech letech poznal ze jsem zmenila svuj zivot a chci uz jenom jeho chci normalni rodinny zivot prostituci jsem si musela privydelavat protoze ani jeden z otcu nechodil do prace a ja potrebovala uzivit deti po mesici co jsem poznala s soucasnym pritelem ze je to vazne jsem to ukoncila a ani nemam duvod kdyz se o nas stara miluji ho ale podezira me je v zahranici ale jeho rodina mu hlasi kam jdu nakoupit a co mam na sobe ze jsem mela nizke podpatky a ze jsem sla nakoupit dal nez obvykle holky jsem mela u babicky a sla jsem na brigadu delala jsem pokojskou a po praci jsem sla hned domu za holkama jak mu mam dokazat ze bych se uz nikdy k prostituci nevratila davam mu najevo ze ho miluji

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.28)

Milá Jaruško,
i v právním systému existuje předpoklad  neviny. Nevinu člověk nemusí dokazovat, musí dokazovat vinu.  Vy se chovejte jistě a pokud možno "blbiny" okolí nevnímejte. Na dané téma se nenechávejte vtáhnout do kola nesmyslného pseudodialogu, ani se neobhajujte.
Přeji vše dobré.

zklamání píše: (31. 10. 2011, 23.06)

Dobrý den, jsem na dně ohledně kluků. Připadá mi, že mě chce každý jen využít a nikdo nechápe moje pocity. Te djsem se zamilivala a ten kluk mě dostal do psychického stavu tak, že už nevěřím klukům. 2 měsíce jsem čekala až se náš vztah rozvine a on nakonec spal s jinýma. A další po mě chce jen sex. Bolí mě z nich hlava. Jsem zklamaná. Mám chuť jim sprostě nadávat ale asi si to vše dělám sama, protože v sobě hodně věcí dusim.

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.24)

Milá neznámá,
často se k nám druzí chovají tak, jak se mi chováme sami k sobě. Vážíte si sama sebe? Máte se ráda?
Další myšlenka: Respektujete právo druhých být jiní, než byste si přála?
On má právo chtít po vás sex a vy máte právo to odmítnout.

Christina píše: (31. 10. 2011, 22.03)

Dobrý den,potřebovala bych poradit ohledně mého vztahu.Trvá tři roky a je to jako černá a bílá.Jednou je to vsechno v pohode a podruhé se zdá,že bude konec.Muj partner je výbušný,vztahovačný,ale zaroven laskavý,hodný,pokud CHCE.A ja mam mít neustále trpělivost na jeho výlevy.Nevím kudy kam.Prosím,poradte:(

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.22)

Milá Chris,
to záleží na Vás, co chcete a na tom, co si domluvíte. Doporučuji říci mu: "Tvoje výbuchy jsou pro mne tak těžké, že nevím, jak s nimi dokáži žít. Je možné, že to dříve či pozdeji vzdám, uvažuji o tom. Byla bych raději, kdyby jsi se naučil své emoce zpracovávat a zacházet s nimi jinak. Můžeš vyhledat psychologa."
Přeji vše dobré.

Alžběta píše: (31. 10. 2011, 15.01)

Dobrý den,
jsme s přítelem šest let. Vždycky na mě byl hodný, říkal, že mě miluje a udělal by pro mě všechno. S našima i se sestrama si rozuměl. Nikdy jsme se spolu nehádali. Před 2 měsíci jsem ukončila bakalářské studium bakalářskou zkouškou. Jeho otec si vzal půjčku na opravu střechy domu, který jsem zdědila po babičce. Půjčku splácel přítel, protože já nemám práci. Jemu by půjčku banka nedala, jelikož pracuje teprve 4 měsíce, před tím chodil do školy. Všechno bylo fajn, plánovali jsme si spolu život snad od začátku našeho vztahu, těšili jsme se z každé chvíle, kdy jsme byli spolu. Teď jsem se ale dozvěděla, že má dvouleté dítě.Takže mě v polovině našeho vztahu podvedl a neřekl mi to a ani to, že má dítě. To, že bude mít dítě mu ta holka řekla, když byla v sedmým měsíci.. Byla to jeho bývalá spolužačka a stalo se to na srazu, když byli oba opilý. Říká, že mi to nechtěl říct proto, abych dostudovala a že mě hrozně miluje a bál se, že mě ztratí. Musel s pravdou ven ve chvíli, kdy se to dozvěděla moje mamka, které to řekla nějaká paní, co tu holku zná. Naši říkají, že mu to nikdy neodpustí a že ho u nás nechtějí už nikdy vidět, že to udělá znovu třeba za 10 nebo 20 let a mě pak opustí a já zůstanu sama. Ze začátku za ní a za tím dítětem jezdil a já jsem to věděla. Říkal, že ta holka potřebuje pomoct, že je na to sama. Pak jsem mu řekla, že nechci aby tam jezdil. Teď mi řekl, že ona po něm prý nic nechtěla, jen to, aby tam občas zajel a dítě znalo svého otce. A když se jí týden neozval, tak mu prý napsala, že už ho nechce nikdy vidět, ať už nejezdí. Je tu i možnost, že to dítě není jeho, protože ta holka velmi střídala kluky. Napsala mi, že k mému příteli nic necítí a asi už ani nikdy nebude. Nevím co mám dělat. Miluji ho, ale bojím se, že něco takového jednou udělá znovu. Ale bojím se i toho, že když s ním nezůstanu, tak ve mně zůstane velká černá díra a budu si to jednou vyčítat. Nevím, jestli zůstat s ním a doufat, že se s tím má rodina někdy smíří a on se vážně polepší a budeme šťastní jak slibuje nebo se s ním rozejít. Vím, že chybovat je lidské a odpouštět božské, ale mám být tak velký bůh? Vím, že je to složité a pokud jste došel/došla až nakonec doufám, že to pro vás bude pochopitelně napsané. Předem moc děkuji za odpověď

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.19)

Milá Alžbětko,
celá situace, dotaz zahrnuje několik otazníků a několik rovin - podrobný rozbor přesahuje rámec poradny on-line.
1. Lze říci, že nikdy nevíme, co bude. S nejistotou ohledně událostí je třeba umět žít - tzn. je třeba si důvěřovat, že vše, co přijde, zvládneme, že vše, co se děje, je dobré... nevíte, co bude, když se rozejdete, nevíte, co bude, když spolu zůtanete.
2. Rodiče si berou právo soudce :( ?.
3. Co máte na mysli tím "polepší"?
4. Vy a rodiče?
5. Vy, váš přítel, vaše partnerství a vztah k dítěti...
Přeji vše dobré

Renata píše: (31. 10. 2011, 12.18)

Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu,jsme 12 let manželé,nyní máme krizi,manžel byl pracovně vytížený,já byla na děti a většinu věcí sama,našla jsem si přítele a došlo k tomu,že jsem se zamilovala,manželovi jsem to před 5 měs.přiznala,začal se snažit,hodně věcí přehodnotil,změnil se,funguje skvěle,mám ho moc ráda,vážím si ho,ale vnímám ho jen jako nej kamaráda,netoužím po něm už fyzicky,nefunguje sex,s přítelem jsem se rozešla,abych vše zkusila zachránit,ale nemůžu na něj zapomenout a toužím po něm,hrozně bych kvůli dětem a všem vybudovaným věcem chtěla manželství zachovat,ale nevím jak na to,děkuji za radu Renata

Odpověď: (5. 11. 2011, 12.00)

Milá Renatko,
toto je dotaz, na který naše psaní na webu nestačí :( .
"Kvůli dětem" - to je motivace ke kamarádství... nikoliv k vášnivému sexu a to jste dokázala.
Mám pocit, že nedošlo k vnitřnímu uvolnění pouta k milenci. To je také důležitá část, která nedovoluje vnímat manžela jako milence. Jestli je to jediný aspekt bránící vašemu mileneckému plynutí v manželství, to nevím.
Práce se sexuální energií zahrnuje více aspektů týkající se vás, vašeho manžela a vašeho manželství.
Kdybyste se chtěla tématu věnovat více, bylo by dobré se sejít.
Přeji vše dobré.

Niky píše: (31. 10. 2011, 11.56)

Dobrý den, se svým přitelem jsme spolu už 6 let, nedávno jsme se k sobě nastěhovali. Nedávno jsem přišla na to, že celkem dost bohatě "žije" přes internet - má vymyšlenou identitu a dopisuje si dívkami přes net. dostává z nich různé fotky, domlouvá si s nimi schůzky, ale co vím, neuskuteční je.
Nevím, jak mám reagovat. Mám mu říct, že o všem vím, nebo ho mám přimět, aby mi to řekl sám?

Odpověď: (5. 11. 2011, 9.23)

Milá Niky,
stále častěji se setkávám s tím, že internetový svět narušuje primární partnerství. Přičiny mi připadají různé. Ale opakovaně u mne sedí páry, ve kterých se muž  bavil přes internet a  stávající  partnerství/manželství nechce rozbít a ani nic podstatného v něm nepostrádá. Někdy maličkost, kterou stačí vykomunikovat. Samozřejmě, že se  stává, že internetové seznamování je  důsledkem dlouhodobé nespokojenosti v manželství -  takto to řeší nejen muži, ale i ženy.
Řešení jsou různá. Jak vidno, podařilo se Vám nereagovat ihned, to je dobře, že situaci promýšlíte a nejednáte ukvapeně. Doporučuji bavit se na teoretické úrovni např. co si myslí o ... co se stalo kamarádce... co si myslíte vy... co jste četla a co on na to...?
Téma je i umění žít skutečný život... přijmout, že se liší od našeho ideálního světu, ale že to je právě  to umění, nalézat a tvořit to hezké ve skutečném životě se skutečným člověkem...
Další téma: Spokojenost v partnerství - čím se liší od toho ideálního...
Dál si určitě si poradíte.
Když budete mít chuť sejít se i se mnou a téma řešit na osobní úrovni, můžete mne samozřejmě kontaktovat.
Přeji vše dobré.

balog12 píše: (25. 10. 2011, 18.21)

Dobrý den mám otázku když mě mama mlátí za každou blbost co vyvedu jak by stemi poradil jak mam říc mamě že jsem kradl ventilky od aut a pak den den sem je vratil děkuji

Odpověď: (30. 10. 2011, 16.55)

MIlý neznámý,
proč je třeba to mámě říci? Někdo se jí to chystá sdělit?
Pokud tě mám skutečně mlátí za každou blbost, zkus o tom mluvit s někým dospělým ve svém okolí, ke komu máš důvěru a popros ho o pomoc (babička, děda, teta, strejda, soused...)
Držím palce

Eliška Nástrahová píše: (25. 10. 2011, 13.19)

Dobrý den ,
chtěla by jsem se zeptat a zároveň poprosit o radu.
Můj 11letý syn...dostal jako dárek od svého otce mého ex-manžela samopal(vyřazenou zbraň).Je to normální???
Syn je nadšený..jako by byl asi každý kluk ..ale já ho v tomto nehodlám podporovat..a hlavně ten dar není žádná hračka(snad sběratelský kus pro dospělé)poraďte co s tím...
děkuji

Odpověď: (30. 10. 2011, 16.52)

MIlá Eli,
v té věci jsem také drobet zaujatá ;).
V žádném případě by zbraň neměla být použitelná - to si,  prosím, zjistěte - jinak by se jednalo o trestný čin...
Mno - a jako se sběratelským kouskem se s tím budete asi muset smířit - Vy se synem můžete mluvit o svém přístupu k životu a důvěřovat tomu, že syn si vybere, co potřebuje.
Přeji vše dobré.

Hana píše: (25. 10. 2011, 12.24)

Dobrý den chtěla bych se zepta na mého syna je mu 17měsíců ke spánku ho ukládám o půl osmé ale každé čtiři hodiny se budí na jídlo tak bych se chtěla dožvědět včem je problém a jestlije to normální u takhle starých dětí.Neznam nikoho komu se deti takhle budí.Děkuji Hana

Odpověď: (30. 10. 2011, 16.45)

Milá Hanko,
statistická norma to tak úplně není - individuální momentálně ano - téma spíše prodiskutujte s dětským lékařem.

Anna píše: (25. 10. 2011, 0.16)

Dobrý den, cca před 3 lety jsme se s manželem rozhodli na rozchodu s tím, že spolu budeme (zkusíme) formálně dále žít kvůli dětem. Bohužel, to se nám nepodařilo a po půl roce se manžel odstěhoval. Neshody v manželství trvaly již předtím delší dobu a primárně se týkaly výchovy dětí. Snažila jsem se je však řešit mimo děti, takže z pohledu dětí vypadal náš vztah v pohodě. S dětmi jsme se snažili mluvit, ujistili je, že z naší strany se nic nezměnilo a spolu dále kvůli nim komunikujeme přátelsky atd. Syn (nyní 14 let) se s tím celkem vyrovnal, dcera (nyní 11 let) se zdá, že vůbec. Primárně také proto, že po odchodu manžela jsem "přitáhla šrouby" a nastavila trochu jiný režim (úklid, povinnosti, bodovací systém). Problém je, že když jsou s manželem, tak tam stále trvá ta anarchie, která byla hlavním problémem v manželsvtí a mohou si dělat co chtějí. Dcera pak strašně vyvádí, když se vrátí domů a "musí" si čistit zuby, vyměnit oblečení, uklidit pokoj, učit se nebo nesmí na počítač. Navíc argumentuje tím, že když si táta nečistí zuby, proč musí ona. Manžel dříve na ně občas houknul, ale nyní řekne, že když je vidí jen pár dní v týdnu, že si tyto dny nebude kazit disciplinou a není s ním řeč. Výsledkem je, že dcera se ke mně chová opravdu příšerně, uráží mne slovně, křičí, kdykoliv jí nepovolím něco, co chce. Navíc třeba schválně nenapíše ani čárku do testu ve škole, aby dostala pětku. Snažila jsem se s ní komunikovat, popovídat, vysvětlit. Ale jeden den je příjemná a pak něco po ní chci, něco jí něco nedovolím a už zase vylítne a situace je zde nanovo. Vyhrožuje, že se bude stěhovat k manželovi, že ten je spravedlivý, že jí nechá na počítači, kdy ona chce. Už jsem z toho opravdu zoufalá. Dříve jsme si hodně rozuměly a byly si strašně blízko. Syn nyní kolikrát ke mně přijde po jejím výstupu a obejme mne. Sám asi cítí, že mi dcera ubližuje. Vím, že mne "trestá" za rozpad jejího ideálního světa, ale on nikdy nebyl ideální, to jen já jsem ho léta držela bezkonfliktní, protože nemám ráda hádky, takže jsem děti tohoto ušetřila. Ještě navíc jsem si v poslední době našla přítele, což samozřejmě chování dcery ještě zhoršilo. S manželem jsem opakovaně mluvila, ale je to zbytečné. Je mi 41, manželovi 53 (je Brit). Děkuji předem za odpověď. A.

Odpověď: (30. 10. 2011, 16.44)

Milá Anno,
zkuste popřemýšlet o variantě: dcera u táty... to téma by se mělo každopádně otevřít...
(nechat řeku volně plynout je také umnění života)
Přeji vše dobré.

Terezka píše: (24. 10. 2011, 19.48)

Dobrý den... Mám problém, který je podle mě vážný. Moje máma před 8-10 lety přestala kouřit, protože jí řekli, že jí něco nasli na plicích a mohla by i umířít!! ted je rok 2011 me je 13 už mám rozum a co myslíte, že se deje. Táta ma problemy s prací, nevychází mu to a je to hrozný. jednou jsem mame nasla krabicku od cigaret a zalkla jsem se; mamka mi vysvetlila ze tam ma znamky a tak je tam mela. Dnes je to hroznej podraz od me mami protoze v kabelce jsem zahledla 2 krabicky cigaret. Když jsem se jí zeptatala, mami ty kourís. Mama rekla ses blázen.. Pak jsem se sla rychle kouknout. Sama jsem mela černe svedomi protoze jsem ji neverila a víto co jsem nasla kabelku schovanou ve skríni a pod vsemi vecmi krabicku s cigaretami..... Nevím co mám dělat jestli si s mamkou o tom promnluvit ja nevím jemi prece 13 nemám jeste takový rozum. Prosím poradtte

Odpověď: (30. 10. 2011, 16.31)

Milá Terezko,
důvěřuj, že rodiče dělají ze svého úhlu pohledu to, co musí.
Můžeš mamce říci, pokud je to pravda: "Mami, mám o tebe strach. Mám strach, že umřeš dřív, než je třeba. Prosím tě, nepomáhej tomu cigaretama."
Dál je to na mamce.
Držím palce.

špička 30let píše: (24. 10. 2011, 17.55)

Dobry den pred mesicem jsem trpela silenou bolesti hlavy zjistili me na CT a MAGN.REZ ucpavani zilnich mozkovych splavu v prave casti mozku udajne z antikoncepce Picham si inekce do bricha clexane a tet mi skouseji davat varfarin.Od te doby co jse mi to stalo mam vsobe takovy vnitrni stach ze se mi neco stane ze dostanu mrtvici atd... strach kdyz jdu ven porad se mi trochu mota hlava a jako bych mela strach sama ze sebe. Nez se mi tato diagnoza stala take jsem mela problemy v praci z motani hlavy pocit na zvraceni a porad se to semnou tahne a tet myslim ze se to zhorsuje cim dal vic!!Porad si rikam ze se musim tomu podat ale jako bych si to porad vsugerocvala a nemyslim na nic jineho nez ze me bude spatne a tak je to proste silnejsi nez ja.Nevim jestli bych nemela vyhledat odbornika Neurolog mi rek ze mozek krome teto me diagnozy mam vporadku.Proto bych Vas rada poprosila o nakou radu dekuji Lenka

Odpověď: (30. 10. 2011, 16.25)

Milá Lenko,
doporučuji rozhodnout se, že chcete na sobě a svém přístupu k životu pracovat - poznávat jeho zákonitosti na úrovni psychosomatické.
Pracovat se svými myšlenkami a se zvtahem k sobě i životu.
Až se pro to rozhodnete, určitě najdete někoho, třeba i více lidí, od kterých se budete chtít inspirovat.
:).

Daisuke (14 let) píše: (24. 10. 2011, 11.43)

Dobrý den, sice nevim jestli se sem to co píšu hodí, ale musim to udělat.
Můj táta je muslim. Ale to jak se chová už překračuje všechny normální meze!! Zakazuje mi chodit ven s klukama (jsem holka), řiká že od 18let až budu moct, zakazuje mi poslouchat hudbu a nemůžu jí před ním pouštět...nemůžu nosit sukně ani šaty nad kolena,tak jsem se dala na klučičí styl. Ničí mě to jak duševně tak začínám už fyzicky. Vůbec nevim co mám dělat! Chci aby se s nim máma rozešla..ale to se asi nepovede. Chová se abnormálně a mně přijde že je vážně mentálně nemocnej. Prosim poraďte co mám dělat, děkuju moc...

Odpověď: (30. 10. 2011, 16.20)

Milá D.,
máma Ti v té věci nemůže pomoci? Zkus s ní mluvit co nejotevřeněji o svých pocitech... můžeš o spolupráci požádat školního psychologa.
Po právní stránce by jsi měla najít dovolání u sociální pracovnice na městském úřadě (oddělení OSPOD).
Pokud to jinak nepůjde, doporučuji sebe opečovat - vytvořit si svůj bezpečný svět, svůj tajný svět - dělat to, co cítíš, že k tobě patří, i když o tom táta nebude vědět - určitě přijdeš na to, jak to dělat.
(Jak tě to ničí fyzicky? - můžeš napsat na email)

Josuko píše: (24. 10. 2011, 11.30)

Dobrý den,
potřebovala bych radu - zda je tento problém individuální nebo normální tedy u mě = budu to prožívat s každým partnerem?
Mám přítele, jsme spolu skoro 4 roky. Překonali jsme spoustu problémů, hádek, skoro rozchodů. Máme se oba moc rádi, jsme mladí dvacátnící (oba kolem 25). Zatímco on by nejraději byl pořád doma a koukal na televizi, já často chodím s kamarády pařit na koncerty, výstavy, do divadla apod, což ho štve. Mezitím on doma tloustne(3 roky slibuje, že začne chodit do posilky, nikdy nic. Běhat se mnou nejde, na veškerou aktivitu je líný). Jsem mladá a tak chci spát s někým, kdo taky mladě vypadá. Na počátku vztahu to byl typický mlaďoch s vyrýsovanýma svalama, ted se ohne a má na břiše celulitidu. Prostě fuj. Nevím, zda to je jeho oplácaností, ale mám hroznou nechuť s ním spát. Jemu to vadí, neustále mě otravuje, a jeho dotyky jsou mi vyloženě nepříjemné, přesto, že ho mám opravu moc ráda. Nevím, co s tím. Neustále myslím na nevěru, pořád mě někdo lidově řečeno balí, ale zatím jsem vždycky odolávala a nemohla jsem to udělat. Také se spíš zamilovávám citově, než že bych měla něco s cizím chlapem. Ti kluci, se kterýma se sblížím se do mě zamilují, chtějí vztah a ne sex. Takže jsem ve svízelné situaci. Napadá mě, že jsem jako chlap. Nejraději bych měla svoje pohodlí doma s tím svým, ale zároven si užívala vášně s milencem. Proč mám ke svému příteli fyzický odpor, když ho mám tolik ráda? Jde to změnit? Nevím, zda to je jen s ním či bych to takhle cítila s každým chlapem později... Nevím, zda to mám přetrpět a někoho si najít nebo se s ním rozejít, což je pro mě velmi těžké, protože ho mám velice ráda/miluji ho (i když pořádně nevím, jak se to pozná, ale jelikož se od něj nemohu odtrhnout, zřejmě ho miluji). Díky moc za odpověd. Myslím, že jsem snad někde četla, že tento fyzický odpor je nějakým fenoménem.

Odpověď: (30. 10. 2011, 16.09)

Milá Josuko,
pro Vás je  klíčové téma: "Nejraději bych měla svoje pohodlí doma s tím svým, ale zároven si užívala vášně s milencem." Jak jsem četla Vaše psaní, tato věta mne překvapila, protože zprvu se popisujete jako žena aktivní.
Takže vlastně nevím, zda se chcete v životě fyzicky i psychicky rozvíjet nebo ne. Vy tu odpověd pro sebe znáte?
Až budete znát odpověď, budete vědět, co dál...
A několik vět na závěr:
1. Rozvoji brání pohodlí, lenost.
2. Disharmonii ve vztazích přináší odlišný vnitřní postoj k tomu, zda je třeba práce k seberozvoji.
3. Fyzická přitažlivost je významný ukazatel pro to, zda jsou milenci kompaktibilní.
4. Opravdová touha srdce je ukazatelem pro život.

Eva 25 píše: (24. 10. 2011, 9.06)

Dobrý den, prosím o radu. Maminka mého přítele trpí schizofrenií. Před nedávnem ji soud zbavil svéprávnosti a přiřknul za opatrovníka jejího manžela, se kterým již 2 roky nežijou v partnerském vztahu (rozvedeni nejsou). Její manžel je nevlastním otcem mého přítele. Jde o to, že maminka si nepřipouští, že je nějak nemocná a že žádné přášky brát nebude. Prý k tomu není důvod. Přítel se snaží maminku přesvědčit, aby navštívila psychiatra a aby se začala léčit. Bohužel bezvýsledně. Její manžel ji chce dát do psychiatrické léčebny, protože si neví rady a chce, aby se uzdravila. Přítel je proti. Prosím poraďte mi, co dělat, když jde o velice inteligentní ženu, která má v hlavě relativně vše v pořádku, jen naslouchá cizím hlasům a říká si, jak její nejbližší vyvraždili její "pravou" rodinu. Máme veliké štěstí, že si to ještě nemyslí o mě a svých synech. S námi mluví normálně, že byste nepoznali, že se něco děje. Nesmíte však začít mluvit o léčení. V tu chvíli "přepne" a mluví právě o vyvraždění své "pravé" rodiny a že bratr s její skutečnou maminkou jsou právě ti, kteří napomáhali k vyvraždění. Poraďte prosím. Moc děkuji.

Odpověď: (30. 10. 2011, 15.59)

Milá Evo,
jakou radu žádate? Pro sebe? Pro přítele? Pro "tchýni?".
Přítel chce být opatrovníkem?
- to je velmi zásadní otázka.
Nejen pro něj a řešení záležitostí "tchýně", ale i pro Vás a Váš vztah s přítelem.
(myslím, že by pro Vašeho přítele mohlo být užitečné jít si urovnat myšlenky v té věci k psychoterapeutovi)
(z malé kuličky na kopci, v údolí valí se lavina)

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >