Kam píše: (29. 4. 2008, 11.44)

Dobrý den, chci se zeptat na Váš názor: můj přítel měl klíče od mého bytu, po určitých vztahových dohadech-jeho žárlení, šel do mého bytu, když jsem byla v práci a celý mi ho prohledal. Našel fotky s mým bývalým přítelem, kde jsme se fotili nazí - z legrace. Po mých prosbách,kde toto vše sebral, protože mi to ukázal jako tajnost bůch ví kde to sebral, jsem sama přišla na to jak to bylo-pak se přiznal. Po nějaké době jsem si uvědomila,že to má asi vypálené na CD, přiznal a já ho chtěla vrátit. Vrátil až po měsíci a to stylem koukni se a aniž bych to doshlédla, vyndal CD a rozlámal jej. Ikony mi ještě zůstali na PC a k mému údivu byla jedna fotka položená na výstřižku z novin, kde přebírám cenu od hejtmana a je tam i starosta a na ní položená fotka,kde jsme nazí s přítelem-obě vyfocené dohromady jako připravené na zveřejnění-takový mám z toho dojem. Dodávám, že žárlil i na hejtmana, jelikož byl na mě milý při udílení ceny. Jsem divná, když mi jeho chování přijde trošičku jako psychopatické..a je toho víc. Dodávám, že můj přítel je vážený člověk ve větším městě.

Odpověď: (30. 4. 2008, 10.07)

Milá Kam,
jak vidět, postavení a moc nemá nic společného s osobnostní zralostí v intimních vztazích ani s citem pro etiku. V jeho chování prosvítá touha po moci a vlastnění i v intimním vztahu, zároveň stopka, která by měla svítit při sebekontrole je patrně oslabena. Doporučuji, mít se před takovým můžem na pozoru.

Eva píše: (29. 4. 2008, 8.29)

Dobrý den,
bude mi čtyřicet let. Moje dětství nebylo moc dobré.
Střední školu jsem vystudovala s obrovským ponížením,
jsem technický antitalent, ale studovat jsem musela na
přání rodičů. Po ukončení studia jsem se chtěla vzepřít
a opatřit si lepší život - vdala jsem se. Po osmi letech
utrpení ve vybojovaném vztahu s alkoholikem jsem se rozvedla.
Chtěla jsem vše zvládnout, ale zpětným pohledem se mi zdá,
že jsem nebyla připravená. Myslím, že jsem dobrá matka.
Jinak je můj život sérií neúspěchů, protože se všeho bojím
nejvíce dalšího vlastního selhání.Moje životní role je
ohnutá služka, která se bojí cokoliv cítit, říkat...
Teprve nyní poznávám, že jsem ještě nikdy nežila svůj
vlastní život a velice si přeji začít ho žít.
Nevím ale jak vystoupit z kruhu, který jsem kolem sebe
postupem času ze strachu z lidí uzavřela.
Hledám knihu, která by mi pomohla, protože psychoter.si
nemohu dovolit. Potřebuji systém kroků, který by mi pomohl
překonat pasivitu a počáteční nevoli mé rodiny, která se nutně
zvedne, jestliže se rozhodnu vydat vlastní cestou.
Můžete mi prosím poradit, v jaké knize bych takovou berličku
mohla najít?
Velice vám děkuji, Evka

Odpověď: (30. 4. 2008, 10.01)

Milá Evo,
doporučuji přecijen zvážit psychoterapii alespoň jedenkrát za měsíc - kontakt člověka s člověkem nic nenahradí. Studium literatury je samozřejmě dobré - Miluj svůj život od L.Hay je pro začátek klasika. Sebeléčení světlem se lidem líbívá, v té žadě je dobrá i kniha Osobní síla, ale nevím, zda je pro vás přijatelná. Přeji vše dobré.

Erika píše: (27. 4. 2008, 20.38)

Dobry den, zajimalo by mne jak, jakym zpusobem ci jakou metodou bych mohla probudit sve vnitrni dite.Velmi me to trapi,chce porad spat,nema motivaci,je lina, do niceho se ji nechce, vsechno odklada, na vsechno ma dost casu atd..
Mnohokrat dekuji.
erika

Odpověď: (28. 4. 2008, 11.23)

Milá Eriko,
problematika je složitější. Např. léčebnou meditací. Ale asi by bylo třeba srovnat toho více.

radulinka píše: (27. 4. 2008, 18.03)

Dobrý den, mám docela velký problém z kterého nevím jak ven, mám přítele, před 11 měsíci mě požádal o ruku a teď spolu cekame miminko.
Zrovna , ale prochazime, krizi, jsme ve velké financni tisni a doslo to tak delko, ze musel jezdit za jednim znamym , ktery je gay a on mu daval penize za to ze snim travil cas.za posledni mesic jsme se nejak odcizili a strasne se hadali, rekli si spoustu osklivich veci a on se uz netesil jezdit domu.
Ted se mi priznal k tomu, ze proste uz nemuze dal a ze se mu to s muzem libi vic nez s zenou, tenmuz co za nim jezdil, mu rekl, ze uz to o nem vi dva roky, ale ze si to nechtel priznat,rekl mi, ze ma ten v hlave zmatek a at si na chvili dame pauzu, ze doufa, ze se mu po nas zacne styskat. dali jsme tomu jeste posledni mesic sanci, ale bojim se toho, ze se rozhodne byt gayem. Ja o nej nechci prijit, ale bojim se abych si nedelala marne nadeje, ze bude vsechno jako driv, rekl mi, ze tomu uz sam neveri, ze by to bylo v pohode, ze pro nej hodne znamena, ale ze ted v tom proste figuruje jeste jina osoba(ten muz)
Nikdy nebyl na muze, myslite, ze v jeho zivote mohl nastat takovy velky zvrat a on se opravdu stane gayem?POradte co delat

Odpověď: (28. 4. 2008, 11.21)

Milá R.,
vy toho mnoho udělat nemůžete. Je to "boj" vašeho přítele. Bohužel nemá dostatek informací o této problematice, bez spolupráce se specialistou to opravdu nebude snadné (a s ním to také být snadné nemusí, ale může mít cesta směr). Přítel může kontaktovat např.­http://www.studioh.cz/studioh.… (vím, že paní Hudečková by mohla pomoci) nebo mne (což by bylo pro něj také dobré)
Vy nezapomente na to, že k lásce patří svoboda, radujte se z toho, že dítě bylo počato z lásky a důvěřujte sobě, že váš život bude dobrý...

Bozena píše: (25. 4. 2008, 23.46)

Dobrej vecer,

chtela bych se zeptat, jak si znovu najit cestu k manzelovi.. Jsme spolu 13 let jako manzele.
Jiz nekolik let zijeme v cizine a nemame skoro zadnej kontakt na rodinu (jenom tehdy, kdyz jedeme na dovolenou - to je tak jednou do roka). Za tych par let manzel prisel o tatu i o sestru, kteri zemreli. Mame spolu krasnyho kluka, kteremu je ted 11let. 7 let jsem byla doma. Kdyz jsem zacala pracovat, bylo to fajn. Jenomze ted pracuji od 6hod rana do 19hod vecer, protoze do prace dochazim (tu je to proste standard). Manzel mi s nicim nepomohl a tak jak jsem prijela  domu tak jsem delala veceri, myla nadobi a jeste pomohla klukovi s domacimi ukolmi... Pak jsem byla utahana jak kote. Manzel ode mne chtel sex - nekolikrat jsem proste nebyla schopna nic delat. Prosila jsem ho, jestli mi nepomuze - jeho odpoved znela, pomaham ti vic jak pomahal muj otec me matce! Pak jsem mela pocit viny, protoze jsem mu nebyla schopna vyhovet... Sex se u nas proste zredukoval na kratke chvilky a objevilo se u mne nutkani mocit po vyvrcholeni. Musim rict, ze jsem mela problemy s menstruaci (po 21 dnech jsem dostala svuj 7-denni cyklus, po pulroce jsem vypadala spatne, pak jsem sla k doktorce, vsechno bylo podle ni v norme... Po 2 mesicich mi na me nalehani prece jen dala hormonalni podporni lecbu - jenomze manzel se mi absolutne odcizil. Rika, ze jsem na vine, protoze jsem ho dostatecne neuspokojovala a taky ze jiz ke mne citi jen kamaratstvi. Zatim zustava s nami, pomaha mi se synem, dokonce se naucil ohrivat veceri, ale mne vytrvale odmita v sexualni rovine...
Chci najit znovu k nemu cestu a taky byt znovu pritazliva i po sexualni strance... Jenomze jak se k nemu priblizit???

Odpověď: (28. 4. 2008, 11.10)

Milá Boženko,
vaše manželství prožívá výraznou krizi. Touto cestou vám opravdu nemohu pomoci. Je třeba ke spolupráci získat i manžela. Vy můžete změnit pouze svůj podíl. V tom, abyste si uvědomila, co je vaše a co je na straně manžela byste potřebovala psychoterapeuta.

Radana píše: (24. 4. 2008, 22.06)

Dobrý den, mám přítele, se kterým jsem už osm let, je starší, ale dobře si rozumíme. Před osmi měsíci jsem se dala po dlouhém obletování dohromady s ženatým člověkem, který má malé dítě. Bylo to fajn, dobrá změna, ale po čase mi to přerostlo přes hlavu a zamilovala jsem se. Teď nevím, jak celou situaci řešit. Ten ženatý chce být se mnou, ale klasicky nemůže opustit ženu a dítě. Přesto o tom uvažuje. Chtěla bych to překonat a začít opět plnohodnotný vztah se svým přítelem, ale porušila jsem důvěru a mám problém se k němu chovat jako k partnerovi. Neracionálně bych chtěla být s ženatým přítelem, ale spoléhat se na to, čekat, trápit se nejde, zasahuje mi to do všeho. Občas mě ale napadá, jaké by to bylo, kdybych to překonala, s přítelem. Přítelovi ubližuji, to vím, ale jak najít k němu cestu zpátky? Nebo se nedá nic dělat a mám odejít. Potřebuji hlavně najít vyrovnanost, abych se tím tolik nezabývla.

Odpověď: (28. 4. 2008, 11.06)

Milá R.,
jako nejdůležitější vidím ve vaší situaci najít cestu ke své vnitřní síle a vyrovnanosti (jak sama píšete). V té síle pak můžete být v roli pozorovatele své situace a snadněji můžete se v situaci zorientovat a uvidět, jaké proudy vás ovlivnují. Pak doporučuji např.uvidět, jak se vám bude žít za 10 let, když se rozhodnete pro variantu A., B., C. K tomu je však třeba být opravdu v co největší vnitřní neutralitě. Po rozhodnutí teprve hledat cestu, jak řešení realizovat. Obecně - není dobré "lézt" do vztahu se zadaným.

Veronika píše: (23. 4. 2008, 14.16)

Dobrý den,potřebovala bych poradit s problémem,se kterým si nevím rady.
Chodila jsem s klukem přes 2 roky,pak jsem se za ním odstěhovala na druhý konec republiky,chvíli nám to ve vztahu klapalo,ale pak jednoho dne přišel domů z piva,mazlili jsme se a pak mě i přes můj nesouhlas znásilnil.Nic jsem nenahlásila,styděla jsem se.Pak jsem s ním i přesto zůstala,měli jsme se brát,pak jsem zjistila,že mě podváděl.Nyní mám nového přítele,ale problém je v tom,že se neumím uvolnit při milování,pořád všechno kontroluji.Příteli věřím,ale mám strach mu věřit na 100%.Poradíte mi co bych měla udělat?

Odpověď: (28. 4. 2008, 10.58)

Milá Veroniko,
doporučuji, abyste si našla člověka, který umí pracovat s traumatem - psychoterapeut (např. abreaktivní terapie, focusing, léčebná meditace, body therapii) případně zkušený kineziolog. Je třeba ošetřit své zranění. Přeji vše dobré.

Studentka píše: (21. 4. 2008, 21.36)

Dobrý den, potřebovala bych poradit, jak se psychicky nehroutit ze studia na VŠ. Loni jsem chodila na medicínu, ale po 6 týdnech jsem odešla, protože jsem to psychicky nezvládala. Od loňského září jsem začala studovat přírodovědeckou fakultu na jiné škole. V zimním semestru jsem byla spokojena, hodně přemětů se mi uzavřelo díky průběžným testům a zkoušky jsem měla jen 3. V letním sestrtu mám ale učení o hodně více, všechny zkoušky a zápočty mám až na konci. Nestíhám se průběžně připravovat, navíc se moc stresuju a mám pocit, že každý předmět je nad moje síly.
Asi se ve mě vytvořil nějaký psychický blok. Nemůžu spát, hubnu, nemůžu se soustředit. Téměř nic se nedokážu naučit, vše mi připadá těžké. Zkouším se odreagovat, ale když se začnu učit, tak se ten blok zase objeví...
Moc se bojím, že zkoušky nezvládnu ne kvůli toho, že bych byla "hloupá", ale kvůli toho, že si vše moc beru atd.
Nevíte, co nebo kdo by mi mohl pomoci? (Psycholog, psychiatr...)
Bojím se, abych se nějak psychicky nezhroutila...
Děkuji za odpověď.

Odpověď: (28. 4. 2008, 10.54)

Milá studentko,
jestli se vytvořil psychický blok, je třeba nalézt jeho příčinu a vnitřní prací (např.léčebnou meditací) odstranit. Také by bylo třeba urovnat myšlenky. Psychiatr vám může naordinovat léky,  doporučuji spíše spolupráci s psychologem/psychoterapeutem, který vás naučí, jak pracovat s vnitřním světem.

MK 25 let píše: (21. 4. 2008, 20.42)

Dobrý den,
mám problém a už nevím, jak z něho ven.Je mi 25 let.Už rok a půl mám přítele(30let), ale někdy mám pocit, že mám spíš dítě. Žijeme spolu, pracujeme spolu ve vyšších vedoucích funkcích a celkem nám to klape. Jsme spíš partneři co se týče práce. Nemáme obvyklé problémy jako naši kamarádi... peníze, žárlivost, že muž doma neuklidí, neuvaří atp. Musím říct, že když je doma a já mimo, všechny ženy mi závidí. Uvaří,uklidí,postará se o psa...
Já jsem čtvrtá z pěti dětí, moji rodiče se rozvedli když jsem chodila do první třídy a moje matka nikdy nebyla typ "maminky". Já tomu říkám studený odchov. On je jedináček a jeho matka je typická až otravně starostlivá žena, která chce mít vše pod kontrolou. Nejsou jí divné mě absolutně nepředstavitelné věci, jakože mu v jeho třiceti letech přijde do koupelny, když se koupe a kontroluje, jak má umytý krk...
Já si myslím, že trpím nedostatkem projevované lásky a on přemírou.Měl v podstatě jen jeden pětiletý vztah, který začal ještě na střední škole. Potom měl jen v lepším případě "kamarádky" na sex, v tom horším jen na jednu noc. Všeobecně má hrozný vztah k ženám. Vím, že mě má rád, ale fyzická láska ho jakoby "obtěžuje" a dává mi ji najevo opravdu hrozně málo. Myslím takovéto sem tam pusu, držení za ruku apod. Předehru při sexu si můžu jedině domyslet.
Dokonce už nespíme ani v jedné místnosti, protože se prý se mnou nevyspí.Je pravda, že jsme to první tři měsíce zkoušeli, ale jeho nevyspalost už byla opravdu hrozná. Nejhorší je, že si myslím, že s jinou ženou by to bylo lepší. Myslím si, že se taky snaží a udělal se mnou velké pokroky, ale já pořád citově trpím. Jsem sice celkem trpělivá,ale tak moc ne. Nechci o něj přijít protože po všech ostatních stránkách si opravdu rozumíme, což si myslím, že je pro dlouhodobý vztah důležitější než krátké pomatení smyslů....
Jediná situace, kdy mi dovede opravdu projevovat nejen fyzickou lásku, je, když je opilý. To mi vykládá, že kdyby mohl, tak by za mě i dýchal a jak jsem jedinečná,........ Nenechá mě hnout se od něj ani na krok.A spát jinde.. to neexistuje.
Střízlivý tvrdí, že předtím než jsme se poznali, přežíval jen ze dne na den s kamarády. Se mnou má prý jeho život nějakou perspektivu a smysl. Tvrdí to i všichni jeho dlouholetí známí, jak se změnil.
Po všech stránkách, pokterých mi ostatní muži nevyhovovali je on téměř ideální. Já jsem poměrně úspěšná v práci a obvykle vydělávám více peněz, než moji partneři. Předchozí vztah jsem po pěti letech ukončila, protože partner byl opravdu žárlivý šovinista. Takže mu vadilo, že věnuji práci hodně času a jeho ego nezvládlo můj úspěch....
Ale já potřebuji cíti zázemí... vedle někoho si večer lehnout a vedle někoho se vzbudit. Nikam do poradny přítele nedostanu. Je možné chodit na konzultace i bez něj? Nechci se zase "naučit jak na něho" a manipulovat s ním jako jeho matka.

Odpověď: (23. 4. 2008, 11.38)

Milá MK,
můžete chodit do poradny i sama, můžete zjistit, co je "váš míč", ale nemůžete udělat něco za partnera - vztah, partnerství - tvoří lidé dva! Vaše psaní nepůsobí dojmem, že v nepořádku je něco jen u vás - společně můžete prožít víkend na rodinných konstelacích http://shangrila.sannyas-on.ne…­... může to oběma pomoci nahlédnout na váš vztah a dát mu další směr k tomu, abyste byli mužem a ženou...

Petra 21 píše: (21. 4. 2008, 19.37)

Zdarvím mám problem.Byla jsem psichycky labilni dala jsem se do hromady ale žiju s pritelem a jeho rodinou a a opet se citim hodne spatne přestanu přemyšlet a koukam se dostropu a přemyšlím nad tim proc je ve me temna husta prazdnota a tak velka touha usnout a už nikdy se neprobudit nnavist k jeho rodine.Nechci chodit k doktorovi chci jen radu jak se s toho dostata bez prasku.

Odpověď: (23. 4. 2008, 11.28)

Nenávist k čemukoliv (k sobě, k životu, k rodině...)je tma. Láska je cesta.

dcera píše: (21. 4. 2008, 10.58)

Je mi 45 let a co mi paměť sahá nemám ráda své rodiče. Oni spolu žíjí již 47 let a nevzpomínám si, že bych je někdy viděla ve vzájemné harmonii. Ne že by se nějak zvlášť hádali, ale myslím, že matka se otce trochu bála a neodporovala mu,(Otec je o 12 let starší.)ale na druhou stranu si chtěla vybudovat nějaký prostor a tak to dělala takovým způsobem, že ho pomlouvala nám dětem, abychom stáli při ní. Stresuje mě každé setkání s nimi, a to je bohužel někdy i denně. Otec začíná být dementní a matka za mnou neustále chodí,abych jí poradila co má dělat. Já nevím co má dělat! Ale nejraději bych jí řekla, aby mě už konečně přestala otravovat. Vy byste mi, prosím, poradila, co mám dělat já?

Odpověď: (23. 4. 2008, 11.26)

Milá Dcero,
chování maminky nebylo rozumné a vy jako dcera máte právo "nevědět" jak je to mezi rodiči a hledat řešení vám nepřísluší. Nemít ráda své rodiče vám mnoho neprospívá, bylo by dobré k nim mít alespon neutrální vztah. Maminku můžete vyslechnout, říci ji, že je pro vás těžké tyto stezky poslouchat, že nevíte, co má dělat. Můžete říci, co vidíte, např.: že otci ubývá sil... že na ni je závislý... že chápete, že to neměla lehké, možná ani otec... nevím, co je vaše pravda...

Maltinetto5807 píše: (21. 4. 2008, 7.53)

Seznámila jsem se docela nedávno a příjemným a milým člověkem.Můj problém je ale v tom,že jsem chorobně žárlivá a vadí mi,že přesto,že se seznámil se mnou,dál chodí na seznamku.Když jsme spolu o tom mluvili,řekl mi, že se naprosto zbytečně trápím a že si takovými myšlenkami pouze přidělávám zbytečné starosti.Bojím se ale,že ho ztratím a proto bych potřebovala pomoct.Nevím,jestli je všechno způsobeno tím, jak moc si v tomto směru nevěřím a jak moc velký mám strach z toho, že by se mohl chtít seznámit s někým jiným, ale jedno vím určitě, chyba je ve mně a chtěla bych s tím něco udělat.Nevím ale co.Poraďte mi,prosím

Odpověď: (23. 4. 2008, 11.20)

Milá M.,
ano, žárlivost vztah otravuje jako jed. Chceš-li se se svou žárlvostí potkat, budeš muset na sobě zapracovat - doporučuji s psychoterapeutem - můžeš si k tomuto tématu vyhledat i literaturu (vyhledavač - žárlivost - ve zboží). Ale nemyslím si, že chování tvého přítele svědčí o jeho zralosti... co on si řeší tím, že chodí nadále na seznamku?

ABCDE píše: (20. 4. 2008, 20.46)

Mám před maturitou hodně učení... Tuhle jsem si povídala se sestrou a málem jsem jí odpověděla německy.. Na poslední chvíli mi to došlo.. Měla jsem úplně na jazyku německé přídavné jméno. Je to normální nebo jsem blázen? Díky za odpověď!

Odpověď: (20. 4. 2008, 21.21)

Uvedený fakt nesvědčí o tom, že jsi blázen :) to ale víš. (mozek je přehlcen informacemi a neustále pracuje :) znám holčinu, která v takovém stádiu lezla po čtyřech a mňoukala - forma hry, uvolnění)

Lenka píše: (20. 4. 2008, 16.50)

Dobrý den, je mi 15 let a žiju s bratrem a matkou a otcem. Otec jezdí s náklaďákem a tak je docela málo doma... před 14 dny jsme byli na fotbale a mě byla zima, tak jsem šla do auta. Tam jsem se nudila a ležel tam taťky pracovní mobil... Neměla jsem co na práci a tak jsem si s ním hrála... zabloudila jsem i do zpráv... a v odeslaných jsem našla tuhle zprávu... Lásko jestli budeš moct volej nebo piš mi dneska na tenhle telefon,mam vybito.Moc se mi stýská Jindřiško, ozvi se... miluju tě P... P jako Petr- můj otec a moje mamka se jmenuje Olina. napadlo mě, že by si od něj mohl jen někdo ten mobil půjčit... ale pak za týden tu nechal jeho vlastní mobil a mě to nedalo a přečetla jsem si jeho zprávy měl jech tam asi 50 a z toho 40 bylo od ní...a asi jen 3 od mamky.... píšou si spolu už určitě od října minulého roku a dokonce se i stýkají. Z těch smsek mi přijde, že jí táta fakt miluje a záleží mu na ní...Nevím co mám dělat a jak se mám k němu chovat, je mi z něj úplně špatně a nejhorší je, se koukat na mamku jak je šťastná, když je tatka doma. Prosím poraďte mi. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (20. 4. 2008, 21.20)

MIlá Lenko,
dostala jsi se do situace "prekérka".  Doporučuji ti, aby jsi  s tátou promluvila a řekla mu své pocity, postoje... Můžeš se ho zeptat, čím si to máma zasloužila... Držím palečky a můžeš zase napsat.

aniki píše: (18. 4. 2008, 21.15)

ahoj,

manzelka ma zacina nenavidet, cim viac sa len hadame, byvame u jej rodicov v rodinnom dome, svokrovci sa do nas stale staraju a samozrejme, vzdy ked zaspim a zoberem si taxi aby som stihol prist do roboty nacas, tak jej to povedia, pretoze maju obavy ze ich dieta nebude nic nikdy v zivote mat, lebo jej partner sa rozvaza taxikom. pritom zarabam 30 tisic. moja manzelka vela veci posudzuje cez peniaze. a mne to vadi. myslim, ze to uz nie je praktickost a setrnost, myslim ze uz to trochu prehana. ale podla nej to je ok, a ja som pysny, a nicoho si vraj nevazim. je pravda ze som leniva svina, a malokedy maloco urobim, ale obcas sam od seba aj nieco spravim. samozrejme, asi nie dost z hladiska ostatnych clenov "rodiny". mam pocit, ze odjakziva sa nas jej rodicia snazili rozdelit, pretoze ja nie som zatko podla ich predstav. raz som dokonca svokru prichytil (nevsimla si ma ze som prisiel) ako stve zenu proti mne. reku ze som nevychovany, a ako ja nevychovanec chcem vychovavat deti (zatial ziadne nemame), a ze ona bude iba mojim otrokom, a ze ma zachvilu vykopnu z roboty a ona ma bude musiet zivit, a taketo kydy.

co mam robit?, nechcem sa rozviest, ale myslim ze to k tomu speje. ak mi viete helpnut, budem Vam zaviazany.

Dakujem,

aniki.

Odpověď: (20. 4. 2008, 21.14)

Milý Aniky,
žena, která není schopna odejít od rodičů a stát při svém manželovi není dobrá manželka...(jak že se to píše v bibli? žena opustí matku a otce svého a následuje muže - oni to nejsou jen slova, ale důležitý proncip) Vy v této rodiné situaci jste v roli dítěte a není tam pro vás místo... Jste šikovný mužský, máte i nadprůměrný příjem, zasloužíte si, aby si vás žena vážila... je třeba, abyste vy sám  sobě projevil dost lásky a úcty a dle toho se zachoval...

kurten píše: (18. 4. 2008, 9.46)

Dobrý den,
Je mi 15 a od jisté doby se nedokážu normálně chovat mám divné pocity(není to pubertou)...nebaví mě žít ale nemám odvahu to ukončit...někdy bych nejradši nic nedělala s nikým se nebavila a nebyla tady nebaví mě žít...už ani normálně chovat se nedokážu mám Problém ale newím jaký chtěla bych si o něm povyprávět s terapeutem nebo psychologem nebo někým ale nevím kam za ním zajít a jestli by mi to vůbec věřil nedokážu popsat moje Pocity...určitě by mě řekl je ti 15 to je puberta a ty si další hysterická holka ale tak to není opravdu bych potřebovala pomoct a začat normálně žít...

Odpověď: (20. 4. 2008, 21.03)

Milý "Kurte",
je fajn, že nemáš odvahu život ukončit (protože si tím fakt nepomůžeš, ale ublížíš!!!) odkud jsi? v každém okresním městě je pedagogicko psyhcologická poradna a také poradna pro mezilidské vztahy. Jsi-li z okolí, můžeš mne kontaktovat. Ano, potřebovala by jsi nalézt někoho, s kým budeš spolupracovat. Přeji vše dobré. Budeš-li i nadále bezradná v hledání kontaktu, napiš znovu (na mejl)

Jana píše: (17. 4. 2008, 14.19)

Dobrý den, je mi 50 let, navenek jsem úspěšná vysokoškolačka, matka a babička. Nikdy jsem neměla psychické problémy, ale před rokem jsem onemocněla očním herpesem, měla jsem strašný strach, že už nebudu vidět, že přijdu o zaměstnání atd. Bylo to čím dál horší,už jsem nejedla ani nespala, oči rudé, hrozně pálily, nakonec mě sestřenice "dotáhla" k psychiatrovi, po asi měsíci a půl braní Espritalu oční herpes zmizel a byla jsem schopná jít po 5 měsících neschopenky do práce. Po Espritalu jsem ale začalo hrozně jíst, přibrala jsem 15 kg, jsem naštvaná, jak vypadám, tak se zase najím. Žiju sama s 86letou matkou, o kterou se starám. Někdy jsem naštvaná na celý svět, závidím kolegům, co jezdí na dovolenou, mají auta a úspěšné manžele. Já jsem rozvedená a ani nikoho nescháním, nejsem seznamovací typ a taky bych si připadala nepatřičně, že ve svém věku a postavě chci někoho "ulovit". Dcera říká, abych se realizovala ve vnučce, snažím se, ale na hlídání mi zbývá hrozně málo času a sil. Dcera je už půl roku taky na Espritalu, její tchýně je na tom taky psychicky špatně, připadá mi, jako kdyby u nás vypukla depresivní nákaza. Nevím, jak z toho ven.

Odpověď: (20. 4. 2008, 20.51)

Milá Jano,
i vám doporučím knihu Miluj svůj život jako dobrý začátek změny pohledu na život. Bylo by dobré vážit si toho, co máte a učit se nové... Nemusíte "lovit známost", ale můžete se seznamovat s novými lidmi... Také spolupráce s psychoterapeutem by nebyla od věci. Důležité je nějak začít a pokračovat a né si říkat, to nejde, to nemá cenu, to není pro mne... máte dvě možnosti, bud zůstat v depresi nebo jít cestou aktivity, víry, změny  i sebepoznání...

zupka píše: (16. 4. 2008, 21.50)

Dobry den, velmi rada uvitam radu ako mam postupovat pri rieseni manzelskej krizy, ktora prameni v manzelovej nepritomnosti vo vecernych hodinach.Moze muz milovat svoju manzelku /ako tvrdi/ a pritom 24 rokov chodit s malymi vynimkami vecer co veder mimo domu.Podotykam ze sa nejedna ani o to , ze by holdoval alkoholu alebo mal milenku.Jednoducho sa venuje sportovaniu a potom vysedavaniu
v roznych zariadeniach s roznymi ludmi.Doma ma navarene, upratane, vyzehlene
ani sa nehadame, lebo nemame kedy.Po robote vzdy zduchne prec.Hadame sa priblizne raz mesacne , kedy som ja vacsinou uz v poriadnej depresii a nastme ma vsetko.Manzel si vzdy po takejto hadke nieco prizna,nacas sa chova inac, ale
o niekolko dni sa vsetko vrati do starych kolaji.Deti mame sikovne, dobre vychovane, robia nam radost,o nasich problemoch vedia a asi by aj pochopili keby som manzela opustila.Isti cas som sa pokusala s manzelom aj chodit na nejake sportove podujatia, ale ani tam sa mi nevenoval skor ma ignoroval.
Ak zorganizujem spolocne aktivity napr.tenis alebo kino a podobne tak ide nehovorim ale akoby tam ani nebol.Je dost velky skrob, vsetko prepocitava na peniaze.Nezdoveruje sa mi, ani nerad so mnou komunikuje o inych ludoch.Mna zase nezaujimaju jeho zaluby .Momentalne sa sportu venuje skor pasivne , ale dost intenzine sledovanim sport.prenosov a strankam so sportom na internete.Mam toho plne zuby.Vobec nevie kde su hranice normalneho zivota a kde sebecke zitie pre seba a svoje zaluby.Da sa vobec taky clovek zmenit.

Odpověď: (20. 4. 2008, 20.44)

MIlá Z.,
ve změnu manžela bych nedoufala. On vás může mít rád tak, jak nejvíce dovede. Schopnost milovat mají lidé různou. Myslím, že vaše manželství připomíná spíše spolubydlení. Doporučuji vám, zařídit si vlastní život tak, aby vám dělal radost, začněte se věnovat tomu, co chcete, můžete si najít i nové přatele...(předpokládám, že manžel již ví, co vám vadí, co vám chybí, tak již není třeba znovu a znovu ho informovat, ale zařídit se dle toho. Ke komunikaci o jiných lidech uvedu přístup Sokrata:
Staří Řekové věděli,  že si Sokrates  velmi váží znalostí.
 Jednoho dne ho potkal  jeden známý a  povídá:
 "Jestlipak víš, Sokrate, co jsem  se zrovna dozvěděl o tvém  příteli?"
 "Počkej chvilku,"  odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád  bych tě podrobil  zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."
 "Tří  sít?"
 "Přesně  tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o  mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to,  co mi řekneš.
 První síto se jmenuje Pravda.  Máš naprostou jistotu, že to, co mi  chceš říct, je pravda?"
 "Ne,"  odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom  slyšel a..."
  "Dobře,"  řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je  to pravda nebo není.  Teď vyzkoušejme druhé síto.
  Druhé síto se jmenuje  Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco  dobrého?"
  "Ne,  naopak..."
  "Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o  něm  říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to   pravda.  Ale pořád ještě  můžeš zkouškou projít,  protože zbývá  ještě jedno síto.
Třetí síto se jmenuje  Užitečnost.  Je mi to co mi chceš o mém příteli říct  užitečné?"
 "Ne,  moc ne."
 "Dobrá," uzavřel Sokrates, "to co mi chceš říct  není ani  pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak  proč bys mi to měl  vyprávět?"

Ivka píše: (16. 4. 2008, 9.23)

Dobrý den! Mám prosbu. Jsem ny MD se dvěma dětmi, 2,5 roku a 3 měsíce. Dcerka na nového sourozence žárlí, více se vzteká, odmlouvá,  více ale i pláče, i v noci, někdy je to v noci pláč téměř neutišitelný. I když se snažím, tak jsem v poslední době dost nervák. Každý večer si říkám, že budu trpělivější, že je to pro ní těžké a že na ní nebudu zvyšovat hlas. Ale ani jednou se mi to zatím nepodařilo, snad každý den mne něčím rozčílí tak, že to nezvládnu a zase vylítnu a potom mne to mrzí. Poraďte, jak to zvládnout a nerozčílit se... Děkuji...

Odpověď: (20. 4. 2008, 20.05)

Milá Ivko,
nejlepší by byla osobní návštěva - mohly bychom pomoci i dcerce. Ale obecně lze doporučit: 1. aby vám s dětmi někdo pomohl a vy měla čas alespon 1x týdně pro své lenošení (nejlépe pro meditaci)
2. uvědomit si svou vnitřní sílu mámy a dívat se na jednání dcery jako pozorovatel, jako shovívavá máma na dítě, zůstat klidná a místo křiku ji obejmout a počkat, až se uklidní, jindy je třeba jí říci: vím, že je to pro tebe těžké, ale já mám ráda tebe i sourozence, pojd, budeme se o nej starat společně...
3. narození sourozence mezi 2.-3. rokem patří k nejnáročnějším - v té době se staršímu sourozenci právě začíná tvořit vědomí vlastního já a egoismus patří k tomuto období, zároven není nervová soustava schopna přizpůsobit se měnícím se podmínkám...

Lyke píše: (15. 4. 2008, 0.57)

Dobrý večer,omlouvám se za tuto pozdní hodinu ale jsem v zoufalé situaci.Jsem 27let vdaná,nyní si manžel na inernetu našel jinou ženu.Minulý rok byl vážně nemocen ajá se starala,obávala se nejhoršího.Od té doby jsme intim.nežili,ne kvuli mně.Manžel o sebe nedbal,zanedbával i hygienu.A nyní si nechal udělat kerku. Vlídné slovo neslyším, pohlazení - prostě nic.Asi mám být pouze služka!Sama mam zdravotní problémy:Diab mel.+inzulín,artozaII-IIIst.,a­stma a psych.problémy.K tomu jsem 3rok bez práce. Můj část.důchod na domácnost nestačí,děti jsou dospělé,přispívají ale nyní to nezvládám.Manžel asi pomáhat nemíní,má jiné zájmy,byl vždy zvyklý mítvše a volnost-moje chyba za lásku se trestá.Ješte koncem měsíce jsem jej milovala.Co ted,chtěla jsem si ublížit ale tím bych nejvíc ublížila dětem a své mamince jež toto řešení neuznává.Prosím Vás o radu jak s této sitace?Ráda bych žila ane jen přežívala!Děkuji za pochopení               E-mail M.LYKE@seznam.cz

Odpověď: (20. 4. 2008, 19.55)

Milá L.,
někdy život přináší náročné situace a je těžké se v nich zorientovat. Sebevraždou byste ublížila velmi své duši - o tom existují svědectví (např. knihy R.Moodyho) Takže bych vám spíše doporučovala dělat to, co vám prospívá, co vám přináší radost. Bylo by dobré znovu se porozhlédnout po své životě a nalézt ty oblasti, které chcete rozvíjet - např. můžete s kamarády jezdit na výlety, na netu, chatu nalézt  skupinu, kterou zajímá to, co vás http://fora.babinet.cz/index.p… ... Služkou být rozhodně nemáte!!! a také bych vám doporučila vyhledat léčitele (můžete mne kontaktovat kvůli osobní schůzce a čerpání, obnovení síly)