Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Jantar píše: (27. 9. 2011, 5.59)

Dobry den,
Mam dceru u ktorej u dlhsi cas asi 2 roky pozorujem zvlastne chovanie, nechce si spinave veci ( spodne pradlo, svetre, ryfle atd. vlastne vsetko oblecenie davat do "spolocneho kosa na spinavu bielizen" a co je horsie vsetky veci na oblecenie si uklada do skryniek do uhladnych "kominkov" a povazuje ich ako za nedoknutitelne a chodi stale v tych istych veciach. Asi 2 mesiace s nou "bojujem" aby si kazde rano zobrala ciste spodne pradlo a ponozky no je to velmi tazke a zda sa ze aj pre dceru frustrujuce (ma 25 r.) no ked to nejaky den necham tak, tak sama si nevezme ciste veci.
Co je to za porucha a na koho mi doporucujete sa obratit.
Dakujem

Odpověď: (1. 10. 2011, 23.57)

Milá Jantar,
poruchy se vztahem k čistotě a hygieně se občas vyskytují a často jsou známkou psychické poruchy. Dobré by bylo toto konzultovat s psychiatrem.
Toto chování je možné ve spojením i s obsedantními myšlenkami. Kdyby byla otevřena spolupráci s psychoterapeutem, bylo by to fajn. Pokud nikoliv, mohla byste jít vy a apak ji vyzvat, že potřebujete pomoci, a proto byste ráda, aby šla s vámi.
Přeji vše dobré.

Mysacek píše: (26. 9. 2011, 21.08)

Dobrý den, zjistila jsem nevěru u partnera, byli jsme spolu pět let, postavili dům, nastěhovali se,vše bylo v pořádku, ale začala jsem mít gynekologické potíže, dlohodobějšího chrakteru a partner bohužel místo podpory zvolil "jednodušší" cestu a sex provozoval jinde, bohužel jsem na to přišla až po pěti měsících. Je mu 26let, sexuální poměr má se ženou , které je 40 let a má dvě děti, je v rozvodovém řízení.Odstěhovala jsem se, ale moc bych chtěla vztah zachránit, dát nám druhou šanci. Přítel je se mnou celou dobu v kontaktu, několikrát od rozchodu jsme se viděli,sám říká, že ví, že to s tou ženou nemá žádnou budoucnost, ale jeho poměr i přesto stále trvá. Přijde mi, že chce mít svým způsobem v životě jak mě tak i jí. Myslíte si, že po nevěře jednoho z partnerů je možné vztah nějak zachránit i když druhý vztah stále trvá(s novou ženou nebydlí, trvale není u ní, jede za ní pouze když se na tom domluví, nezná její děti, rodinu atd.?Máte nějaké zkušenosti s lidmi, kteří dokázali opětovně navázat ztracenou důvěru a jejich vztah funguje? Jakým způsobem mám s partnerem o tom, co se stalo mluvit,je vůbec dobré se  s ním v současné době stýkat? Je nám společně dobře, ale on neřekl prozatím žádné závazné stanovisko a já nevím, zda mám pořád jen doufat, že se dá ještě něco dělat nebo se smířit s jeho ztrátou, jaký čas mu mám dát na rozmyšlenou?Jen si myslím, že každý člověk si zaslouží druhou šanci a že je škoda zahodit tak kvalitní vztah kvůli tomu, co se nám stalo. Velmi děkuji za Váš názor.

Odpověď: (1. 10. 2011, 23.51)

Milá Myško,
z psyní mi není bohužel jasná jedna věc - je pro Vás rozhodnut? Pokud není, pak doporučuji vzít toto jako podstatnou informaci a zařídit se podle toho... Zařídit si život, ve kterém s ním nepočítáte jako s partnerem.
Odpovědi na většinu dalších otázek se odvíjí od odpovědi na tuto otázku.
Příběhy jsou různé - některé vztahy přežily nevěru a partneři mají hezký vztah, jiné se kvůli  ztrátě důvěry rozpadly (třeba i po delším čase), jiné jsou polomrtvé.
Doporučuji, abyste si o tématech, o kterých mi píšete, s přítelem promluvili.
Přeji vše dobré.

Dakota píše: (26. 9. 2011, 20.35)

Dobrý den, nevím jestli jsem na správné adrese, když to tu čtu. Ale mám sama se sebou strašně velký problém, je mi teprve 16 let a mívám silné deprese, stačí strašně málo a jsem úplně na dně. Záchvaty breku, nenávidění sama sebe apod. Ráda bych si zašla k psychologovi osobně, ale nemám odvahu se s tím svěřit rodičům, kteří si mnyslí, že jsem úplně zdravá, asi by mi to ani nevěřili, protože na venek se snažím chovat normálně, ale když na to přijde tak jsem psychicky někde na dně. Hlavně vůbec nevím, kde je příčina, protože v kolektivu jsem oblíbená, mám spoustu přátel, ale asi mi to nestačí..

Odpověď: (1. 10. 2011, 23.39)

Milá Daky,
odvaha - ta se hodí ;).
Podstatná je nenávist k sobě? kde se vzala? jak ji přepracovat? Odpuštěním? Přeprogramováním? Nejspíše obojím.
Knihy, které by se ti mohly hodit: Miluj svůj život; Osobní síla; Žít s radostí; - Bylo by dobré, kdyby jsi podle nich začala pracovat, spolupracovat s psychologem by mohlo být taky dobré. Relaxace i léčebné meditace by taky mohly pomoci proměnit to bolavé.
Držím palce, když budeš mít chut, můžeš se ozvat.

Lady píše: (26. 9. 2011, 18.51)

Zdravím, ani nevím, co je přímo mým problémem, myslela jsem si, že je to strach ze smrti, ale nyní zjišťuji, že tenhle svět, který jsem předtím milovala a nechtěla ho za každou cenu opustit, tak mě netěší. Netoužím po partnerství ani rodině, spíše mě to děsí. Sex mě netěší hnusí se mi, protože je to pro mě biologická věc určena jen k rozmnožování a požitek z něj mě neuspokojí. Mám nechuť k sexu, rodině, partnerství. Dále ani nechci chodit do školy, nevím k čemu mi je škola a nedokáži z toho mít žádný prožitek, ani práce, všechno se mi hnusí. Kolektivní sporty? Všechny druhy umění a ostatní aktivity? Mě nic z toho neuspokojuje. Můj život je beze smyslu a já toužím po něčem více, ale nevím po čem. Zkoušela jsem se zapojit do "normálních" aktivit a přátelství, vztahů, ale všechno se mi hnusí, protože je to k ničemu. Nemá to pro mě smysl. Nic. Je to skepse, hodně se tím trápím, protože pro mě už nemá smysl tady dál žít, já nevím, proč bych měla dál žít?

Odpověď: (1. 10. 2011, 23.31)

Milá Lady,
neogenní neuróza - tak by zněla diagnóza od logoterapeuta. Zakladatelem tohoto psychoterapeutického směru je Viktor Frankl, základní kniha se jmenuje Vůle ke smyslu. Třeba byste v tom mohla nalézt inspiraci.
Něco víc? Splynout s Vesmírem, s Bohem? Chybějící láskyplný vztah s mámou? s tátou?
Proč žít? Zkusit zjistit, na co přišli moudří před námi...
Držím palce na cestě.

SELA01 píše: (26. 9. 2011, 14.05)

Dobrý den,mám obsedantně kompulzivní poruchu tedy nutkavé myělenky,již roky se s tím léčím ,antidepresivy,moc to nepomáhá, mám strach o svoje zdraví a nyní mám strach ze závislosti na penězích ,celý den,se mně plete ,jak se mně dařilo v práci kolik vydělám co koupím ,co mám udělat ,abych byl v práci dobrý ,abych si vydělal více ,můj psychoterapeut říká,že jsou to obsese , pořád se mně honí údaje o penězích ,nyní jsem na úřadě práce a mám strach ,že nepůjdu již do práce,že celý den,téměř každou vteřinu budu mít zase neustálé myšlenky na peníze a tím pádem enormní strach ze závislosti,doktoři říkají,že každý chce vydělat více ,že je to pochopitelné  a normální ,ale rozdíl je v tom,že se mně to plete pořád dokola.Jen Vás poprosím o Váš názor ,zda jsou to tedy obsese?
D.SELA@seznam.cz

Odpověď: (4. 10. 2011, 15.04)

Milý Sela,
dobré materiály jsou vpravo nahoře:
http://cz.lundbeck.com/cz/publ… - užitečné materiály ke stažení o některých psychických potížích nař. o depresi, obsedantně kompulzivní poruše, sociální fobii.
- jsou to i matetriály o kognitivně behaviorální terapii - přístupu.
Taky by bylo dobré pracovat s tím strachem na úrovni emocí.
A důvěrou v sebe a život...
(kniha: Osobní síla; Žít s radostí)
Držím palce

minivideo píše: (26. 9. 2011, 13.38)

...

Odpověď: (1. 10. 2011, 23.18)

...to, co jste mi napsal, je další nepravdivá domněnka...
Zajímavá je např. kniha Čtyři dohody...
Přeji vše dobré.

Akara píše: (26. 9. 2011, 12.24)

Dobry den,
Jsem vdana a mam dite. Po trech letech jsem opet potkala svou zenatou "lasku" a skoncilo to milovanim. Tyden na to, jsem mela sex i se svym manzelem. Jsem tehotna, ale od manzela odejit nechci. Milenec od sve manzelky taky ne. Ale vim, ze se svou manzelkou nespi a ja se svym manzelem mam sex taky vyjimecne, coz taky vi. To ze jsem tehotna se dozvi asi maximalne do tydne, od doby, kdy to reknu na verejnosti. Velmi si ho vazim, nikdy mi nic zleho neudelal. Chtela bych mu to rict, jeste pred tim nez se to dozvi z okoli. Je to spravne rozhodnuti nebo mam delat "mrtveho brouka"? Dekuji za odpoved.

Odpověď: (1. 10. 2011, 23.14)

Milá Aki,
pokud máte potřebu mu to říci sama, pak mu to řekněte...

lenka píše: (26. 9. 2011, 11.22)

Dobrý den,
potřebovala bych poradit ja zapomenout manželovu nevěru. S manželem spolu žijem 11 let (4,5 let máme od svatby). Nyní čekám druhé dítě a zjistila jsem - jeho neopatrností, né že bych slídila, že mi byl nevěrný a stále se s uvedenou osobou stýká. Nevěru nepopírá, prý to bylo dávno a " nic to neznamenalo". Jjejich současný kontakt mi vysvětlil jako obchodní. Jenže výmluvy, že musí být déle v práci atd. mluví za vše. Dříve měl i jiné úlety, které jsem raději přehlédla, protože jsem ho nechtěla ztratit, ale pořád to ve mě zůstalo a toto už je na mě moc. Nedokáži mu věřit a důvěra je pro mě dost důležitá. Je pravda, že náš vztah byl napjatý už delší dobu a moc jsme spolu nemluvili - on se mnou.

Odpověď: (4. 10. 2011, 14.32)

Milá Lenko,
Nejprve si zodpovězte otázku, zda si skutečně přejete věřit mu, že nebude mít excesy mimo váš vztah. Myslím, že byste mu mohla věřit, že vás miluje, že jste pro něj nejdůležitější… ale vsadit na to, co kdy kdo udělá – to není moc moudré.
Obzvláště proto, že jste neřešili podstatu problému.
Pokud dokážete připustit, že on má své dětské pískoviště, kde si hraje, a vy jste jeho královnou, pak vztah může pokračovat…
Jste v náročné situaci, v době těhotenství a v době, kdy je dítě malé, potřebujete býti chráněna. Pokuste se společně vyhledat psychoterapeuta a pokuste se řešit manželský problém, manželský vztah...
A nezapomente, že jste prima žena a není důvod si myslet, že další život nebude fajn ;)

judita píše: (26. 9. 2011, 10.46)

Dobrý den,
omlouvám se, ale opravdu si již nevím rady.
Mám syna (29let)pracoval jako OSVČ, v květnu dostal výpověď z nájmu a od té doby je zavřený doma v pokoji odmítá komunikovat i jíst. Tvrdil, že nemůže jíst a bolí ho žaludek, všechna vyšetření byla negativní. Navštívil i psychiatra. Psychiatr po tříminutovém rozhovoru prohlásil, že se nejedná o nemoc, ale problém je v něm. Od té doby stále leží, nevychází z pokoje, ani televizi si nepustí,odmítá komunikovat, odmítá i jídlo - za celou dobu neměl žádné teplé jídlo, živí se jen instantnímu polévkami "do hrnku". Pokud mu je nekoupím tak pije jen vodu.
Zkoušeli jsme ho dostat na pohovor k psychologovi nebo znovu k psychiatrovi - vše odmítá.  
Nevím jak mu pomoci - jak ho probudit k životu?
Zkoušeli jsme mu domlouvat, vyhrožovali- na nic nereaguje.
děkuji

Odpověď: (1. 10. 2011, 23.10)

Milá Juditko,
syn je samostatná bytost, svobodná ve svém rozhodování a my to musíme respektovat, at se nám to líbí nebo ne.
Takovéto jednání je obvykle projevem hluboké deprese, bylo by dobré prokonzultovat tento stav s primářem psychiatrické léčebny - domnívám se, že by bylo možné minimálně mu předepsat antidepresiva...
Přeji vše dobré a držím palce.

mili píše: (19. 9. 2011, 19.03)

Dobrý den. Je těžké začít a nevim kde vlastně je chyba, ale měla jsem dva roky přítele, kterého jsem opustila, protože se ke mně nechoval tak jak bych chtěla a už rok chodím s jiným, ale pořád v sobě nosim něco, co mi řiká, že on byl ten pravý a já nevím co s tím, protože i on má partnerku a letos taky nastoupil na internát ve stejném městě jako bydlí jeho slečna. A tyk jsem kvůli bývalému hodněkrát opustila mého přítele a zase se k němu vrátila a on mě hrozně miluje. Prosím o radu

Odpověď: (25. 9. 2011, 7.51)

Milá Mili,
dotyčný o vašich citech ví?
Jinak doporučuji udělat propoštěcí rituál ze srdce, uvolnit pouto a popřát jemu i sobě štěstí a svobodu. A lásku, která mezi vámi byla, tak tu v sobě ponechat svobodnou, volnou... V knize Egyptská magie lásky jsou dobré inspirace v té věci. Držím palce.

Adéla píše: (19. 9. 2011, 18.08)

Dobrý den, s přítelem (20) jsme spolu přes rok. Všimla jsem si u něho zvláštních věcí. Nevím jak to popsat, prostě dělá takové zvláštní rituály. Například klepe víkem od popelnice hodněkrát za sebou s pauzami, také na mobilu mačká pořád jedno tlačítko 3x za sebou, pak čeká a zase nebo jednou jsme šli po chodníku a musel se vrátit, aby přeskočil jednu dlaždici. Když jsem se ho ptala proč to dělá (vysvětlil mi pouze ten mobil - prý 3x jako zdraví, život, zdraví), tak se rozčiluje, ať o tom nemluvím, jeho rodiče to taky vědí, že to dělá a smějí se mu a jeho dobrý kamarád to dělá taky. Myslíte si, že je to nějaká nemoc? Předem děkuji za odpověď

Odpověď: (25. 9. 2011, 7.44)

Milá Adelko,
jsou to rysy nutkavého chování. Pokud nezaberou více času než půl hodiny denně, pak se diagnóza nestanovuje. Doporučuji nekomentovat ani se nesmát.

Jana píše: (19. 9. 2011, 10.29)

Dobrý den,nevím jak začít.Jsem 26 let vdaná mám dvě dospělé děti,které se již pomlu osamostatňuji.Problém mám s manželelem.Je moc hodný a pracovitý a starostlivý,ale jeho problém je v tom,že se pořád vrací do minulosti a pořád vyčítá věci,které se odehrály před 20 lety a nedovede odpustit.Vdávala jsem se mladá a dělala chyby, které jsem myslela,že už odpustil,ale bohužel mi skoro každý měsíc připomíná,že jsem se ho nezastávala.Dnes stojím při něm,ale on tvrdí,že už je pozdě a pořád dokola vyčítá 20 let staré věci.Když se zlobí je vulgarní a mě to moc trápí.Protože když ho nikdo nenaštve je ten nejlepší muž,který uděllá vše co na očíhc vidí.Jak se mám postavit k tomuto chování?Kdysi řekl,že až budou děti plnoleté rozejdem se.Co mi poradite dělat ve špatných situacích.Máme se rozejít nebo spolu zůstat.Děkuji za odpověd´.

Odpověď: (25. 9. 2011, 7.37)

Milá Jano,
bylo by dobré, aby věděl o tom, že vás to již vyčerpává natolik, že uvažujete o rozvodu a proto navrhujete jako poslední možnost společnou návštěvu poradny. Rada pro vás: nenechat se vtáhnout do neplodné diskuse, neobhajovat se, souhlasit v klidu s tím, že se to stalo, souhlasit s tím, že má právo na svůj názor. V klidu pozorovat jeho agresi a odejít.
Přeji vše dobré.

Cibul píše: (19. 9. 2011, 10.14)

Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu. V tomto případě se nejedná o mne, ale o mou sestru. Pokusím se problém popsat srozumitelně.
Je jí 21 let, je svobodná, bydlí u mých rodičů na vesnici a již rok hledá práci. Je vyučená kuchařka/číšnice. Největší problém je v tom, že si neustále vymýšlí, věci přibarvuje a lže.
Mám pocit, že se ve vývoji zastavila na úrovní 14 leté holky, vůbec nemá pojem o světě, fungování, penězích a podobně. Mí rodiče ve vztahu s ní, jednání s ní, vyjít s ní a hlavně normálně fungovat již rezignovali. Chtěla bych jí pomoci, protože se obávám, že mi pak zůstane na krku (je mi 28). Pokusila bych se jí sehnat práci ve městě, ve kterém bydlím (Ostrava) a chvíli by bydlela se mnou a s přítelem. V té pomoci mi měl přispět i její, ale teď už expřítel, který to sní prostě nezvládl. Takže v tom budu sama (mého přítele nechci aby se to nějak dotýkalo, už tak má svých starostí dost)
Rada, o kterou bych Vás chtěla požádat je, jak jednat s takovýmto člověkem, který je v podstatě úplně mimo realitu, neustále lže a vymýšlí si ( a do takové míry, že všude vykládá že je nechtěná, nikdo ji nemá rád a všichni jsou proti ní apod.)? Ona samu sebe vidí jako „hvězdu“ ale nechápe, že nic nedokázala, ledatak ničit nervy lidem okolo sebe.
Mám v plánu nastavit doma pevný režim a určitá pravidla, poradila byste mi jak je nastavit? Někdy mám pocit že není „normální“. Jak už jsem zmínila, rodiče rezignovali, ale já to ještě nevzdala, protože mám pocit, že když to neudělám já, tak už nikdo.

Předem děkuji za odpověď

Odpověď: (25. 9. 2011, 7.27)

MIlá Cibul,
kdo vás žádá o pomoc? Pomáhat můžeme tomu, kdo nás požádá, kdo o to stojí. Rodiče vyhodnotili situaci, že udělali, co mohli a více nemohou... Vy si ji chcete vzít do domácnosti s přítelem, aniž vás o to požádala? Uf uf. Rada pro vás: zvažte, na co máte síly a budte si vědoma toho, že potřebujete zajistit svůj klid..., že to děláte kvůli své potřebě pomoci, kvůli vědomí, že jste udělala maximum. Podívejte se, jak končí lidé kolem Ivety Bartošové...

monika píše: (19. 9. 2011, 10.10)

dobry den potrebuji radu.mam sestiletou dceru ktera zacala navstevovat prvni tridu,predtim chodila dva roky do skolky kdy chodila vzdy po obede domu.kazde rano dceru vezu do skoly kdy se prezuje jdem do tridy a zacne plakat,prosi at neodchazim.a,ze se omne boji,ze skoly musim utikat.kazdy vecer usina ve svem pokoji pri pohadce a okolo pulnoci chodi k nam do postele,spi v klidu do rana.manzel je zarlivy a pomaha si i alkoholem dcera je vzdy pritom,snazim ji pred tim chranit tak se zamknem v pokoji a spime spolu.jsem dvacet let vdana ,jsem doma staram se o cely dum aby manzel ktery dorazi domu se nemusel  o nic starat.zacinam mit o dceru strach.pro manzela je dcera velky mamanek a ja jsem ta ktera resi vzdy to spatne.jak ji nalakat aby spala sama a ve skole byla v pohode.dekuji za odpoved.monika

Odpověď: (25. 9. 2011, 7.19)

Milá Moniko,
vaše téma si zaslouží komplexní rozbor situace, vztahů a výchovy. Bylo by dobré, kdybyste šli všichni tři společně k rodinému terapeutovi. Mám tu skutečně málo informací.

xxx píše: (19. 9. 2011, 10.05)

Dobrý den chtěla jsem se zeptat jestli musím mít k psychologovi potrvzení o doktorky nebo jen tak můžu uajít nebo se musím objednat a jak to asi dlouho přibližně trvá Děkuji

Odpověď: (25. 9. 2011, 7.09)

Milý xxx,
k psychologovi nepotřebujete potvrzení. Jsou psychologové, kteří pracují za přímou úhradu, někteří na pojištovnu. Někde se čeká půl roku jinde do týdne.

Alena píše: (19. 9. 2011, 9.10)

Dobrý den,
mám 17 letého syna, od 3 let diagnostikováno ADHD,na ZŠ řada problémů s učiteli, s dětmi, dost často to končilo 2 s chování. nyní je na střední škole, tam žádné problémy nejsou, ale nastupuje u něj jiný problém a to agrese, je neuvěřitelně vzteklý, na vše reaguje podrážděně,nechce se bavit. Chápu, že je to puberta, nicméně, jakmile ho někdo z okolí naštve, což není těžké, reaguje pěstmi, strkáním, vyhrožováním.Poslední dobou nám chodí domů i napitý, kouří a nedodržuje dobu návratu.Již dvakrát jsme byli na výslechu u policie za monokly pod očima, jsem z toho zoufalá a chtěla bych to nějak řešit. Byli jsme v péči dětského psychiatra, kam jsme byli posláni už na ZŠ, tam ale paní doktorka chtěla řešit situaci ústavní léčbou.Nelíbilo se nám to.Pokud ho nepřepadne jeho "nálada" je to fajn kluk, uvaří, uklidí, pomůže s lecčím, stará se o mladšího bratra, má spoustu kamarádů, ale jak říkají "nesmí mu zkazit náladu".Je z toho cesta ven?Jeden čas užíval Risperidon, zklidnil se, pak mu byl vysazen, usínal při vyučování.Se svým tátou jsou jak kohouti, po dvou větách jsou v sobě, mají podobné povahy a vše je řešeno zákazy, příkazy, načež vyhrožuje, že uteče.Děkuji Vám za odpověď, pokud existuje nějaká poradna,kde mi pomohou, uvítala bych kontakt.Hezký den.

Odpověď: (25. 9. 2011, 7.05)

Milá Alenko,
17letému člověku může být pomoženo, pokud o problému ví a chce s jeho řešením pomoci. Na téma je možné se dívat z pohledu individuální osobnosti a také z pohledu rodinných vztahů. Doporučuji, abyste vyhledali terapeuta a tam se rozhodli, jakou pomoc kdo potřebujete: zda jako rodina, nebo členové individuální nebo kombinaci - nejlépe:). Také se uvidí, co je ochoten kdo do toho dát.
Přeji vše dobré.

Ivana píše: (19. 9. 2011, 8.48)

Dobrý den,rok jsem žila s bývalým přítelem který od samého začátku věděl že nemusí být biologickým otcem.Jelikož se nestaral o rodinu a nejevil zájem o syna kterému je dnes tři roky odešli jsme od něj.Měli jsme dohodu že si bude malého brát jednou za 14dnů na jeden den což se aj stalo.Před půl rokem se udělali testy otcoství a vyšlo na jevo že pravdu není biologickým otcem od tej doby nejevil zájem o syna a ani si ho nebral.Zažádala jsem o zrušení otcoství.Problém je v tom že tak po dlouhé době jeví o syna zájem a chce obnovit styk a já mám strach jak to ponese když se tak dlouho neviděli,syn si na něj nevzpoměl za celou dobu ani o něm nemluví.Děkuji za odpověď

Odpověď: (25. 9. 2011, 6.51)

Milá Ivanko,
biologický otec se stará?
V principu je dobré, když se o dítě stará více lidí.
Jaký je ten bývalý člověk? Platí alimenty? Lze se s ním domluvit?
(i on si potřeboval urovnat myšlenky a pocity)
(je normální, že tříleté dítě o něm nemluví...)
Přeji vše dobré.

minivideo píše: (19. 9. 2011, 4.45)

Jsem on ne ona.To snad nevadí.Je mi 63 let.Bydlím na teplicku,ona v Havlíčkově Brodě.Pro vysvětlenou-bydlel jsem 5 let v H.B. a znám ji výborně.Letos jsem se vrátil, jelikož jsem tam byl pracovně a nyní jsem v penzi.Jsme spolu denně na skype a já ji chtěl pomoci.Ona jej poznala přes jeho tetu.Moc se ji líbilo jaký je ,až na to,že je tam to šamanství.Ona se bojí a asi oprávněně,že ten člověk jim může ovlivńovat vztah..Vůbec jsem nedostal odpověď na to co má ona dělat.Mně jste něco psala o víkendu v Cinema paláci,ale to je v Praze:-)..já vím byl to příklad,ale čekal jsem konkrétně,alespoň radu zda se s tím má smířit nebo se pokusit to změnit a zda pokud je pod vlivem toho šamana může být opravdu to čeho se ona obává-ovliňován  jejich vztah-jelikož by ten šaman popřípadě přišel o 1500 jistých měsíčně?On ji dokonce navrhuje ,aby tam s ním jela a poznala co jej vlastně baví..čekal jsem pohled psychologa.Já ji totiž nedokáži poradit a to jsem četl na netu o šamanství se mi moc nelíbí..děkuji.

Odpověď: (25. 9. 2011, 7.56)

Máte pravdu,
nesplnila jsem vaše očekávání, přesto jste dostal odpoveď, která obshuje mnoho informací, i když pouze v náznacích.

Zita píše: (19. 9. 2011, 3.25)

Dobrý den, paní Radano!Prosím o Váš názor.Mí rodiče chtějí dát dceři darem svůj domek.Tak nějak jsem si myslela, že po tom, co jsme pro ně s manželem za ty roky udělali,že budou myslet na nás, ale vše zapomenuto. Chtějí, aby dcera na ně vzpomínala v dobrém, ale že my dceři nebudeme mít co dát, protože jsme pro jejich úkolování,na svoje neměli čas ani oporu, to už je nezajímá.My bydlíme v družstevním bytě a máme ještě jedno dítě, proto nevím proč by měla být zohledněna jenom dcera. Jednou řekne, že od nás nic nedostala, že vše má od dědy a babičky, ale neuvidí, co všechno jsme museli obětovat my a ona ke všemu přišla jen tak bez práce. Každý by to měl mít jako odměnu za své chování k rodičům a ne jen tak za nic.Mám i za zlé rodičům, že nás jen tak chtějí přeskočit a být dobří jen oni. Tak to vidím já,možná špatně, proto by mě zajímalo, jak to vidíte Vy. Děkuji.

Odpověď: (25. 9. 2011, 6.38)

Milá Zito,
váš úhel pohledu  zcela chápu - má logiku a zachovává řád. Dobré je dávat věci, protože chceme, protože jsme se tak rozhodli, třeba i proto, že jste dostali - život, péči, lásku... Pro váš vnitřní klid bude dobré respektovat volbu rodičů, přijmout to a odpustit...
Přeji vše dobré.

Sylvie píše: (13. 9. 2011, 14.18)

Dobrý den,nevím kde začít.Před šesti lety jsem se seznámila s mým nynějším manželem.Do té doby jsem byla se svým desetiletým synem Michalem sama.Manžel si se synem rozuměl,hráli si spolu,všechno bylo v nejlepším pořádku.Asi po čtyřech letech se všechno postupně změnilo.Manžel začal mého syna nesnášet.Všechny spory se týkaly jeho.Nadaval mu do parchantů,buzerantů tak podobně.Nemá pro dospívající děti pochopení.Vůbec se neohliží na skutečnost,že tyto urážky kluk slyší.Co se týká výchovy syna,nikdy jsem neněma v manželovi oporu.Je v pubertálním věku,bojím se,že to na něm zanechá nějaké následky.Manžel má velký problém se sebeovládáním,takže to došlo tak daleko,že mám s něho já a určitě i Michal strach.Když se rozčílí,vyhrožuje násilim.Došlo i na škrcení,chodil s nožem po bytě a vyhrožoval,že ublíží synovi.Nevím na kolik své výhružky myslí vážně.Vsechny spory dává za vinu mě.Doma se snažím,aby byli oba v pohodě.Balancuji mezi nima na tenkém ledě.O rozvodu se bojím mluvit.Manžel by určitě nesouhlasil.Stále více si uvědomuji,že tento vztah byl velký omyl,ale nevím jak s toho ven.Nemám kam jít. Děkuji za odpověd.

Odpověď: (18. 9. 2011, 10.48)

Milá Sylvi,
zkuste, prosím, kombinovat rodinnou terapii s partnerskou. Postavte to tak, že potřebujete pomoci, že si nevíte rady. Pokud nebude spolupracovat, bude třeba hledat cestu, jak z toho ven...( DONA linka www.donalinka.cz/ ; ww.rosa-os.cz/ )
Držím palce.

< novější | 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >