Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jan, Pavel Bornfleth, Katty, Blanka

< novější | 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

ingrida píše: (30. 8. 2011, 13.45)

Dobrý den, žiji s přítelem jehož dospělý syn má diagnozu akutní polymorfní psychotická porucha se symptomy schizofrenie a má brát Olanzapin, který bere nebere, spíše ne,vyhazuje do koše, zapomíná apod,a má dostávat jednou za 14 dní injekce, které také nedostává. V noci cestuje z místnosti do místnosti a spí stále v jiné posteli v noci chodí po domě. Docela pro mě psycho.Pokud tam nemusím být odcházím, především v noci je jeho chození nepříjemné. Pro přítele to nic není, no je to jeho syn. Před třemi měsíci byl v léčebně 2 měsíce, kde bral 4 léky a dostával injekce. Teď je měsíc doma a podle mě se schyluje ke stejnému co ho dostalo do léčebny. Poraďte co dělat, bojím se plést do jejich činění a volat ošetřujícímu lékaři.Děkuji

Odpověď: (1. 9. 2011, 10.11)

Milá Ingrid,
máte pravdu, není to vaše téma. Vaše téma je nepříjemno v noci, jednejte tak, abyste se cítila v bezpečí.

ANGELIKA píše: (30. 8. 2011, 11.41)

DOBRÝ DEN,MÁM TAKOVÝ PROBLÉM.SAMA ,ZÉSÉBOU,MAM,ZDRAVOTY,POTÍŽE,M­AM,JE

ZAČALO TO FINANCEMA, AŽ DO TÉ MÍRY, ŽE NA 90% PŘÍDEM S RODINOU  O BYT A K TOMU JSEM ZAČALA MÍT VELKÉ ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY.ZJISTILY MI CUKROVKU, VYSOKÝ TLAK, ŽLUČNÍK, PROBLÉM S LEVOU CHLOPNÍ U SRDCE.CCA TAK ROK NEMOHU SPÁT, JÍST NIC.
 PŘEDEM VÁM MOC DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ.

ANGELIKA

Odpověď: (1. 9. 2011, 10.06)

Milá Angeliko,
tak toto je spíše otázka na sociální systém našeho státu... Vše, co jste napsala je samozřejmě propojené... Smíření se, přijmutí toho, co je, nehodnocení toho jako špatné ... to jsou psychoprincipy, které je třeba uvést do praxe.
Držím palce.

lucie píše: (29. 8. 2011, 23.11)

Dobrý večer, potřebovala bych poradit. Mám muže a dvě děti. Můj manžel pracuje 16 hodin denně o víkendu minimálně 6 hodin. Je nervózní, podráždění, nemá čas na rodinu, na dovolenou, na výlety ani na hodinové procházky. Snažila jsem se s ním o tom promluvit, zda by nebylo dobré trošku zvolnit tempo a ubrat práci,děti i já ho potřebujeme. Nedá se s ním na toto téma mluvit, protože pokaždé odpoví jsem  unavený a ty mě vyčerpáváš...zítra vstávám do práce a už je moc hodin.  Jenže kdy s ním mám mluvit, když domů chodí večer , potom pracuje u PC a jde spát. ???? Každý den přemýšlím nad tím jak si udržet manžela a dětem otce ale už mi dochází síly i nápady. Říká mi, že jsem sobecká, že nechápu jak toho má v práci hodně, že potřebuje i odpočívat a to s námi nejde. Navrhovala jsem mu at se dočasně odstěhuje, odpočine se a navzájem si srovnáme myšlenky v hlavě...to odmítl, s tím, že mu to dělám ještě těžší....poraďte jak na workoholika ????? děkuji Lucie

Odpověď: (1. 9. 2011, 9.55)

Milá Lucie,
kdo nechce slyšet - neslyší... nemilé... ale je třeba slyšet, co vám říká a zařídit se podle toho ... vím, nechce se, nevdávala jste se proto, abyste prožívala rodinný život sama... tak přemýšlejte o tom, jak žít, abyste neuschla... Držím palce

lenka píše: (29. 8. 2011, 21.03)

Dobrý den, žila jsem ve spokojeném manželství 14 let, pak můj muž začal mít poměr s kolegyní v práci, já rok čekala až se vrátí a poté našla jsem si sama partnera přes internet. Můj muž se začal snažit o to aby náš  vztah znovu fungoval a kvůli tomu opustil i svou milenku, ale já už byla zamilovaná a nedokázala jsem opustit svého přítele, s manželem mám dvě děti, a s přítelem roční holčičku. nášv ztah s ním mě ubíjí, břečím dvakrát týdně, uvedu příklad, přítel mi řekne za deset minut odlítám se svými dětmi z prvního manželství k moři se svým  rozvedeným kamarádem, mě nevzal a o naší roční dceří řekl že je na to malá s chladným úsměvem.............prosím poradte mi zda mám vztah ukončit ted nebo byt dál  nestastná děkuji

Odpověď: (1. 9. 2011, 9.40)

Milá Lenko,
vaše poslední věta stojí za zamyšlení... že byste byla ta, která si vybírá být neštastná? To snad ne... :) Držím palce...

jitka píše: (29. 8. 2011, 14.48)

Dobrý den!Před 3měsíci jsem ztratila práci a nemůžu stále nějakou sehnat.Nato i s přítelem si již moc nerozumíme..Mám dosti časté deprese méněconosti,smutku,a uzkosti..snadno mě kdeco rosčílí..Jak se mám takového stavu zbavit? Děkuji za odpověd

Odpověď: (1. 9. 2011, 9.37)

MIlá Jitko,
sáhněte třeba po knihách: Jak si správně přát a Miluj svůj život.

katka píše: (29. 8. 2011, 12.23)

dobrý den mám problém se svým 5letým synemje to asi týden co se díval na film kde byl velký had pak se mu zdál živý sen že má hada v posteli od té doby se bojí být sám v místnosti ,pořád kouká na zem jestli tam něco není. už nevím jak mu vysvětlit že to byl jen sen a že se bát nemusí. díky katka

Odpověď: (1. 9. 2011, 9.34)

Taky toho hada můžete namalovat a spálit...

Lux píše: (29. 8. 2011, 10.50)

Dobrý den,
 
chtěla bych Vás požádat o radu, momentálně prožívám to nejhorší období ve svém životě a nevím jak mám najít chuť dál žít.
 
Ani nevím jak mám začít...Moji rodiče se v mých 12 letech rozváděli, byl to rozvod naprosto katastrofální, samé hádky a spory, majetek a o nás (mě a sestru) a o psychických nátlacích nemluvě. Vše nakonec dopadlo prodejem našeho domova a střídavou péčí, takže jsme se sestrou každý týden bydleli jinde, bylo nám líto rodičů a nechtěli jsem ani jednomu ublížit i přesto, že to pro nás bylo hodně těžké. Tahle to fungovalo nějaký ten rok, než se matka rozhodla změnit bydliště, sestra šla s matkou a já s otcem. O vycházení s nevlastním otcem ani moc hovořit nechci, zkrátka to nebyl náš táta a bylo mu jedno kolik ran a za co je dostaneme. Bylo to hrozné období, na rodinu jsem přestala věřit, byla jsem hrozně zklamaná a vždycky jsem si říkala, že takhle dopadnout nechci.
 

V mých 15 letech jsem potkala mého nynějšího manžela (18 let), měla jsem pocit, že je to moje záchrana, s ním jsem postupně zapomněla na to zlé a moc jsem se do něho zamilovala, po 7 letech vztahu jsem se vzali, a po dalších 3 letech se nám narodila dcera. Měli jsem hezké manželství, občas nějaký spor, většinou se to týkalo sexu, manžel nemá tolik zájem a já jsem si připadala odstrčená a bylo mi smutno, ale snažili jsme se to řešit. Nic nám jinak nechybělo. Připadalo mi, že si rozumíme a jsme spolu šťastní. Stále jsem si říkala, jaké mám štěstí že jsem ho potkala.

Ženit se chtěl manžel, já jsem na něj žádné nátlaky nevyvíjela, už vzhledem k rozvodu mých rodičů, jsem měla z manžeství strach a přála jsem si aby to bylo na celý život, ale myslela jsem si že mě miluje a já věděla že miluji jeho, tak nebylo co k řešení, vzali jsem se. Oba jsme chodili do práce a vedli v celku normální život. Já jsem pak o práci v rámci zrušení firmy přišla a tak na manželovo přání jsem otěhotněla, není to tak, že bych dítě nechtěla, ale tak vzhledem k mému věku bych klidně počkala, bylo mi 23 let. Věděla jsem jak by si manžel dítě přál a tak jsem se chtěla radovat s ním, otěhotněla jsem hned při prvním pokusu. Zhruba celé těhotenství jsem byla doma a dnes je dceři 1,5 roku. V období těhotenství, jsem měla pocit, že citově strádám, manžel se semnou nechtěl milovat, ale usuzovala jsem, že je to třeba ze strachu, aby miminku neublížil. Když se dcera narodila, trvalo docela dlouho něž se manželovi chtělo semnou mít sex, ale zvládli jsme to a vše se nějak urovnalo, ale cítila jsem se hodně opouštěná. Porod byl pro mě těžký, tak nějak jsem si připadala, že je to oběť pro naše stěští. Ta změna z práce na mateřskou pro mě byla těžká, snažila jsem se nedělat problémy, zvyknout si a těšit se z dcery, aby se manžel těšil domů a nemusel poslouchat ty ohrané řeči a přebalovaní a tak dále. Manžel stále chodí do stejné práce, povýšil a má toho hodně, často chodil pozdě domů, ale já jsem mu věřila a litovala ho, jak moc toho má.
 
Před rokem se nám poštěstilo, a začali jsme stavět dům, byla jsem šťastná, že budeme mít jako rodina vetší prostor pro sebe, budeme mít zahradu, no prostě se budeme mít krásně. S domem přišlo hodně starostí, ve směs to vše padlo na manžela, jelikož já jako ženská cihlám a maltě moc nerozumím. Strašně jsem se těšila a každý večer jsem usínala s tím jaké to mám velké stěští, že mám tak bezva manžela, krásnou zdravou dceru a brzy i dům se zahradou. Prostě se můj sen o rodině naplnil.
 
Občas jsem si říkala, že mám tak velké štěstí, že musí přijít zákonitě nějaká katastrofa, aby se vše vyrovnalo. Bohužel...přišla.
 
Je to týden co jsem přišla na to, že je mi manžel nevěrný. Tahle skutečnost mě naprosto zničila. Tak moc jsem ho milovala, tak moc jsem mu věřila. Už dva měsíce jsem cítila, že se něco děje, byla jsem smutná a snažila se s manželem mluvit, on mi ale stále opakovat, že se nic neděje, že má jen hodně práce a ať jsem trpělivá. Měla jsem, ale pocit, že to není jen o práci...a moje pocity mě nikdy neklamou.
 
Začalo to dopisováním smsek na které jsem přišla, žádnou z nich jsem nečetla jelikož, mi manžel stačil telefon vzít, pak se přiznal že si dopisuje s jednou ženou, ale nic víc, mluvili jsme o tom a manžel mi slíbil, že vše skončí, že pro něj to nemá žádný význam, že si ta žena našla jeho telefonní číslo a začala mu spát, seznámil je kolega při obědě, a tak jen odpisoval, prý mu nedošlo, že by o něho ta žena měla zájem. Druhý den, prý s tou ženou mluvil a řekl jí, že nemá o nic vážného zájem, že je ženatý a vše údajně ukončil. Bohužel jsem z něho cítila změnu chování, neustále si schovával telefony, náhle měnil chování, byl prostě jiný...Od té doby prožívám peklo. Manžel mě stále přesvědčoval, že by nás nikdy neohrozil, že nás miluje a ví co doma má, že by musel být blázen. Já to ale cítila jinak, ale i přesto jsem se od něj vždycky nechala na chvilku ujistit, že mluví pravdu, ale hlavně jsem si myslela, že když volí taková vážná slova, že snad nelže. Jenže jak šly dny dál, tak se stále čas od času něco objevilo, stále vycházely na povrch nějaké náznaky, jenže já něměla důkaz a tak bylo těžké manžela z něčeho obviňovat, vždy si našel nějakou výmluvu. Skoro každý jsem doma brečela, vysvětlovala mu, jak moc mě bolí jeho chování, že si jím nejsem jistá. Má slova a moje pocity vždy vyslechl a opakoval stále dokola to své a prosil o trpělivost, že má hodně práce a nás dvou se to vůbec netýká. Odjeli jsem spolu na dovolenou, myslela jsem si že si tam opět dokážeme najít společnou řeč, místo toho jsem tam našla důkaz, že má manžel skutečně milenku. Postupně odkrývám milion lží a dozvídám se jak vše skutečně bylo...že pracovní cesty nebyli pracovní, že pauzy na oběd sloužili k souložení v bytě jejích rodičů, pozdní příchody domů nebyli z pracovního vytížení...a mnoho dalšího strašného, co mě naprosto ničí...
 

Jsem životem tak strašně zklamaná, člověk, kterého jsem milovala nadevše, mi ublížil jak nikdy nikdo. Bolí mě moc, že manžel měl mnoho šancí poměr ukončit, když věděl, že něco tuším, ale neudělal to a ani trochu mu mě nebylo líto, když jsem před ním břečela a říkala mu moje pocity a trápení. Stále si jen vymýšlel, jen proto, že v tom chtěl pokračovat. Nechápu, jak mi mohl tak moc ublížit, nevěřím tomu že mě mohl milovat. Například trávil noc u ní, a mě posílal smsku, jak mě moc miluje, jak mu chybím a že se těší na krásný víkend.
 
Když jsem od manžela odešla, poměr ukončil a snaží se vše urovnat, jenže já jsem z něho, tak zklamaná a mám hrozný strach si ho k sobě zase pustit, jelikož mu nemůžu už nic věřit, bojím se že mi jen zase bude lhát a že mě nemiluje. Stále si jen opakuju, jak byl schopný tohle udělat, jak to dokázal, že mě nemohl milovat. Trpím depresemi, nemůžu jíst, když spím, zdají se mi hrozné sny, ráno vstávám a přeju si umřít, tak střašně mě to vzalo chuť žít a zničilo všechny sny a naděje.
 
Svou rodinu jsem milovala, dávala jí vše, miluju svou dceru a vždycky jsem si přála, aby žila v kompletní rodině, vzhledem k tomu co jsem si prožila já sama. Manžel stále bydlí s námi, jenže já nejsem schopná se od toho odpoutat a žít jako dřív, ten smutek a zklamání mě natolik pohltil, že nevím co dál...nevím jak mu mám odpustit.
 
Budu vděčná, za Vaši radu.
 
Děkuji

Odpověď: (1. 9. 2011, 9.34)

Milá Lux,
máte na výběr - utopit se ve svém žalu nebo zvednout hlavu a podívat se na svět ... tady a ted.
Lpění na čemkoliv je příčina utrpení - i lpění na představě o tom, co je správné...
Cítí-li člověk v sobě traumata, může se jim poddat a nechat je vládnout jeho životu nebo je uzdravovat...
Umění života je přijímat svět takový jaký je.
Rozhodnete-li se svůj stav změnit, můžete začít tím, že každý den ráno poděkujete za život, uvědomíte si, že se máte ráda a dokážete se postarat o všechny své potřeby i citové. Cyklické, negativní myšlenky si prostě zakážte - neproduktovní myšlence poděkujte a pošlete ji pryč a nahradte ji pozitivní. Taky se nazapomente na sebe do zrcadla usmát...
Dále doporučuji léčebné meditace rovena.info/lecebna-meditace.h­tml
Držím palce ke změně.
 

Tereza píše: (29. 8. 2011, 10.30)

Dobrý den,
nevím,jak začít... No,zkrátka,už delší dobu na sobě pozoruji negativní emoce,často mívám špatnou náladu,jsem výbušná a  někdy jen stojím a koukám z okna,přepadávají mě nálady,kdy bez důvodu začnu brečet. Mám problémy s nespavostí,trvá mi dlouho,než usnu a ráno se  brzy probouzím. Je mi 15 let a jdu do deváté třídy na základní škole.  Je možné,abych trpěla lehčími depresemi? V rodině mám trochu problémy s rodiči,jsou to alkoholici a nemají na mě čas,v podstatě se o mě nijak nezajímají. I ve škole jsem zažila za poslední tři roky dost. Teď se už do té školy netěším,protože se bojím,toho,co bude. Jsem ve třídě ta „lichá“ co nemá kamarádku,všichni mi vyčítali,jak jsem náladová a protivná,postupem času jsem ztratila přátele. Nevím,co s mojí náladovostí dělat. Neovlivním to. Už asi před dvěma lety jsem začala se sebepoškozováním,chtěla bych přestat,ale nevím jak,ulevuje mi to. Často se mi do hlavy derou myšlenky na smrt,že jsem stejně ta přebytečná,co nikomu chybět nebude.. Takže Vás prosím o radu,jestli jsem nemocná,nebo jestli mi něco je a potřebuji lékaře.
                                                     Děkuji

Odpověď: (1. 9. 2011, 9.16)

Milá Terko,
smutek, vztek a bolest - to jsou emoce, které v tobě jedou... Bylo by dobré, abys našla cestu, jak je budeš poznávat, vyjadřovat - třeba uměním např. arteterapie, artefiletika... můžeš vyhledat psychologa v pedagogicko psychologické poradně. Hledat cestu k sobě - jak pracovat s emocemi... Knihy, semináře... Kresli, maluj, co prožíváš... a můžeš napsat na email...

DanielM píše: (23. 8. 2011, 22.18)

Dobrý den. Je mi 19, jsem introvert a melancholik. Žiju v chudší rodině, vydělává jen nevlastní otec. Matka pije a on na ni oprávněně řve, je naštvaný. Jinak ho máme rádi. Ale já to psychicky nezvládám. Doma slyším jen jeho řev, i když se nic neděje, mám to furt v hlavě a žiju jen ve strachu! Už to nemá cenu tady žít, nezvládám to, třesu se. Chci jen recept na bezbolestnou sebevraždu. Nedělám si srandu!

Odpověď: (27. 8. 2011, 10.54)

Milý Dane,
myslíš, že ti tady takový recept budu psát? Myslíš, že je v souladu s mým povoláním a přesvědčením lidem radit, jak se zabít? Chápu, že ti může připadat život k neunesení. Ráda tě naučím, jak přijít o třes, jak nebýt pohlcen tou tmou, dekou, co je na tobě. Máš-li v sobě trochu chuti to zkusit, napiš na email nebo zavolej.

Míša píše: (23. 8. 2011, 19.45)

Dobrý den,

mám jeden dotaz, mám roztroušenou sklérozu, kterou mi zjistili před 2 lety a moje mamka mi stále říká, že bych měla brát nějaké prášky na nervy, mohli byste mi nějaké doporučit?

Předem moc děkuji

Míša

Odpověď: (27. 8. 2011, 10.42)

Milá Míšo,
na rs se jistě léčíte... potřebujete-li péči o duši, najděte si psychoterapeuta. Nevím co a proč má mamka na mysli. Dělejte to, co vnímáte pro sebe jako potřebné.

Kristýna píše: (23. 8. 2011, 9.05)

Dobry den potřebuji poradit trpím hroznou žarlivostí jak se toho mám zbavit,nechci si zníčit vztah kvuli žarlivosti

Odpověď: (27. 8. 2011, 10.39)

Milá Kristý,
kniha Othelon od Plzáka a jiné knihy. Taky se můžete objednat.

benda píše: (22. 8. 2011, 23.32)

Dobry den tak jako predesly prispevek i mne napadaji myslenky typu jestli nejsem gay ikdyz vim ze nejsem! tyhle myslenky ale mam az v poslednich letech....do 6 let jsem byl vychovavan vlastnim otcem ktery hodne pil a tak se snim matka rozvedla..sice mamu mlatil i nas ale dodnes si pamatuju ze byt snim byl bych vychovan prinejmensim tak ze bych byl po psychicke strance odolnej a niceho se nebal...od 6 let matka zacala zit s nevlastnim otcem s kterym se taky rozvedla..zazil jsem dny kdy mne rikal ze k nicemu nejsem ze mne psychicky znici..podreze ve spanku atd..hodne ho stvalo ze sem jako mladej nepracoval..sam vim ze kdyz matka zila snim tak z nebojacneho kluka se stal uplakanek...moji znamy to ani o mne nevim ale moje prvni dlouholeta deprese a strach byla razu ze kdyz sem potkal zname porad sem se citil ze si musi o mne povidat..ze porad delam neco spatne sem k nicemu..ja sem sem mel a mam porad stavy ze se bude chtit se mnou nekdo rvat atd...po odjezu do usa se o mne zajimalo dost hodne muzu a tam jsem si rikal zda nejsem normalni...sam vim ze jsem v poradku a miluji svou pritelkyni...nedela mne dobre pomysleni ze bych mel byt gay..mam stoho strach..jednou mne ma pritelkyne ze srandy hecovala ze ji nemiluji atd...moje mysl si porad hraje se spatnymi myslenkami zacal jsem tedy uvazovat jestli to tak neni a tak mne to trapilo ze jsem proste vymenil mou depresi ze ji nemiluji za tu ze sem gay..pro mne prijatelnejsi..nekdy mne pripada ze me telo proste ma depresi a strach jako drogu...vsugerovavam si tak hloupe stavy ze tenhle stav je pro mne jeste prijatelnej ale strasne se za nej stydim az si clovek rika ze takhle se neda zit..uz dopredu mam treba strach ze pujdu k lekari a ten mne potvrdi ano jste blazen..nebo gay....a ikdyz na 2 strane tak jako vim zese treba nepocuravam ikdyz se mne nekdy zdavalo{taky jedna zmych depres} kterou sem radsi vymenil za tu ze jsem si navodil za gay depku....tak se bojim ze nastevou u doktora jen v sobe utvrdim ano byl jsi u psychologa ci psychiatra..ses blazen...jako bych uz ani nepoznal sve pocity jako tet napisu slovo gay a mam tlak v podbrisku a rikam si asi to muze byt tim ze sem gay a nebo se bojim uz jen toho slova a nebo stydim???  pro me okoli vypadam naprosto normalne a take vypada jako 36 lety chlap kterej ma pro strach udelano..dopredu se omlouvam za pravopisne chyby poslednich par let jsem stravil v zahranici
dekuji take za kazdou Radu
Benda

Odpověď: (27. 8. 2011, 10.38)

Milý Bendo,
patrně se vaše myšlenky dají nazvat myšlenkami nutkavými a fobickými. Celkově mám pocit, že by bylo pro Vás užitečné spolupracovat s psychoterapeutem... Jako dospělej chlap, to pro sebe udělejte :). Není důležitejší práce než ta na sobě a pro sebe.

Ivana píše: (22. 8. 2011, 22.48)

Dobrý deň.Vopred sa ospravedlňujem,že píšem po slovensky.Mám 18 rokov.Mam problém s komunikáciou-s kamarátmi sa nemám o čom porozprávať.Možno sa vám to zdá byť detail,ale pre mna je to dosť závažné.Kedysi som mala málo sebavedomia.To však rokmi pominulo,pretože som sa zmenila.Stala som sa vtipným,milým a komunikatívnym dievčaťom,no v poslednej dobe-už asi 2 mesiace som zistila,že keď stretnem niekoho známeho,nemáme si čo povedať.Pritom viem,že nieje chyba v ľuďoch,ale vo mne.Neviem,čo sa so mnou stalo.Rozprávajú vždy len tí druhí a ked predtanú,ja neviem,čo povedať,je ticho.Dosť ma to trápi.Ešte by som mala jeden problém.Potrebujem si nájsť nových kamarátov,spoznať nových ľudí,pretože mám pocit,že kamarátov strácam.Neviem však ako spoznať nových ľudí,keď moja komunikácia stroskotáva.Prosím poradte.Veľmi pekne ďakujem vopred.

Odpověď: (27. 8. 2011, 10.29)

Milá Ivanko,
víš, bylo by fajn poznat v sobě dílčí podoosobnosti - najdi si něco o voice dialog a knihu Inteligence duše. V té souvislosti můžeš i spolupracovat s psychoterapeutem. Taky si přečti odpověd pro Envy kousek pod tebou na této straně.
Přeji vše dobré.

Michaela Dohnálková píše: (22. 8. 2011, 22.27)

Dobrý den,
můj přítel má takový probůém v rodině a protože mu není ještě 18 je za to odsuzován a musí se řídit podle přesných pravidel. Tak bych se chěla zeptat s kým je nejlepší tohle řešit (psycholog, psychiatr, pedagogicko psychologická poradna...)
Kdybyste někoho znala z Kolína nebo Kutné Hory klidně napište kontakt
On je citovně labilní a nezvládá svou situaci. Bojím se že si něco provede. Doma ho nutí, aby si našel brigádu, ale nikde neí,všude jsme hledali a jim to stejně nestačí a tak musí dělat všechny domácí práce (opravdu všechny) má zakaováno se stýkat se mnou, omezený onternet, kapesné téměř nedostává dostával pouze na autobus a obědy do školy - ještě tak, aby si je nemohl zaplatit všechny a svačiny žádné nedostávala tzakže mnohdy od večeře nejedl do další večeře. Rodiče, ale tvrdí že nemají peníze - mají, ale urácejí je za sebe. Hromada výletů na které nejezdí, kávičky někde jinde apod. Ke všemu ještě jeho sestra chodí a posmívá se že to není její brácha ale pouze poloviční. ať udělá cokoliv jakkoliv stejně si najdou důvod k tomu aby ho seřvali. Musí platit za kotě na které peníze nemá... Prostě je ve všech směrech omezován. Navíc neznám nikoho tak chytrého a ještě navíc abyho někdo takhle shazoval... Z toho všeho trpí chronickou žárlivostí (200% to nevím, ale myslím, že to tak je)
prosím poradtě co by bylo nejlepším řešením

Odpověď: (27. 8. 2011, 10.24)

Milá Míšo,
toto je velmi prekérní situace. Podle zákona by bylo dobré toto ohlásit na sociálku a policii - jako zanedbání péče a týrání svěřené osoby, sociálka by měla stát na straně dítěte a spolupracovat s psychoterapeutem. Jenže ono toto se snadno může otočit vůči nezletilému pro tvrzení proti tvrzení a doma to ve finále může být ještě horší.
Asi by bylo nejlepší, kdyby ve škole měl důvěryhodnou osobu - kdyby měli školního psychologa, bylo by to nejlepší - ale může požádat o pomoc i tř.učitele, výchovného poradce, ředitele, prostě toho, ke komu má důvěru, že bude taktik. Může na nettu komunikovat se mnou (fb, email), abychom našli cestu, na kterou se bude cítit.
Držím palce.

HANKA píše: (22. 8. 2011, 21.55)

DOBRÝ VEČER,PROSILA BYCH PORADIT.NEVÍM CO SI POČÍT S MÝM PASIVNÍM PŘÍSTUPEM K ŽIVOTU.NEMÁM K NIČEMU ŽÁDNOU MOTIVACI.PODMÍNKY K ŽIVOTU MÁM V NORMĚ,ALE OSOBNĚ JSEM BEZ ZÁJMU.NÁVYKOVÉ LÁTKY OD KOUŘENÍ AJ. NEUŽÍVÁM.VŠICHNI KOLEM MNE JSOU  V  POHYBU A NIC TAKOVÉHO NEŘEŠÍ.NIKDY JSEM SI NEMYSLELA,ŽE SE S NĚČÍM TAKOVÝM BUDU DOSLOVA TRÁPIT.CHODÍM AMBULANTNĚ K PSYCHYATROVI,UŽÍVÁM UŽ JEN POLOVIČNÍ DÁVKU LÉKŮ .NEMÁM UŽ SÍLU TO LÉKAŘI SDĚLIT NEBOT JSEM TAM VŽDY DO 3MIN HOTOVÁ A S RECEPTEM SE OTOČÍM K ODCHODU.JEN SPÍM A SPÍM A SPÍM.80%NICNEDĚLÁNÍ.PRÁCI MÁM NA ZKRÁCENÝ ÚVAZEK,TA MNĚ BAVÍ,ALE VRÁTÍM SE DOMŮ A STOPNU VE VŠEM.TAKÉ DOMÁCÍ PRÁCE JSOU PRO MNĚ  NEJHORŠÍ PŘÍPAD.TO JE ZHRUBA VŠE.MOC DĚKUJI ZA NEJMENŠÍ POSÍLENÍ A POVZBUZENÍ.

Odpověď: (27. 8. 2011, 10.10)

Milá Hanko,
péči psychiatra je obvykle užitečné kombinovat se spoluprací s psychoterapeutem. MOžná by vás mohly zaujmout knihy od Viktora Frankla. Taky knihy Osobní síla, Žít s radostí, Miluj svůj život by pro Vás mohly být užitečné pracovní knihy. Držím palce.

Michal píše: (22. 8. 2011, 19.56)

zrejme som naozaj blazon,ked vam tu pisem,to mi je ale fakt luto,lebo od mala som taky a casom sa to len zhorsuje,boli aj su chvile,ked myslim ze druhi su zli a ja ze som dobry,no obcas sa mi zda ze som najhorsi clovek na zemi,ked som vobec clovek a nie nejaky demon v ludskej podobe,casto mam myslienky take,ze som niekto vynimocny,ze aj ja mam svoju hodnotu,asi som chcel privela od zivota.nemusite mi odpovedat,aj tak asi zabudnem nazov tejto stranky,len neviem ako sa zmierit s tym aky som,lebo zmenit sa to asi neda,viete dal by som vsetko za to aby som sa nikdy nenarodil a keby som nemal strach siahnut si na zivot,tak by som tu uz asi nebol,stratil som vieru aj nadej a bojim sa ze aj lasku

Odpověď: (27. 8. 2011, 10.03)

Milý Michal,
mám pocit, že to co píšeš se váže na velký balík myšlenek, pocitů, pozorování a hodnocení. Máš pravdu, že tady to nerozšifrujem. Jen obecně, kdyby jsi na tuto stránku znovu zabloudil: Drž se Lásky, k sobě, k životu. Odpust sobě, měj se sebou soucit, ano, život je "obyčejný", žít obyčejnost krásně je umění, dělal jsem, co jsem mohl, přijím svůj osud. Čti knihy psycho filosofické. Držím palce.

Monika píše: (22. 8. 2011, 14.16)

Před 3 lety jsem se léčila téměř rok s depresí. Léčba se zdařila. Před několika měsíci mě začali přepadat myšlenky na sebevraždu. Většinou je to po tom co udělám nějaký špatný krok. Nedávno jse udělala nějakou chybu a skončilo to jen špatným šlápnutím ze schodu a nohou v sádře. Co s tím?

Odpověď: (27. 8. 2011, 9.45)

Milá Moniko,
chyba neexistuje. Jen zkušenost. Mít se ráda jako učící se bytost. Odpouštění. Přeji vše dobré.

Envy píše: (22. 8. 2011, 0.00)

Dobrý deň. Mám 16 rokov a jeden existenčný problém. Na základnej škole som bola šikanovaná. Nadávky ,ponižovanie atd. Neviem sa brániť ani slovne ani fyzicky. Ani neviem ako som to vydržala. No, myslela som že po príchode na strednú, bude všetko už v poriadku. Aj by bolo, ale zo základnej som si odniesla traumu. Nedokážem sa normálne porozprávať s ľuďmi ,hoc sa nejako k nim priblížiť atď .Bojím sa že zas skončím sama, bez dobrej kamarátky, a  o priateľovi ani nehovoriac. Keďže v tomto svete je základ dobrá komunikácia, otvorenosť a to mi práve tak nejde. Potom pôsobím takým hlúpučkým dojmom, o to viac keď sa potom snažím povedať niečo vtipné atd. Som dobrá v kreslení ale keďže chodím na umeleckú školu, tak som proste nejaká šedá myška. Čo mi dosť vadí, cítim sa vnútri nejako silnejšia, len to neviem dostať von a ukázať to aj ľudom. Neviete mi prosím nejako pomôcť?

Odpověď: (27. 8. 2011, 9.39)

Milá Envy,
podle toho, jak píšeš, tak jsi inteligentní a přemýšlivá dívka. Myslím, že by bylo fajn, aby jsi se začala zajímat o různé techniky osobního rozvoje - mohla by tě zajímat třeba arteterapie a artefiletika http://www.artefiletika.cz/  a http://www.cultio.cz/default.a…  Najít si něco o korektivní zkušenosti a dovolit si ji zažít a vědomě fixovat. Taky knihy Osobní síla, Žít s radostí, Miluj svůj život by pro tebe mohly být užitečné pracovní knihy. Věřím, že to dokážeš.

Zdeněk píše: (15. 8. 2011, 20.12)

Dobrý den mám problém pořád mě napadají myšlenky typu jestli náhodou nejsem gay ale přitom 100%  vím že nejsem nechápu proč mě tyhle myšlenky napadají a dost mě to trápí  je my 19 a přitahují mě jen ženy tak nechápu proč.Děkuji za každou radu .

Odpověď: (20. 8. 2011, 13.20)

Milý Zdenku,
myšlenky vtíravé... jen pozorovat a nechat je být... poděkovat té myšlence "děkuji, tebe už znám a tak můžeš odplynout. Vím, kým jsem. Sexuální energii spojuji s láskou." Přeji vše dobré.

Renča píše: (15. 8. 2011, 19.07)

Dobrý deň. Dúfam že Vám nevadí že píšem zo Slovenska. Neviem ako by som začala tak idem rovno k veci. Mám 16 a v poslednom čase ,no za posledný rok sa so mnou niečo deje. Ja neviem. V rodine problémi nemám preto to nechápem. Asi pred rokom mi preplo a začala som sa rezať. Ja neviem prečo nikto v okolí to nerobí áno mali sme kúsok problémi s mamou po zdravotnej stránke ale je to v pohode. Rezala som sa a robilo mi to dobre. Ani neviem prečo hocikedy som sa rozplakala bolo mi strašne ja neviem ani ako by som to popísala cítila som sa a aj trz cítim ako keby som na hrudi mala veľký kameň alebo niečo také. Keď som sa rezala tak to prešlo a bolo mi fajn. Ďalej som fungovala. Ale asi pred dvoma mesiacmi mi na to prišla mama. Sľúbila som jej že už to nikdy neurobím tak to nechala tak. Chvíľu to bolo super na chvíľu som sa ako keby zmenila ale zasa to na mna prišlo a najhoršie na tom je že mi začali strašne vypadávať vlasy. Zakaždým keď sa pozriem na vlasy ktoré mám na tričku alebo hrebeni tak sa rozplacem a zase cítim ten pocit na hrudi a mám strašnú chuť sa porezať alebo opiť. Je mi z toho všetkého na nič. Stále keď náhodou niečo nerobím alebo pred spaním sa mi v hlave ako keby ukazujú obrázky alebo ako keby som si prehrávala film ako som sa rezala a vidím ako mi po rukách tečie krv a potom keď si uvedomím že sa porezať nemôžem lebo by má rodičia dali zavrieť do blázonca tak mi je ešte horšie. Ja nie som blázon ani šibnutá ja vlastne už si tým ani nie som istá. Ja neviem nechcem aby má zavreli. Načo to bude dobré? Budem niekde s bláznami a aj tak má tam len nadopujú nejakými liekmi a bude zo mna už naozaj chodiaca troska. Snažím sa nedať nikomu najavo nič, smejem sa bavím sa. Ale je to strašne vyčerpávajúce. Neviem ako dlho to ešte vydržím. Nechcem to povedať rodičom, len im ublížim a bude to ešte horšie. Čo mám robiť?..

Odpověď: (20. 8. 2011, 13.13)

Milá Renčo,
vypadávající vlasy - příčina nerovnováha - minerálů, vitamínů, hormonů, stres...
Zavírat tě není třeba :). Proč si potřebuješ ubližovat? Dobré by bylo poznat a proměnit ten pocit na hrudi... Mít se ráda, odpustit si... Přeji vše dobré.

< novější | 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >