Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Mila, mtina, mattys, Tomáš, Kikina, Petr, Petra, terez, Martin, Petra, kratochvile1974, ladas

< novější | 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Hana píše: (26. 7. 2011, 17.06)

Dobrý den,
mám o 6 let starší sestru se kterou jsem už nemluvila asi 8 let.Po umrtí našeho otce jsme se rozhádali o majetek( mě bylo 18 a neměla jsem ani korunu a ona chtěla vyplatitnebo prodat střechu nad hlavou. S prodejem jsem nesouhlasila,neměla byh kde bydleta na nové bydlení by polovina nestačila.Vyplatila jsem ji ale s velikým spožděním ale jí se to zdálo málo prý ještě úroky ...) Spory zustávali po celou dobu a samé výčitky a urážky.Teď po nějaké době to je pro ni uzavřená kapitola a prohlásila že už nemá rodinu ani sestru a opravdu mě ani na ulici neodpověděla na pozdrav (potkali jsme se náhodou jsme každá z jiného města). Moc mě to mrzí, v dětství to byla vždycky moje skvělá sestra byla pro mě nejlepší kamarádkou, ikdyž mě měla vždycky na starosti.Nebyli to pro mě lehké chvíle (úmrtí otce a spor se sestrou)a je mi z toho při vzpomínce velice úzko. Chtěla bych spor mezi námi nějak ukončit abychom byli zase rodina, ovšem nevím jak začít.jak mluvit s někým kdo vás neposlouchá?Asi není naděje že budu mít ještě někdy sestru.

Odpověď: (31. 7. 2011, 13.00)

MiLá Hano,
prožít sí vůči sobě i sestře:
Miluju tě - miluješ mne
Odpouštím ti - odpouštíš mi
Žehnám ti - žehnáš mi
a přeji tobě i sobě svobodnou cestu na všech úrovních...
záleží jen na tobě, zda spolu navážeme kontakt...
Toto je třeba prožít na co nejniternější úrovni...
Držím palce...

Andrea píše: (26. 7. 2011, 15.43)

Dobrý den, Je mi 16 let a trpím strachem ze tmy. Někdo umře a já mám strach jít i do postele.Skáču do ní z 2 metrů, aby mě nahodou neco nestáhlo pod ni.Mám nehorázný strach jit trea i doma večer na záchod. Utíkám!...Každý říká, že to časem bude lepší, ale já tomu nevěřím, už to je nějaký ten rok..:( Už nevím, co mám dělat.. Prosím o radu. chodici-inteligence@email.cz

Odpověď: (31. 7. 2011, 13.08)

Milá Andreo,
se smrtí je třeba se vyrovnat... patří k životu... Také je třeba důvěřovat vlastnímu životu, že je v bezpečí - hodilo by se ti naučit pracovat se svým energetickým pole...
Přeji vše dobré

Josef Marks píše: (26. 7. 2011, 15.31)

Dobrý den, máme dlouhodobý problém s naším synem, který je od mládí závislý na pervitinu. Byl 2x v léčebně, kde jej po nějaké době vyhodily, je teď již 40 let. Mám firmu na výrobu reklamy a snažím se jej zaměstnat, protože jeho v každém novém zaměstnání po měsíci pro ohrožování spoluzaměstnancú vyhodili. I když ví, že na firmě máme v současné době málo práce, jemu to nevadí, ve firmě sedí, nahrává si z internetu filmy a nevadí mu, že ho vlastně živíme a práci si nehledá. Je vysoký 2m, silný a robusní, tak-že jde z něj strach. Již vícekrát mi rozbyl zařízení na firmě, dokonce mne jednou fizicky napadl. Odvezla ho policie a zase pustily. Máme z něj strach, on si myslí, že jsme povinni ho živit a šatit. Doslova nás vydírá, jsme oba již v důchodu. Je bezohledný, hrubý a je schopný nás kdykoli napadnout. Nemůžeme se ho zbavit. Prosím o radu, jak se máme téhle přítěže zbavit. Dík

Odpověď: (31. 7. 2011, 12.55)

Milý Josefe,
chápu, že je to náročné psychicky - nechat syna padnout... podle všeho jste udělali maximum a je třeba nechat ho jít... co dokáže, to dokáže... tím mu prokážete vlastně službu... Má bydliště u vás? Dle mého je to dotaz na právníka... Držím palce a chrante se...

David píše: (26. 7. 2011, 12.19)

Dobrý den,potřeboval bych poradit s mím problémem jem i 16 let a již asi půl
roku mne trápí jistá věc.Mívám potíže s plynatostí a to vždy jen když mám
jít někde mezi lidi a v době kdy jsem mezi nimi.Nevím z čeho to vyplynulo
ale velice rád bych se toho zbavil byl jsem již na vyšetření v nemocnici ale
tam mi nic nenašli vše je v pořádku.Je to někdy hrozné ale doufám že se
tohle dá nejak řešit.
děkuji za VAŠI ODPOVĚĎ.

Odpověď: (31. 7. 2011, 12.49)

Milý Davide,
nemyslím, že problému kompexně rozumím.
Pokud se jedná o psychosomatický problém,bylo by dobré vyhledat psychoterapeuta - tam problém kompletně rozebrat a najít cestu...

Karin píše: (26. 7. 2011, 11.25)

Dobrý den. Přišla jsem na nevěru mé matky. Sice jsem ji lezla do soukromí, vím že se to nedělá, ale jinak bych mé tušení nepotvrdila. Je jí 48, má manžela (otce) a dvě děti. Mně je 19 a bratrovi 21. Vím o tom jen já. Četla jsem si rozhovor s její kolegyní. Má se s ním sejít dnes v 17:00 u té kolegyně, jelikož bydlí sama a tak jim půjčí byt. Dnešní noc jsem vůbec nemohla usnout, usla jsem až vyčerpáním z breku. Nevím, co mám dělat. Nevím komu to mám říct. Pomozte.. Prosím!!! :-(

Odpověď: (30. 7. 2011, 21.14)

MIlá Karin,
je dobré si uvědomit, že děti do manželství rodičů tak úplně nevidí, mají svůj často pohádkový obrázek... Je třeba respektovat rodiče a jejich soukromí, to nevylučuje, že se s mámou o tom nemůžeš pobavit...
A hlavně  si uvědom, že to není konec světa, jen konec iluzí.
Přeji vše dobré.

Calia píše: (26. 7. 2011, 11.25)

Dobrý den, chtěla bych poradit ve vztahu s manželem. Jsme spolu 22 let, máme dvě děti, dcera 20let, syn 9let. Manzel zacal podnikat s tchanem pred 20lety,ja jsem se pridala po trech letech a nyni mame vcelku uspesnou firmu, jsme bez dluhu a dle meho resime bezne provozni veci. Manzel bohuzel spokojen neni,neustale se rozciluje,za kazdym vidi podvodnika, zda se mi ze uz ho prace vubec neuspokojuje. Bohuzel me jeho chovani stale vic vycerpava, nechci kazdodene poslouchat stiznosti, problemy, nadavani. On vidi vse jako problem, ja vyzvu. Bohuzel at prijdu s jakymkoli novym napadem, je to spatne, mam to prehodnotit, nebo on najde urcite  lepsi reseni-to vsak dopadne tak, ze to necha byt a nic neresi. Zacina se to tykat i takovych malickosti, jako ze ja objednam opravare domu a musim to zrusit, protoze jsem vybrala spatne a urcite nas okrade, nebo opravu provede nekvalitne, on pry sezene jineho, samozrejme nesezene a vec zustava nedoresena. Zkousela jsem se hadat, rezignovat, vysvetlovat, ze me to hrozne ubiji, vse bez vysledku. Prosim poradte jak vec resit, nemohu jiz takto dal, mam manzela rada, ale tohle me opravdu velice vycerpava, mam jit svou vlastni cestou a odejit od neho, nebo je jeste nejaka nadeje spolecneho souziti. Velice dekuji

Odpověď: (30. 7. 2011, 21.09)

Milá Calio,
už jste ho informovala o tom,že přemýšlíte o odchodu...? Někdy to bývá pro muže výzva jít s manželkou do poradny... (dokud necítí, že je to myšleno vážně, nejdou). A jak to dopadlo, když jste dotáhla své řešení?
Držím palce

Juriškoo píše: (26. 7. 2011, 8.05)

Dobrý den chci se Vás zeptat na jednu věc jde léčit brutální žárlivost aneb něco s tím dělat?Mám partnerku kterou nesmírně miluji a nechci o ní dojít,no fakt je že kamkoliv se s ní pohnu tzv. ven z domu,hned dělá že jsem se na nějakou kouknul a pod.Jasná,že tohle je jen milimetr s kilometra jej žárlivých výmyslů.Jasně že jsem na vině pouze já.

Odpověď: (30. 7. 2011, 21.04)

Milý Juriško,
musí si uvědomit svůj problém - necht si přečte knihu Othelon od Plzáka. Pokud ona má pocit, že nemá problém, nehnete s tím a máte problém vy... (tu knihu si můžete přečíst taky).
Přeji vše dobré.

anonim píše: (25. 7. 2011, 21.14)

Dobrý den ,
nevím kdo sedí na druhé straně tohoto komunikačního zařízení , ale veřím , že dobrý člověk .
Chtěla bych požádat o radu . Jsem dívka ( roky nejsou důležitý ).
Potřebuju aby mi někdo poradil , ale bojím se někomu svěřit , příde mi to hloupé . Rodiče se mi rozvedli , tvářím se jakoby nic , ale od té doby  domov a jeho okolí i kruh celé rodiny jak se řiká drží na vlásku . Mrzí mě když vidím hádat se mámu s tátou . Mrzí mě  , že se už po 3 roky tahaj po soudech . Máma si našla přítele , nejspíš je s ním štastná . On je sportovní typ a bere to vážně , občas mám pocit jakoby ze mě chteli mít nějakého kulturistu :( . Co mě ale trépí víc je , že mám časté deprese . Nikdo to neví . Pokusila jsem se při jedné depresi i přepráškovat . Nevím proč člověk jako já má takovéhle sklony , ale už mě to přešlo . Deprese jsou pořád , ale já už to beru jako součást . Kamarádka je v nemocnici , protože už psychycky ani fyzicky nezvládá . Jsem v tomhle kolektivu již 2 roky i v těhle depresích. Nejdřív jsem si myslela , že to zvládnu , ale nezvládla a proto prosím o pomoc .. Jak se mohu zbavit Depresivních časů ?

Odpověď: (30. 7. 2011, 21.01)

Milý anonyme,
bylo by dobré, vyhledat psychoterapeuta v okolí. Pravděpodobně souvisí depresivní stavy s potlačenou psychickou bolestí, s pocitem oddělenosti - poznat tyto stavy, projít těmito stavy by bylo fajn s profíkem. Když vezmeš depresi jako výzvu k tomu poznat sebe, poznat psychotechniky, bude tvůj život bohatší :). Kladení otázek, semináře, knihy, vlastní praxe....
Držím palce. (antidepresíva od psychiatra také mohou pomoci, pokud to nejde jinak...)

milada píše: (25. 7. 2011, 11.49)

Dobry den,potrebovala bych vas pohled na nas vztah.Pritele jsem poznala po delsi dobe samoty,pritel je rozvedeny ma dve deti.Ja mam tez dve deti ve veku 18 a 20 let.
Pritel je starostlivy,v domacnosti hodne pomaha.Ale problem je ten,on vydelava 12 tisic s toho plati 3000 alimenty.Ja vydelavam 14 tisic+ mam jeste brigadu za kterou mam 2 tisice.Kazde me dite prispiva do domacnosti 3 tisici.Pritel rozhoduje o vsech penezich v domacnosti,co se nakoupi,co se uvari.
Kdyz si neco koupim na sebe v sekaci je ohen na strese.Kdyz jdu nakoupit a utratim vic nez bylo predem urceno mam strach jit domu,ze zase budou vycitky a krik.Pritel i urcuje kolik penez si kazdy nechame z vyplaty na uctu,aby jsme oba meli neco nasetreno.Vetsinou si nechavame stejne a pritel me kontroluje jestli jsem neco neutratila na vic.
Pritel je setrny, sam nikam nechodi a nic si nekoupi.
Ted jsme byli na 3 dny na dovolene a kupovali jsme darky detem jak mym tak jeho.Darky pro obe moje deti stali 500 kc a pro jeho 1200 kc.Nic jsem nevycitala,ale prislo me to lito.
Vzdyd ja davam do domacnosti vic nez on.Jaky na to prosim mate nazor?Ted se rozbilo jeho auto,pritel navrhnu,ze se rozejdeme,protoze me pry nechce tahat do tak velke castky za opravu auta.Proste naznacil,ze ja vydam se svych uspor  take penize.Uz jsem to nevydrzela a rekla jsem mu,proc taky nedela druhe zamestnani jako ja,ze vetsinou chlapy se snazi vydelat.Na to me neodpovedel.

Odpověď: (27. 7. 2011, 8.01)

Milá Milado,
názor? že to nemáte lehké - jak se stalo,že přítel rozhoduje o vašich penězích - to se mi vůbec nelíbí - to by se mělo narovnat (pokud pracuje abnormálně např.na vašem domku, je třeba to zohlednit). Držím palce.

Káťa s Škubánek píše: (25. 7. 2011, 10.52)

Dobrý den, neumím se rozhodnout mezi manželem a přítelem. Manželovi veřím, vážím si ho, je hodný a pro rodinu. Máme spolu nejkrásnější domek, který se mi nechce opustit. Finančně jsme zajištění. Cítím se s ním ale sama a neumíme spolu moc mluvit jen základní věci. Má mě rád, neumí to však dávat najevo jinak než zázemím. Má uspořádaný život jako podle abecedy. Přítele mám ráda, umíme si povídat i spolu dobře pracovat, jezdit na výlety, je také pro rodinu, pozná kdy mi je těžko a snaží se mi pomoct. Má mě moc rád. Nemá však zázemí a uspořádaný život jako my s manželem. Ale cítím se s ním jinak. V naší rodině byli jen povinnosti a řád a všechno se dělalo špatně. Nebyl tam cit kromě mojí babičky se kterou jsem 2 roky žila. A teď mi připadá že mi přítel trochu babičku nahrazuje. Už si nevím rady, jsem hrozně unavená... Jak si vybrat mezi láskou a rozumem když k pevnému vztahu patří obojí? Děkuji za odpověď

Odpověď: (27. 7. 2011, 7.52)

Milá Káto a Škubánku,
"Jak si vybrat mezi láskou a rozumem když k pevnému vztahu patří obojí?"- to máte pravdu. Máte děti? Přítel směřuje k uspořádanosti? Když ke mně přijde člověk s obdobným tématem, obvykle zapracujeme na vnitřní stabilizaci, pak se snadněji s přehledem může rozhlédnout po svém životě a vnímat, kudy teče řeka. Někdy pomohou konstelace.
Přeji vše dobré.

Markéta píše: (19. 7. 2011, 10.24)

Dobrý den,
jsem 5 měsíců po porodu. Narodil se nám zdravý syn. Manžel byl u porodu, který probíhal bez nějakých komplikací, netrval vůbec dlouho, ani nebyl tolik bolestivý, jak jsem si jako prvorodička představovala. Jenomže...teď máme s manželem období, kdy spolu sexuálně nežijeme. Četla jsem toho hodně o poporodních traumatech, které mohou mít i muži, jenomže nikde nepíšou, co s tím dělat. Muž mi tvrdí, že vždy když na to má dojít, tak to vidí před očima. Bavili jsme se o tom spolu, ale sám neví, proč to takhle má a mrzí ho to stejně , jako mě. Byli jsme oba dohodnutí, že u porodu bude, k ničemu jsem ho nenutila. Proto se chci zeptat, co s tím lze dělat a zda-li je možnost, že všechno přejde a bude náš sexuální život, jako dříve a nebo si to muži s sebou nesou už pořád a nedokáží s tou ženou už dále intimně žít?
Děkuji za odpověď

Odpověď: (27. 7. 2011, 7.40)

Milá Markétko,
bylo by dobré,kdyby své pocity a myšlenky  šel manžel řešit, odžít k psychoterapeutovi. Držím vám palce.

Pája píše: (19. 7. 2011, 9.04)

Dobrý den,
máme dvě dětí. Starší Nikolka (2,5 roku) má už pár měsíců stavy, že začne z ničeho nic plakat a není k zastavení. Třeba jí řeknu, že jdeme ven, ať si dá botičky(což normálně a obvykle ráda dělá) a ona začne plakat a říká ne, máma. Potom už to jede, cokoliv řeknu vyvolá větší pláč (nevzteká se) a odpověď ne, máma. Třeba si dá panenku do kočárku a asi to není tak jak chtěla a začne plakat a pak už to zas pokračuje...máma držet, máma chovat....chovám třeba 20 minut až se uklidní, dám ji na zem, že si jdem hrát a znovu začne plakat. Když nechovám vůbec, efekt je stejný. Nepomáhá nic, po dobrém, ani zákazy, nic. Druhé dcerce bude rok, mají se rády, objímají se a Nikolka řekne, že ji má ráda. Od začátku brala příchod miminka celkem dobře. Může teď žárlit? Poradíte mi prosím co se dá dělat? Doufali jsme, že to přejde, ale je výjimka, když jeden den nebrečí.
Předem děkuji, Pája.

Odpověď: (26. 7. 2011, 17.46)

Milá Pájo,
ano, je pravděpodobné, že Nikolka prožívá  snad i strach, že o Vás přijde... Můžete vyhledat kineziologa...

Jaryna píše: (19. 7. 2011, 8.42)

Dobrý den.  V lednu mi partner po téměř 20 letech soužití přiznal nevěru. Druhý vztah trvá od podzimu. Přítel se se mnou  rozcházet nechce. Vím, že mě má stále rád, vždy jsme si velice rozuměli, máme stále společné plány. Ale bohužel není schopen prý teď druhý vztah ukončit. Máme za sebou 5 let plných těžkých nemocí a úmrtí v rodině,  vím že i tohle mohlo mít na náš vztah velký vliv. Vychovali jsme spolu tři báječné děti. Žijeme hodně aktivně, náš vztah byl vždy vřelý a plný lásky. Stále nemohu pochopit co se děje. Dosud jsem vztah více méně tolerovala. Chodí k ní na dvě noci v týdnu. Pokud jsme spolu, je nám dobře a dokážeme si společný čas užít. Ty příchody a odchody mě vyčerpávají, žiji jako na houpačce, je to pro mě velice těžké.  Vím, že to musím buď zvládnout, nebo ukončit.  Snažím se to všechno pochopit, ale někdy nevím co dělat dál, jak z toho ven. Předem velice děkuji za Váš názor. Jaryna

Odpověď: (26. 7. 2011, 17.43)

MIlá Jarynko,
je zřejmé, že jste velmi vyspělá a statečná bytost...  To, že Vás tento trojúhelník vyčerpává, není nic překvapivého. Znám příběhy vskutku různé - že se manžel do vztahu vrátil třeba i po 2letech, že paraelní vztahy fungovaly i 20let... a že paraelní vztahy vedly k rozpadu původního vztahu... že všichni tři spolupracovali... Důležité je, abyste pečovala o sebe a věděla, že si neubližujete... Můžete společně, ale třeba i vy sama si zajít na konzultaci... abyste našla cestu ke své vnitřní královně, která bude mít dobrý pocit, ze správy svého království...

Veronika píše: (18. 7. 2011, 17.34)

dobry den, muj problem se tyka toho, ze ziji ve Svycarsku..puvodne to mela byt kratka navsteva, nasla jsem si zde vsak pritele azustala.Problem je v tom, ze nejsem schopna se tu jakymkoli zpusobem pokusit citit skopojena...mam praci, ktera me nebavi, nejsou tu cessti lide, nemam se s kym jit pobavit. Pritel se mnou sice vyrazi do spolecnosti, ale pravdou je, ze se mi nechce byt porad jen s nim... presto kdyz jde sam, delam sceny, ze budu zase sama doma.v Cesku jsem byla samostatna bytost se spoustou kamaradu, zde si pripadam jak malomyslna bytost.Vytoci me kazda malickost, jsem neustale unavena a podrazdena...zacala jsem pit, hrave zvladnu i 3 lahve vina, aniz bych pocitovala nasledky.S pritelem jsem o tom vsem mluvila a pravdou je, ze jsme zkusili vsechno mozne k memu pocitu spokojenosti, ten se vsak nedostavuje a ja se menim v alkoholickou, depresivni bytost...chtela bych poradit jak z toho ven, jak nejak zacit...Do Ceska se vratit prozatim nemohu a kvuli priteli ani nechci.Chci se tu naucit zit, jen nevim jak...dekuji za odpoved a radu. Veronika

Odpověď: (26. 7. 2011, 17.36)

Milá Verunko,
domov - pocit zakořeněnosti - pocit, že jsem na správném místě..., že někam patřím... do určité míry je tento pocit přenositelný - po emailu vám toto však nemohu zprostředkovat... Tak obyčejně prozaicky: když cítíte, že v cizině jste schopná fungovat jako depresačka a alkoholička, tak si udělejte obyčejnou úvahu o tom, co vám pokračování pobytu v cizině přinese a vezme a co vám přinese a vezme návrat do vlasti... nebojte se odvážných i kombinovaných řešení, které budou v souladu s Vaším cítěním.
Mějte se co nejlépe a držím palce.

kontri píše: (18. 7. 2011, 15.49)

Dobrý den, odhalila som manželovu neveru.Síce tvrdí že mu je to líto,stále tú druhou obhajuje.Hraje on line hru a bol s tema lidma na srazu.Na 100 procent vím,že je to jedna z tých holek.Chci po nem dukaz že to ukončil a aby si vybral mezi mnou a tou hrou(samozrejme kvuli ní).Nevím zda je to správne rozhodnutí.Prosím poraď.Máme malého syna a ja nevím co a ako dál.Omlouvam sa za tú češtinu,som Slovenka .Ďakujem

Odpověď: (26. 7. 2011, 17.30)

Milá Kontri,
nemám pocit, že mám dostatek informací.
Jaký důkaz chcete?
Převedte pozornost k tomu, co dostáváte, co přichází od manžela k Vám ... Zajděte spolu do poradny...
Přeji vše dobré.

Anna píše: (18. 7. 2011, 14.37)

Dobrý den,
mám starost o svého bývalého přítele. Náš vztah netrval dlouho, když mi přítel sdělil, že se spletl a nemiluje mě, rozhodně ne tolik jako já jeho a že spolu nemůžeme být, jelikož mi nechce každý den lhát. Po prvotním šoku a pár měsících odluky jsme přešli do velmi blízkého přátelství. Trávíme spolu mnoho času, velmi si rozumíme, máme mnoho společných přátel atd.. Jednou se mi v opilosti přiznal, že ví, že bych pro něl z mnoha důvodů byla idelální partnerka a že by si to i moc přál, ale že má již pár let problém. Prý se už několik let není schopen zamilovat. Tvrdí, že nic necítí, že je ke všemu i k blízkým rodinným příslušníkům apatický. Tvrdí, že touží opět zažít pocit zamilovanosti, nervozity před schůzkou, smutku po rozchodu apod., ale že momentálně je schopen se s ženami stýkat pouze za účelem sexu, protože nic z těchto citů nepociťuje.
Podle toho, jak ho znám, si myslím, že za jeho problémem vznikl, když ho po třech letech opustila jeho první velká láska. Byla to o něco starší žena. Často o jejich vztahu mluvil zejména ve spojitosti s naším rozchodem. Říkal, že jsem jako tehdy on a on že je jako tehdy ona. Mluví o nevyrovnanosti citů jeden k druhému. O tom, že je prázdný a chladnokrevný a nemůže mi nic nabídnout, zatím co já jsem srdečná, hodná a zamilovaná a zasloužím si někoho podobného. Zkrátka i o sobě mluví velmi negativně a kriticky. Dominika ho opustila před třemi lety. Krátce po rozchodu chodil pár měsíců s jednou slečnou (se kterou není v kontaktu a o které mluví jakoo omylu), zhruba půl roku po tom se mnou a od té doby je bez stálé partnerky. Přitom je to pohledný mladý muž (26let), ve společnosti velmi komunikativní s vysokou sociální inteligencí a na nedostatek přízně žen si nemůže stěžovat. Ženy jsou mu teď buď dobrými kamarádkami a nebo pouhými milenkami.
Za svůj problém se stydí, prý o něm nikdy s nikým nemluvil a prosil mě, abych o něm nikomu neříkala. Proto nevím, jestli a jak ho přijmět k návštěvě terapeuta a jestli by to mělo vůbec význam. Od onoho večera jsme o tomto problému už nikdy nemluvili.
Mě to velmi trápí, protože mi na něm velmi záleží a myslím si, že zajímavějšího člověka težko potkám. A i kdybych neměla jeho láska být já, přála bych mu, aby opět mohl přožívat emoce naplno.
Proto se na vás obracím. Napadlo mě mu pořídit drobné domácí zvíže, třeba koťátko, které by v něm vyvolalo pečovatelské sklony a náklonnost. Nevím, jsem naprostý laik. Co byste doporučil(a)? Dá se vůbec citová oplpštělost "léčit"?

Velmi děkuji,
Anna

Odpověď: (26. 7. 2011, 12.30)

Milá Aničko,
vše nejlepší k dnešnímu svátku...
ohledně "zamrznutí" je dobré nalézt moment zamrznutí... myšlenky, potlačené/řízlé city... pokud se srdce bolesti brání zamrznutím, pak nemůže cítit ani lásku ... asi to u něho běží na nevědomé úrovni, protože bolest není něco, co člověk chce cítit...bolest srdce lze vědomě uzdravit...
Semináře, kde je člověk právě s těmito emocemi intenzivně konfrontován se jmenují konstelace... např.­www.konstelace.info ....
Taky je pak zajímavé podívat se na to, proč "to" má rozdělené - kamarádka nebo milenka...
A taky Aničko, nezapomeňte na sebe...
Držím palce.

Ami píše: (18. 7. 2011, 14.27)

Dobrý den. Potřebuji radu.Je možné zjistit při vyšetření u dětského psychologa, jestli dítě lže?  Jedná se o desetiletého chlapce, který se připletl ke krádeži peněz v domě kamaráda. Ostatní dva kamarádi zapírali velice důvěryhodně, ale nakonec se údajně rodičům přiznali, ale zároveń větší část viny při výslechu, u kterého jsem nebyla, svedli na toho prvního. On ale pořád tvrdí, že to, co na něho svedli, neudělal. Mám pocit, že se maminky domluvily,aby to nepadlo jenom na ně a děti ovlivnily.Děti vyslechly každého zvláš´t, a prý oba vypověděli nezávisle na sobě stejně, i když ten druhý s ním nebyl a nemohl vědět, kolik čeho bral. Děkuji.

Odpověď: (26. 7. 2011, 12.17)

Milá Ami,
velmi to náročná věc... Někdy rozlišit lhaní od mluvení pravdy vůbec není jednoduché -  vyšetření u psychologa může prozkoumat tendenci k mluvení pravdy... ale stoprocentní jistotu ani tam nenaleznete. Nyní je situace už velmi obtížně rozšifrovatelná, protože už jsou role rozdány... Vím, že to není vůbec snadná situace, ale fakta nepodcenujme...

Smutná píše: (18. 7. 2011, 13.25)

Dobrý den,
prožíváme velkou manželskou krizi,ale rozvádět se nechci. Jen si nevím rady. Díky manželově naivitě a důvěřivosti(podepsal kamarádovi ručení a mě o tom neřekl) jsme se dostali do velkých finančních problémů. Byla i exekuce na dům,tu se nám podařilo odvrátit zaplacením 750tis Kč,které jsme si museli půjčit. Takže minimálně 10 let budeme splácet peníze,které jsme mohli dát na opravu domu,protože tu by nutně potřeboval. Je mi z toho hořko, přesto jsem si řekla,že to manžel neudělal úmyslně a že s ním zůstanu,taky máme kromě syna (27) nezaopatřenou dceru (17) která velmi dobře studuje a tak bude ještě dlouho potřebovat zázemí.
I když se na manžela zlobím, nevyčítám, nepřipomínám mu co udělal a snažím se s ním jednat hezky,jen s ním nespím(asi půl roku)to nějak nemohu. V podstatě jsem se 3 roky snažila před rodinou i před dětmi chovat jakoby se nic nedělo,i když všichni věděli,že se něco děje,dodnes nevědí jak moc jsme se museli zadlužit a jak vážné to bylo. Myslela jsem si,že se mi uleví,když už nebudu usínat s pocitem beznaděje a starostí,kam se s dětmi vrtnu až nám seberou střechu nad hlavou. Neulevilo. Manžel se mnou nemluví a když už promluví, vyčítá mi,že nechci sex,obviňuje mne,že někoho mám,kritizuje moje jídlo,moje obleční.. Chová se jako to nebyl on,kdo má máslo na hlavě,ale já. Asi jsem naivní,ale čekala jsem alespoň malou omluvu a spíš bych potřebovala pevnou náruč než výčitky všeho druhu. Ale ani jednou neřekl promiň. Je mi tak smutno. Potřebovala bych nějaký záchytný bod. Zatím mě drží nad vodou děti,ale nevím jestli to takhle vydřím alespoň do doby než dcera dostuduje. Už je toho na mě nějak moc, připadám si strašně unavená,smutná a nešťastná. Přitom jsem od přírody veselý a optimistický člověk,ale mám strach,že to už nikdy nebudu.
Nejhorší na tom všem je,že s ním neumím mluvit, sedíme vedle sebe a mlčíme,ani jeden nezačne. Vlastně to tak bylo vždycky, takže jsem nakonec musela první promluvit já,pak už jsme to nějak zvládli. Nikdy jsme se nehádali, možná proto,že já na jeho útoky neodpovídám,nemůžu,rozbrečela bych se.
Jak se mám odrazit od pomyslného dna, jak zase začít žít? Protože poslední tři roky jsem nějak přežila,ale nežila.
Moc vám děkuji za případnou odpověď
Jana

Odpověď: (22. 7. 2011, 11.15)

Milá Jani,
bylo by pro Vás užitečné společně zajít do poradny. Vypadá to tak, že trápení vás rozděluje, bylo by fajn, abyste znovuucítili, že jste spoluplavčíci... poradna k tomu může napomoci nebo seminář  konstelací např.­http://www.rodinnekonstelace.c…­, Držím palce

luk píše: (18. 7. 2011, 12.12)

Dobrý den,
chodil jsem do práce i s přítelkyní do té samé firmy vše bylo ok dokud jsem neonemocněl a potom se ode mně nakazila i přítelkyně jí vyhodily za to že nechodila do práce a já si to za ni slízával a i za to že mě nevěřily že jsem byl nemocen. Psychycky jsem to nevydržel a přestal do práce chodit a teď se vůbec bojím jen se ozvat aby semnou rozvázali poměr. jak to mám vyřešit děkuji za odpověď

Odpověď: (22. 7. 2011, 11.06)

Milý Luky,
podléhat strachu? uhýbání realitě? sebeobvinování? sebemrskání? - to nejsou funkční psycho procesy... Postavit se před zrcadlo, podívat se na toho muže a uvidět tam muže, který dokáže srovnat své záležitosti věcně a tak, aby mu přinášely pozitiva...

Ina píše: (18. 7. 2011, 7.44)

Dobrý den,
je mi 25 let a stále ještě bydlím s rodiči, protože si nemohu dovolit vlastní bydlení. To by ale nebyl ten zásadní problém. Problém je v tom, že se mnou pořád jednají, jako kdyby mi bylo deset.
Já vím, že to se mnou myslí dobře, ale v určitých situacích to vážně přehánějí.
Vypěstovala jsem si v sobě strach a úzkost a i když jdu třeba jen s kamarádkou na kafe, mám tendenci neustále se rodičů ptát, zdali můžu, a mám obavy z toho, že mě nepustí. Vím, že je to hloupost, žádat v mém věku o svolení, ale nemůžu si pomoci. Mám strach se jim s čímkoliv svěřit, říct jim o svých problémech atd.  O nic se nezajímají, i když je třeba chci požádat o radu atd. Jakmile se však něco zásadnějšího stane, okamžitě začnou vyvádět. Potom se to zase uklidní, a tak pořád dokola.
Nedávno mi můj přítel sdělil, že by se mnou chtěl jet na dovolenou do JAR.
 O příteli jsem se jim zmínila, ale reakce byla taková, že mi to s ním stejně nevyjde  - vlastně ho vůbec neznají a ani o to nejeví zájem.
Už skoro týden nespím a mám hrůzu z toho, jak jim tuto zprávu sdělit. Opět mám v sobě nějaký blok, který mi brání říct: „Jedu na dovolenou.“  Už slyším řeči typu, že je to velká dálka a co když se mi něco stane ….
 Mám jim sdělit hotovou věc ? Nebo je postupně připravovat ? Moc času nezbývá.  Taky mě trápí obava, co na to řekne přítel, pokud nikam nepojedu. Vše potřebné zařídí (letenky …) a potom nic z toho ? Připadala bych si jako podrazačka.
Děkuji.

Odpověď: (22. 7. 2011, 10.53)

Milá Ino,
mám pocit, že dotaz píše dítě, nikoliv dospělá žena... Nerozumím tomu, že nemáte na samostatné bydlení... nerozumím tomu, proč byste neměla jet na dovolenou pokud chcete... Nejvyšší čas, postavit se na vlastní nohy na všech úrovních...  (nebo zůstat věčným dítětem?)

< novější | 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >