Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Pavel Bornfleth, Katty, Blanka, Eva, Jan, anie, Dan, radek, Lucie, lucka, Jana T., Lucka, Eliska

< novější | 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Jaryna píše: (19. 7. 2011, 8.42)

Dobrý den.  V lednu mi partner po téměř 20 letech soužití přiznal nevěru. Druhý vztah trvá od podzimu. Přítel se se mnou  rozcházet nechce. Vím, že mě má stále rád, vždy jsme si velice rozuměli, máme stále společné plány. Ale bohužel není schopen prý teď druhý vztah ukončit. Máme za sebou 5 let plných těžkých nemocí a úmrtí v rodině,  vím že i tohle mohlo mít na náš vztah velký vliv. Vychovali jsme spolu tři báječné děti. Žijeme hodně aktivně, náš vztah byl vždy vřelý a plný lásky. Stále nemohu pochopit co se děje. Dosud jsem vztah více méně tolerovala. Chodí k ní na dvě noci v týdnu. Pokud jsme spolu, je nám dobře a dokážeme si společný čas užít. Ty příchody a odchody mě vyčerpávají, žiji jako na houpačce, je to pro mě velice těžké.  Vím, že to musím buď zvládnout, nebo ukončit.  Snažím se to všechno pochopit, ale někdy nevím co dělat dál, jak z toho ven. Předem velice děkuji za Váš názor. Jaryna

Odpověď: (26. 7. 2011, 17.43)

MIlá Jarynko,
je zřejmé, že jste velmi vyspělá a statečná bytost...  To, že Vás tento trojúhelník vyčerpává, není nic překvapivého. Znám příběhy vskutku různé - že se manžel do vztahu vrátil třeba i po 2letech, že paraelní vztahy fungovaly i 20let... a že paraelní vztahy vedly k rozpadu původního vztahu... že všichni tři spolupracovali... Důležité je, abyste pečovala o sebe a věděla, že si neubližujete... Můžete společně, ale třeba i vy sama si zajít na konzultaci... abyste našla cestu ke své vnitřní královně, která bude mít dobrý pocit, ze správy svého království...

Veronika píše: (18. 7. 2011, 17.34)

dobry den, muj problem se tyka toho, ze ziji ve Svycarsku..puvodne to mela byt kratka navsteva, nasla jsem si zde vsak pritele azustala.Problem je v tom, ze nejsem schopna se tu jakymkoli zpusobem pokusit citit skopojena...mam praci, ktera me nebavi, nejsou tu cessti lide, nemam se s kym jit pobavit. Pritel se mnou sice vyrazi do spolecnosti, ale pravdou je, ze se mi nechce byt porad jen s nim... presto kdyz jde sam, delam sceny, ze budu zase sama doma.v Cesku jsem byla samostatna bytost se spoustou kamaradu, zde si pripadam jak malomyslna bytost.Vytoci me kazda malickost, jsem neustale unavena a podrazdena...zacala jsem pit, hrave zvladnu i 3 lahve vina, aniz bych pocitovala nasledky.S pritelem jsem o tom vsem mluvila a pravdou je, ze jsme zkusili vsechno mozne k memu pocitu spokojenosti, ten se vsak nedostavuje a ja se menim v alkoholickou, depresivni bytost...chtela bych poradit jak z toho ven, jak nejak zacit...Do Ceska se vratit prozatim nemohu a kvuli priteli ani nechci.Chci se tu naucit zit, jen nevim jak...dekuji za odpoved a radu. Veronika

Odpověď: (26. 7. 2011, 17.36)

Milá Verunko,
domov - pocit zakořeněnosti - pocit, že jsem na správném místě..., že někam patřím... do určité míry je tento pocit přenositelný - po emailu vám toto však nemohu zprostředkovat... Tak obyčejně prozaicky: když cítíte, že v cizině jste schopná fungovat jako depresačka a alkoholička, tak si udělejte obyčejnou úvahu o tom, co vám pokračování pobytu v cizině přinese a vezme a co vám přinese a vezme návrat do vlasti... nebojte se odvážných i kombinovaných řešení, které budou v souladu s Vaším cítěním.
Mějte se co nejlépe a držím palce.

kontri píše: (18. 7. 2011, 15.49)

Dobrý den, odhalila som manželovu neveru.Síce tvrdí že mu je to líto,stále tú druhou obhajuje.Hraje on line hru a bol s tema lidma na srazu.Na 100 procent vím,že je to jedna z tých holek.Chci po nem dukaz že to ukončil a aby si vybral mezi mnou a tou hrou(samozrejme kvuli ní).Nevím zda je to správne rozhodnutí.Prosím poraď.Máme malého syna a ja nevím co a ako dál.Omlouvam sa za tú češtinu,som Slovenka .Ďakujem

Odpověď: (26. 7. 2011, 17.30)

Milá Kontri,
nemám pocit, že mám dostatek informací.
Jaký důkaz chcete?
Převedte pozornost k tomu, co dostáváte, co přichází od manžela k Vám ... Zajděte spolu do poradny...
Přeji vše dobré.

Anna píše: (18. 7. 2011, 14.37)

Dobrý den,
mám starost o svého bývalého přítele. Náš vztah netrval dlouho, když mi přítel sdělil, že se spletl a nemiluje mě, rozhodně ne tolik jako já jeho a že spolu nemůžeme být, jelikož mi nechce každý den lhát. Po prvotním šoku a pár měsících odluky jsme přešli do velmi blízkého přátelství. Trávíme spolu mnoho času, velmi si rozumíme, máme mnoho společných přátel atd.. Jednou se mi v opilosti přiznal, že ví, že bych pro něl z mnoha důvodů byla idelální partnerka a že by si to i moc přál, ale že má již pár let problém. Prý se už několik let není schopen zamilovat. Tvrdí, že nic necítí, že je ke všemu i k blízkým rodinným příslušníkům apatický. Tvrdí, že touží opět zažít pocit zamilovanosti, nervozity před schůzkou, smutku po rozchodu apod., ale že momentálně je schopen se s ženami stýkat pouze za účelem sexu, protože nic z těchto citů nepociťuje.
Podle toho, jak ho znám, si myslím, že za jeho problémem vznikl, když ho po třech letech opustila jeho první velká láska. Byla to o něco starší žena. Často o jejich vztahu mluvil zejména ve spojitosti s naším rozchodem. Říkal, že jsem jako tehdy on a on že je jako tehdy ona. Mluví o nevyrovnanosti citů jeden k druhému. O tom, že je prázdný a chladnokrevný a nemůže mi nic nabídnout, zatím co já jsem srdečná, hodná a zamilovaná a zasloužím si někoho podobného. Zkrátka i o sobě mluví velmi negativně a kriticky. Dominika ho opustila před třemi lety. Krátce po rozchodu chodil pár měsíců s jednou slečnou (se kterou není v kontaktu a o které mluví jakoo omylu), zhruba půl roku po tom se mnou a od té doby je bez stálé partnerky. Přitom je to pohledný mladý muž (26let), ve společnosti velmi komunikativní s vysokou sociální inteligencí a na nedostatek přízně žen si nemůže stěžovat. Ženy jsou mu teď buď dobrými kamarádkami a nebo pouhými milenkami.
Za svůj problém se stydí, prý o něm nikdy s nikým nemluvil a prosil mě, abych o něm nikomu neříkala. Proto nevím, jestli a jak ho přijmět k návštěvě terapeuta a jestli by to mělo vůbec význam. Od onoho večera jsme o tomto problému už nikdy nemluvili.
Mě to velmi trápí, protože mi na něm velmi záleží a myslím si, že zajímavějšího člověka težko potkám. A i kdybych neměla jeho láska být já, přála bych mu, aby opět mohl přožívat emoce naplno.
Proto se na vás obracím. Napadlo mě mu pořídit drobné domácí zvíže, třeba koťátko, které by v něm vyvolalo pečovatelské sklony a náklonnost. Nevím, jsem naprostý laik. Co byste doporučil(a)? Dá se vůbec citová oplpštělost "léčit"?

Velmi děkuji,
Anna

Odpověď: (26. 7. 2011, 12.30)

Milá Aničko,
vše nejlepší k dnešnímu svátku...
ohledně "zamrznutí" je dobré nalézt moment zamrznutí... myšlenky, potlačené/řízlé city... pokud se srdce bolesti brání zamrznutím, pak nemůže cítit ani lásku ... asi to u něho běží na nevědomé úrovni, protože bolest není něco, co člověk chce cítit...bolest srdce lze vědomě uzdravit...
Semináře, kde je člověk právě s těmito emocemi intenzivně konfrontován se jmenují konstelace... např.­www.konstelace.info ....
Taky je pak zajímavé podívat se na to, proč "to" má rozdělené - kamarádka nebo milenka...
A taky Aničko, nezapomeňte na sebe...
Držím palce.

Ami píše: (18. 7. 2011, 14.27)

Dobrý den. Potřebuji radu.Je možné zjistit při vyšetření u dětského psychologa, jestli dítě lže?  Jedná se o desetiletého chlapce, který se připletl ke krádeži peněz v domě kamaráda. Ostatní dva kamarádi zapírali velice důvěryhodně, ale nakonec se údajně rodičům přiznali, ale zároveń větší část viny při výslechu, u kterého jsem nebyla, svedli na toho prvního. On ale pořád tvrdí, že to, co na něho svedli, neudělal. Mám pocit, že se maminky domluvily,aby to nepadlo jenom na ně a děti ovlivnily.Děti vyslechly každého zvláš´t, a prý oba vypověděli nezávisle na sobě stejně, i když ten druhý s ním nebyl a nemohl vědět, kolik čeho bral. Děkuji.

Odpověď: (26. 7. 2011, 12.17)

Milá Ami,
velmi to náročná věc... Někdy rozlišit lhaní od mluvení pravdy vůbec není jednoduché -  vyšetření u psychologa může prozkoumat tendenci k mluvení pravdy... ale stoprocentní jistotu ani tam nenaleznete. Nyní je situace už velmi obtížně rozšifrovatelná, protože už jsou role rozdány... Vím, že to není vůbec snadná situace, ale fakta nepodcenujme...

Smutná píše: (18. 7. 2011, 13.25)

Dobrý den,
prožíváme velkou manželskou krizi,ale rozvádět se nechci. Jen si nevím rady. Díky manželově naivitě a důvěřivosti(podepsal kamarádovi ručení a mě o tom neřekl) jsme se dostali do velkých finančních problémů. Byla i exekuce na dům,tu se nám podařilo odvrátit zaplacením 750tis Kč,které jsme si museli půjčit. Takže minimálně 10 let budeme splácet peníze,které jsme mohli dát na opravu domu,protože tu by nutně potřeboval. Je mi z toho hořko, přesto jsem si řekla,že to manžel neudělal úmyslně a že s ním zůstanu,taky máme kromě syna (27) nezaopatřenou dceru (17) která velmi dobře studuje a tak bude ještě dlouho potřebovat zázemí.
I když se na manžela zlobím, nevyčítám, nepřipomínám mu co udělal a snažím se s ním jednat hezky,jen s ním nespím(asi půl roku)to nějak nemohu. V podstatě jsem se 3 roky snažila před rodinou i před dětmi chovat jakoby se nic nedělo,i když všichni věděli,že se něco děje,dodnes nevědí jak moc jsme se museli zadlužit a jak vážné to bylo. Myslela jsem si,že se mi uleví,když už nebudu usínat s pocitem beznaděje a starostí,kam se s dětmi vrtnu až nám seberou střechu nad hlavou. Neulevilo. Manžel se mnou nemluví a když už promluví, vyčítá mi,že nechci sex,obviňuje mne,že někoho mám,kritizuje moje jídlo,moje obleční.. Chová se jako to nebyl on,kdo má máslo na hlavě,ale já. Asi jsem naivní,ale čekala jsem alespoň malou omluvu a spíš bych potřebovala pevnou náruč než výčitky všeho druhu. Ale ani jednou neřekl promiň. Je mi tak smutno. Potřebovala bych nějaký záchytný bod. Zatím mě drží nad vodou děti,ale nevím jestli to takhle vydřím alespoň do doby než dcera dostuduje. Už je toho na mě nějak moc, připadám si strašně unavená,smutná a nešťastná. Přitom jsem od přírody veselý a optimistický člověk,ale mám strach,že to už nikdy nebudu.
Nejhorší na tom všem je,že s ním neumím mluvit, sedíme vedle sebe a mlčíme,ani jeden nezačne. Vlastně to tak bylo vždycky, takže jsem nakonec musela první promluvit já,pak už jsme to nějak zvládli. Nikdy jsme se nehádali, možná proto,že já na jeho útoky neodpovídám,nemůžu,rozbrečela bych se.
Jak se mám odrazit od pomyslného dna, jak zase začít žít? Protože poslední tři roky jsem nějak přežila,ale nežila.
Moc vám děkuji za případnou odpověď
Jana

Odpověď: (22. 7. 2011, 11.15)

Milá Jani,
bylo by pro Vás užitečné společně zajít do poradny. Vypadá to tak, že trápení vás rozděluje, bylo by fajn, abyste znovuucítili, že jste spoluplavčíci... poradna k tomu může napomoci nebo seminář  konstelací např.­http://www.rodinnekonstelace.c…­, Držím palce

luk píše: (18. 7. 2011, 12.12)

Dobrý den,
chodil jsem do práce i s přítelkyní do té samé firmy vše bylo ok dokud jsem neonemocněl a potom se ode mně nakazila i přítelkyně jí vyhodily za to že nechodila do práce a já si to za ni slízával a i za to že mě nevěřily že jsem byl nemocen. Psychycky jsem to nevydržel a přestal do práce chodit a teď se vůbec bojím jen se ozvat aby semnou rozvázali poměr. jak to mám vyřešit děkuji za odpověď

Odpověď: (22. 7. 2011, 11.06)

Milý Luky,
podléhat strachu? uhýbání realitě? sebeobvinování? sebemrskání? - to nejsou funkční psycho procesy... Postavit se před zrcadlo, podívat se na toho muže a uvidět tam muže, který dokáže srovnat své záležitosti věcně a tak, aby mu přinášely pozitiva...

Ina píše: (18. 7. 2011, 7.44)

Dobrý den,
je mi 25 let a stále ještě bydlím s rodiči, protože si nemohu dovolit vlastní bydlení. To by ale nebyl ten zásadní problém. Problém je v tom, že se mnou pořád jednají, jako kdyby mi bylo deset.
Já vím, že to se mnou myslí dobře, ale v určitých situacích to vážně přehánějí.
Vypěstovala jsem si v sobě strach a úzkost a i když jdu třeba jen s kamarádkou na kafe, mám tendenci neustále se rodičů ptát, zdali můžu, a mám obavy z toho, že mě nepustí. Vím, že je to hloupost, žádat v mém věku o svolení, ale nemůžu si pomoci. Mám strach se jim s čímkoliv svěřit, říct jim o svých problémech atd.  O nic se nezajímají, i když je třeba chci požádat o radu atd. Jakmile se však něco zásadnějšího stane, okamžitě začnou vyvádět. Potom se to zase uklidní, a tak pořád dokola.
Nedávno mi můj přítel sdělil, že by se mnou chtěl jet na dovolenou do JAR.
 O příteli jsem se jim zmínila, ale reakce byla taková, že mi to s ním stejně nevyjde  - vlastně ho vůbec neznají a ani o to nejeví zájem.
Už skoro týden nespím a mám hrůzu z toho, jak jim tuto zprávu sdělit. Opět mám v sobě nějaký blok, který mi brání říct: „Jedu na dovolenou.“  Už slyším řeči typu, že je to velká dálka a co když se mi něco stane ….
 Mám jim sdělit hotovou věc ? Nebo je postupně připravovat ? Moc času nezbývá.  Taky mě trápí obava, co na to řekne přítel, pokud nikam nepojedu. Vše potřebné zařídí (letenky …) a potom nic z toho ? Připadala bych si jako podrazačka.
Děkuji.

Odpověď: (22. 7. 2011, 10.53)

Milá Ino,
mám pocit, že dotaz píše dítě, nikoliv dospělá žena... Nerozumím tomu, že nemáte na samostatné bydlení... nerozumím tomu, proč byste neměla jet na dovolenou pokud chcete... Nejvyšší čas, postavit se na vlastní nohy na všech úrovních...  (nebo zůstat věčným dítětem?)

Kuca píše: (12. 7. 2011, 22.37)

Dobrý den,
poslední dobou mne strašně často přepadají pocity strachu. Bojím se už všeho, jízdy autem a vlakem, že budet určitě nějaká nehoda, to samé v metru,když je tam někdo "podezřelý", tak raději vystupuji, pač se bojím, že má bombu nebo něco podobného. Strašně se bojím o rodiče a rodinu, co kdyby se jim něco stalo a dokonce se bojím i bouřky, která mi nikdy nevadila. Zní to směšně, ale nejde jen o pocit strachu. Dělá se mi vyloženě fyzicky špatně, bolí mě žaludek a rychle mi budší srdce. Někdy mi to vydrží i půl dne. Strašně mi to ztěžuje život, nedokážu se od toho oprostit, neustále se něčeho bojím a občas mne přepadají i nevysvětlitelné úzkosti. Nevím, jestli někam zajít, přijde mi že to ještě jde a dá se s tím žít, ale bojím se aby se to nezhoršovalo. Děkuji moc, Kuca

Odpověď: (13. 7. 2011, 22.41)

Milý/a Kučo,
Důvěřuju Vám, že až dojdete do bodu, že to chcete řešit, objednáte se a něco s tím uděláte :).
Nechat si vládnout strach, že se Vám chce ;).

jitka píše: (12. 7. 2011, 22.35)

dobrý den je mi 18 let a nemám ani jedhoho kamaráda nikam nechodím už je to takhle 4 roky a pořát se to nemění je mi čím dál hůř.Připadám si k ničemu a říkám si proč na tom světě jsem .A od určité doby mi dělá hrozně problém s někým komunikovat nevím o čem se bavit prostě to nejde asi sem se do sebe moc uzavřela když jsem to vykladala mamce ta mi na to řekne tak se snaž mluvit a ty kamarádi to mi řekne potkáváš špatný lidi,a když se jí zeptám jesi se jí zdá normální že nikam nechodím a ve svých 18 jsem byla 2krát v těchto letech na zábavě tak mi řekne že su jiná a dál se se mnou o tom nebaví už nevím co mám dělat cítím se hrozně pomale každo noc probrečím a ještě mi každý vyčítá že málo mluvím.mohla by ste mi poradit a napsat mi váš názor moc děkuji

Odpověď: (13. 7. 2011, 22.41)

Milá Jitko,
evidentně jedna část tvé duše chce jít mezi lidi a popřemýšlej pečlivě, proč se té druhé nechce, co od tebe potřebuje… co potřebuje proto, aby se cítila v bezpečí. Najdi si semináře pro seberozvoj, které ti budou vyhovovat např. arteterapie… skupinové aktivity tě mohou přirozeně mezi lidi a budete mít i společné téma k hovoru…
Držím palce

lea píše: (12. 7. 2011, 21.44)

Dobrý den,již dva roky se táhne soudní spor s mým bývalým mužem.od dvanácti let pohlavně zneužíval moji dceru z prvního manželství.Na veřejnosti vždy vystupoval jako skvělý manžel a otec,ale v soukromí byl tyranyn a despota.Nyní byl soud ukonščen a on osvobozen pro nedostatek důkazů,ale já se odvolala.Nevyslechly naše svědky a vlastně pro nás státní zástupce nehnul ani prstem,prostě bez zájmu.jsem z toho zničená,nemůžu spát a když už usnu,probudím se hrůznými sny a celá zpocená.Dávám si za vinu,že jsem tomu nezabránila,že jsem raději s dcerou nezůstala sama.Bolí mě celé tělo a ztratila se mi i menstruace.Jsem prostě na dně.Stále mě straší jeho výhružky a nechuť státní zástupkyně.Prosím poraďte,jak z toho ven.Moc děkuji,Lea

Odpověď: (13. 7. 2011, 22.39)

Milá Leo,
doporučuji spolupráci s terapeutem.
1. Odpustit sobě: jinak jste to neuměla a na kdyby se nehraje.
2. Odpustit exmanželovi (odpustit neznamená souhlasit, jen souhlasit s tím, že se to stalo)
3. Odpustit „soudnímu procesu“ – necítit se ukřivděná – jejich lajdáckou práci nespojovat se sebou, se svými pocity, nebrat to osobně.
4. Rozhodněte se, zda budete pokračovat v soudní při (můžete podat stížnost na špatný postup k vyššímu soudu) nebo to necháte být – zvažte, co vás bude stát více sil. Pokud se budete snažit spolupracovat s „úřady“, je třeba, abyste celou věc brala neosobně, věcně…
5. uzdravit své zranění – důvěřovat dceři, že své zranění dokáže uzdravit (skrze zlobení se a pocity křivdy to nepůjde)
6. popřemýšlejte, co vás to naučilo a budte za to vděčná.
7. potřebujete-li říci dceři: „ Prosím, odpust, lépe jsem to neuměla“, řekněte to a dovolte si přijmout její odpuštění…

Je jedno, kterým bodem začnete….
Držím palce

janihulka píše: (12. 7. 2011, 12.53)

Dobrý den moji bývalí přátele se nastehovaly knam do sklepa a delají tam strašej kraval začly tam hulet i trávu,chlastaj tam,akouří jenže ten sklep platí celej paneleka a oni si to tam moc přivlastnily a strašne do mne rejpou říkají že já a moje kamarádka sme špíny a ja už fakt takle nemuzu dál.

Odpověď: (13. 7. 2011, 15.40)

Tak to je kauza pro policii - a neboj se je oslovit, sepsat protokol na policii a nenech se odbýt.

Aňíí píše: (12. 7. 2011, 12.39)

Dobrý den =) potrebuju pomoc ja ani sama nevím co i je ale skusim to upřesnit... Moji rodiče nadržují mojí mladší sestře a to mě štve... =( za druhé hrozně moc se červenám i kvůly blbostem a za to se stydím. A za třetí mam velký problém, jeden rozumný člověk mi řekl že od mé poslední návštěvě na hřbitově sem se dost změnila a že je ve mě duch jménem (poltrgajst) přez den je vše v klidu ale večer se mužu zbláznit jakej mam strach..... Předem děkuji za odpoveď

Odpověď: (13. 7. 2011, 15.38)

Milá Ani,
tak s tím rozumným člověkem koukejte najít ještě dalšího spolupracovníka, se kterým ducha odvedete do světla - možná to zvládnete i sami... to mu vyřid. A není třeba se bát - tím toho ducha jen živíš... Držím palce.

Imiis píše: (12. 7. 2011, 12.05)

Dobrý den,moji rodiče se pořád hádají a moc se spolu nebaví a to způsobuje,že mají pořád špatnou náladu a tak se o mě moc ani nestarají.A strašně mi vadí jak si pořád dělá můj táta legraci z moji kočky jak si ji někde pověsí nebo tak.Vím že to nemyslí vážně ale strašně mi to ubližuje,když on dělá zle mému zvířeti,třeba že mu jenom nadává.A navíc nemáme moc peněz a tak ani nemůžu jít do kina s kámoškama nebo třeba na kofolu a s rodinou netrávím společně skoro  žádný čas a nejezdíme na výlety,nehrajeme žádné hry,nic.Už jsem psychicky na dně,myslela jsem i na sebevraždu nebo něco.Dokonce bych i ráda navštívila psychologa,ale rodiče by mi to nedovolili.Co mám dělat?
Předem děkuju za odpověď

Odpověď: (13. 7. 2011, 15.34)

Milá Imis,
kolik ti je? Bylo by fajn, kdybys vyhledala školní psycholožku nebo alespon výchovnou poradkyni. Kdybys byla z okolí, můžeme se sejít - pokud ne, písni mi na facebook - řekneme si tam více i o možnostech...

J... píše: (12. 7. 2011, 11.47)

Dobrý den,

nejprve bych chtěla moc poděkovat za to, že vůbec existuje něco jako je právě tato poradna. Mám problém, který se se mnou vleče od 21 let. Dětství jsem neměla moc příjemné, vztah rodičů nebyl zrovna vzorným příkladem. Otec byl alkoholik, často celé dny nebýval doma a když se vracel, tak v podnapilém vztahu, nesčetněkrát jsem poslouchala hádky rodičů a křik. To vše skončilo, když otec v mých 9 letech utonul (kvůli alkoholu ). Musím podotknout, že jako otec byl vynikající, jako manžel však nikoli. Matka není ten typ, který dává své city najevo, takže jsem od ní nikdy nedostávala potřebnou lásku – tu mi dával otec.

Když zemřel, nesla jsem to těžce, což je pochopitelné. Moc mi chyběl. Už ve svých 14 letech jsem se zamilovala do kluka, který byl o 4 roky starší, uvázala jsem se na něj a musím přiznat, že mi nahrazoval i otce. Byli jsme spolu pět let a já ve vztahu trpěla, zahýbal, neměl pro mě pochopení, psychicky mě týral, ale já byla dál zamilovaná a všechno snášela, bylo mi to líto, ale nikdy jsem neměla deprese nebo úzkosti. Vztah nabyl konce ve chvíli, kdy už jsem toho měla vážně dost a po pěti letech se objevil člověk, který byl pravým opakem, staral se o mě, dával mi svou lásku a byl mi oporou. Tento vztah jsem po dvou letech ale ukončila, protože mi jak já říkám přeskočilo a já se ze dne na den psychicky sesypala. Nevydržela jsem s partnerem v jedné místnosti, měla jsem panické stavy úzkosti a díky tomu jsem to byla já, která ze vztahu utekla.

Začala jsem chodit k psycholožce, brala Lexaurin. Z rozchodu mi bylo hrozně, protože jsem nechápala, proč ze dne na den odmítám člověka, kterého jsem předtím tolik milovala. Měla jsem opravdu špatné pocity, bylo mi na omdlení, na zvracení, kolikrát jsem se nemohla ani postavit. Vrátila jsem se zpět k mamce a začátky byly takové, že jsem spala s ní v jedné posteli, protože jen tak se mi ulevilo a já byla chvíli v klidu. Po té tyto stavy přešly a já byla v pohodě. Jenže jakýkoliv vztah, který poté s mužem následoval, se ve chvíli, kdy se blížil ke vztahu vážnému, změnil v noční můru. Vrátily se mi úzkostné stavy a já opět ze vztahu vycouvala a trpěla.

Nyní mám přítele, se kterým jsme spolu tři a půl roku, ví o mých předešlých pocitech, a proto náš vztah nebyl jako každý jiný, partner mě odmítal, lásku mi dával minimálně a já ho víc a víc milovala, byl pro mne vším, jenže nyní vztah dospěl do fáze, kdy jsme si řekli, že v mém věku (je mi 26 let) už je na čase se posunout dál, že mít volný vztah už nadále nejde a i já toužím po rodině a zázemí. První nával pocitu bylo ohromné štěstí tři a půl roku jsem bojovala o chlapa, kterého nyní mám a který mě miluje, ale já zase propadla panice a úzkostným stavům. Nevím jak dál, nechci zase couvat, nechci se rozejít, ale je mi zle.

Nechápu, proč když tolik někoho miluji takovou dobu, najednou milovat přestanu a trpím úzkostmi. Opravdu nevím, jak dál. Snažím se, říkám si, že to musím překonat, že pokud to znovu ukonřím nejen že přijde o člověka, se kterým můžu být v životě šťastná, ale taky že se to bude pořád opakovat a já zůstanu napořád sama. Nechci se se současným partnerem rozejít, čtu knihy o pozitivním myšlení, vím, že moje podvědomí má nahrané spoustu negativních emocí a já je musím přehrát, ale je to hrozné, je mi zle, na partnera se vždy těším, ale jakmile přijde, je mi zle. Poraďte mi, prosím, co mám dělat, ani psycholožka tehdy nepomohla. Opravdu bych tento vztah chtěla udržet a dovést do zdárného konce, ale mam pocit, že se každou chvilku zblázním.

Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: (13. 7. 2011, 22.35)

Milá J.,
je třeba abyste se naučila psychoenergetickou práci  se zasutými emocemi. Jednou z možností, kde byste se toho mohla dotknout je práce konstelační (např.rodinné konstelace) dále individuálně vedené léčebné meditace.  Před tím „ zle“ v rámci práce se sebou neutíkejte, projděte tím… Můžete se i objednat…

Jana píše: (12. 7. 2011, 0.01)

Dobrý den,
mám 3,5letého chlapečka a nevím jak se dostat do jeho hlavičky.Stává se často když nejde odpoledné spát a on nechce,že má záchvaty vzteku,všechno ho rozpláče je ošklívý na všechny a hází z věcmi.pak když se vysteká tak je zase jako mílius.neubližujeme mu,neplácáme ho jen vytíkáme tak kde se stala chyba.Asi před rokem a půl měl zánět středního ucha,šly jsme k doktorovi a malej to špatně snášel,když jsme vycházeli z ordinace nemohl se ani postavit na nohy,byl jak v tranzu měl šok.od té doby ho nedostanu k žádnému doktorovi.ani na obyčejnou prohlídku,byli jsme tam před půl rokem a nemohla jsem ho tam dostat za nic.dlouhou dobu jsme byli v čekárně.měl záchvaty že tam nepůjde atd.přitom doktorka byla laskavá hodná.bojím se kdyby byl nemocný jak ho tam dostanu.dobrovolně nepůjde.a to potom když máme jít k paní zubařce tak ani náhodou neotevře zuby.jsem fakt z toho zoufalá.Přitom je moc rozumné vše pochopí chová se jak 5letý dítě.určitě je ve mě chyba to vím.chci změnit přístup k výchově.prosím poraďtemi

Odpověď: (13. 7. 2011, 15.29)

Milá Jano,
státi se kouzelnicí - beze srandy... (naučit se psychonergetickou práci pro sebe a syna). Někdy to synům jde snadněji s tatínkem. Důvěřujte tomu, že bude-li to nezbytné, spolupráce s lékařem půjde... Držím palce

libik píše: (11. 7. 2011, 12.40)

Dobrý den paní doktorko, nevím jestli mi můžete dát radu, tak radši píši, než se na Vás obrátím osobně.
Mám 5,5 roků přítele, je mladší než já, ale to jsme neřešili, prostě nám to nevadí. Po těch 5-ti letech si pořád rozumíme, máme si co říct, ale bohužel v sexu ne. přítel je býk - velice temperamentní, má sex rád, ale já ho nepřitahuji.První 4 roky jsme  ,, nějak,, fungovali,zkoušeli vše možné. A pak jsme to vzdali, rozešli jsme se asi 4x vždy jen pro tenhle velký problém,ale bez sebe jsme vydrželi nejdele 6 dní.Za tenhle půl rok jsme měli sex 2x, nevím co s tím, trápí nás to oba. Vím, že je nejrozumější tenhle vztah skončit, že se nedá poručit vzájemné přitažlivosti a vlstně nevím proč to ani jeden znás neudělá. Jinak si rozumíme na 90%, těch 10 je sex

Odpověď: (13. 7. 2011, 15.25)

Milá L.,
a jak to má přítel s jinými ženami?
Jak má přítel propojenou lásku se sexem?
Obecně máte pravdu, že pokud nefunguje sexuální přitažlivost, vztah milostný není na místě, vzhledem k tomu, že se stále scházíte, stála by tato záležitost za hlubší prozkoumání, pro které zde není prostor.
Přeji vše dobré.

ataner píše: (11. 7. 2011, 11.51)

Dobrý den, chtěla bych radu v následující věci. Dcera 7 let byla cca poprvé na škole v přírodě (prý tam hodně brečela steskem). Od té doby odmítá přenocování u babiček (vždy bylo v pohodě) z důvodu, že se jí bude stýskat. Již 2x jsem nevydržela hysterický pláč a odvedla jí na noc domů. Měla jsem nejspíš vydržet, ale nezvládla jsem to. Nemám ji tedy nutit a počkat až jí to přejde samo? Děkuji za odpověď.

Odpověď: (13. 7. 2011, 15.21)

Milá A.,
pokud není přespávání jinde nutné, netlačila bych momentálně. At namaluje pocity z těch nocí na švp a pak je spalte... + prožitek bezpečí a spojení s domovem kdykoliv a kdekoliv...

miša píše: (5. 7. 2011, 21.44)

Je mi 14 a ještě nidky sem nespala sama, bojim se tmy celý život a proto spím s mamkou...s televizí bych možná usla ale problém je taky v tom že už jsem na ní moc zvyklá nevím co mám dělat...budu to mít už na věky?..:( prosím poradte. Děkuju.

Odpověď: (13. 7. 2011, 15.18)

Milá Míšo,
je fajn, že si uvědomuješ, že to budeš muset řešit... čtrnáctiletá holčička se postupně stává samostatnou ženou, která důvěřuje sobě, že svůj život si ve světě zařídí po svém a že se postará o všechny své potřeby. Bylo by dobré, abys začala spolupracovat s psychoterapeutem a uvědomila si a prožila své skutečné obavy... pak je proměnila a pustila. Prožít si větu: "Jsem a jsem v bezpečí.."

k píše: (5. 7. 2011, 19.20)

Dobrý den mám hodně vyčerpávajcí problém už 6 dní můj nevlastní bratranec a můj vlastní bratranec přijeli ve stejný den na 14 dní na návštěvu jenomže se chovají vůči mě nepěkně a používají moje věci na kterých mi záleží a vědí že s mojí vysoce cholerickou povahou jsem schopna vyšilovat. Nevím proč mě chtějí naštvat, ale vím že už dlouho kvůli nevyspalosti, stresu a rozčílení nevydržím a vybuchnu. Kdyby to šlo tak jedu na prázdniny, ale mám moc velký strach o svůj majetek a o zvířata, která jsou moje všechno. Nevím ani jak relaxovat, PROSÍM PORAĎTE MI NĚKDO...

Odpověď: (13. 7. 2011, 15.13)

Milá K.,
předpokoládám, že dotaz není již aktuální - kdyžtak písni na email...
Bohužel, dříve jsem to nestihla.

< novější | 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >