Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jan, Jana, Dada, Reny, Iveta, jandule13, Jana, Petra, Pavel

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Hana píše: (21. 6. 2011, 17.49)

Dobrý den, dlouho jsem váhala, zda svůj "problém" zveřejnit či ne. Je mi 19 a mám asi problémy se sebepoškozováním. Nechci vyhledávat žádného psychologa nebo tak něco, rodiče také nic netuší, nikdo nic neví. Problém je v tom, že v rozčílení mám potřebu se potrestat, ublížit si.. říznout se do stehna, bouchnout do něčeho.. uklidní mě to, ale pak lituji následků na svém těle, které zpátky už nevezmu. Už jsem přemýšlela nad nějakým adrenalinovým sportem, který by mě ze všech "výbuchů" dostal, ale nevím... prostě si s tím nevím rady..
Děkuji za jakoukoliv odpověď H.

Odpověď: (23. 6. 2011, 13.13)

"sousedka má asi zánět slepého střeva, nechce jít k doktorovi..."
možná, když si koupí knihu o anatomii, o zánětu a pak o chirurgii - možná se pustí do operace... - to je taky možnost.

ppetr píše: (21. 6. 2011, 17.25)

nedávno sem vám psal že mam problém s poruchou erekce a předčasnou ejakulací 20 sekund. a byl sem u p. mayzlíkove rekla ste že to není ta prava a že je blbost brát si život kvůli temto problémům nachvíli to vy padalo že mate pravdu jak sem vam psal o te kamožce pornoherecce co mi poradila.a že to mám zkusit přes vztah.moc se to nepovedlo na erotické seznamce sem nasel ženu ktera odpovídala mym požadavkum ale vtah netrval ani tyden a na normalních seznamkach jsem nenašel ženu odpovidajici mam požadavkum.je mi 31 let a hledal sem ženu okolo40 sexualně náročnou jen ty mě přitahují a pouze z ostravy ale když jsem vzdeli že mam tyto problemy  byl konec.rozhodl sem se a to definitivne ze takovy život nema pro me smysl a že ho ukončím.kdysi sem važil 76kg ted mam 63 kg lekaří me nedokažo pomoct urolog androlog sexuolog psichiatr nikdo rekli že sem naprosto zdráv a je to jen v psichice.a ja nechci vztah chlap ktery nedokaze osouložit 200žen od 15 do 30 let není chlap drív sem vydržel 15-20 min v kuse opily i pul hodky a treba i 5 za den ted poslední sex jsem mel 4.8 2008 atrval 20 secund.pokud do konce leta nebudu važit tech76kg a nevydržím v sexu tech 15-20 min v kuse atreba idyl podle potreby život pro me namá smysl.léky nechci ani kondomy a ruzne masti na znecitlivení nechci chci to to zvládnout prirozene karon injekce do penisu nefungují nenavozují vzrušeni ani chut na sex.poradte mi poslední moznost jak to zachranit do konce leta.rekl sem si pokud za mnou nepríde ne kdo kdo se zaručí ze to zvládnu a bude odpovidat mym požadavkum maslím ženu nebo neco proste neudela končím.pomohla ste mnoha lidem ale budu asi jedíny u koho se to nepovedlo ale takovy už je udel lekaře nekomu pomuze nekdo proste skončí a neda se udelat nic dekuji predem že ste mi aspon tehdy trošku pomohla oddalit konec a trochu me nakopla chvilku sem byl rad. dečkuji za odpoved s pozdravem petr. at se daří a pomůžete sposte lidí.

Odpověď: (23. 6. 2011, 13.12)

Milý Petře,
máte chybu v myšlení: "chlap ktery nedokaze osouložit 200žen od 15 do 30 let není chlap" + měření sexuálního výkonu... Taky se tomu říká sexuální závislost (= závislost na sexu)
Pokud nezměníte náhle na sexualitu v životě, klidu nedojdete...
(doufám, že si ty řádky přečtete :))

Marcela píše: (21. 6. 2011, 8.47)

Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně mého 19.ti měsíčního syna.Nechce vůbec mluvit(říká jen máma a pes).Nechce se učit části těla.Když se mu snažím ukázat nos,oči atd,tak odchází.A to samé je i u zvířátek.Když mu postavím umělá zvířátka a pojmenovávám je a říkám mu,jak dělají,tak je schodí a odchází.Jinak je moc šikovný.Chodí do schodů,ze schodů,běhá,pomáhá mi při oblékání a svlékání,čmárá po papíře,leze na klouzačku,sedá si na bobek,pije z hrnečku,jí lžící atd.
V roce jsme byli na magnetické rezonanci,kvůli kývavým pohybům a asi týden se bouchal do hlavičky.Hned po magnetické rezonanci,která dopadla negativně,pohyby i bouchání přestalo.Malý má za sebou EEG a ušní vyšetření,která dopadly dobře a nic doktoři nezjistili.
Jen paní doktorka na ušním do zprávy napsala sysp.syndrom ADHD.Na vyšetření jsme byli 5 minut a malý,jelikož se dost bojí doktorů,plakal a nechtěl se nechat vyšetřit.Prosím poraďte mi,co mám s malým dělat a jaký máte na to názor.
Moc děkuju Marcela

Odpověď: (23. 6. 2011, 13.05)

Milá Marci,
nechala bych to plynout...
Chlapci se často rozmluví až později.
A dál se mu věnujte, ale netrapte se tím, že je to jinak, než byste si představovala... Můžete si dojít na konzultaci psychologovi, abyste pracovala se svou nejistotou... Přeji vše dobré.

anonym píše: (20. 6. 2011, 23.08)

Dobry den
Strasne mi vadi myslenka na smrt. Libi se mi zivot, mam ho rad a kdykoliv si uvedomim, ze vlastne jednou umru a stim i cela moje rodina, dostanu se do spatne nalady az do uzkostnych stavu. Co stim?
Dekuji.

Odpověď: (23. 6. 2011, 13.02)

pár dotazů před tebou jsem odpovídala Tomášovi na podobné téma...

Marcela píše: (20. 6. 2011, 14.48)

Dobrý den,
moc Vás žádám o pomoc tohoto problému. Mám tři děti (13,11,1). Ty nejstarší jsou s jedním partnerem, nejmenší je s dalším, se kterým jsem již osm let. Od předchozího partnera jsem odešla před deseti lety kvůli fyzickému a psychickému násilí. Zájem o děti utichl tak před pěti lety, bral si je pouze na prázdniny, jeden rok vůbec. Dluží mi alimenty za tři měsíce. Nezajímá se o to, jak děti prospívají, jestli něco nepotřebují. S nynějším partnerem si děti rozuměli od začátku, i když jsme měli sebou (mnou a jím) pár neshod. Poslední rok však syn (13) začal lumpačit, jak ve škole, tak doma. Byl i obviněn ze šikanování, krádeže, lží. Když jsme se ho ptali, jestli se něco děje, tak odvětil, že nic, že to udělal z blbosti. Jednou, když se měl učit na písemku, byl na mě sprostý (lituju toho, žes mě porodila) a to z toho důvodu, že chtěl jít ven. Příteli už došla trpělivost a prostě synovi dal na zadek.  Zároveň jsme se domluvili, že se to nebude opakovat.Všimla jsem si, že od té doby syn má vůči příteli výhrady a vyhýbá se mu. Myslela jsem, že je to kvůli tomu, že má respekt. Dobré chování mu vydrželo to tak 14 dní. Pořád nás zkouší, co vydržíme. Vyhrožuje, že uteče apod. Teď se stala nemilá věc. Zase se nepohodl s přítelem kvůli blbovině, nedostal, prostě jen nedorozumění. Vyhrožoval mi, že uteče, že jde pryč. Nechala jsem ho. Za chvíli se vrátil a já mu říkala, že mi to nesmí dělat, vyhrožovat mi útěkem. On odpověděl, že nevyhrožoval, že má sbalený věci (měl). Nechtěla jsem riskovat, že to udělá, tak mě nic jiného nenapadlo, než zavolat jeho otci, aby si ho na pár dní vzal, aby si to srovnal v hlavě no a abych neriskovala jeho útěk. Já bláhová si myslela, že přes víkend vychladne a bude se chtít vrátit, ale ani omylem. Dal mi na vybranou: vrátí se, pokud se rozejdu s přítelem. Já jsem mu navrhla, že ať se vrátí, že všichni půjdeme do poradny. Nevěří, nechce slyšet. Navíc otec nelení a byl už na sociálce zažádat o předběžné opatření....Jsem teď nemocná, nemůžu nikam chodit, ale prosím o pomoc co nejdříve. Jak se mám zachovat, nechci o něj přijít. Co když si to nerozmyslí. Přece nebudu opouštět přítele, když jsme v pohodě, máme dítě. Dcerka (předch.přítel) si s nynějším taky rozumí, chápe, že musí dodržovat určitý pravidla. Syn donedávna taky neměl problém, ještě v zimě spolu jezdili na hory, plavat...vždycky nastal problém, když jsme po něm něco chtěli (uklidit pokoj, pomoci, učit se)... Určitě, jak to jen půjde navštívím osobně psychologa...prosím o radu co nejdříve.
Děkuji moc
Marcela

Odpověď: (23. 6. 2011, 13.01)

Milá Marci,
dopřejte synovi tátu.
Přejte mu to, co pro svůj život potřebuje.
Pokud budete stát mezi jím a tátou, vše jen zhoršíte. A jen nedopustte, aby synek k vám utekl, až bude mít s tátou konflikt. Je prima, že táta chce fungovat.
Pro zajímavost: http://radanastepankova.blog.i…
O tom, že chybějící otec, je velkou slabinou pro vývoj v muže naleznete jistě i další články a pojednání...  Pro to, aby se syn stal mužem je nutné, aby přešel z matčiny sféry vlivu do sféry vlivu otce. To, že záminkou je konflikt s přítelem, neberte osobně, ale jen jako jeho cestu k otci.
Držím palce

Dana píše: (20. 6. 2011, 7.14)

Dobrý den,
poslední dobou trpím samomluvou, někdy si vůbec vůbec neuvědomuji, že mluvím, někdy mi t dojde později. Nekprve to byly jen nesrozumitelné bláboly, myšlenky, které jsme nevědomky i vyslovovala, nyní už jsou docela srozumitelné. Obtěžuje mě to, protože to nemám pod kontrolou. Asi je to tím zmatkem co mám hlavě, nedokáži si utřidit myšlenky, je to takový vnitřní boj. Jsem zmatená a někdy mám pocit, že z toho bouchnu. Což se vlastně stává. Dřívě jsem se nedokázala rozčílit. Neznalala jsem vztek, vždycky mi to bylo spíš líto. Teď mě vytočí kdejaká malichernost. Problém je, že tahle emoce je pro mě nová a nedokážu ji ovládat. Co si o tom myslíte, je třeba to řešit?

Odpověď: (23. 6. 2011, 12.46)

Milá Dano,
ano, myslím si, že by bylo dobré lépe se poznávat a pracovat se sebou. Držím palce.

Tomáš píše: (20. 6. 2011, 0.00)

Dobrý den, je mi 15 a od začátku května mě tíží strach ze smrti, přitom 2. víkend v květnu jsem propadal až do psychických záchvatů. Na přelomu měsíce se strach zmírnil, ale nyní pozoruji, že strach ze smrti opět nabývá na síle. Nevím co s tím, máte nějaké nápady? Děkuji za odpověď…

Odpověď: (23. 6. 2011, 12.45)

Milý Tome,
smrt je přirozená součást vývoje a života. Přečti si třeba Tibetskou knihu mrtvých nebo Egyptskou knihu mrtvých... To, že smrt zakomponujeme do vnímání života, neznamená ztratit radost ze života tady a ted. Strach je pocit, že nezvládneme situaci, která přijde, že hodnotíme danou situaci jako Hroznou. Nehodnotit, jen vnímat, že to je plynutí, že věci se dějí... Bez smrti by nebylo filosofie, mladý filosofe :)

Marvik píše: (14. 6. 2011, 12.04)

Dobrý den,
chci se zeptat,jak vysoké IQ má mít 5leté dítě?když má IQ 104 je to v normě?Děkuji

Odpověď: (18. 6. 2011, 13.24)

Mil M,
IQ 104 je v pořádku v každém věku (IQ = mentální věk děleno biologický věk krát 100 )
Jaký typ synovi měřili? http://www.zdravi4u.cz/view.ph…
O IQ také: http://cs.wikipedia.org/wiki/I…
Pěkné dny

merci píše: (14. 6. 2011, 12.04)

Dobrý den,potřebovala bych poradit.Mám 3,5 letého syna,který chodí od prosince do školky.Nikdy nebyl nějak větší problém,až teď.Paní učitelka si na něj stěžuje,že za poslední měsíc se strašně zhoršil,zlobí a někdy ublíží i dětem.Nechce se zapojovat do společných aktivit,raději si hraje sám.Moc se mě to nezdá,protože když jsme s dětmi v parku tak tohle nedělá,a pěkně si hraje.Prý mu vadí to prostředí,že je tam moc rušno. Učitelka si s ním prý neví rady a posílá nás k psychologovi.
V březnu se nám narodil druhý syn,tak jestli to nemá souvislost.Děkuji Marcela

Odpověď: (18. 6. 2011, 13.17)

Milá Merci,
pravděpodobně to s narozením sourozence souvisí, konzultaci s psychologem Vám též doporučuji, sama se třeba v situaci lépe zorientujete. (pokud si učitelka neví rady, najděte tu, která má pedagogický cit a um  pro širší spektrum dětí).
Držím palce.

Macík píše: (14. 6. 2011, 11.03)

Dobrý den,Mám problém se sebou.Pořád v sobě cítím takový divný tlak!!!

Odpověď: (18. 6. 2011, 13.15)

Milý Mac,
doporučuji léčebnou meditaci.

Zuzka píše: (13. 6. 2011, 21.41)

Dobry den,
sme s priatelom spolu rok a 8 mesiacov spolu byvame. Je velmi chapavy a tolerantny, urobi, co mi na ociach vidi. pripadam si vsak strasne, pretoze si to akoby ani neviem vazit. mam ho rada, ale nepotrebujem, aby pre mna robil vsetky tie pekne prekvapenia. mam potom vycitky, ze ja pre neho tolko nerobim a ze dostavam, ale nedavam. je mi z toho smutno, to mu mam povedat, aby to nerobil? robi to, pretoze chce, ja viem. ale aj tak mam vycitky, ze on by si asi zasluzil viac. chceme mozno kazdy nieco ine. ja potrebujem vela priestoru pre seba, ktory mi on aj dava, teda snazi sa. aj ked ja by som potrebovala byt sama mozno viac. a mozno uplne. nevyznam sa v sebe. teraz by som chcela byt sama, ale to je tazke, ked spolu byvame.riesim momentalne hlavne pracu a skolu, vztah preto radsej ani nechcem rozoberat. priatel je v podstate skvely. alebo len hladam nieco ine. pre mna je velmi dolezite, aby sme sa vedeli porozpravat. priatel toho vela nenahovori a intelektualne je sikovny, al evobec nie ambiciozny, a mne to trochu prekaza. potom sa s nim nudim. predtym som mala partnera, s ktorym sme sa rozpravali niekolko hodin a nenudila som sa. terajsi partner mi rozprava, ako ma zboznuje, ale ja to nepotrebujem stale pocuvat. citim, ze ma ma rad, a to je to, co si naozaj vazim. je mi oporoum, ale staci to? hladam si potom ine aktivity, lebo len vedla seba lezat je pre mna velka nuda.niekedy je to fajn, ale ked ideme von, musim stale vymyslat temy a aj tak vediem viac menej monolog. a to ma uz nebavi. na druhej strane mi niektori vravia, ze je dolezite, ze mi pomaha v domacnosti, podrzi ma, ked mi je tazko, v tom je skvely. a ze na rozpravanie si mam najst priatelov. mozno maju pravdu. vyhovuje mi byt v partnerstve dominantnou, ale zaroven by som chcela biekoho, kto by ma tahal dopredu. teraz mam opacny pocit. mozno ale chcem vzdy len to, co nemam. predtym som sa vo vztahu trapila, lebo priatel bol ambiciozny a vedeli sme sa skvele porozpravat, chcel ale byt dominantny a to mne nevyhovovalo, casto sme sa hadali, lebo sa nikto nechcel podriadit. teraz je to v porovnani s tym ako v rozpravke. ziadne hadky, vsetko sa da vyriesit zrazu lahko. mozno zase len vymyslam...sama neviem, ci je to len moje vymyslanie, alebo to naozaj stoji za zamyslenie sa nad tym...ja naozaj neviem :-( dalsia vec je milovanie. so sucasnym priatelom to nie je ono. nie ze by to bolo velmi problematicke, len nejako tomu neviem prist na chut. predtym som mala viac partnerov a milovanie som milovala. teraz je to vsak.....ine. priatel sa snazi, a ja som mu aj hovorila, co sa mi paci. ale stale to nie je ono. jednoducho sa mi to s nim nepaci, a je mi to velmi luto :-( milovaniu a celkovo dotykom sa potom prirodzene vyhybam :-( vadi mi potom snad uz vsetko - ked sa ma dotyka, jeho dych mi smrdi. uz potom asi vsetko mi vadi :-(((( najradsej by som bola aspon mesaic uplne sama, bez kontaktu. on vsak naopak chce byt co najviac so mnou. som z toho zufala. viem, ze je to dobry partner, miluje ma a robi vsetko, aby som bola stastna. aj ked som na neho zla a podvedome vyvolavam hadku, nenecha sa vyprovokavat.bola som predtym zasnubena, rozchod bol naozaj burlivy a tazky, dostavala som sa z toho dlho. oproti tomu mam vo vztahu teraz velky klud, tak preco si to neviem vazit? mam 27 rokov, priatel 29. myslite, ze by sme si mali dat pauzu? viem, ze je problem vo mne, ale neviem, co mam so sebou robit :-( som stale smutna a nervozna a nemam ani dobrych priatelov, s ktorymi by som sa o tom mohla porozpravat. prosim, poradte mi. Dakujem

Odpověď: (18. 6. 2011, 13.14)

Milá Zuzko,
tělo Vám dává velmi důležité informace... píšete tu o nich... Důležitéje zůstat věrná sama sobě a dopřát si to, co potřebujete.
(můžete si dojít i na seminář rodinných konstelací, kde můžete nahlédnout do více souvislostí...)
Držím palce - jste citlívá a vnímavá bytost.

Lulucíííííííííík píše: (13. 6. 2011, 20.04)

dobrý den mám dotaz ohledně lidí máme sousedku a pořád si vyzkakuje a motá se okolo mého bratra a je to moc zlý člověk nevíímco s tím nechci ji mít v rodině děkuji za radu .

Odpověď: (18. 6. 2011, 13.10)

nerozumím... jak vás omezuje? jak je zlá?

Mája píše: (13. 6. 2011, 19.03)

Dobrý den,můžete mi poradit jak rozpoznat člověka s maniodepresivní psychózou?? Příznaky tohoto onemocnění znám.Jedná se mi o to,jak poznat kdy už se jedná o onemocnění? Domnívám se že je velmi složité najít tyto hranice v reálném životě.Děkuji za odpověď.

Odpověď: (18. 6. 2011, 13.08)

Máte pravdu, je to těžké. Proberte to s odborníkem konkrétně.

mika píše: (13. 6. 2011, 17.30)

Dobrý den.Mám 14ti letou dceru.Před nedávnem jsem zjistila,že se vzhlédla v satanismu a dokonce jsem jí na rukách našla zjevné jizvy po ostrém předmětu.Snažila jsem se na toto téma s ní pohovořit,ale odmítá se mnou komunikovat na toto téma.Před 3mi dny jsem našla její deník.To o čem všem jsem se tam dočetla mi doslova vyrazilo dech.Dcera tam popisuje různé fiktivní události ohledně alkoholu,bujarých večírků,sexu i toho jak se svým otcem chodí do hospody(jsme rozvedení on žije s novou partnerkou a dítětem v jiném městě.Ovšem nejhorší na tom všem je,že na zadní straně má sepsaný dopis na rozloučenou,zmińuje smrt a věčnost se satanem.Já zde vystupuji jako muse.Dcera zde píše jak moc mě nenávidí a naopak miluje manželovu partnerku.Pokud zminuje události které se staly za pobytu u otce,pak jsou plné legrace ale hlavně alkoholu a hospod a kluků.Naopak popisuje-li například výlet s námi je to evidentně nuda,některé věci překroucené či smyšlené.Mám o ni příšerný strach a vůbec nevím jak se zachovat.Zda si o tom s ní rozumě promluvit,či napřed zkontaktovat psychologickou poradnu.Tuším,že zde bude třeba notná dávka taktu a citu a já nechci něco víc pokazit.Poradˇte mi prosím jak se v této situaci zachovat.Už 3 noci nemohu spát jaký mám strach aby dcera něco neprovedla.Děkuji za odpovědˇ

Odpověď: (18. 6. 2011, 13.07)

Milá Miko,
požádala bych o spolupráci otce i jeho partnerku... (posléze možná i psychoterapeuta)
Přeji vše dobré

Anonim píše: (13. 6. 2011, 16.37)

Dobrý den, jsem introvert, ale nechci jím být. Chci být ukecaný, jako ostatní, chci se zapojovat stejně jako ostatní, nenávidím to. Vím, že se tak člověk rodí, ale taky vím, že se to dá částečně přemoci, ale nevím, jak to provést, potřebuji pomoc. Díky za odpověď :)

Odpověď: (18. 6. 2011, 13.03)

Milý Anonyme,
a) nenávidět svoji část je dost sebedestruktivní a změnu nepodporující
b) máte odvahu zajít a spolupracovat s psychoterapeutem?
c) všichni nejsou ukecaný (a mnoho slov, která se namluví jsou plácání slámy)
d) bylo fajn sebe prozkoumávat s láskou
e) co si od změny slibujete?
f) držím palce při poznávání a tvoření sebe sama :)

Marci píše: (13. 6. 2011, 16.19)

Dobrý den, prosím o radu. Mám dvě děti (16 a 14 let) z prvního manželství. Nyní žiji s přítelem s kterým mám 10 měsíčního syna. Starší dcera vychází s přítelem v pohodě, ale s mladší máme veliké problémy. Je vulgární na přítele,kde mu i vyhrožuje, že na něj něco řekne i když to nebude pravda, nechce se učit, je i zlá na sestru a přestává i mě poslouchat. Máme i strach až malý povyroste, aby mu neublížila. Začala kamarádit s nějakou partou. Prosím o radu.A děkuji za odpověď.

Odpověď: (18. 6. 2011, 12.59)

Milá Marci,
doporučuji rodinnou pravidelnější spolupráci s psychoterapeutem. Tam se domluvíte, zda bude vhodná i individuální práce s jednotlivci. Přeji vše dobré.

sonicek5 píše: (13. 6. 2011, 14.01)

Dobrý den,můj problém je v tom,že nemám přátele a neumím si je najít.Vlastně je to můj celoživotní problém a dost mi to vadí.Dalo by se s tím něco dělat?
Mám partnera a dítě.Děkuji Soňa 33 let.

Odpověď: (18. 6. 2011, 12.57)

Milá Soni,
nevím, proč by to nemělo jít... Zajděte si třeba taky popovídat k psychoterapeutovi...

Veronika píše: (13. 6. 2011, 1.34)

Dobrý večer, potřebovala bych poradit. Je mi 22 let. Bydlím s 10ti měsíčním synem s přítelem a jeho rodiči v jednom bytě. Přítel nepracuje(je alergický) takže ho v žádné práci nechtějí a když bych chtěla jít já tak mě odrazuje. Jenže já mám pocit že se doma z toho všeho zblázním. A občas když už je toho na mě moc a jeho maminka něco řekne tak já hned vybouchnu. Nevím jak jí mám říct že nechci přehnanou péči ale ona si to prostě nedá vymluvit. Moc se o nás stará a mě je to protivný nejradši bych odtud utekla. Připadám si jako ve vězení. ,,Veruško co ti je,, a ,,Veruško kam jdeš,, prosím poraďte co mám dělat. Děkuji

Odpověď: (18. 6. 2011, 12.56)

Milá Veru,
máte kam jít? Chápu, že s pocitem "ve vězení" je život :(. Někdy je dobré změnit podmínky, jindy je dobré změnit svůj postoj, někdy kombinace obého. Doporučuji otevřenou komunikaci, návrhnout třeba i komunikaci s psychoterapeutem, třeba nejprve sama nebo i s partnerem a s tchýní. Jde o vymezení si hranic na straně jedné a na straně druhé naučit se je i pouštět (vnitřně poctivě). Nevím, jestli mi rozumíte, osobní setkání bývá přínosnější, protože obvykle málo lidí umí proměnovat své nastavení v tak náročné situaci...
Držím palce

Lýdie píše: (6. 6. 2011, 22.21)

Dobrý den, je mi 13let. Nevím co chci v budoucnu dělat a navíc mám blbé známky. Z fyziky mam 4 a z matematiky 3. Je velice to špatné. Nevím co mám dělat :(((((((.

Odpověď: (11. 6. 2011, 13.37)

Milá Lydie,
předpokládám, že se učíš, a že když tomu nerozumíš, tak si řekneš někomu, aby ti to vysvětlil (třeba rodičům, kteří hodnotí takové známky jako špatné) Každopádně nedávej známkám větší váhu než jim náleží. V jakém smyslu nevíš, co máš dělat? Můžeš mi napsat na email.

Stana píše: (6. 6. 2011, 20.07)

Dobrý den,mám problém s manželem.jsme spolu 12let.je to mé druhé manželství.s prvního manželství mám syna.je mu 16 let.problémy nastaly když manžel syna pořád shazoval,myslím psychicky.pořád mu nebylo nic dobré.já udělala tu chybu aby byl klid v rodině tak jsem mlčela.jenže manželovi to nestačilo.podle něho bylo vše co se týkalo syna špatně.máme spolu dceru a ta je mladší o 4 roky...u ní prošlo vše.samozdřejmě tatínkova holčička.když jsme skákali jak manžel pískal tak byl dá se říct klid.on totiž začal bazírovat na perfektním úklidu.tak jsme tedy uklízeli.manžel pořád hlídá aby nebyli drobky po zemi,když si syn stříhá nehty musí je spočítat aby náhodou nebyl někde na zemi.(dceři je radči stříhá sám)před 6 lety jsem požádala o rozvod ale manžel se psychicky zhroutil a já zůstala a rozvod stáhla.když po nás začal chtít aby jsme utírali vanu a umyvadlo do sucha tak jsem se vzepřela a bylo zle.je to asi 4 roky a od té doby je chvili klid a chvíli dusno.to je schopen nás ignorovat a nic neřešit jen nás psychicky dusí.už jsem toho začala mít tak akorád dost a chci ho opustit.naskytla se mi možnost že můžu mít podnájem a asi za tři měsíce bych se mohla s dětmi odstěhovat.když jsem to manželovi řekla nebral mě vážně ale po pár dnech pochopil že to myslím smrtelně vážně a skolaboval.zavolala jsem mu lékaře...nic mu nenašli a druhý den jsme měli jet na kontrolu.poslali nás na psychiatrii.chtěla jsem jít s ním do ordinace ale nechtěl.dostal léky a začal je užívat.po dvou dnech je vysadil.myslím si že je to z jeho strany divadlo.ted mě vydírá že si vezme život když odejdeme.děti se těší že odejdeme a budeme mít klid.samozdřejmě mám strach že si opravdu něco udělá,ale jen kvůli dceři.došla jsem totiž do té fáze že mě je to jedno.jeho otec se totiž taky zabil když ho opustila manželka....manželova matka....co mám dělat?manželova sestra mi pořád říká že on to nezvládne že máme jít do poradny že utéct od něj není řešení atd.ale já už nemám chut ani sílu .....děkuji

Odpověď: (11. 6. 2011, 13.03)

Milá Stáno,
spolupráce s manželským terapeutem by mohla být užitečná. Nechce-li manžel spolupracovat, co se dá dělat, chce-li se někdo zabít, je to jeho rozhodnutí - jen je třeba, abyste věděla, že jste udělala, co jste mohla... to patrně se již stalo, proto Vám to je jedno, a je přirozené, že trochu líto Vám to je, protože je to otec vaší dcery a té přejete plnou sílu a lásku  k životu od obou rodičů... Samozřejmě můžete manželovi navrhnout spolupráci nejen s manželským psychoterapeutem, ale i pindividuální psychoterapii... Nechce-li, jeho volba... Zacházi-li někdo s mocenskými, manipulativními silami, mohou se obrátit proti němu... to je přirozené a je tomu tak dobře...
Přeji vše dobré.

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >