Sofie píše: (23. 5. 2011, 11.11)

Dobrý den,
mam velký problem se svým přítelem. Jsme spolu temer 3 roky z toho 2 roky sdílíme jednu domácnost. Jde o to ze přítel mi lze, většinou se jedná o drobné lži (dle mého lže ikdyz nemusí) ale pred par mesici jsem se nahodou dozvedela ze ma dluhy (jiz vím o dvou exekucích)přítele jsem ubezpecila ze ho v zadném případě neopustim, ale ze musíme situaci nějak řešit. Spojila jsem se i s jeho otcem který mi potvrdil ze je to lhar, prý uz od mala a ze lže v podstatě celý svůj zivot (je mu 27 let)tvrdi ze mu doma kradl penize a v podstate s ním byly vzdy jen problémy za které otec platil.Jde o to ze pres to vsechno ho nechci opustit, vím ze by skoncil na ulici, jen nevim jak na nej. Porad mi jen slibuje a proad dělá ty samé chyby je to jako na kolotoči. Vzdy kdyz se uklidnim a snazim se mu uvěřit dozvím se další podraz. Jsem velmi vyčerpana především psychicky, poradte mi prosim, je zde vubec nejaka sance abych ve svém snažení uspěla? Děkuji Gretl

Odpověď: (29. 5. 2011, 20.45)

MIlá Sofie,
stěžejní text Vašeho dotazu je: "Porad mi jen slibuje a proad dělá ty samé chyby je to jako na kolotoči. Vzdy kdyz se uklidnim a snazim se mu uvěřit dozvím se další podraz. Jsem velmi vyčerpana "
Mám pocit, že jedete na kolotoči také... Vystoupíte? (Jak vyčerpaný člověk může zachranovat?)

myška píše: (23. 5. 2011, 10.16)

Dobrý den,jsem ve vztahu 10 let se svým partnerem a máme spolu 3 děti,moc ho miluji.Ale problém je vtom,že mu to nadávám skoro vůbec najevo.Jen na něm pořád něco vidím špatně,hodně nadávám jsem vzteklá a podrážděná i na děti.On by pro nás udělal všechno je hrozně hodný.A já jsem si toho přestala nák vážit.Pohár jeho trpělivosti .ale nedávno přetekl a hrozí mi rozchodem.Ani se mu moc nedivím.Já jsem taková dřív nebyla,chci se změnit,ale potřebuji pomoc.Děkuji

Odpověď: (29. 5. 2011, 20.42)

Tak držím palce.
Už víte, jakou pomoc a od koho potřebujete?

strny.1 píše: (23. 5. 2011, 7.28)

Dobrý den,nastala rodinná krize,žena mne již nemiluje ani citově a bere mne prý jako kamaráda.Jiného partnera nemá,navrhla mi ,že bydlet můžu stále s rodinou,máme 2 děti 18 a 15 let.Ale co se týče sexu,ten je pro mne tabu,mám si najít partnerku na sex.Jinak se k sobě chováme velice slušně,nevím jestli se mám snažit,protože řekla,že o to již nestojí,aby to prý nebyla zbytečná snaha.Miluju ji a neumím si představit život bez rodiny a její osoby.Máme jet s rodinou na dovolenou do Chorvatska,tak snad tam je ještě naděje,nevím.je mi 39 let a ženě 35 let.Děkuji za odpověď

Odpověď: (29. 5. 2011, 20.41)

Milý S.,
je třeba naučit  se prožít to, co je... odpustit sobě i ji... takovou akrobacii srdce a Lásky... pokud si budete přát, můžeme společně v té věci společně zapracovat... (své srdce si vemte k sobě celé...) Držím palce.

ana píše: (23. 5. 2011, 0.20)

dobry večer, rada bych se zeptala na  tohle.
no často se citim blbě v depresich, nekdy je to z ničeho  nic ..jAK TO POPSAT KDYZ mam naladu dobrou ale k veceru se to zhorsi a citim se zle chce se mi plakat brčim.nekdy mam ruzne myslenky v hlave ze jsem nanic nepotrebna .už od detstvi si pripadam divna  a kazdy o me tvrdi ze jsem divna.hodně mě taky trapi samota bojim se toho že budu sama  že mě nikdo nebude chtit, mit rad ..ale jinak normalne funguji tim myslim ze když jsem  s kamaradkama  tak se bavim smeju ale uvnitr mi je zle a to  vzdycky  ze me vijde az vecer kdyz jsem sama  v pokoji ..rada bych chtela zant vas nazor nato .dekuji

Odpověď: (29. 5. 2011, 20.37)

Milá Ano,
doporučuji pracovat psychoenergeticky (kniha: Psychgrafika, Miluj svůj život)
Žijme tady a ted - v přítomném okamžiku - strach není dobrý vládce... vše je dobré nyní a vždy... Spolupráce s psychoterapeutem se také může hodit. Držím palce.

jindra píše: (16. 5. 2011, 19.37)

Dobry den , pokusim se sdelit muj problem , s ktereho jsem osobne docela nestatstny . Je mi 50 let , dvakrat rozvedeny . Po ctyrech letech jsem si nasel partnerku , jsem opravdu stastny , ze jsem takovou holku nasel . Ale zde je muj zasadni problem , to stesti neumim dat sve nynejsi partnerce najevo . Postupem meho ziti v predeslych vztazich jsem si vypestoval urcitou neduveru . Neduvera a stesti, ktere se uvnitr me duse skryva , nedava me nynejsi partnerce mnoho radosti . I kdyz jsem se ji s myym  problemem sveril . Ale , obcas se objevi muj problem , a razem je spatna nalada . Nedivim se . Je mozne opet ziskat duveru a stesti se kterym se nebudu muset tajit ? Snad jsem se vyjadril aspon trochu srozumitelne . Dekuji Jindra

Odpověď: (22. 5. 2011, 17.53)

Milý Jindro,
vše je možné. V průběhu života bychom se měli naučit určitou gymnastiku srdce - tj. aby nás bolest nedovedla k uzavření se... to zahrnuje poctivé uzdravení srdce z předešlých vztahů... to je vhodné prostřednictvím léčebné meditace.... a taky třeba i dorovnat imyšlenky... Pokud budete mít chut, můžete se objednat nebo si alespon pořidte knihu Láska duše pro inspiraci... Přeji vše dobré.

Ann píše: (16. 5. 2011, 19.32)

Dobrý večer...
jsem úplně v koncích .. bojím se, že spáchám sebevraždu i když jsem proti ní k psycholožce jsem přestala po roce a půl chodit a psychiatrička mi napsala prášky, ale vůbec to nepomáhá. Je mi patnáct.2 roky se občas říznu dříve do ruky a teĎ do stehna aby to nebylo vidět. Bojím se s kýmkoli mluvit a nemůžu se vůbec soutředit. Začlo to vše ztrátou dědy nepohodami s rodiči a nevlastním otcem. Vlastní táta má schizofrenii. Zdá se mi, že jí mám asi taky. Ve škole si s nikým nerozumím a říkají o mě že jsem blázen.Občas se mě i bojí. Několikrát jsem sebou švihla na trávu a hystericky brečela . Vůbec nevím jak dál nejhorší je že nevím co udělám každou hodinu .. zdá se mi, že se měním.Nevím co bude zítra.. pozítří,  bojím se mě. Ve škole jsem na gymnáziu, ale přesti jsem nejhorší ze třídy. Vůbec nevím jak dál prášky mám už čtyři měsíce a nic.K psycholoce jsem přestala chodit a rodiče mi nerozumí je možné, že bych měla schizofrenii a co mám dělat dál ? Předem děkuji za radu mějte se hezky...

Odpověď: (22. 5. 2011, 17.39)

MIlá Ann.,
schizofrenní příznaky jsi neuvedla... Nechtěla by sis napsat seznam toho, co by jsi ráda změnila - na sobě - na svém prožívání? na vztazích s lidmi? A podle toho vyhledat pomoc? Mám pocit, že základ je, aby jsi navázala dobrý kontakt se sebou, aby jsi se měla ráda a poskytla si pocit bezpečí... Pokud bydlíš v okolí, můžeme spolu na tom zapracovat. Pravidelná spolupráce s někým takovým by byla pro tebe vhodná. Vyhledejte s rodiči funkční péči o duši jak v oblasti psychologické tak psychiatrické)

lucinka píše: (16. 5. 2011, 17.43)

Dobrý den mám problém s mojí babičkou ona je poslední dobou na mě zlá a protivná řeknu že nemám hlad a praskne talířem a řekne mi nežer nežer aspoň neubyde a takto tak děkuji za radu.

Odpověď: (22. 5. 2011, 17.33)

Milá Luci,
jakou radu byste ráda? Co tě na tom trápí? Neznám kontext... "ano babičko, máš pravdu."

Jana píše: (16. 5. 2011, 16.58)

Dobrý den, je mi 21 let a beru antidepresiva. Trpím uzkostma a depresema. Vzniklo to ze stěhování a myslím že i z předešlého občasného braní drog..Párkrát jsem je vysadila a stavy se vrátily, sice menší ale vrátily.ted jsem po dlouhé době začla užívat Zoloft.jen to, nic víc. pomáhá mi to, cítím se lépe, konečně se začínám i radovat a neřeším ,,stavy,,. jen mě trápí to, že mi někteří lidi, kamarádi tvrdí, at to nejím, že ,,zmagořím,,. že časem mi to ublíží.atd. chci se jen zeptat zda je to pravda. jestli dlouhodobé, možná i celoživotní užívání antidepresiv škodí.Předem moc děkuji za odpověd. Jana

Odpověď: (22. 5. 2011, 17.31)

Milá Jano,
nenechte si do toho povídat... v tuto chvíli Vám antidepresíva pomáhají a zatím jste se pravděpodobně nevydala na cestu práce se sebou... až budete mít jasno v tom, co budete dělat s případnými úzkostmi po vysazení, můžete o tom uvažovat jinak. Držím palce.

Nika píše: (16. 5. 2011, 15.57)

Dobrý den,

píši Vám ohledně jednoho mého problému, který bych chtěla řešit. Snažila jsem se ho vyřešit sama, ale vždy se to zase zhorší a tak jsem se rozhodla vyhledat pomoc odborníka. Můj problém spočívá v žárlivosti. .
Vím, že normální je tohle pociťovat trochu a že na tom není nic špatného, když občas někdo trochu zažárlí, ale v mém případě je to v takové míře, že mě to uvádí do úzkostných a depresivních stavů. Jsem vdaná a opravdu vím, že nemám žádný důvod žárlit. Manžel je báječný muž, který má jak se říká, oči jen pro mě. Nikdy mi nedal sebemenší záminku k žárlení. Je na něj spolehnutí a mohu mu ve všem věřit. Je mi opravdu naprosto věrný. Ale i přesto, že tohle vím jistě, tak hrozně žárlím. Stačí, když jen vyjdeme ven a jde kolem nějaká jiná žena. On se na ní ani nepodívá, ale já mám úzkostný pocit a říkám si... co kdyby se na ní třeba podíval a viděl,jak je hezká, nebo si říkám, co když se mu zalíbí a pak mě opustí. Jednou jsme se hrozne pohádali, protoze jsme byli na dovolene a tam bylo nekolik divek na plazi bez vrchni casti plavek a on se na ne ani nekoukl, ale ve mne byl ten hrozny pocit... co kdyz si jich vsimne a budou se mu libit vic nez ja. Na druhe strane, myslim si, ze jsem hezka zena, lide mi to rikaji dost casto a o zajem muzu jsem nikdy nemela nouzi. Ale Tohle se mi stava porad, at jsme kdekoliv, venku ci restauraci, prvni co udelam je, ze se divam kolem, zda tam neni nejaka hezka zena a pokud ano, radeji si sedam co nejdal od ni, aby ji manzel nevidel. Nejhorsi na tom je, ze on se na ty zeny vubec nediva, ani nevi, ze tam jsou, ten pocit je jen ve mne a já jsem se vázne snazila se toho zbavit, ale nejde to. Vzdycky se to zase vrati a pak se jen pohadame. Nechci si kvuli tomu znicit naprosto fungujici a uzasny vztah. Na manzelovi mi hrozne zalezi a jemu na mne. Chci proto tohle resit co nejdrive. Jen nevim, zda se to nejak resit da nebo s tim proste musim zit. Dekuji moc za radu.

Odpověď: (22. 5. 2011, 17.28)

Milá Niky,
je prima, že si uvědomujete neadekvátnost svého myšlení... Bylo by dobré zaznamenat třeba i graficky své myšlenky a pocity - provést korekci myšlenek... a naučit se to používat. Také je možné provést analýzu pocitů, přijít na kořen toho podivného pocitu... Bud se můžete pustit do studia literatury k tématu - žárlivost a nutkavé myšlenky nebo můžete zajít za psychoterapeutem... vhodné je kombinace obojího... Držím palce (a pokud budete chtít, ráda s Vámi budu spolupracovat)

Laura píše: (16. 5. 2011, 12.27)

DObry  den,mam  problem  s  nejkamoskou, vite my jsme celkem tři nej kamosky  nerozlučni,z tou jednou si  vic rozumim   mame toho hodně společneho každy večer až do rana si povidame co ans trapi a svěrujeme  se jedna druhe. ale stejne se  nekdy většinou pohadame i když mame toho dost společneho tak se  vzdyc´ky jakoby hadame,a nechapu proč? když si tak rozumime . a nekdy si  ani nenapisem ona je tvrdohlava  a ja taky  se neozvu no... takže nevim proč to tak je mezi nami .děkuji za radu

Odpověď: (22. 5. 2011, 17.20)

Milá Lauro,
tvrdohlaovst není dobrý rádce pro kamarádské vztahy... bylo by fajn si spolu o těch svých pocitech popovídat...

elina píše: (16. 5. 2011, 12.12)

dobry den, potřebovala bych malou radu  . mam  takovi problem  někdy jsem  v  depresicha nekolik dni ani nemluvim , mam hlavě myslenky že mě nemaji nikdo rad, citim se sama , ikdyž mam přatele,a velkou rodinu ,i přesto se citim sama.zatim jsem neměla nikdy ani kluka a to mi je 21 let.Někdy myslim na ruzne sebevraždy ale nikdy bych toho nebila schopna udelat jen mam takove  myslenky.prřatele mi rikaji že jsem  hloupaa chovam se  hodně dětinsky na muj vek .ty deprese když mivam tak je to jenom někdy ,ale když už je mam tak když jsi vijdu z kamardkama ven tak ani snima nemluvima když jsem doma tak po vecerech jen brečim a  nekdy si řikam že by všem bilo beze me nejlip.dekuji za radu

Odpověď: (20. 5. 2011, 19.15)

Milá Elin,
doporučuji nalézt si podpůrnou skupinovou psychoterapii - možná nebude úplně snadné ji nalézt, ale bylo by to pro vás vhodné - napadají mne: http://www.ondrejov.cz/oddelen… - zavolat, objednat se a získat informace, http://www.kaleidoskop-os.cz/a…­, http://www.riaps.cz/­, http://www.csspraha.cz/krizove…­, apod.Antidepresiva mohou lehce napomoci, ale nepřinesou celkové řešení, také doporučuji vydat se mezi mladé lidi např: http://www.brontosaurus.cz/­, http://www.psl.cz/ apod.
Držím palce

Janka1973 píše: (16. 5. 2011, 7.27)

Dobrý den,
mám takový problém.Před 4 roky jsem se rozvedla a mamka se s tím nějak nedokáže vyrovnat.Odrazilo se to i v manželství mých rodičů. Mamka dlouho mého druhého manžela ignorovala,až v loni na vánoce svolila,že můžeme přijít všichni.Myslela jsem,že se to tím všechno vyřeší a bude zase dobře.
Mamka je strašně náladová,když tam jdu,tak mám úplně stažený žaludek,nevím,co zase bude.Když chceme jet pryč,mamce se to nelíbí,začne mi to vyčítat,že děti pořád někde tahám,přitom i kluci s náma rádi jezdí a jsou rádi když se dostanou pryč z města.Mamce i  vadí,když jedeme do Čech k manželovým rodičům.Teď mám úplnou hrůzu,až jí řeknu,že chceme jet na dovolenou do zahraničí.Připadá mi,že je sobeck¨á.Přitom i oni jezdili na dovolenou do zahraničí,vždycky jsem jim to přála.Letos nejedou,protože se vloni nepohodli s taťkem a ten už s ní nechce nikam jet,že je to pro ostudu.Mě to strašně moc vždycky mrzí,pak když odjedeme,tak pořád nad tím přemýšlím,ani se moc nebavím,manželovi to vadí,pak nakonec máme ještě mezi sebou zle.Nevím,jak jí vysvětlit,že mám svůj život,svoji rodinu,že mě to strašně moc bolí a mrzí,jak se chová.Když jí něco řeknu,tak to nakonec otočí proti mě,že dřív jsem taky nikde nejezdila,byla doma.Jenže ex manžel nikam jezdit nechtěl,děti byli malý a teď když mám tu možnost,tak se to zase nelíbí.Prosím o radu,jak z toho ven,jak mám tohle všechno mamce vysvětlit.Děkuji.Přeji krásný den.Janka

Odpověď: (20. 5. 2011, 19.05)

Milá Janko,
s rodiči je to někdy těžké, že ;)?
Podstatná věta ve vašem psaní je: "Nevím,jak jí vysvětlit,že mám svůj život,svoji rodinu,že mě to strašně moc bolí a mrzí,jak se chová."
Vy jste to mámě patrně již řekla a nic se nezměnilo. Z toho plyne, že mámu nezměníte, z toho tedy plyne, že můžete změnit svůj postoj k tématu, k mámě... Již nevysvětlovat (tím se jen unavíte...) Své zraněné srdíčko si pohladit, mámě odpustit, že se tak chová (ona to halt jinak nedovede) Vy skutečně máte svůj život, tak si ho dovolte žít s radostí bez ohledu na názor mamky - její názor nechte v jejích polí a do svého ho nepouštějte... Přeji vše dobré a držím palce.

Monika píše: (16. 5. 2011, 5.49)

Dobrý den,
je mi 22 let.
V 17 jsem si našla přítele, kterého miluju, hodného, milého, vždcky když jsem potřebovala, tak mi pomohl, podržel mě,prostě takový ideální chlap.. Moje rodina ho přijala, má ho ráda.
Byli jsme spolu 4,5 roku až jsem měla nepřekonatelnou potřebu jít za jiným. užít si, dokud jsem mladá, zkusit něco jiného.. Jenže už po 14 dnech jsem si uvědomila,že jsem udělala blbost a chci ho zpátky. Kupa lidí mi říká, že je to jen ze zvyku, že ho nemiluju, ale jen jsem si na něj zvykla a teď ho chci zpátky jenom abych nebyla sama, že láska už to není. Dokonce i moji kamarádi mu říkají ať se ke mě nevrací, že by to nedělalo dobrotu.
On má svojí hlavu, vídáme se pořád, ale jen jako kamarádi, řekl mi, že se ke mě teď vrátit nemůže, po tom co jsem mu udělala, ale že mě má pořád strašně rád. Já ho chápu, sice máme každý svoje kamarády, ale většinu našeho vztahu jsme trávili spolu a on si teď chce užít, poznat něco jiného.
Od našeho rozchodu uběhlo čtvrt roku a já jsem psychicky na dně... Nejím, nespím, pořád brečím, v práci jsem si nadělala docela dost problémů právě kvůli chování, které logicky po týdnech nevyspání muselo
přijít, jsem protivná, nepříjemná, neochotná kolegům poradit. Nevím, jestli tohle dokážu zvládnout sama, nebráním se ani jít někam vyhledat pomoc.. Hlavně už chci z tohohle začarovaného kruhu ven..
Díky za radu

Odpověď: (20. 5. 2011, 19.00)

Milá Moniko,
tím, že člověk nebude spát a jíst a bude se trápit realitu nezmění, to právě víte a proto asi píšete, že? Je potřeba tedy přijmout realitu - smířit se s tím, že v tuto chvíli se musíte postarat i o své citové potřeby sama... osamostatnit se od něj, důvěřovat sobě, že můžeš žít kvalitní život i bez milostného vztahu s přítelem. Je potřeba opečovat sebe a uvolnit poutu. Pokud budete chtít, ráda v té souvislosti s Vámi budu spolupracovat např. řízenou meditací... Držím palce.

Markéta píše: (16. 5. 2011, 1.37)

Dobrý den,
je mi 24, studuji na VŠ bakalářský obor již 6. rokem místo klasických tří. Problém nastal pravděpodobně v souvislosti s onemocněním mé o 2 roky mladší sestry (anorexie) před 5 lety. Bylo to s ní vážné a já se od toho nedokázala odpoutat a soustředit se na studium. Zkoušky se mi hromadily a já je začala přesouvat do dalšího semestru/ročníku. Jelikož jsem si ale tento obor "vysnila", tak jsem se neustále snažila všechno dohnat, nerelaxovala jsem - učila jsem se vkuse i přes prázdniny. Do 3. ročníku jsem už vstupovala s 4 neudělanými předměty z 2. ročníku. Stále jsem doufala, že se mi to podaří stáhnout, když zaberu.. avšak toto moje přemrštěné snažení vyústilo v to, že mozek řekl dost a já jsem přestala být schopna soustředit se na učení - byla jsem dlouhodobě naprosto vyčerpaná, všechno mi trvalo mnohonásobně déle než obvykle. V takovém stavu jsem se nebyla schopna pořádně na zkoušky připraviit, přesto jsem na ně šla - neměla jsem jinou možnost (nebo spíš jsem jinou neviděla - nějaké přerušení studia jsem si vůbec nepřipouštěla) a tak jsem během zkouškového udělala minimum zkoušek a musela jsem se smířit s tím, že si ročník zopakuju. Uvědomila jsem si, že dělám něco špatně a tak jsem do dalšího akademického roku vstoupila s tím, že se sebou začnu něco dělat - dostatečně relaxovat, zdravá životospráva.. scénář se bohužel opakoval - sice jsem relaxovala, pravidelně chodila spát a neponocovala, učila se, ale za celý rok se mi podařilo udělat jen jedinou zkoušku. Začala jsem upadat do depresí a taky se vyostřily vztahy mezi mnou a rodiči.. pro uklidnění situace a i kvůli své bezradnosti jsem vyhledala psychologa a později i psychiatra.. začla jsem s užíváním antidepresiv. Cítila jsem se po nich klidnější a opět jsem si začla více věřit. Jenže AD na mě měla i negativní vliv - byla jsem po nich jako omámená a opět jsem se nedokázala dostatečně soustředit, ale bylo mi doporučeno nepřerušovat užívání.. tak jsem je tedy dál užívala (celkem asi rok). Teď jsem stále ve 3. ročníku (už počtvrté), myslím, že mi AD i psycholožka pomohly.. učení mi jde výrazně lépe.. věřím, že to letos zvládnu, že se dostanu ke státnicím a úspěšně dostuduju. Ale tomuto už bohužel rodiče moc nevěří a mě svými poznámkami ubíjí. Navíc mi řekli, že jakmile letos dostuduju nebo ne, tak že si musím do měsíce najít práci a je jim jedno co, klidně i "vytírat hajzly", že mě dál živit nebudou. Trochu se o nabídku práce zajímám (svůj a příbuzné obory) a vím, že nabídek práce je poskrovnu (celorepublikově) a o absolventy moc nestojí.. bojím se, že do měsíce neseženu práci odpovídající aspoň trošku mému vzdělání a že opravdu skončím někde jako uklízečka, nebo v lepším případě u pásu.. jsem z toho zoufalá, špatně spím, v noci se budím.. pociťuji lehčí formu deprese. Myslela jsem, že mí rodiče ví, že nepatřím k těm, kteří se nemají zájem osamostatnit, a proto mě toto jejich ultimátum pořádně zarazilo, mrzí.. zklamali mě.. jako by nevěděli jak je dnešní doba složitá:-( Vůbec tomu nerozumím, třebaže se snažím. Vesměs se mi snažili být vždy oporou. Byla bych moc ráda za radu, jak na toto jejich rozhodnutí nahlížet (je jejich postoj oprávněný?), popř. jak je přimět k nějakému rozumnému kompromisu a především jak se v těchto obavách, co bude, neutápět. Mockrát děkuji. M

Odpověď: (20. 5. 2011, 18.51)

Milá Markétko,
i když je to těžké, doporučuji naučit se nevnímat bodavé věty od rodičů... Udržovat soustředění na sebe, na své cíle a pohodu. V tom duchu se věnovat na to důležité tady a ted - tj. dokončení studia... důvěřovat tomu, že vše plyne a poplyne tak, jak má. Ty jednáš v souladu s tím, co v tuto chvíli je možné... poznámky rodičů do sebe nevpouštěj a jen je pozoruj... (rodičům můžeš říci: ano, vím o vašem přání, činím v té věci co mohu...) Držím palce.

lucinka píše: (10. 5. 2011, 19.48)

Dobrý den mám problém s kamarádkou jsme od 1. třídy nej kámošky a ona nám to skazí jedna kamarádka (byla za ni dosud považována)ale už tomu tak není prostě nevím co s tím děkuji za radu  

                         Naschledanou

Odpověď: (13. 5. 2011, 17.41)

Milá Lucinko,
ráda bych ti poradila, ale  moc nerozumím tomu, oč jde... I když to je pro dívky náročné, lze se kamarádit více než ve dvou... Vztahy se mění, to tak bývá...
Přeji pěkné dny

maminka-nemaminka píše: (10. 5. 2011, 15.53)

Dobrý den,
mám velký problém. Jsem na mateřské a mám 19měsíčního syna. Snažím se mu vysvětlovat věci co smí a co ne. Ale když už je to moc dlouho tak navydržím a bouchnu a dám mu na prdel a i po něm křičím. Pak se na něj nemůžu ani podívat. Prostě výchovu nezvládám. Jsem výbušný člověk a ničím tím mé okolí. Jsem pak naštvaná sama na sebe. Naštve mě i maličkost a už to jede. Myslíte, že je můj problém už tak závažný, že mám vyhledat pomoc psychologa? Už nevím, jak to řešit. Sama to asi nezvládnu:-( Děkuji moc za radu.

Odpověď: (13. 5. 2011, 17.38)

Milá maminko,
vážím si toho, že o svém prožívání i o své výchově přemýšlíte. Díte je často výzvou, abychom se v životě naučili nové věci - pro Vás to může být výzva, naučit se pracovat sama se sebou a se svými emocemi. Pokud budete mít chut, můžete mne kontaktovat.
Držím palce.

eva hostasova píše: (10. 5. 2011, 14.01)

mam problem z depresema jak je zvladat 1 jsem natom dobre a 2 je to vykiv jako hrom mam sebevrazedne  nutkani nevim cim to je porat te mi prosim dekuji eva

Odpověď: (13. 5. 2011, 17.33)

Milá E.,
doporučuji zajít za psychiatrem a psychoterapeutem. Antidepresíva pomohu stabilizovat výkyvy - ve spolupráci s psychoterapeutem se naučit zlepšovat svůj emoční stabilitu.
Věřím, že odvahu k péči pro sebe naleznete.

Laivine píše: (10. 5. 2011, 8.49)

Dobrý den,
je mi 21. Ještě před několika lety jsem byla šťastná a měla ráda život. Poslední..asi 3 roky, se mi neustále mění nálada. Vím o sobě, že jsem hodná..a na lidi milá..ale často..i každý den, se nějak přepnu a jsem vzteklá a výbušná a vím, že k tomu nemám důvod..ale to si uvědomím pak, až se uklidním. A je mi líto, že řeknu věci, které bych nikdy neřekla. Z toho jsem hodně špatná..neustále brečím..celé noci. Vůbec nespím..usínám běžně 4 hodiny..pak špatně spím. Záchvaty breku mám neustále. A uvnitř cítím, jako kdybych se měla roztrhnout.
Ubližuje mi, když mi někdo říká, jak jsem bezcená, že jsem k ničemu. Ikdyž si to myslím také.
Nedokážu se zbavit pocitu, že jsem na obtíž.
Pokusila jsem se několikrát o sebevraždu. Normálně na ní nemyslím..ale když jsem v tom "záchvatu" tak nemyslím. Dost často..skoro vždy, když se trápím, řežu se. A vím, že je to špatné..ale v té chvíly mi to nepřijde. Teď si vše uvědomuji, a chtěla bych s tím něco dělat. Ale bojím se zajít za psychologem.
Moc Vás prosím o radu
Děkuji Laivine

Odpověď: (13. 5. 2011, 17.31)

Milá L.,
doporučuji zajít za psychiatrem a psychoterapeutem. Antidepresíva pomohu stabilizovat výkyvy - ve spolupráci s psychoterapeutem se naučit zlepšovat svůj emoční stabilitu.

Bára píše: (10. 5. 2011, 7.13)

Dobrý den,mám 2 letou dceru a půl roční.Máme s manželem velký problém s tou starší dcerkou,má velké návaly vzteku a je dost agresivní.Vzbudí se s křikem kdy kope a mlátí koelm sebe a začne pištět a to třeba i v 1 ráno.Přes den při takovém stavu hází s čím může a chodí schválně budit mladší dceru.Jsem z ní už zoufalá,nevím jak se k ní v takové situaci chovat.Když jí důrazně manžel, nebo já řeknem že se to nedělá tak schválně na řvaní a pištění přidá.Když už zlobí opravdu moc tak jí vemu a dám za dveře do druhého pokoje to začne křičet moja,moja když jí chcu ale vzít tak mě začne bít a kopat.Pokud jí nevemu tak se začne třepat a křičí moja.Někdy mi přijde že se to v ní pere že chce jít ke mě,ale přitom mě odmítá.Poslední týden má už problémy i se spaním pak je přetažená a nedá se s ní vůbec domluvit.Manžela dost často bije mě tolik ne.Nevím jestli ji mám ustupovat nevšímat si jí,nebo být víc důrazná.Děkuji za jakoukoli radu Bára

Odpověď: (13. 5. 2011, 17.28)

Milá Báro,
hledejte spolupráci s léčitelem, kineziologem - sama se pustte do energoinformační práce...

lucinka píše: (9. 5. 2011, 15.21)

Dobrý den víte mám problém ohledně přátelství.Mám tři nejlepší kamarádky a jedna předstírá kamaradství a přitom kámoška není dělá mi naschvály zároveň se mnou je a pak z ničeho nic se po škole ví že se dívám na pohádky a tak dále.Moc vám děkuji za radu už si nevím rady děkuji.

Odpověď: (13. 5. 2011, 17.25)

Milá Lucinko,
kámošce řekněte, co se Vám nelíbí, požádej ji o to, aby to nedělala. Taky s ní můžeš omezit míru kamarádství...