Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Jana, Dada, Reny, Iveta, jandule13, Jana, Petra, Pavel, An

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

JARČA píše: (25. 4. 2011, 20.35)

MÁM DCERU KTERÁ CHODÍ DO TŘETÍ TŘÍDY A NECHÁPE LÁTKU Z UČEBNICE KTEROU PO NICH PANI UČITELKA CHCE

Odpověď: (30. 4. 2011, 9.23)

DOPORUCUJI KONZULTACI - VYSETRENI V PEDAGOGGICKO-PSYCHOLOGICKE PORADNE.

bezejmeny píše: (25. 4. 2011, 20.28)

Dobrý den.
Jsem mladý můž co má již dlouhý vztah s jistou slečnou. Nemáme problémy...nehádáme se, dalo by se říct..že nám to klape. Je hezká ale nad tím bych se trochu pozastavil.. V posledních pár měsících se mi přítelkyně ''jakoby'' moc často nelíbí... nesouhlasím s tím jak se obléká,..začala být líná a do toho celkem i přibrala.. bude to už pár měsíců co se tak změnila.. když jí nabízím pomoc či radu, protože sem celkem aktívní člověk s dobrým vkusem tak se dostanem jen do hádky a rozporů. Už mě to nebaví řešit tak se radši přizpůsobuju. S tímhle mám totiž problém... říká to o mě i okolí.. že jsem moc hodný a obětavý člověk.. Přejdeme asi k jádru problému... v posledních pár týdnech když se procházím po městě a tak...tak mě hodně přitahují slečny které neznám. Někdy mám i různé myšlenky.. :) asi víte.. Je to už celkem dost silné. Občas se prostě cítím.. jakobych měl jít o dům dál.. a najít si někoho jiného.. ale zase na druhou stranu se mi chce i jen užívat... a je mi líto toho vztahu co mám. Nevím jestli bych to vůbec dokázal se s ní rozejít, když ani sám nevím co chci. V posledních dnech se mi velmi líbí jedna dívka.. známe se už déle.. projevujeme k sobě jisté sympatie.. ta slěčna mě vyložene přitahuje a myslím na ní více než na tu se kterou jsem. Je mi to hrozně líto...
Nemůžu v sobě najít odpověď na to jestli svou přítelkyni miluji či je to přechod na kamarádství.
Nevím jestli ... ikdyby se prostě něco stalo .. jestli se s ní dokážu rozejít... a hlavně abych si potom neřekl.. udělal jsem chybu? Chci se k tomu vrátit zpět?

Odpověď: (30. 4. 2011, 9.22)

Milý bezejmenný,
"Občas prostě cítím.. jakobych měl jít o dům dál.. a najít si někoho jiného.. ale zase na druhou stranu se mi chce i jen užívat... a je mi líto toho vztahu co mám."
Pro harmonické partnerství je vhodné, aby partneři byli na obdobném stupni chuti se rozvíjet..., aktivity a vztahu k životu, společnosti... pokud objektivně vnímáte, že partnerka je "jinde"... přejme ji to, ale vaší poviností vůči sobě je jít dál...
Ano, k rozchodům patří kus smutku, bolesti... nezapomeňte si poděkovat za to hezké....
Rozchod by měl být výsledkem vašeho rozhodnutí jít dál  bez ní - to by mělo být primární (nikoliv jiná sukně). Je třeba, abyste za své rozhodnutí vzal plnou zodpovědnost... důvěřoval tomu, že nová životní etapa je pro vás důležitá a nutná...
Držím palce

simona píše: (25. 4. 2011, 20.19)

Dobrý večer. Měla bych dotaz ohledně moje dcerky. Je jí 5 let a má DMO, ale je pouze pohybově omezena, ne mentálně. Můj problém je ve spaní. Když jde večer spinkat tak tam musím spát i já sní, pokud si k ní nelehnu, řve, kříčí i  3 hodiny v kuse. Mezi jedenáctnou v noci až jedné hodiny ráno se probudí, a  pokud se stane, že neležím vedle ní, vstává a hledá mě. Dříve měli pokojíček kde spávali ( mám totiž i 3 letou dceru a ta spinká sama bez problému) a tím  i probouzela sestřičku a ta chodila potom s ní, k nám do ložnice a já zase vstávala a šla je dát do postele, jakmile starší usla, odešla jsem zpět do ložnice a za 2 hodiny jsem starší dceru měla při sobě znova. A takjsem pendloval aspoň 2x za noc každý den. Můžete mi poradit jak na to jít, aby mi holka spala v posteli sama a třeba si pro sebe vyprávěla pohádku nebo zpívala by si, místo toho ustavičného a dlouhého kříku? Jelikož se stěhujeme a tam budou mít každá svůj pokojíček. Když holky spí u babičky, tak mají svůj pokojíček. Mladší mi dá pusinku, chvíli si semnou vykládá a potom řekne, maminko papa - budu sama spinkat - v tom případě odcházím a malá spí. Když příjdu ke starší dceři a dám ji pusinku, tak samosřejmě jenom a jenom pláče - vytrvale a pořád dokola mluví jenom "já chci babičku, já tu sama nechci spát" i když sedím při ní, ale prostě to nepomůže, chce babi a basta. Nepomůže bití, nepomůžou hezké slova, ani pohádka, mele  si prostě pořád svoje až toho docílí, jelikož opravdu to jsou hodiny a hodiny, co ona vydrží křičet.

Odpověď: (30. 4. 2011, 9.12)

Milá Simo,
nemáte to jednoduché... hledala bych šikovného kineziolga, homeopata... Sama se můžet rozvíjet v  psychoenergetických dovednostech...
Držím palce

Mišelka píše: (25. 4. 2011, 19.44)

Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli nejsou k dostání nějaké prášky, aby "mě to bylo jedno".Je mě 24 let.Můj problém spočívá v tom že jsi všechno moc beru a pak na to musím pořád myslet a nemožu se soustředit na něco jiný a chce se mě brečet.Mám problémy v práci, kolegové pořád proti mě něco mají a za všechno možu já.Doma (bydlim s rodiči) je to taky "na prášky" otec je v invalidním důchodě, dělá ze sebe víc nemocnýho než je a doma mu vadim, ale kdybych se odstěhovala (neni kam a nejsou peníze) tak se z něho mamka asi zblázní.Tak se chci zeptat jestli nějaké takové prášky jsou, že ho sním a bude "mě to jedno" nebudu to řešit a nebudu na to myslet.Možete mě napsat jak je sehnat??Děkuji za oodpověď

Odpověď: (30. 4. 2011, 9.09)

Milá Mišelko,
zůstávat doma, protože by se mamka zbláznila - není dobrý důvod... Co pro sebe chcete? proč chcete na svůj život rezignovat? Není to důvod k pláči? Doporučuji, abyste se "pochlapila" a začala pro sebe pracovat - jak v psychorovině tak v reálu... vhodné by bylo nalézt si psychoterapeuta k pravidelné spolupráci.
Pro léky si můžete zajít za psychiatrem... on vám  antidepresíva předepíše...
Držím palce k odvaze postavit se za sebe a svůj život...

Lucy píše: (25. 4. 2011, 19.30)

Dobrý den, už kolikrát jsem si říkala, jestli jsem normální.Je mi 19 a často mám deprese, kolikrát jsem chtěla spáchat sebevraždu, ale jsem prostě srab, měla jsem problémy se sebepoškozováním a alkoholem, přitom k tomu nemám pádný důvod,mám poměrně dobrou rodinu, ale můj život mi přijde bezvýznamný, bez smyslu. téměř každý víkend přijedu domů a celý noci probrečím. Jedině, kdy jsem v pohodě, je ve škole a na intru a to proto, že mám práci, úkoly, učení. Přijde mi, jak kdybych byla rozmazlenej spratek, který to dělá z nudy, protože já nemůžu najít důvod, proč tomu tak je.
Mám problém s navazováním vztahů s druhým pohlavím. Ve svém věku jsem nikdy neměla vážný vztah, vždy jen takové "úlety". dříve mi to nevadilo, ale teď jsem z toho psychicky na dně. Chci mát někoho, komu na mě bude záležet a kdo bude chtít být se mnou, ale pomalu ztrácím naději. Asi je to ve mě a toho se nejvíc bojím.Vždycky mám strach si s někym vyjít sama, mám strach, že to bude "propadák" a že si stejně nebudem rozumět a že to nevyjde. Lidé z okolí mi říkají, že mám malé sešbevědomí a že si nevěřím, ale já nevím, jak z toho ven. Samota mě zabíjí, ale nevím, co má udělat, abych ten blok překonala. Děkuji za každou radu.

Odpověď: (30. 4. 2011, 9.04)

Milá Lucy,
vaši starost nevyřeší jedno psaní na netu... Školního psychologa nemáte? Dobré je rozvíjet pozitivní vztah k sobě - doporučuji inspirativní knihy: Miluj svůj život, Osobní síla. Člověk spokojený se sebou je pro ostatní přitažlivější... A pak nezbyde nic jiného, než překonávat strach, nepodléhat strachu, protože ten vede mimo život... A že něco nevyjde, tak jak si přejeme? Tak je třeba důvěřovat, že to dopadlo tak, jak je to pro Vás dobré, na každé zkušenosti najít něco užitečného... Držím palce.

šubina píše: (25. 4. 2011, 16.48)

Dobrý den,
chtěla jsem vás požádat o radu jak jednat a zacházet s člověkem, který trpí depresí.Jedná se o švagra, který byl přes rok léčen risperidonem a zoloftem a dostával depotní injekce(které nevím). V únoru přestal docházet na i.m. a tbl také přestal brát úplně. V posledním týdnu přestal chodit do práce, téměř nic nejí, odmítá jakékoliv léky a návštěvu lékaře. On sám tvrdí, že je zdráv a když půjde ke své lékařce, pošle ho do léčebny.
Bohužel pokud nezačne brát léky, tak přestane jíst úplně a přestane komunikovat(před rokem tohle prodělal a pak byl hospitalizovám na psychiatrickém odd).Snažíme se mu všichni pomoci, ale marně.Prosím vás o radu, co s ním.Děkuji moc za jakoukoliv radu.

Odpověď: (30. 4. 2011, 8.58)

Milá Š.,
spíše bych to probrala s jeho ošetřujícím lékařem... Pokud je svéprávný, tak nic moc udělat nemůžete, můžete pouze respektovat jeho volbu a když budete mít pocit, že je ohrožen na životě, tak zavolat záchranku... Někdy je možná spolupráce s energoléčitelem.

Lucka píše: (25. 4. 2011, 15.40)

Dobrý den,chtěla bych se poradit jak postupovat v již celkem citlivé a napjaté situaci. Jde o mého bratra (18 let). Nechodí do školy (střední), už asi do 3. v řadě. Rodiče jsou z toho dost na prášky, pořád ho přesouvají ze školy do školy, mají strach, že když ho vyhodí z domu, bude se svýma kámošema krást, brát drogy. Já spíš myslím, že nikdo nevíme, co se mu honí v hlavě. Odhadovat, jak by to dopadlo, prostě nevim...Rozhodně si nemyslím, že přemístění na další školu k něčemu bude.
Navíc trochu to komplikuje naše celková rodinná situace, 3 polonevlastní sourozenci, je o 9 let mladší než můj nevlastní bratr, prostě je to celkem složité. Asi se cítí izolovaný? Fakt nevim. V každém případě už mám pocit, že se rodiče a moje starší sestra tak nějak zasekli a přemýšlejí o něm v kruzích, což ničemu asi neprospívá. Chtěla bych vás požádat o radu, co by bylo nejlepší udělat. Zajít někam společně se poradit? A za kým? A jak to podat? Děkuji.

Odpověď: (30. 4. 2011, 8.51)

Milá Lucko,
vypadá to, že máte docela dobrý pohled zvenčí na situaci... asi pohled z venčí budete muset dotáhnout a prožít si: že se to týká těch zúčastněných osob, o kterých píšete, vy se do toho kruhu nenechte vtáhnout, jen pozorujte... Pokud někdo bude chtít vyhledat pomoc, jistě ji vyhledá... jestli tomu dobře rozumím, tak po Vás nikdo radu nechce a neslyší Vás... pak je třeba to tak vzít navědomí (kolik Vám je? žijete s nimi?)
Držím palce

anad píše: (25. 4. 2011, 13.04)

Dobrý den.
Nechci vás zatěžovat,ale myslím,že bych odbornou pomoc už potřebovala,protože moje problémy mi přerůstají přes hlavu a nic se nedokážu soustředit.Mám dvě dospělé děti,ty jediné mě drží nad vodou.Jenže obě na tyden odjíždí na VS  a mě připadá,že nemam čím naplnit své dny.Dřív jsem jezdila na kole,ale ani to mě neláká.Před rokem jsem se nečekaně seznámila s mladíkem o 15let mladším,dokonce jsem mu začala půjčovat peníze a ta částka se pořádně zakulatila,už kolikrát jsem odmítla pujcovat dal,ale pocit ,ze ho nechávám na pospas mě vždy přemohl a stejně jsem to udělala znovu.Uz to rozhodně neni bláznivá zamilovanost,spiš lítost,nebo abych měla s kym po telefonu promluvit.V práci se mi poslední dobou taky nedaří,jen děti mě drží nad vodou -protozě pracuji ve školce.Připadá mi,že kolegyně se staví proti mě-jedna z nich se čertsvě provdala za zastup.reditele.Neumít nic říct na svou obranu,i kdyz to pak citim jako křivdu a to jsem jako mladší bojovala i za ostatní,za ty kdo byl v nesnázích.Jsem sice léta rozvedená,ale s byvalym mužem jsme měli i po jeho zamilovane epizodě a rozvodu,ke kterému tudíž doslo,vynikající vztah-jako by jsme nemohli bez sebe byt a život nas stejně dal dohromady,i kdyz bydlíme kazdy jinde,ale i společne děti asi udělaly své.A ja to ted vsechno zkazila.Ale i presto neproklínám den co jsem toho ml.muze poznala,protoze si snim rada povidám a stale mame o cem,ale nechci mu sloužit jako banka na penize,má dluhy a to ho dostáva.Ted jsem si uvedomila,jak jsem se rozepsala a to není zdaleka tak dopodrobna jako bych to mohla řici.Poradte mi prosim co s tim,ale na placenou poradnu s psychologem,bych finančně nestačila.Děkuji.

Odpověď: (30. 4. 2011, 8.44)

Milá And,
sloužit jako banka jinému muži skutečně není vhodné... nemyslím, že jste něco zkazila... vše mělo svůj přirozený vývoj... rozvíjet kamarádský vztah s exmanželem je možné?
Jinak vnímám, že skutečně byste potřebovala spolupracovat s člověkem, kterému budete důvěřovat. Užitečná pro Vás může být relaxace... lépe se učí s druhým člověkem, možná by stálo za to, nalézt někoho, s kým na tom budete pracovat - takového člověka byste mohla nalézt v rámci státního systému: a) v psychiatrických centrech b) v pedagogicko-psychologické poradně - můžete zažádat o koučing/supervizi, PPP má odborně vést pedagogické pracovníky, tzn. můžete to mít v rámci zvyšování kvalifikace :), c) poradna pro manželství a mezilidské vztahy - v každém bývalém okresním městě. Také existují: http://www.obcanskeporadny.cz/ V rámci vzdělávání pedagogických pracovníků můžete zažádat o proplacení zajímavého semináře...
Přeji vše dobré

Verca píše: (25. 4. 2011, 12.20)

Dobrý den,často přemýšlím o tom, jeslti jsem vůbec normální...Stačí, aby mě někdo trochu naštval a kromě toho, že mám chuť ho pekně seřvat mám chuť třískat věcma, něco rozbít, někoho zmlátit a nebo si něco udělat.Vím, že to je celkem normální, ale když to dusím(třeba v práci, pak je to ještě horší)...Pak mě napadají myšlenky, jak bych někoho brutálně mučila(např.servala mu nehty a podrápala ho s nima,nažhavila hřebíky a zatloukla mu je do břicha apod.)..Nebo stačí, když vidím, že je kolega v něčem lepší než já. Hlavou mi probíhají myšlenky, které snad nebudu ani zveřejňovat...Myslíte, že to může být způsobeno nadměrným pitím (takové stavy mívám ale jenom za střízliva) nebo jsem prostě nenormální?

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.44)

Milá Verčo,
vaše psychické pochody nepovažuji z pohledu ideální normy za normální. K čemu Vám tato informace je dobrá?

zoufalá píše: (19. 4. 2011, 21.14)

Hezký večer,mám dotaz ohledně mojí dcery,které je téměř 11 let.Dcera má DMO,epilepsii a téměř každý den se pomočuje i několikrát za den a občas se i pokálí.Jsem totálně psychicky na dně a vyčerpaná.V minulosti dcera byla v nemocnici kvůli tomuto problému,ale na nic nepřišly.Dělali různé testy a vyšetření a jejich verdikt zněl,že je dcera zdravá a není jedinný důvod,proč by se to mělo stávat.Pravidelně chodíme na psychologii a tam zjistily,že je opožděná asi o 3 roky,ale neshledali důvod,proč to dělá.Udivuje mě,že to dceři nevadí a že v pomočených věcech chodí,než si toho všimnu.Volali mi i ze školy,že je to neúnosné.Dostává různé tresty v podobě zákazu televize,počítače,nebo psaní trestů,avšak nic nefunguje.Co mám vyzkoušené je to,že jsem jí slíbila kinder vajíčko a to fungovalo třeba týden a pak zase nanovo i přes odměnu.Jsem bezradná.Prosím vás za pomoc a pochopení.S pozdravem Šťastná

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.42)

Milá Z.,
zkusila bych kineziologa...

haknelka píše: (19. 4. 2011, 20.05)

Dobrý den, potřebovala bych poradit jak mám mluvit s manželem, který rozpůjčoval svoje těžce vydělaný peníze kamarádům na dobrý slovo a oni to léta nezplácejí. Nabrali si od něj zboží a manžel už ani přesně neví kolik co stálo a kolik mu vlastně kdo dluží a nechce se mu to zjišťovat a počítat. Když o tom začnu mluvit, tak se na mě rozlítí, že je to jeho problém a pokud ho do něčeho budu tlačit, tak dosáhnu akorát toho, že ho naštvu a tím spíš se nebude snažit to z těch lidí dostat. Prý to jsou jeho pěníze a může si s nima dělat co chce a nic mi do toho není. Každou chvíli, ale poslouchám, že tohle se nemůže koupit a tamto udělat, protože chybí peníze. Vždy se kolem dluhů u nás strhne velká hádka a já jsem ta špatná a několik dní se na mě dívá jak na prašivou. Přitom je to člověk, který má rodinu na 1.místě a pokud něčeho chci dosáhnout, tak vždycky musím zatlačit. V tomhle případě ho ovšem přivádím k zuřivosti, ale vím že kdybych nerozdmýchávala ohen, tak to neřeší vůbec. Takhle mám občas šanci, že pro to přeci jen něco udělá. Velice mě to ale unavuje a vyčerpává. Děkuji za odpověd.

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.41)

Milá H.,
manžel Vám srozumitelně říká: "nechci to řešit a zjištovat počítat.  Je to můj  problém a pokud mne budeš  do něčeho  tlačit, tak dosáhneš akorát toho, že mne naštveš a tím spíš se nebudu snažit to z těch lidí dostat." Jeho sdělení považuji za srozumitelné. Manžel patrně žije přítomností, pokud se poučil a v současnosti již peníze nepůjčuje, nechala bych to být... jinak si zajistěte majetkové vypořádání. Hospodaření na dluh - půjčování - je cesta do "pekel", což potvrzuje celá společnost...  Peníze můžeme spíše dát, než je půjčit - Vašeho manžela chápu, protože cítí, že bude vynakládat energii nadále nevratně (protože to nemá dokladováno) a tím svůj deficit posilovat, což nechce... žití v přítomnoti je to důležité...

Martina... píše: (19. 4. 2011, 19.39)

Dobrý den, mám takový problém, není to zcela malý problém. Nerozumím s s mojí mámou.. Prostě mi pořád vadí,dkyž po mě něco chce. např. Ukliď si pokoj. Utři nádobí. Vysaj. a nebo když po mě řve,že nic neudělám.Mě vadí když mě někdo tímto typem "buzeruje",Protože jsem strašně panovačná. Teďka jsme měli spolu menší výstup,když jsem "prej" pomalu utírala nádobí.. Vyjela po mě a liskla mi..Když jsem něco hledala, našla jsem na mé jméno žádanku od doktorky na psychologické vyšetření. Když jsem se o tom bavila s mamkou, říkala,že to bude nejlepší když to skusíme,ať víme ,jestli je chyba ve mě nebo v ní. Ale já se strašně bojím ,že se to doví "kamarádky" na baterky ve škole a pak se to dozví i další.. Prosím poraďte co máme dělat..

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.34)

Milá Marti,
vzhledem k tomu, že dělám, co dělám, tak spolupráci s psychologem považuji za naprostou samozřejmost, samozřejmostí je také diskrétnost, tak od ní by se to holky dozvědět skutečně neměly... Psycholog obvykle nehledá, kde je chyba, ale jak lze změnit situaci k lepšímu... hledání viníka není cesta ke klidu... Přála bych ti, aby ti návštěva s psychologem přinesla užitek.... (můžete společně s mamkou studovat knihy o komunikaci....)

silvie.m píše: (19. 4. 2011, 12.45)

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na dceru, je jí 17 a chodí na střední pedagogickou školu. Má problémy ve škole, téměř všichni učitelé mi říkají, že je těžký introvert a nechce komunikovat.A když už promluví tak potichu. Ona sama říká, že se některých učitelů bojí a i když látku umí a má být zkoušená (kamarádka jí vyzkouší o přestávce a ona to umí) tak u tabule ze sebe nic nedostane. Pokud má nerozhodnou známku tak opravu nezvládne. Ty samé problémy měla i na základní škole, kde teda prolezla jak se říká s odřenýma ušima. Na základní škole neměla ani kamarádku. Tady na té škole je spokojená, líbí se jí tam a má už i kamarádky. Sama je z toho neštˇastná, sice se zlepšila oproti základní škole, ale já se bojím jak by zvládla maturitu, která jí čeká za 2 roky, když u tabule nic neřekne natož před porotou. Máme navštívit psychologa?
Děkuji za odpověd´ silvie

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.29)

Ano, spolupráce (několik návštěv) s psychoterapeutem je vhodná.

renda píše: (19. 4. 2011, 8.08)

dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně nevlastního pětiletého syna. Je v péči mého přítele od června 2009, do té doby žil se svou matkou v dost děsivém prostředí - mezi romy, v dome kde na podlahách je jen beton, navic je blonďáček, takže mezi romy byl dost šikanován. když k nám přišel, měl problémy s častým pomočováním. to se srovnalo, ale po jeho nástupu do školky (loňského dubna) se střídají období, kdy se třeba měsíc nepočurá ani jednou a pak se třeba měsíc počurává denně. To by byl tedy první dotaz (co s tím?). A potom máme měsíčního chlapečka a v poslední době začal starší hrozně lhát. Ale strašně. Z nudy vyvádí doma hlouposti (př. hraje si s fotoaparátem, s počítačem, s přímotopy) to bych ještě pochopila, ale opět se pomočuje, ale hlavně to vše zapírá a to tak tvrdošíjně, že by mě málem přesvědčil,že jsem např přímotop přepla sama. i přesto že je kolikrát jasné že to nikdo jiný být nemohl, nepřizná se, ani po vysvětlení proč vím že to byl on. Přítel tyto lži řeší výpraskem, jenže změna žádná a já si myslím, že málem denní výprasky nic neřeší, spíš naopak. prosím mohl byste mi poradit?

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.28)

Milá Rendo,
doporučuji návštěvu celé rodiny rodinného terapeuta a spolupráci s dětským psychologem. I spolupráce s  kineziologem  by mohla být užitečná. Pravděpoodobně Vás čeká několikaletá soustavná práce... Pusťte se do ní, prosím, pečlivě, vytrvale a s vnitřní opravdovostí. Chápu, že toho máte hodně. Držím palce...

lucka12 píše: (18. 4. 2011, 16.09)

Dobrý den je možné že vždycky z neděle na pondělí nespím?už je tomu asi 3 měsíce moc děkuji za radu.

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.24)

čaj s medem a mlíkem ;)
pro konkrétnější řešení se budete muset problémem zabývat trochu podrobněji.

hana píše: (18. 4. 2011, 16.04)

Dobrý den.Mám 8 letého syna a 5 letého syna.Ten starší je VŽDYpo návratu od otce neskutečně agresivní.Do všeho a do všech kope,mlátí,hází židlema surově tluče mladšího syna(ten taky jezdí k otci,ale po návratu je ok).Dokonce dnes ho mlátil švihadlem přez záda a když chtěl ten mladší utéct,kopal do něj.Jeho nezvladatelnost trvá vždy tak 4 dny.Pak se začíná srovnávat,až tato agrese vymizí a zase jedou k otci...atd.....Vrací se jak z jiného světa.Je tam vždy 4 dny.Ale příjde mi jako by tam nebyly hranice v chování.Po těch 4 dnech se vůbec nekontroluje,ani mezi lidma.Jsme objednaní k dětskému psychologovi,ale nejbližší termín je až někdy v září.Netuším jestli ho budu do té doby zvládat.Mezi tím bude půlku prázdnin u otce...Podotýkám,že otec se dopuštěl domácího násilí,proto s ním od narození druhého syna nežiju.

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.23)

Milá Hani,
nevěřím, že nenaleznete dětského psychologa dříve... Existují i jiní než kam jste se objednala... Jednala bych rychle, aktivní spolupráci s dětským psychologem, závěr z vyšetření, žádost o soud... po té, bude-li nutné i soudněznalecký posudek...
Přeji vše dobré a držím palce.

Amelia píše: (18. 4. 2011, 12.44)

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na jednu věc, postupem času jsem si uvědomila, že se ve mě objevil nějaký psychický problém, nevím čím je dycky vyvolán nebo proč se vlastně objevil, tak mě napadlo se obrátit na Vás a zeptat se na koho se mám obrátit já,jestli na psychologa nebo psychiatra ? Nemám v tomdle směru vůbec žádné zkušenosti. Myslím si, že mám problém,že při malém nezdaru mám pocit, že je všechno v háji,svýrá mě takovej pocit, že jsem na všechno sama ikdyž to tak vlastně není, zničeho nic se rozbrečím,a jsem schopná brečet celou noc,už prostě nevím jak dál a jsem ráda, že si uvědomuju nějaký problém, který ve mě prostě je a už to vážně psychycky nezvládám, jsem pak ošklivá na své blízké. Chtěla,bych aby si někdo pomohl. Děkuji !!!

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.20)

Milá Amélie,
doporučuji spolupracovat s psychoterapeutem. Mmj. pro vnitřní sílu je třeba být v harmonii sama se sebou, důvěřovat sobě,  - do toho patří i to, přijmout svou samotu. K dospělosti patří: "Uspokojovat všechny svoje potřeby sama." Pokud mi někdo pomůže, mohu to přijmout s vděčností jako dar :).
Pokud budete mít chuť, můžete se objednat a vaše citlivé místo můžeme poznat a promeditovat.
Přeji vše dobré.

veronika píše: (18. 4. 2011, 10.35)

Dobý den je mi 18 let a mám takový hdne velký problem:( ..Mám přítele jsme spolu přes rok a půl a mojí vinou se to před rokem zkomplikovalo..mojí vinou s jiným mužempo roce mi rekl ze je konec a ja nevim jak se s tim mam srovnat po te udalosti... taky mi rekl ze me taky podvedl po te co ja  asi o pul roku pozdeji on me,ale nejak sem to brala kdyz ja tak on ale jen jednou v tom mu věřím..je to moje vina sem hrozne zarlivá a nevím co s tim mám udělat je mi ze sebe špatně taky sem dost velký cholerik všechno mě hned naštve a v tom přichoduu adrenalinu mam problem takovy ze nadavam a nekdy to i tvrdeji bouchnu do ramen atd... nevim jak se mam změnit tahle povaha moje me rozciluje a chci aby s nim vse bylo v poradku ..tímhle mím chováním sem ho od sebe odehnala poradte mi prosim co mam delat sem zoufala:(..a taky se často rozbrečim kvuli tomu co hnusnyho mi rekne ..rikal ze uz na me zacina mit averzi jako na svého otce :( jak to mam spravit?? vzdycky kdyz sem ho ja poodvedla tak se mi zdali s ny ze je s jinou zenou ze s ni neco dela probouzela sem splacem i kdyz sme spali vedle sebe hrozne ho miluji a nechci ho ztratit..vzdykcy sme mu rikala ze se zemnim ze se budu snazit ale uz mi neveri ze to dokazu..utíká ode me kdyz sem u nej ani neprijede domu tak sem tady s rodicema proadte mi jak mam mojí špatnou pohavu zlepsit :( ale asi to uz nepujde ale kdyby to slo byla bych rada...prosímvás poradte mi dekuji moc.pekny den

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.14)

Milá Verunko,
kdybych nevěřila v možnosti zlepšit sama sebe, nemohla bych dělat to, co dělám. Dporučuji spolupráci s psychoterapeutem, se kterým si stanovíte priority ke zlepšení, třeba naleznete souvislosti/mechanismy, které změnu stěžují... a budete spolu realizovat kroky, které ke změně povedou. Změnu ke své proměně je dobré podstoupit primárně kvůli sobě. Držím palce (pokud budete chtít, můžete mne samozřejmě kontaktovat).

Laura píše: (18. 4. 2011, 0.08)

Dobrý den,
nerozumím svému chování...jsem introvert, málomluvná, mám pocit méněcennosti..ve školce jsem rok s nikým nepromluvila, všude vždycky na okraji kolektivu..teď studuji druhým rokem VŠ, takže jsem mimo domov..jenže kromě strachu ze školy je pro mě obrovský stres i běžné nakupování, jízda MHD nebo telefonování..před spolužáky se schovávám a vyhýbám se jim jen aby mě nezahlédli, pokud se na mě někdo dívá, v ten moment se rozklepu a nejsem schopna urovnat  myšlenky a soustředit se na práci..nemohu chodit do menzy, protože se mezi ostatními nedokážu najíst..už se mi několikrát stalo, že jsem napsala vymyšlenou omluvenku, jen abych nemusela na vyučování mezi lidi..to přeci nejsou stresy, které má v dnešní době každý..když musím ven, tak mě to úplně sváže a dělám vše proto, abych nikam nemusela..vím, že moje chování je naprosto hloupé, ale já prostě jinak nemůžu..není to nějaká psychická porucha?? Nebo je to jen moje slabost..??
Moc děkuji za odpověď

Odpověď: (25. 4. 2011, 12.08)

Milá Lauro,
můžeme mluvit o sociofobii, pokud Vám úzkosti takto komplikují život doporučuji kombinovat léčbu medikací s psychoterapií (jak KBT, tak léčebnými meditacemi). Pokud budete mít chuť, můžete mne kontaktovat...
Držím palce.

hanulka87 píše: (12. 4. 2011, 20.02)

dobry denmam dotaz mam syna 4 roky  uz tyden ma nocni mury a place mi ze spani.ve skolce se  pri spani pocura a ted i kdyz jen lezi a nespi a v  noci taky ma tvrde spani.aby ste byl v obraze sem rozvedena malemu byl 1rok kdyz sme od otce odesli ted mame mezi sebou rozepre kvuli alimentum a malemu rekl ze ho nechce vydet a ze si ho brat nebude chodi stale jak telicko bez duse a porad mu vola ze je blb ve skolce se mu deti smaly ze nema tatinka doma.Mam ted noveho manzela a tenmaleho ma rad jako vlastniho malej za nim dokonce prisel a domluvili se ze mu bude rikat tati ale i tak to neni on nevim co se snim deje ale curani uz sme zvladali a vse bylo ok ale ted zrazu zacal znouvu a nocni mury ty nikdy nemival a ted se budi a place do polstare tak aby nebyl slyset a nebo stoji u skrine a place.prosim poradte co snim mam delat??dekuji

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.53)

Vyhledejte homeopata a kineziologa...

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >