Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

mufka píše: (12. 4. 2011, 18.08)

Dobrý den, chtěla bych se pozeptat, kdesi jsem slyšela že ve výchově dětí se odráží výchova rodičů. Mám totiž problém, když jsem byla malá tak u nás panovala výchova tvrdou rukou táty, spíše bych řekla že jen u mě, máma se moc nezapojovala do výchovy aspoň u mě ne. A obávám se že tato výchova se projevuje i u mne při výchově pětileté dcery. Nejhorší to bývá když manžel má odpolední. Nevím co je k nepochopení, když řeknu že ji nenávidím. Prostě si nemůžu pomoct opravdu k ní nic necítím nemám ji ráda, už jsem to řešila asi před 4 roky, a stejně se nic nezměnilo. Mezitím se nám narodila druhá dcera a kní se chovám trošku lépe než ke starší. Když starší dcera neposlouchá, nebo neudělá co požaduji tak vybuchnu. Mám tendeci ji velmi ubližovat někdy až tak moc, že se bojím že ji někdy ublížím tak že bych toho mohla litovat. Když jsem na dně tak uvažuji jak nejrychleji odejít ze života abych nemusela být tady a už ji neubližovat. Někdy malou chytnu  pod krkem prostě ji přidusím a pak jdu se jí omluvit. Můj muž by to nepochopil a myslím že ani chápat nechce. Vždy mi je nejlíp večer, když celý byt se ztiší a všichni spokojeně spí. Někdy bych chtěla i mámě říct co udělala špatně, ale na to nemám odvahu. Teď co mám dvě děti tak se strašně najednou zajímá o to jak se mám ptá se na spoustu věcí, ale když jsem byla malá tak se více zajímala  o mé dva starší bráchy a vůbec se nezajímala jaké mám potíže. Celé dětství jsem si myslela, že to co se mi děje je normální v každé rodině, ale když jsem byla starší tak teprve jsem pochopila, že to správné není. Vím píšu trochu zmateně, ale myslím že všechno se vším souvisí. Co si pamatuji od dětství jsem byla svým vlastním bráchou a strejdou zneužívaná. Pak mě brácha v 17 znásilnil a máma měla takovou drzost vše hodit na mého přítele, se kterým jsem se v ten den vůbec neviděla. Tak se snažím své holky před ním chránit a zatím se daří. Spíše potřebuji poradit jak mám zvládnout návaly zlosti, které nedokážu zvládat. Děkuji.

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.52)

Učte se milovat, meditujte na tuto schopnost, rozvíjejte tuto schopnost... www.konstelace.info - vhodná součást terapie...

Petra píše: (12. 4. 2011, 11.48)

Dobrý den, má kamarádka je svobodná matka, sama vychovává 6 letého syna a před rokem jí byla svěřema do opatrovnictví i její sestřenice, které zemřeli oba rodiče. Bydlí v bytě 2+1  a nyní si našla i přítele s kterým chtějí začít společně bydlet.Byt jim byl tedy malý. Její rodiče navrhli že si spolu byty vymění, jelikož rodiče mají 3+1. Rodiče to sami navrhli, domluvili se že si byt zrekonstuují a pak se vše přepíše. kamardáka s přítelem si už do bytu rodičů nastěhovali všechny věci, přítel už začal svůj byt pronajímat, byt rodičů vymalovali a opravili a nyní rodiče couvli že s výměnou nesouhlasí a že jim dávají 2 měsíce na vystěhování. pravděpodobně se jim nelíbí přítel mé kamardáky a cítí se uražení že při rekonstrukci se jich nepatli co mouhou a nemohou vyhodit apod. Nevím jak jí poradit, podržet a ujistiti že vše se v dobré obrátí. Ona sma to od rodičů nečekala a neví te´d jak má s nimi jednat. Vždy na ně byl spoleh a teď jí zradili. Chcese jim mstít a nechce jim dávat vnouče apod. prosím poraďte....

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.42)

Milá Petro,
rozčarování kamarádky plně chápeme... pomsta dál roztáčí zlo...- nedoporučuji.
Vy jste kamarádka a poslání kamarádky je přijímat kamarádku takovu, jaká je, být svědkem - nemusíte ji nic radit, jen vyslechnout a provázet... (když s rodiči nebude chvíli mluvit, divit se jí nebudu...)
Držím palce

Vami píše: (12. 4. 2011, 9.00)

Dobrý den, potřebovala bych poradit a Vás tím to prosím o tu radu. Mám šťasstné manželství a dvě dcery s nimy mám pěkný vztah. Mů problém je že trpívám pocitem strachu. Před časem jsem měla mladší dceru v nemocnici a nechala jsem jí tam samotnout, dcerce je 5 let. Hrozně mě to trápí malá to bere dobře a žádné špatné vzpomínky z toho nemá ani trauma jen mě to hrozně trápí a mám z toho pocit jako selhání a nevím jak si s tím poradit. Na duši mám takovou divnou tíhu a strach.

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.38)

Odpouštím si - jinak to nešlo - odpouštím si... život je v pořádku takový, jaký je...

Rocky Marciano píše: (11. 4. 2011, 21.45)

Dobrý den, mám problémy s povahou, jsem moc veliký cholerik, a nevím si rady, dokáže mě rozhodit cokoliv, když se naštvu, tak bych něco rozbíjel, mám obsolutně jiný myšlenky, trvá mi několik minut, než se uklidním, pak je vše v pořádku, jednoduchý přiklad osoba, která je mi velice blízká, mě nějakým způsobem naštve špatným chovaním vůči mě, má reakce je, že se mi zvýší adrenalin v těle, a začnu vyslovovat slova, který bych nikdy neřekl, nevím, jak se tomu mám vyvarovat, protože mě to hrozně rozčiluje, někdy mám pocity, jako kdybych tomu člověku, chtěl nějakým způsobem úblížit, ať už fyzicky nebo psychicky. Díky za odpověd

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.36)

Ráda s Vámi budu spolupracovat, pokud si přejete své reakce změnit...

vyžle píše: (11. 4. 2011, 18.12)

jsem žárlivý , co s tím ? děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.34)

Plzák; Othelon ...
prosím

aktak píše: (11. 4. 2011, 12.55)

prosím,jak se dostat z neštastného manželství?je mi 28let,manželovi 34.máme 2 a 6leté deti.manžel je úžasný  chlap a otec mých detí,je pečlivý,hodný a má veliké srdce.bohužel...každý jsme z rozvrácené rodiny,tradiční rodina nám nic neříka.chtěli jsme ideál,to co nám rodiče dát nemohli..Je mi líto našich detí,nedokážeme spolu žít,hádame se,já jsem frustrovaná na MD,žijeme v zahraničí kde nikoho neznáme.jenom manžel má kolegy..byl to krásny vztah a čím dál se blíži k nenávisti.Máme všechno,nejsme chudobní,zdraví nám nechybí,máme úžasné krásne a rozumné holky..máme i lásku,ale nemáme porozumění k sobe,manžel nehodlá problémy řešit,nerád mluví o sobě,je introvert,já problémy chci řešit,hledat příčinu,on má tehdy pocit,že jenom vyrývam,že se chci hádat..přitom chci jenom mluvit a něco vyřešit..strašne mě mrzí že když nejsou problémy uděláme si je samy.Nikdo z nás nikdy druhého nepodvedl,jsme spolu 8let,oba jsme sami sobě prvními partnery.Jak zachránit manželství?Jak najít důveru?Jak vyřešit probLémy když jeden je řešit nechce?uznávam svuj díl viny-jsem ochotná když to přeženu omluvit se,skutečne upřimne a mé viny nejsou nějak tíživé,jsou to viny běžné ženy...snažím se být hodnou matkou,myslím,že deti vychovávame s  láskou,ONI SAÉ JSOU NÁM DŮKAZEM,ŽE NEJSME ŠPATNÍ LIDÉ,RODIČE,JENOM JE PROBLÉM V NAŠEM SOUŽITÍ..myslím,že vina pocházi ze mne,mám nízke sebevedomí,sebeúctu.jsem strašne nefvozni,dominantní,možná až perfekconistka,.ponižuji se..vnímam to tak,že jsem náš vztah tak trochu dala do téhle situace já.na druhou stranu mi chybí porozumění od manžela,chybí mi přivonutí,pohlazení,projevy pozornosti,projevy lásky..i když náš vztah byl v počátcích,manžel nikdy nebyl dobyvatel srdcí,nikdy nejak o mne nepečoval..mám pocit,že lásku dostávám jenom od dětí...nevím ani proč jsem píšu,ale trápim se:-(bojím se,že naše manželství zahodíme jenom tak za hlavu,že bez boje vzdáme to,v co jsme věřili..jak nám pomoci?máme malou dceru,nemůžeme nikam chodit,do poradny..protože nám ji nemá kdo hlídat a myslím,že i když je manžel lékař,na psychologa by sám nikdy nepřistoupil..nevedel by mluvit o sobe s někým jiným..jak to vidíte?co poradíte?moc vám děkuji..

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.34)

Milá atak;),
oceňuji, že o sobě přemýšlíte, že  uvažujete o sobě i vztahu v souvislostech...
Co pro sebe uděláte...?
Jsou dva typy lidí: Ti, kteří hledají důvody, proč to nejde a ti, kteří nalézají a realizují řešení...
Přeji še dobré

Jana píše: (11. 4. 2011, 12.43)

Dobrý den,
je mi 30let, jsem 4 roky vdaná, mám syna 3roky a dceru 5měsíců. Jsem finančně zajištěná. Manžel je o 13let starší a úspěšný manažer. Brali jsme se z lásky po 3letech. Když jsem otěhotněla poprvé,bylo těhotenství rizikové a od cca 6měsíce jsem přestala pracovat. Manžela můj stav nezajímal, zabezpečil mě finančně, chodil domů v noci a věnoval se svému novému koníčku - běžeckému maratonu. Měla jsem pocit, že se i stydí za mých pár kilo navíc. Snažila jsem se komunikovat, ale neměl zájem, nechtěl nikam doprovázet atd. Začala jsem se připravovat na to, že nebude mít zájem ani o dítě. Přesto jsem ho požádala o účast při porodu a doufala, že se vše tímto okamžikem změní. U porodu si manžel vše uvědomil, podpořil mě a byl to opět on. Syn byl poté vážné nemocný a toto nás stmelilo. Odpustila jsem. Když byl synovi rok, začal se opět chovat divně. Tušila jsem a našla velmi osobní korespondenci na pc s jeho kolegyní. Chtěla jsem rozvod. Manžel se svěřil mé mamince a ta mu pomohla mě získat zpět. Dost to se mnou zamávalo, ale mám silnou osobnost, takže jsem to zvládla. Rok poté jsem neplánovaně otěhotněla. Báječné těhotenství, byla jsem šťastná za náš vztah. Po porodu dcery jsem se rychle "dala" dohromady. Celé okolí mi závidí úspěšný život i vzhled.... Nicméně se manžel začal uzavírat, být nervóznější a opět se mi vrátilo mé staré tušení. Snažila jsem se komunikovat, k ničemu to nevedlo. Byl s rodinou nerad, i když děti miluje a umí být ten nejlepší táta. Uzavřel se do sebe a žili jsme dva měsíce život vedle sebe a né spolu. Poté jsem zjistila, že půjčil bez mého vědomí kolegyni 350tis. Nejdříve zatloukal, ale poté řekl, že jsou přátelé. Nevěřím mu. Kdybych byla bezdětná, rozešla bych se. Syn otce zbožňuje. Jaký je názor odborníka?

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.26)

Milá Jano,
rozhodnutí je Vaše... Dělejte to, co cítíte. Při osobní konzultaci bych kladla otázky: Co Vám přinese jedno, druhé, třetí rozhodnutí... Jaké pocity jsou spojené s var. A. a s var. B,C. Jistě chápete, že je to záležitost ineraktivní... Takže máte-li chuť se sejít, jsem Vám k dispozici :) .
Přeji vše dobré.

Gabriela píše: (11. 4. 2011, 12.02)

dobrý den, mám tři děti 18let, 13let a 18měsíců .Ty starší jsou holky. Mám problém s tím že mi holky odmítají s čímkoli pomoci v domácnosti. Domlouvala jsem jim , že jsme velká rodina a že musí pomáhat s úklidem , vlastně se vším co se týká chodu domácnost v rodinném domě. Šla jsem na to po dobrym, nezabralo to a ani po zlým to nejde. Dám příklad, odpadkový koš je plný a ne že by ho vynesly ale dělají hromadu okolo něho. neuklidí si po sobě vůbec nic.Nechci po nich aby dělaly všechno místo mě, ale pomohly samy od sebe. Asi jsem měla zvolit jinou výchovu od mala , teď s tím asi nic nenadělám. Nevím si rady, je toho na mě docela dost a jsem často nepříjemná a nervózní. děkuji za nějakou radu.

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.15)

Milá Gabi,
vypovězte Vaše služby pro ně...
(koš před zamčenými dveřmi..., nevaření, nepraní, nežehlení... nechají-li bordel po té, co si udělají jídlo, nalézt opatření, jak jim to příště znemožnit - klíče na skříních, lednici...) Vše jim předem v klidu oznamte, že pokud se nezmění to a to, bude následovat to a to...
Držím palce a přeji dost sil (vytrvalost, důslednot - vyplatí se) - děláte to pro sebe i pro ně...

verča píše: (11. 4. 2011, 8.37)

Dobrý den. žiji s přítelem už tři roky, máme spolu krásného syna. vše začalo když jsem otěhotněla, partner byl nejprve nadčený ale po měsíci se všechno změnilo, začal víc pít, hulit trávu, vracet se ke starým přátelům, který jsem neměla ráda, celou noc byl pryč a když se vrátil většinou jsem byla já ta špatná která mu říká kde byl a proč a hrubě se ke mě choval. k tomu začal být velice nakloňen dámským nohám a společnosti, fotil potají své kamarádky, doma shromažďoval porno. Neviděla jsem to, nebo spíš nechtěla, i když mi říkal že doufá že spadnu ze schodů já jsem věřila že po narození dítěte bude všechno dobrý a bylo, když se narodil syn tak se přítel změnil, začal normálně hledat práci, nehulil, nepil, byl furt doma a syna si zamiloval a na mě byl jako med. Jenže se to obrátilo, já mu nevěřím, stíhám ho, nechci mu věřit že je jiný vidím v něm toho parchanta, kterého jsem před tím nechtěla vidět. Pořád vyvolám konflikty, rejpu do něj kde byl a co dělal i když vím kde byl, ale napadají mě zlé myšlenky že mi lže, zdá se mi že mi furt lže a nedokáži to přenést přes srdce. neumím ho mít ráda i když ho pořád miluju, cejtím že ho miluju.

Odpověď: (16. 4. 2011, 14.10)

Milá Verčo,
děkuji za vložení do poradny :).
Doporučuji položit si několik otázek:
Chci s ním žít?
Chci s ním žít hezky?
Pokud odpověď zní: Ano, chci s ním žít a hezky, pak bych si položila další otázky: Co mohu změnit já, abychom toho dosáhli? Jak to mám udělat? Jsem ochotná to udělat? Dokážu to sama? Může mi někdo pomoci? Kdo?
(nápověda1: změnit myšlenky, postoj, souzení, přijmout, odpustit, přijmout sebe v tom životním příběhu: jsem tu, protože jsem se rozhodla v něm být, vybrala jsem si to...)
Je možné, že nejdříve je třeba uzdravit zranění...
Můžete mi napsat na email své úvahy...
Přeji vše dobré

Lumpi píše: (4. 4. 2011, 23.14)

Dobrý den,
když čtu přízpěvky níže, připadám si, jako by mi nic ani nebylo a jen si stěžovala. Jsem vychovávaná tím, že nemám dělat histerku a ze sebe chudáčka. Ale teď jsem děsně na dně.
Mám skvělého manžela a dvě báječné děti. Když mi bylo 12, umřel mi bratr a tak nějak jsme na sobě s rodiči docela dost závislý. Když jsme potřebovali bydlení dali nám mý rodiče svůj dům a společnýma silama jsme jim postavili na druhém konci pozemku, tudíž i když každý zvlášť jsme všichni stále spolu.
Je to měsíc co jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem byla se svým teď už 5. měsíčním synem, který měl zánět mozkových blan. Už je sice zdravý, ale pořád jezdíme po různých vyšetření. Bylo by pro mě jednodušší, kdyby se mnou mohl jezdit manžel, ale ten chodí do práce a nemůže si tak často brát volno. Každé vyšetření strašněě vnitřně těžce nesu a snažím se dělat pro syna to nejlepší. Ale podle mé mámy (kterou mám moc ráda a ona nám moc pomáhá) dělám buď moc nebo málo. Vlastně celkově mě rodiče pořád kritizují, pořád nám chtějí radit, ale někdy mě to spíš zžírá. Když jim řeknu, že to tak nechci, tak pořád hustí až nadávám, nebo se urazí oni ale vždy to skončí hádkou, kterou nesu velmi špatně, Můj manžel vždy stojí za mnou a vydí mu, že jsem z toho smutná. Už bych měla být v pohodě, přece mám skvělou rodinu a syn je zdravoučký, ale já se nedokážu uvolnit, pořád břečím a nejsem schopná se vzchopit. Někdy mám pocit, že bych chtěla usnout a už se nikdy nevzbudit. Vím, jsem hysterická.
Taky přemýšlím, jestli bychom se neměli odstěhovat, tady máme krásný domek, který jsme si pozpravovali a museli bychom začít od začátku s dluhama, tak nevím. Možná bych se měla od rodičů odtrhnout ale co když jim tím ublížím.
Moje mám se o nás strašně bojí, takže když dojdeme v létě později domů, tak mi volá kde jsme a potom mi vyčte, jak jsem nezodpovědná, že jsem s šestiletou holkou do deseti venku, jako by to bylo pravidlo, přitom je to zcela výjmečně. Taky všechno řeší celá rodina, moje mamka, její sestra a babička a všichni mi domlouvají jak se mám a nemám chovat. Já vím, že mi chtějí radit, ale já to nezvládám. Cítím děsné výčitky i když dcera má jen chřipku, že jsem selhala. Mám pořád strašný strach že selžu. Než jsem měla děti, tak jsem na tom takhle nebyla, to jsem si věřila. S příchodem dcery to tak nějak nastartovalo a vygradovalo s příchodem syna a posléze jeho nemocí. Např. nás mamčina kolgyně potakala když byl synovi měsíc v obchodáku na nákupech a řešila to celá její práce, taky nás tam potkala ředitelka ze školky dcery a ta to řešila po celé školce a dokonce to řešila i s mou tetou a já se o tom dozvídala od známých i po rodině. Připadám si jako v pavučině a vůbec nevím jak z toho ven. Já vím, je to moje chyba, jsem děsná, asi fakt dělám všechno špatně.
Děkuji.

Odpověď: (10. 4. 2011, 12.31)

Milá Lumpi,
nechci se opakovat ;), ale i pro Vás by mohl být přínosný níže doporučovaný seminář... Jsem si jistá, že se o děti staráte dobře... Potřebujete si dopřát, vystoupit z té pavučiny - můžete si to představit...a pocítit svobodu... Na hranice máte právo, jste sama sobě zodpovědná za své jednání - nikoliv rodičům... Chybovat je lidské a můžeme si to dovolit, kdo nic nedělá, nic nezkazí ... tak se z toho přece nebudene hroutit, že :). Jste nezávislá na mínění druhých... Držím palce. Když budete chtít, ráda Vás podpořím :) .

Malenka píše: (4. 4. 2011, 18.25)

Dobrý den,s přítelem jsem 2 roky,před rokem sám začal s tím že spolu budeme bydlet,a když jsme začali hledat bydlení,tak najednou nebyl čas na stěhování a různé další výmluvy.A uplynul rok a on stále mě ujištuje ,že chce se mnou bydlet ale všechno má svůj čas.Ted se musel stěhovat do nového podnájmu,plánovali jsem,že spolu,ale on bez mého vědomí se přestěhoval sám do malého bytu,kde opravdu nemám možnost se synem bydlet.Ano muselo to být rychle,skoro ze dne na den,ale..Ujištuje mě,že mě miluje,ale asi to jsou jen slova.Nevím.Vždycky chodil pozdě na schůzky,ale ted třeba nepřijde vůbec(nečekám venku,ale doma,kde mě vyzvedává).Je z jiného města,20 km,a ted byl na schůzce ve městě,kde bydlím a měl mě vyzvednout,ale zavolal až za čtyři hodiny po termínu,že už je zpátky doma.Jakoby nic.Netuším,zda mu mám věřit,že mě má rád.Nikdy dříve mě to nedokázal říct do očí.Ted už ano.Ale...Když jsme spolu,je to super,jsme stejná"krevní skupina".Ale to je čím dál méně dní.Já ho miluju,pokud bych ho neměla ráda,dávno,jelikož rozumově to vím,bych s ním nebyla..A ted po tom stěhování jsem se sesypala.Nespím,nejím,jsem naprosto zoufalá,beru to jako "podraz"Může mě vyznávat lásku a přesto nemá zájem??Co mám dělat.Moc prosím o radu.Děkuji a hezký den.PS.Rozejít se nedokážu.

Odpověď: (10. 4. 2011, 12.21)

Milá Malenko,
potřebujete ošetřit sebe, ošetřit srdíčko - dát sebe do klidného středu... Dát klid sama sobě - to může být začátek pro Vaši pohodu - Vaše pohoda, Váš svět není závislý na něm... Přestat čekat... přestat být závislá... Ráda to s Vámi proberu osobně, může se Vám hodit i http://rovena.info/o-lasce-sem… .

Míša píše: (4. 4. 2011, 17.52)

Dobrý den, poslední dobou jsem hodně nervozní, trpím častou změnou nálad, smutkem, pocitem úzkosti. Možná to trochu souvisí i s nastávající maturitou. Chtěla bych poradit nějaké účinné přírodní prášky bez předpisu na nervy. Děkuji předem za odpověď

Odpověď: (10. 4. 2011, 12.17)

to pohledejte např.: na http://prirodni-leciva.cz/

Petr píše: (4. 4. 2011, 17.47)

Dobrý den,chci se zeptat jak poznám že mám stavy úzkosti?párkrát se mi totiž stalo,že jsem při špatné náladě měl docela silné bušení srdce kdy jsem myslel že je po mě.od té doby co se to stalo naposledy ( cca dva týdny ) mám pořád špatnou náladu a pořád se obávám toho že se to vrátí.nevím jestli nemám vyhledat pomoc psychiatra nebo ne.nebo trpím nějakou jinou psychickou poruchou?díky za odpověď.Petr

Odpověď: (10. 4. 2011, 12.15)

Milý Petře,
pokud cítíte, že nejste v harmonii a chcete s tím aktivně něco dělat, doporučuji aktivní spolupráci s psychoterapeutem, pokud budete chtít, můžete se samozřejmě objednat. Psychika je naše, tak jako svaly - je třeba o ně pečovat (i k zubaři se dopručuje zajít 2x do roka ;))
Přeji vše dobré

Honza píše: (4. 4. 2011, 16.22)

Dobrý den,
mám problém se špatnými známkami z matematiky, z desetiminutovek jsem dostal asi sedmkrát 5, z velké písemky také 5. To znamená že ted' ve třičtvrtiletí budu mít 5. Ale problém je hlavně v tom že to nedokážu říct rodičům ještě ani jednu tuto známku nevědí. Mám to takhle se všemi předměty( ale pětku budu mít jen z mat., jinak dvojky a jedničky, chodím na gympl). Bude to asi tím že jsem vrcholový sportovec a na školu kvůli tréninkům není čas. Chci se teda zeptat jak jim to mám říct nebo co mám dělat.

 předem děkuji za odpověd'

Odpověď: (10. 4. 2011, 12.12)

Milý Honzi,
nejprve to řekni sobě do zrcadla a přijmi ten stav, pak to ve stejném klidu řekni rodičům... Uvědom si, že je to situace sice nepříjemná, ale není to tragedie (co by ve srovnání s tím byla amputace ruky či nohy...) Takže seber odvahu k přijetí reality - držím palce :)

Jarda píše: (4. 4. 2011, 16.05)

Dobrý den,
Mám problém s psychikou. Připadá mi že mě hlava vůbec neposlouchá, mívám bloky v komunikaci a vůbec si nevěřím.Někdy se nachytám že se vyhýbám lidem, jen abych s nimi nemusel mluvit, ikdyž se vyhýbat nemusím.
Mám problémy být sám sebou.Nedokážu si prosadit svůj názor. Připadá mi že mě mají všichni za hlupáka a někteří mě ignorují. Nic mě nebaví, chtěl bych si jen užívat život a být štastný.
                          předem díky za odpověď
                          a přeji Hezký den

Odpověď: (10. 4. 2011, 12.09)

Milý Jardo,
nikdo nám nesliboval, že zrzení zde na Zemi je zrození do ráje, kde bychom si mohli jen život užívat :) - samozřejmě, je to stav dosažitelný, ale bez absolvování poznání a změny sama sebe to obvykle nejde... Zvu Vás tímto na:­http://rovena.info/o-lasce-sem…
Budu se těšit, že Vás potkám na cestě...

luckap píše: (4. 4. 2011, 15.57)

Dobrý den mám hodně velky problém.A to že trpím nespavostí je mi teprve 12 let a mamka říká že budeme muset jít k psychologovi ale myslím že to není moc dobrý nápad.Moc sem z tohoto nešťastná.Jdu si lehnout v 10 hodin a usínám až někdy ve 2 hodiny ráno nemluvě o tom že v půl 7. ráno vstávám a to nespím někdy vůbec.tak děkuji za vaši pomoc.děkuji

Odpověď: (10. 4. 2011, 11.51)

Milá Luci,
myslím, že i Ty cítíš nedostatek spánku jako nepříjemný. Vyhledejte třeba kineziologii + další možnosti, které podporují zdravý spánek. Předpokládám, že jsi četla: http://rovena.info/lecba-nespa…
Přeji vše dobré...

petr píše: (4. 4. 2011, 12.30)

nedavno sem psal o problemech s erekci a spredc.ejakulací příčina je čiste psychologicka poradila ste mi ze p. Mayzlikova není ta prava.byl bych rad kdybyste mi potvrdila nebo vyvratila jestli ta pricina muze byt zpusobena tím co se mi tehdy stalo.prijej sem po trech mesicích z prace delal sem v kamerunu a tri mesice sem byl bez sexu po navratu domu sem sinasel v baru zenu mel sem sni hned sex ale trval jen 5 minut hrozne mi vynadala a presentovala muj problem ppotom primo mezi mimi zznamými za par dní sem to zkusil znova ale uz byl problem nejen s ejakulaci 20sekun ale i s erekcí a od te doby se zenam vyhybam a kdy uz tak se pred kazdym sexem modlim a soustredim na to abych vydrzel aspon 20minut ale je to pokazde horsi.muze tedy ta porucha erekce byt zpusobena tady tímhel a vlastne strachem ze selhaní?mel sem moznost mluvit i z jednou kamaradkou delala porno herecku ted ji je 45 let.rekla mi ze sex je hlavne o psichice pokud ma chlap predcasnou ejakulaci a ztrach  s vykonu vyvola to nasledne i potize s erekci a sniží i chut na sex.v tomhle pripade vetsinou staci najit si zenu normalní ktera pokud ma zkusenosti tak vi ze musi v takove situaci chlapa pokude je trochu citlivejsi podrzet pohladit uklidnit to neva to dame do poradku atím když se to jednou dvakrat povede ne treba 20minut v kuse akt hned ale treba jen deset.tak to muze vetsinou nakopne a pak uz se to zlepší i erekce a chut nasex a zvladnu to pry i nekolikrat za den.a ma to pry i jednu malou vyhodu žena mi muze dovolit i veci ktere by normalne treba nedovolila.mohla bi ste mi tvrzeni te pornoherecky potvrdit nebo vyvrat rad bych mel jistotu jako cestou se vydat.

Odpověď: (10. 4. 2011, 11.21)

Ano,
vaše kamarádka má pravdu...  doporučuji, abyste podstoupil abreakci... a přestal z milování dělat honbu za výkonem...
Přeji vše dobré

Edita píše: (4. 4. 2011, 9.32)

Dobrý den,
měla bych takový dotaz.... Naše rodina se setkává s alkoholem víc, než je zdrávo... Bohužel to zašlo až tak daleko, že bratr, který žije u rodičů je těžký alkoholik. Dokáže vypít i 2l tvrdého alkoholu za den. Bohužel do toho trpí silnými depresemi, a dalšími zdravotními problémy - kterým se nedá vůbec divit po tom všem, co svému tělu denně nakládá, ale nejvíc mě trápí, že tim trpí i okolí - rodiče a také i my sourozenci. My jsme už pryč z domu, máme své rodiny, ale nedokážu přenést přes srdce, že bratr je u rodičů a takhle se chová - je agresivní, zkreslily se mu veškeré základy morálky a společenského chování, je do normálního života už úplně nepoužitelný a naše obrana je ta, že doma se ukazujeme už úplně minimálně, co mi je docela líto. Se svou matkou se částo hádám, protože ona v tom žije už nějakou dobu a připadá mi, že se ji už také tím vším zkreslily hodnoty života, ale ona to nepřizná, ba naopak říká, že já jsem ta, co nic nesnese - ale o to nejde. Jen bych chtěla nějak pomoct, ale nevím jak... Když matce navrhnu, ať ho zbaví svépravností, tak se vymlouvá na spoustu věcí, že to nejde, ale myslím si, že by to mělo jít. Na policii má spoustu přestupků a deliktů, za výtržnictví, řízení v alkoholu, agresivitu.., již byl i na léčení, ale teď to naprosto odmítá a myslím si, že si vůbec nepřiznává, že by měl nějaký problém. Tak bych se chtěla zeptat, zda je možné v takové situaci jej zbavit svépravnosti a zkusit mu touhle cestou pomoc - odvykačku a pak asi dlouhodobé léčení depresí - nebo nějakou jinou formu pomoci, jen mě teď nenapadá jakou... Takhle mi to připadá, že se promarňuje život 30ti letého kluka, který má snad ještě šanci na plnohodnotný život a také se bojím, kdy se stane nějaké neštěsti v "alkoholu". Předem děkuji za radu a za reakci.

Odpověď: (10. 4. 2011, 11.18)

Milá Editko,
chápu, že dívat se na destruktivitu ve vlstní rodině je těžké... ale i Vy musíte pro sebe přijmout: nemohu pomáhat někomu, kdo nechce; každý  je zodpovědný za sebe a své rozhodnutí, své volby... (ač to tak nepůsobí) Zbavení svéprávnosti? - a kdo by byl opatrovník? - Vy? takový balvan byste na sebe chtěla vzít? (krom toho, zbavení svéprávnosti nevidím jako pravděpodobné) Takže dopřejte členům své rodiny svobodnou volbu jít do démonu Alkoholu...a sobě dopřejte svobodnou cestu jinudy...
Držím palce

Ester píše: (4. 4. 2011, 3.06)

Dobré ráno,
mám dotaz. Žiji už 5 let s mužem. Máme spolu malého synka.Jsme oba starší rodiče. manžel se změnil k nepoznání. Vyčítá to mě, že jsem jej já změnila. Všechno bylo dobré, do momentu, kdy se narodil náš syn. Vím, že za tenhle stav asi můžeme oba, ale dochází u nác hádkám,a manžel se neumí ovládat. křičí, nadává, slovně mě ponižuje. navzteká jej sebemenší maličkost, neco mu nejde, to už se začínám učit přehlížet,ale co nemohu přehlížet, je když křičí a trestá našeho syna. Neublížil by mu, jen si myslím, že tenhle způsob výchovy není dobrý a správný, a vten moment se do toho vložím já a je oheň na střeše. nechci z manželství pryč, ale hrozně mě to ubíjí. Potřebuji jen vědět, jak tomu předcházet a nebo co v ten moment dělat. Manžel se neumí ovládat. Do manželské poradny jej nedostanu, on problém nemá, ostatní jsou na vině. Já dělám chybu asi v tom, že mu odporuju v tom jeho afektu. Jenže se to pořád stupňuje. Co s tím mám dělat??

Odpověď: (10. 4. 2011, 11.12)

Milá Ester,
pokud manžel necítí problém, nebude ho řešit. Problém cítíte Vy, pak je třeba aktivně ho přijmout a řešit. Doporučuji, abyste šla do poradny tedy sama - email osobní konzultaci nenahradí. Odporovat někomu v afektu skutečně nevede k pozitivnu, situace se pouze eskaluje, proto je efektivnější  na něj ve vnitřním klidu a síle pouze hledět a pozorovat... Jeho jed pouze pozorovat a nebrat osobně... nalézt vlastní sílu...
Držím palce

Macek píše: (2. 4. 2011, 22.50)

Dobrý den,

měla bych dotaz. Je to pár týdnů, co se manžel pokusil spáchat sebevraždu skokem pod vlak. Nyní je po amputaci chodidla hospitalizován na chirurgii. Nikdo z rodiny doteď netušil, že má sebevražedné sklony. Kdysi se léčil na psychiatrii - trpěl úzkostnými stavy, užíval různá antidepresiva, ale už cca rok žádného odborníka nenavštěvoval.Protože máme syna (1 rok), zajímalo by mne, zda je toto dědičné, kdy a jakým způsobem mám nechat syna vyšetřit? Jak zabránit, aby se totéž neobjevilo také u syna? Lze tomu předejít? Má manžel vůbec nějakou šanci na záchranu nebo je jeho porucha neléčitelná?

Mnohokrát děkuji za reakci, Macková

Odpověď: (10. 4. 2011, 11.06)

Dobrý den,
určité dědičné dispozice se s těmito poruchami pojí. Vy můžete udělat to, že budete dobrou mámou...a slovem dobrou mámou nemyslím úzkostnou... Poznat energii nemoci, léčit nepříznivý vliv jistě můžete různými cestami - doporučuji pro manžela a třeba i pro Vás rodinné konstelace (např.:­http://www.prostor42.cz/akce/r…­,  www.konstelace.info­, http://www.familyconstellation…­)
Bez vlastní vytrvalosti, touhy po uzdravení a práce to nepůjde ;).
Držím palce

< novější | 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >