Petr píše: (31. 1. 2011, 17.42)

Zdravím, abych vás nezdržoval čtením,tak to zkrátím.
 I když sem vás psychology neměl nikdy rád,tak teď potřebuji poradit.Jsem naprosto v háji, se vším. Nevim jak u vás,ale já mám každý den smůlu tak velkou ,že se nedá změřit.Přeju si umřít, ale mám dluhy a to tu nemůžu nechat, jak synovi tak tátovi a matce. Mám za sebou 9 letý vztah, který vyhořel,a nehodlal sem se zamilovat, ale nakonec se podařilo,a to do zadané,a akorát jí dělám zle, protože se snažim, abychom trávili hodně času,ale nemůžu jí přeci nutit.Nerozumim sám sobě.Chci s ní být 8 dní v týdnu a 26 hodin denně :)  , ale sex po ní nechci ,vlastně to odmítám uplně.Syna miluji nade vše,ale má finanční situace je hrozná , nedělám nic jiného než pracuju. Práce je fajn ,ale člověk potřebuje fungovat i venku ,a to je horší. Spím nepravidelně jím nepravidelně.Na syna vlastně nemám ani čas, sem s ním co to jde. Asi mě bůh nemá rád,nebo sem tak pitomej, že proto nic nedělám.
Poraďte mi prosím pěkně,jestli stojí za to:život v pekle, anebo skončit a jít dál cestou smrti. Určitě to není nic co tak bolí.

Odpověď: (5. 2. 2011, 11.53)

Milý Petře,
děkuji za upřímnost. Jste unavenej - to víte i bez psychologa :). Potřebujete se hýčkat, mám pocit, že si potřebujete odpočinout a v sedě-v klidu a v harmonii se sebou  se porozhlédnout  po svém "království". Jen být, jen se dívat... je třeba se vycentrovat, být a vnímat. Přijmout s láskou To, Co je... Kdybyste nepohrdl spoluprací s psychologem, jak to udělat, určitě se ozvěte :) (přes web vás to naučit neumím) Držím palce k tomu...

pampalini píše: (31. 1. 2011, 17.22)

Dobrý den!
Prosím o radu ohledně hormonální antikoncepce.
Je možné užívat injekční formu přípravku Depo-Provera, léčím-li se s poporodní depresí?
Za odpověď moc děkuji.

Odpověď: (5. 2. 2011, 11.44)

Otázku, prosím, směřujte na svého psychiatra.

K. píše: (31. 1. 2011, 17.09)

Dobrý den paní doktorko,trápím se již hodně dlouho a nevím, co s tím. Střídají se u mne silné emoce, jako je strach, smutek, zlost, nesnesitelné vnitřní napětí, objeví se i pozitivní stěstí a radost. Stále pozoruji mé pocity, už jsem z toho zoufalá. K tomu mám někdy strach, že někomu ublížím, myšlenky se leknu a začnu mít strašný strach, co mě to napadá a co když to někdy udělám, co když se neovládnu. Vím, že rozumově je to nesmysl, ale ta myšleka mne děsí. Uzkost a panika mi není cizí, pracuji na sobě už delší dobu, ale s tímhle jsem v koncích. Emoce mi nejdou zvládat, přicházejí tak rychle..Byla bych velmi ráda, kdyby  bylo líp. Nevím, zda to k tomu patří, ale již přes měsíc opět nekouřím.

Odpověď: (5. 2. 2011, 11.43)

Milá K.,
jak na tom pracujete? Na řešení přes web to stejně nevidím :(... držím palce v nalézání efektivní cesty...

zuzana píše: (31. 1. 2011, 15.46)

Dobrý den jak se mám zbavit (skoro až nenávisti ) k člověku ,který ublížil (psychicky) mému dítěti.Nechci nenávidět jsem pozitivní člověk ,ale toto opravdu nezvládám.Odpustit a jít dál,ale jak .Děkuji

Odpověď: (5. 2. 2011, 11.42)

Milá Z.,
máte pravdu, odpištění je jediná cesta - pokud to nejde snadno - je třeba si s tím trochu pohrát - tzn. vnímat pouto s dítětem - vnímat, jak jste přebrala bolest - to uzdravit - a pak odpustit... držím palce v tom procesu.

17842 píše: (31. 1. 2011, 6.42)

vztek
Dobrý den, prosím Vás o radu ohledně mých záchvatů vzteku. Nikdy v životě se mi nic takového nestávalo, až po porodu. Mám 8-měsíčního synka. Od té doby se mi často stává (4-5x do týdne, někdy i častěji), že mne přepadne šílený vztek, který vyvolá naprostá maličkost (např. vysype se mi cukr, něco mi upadne, atd. - maličkost, které by mne před tím nevyvedly z míry). vztek trvá tak 5 - minut, kdy se chovám jak naprostá hysterka - pak mi dojde, že byla reakce značně nepřiměřená a většinou se vztek obrátí v pláč, kdy je mi líto jak se chovám a opravdu mne to štve. Kolikrát jsem v té chvíli, když mám vztek zlá i na manžela nebo okřiknu mimčo, což mne pak opravdu mrzí, protože ani jeden, ani druhý v tu chvíli nic takového nečekají. Nemohu říci, že bych byla kvůli dítěti unavená, malý hezky spí, nejsou s ním žádné problémy - opravdu jedno z hodnějších dětí. S manželem také problémy nemám - o malého se postará, pomáhá mi, je mi oporou. Dokonce mé záchvaty neustále omlouvá tím, že jsou to určitě nějaké hormonální změny po porodu a že mne to určitě přejde. Na mne už to trvá ale moc dlouho a myslím, že i jemu už to leze na nervy. Můžete mi poradit nějakou techniku - něco, čím ten vztek zvládnout. Občas mi připadá, že to ani nejsem já - že tam nějaká poblázněná ženská řve a já na ni jen koukám. Stává se to pro mne opravdu problémem. Máte nějakou radu. ( Po porodu mi zjistili sníženou funkci štítné žlázy - na hraně - léky neberu - ale to s tím asi nesouvisí - jen to radši píši kdyby náhodou)

Děkuji za jakoukoliv radu a Váš názor
Hezký den

Odpověď: (5. 2. 2011, 11.30)

Milá
jestli tomu dobře rozumím, tak chcete nebýt výbušná... a taky zlepši(zachránit) manželství. Víte, život a člověk je docela složitý - proto jednoduché porady přes web nepovažuji mnohdy za nejlepší. Ono naučit skákat salto přes email je taky docela krkolomné a to víte, jak to salto vypadá...  Hladina hormonů štítné žlázy má souvislsot s agresí, ale to Vám lékaři "hlídají"... Vztek je dobré řízeně uvolnit a na jeho místo pustit lásku - rada jednuduchá, že? Realizaci bez kouče-trenéra-psychoterapeuta zvládne snadno málokdo. Pokud budete mít chuť, můžeme to probrat společně.

alex píše: (25. 1. 2011, 17.32)

Dobrý den, chtela bych se poradit. Mám 5 letého syna, moc sa do kolektívni hry nazapojuje, ve všem chce byt prvni a pokud se mu to nedari, tak trucuje, nafukuje se a co mne hlavne zarazilo, tak dokáže ten svuj vztek projevit tím, že kamarádum i ublíži. Nikdy predtím takový nebyl. Nepomáha po dobrým, po zlým, vždy slíbi, že už to neudelá ale ono se to opakuje. Bavím se s ním o tom, ale pride mi, že si to ani neuvedomuje. Môžete mi prosím poradit, jestli bych s ním mala nekam zajít? Chci, aby z nej vyrost dobrej človek.

Odpověď: (29. 1. 2011, 15.52)

MIlá A.,
konzultací u dětského psychologa nic nezkazíte - terapie hrou by taky mohla napomoci - zhmotnit toho "co se vzteká" a láskyplně ho zklidnit ...
Mějte se hezky a držím palce při výchově...

Corwin píše: (25. 1. 2011, 12.43)

Dobrý den, potřebuji poradit ohledně mé 30. leté známé.Má 11. letý vztah, téměř 5 let vdaná, 4. leté dítě.Je uzavřené povahy s extrémně nízkým sebevědomím.Nyní je velmi psychicky labilní.Skrývá předevšemi, že se něco děje, takže i předemnou.
Něco se stalo a svádí muže jako na běžícím pásu.Myslím, že k pohlavnímu styku nedojde, jen k líbání a osahávání.Je jí jedno, jestli je to někdo cizí, nebo partner její příbuzné.Těší ji, že o ni projevuji přátelský zájem, na druhou stranu se začíná obávat, že vím příliš, takže chce omezit setkání.Co dvě věty, každá má opačný závěr.Tak co s ní?
P.S. Není to poprvé, co se setkávám s tím, že po dlouholetém vztahu začne žena takto "vyvádět".

Odpověď: (29. 1. 2011, 15.24)

Milá C.,
doporučuji, abyste byla v roli pozorovatele... svůj život kormidluje sama... není-li Vám kontakt s ní proti mysli, můžete se stýkat dál, můžete ji vyslechnout, někdy říci, že tomu moc nerouzumíte, ale jestli jito dělá štatnou...
p.s.: máte pravdu, tak se ženy někdy chovají, obvykle to souvisí s kolísavou sebecenou... svoji hodnotu potřebují ověřovat tímto způsobem...; mohl by se jim hodit seminář: http://rovena.info/o-lasce-sem…

Hanka píše: (24. 1. 2011, 16.19)

Dobrý den měla bych na vás takový dotaz.Od doby co jsme se s manželem vzali přestali jsme skoro fungovat jako pár.Manželovi týden po svadbě zemřel otec a od té doby je jako reklama na depresi.Začal hodně pít a chovat se jako hulvat a být agresivní.Máme dvouletého chapečka a ani ten ho příliš nezajímá.Nechodíme na procházky prostě spolu nic nepodnikáme.Rodiče mi říkají,že když manžel zabezpečí rodinu,že to stačí,ale mě ne.Myslíte,že takové manželství má nějakou šanci?Děkuji za odpověď

Odpověď: (29. 1. 2011, 15.17)

Milá Hanko,
toť takřka hamletovská otázka :). Doporučuji udělat si inventuru manželství - co dává, co bere... ve všech oblastech. Zda to, co investujete je vratné... Zvážit možnosti... důvěřovat v sebe ... Každopádně si myslím, že nemáte zapotřebí, abyste žila s agresivním hulvátem... Můžete navrhnout spolupráci s manželským terapeutem. Držím palce.

nikitka píše: (24. 1. 2011, 14.16)

Dobrý den.Mám velké starosti s mojí mamkou.Dá se říci,že jsem si s maminkou nikdy nerozuměla.Od mala,má pocit,že když už si k ní konečně najdu cestu,tak ona udělá něco,co mojí cestu k ní něco přeruší.Manželství mých rodičů bylo vždy plné hádek a sporů.I mý dva sourozenci to vnímali a když se o tom bavíme,říkají,že i ted v dospělosti cítí,že dětství nebylo až tak ideální a někde hluboko to tam také mají vryté.Já jsem poslední dítě a dá se říct,že jsem se narodila v manželské krizi.Často jsem byla nemocná a postupem času si uvědumu,proč asi?Všechno bylo v mé psychice.Nervy=NEMOC.Puberta probíhala děsně.Mamce se nelíbilo,vůbec nic ,co jsem udělala.Často mě i bila.Stále jsem slyšela věty typu:ty na to nemáš,ta holka od vedle je chytrá a šikovná,ty nic nedokážeš apod..Hodně jsem kvůli tomu brečela,dokonce jsem se chtěla i zabít,ale nikdy jsem to neuděla,kvůli víře v Boha.Když jsem dospěla,tak jsem se asi  ve 20letech odstěhovala od rodičů.Měla jsem přítele,který mě ve všem podporoval a nyní to je můj manžel a podporuje mě dál a je to i můj nejlepší přítel.Milujeme se a v těžkých chvílích si pomáháme.Bydlíme od našich 40km a je to fajn.Když přijedeme,tak jen na chvíli a to asi jednou za 14 dní a ani nemám potřebu jezdit častěli(a to zase kvůli mým rozhádaným rodičů),nepotřebuji se na to jejich chování dívat.Jen mě ted trápí to,že se chceme z manželem přestěhovat spátky do města,kde naši bydlí(kvůli práci).Což mě trochu děsí,při pomyšlení,že budeme bydlet v blízkosti.Myslíte,že je dobrý nápad se tam stěhovat?Moc se bojím,že se něco zase pokazí a já to neustojí.V mém okolí je sousedka,která se právě kvůli rodičům odstěhovala z nového domu o 30km dál.Poradtě ,co mám dělat?Ják se chovat?Třeba se chovám Já špatně.Děkuji

Odpověď: (29. 1. 2011, 15.14)

Milá Niki,
kontakt s rodiči podle mého může být na stejné úrovni jako doposud. Pokud cítíte, že v sobě potřebujete vztah s rodiči lépe urovnat, můžete spolupracovat s psychoterapeutem (máte pravdu, vztah s rodiči nás hodně životně ovlivnuje) Přeji vše dobré.

lucka píše: (24. 1. 2011, 13.59)

Dobrý den.
mám problém bojím se z ničeho nic se bojím pláču a někdy zase je mi veselo.nevím proč,někdy když mám jít ve školi k tabulu tak je mi hrozně a máme jednu učitelku z angličtiny a ona je hrozně zlá bojíme se jí ona je i nemocná se sebeovládáním no a tak se chci zeptat jestli je možné aby byl strach z tohoto.
děkuji za odpověď.
           přeji hezký den

Odpověď: (29. 1. 2011, 15.03)

Milá Lucko,
možné je všechno :). Můžeš mít v sobě také mnoho různých smutků a prostě se odplavují... Ohledně toho "hrozně k tabuli" bych doporučila naučit se focusing a tu situaci proměnit :). Budeš-li chtí, můžeš mne kontaktovat. Měj se hezky.

Mefisto píše: (24. 1. 2011, 13.31)

Dobrý den, jmenuji se Helena a je mi 32 let, chtěla bych vás touto cestou
poprosit o radu, jak překonat vztek. Mám dvě děti, starší chodí do školky,
jsou mu tři a půl roku a mladšímu bude 8 měsíců. Myslím si o sobě že mám
problém zvládat vztek. Nebývá to často, ale když už, tak to stojí zato.
Vybouchnu, křičím a urážím, hlavně manžela, který to ale naštěstí dobře
"uflegmatičí" ale občas se vztekám i na staršího syna, který je teď v tom
období "vzdoru a odmlouvání" a to mně také nepřidává ke klidu. Co se týče
fyzických trestů, tak je to podle mně v rámci "výchovná na zadek", když už
to hodně přežene, ale snažím se spíš o domluvu, vysvětlování proč danou věc
nesmí dělat nebo proč se tak či onak nemá chovat. Většinou to končí tím, že
když už je po výbuchu tak se teprve nad vším zamyslím a přijdu nato, že moje
reakce byla zbytečná a přehnaná, pak se omluvím a rodina to bere, jenomže
mně samotnou ty moje nálady prostě štvou, nechci se tak chovat!!! Můžete mi
dát nějakou užitečnou radu, jak to překonat? Mám hodně přátel s kterými
svoje největší problémy probírám, takže by to nemělo být kvůli tomu, že bych
v sobě jakoby něco dusila, i s manželem si můžu o svých problémech kdykoliv
promluvit, tak právě proto ty svoje reakce občas nechápu. Každý má problémy,
někdo větší někdo menší, a přitom po svých blízkých takhle neječí. Jak
říkám, není to na denním pořádku, stane se to tak jednou za týden, nebo za
dva, jen bych si chtěla být jista, že nejsem zralá na psychiatrii, a třeba
bych s tím něco sama mohla udělat a ušetřit tak svoje blízké těch scén.
Děkuji vám předem za váš čas a diskrétní odpověď. Přeji pěkný den. Helena

Odpověď: (29. 1. 2011, 14.09)

Milá Helo,
je dobře, že si uvědomujete, že výbuchy vzteku mohou život okolí znepříjemnovat, první krok jste udělala, uvědomila si to, momentálně se rozhodujete, zda s tím skutečně budete něco dělat. Taková změna vyžaduje práci -pouhé uvědomění, jak vidno, nestačí. Je třeba osvojit se některé psychopostupy, jak svůj vztek mírnit... (možná se i objeví zasunutá příčina takového vzteku). Budete-li chtít, můžete se objednat. Mějte se hezky a přeji vše dobré.

anad. píše: (24. 1. 2011, 11.51)

Dobrý den,
jsem vdova,před šesti lety jsem si našla přítele.V té době byli mé tři děti ještě nezletilé. On se k nim choval velice pěkně a tak jsem se k němu i s nimi přestěhovala.Hned po nastěhování se ke mě začal chovat ošklivě. Urážel mě, křičel na mě i na děti a vše omlouval svou cholerickou povahou.Půl roku po našem soužití jsem otěhotněla. Měla jsem rizikové těhotenství, nemohla jsem se s ním milovat.Neustále mi opět psychicky ubližoval, potratila jsem.Jsem nenapravitelná, za půl roku jsem opět otěhotněla, naivně jsem si myslela, že se změní, když tu bude to malé. Omyl,opět ryzikové těhotenství a žádný sex. Opakovalo se to samé chování.Narodil se nám chlapec. Už v šestinedělí jsem si opět užívala své. S malým mě při svých výbuších nálady vyhazoval,řval na mě,urážel mě, nenechal mě ani malého spát. Pořád jen urážky a napadání. Vydržela jsem to dlouho.Teď už ale nemůžu. Situace se na tolik zhoršila, že je to pro mě neúnosné. Všechno co tu je jeho, mě nic nepatří.O malého se nestará, jen mu nakoupí mlsky a uplácí si jeho pozornost ,když na něj má náhodou náladu. Jinak sedí u počítače, nebo se sebere a odjede pryč, někdy přes noc jindy na celý víkend. Když se vrátí, chová se hrozně.Malý ho má i přes to všechno moc rád.Přestala jsem s ním komunikovat, scháním bydlení jinde,ale od listopadu jsem nemocná a můj zaměstnavatel mi sdělil, abych se se svým místem rozloučila. Takže budu brzo nezaměstnaná. Skvělé vyhlídky. Hledám práci a zatím jsem nic nenašla.Nechci o malého přijít. Řekl mi, že když odejdu bude po mě šlapat a to pořád, že bude hlídat, co dělám a že je zvědavej jak se srovnám s tím, že jsem malému vzala tátu. Nevím co mám dělat. Poradíte mi?Co mám dělat? Kam se obrátit o pomoc? Moc děkuji.

Odpověď: (29. 1. 2011, 14.02)

Milá And,
pokud máte možnost odejít, odejděte, důvěřujte tomu, že se dovedete ochránít, existuje i zákon o stalkingu, o vyhrožování... můžete dělat zápisy o jednotlivých jeho skutcích na policii. Pordau můžete získat i na www.rosa.cz­, http://www.domacinasili.cz/
Držím palce.

Renča... píše: (24. 1. 2011, 11.16)

Dobry den chtela bych vam neco zdelit a zaroven poradit od vas.Mam 12-ti letou sestru ta je nejmladsi po 9-ti letech promluvila co se s ni deje.Od ctyr let s ni vsude byl zensky dospely hlas ktery s ni komunikoval a kamaradil nikdy se ji neukazala ale porad ji u sebe citila a slysela.Ovsem byly jako nej kamaradky a taky byla na ni moc hodna a jmenovala se Aneta.Ale prej prisel cas kdy uz musi ta Aneta odejit a prisel nekdo jiny.Slysi chlapsky hlas ktery ji navadi na zlo.Je to opak te Anety.O sobe nechce nic rict a ani nechce rict jak se jmenuje.On ji navadi k spatnymu nadava ji ze je pakarna ze je oskliva rika ji co ma delat a co nema delat sestra je uz z toho zoufala a zdeptana z nej ted se jedna zda je to schyzofrenie anebo ??? rika ze ho citi na zadech porad ho ma na zadech ona mu rika at z ni sleze at jde od ni pryc ze on je zlej a nechce s nim kamaradit ale on ji odpovedel odejdu az nastane ta spravna chvile ale jaka chvile???To on nam nechce rict.Sedla jsem si s ni a povidala jsem si s tim chlapem nebo jak bych to mela nazvat!on me normalne prej slysel a videl tak jsem si s  nim povidala a sestra mi rikala co mi odpovidal no je to asi sileny nebo ja nevim.Rekla jsem mu at si to vymeni at ji da pokoj at jde ke me ale on prej odpovedel ze ja nejsem uz dite tak ze nemuze,rekla jsem mu ze chci s nim kamaradit on rekl ne nechce protoze sestra porusila tajemstvi a ze uz neveri nikomu.Davala jsem mu ruzny otazky odpovidal mi na vsechy krome co se tycelo jeho kdo je odkud je to jsme se nedozvedela akorat sestru laka prej na jinou zem ale prej by se musela dobre rozhodnout a rekl ze telo by zustalo ale duse by odesla no je to fakt asi sileny ale je to tak co to muze byt a co mame delat?dekuji za rady!

Odpověď: (29. 1. 2011, 13.15)

MIlá Renčo,
ano, je možné navštívit psychiatra, který předepíše na 99% anitipsychotika. Mohlo by se ale hodit navštívit i psycholéčitele. Můžete mi zetelefonovat. Hezké dny

Aranka píše: (24. 1. 2011, 11.04)

Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně mého syna. Před dvěma lety se seznámil s dívkou, ke které se již za půl roku nastěhoval. Radila jsem mu, že je to brzy, ale oni měli svoji hlavu. Před půl rokem přišli s tím, že čekají dítě, nicméně vzít se nechtěli(teda spíše ona se nechtěla vdávat, protože je toho na ní teď moc, že má nevolnosti atd.)Za nedlouho má rodit a teď přišla s tím, že syna už delší dobu nemiluje a že už s ním nechce žít. Pro mě jako pro matku je to strašná rána a vůbec nevím, co mám dělat, jestli jí zkusit domluvit nebo na ni netlačit. Zkuste mi, prosím, poradit co dál.
Děkuji za odpověď.

Odpověď: (24. 1. 2011, 15.24)

Milá Aranko,
chápu, že  pro Vás není jednoduché dívat se na bolest syna, ale je třeba si uvědomit a prožít, že jeho bolest nemůžete nést, že patří k jeho dospělé důstojnosti zvládnout to sám. Každopádně vy můžete být pouze moudrý svědek jejich příběhu... nevidím jako smysluplné ji tlačit ...kamkoliv... sama víte, že láska se tak úplně nařídit nedá, lze ji pouze vytvořit místo... pokud zůstanou vztahy mezi všemi otevřené, bude to to nejlepší, co pro přicházející dítě můžete udělat. Držím Vám palce, abyste dokázala respektovat osudy, rozhodnutí druhých... Přeji vše dobré.

ilík píše: (24. 1. 2011, 9.02)

Dobrý den,
máme takový problém s dcerou v první třídě. Do školy se těšila. Do vánočních prázdnin bylo vše v pořádku, učení jí jde moc dobře. Po vánočních prázdninách začala ráno plakat, že nechce do školy. Už to trvá 3 týdny, každé ráno je stejné : vstane, nasnídá se, oblékne a jedeme do školy.
 (Dříve jezdila autobusem, ted už jí vozíme autem protože jsem každý ráno šly na autobus, ten dojel a dcera se otočila a nenastoupila tak jsme ji začaly vozit autem)
Před školou začne plakat, jdeme do šatny přezuje se pláč pokračuje, řekne že nechce do školy, že chce být s námi doma ( jsem na mateřské dovolené s 2,5 letou dcerou) dovedeme jí do třídy, převezme si jí učitelka a už je v pořádku nepláče, učí se. Po škole normálně přijede autobusem, napíše si úkoly, hraje si, večer jde spát jako by se ráno nic nedělo a ráno se to opět opakuje.
Už si nevíme rady, zda vyhledat pomoc psychologa. Nepomáhá ani domluva, ani sliby,ani zákazy, ani přísnější hlas. Prostě nic.  Vždy nám slíbí, že už ráno půjde a nebude plakat.
Min. týden jezdily se třídou na lyžování místo vyučování a jezdila bez problémů, bez brečení.
Ve vyučování paní učitelka problém vůbec žádný nevidí, s dětma také vychází.
Předem děkuji za odpověĎ a pěkný den. IM

Odpověď: (24. 1. 2011, 15.18)

Milá Il.,
s dětmi je to někdy hádanka. k rozlousknutí doporučuji - např. kinezilogii, dětskou či rodinnou terapii u dětského psychoterapeuta, můžete také zajet na seinář rodinných konstelací, i tam se může rozkrýt příčina... Držím palce

xenie píše: (23. 1. 2011, 17.41)

Milá Radano,
líbí se mi Váš styl, přístup k člověku. Proto se vás chci zeptat, co si myslíte o zvládání negativních programů v člověku. Myslíte, že meditací je mohu uvolnit?

Odpověď: (30. 1. 2011, 17.48)

Milá Xenie,
v meditativním stavu mysli - ve stavu alfa, jsou negativní emoční vzorce skutečně lépe ovlivnitelné. Prvním krokem je schonost do takového stavu se přivést - není to nic tajemného, chce to jen trochu trénování :). Pak je vhodné na negativní vzorec se individuálně zaměřit - na jeho zápis na všech úrovních a rozpustit. To však chce už trochu zkušennosti a znalostí :). Na obecné úrovni o léčebných meditací najdete něco zde: http://rovena.info/lecebna-med…­. Přeji vše dobré.

.ů.ů píše: (17. 1. 2011, 17.49)

Dobrý den,ve škole často koukáme na horory,nemohu večer usnout nebo být po tmě,prosím,co mám dělat?

Odpověď: (18. 1. 2011, 11.53)

Jaké horory máte na mysli? Pravidla spisovné češtiny? Nebo české školství už upadlo tak dalece, že místo kultivace člověka se pouští horory? Bylo by docela fajn, kdyby si šli rodiče stěžovat... řekni, že na horoy se koukat nechceš, že chceš náhradní program, klidně jdi do ředitelny a můžeš mi napsat na email, kam chodíš do školy.... A taky se nedívej na zprávy...

koophank píše: (17. 1. 2011, 14.39)

Včera jsme byli na návštěvě u tchýně. Přítel pak řekl, že budeme odcházet. Začala jsem tedy připravovat našeho půlročního syna k odchodu. Přítel se však najednou začal přetvařovat a dělal jako že nechce odejít a že mě ještě uvaří čaj. Já jsem ho poprosila jestli by připravil autosedačku a on: Vždyť je čas atd. Ale říkal to sarkasticky. Tak jsem všechno připravila sama. A odešla jsem do auta. Koukali na mě z tchýní jako kdyby bůhví co, ale už jsme byli obleční tak jsme museli jít. Asi za deset minut přišel do auta tak jsem na něj vyjela, že s náma nemusí jezdit. Schválně si sedl na zadní sedadlo aby mě naštval. Po příjezdu jsem zavolala jeho mami aby se na mě nezlobila, ale že jsem musela jít. Pěkně jsme si popvídali:-) pak jsem jí dala k telefonu přítele. Vynadal jí proč se semnou vůbec baví a začel jí říkat kdejakou špínu na mě. Že nevařím, nemyju nádobí. Že za mě pere a jaká jsem kráva. a že si najde bokovku...No je mi z toho nanic- hodinu takhle spolu mluvily.
A protože jsem ve vedlejší místnosti uspávla tak jsem vše slyšela až jsem to nevydržela a po dlouhém přemáhání jsem utekla dolů k mým rodičům. Nechodím tam si stěžovat, nemají to rádi. Vždycky říkají ať si to vyřídíme sami. Ale nadávat si nenechám..Napsal jsem taky jeho mami když je takovej že ho u nás nechci ať se odstěhuje zpátky k ní. Dneska mi volala, že jsem vypočítavá, že si kvůli mě udělala dluhy? přitom já o nich taky nevěděla. atd. Chci se s ním rozejít už to dál ty nadávky nesnesu. Z každý hádky dělá hned aféru a volá mami. Co mám dělat?

Odpověď: (18. 1. 2011, 11.48)

Milá Hanko?,
vy víte, co máte udělat... žít s psychopatem a mamánkem Vám neprospívá... Držím palce v tom nelehkém období...

trumbelín píše: (17. 1. 2011, 13.00)

Jsme spolu 6 let a rok a půl manželé. Máme ročního synka. Manžel se mi posilněn alkoholem přiznal k něvěře, která trvala 2 měsíce. Prý se do ní zamiloval a neví,co dělat.byla jsem ochotna vše zapomenout a bojovat. x mi tvrdil,že to ukončil a jí zase, že to ukončil se mnou (vzájemně jsme se s dotyčnou sešli) a ona to ukončila! Do očí mu řekla,že je pokrytec a hraje na obě strany...Manželovi nezbylo nic jiného,než tedy zůstat se mnou.Neřekl promiň, ani mrzí mě to.....jen se suše zeptal,zda-li můžeme začít znovu?Řekla jsem mu,ať se sbalí a odejde,že třeba přijde na to,že mu s malým chybíme....no ale za dva dny jsem to nevydržela a jela ho poprosit,aby se vrátil!!Pořád ho strašně miluju!nyní to funguje tak, že já peru,žehlím, vařím....uklízím a starám se o malého a on mi večer neřekne ani dobrou noc, nepohladí mě, nedá pusu.....Vážně nevím,jstli to má cenu!!Říkal mi,že potřebuje čas a že rozhodně není nic ztraceno!!!Že si moc přeje, aby to bylo tak hezké jako kdysi....Jsem na dně,ale držím se a nechci něco pokazit!!!!

Odpověď: (18. 1. 2011, 11.46)

Milá ženo,
váš nápad, nechat ho odejít, aby si ujasnil, zda s Vámi hce žít, byl dobrý... Nevím, jak dlouho trvá ten stav, že vy se staráte a od něj cit nepřichází... Vy každopádně přeneste pozornost k sobě, pečujte o sebe a jeho začněte vnímat jako spolubydlícího... Přeji vše dobré.

bára píše: (17. 1. 2011, 12.41)

Dobrý den, již delší dobu mám nepříjemné pocity když jsem sama venku nebo čekám ve frontě v obchodě, že se mi prostě udělá špatně, samozřejmě, že vždy všude dojdu, vše zařídím, ale toho pocitu se nemohu zbavit, to samé je jízda autobusem, dlouho sem s ním nejela, ted sem se odhodlala půl hodinovou cestu zvládla, ale opět tu byl ten nepříjemný pocit, logicky si to pořád vysvětluju, že se nic nestane, že si kdykoliv můžu zavolat pomoc, ale úplně na to nedokážu přestat myslet, někdy je to v pořádku a z toho je tu ten pocit zas. Začalo to tím, že jsem otěhotněla a udělalo se mi v obchodě špatně i tak sem ale domů dojít zvládla, myslela sem , že to po porodu ustane, ale nestalo se tak .Děkuji za radu

Odpověď: (18. 1. 2011, 11.40)

Milá Báro,
můžeme to nazvat úzkostnou poruchou, agorafobií. Můžete kombinovat návštěvu psychiatra s psychoterapií. Ze své oblasti doporučuji - léčebné meditace + kombinaci s materiály vpravo nahoře: http://cz.lundbeck.com/cz/publ… .
Přeji vše dobré.