Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Jana, Dada, Reny, Iveta, jandule13, Jana, Petra, Pavel, An

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Ká píše: (27. 12. 2010, 17.23)

Nenávidím svou matku,je mi 36let a nebýt mojí šestileté dcery,ta ještě nedokáže rozeznat babiččiny intriky,tak ji vymažu ze svého života.....Je to smutné,ale je to vypočítavá ženská,která rozeštvává lidi kolem sebe,lže a svým lžím věří,myslím že je nemocná....od malička dělala rozdíly mezi mnou a sestrou a my dvě teď nemáme k sobě žádný vztah atd. Mám zajít do nějaké poradny?? Už nevím,co s tím... Děkuji Katka

Odpověď: (28. 12. 2010, 19.30)

Milá Ka,
ano - nenávistí ubližujete sobě - jsem ráda, že to tušíte... nemusíme mít toho člověka v blízkosti... ale je třeba své zranění ošetřit - protože než jste začala nenávidět pravděpodobně jste nejprve milovala a byla zraněna. Sebe uzdravit a odpustit - místo nenávisti mantru:
 Miluji Tě - miluješ mne
 Odpouštím Ti - odpusť mi
 žehnám Ti - žehnáš mi
 Propouštím Tě ze svých polí v zájmu veškerenstva
Postupně k tomu přidat prožitek. Pokud cítíte, že potřebujete pomoci, že samotné vám to nejde, ráda s Vámi budu pracovat včt. léčebné meditace.
Držím palce.

Magdalena píše: (27. 12. 2010, 11.41)

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám takový problém, který vůbec nevím jak řešit. Jde o to, že si myslím, že mám sexuální úchylku gerontofilii a docela dost mě to trápí. Líbí se mi muži tak 40-70 let (mně je 18). Vzrušují mně vrásky v obličeji a šedivé vlasy. Mám problém ve škole se staršími učiteli, pár se mi jich líbí a kvůli tomu jsem na nich docela závislá i když vím, že je to špatně a občas z toho vznikají různá nedorozumění. Muži se známkami stáří mě prostě hrozně moc přitahují. Naopak vztah se stejně starým partnerem jako jsem já, mi přijde až nechutný. Kvůli tomu se zase vyřazuji z kolektivu holek ve škole, protože mám jiné preference než ony. Pravdu jsem jim neřekla, protože se bojím že to nevezmou a taky nevím, jestli je důvod někomu něco říkat. Může to být gerontofilie? Mám s tím něco dělat nebo je to v pořádku? Děkuji za radu.

Odpověď: (28. 12. 2010, 19.25)

Milá Magdi,
s kamarádkou o tom určitě můžeš, s holkama se můžeš bavit o všem možném, můžeš je vyslechnout, říct, že tobě se víc líbí starší...
Nemám ve zvyku hodnotit takové preference jako dobré nebo špatné - prostě jsou -můžeme je třeba zkoumat - s čím vším je to pro tebe spojené - s pocitem ochrany? bezpečí? - jaké jsou tvé vztahy k mužům v tvé rodině - co táta, děda..?
V čem tkví ta závislost? Co si sama neumíš obstarat? Jak vidíš, naznačuju, že je to široké téma a to může být ještě širší... Když se budeš chtít vydat na cestu sebepoznání, můžeš odpovědi nalézt... třeba sama, třeba s psyhcoterapeutem... Měj se hezky.

soudenka píše: (27. 12. 2010, 10.29)

Dobrý den,Je mi 24 let.Často mám stavy, kdy nemůžu vydržez sama se sebou.. Většinou je to, když mam nějaký problémy jako třeba těd..s manželem jsme chtěli dítě,to se nám těd povedlo, jenže manžel se ode mě úplně odtáhnul a neví jestli semnou chce být. Na malou se strašně těší,pořád plánuje co všechno jí naučí,co z ní budea tak,v tom problém není.Měli jsme spolu báječnej vztah,vždycky jsme tady byli jeden pro druhýho,řešili jsme spolu úplně všechno.Nejen že jsme byli milující se manželé ale taky nejlepší kamarádi.At se dělo co se dělo,krom občasných hádek jsme vždycky drželi při sobě. Najednou to tak není... Manžel odjíždí třeba na celý týden pracovně pryč,a pokud bych se neozvala já,tak o sobě už ani nedá vědět.Je to úplně cizí člověk který nejeví vůbec žádný zájem o  to co se děje snáma. Je mi z toho v šeho tak mizerně,že jen co mam možnost někam zalízt tak se schovám a pořád se jen lituju a brečím.Nedokážu pořádně popsat svoje pocity.Vztek se střídá se strašlivou sebelítostí a nenávistí. Jenže před nikým to nedám znát,protože nechci aby se mě někdo na něco ptal a říkal mi že to všechno chce čas,a nebo jen že to je hormonama v těhotenství... Vím že tím to není,tyhle pocity v sobě zažívám hodně často,ale nikdy jsem na ně nebyla tak sama jako těd. Manžel předevšema dělá že se nic neděje,že všechno funguje,takže i když chci někomu říct co se děje,tak to všichni svádí na těhotenský hormony a že si to namlouvám,přitom se semnou chce rozejít.Pořád si není jistý..už pár měsíců řešíme jen co bude dál a jak to bude s péčí a s bydlením a se vším když se rozejdem..Jednou už se nám to stalo,podle jeho slov jsme si přestali rozumět a našel si přítelkyni,jenže se mu to v hlavě srovnalo dali jsme se zase zpátky do kupy.. Těd to tu zřejmě je zase,nedávno se mi svěřil že má kamarádku se kterou si rozumí,a podle toho jak se chová bych řekla že se i zamiloval.Bylo to jedno z nejhorších období,jenže to jsem si aspon mohla dát sklenku,cigarety,nebo prášek na spaní a všechno zaspat..Těd když mi malá kope do pupku tak si nic takovýho dovolit nemůžu a řeším to všechno jen tím vztekem a sebelítostí.. Jsem nepříjemná a podrážděná i pro okolí.
Od Vás bych chtěla poradit jak ovládat svoje pocity

Odpověď: (28. 12. 2010, 19.17)

Milá soudenko,
na práci s pocity neznám lepší cestu než se naučit meditaci a vědomí, že vše je jen láska a bolest. Svou bolest si ošetřme sebeláskou. Do sebelítosti neupadat (nebo si ji dovolit jen na chvíli ;)) Samozřejmě, že chápu, že to není jednoduchá situace - je třeba však hledat dobré aspekty vaší životní situace... Dítě jste chtěla a máte ho, bez něj by vám třeba bylo hůř... Do nenávisti ani vůči sobě ani vůči partnerovi se nezaplétejte... raději si uvědomte, že vás to bolí a bolest ošetřete.
Držím palce.

SaaSaa píše: (27. 12. 2010, 9.26)

Dobrý den, bydlím se svým bývalým přítelem a v posledních dnech se mi dvakrát stalo, že jsem se náhle probudila a místo něj jsem viděla svého stávajícího přítele. Bylo to hodně živé a přemýšlela jsem, že to není možné. Poprvé jsem zpátky usnula a podruhé jsem za ním musela jít a oslovit ho, aby ten přelud zmizel. Něco podobného se mi stalo už tento rok v únoru, když můj bývalý přítel ležel v nemocnici a já byla sama doma - probrala jsem se, když jsem ho slyšela jak jde do postele a lehá si vedle mě. Opět to bylo dost živé. Slyšela jsem dveře, kroky a dokonce i cítila, jak se postel vedle mě hýbe. Tenkrát jsem to ještě nebrala jako problém, prostě se mi něco zdálo, ale teď mě to začíná děsit. Můžete mi, prosím, poradit, jak se toho zbavit a proč to vzniká? Děkuji moc

Odpověď: (28. 12. 2010, 19.09)

Milá S.,
děsit se není třeba... můžete tu matoucí energii poslat do míst, kam patří... poslat do ní světlo... Kdyby to nefungovalo - bylo by dobré, prozkoumat tento jev precizněji - co nám chce říct... (děsit se ale není na místě)
- taková otázka: proč bydlíte s bývalým? něco tu neštimuje.

Jitka píše: (21. 12. 2010, 13.08)

Chtěla bych se prosím zeptat, mám podle svého psychiatra smíšenou uzkostně depresivní poruchu, vyzkoušel už několik léku, ale vždy mi po nějakém čase přestanou zabírat, nyní užívám zoloft asi 3 týdny a k tomu 2krát denně rivotril, necítím se, ale vůbec dobře mám třes a plačtivou náladu a mám zvláštní pocity v nohou, jako kdyby mně v nich něco lechtalo, jsem už uplně bezradná, léčím se již 3 roky a není to vubec dobré. Prosím poradte mi co by mi mohlo pomoci. Moc Vám děkuji. Jitka

Odpověď: (23. 12. 2010, 18.20)

Milá Jitko,
Zkuste třeba homeopatii.
Taky se můžete vydat na cestu psychoterapie...
Mějte hezké dny

Iva píše: (21. 12. 2010, 11.00)

Dobrý den, žiju už několik let v malém rodinném domku svého partnera, který mu jeho maminka darovala. Od samého počátku našeho vztahu jeho maminka zazlívala a  veřejně nedoporučovala mému partnerovi mě, brojila proti mě, poštvala celou svou rozsáhlou rodinu proti mě, první roky jsem se tím strašně užírala, poté jsme se začali hádat, nyní již spolu nespíme a fungujeme snad jen jako rodiče našich dvou malých dětí. Problém nastal opět před nedávnem, kdy partner začal útočit na mou osobu s tím, že že jsem špatná já, že jeho matka nic neprovedla, dokonce mi zakázal stejně jako ona zamykat dveře od domu, s jejím chováním vůči mě nemá problém, chce vše vrátit do starých kolejí,kdy jsme spolu  jak naoko komunikovali, přičemž si nepřipouští, že já a ani ona spolu nechceme komunikuvat a žít. Já si přeji odejít, ale nemám kam, on mě viní za vše, jaká je tu atmosféra. prosím o radu, jak v této věci postupovat, přičemž on  zdánlivě uvažuje o negativech lastní matky, ale při kontaktu s ní ji není schopoen nic vytknout, když jsem se o to pokoušela já, nezastal se mě a nakonec se vše obrátilo proti mě. Nutno dodat, že s maminkou žil jako svoubodný mládenec do svých 35 letv určité simbioze, představuje si život ve třech, já takový model  z principu odmítám a nechci, zde na víc je to umocněno nenávistí jeho matky ke mě, kterou  já řeším nyní nekomunikací a mám pocit, že už to mám stejně i já k ní, neboť se mi kvůli jeho slabosti a její dominanci, kterou chtěla ovládat a řídit můj a náš život tak zprotivila a začínám mít  pocit, že ti dva by snad žít jako dřív. Nejvíce mě trápí, že  naše děti nemají dobré a klidné rodinné zázemí. Poradťe, co dělat, partner návštěvu poradny odmítá, navíc je podporován proti mě i svými sourozenci, kteří si myslí, že dům je jejich matky a že Já,my zde nemáme co dělat pravidla a u rčovat hranice. Partner  opakovaně  mi lže, schází se s nimi v mé nepřítomnosti, přede mnou hraje divadlo...Děkuji Iva

Odpověď: (23. 12. 2010, 18.17)

Jedte společně na seminář rodinných konstelací - http://www.rodinnekonstelace.c…

jitu_ska píše: (20. 12. 2010, 23.56)

Dobry den,potrebovala bych radu je mi 27 a priteli 36let.Jsem po sexualni strance asi az dost aktivi ,ale kvuli nemu jsem udelala kompromis.Kdyz se zadari spime spolu jednou tydne,ale ted uz je to dva tydny a ja jsem hrozne nervozni a uz se kvuli tomu i hadame.On je od prirody chladny ,ale nekdy az moc miluju ho ,ale prestavam to zvladat.Nikdy nedava city najevo a nekdy se zlobi i kvuli hloupostem mame dve holcicky takze je to hodne na moji psychyku.

Odpověď: (23. 12. 2010, 18.14)

Milá Jitu,
pokud se nechcete rozvádět, můžete hledat jinde to, co Vám manžel není ochoten dát. (můžete mu říci, že chcete, abyste spolu zašli do poradny, že jinak nevíte, kam vaše manželství povede. Pokud ale on není ochoten na své schopnosti rozšířit svoje citové portfolio, nic se nezmění, a i když bude chtít, změna ... může přijít... Dívejte se v klidu, jaký je on, jen jeko pozorovatel, on vám nemůže dát něco, co nemá, co nechce vidět a rozvíjet. Takové jste si ho našla. Měla byste jít na jeho úroveň výměny. Pokud chcete, můžete se objednat i sama, abyste sebe stabilizovala.
Mějte pohodové dny.

petr píše: (20. 12. 2010, 22.45)

Dobry den
Mel bych takovy dotaz, zamiloval jsem se ale ja to nejak nezvladam, pritizilo se mi, citim to na sobe, je to normalne az neprijemne, problem se spanim, s prijmem potravy, stazeny zaludek, dusnost ale ja se ptam porad proc, proc, dyt je normalni nekoho milovat, proc tomu u me tak neni ? ja jsem jako bych se potreboval zbavit nejakeho bremene ktery me od te doby tizi, vim ze kdyz vse skoncim tak se mi ulevi ale ja nechci, chci s tim neco udelat ale nevim si rady.je to jenom a jenom ve me.co mam delat,nejhorsi je ze nevim, na jednu stranu chci s nekym byt a na druhou stranu ne, jenze vzdycky nevim a nevim a tak me to depta az vse ukoncim a jsem opet na zacatku.predem dekuji za jakoukoli odpoved.

Odpověď: (23. 12. 2010, 18.09)

Milý Petře,
asi se opakuju, ale spolupráce s psychoterapeutem by byla nosnější. Je třeba nalézt to břemeno, pojmenovat a rozpustit, možná je třeba zharmonizovat vztah k sobě.
Přeji vše dobré

Jirka píše: (20. 12. 2010, 22.17)

S manželkou máme delší dobu neshody,nevím jak bych to popsal tak ,aby to mělo hlavu a patu,takže přejdu rovnou k věci:klasická situace-přijdu domu plný elánu a celkem v pohodě(prostě dobrej den),otevřu dveře od bytu,koukám a říkám si "á holky si asi barvily hlavu"tak aspoň se nenudily-přesto se zeptám-jé od čeho je to červené prostěradlo?,beru ho do ruky,ale vzápětí je mě vytrženo a zahrabáno pod prádlo se slovy:cituji: "co delaš ty magore,jaký prostěradlo si úplně barvoslepej to si snad myslýš,že tady s někým pícham,nebo co,křik,pláč,výčitky.Manželka odchází a lituje se.Vyndám prostěradlo koukám na něj jak je pěkně červené a ptám se:co blbneš,vy jste si se sousedkou barvily hlavy,vždyť na tom nic není.V tu ránu je mě prostěradlo vytrženo zahrabáno do spodu prádla a s nadávkama do vypatlanejch idiotů společně s hysterickým brekotem a zapojením naší dcery(není divu opravdu to bylo nahlas),jsem řekl,že jsem se mýlil! a poslouchal jsem celý večer jak neumím rozeznat barvy a jak jí ubližuju tím ,že dělám takové scény."Já"..... a tak je to pořád obdobně a v bleděmodrém a já ,už si začínám připadat jako opravdový idiot.Můžete mě nějak vysvětlit manželky chování?

Odpověď: (23. 12. 2010, 18.07)

Milý Jirko,
máte nevyrovnanou osobnost - eufemisticky řečeno - možná se jedná o disociativní poruchu (hysterii), možná o schizoidní osobnost... jde o to, jak se s touto situací popasujete vy - protože takové lidi obvykle nezměníte.
Držím palce.

ZuzikV@email.cz píše: (20. 12. 2010, 20.03)

Mám problémy s vychovou syna,s partnerem žijeme odděleně skoro dva roky.Mame syna ve střídavé péči.Ale berou si ho otcovy rodiče.Syn ma  problémy ve školce,učitelky ho nezvladaji, neustale na sebe upozornuje a pri vyuce vyrusuje ostatni děti.Když přijede od tatínka,nereaguje na zákazy,odmlouva,a dělá scény.Ze školky mě poslaly do psychologické poradny,ale ještě nam nepřišla pozvánka,proto jsem se obrátila na vás.Děkuji předem za radu.

Odpověď: (23. 12. 2010, 18.04)

Milá Zuzko,
asi bych spíš  volila dětského psychologa, který si s Vámi bude moci pohrát. Práce s malými dětmi je spíše formou hry a je dobré, když na to je čas a prostředky - dětský psycholog by to měl mít. (V poradnách jde obvykle o diagnostiku a zavalenost žádostmi ze škol právě o diagnostiku, takže moc času nemají)
Mějte se hezky

zamilovaná píše: (20. 12. 2010, 17.15)

Dobrý den
Nevím jestli je toto časté alůe přesto se zeptám.
Už od září se mi líbí jeden kluk,no a jsem taková stydlivka takže já a moje kamarádka se mu snažíme dát najevo jako že se nám líbí ale on se na nás také dívá ale má s sebou kámoše a ten mu to zakazuje a dělá nam problémy.
                  Děkuji za radu

                     zdraví zamilovaná

Odpověď: (23. 12. 2010, 18.02)

Milá Zamilovaná,
nevím, kde se potkáváte, ale docela bych radila, abyste se začali bavit ... můžete si vymyslet třeba i záminku, že děláte nějaký průzkum na seminárku a potřebovali byste, aby vám odpověděl několik otázek, domluvit se, kdy bude mít čas... a třeba se pak začít bavit i o jiných věcech....
Držím palce

Božka píše: (20. 12. 2010, 11.52)

Dobrý den,
Mám takový problém. Jsem 17ti letá dívka a tento problém se semnou veze už asi přibližně 4-5 let. Dívala jsem se různě po internetu na téma typu : Rozdvojení osobnosti a myslím si, že přesně něčím takovým procházím. V mé mysli, jsem si vytvořila, ačkoli nevím proč, druhou postavu a to dokonce opačného pohlaví a často se nechávám touto postavou unést. Tudíž prožívám to za ní, myslím jako ona, a ne jako 17ti letá dívka. Za tu dobu jsem se s tím už i zžila, ale ráda bych s tím něco provedla. Uvědomuji si samozřejmě i mou osobnost, ale chtěla bych se už konečně nějakým způsobem zbavit té druhé. Nikomu jsem o tom neřekla, protože se mi o tom špatně mluví. A ráda bych to i uchovala v tajnosti, neboli se s tím vypořádala sama. Zkouším na to nemyslet, ale každý den se mi tyto dvě osobnosti střídají, hlavně když jsem sama bez přátel či rodiny. Pokud se ocitám v něčím přítomnosti, samozřejmě se ve mně vyskytuje má pravá osobnost. Nejhůře se to začalo stupňovat na internetu, v přibližně 13-14 letech, jsme si s kamarádkami udělali srandu z jedné dívky a psali jsme jí za mužskou osobu. Mě se to bohužel, ale zalíbilo a tato osoba ve mě žije do dnes. Hrála jsem jednu online hru na internetu za mužskou postavu, a bohužel mi psaly dívky, které jsem za mou druhou stránku velice přitahovala a já jim nebyla schopná napsat, že nejsem tím za koho mě považují. Tím se začaly stupňovat mé problémy a rozvíjet má druhá osobnost. Dokonce si někdy přestávám o samotě uvědomovat, že jsem dívka a co se týká mých partnerů, tak je pořád srovnávám s mou druhou osobností. Prosím vás tedy o radu, co s tím mám dělat? Poslední dobou mě to velice ubijí, až si mnohdy myslím, že by bylo lepší kdybych tu nebyla. Připadám si jako velmi psychicky narušená osoba.    

Děkuji za odpověď

Odpověď: (23. 12. 2010, 17.59)

Milá Božko,
vydejte se k psychoterapeutovi, vnímání různých částí své osobnosti je v pořádku, jen je třeba je uspořádat. Všichni v sobě máme mužskou i ženskou část. Můžete si sehnat knihu Inteligence duše. Spolupráce s profesionálem je ale dost nutná (operaci si taky sama neuděláte i kdybyste o ní četla, ale přečíst si to je dobré)
Mějte pohodové dny

Zuzana píše: (20. 12. 2010, 11.28)

Dobrý den,
Před 3mi lety jsem se odstěhovala za partnerem do ciziny, jelikož neumím ještě jazyk,tak nemám práci a vlastně ani přátele(což mi do této doby zvláště nevadilo,byla jsem ráda sama a když tak jsem se přes počítač spojila s rodinou či kamarády), jsem doma,a ted je tomu týden jsem začala mít podivné uzkosti, snad to souvisí se zimou ale spíše myslím že je to vše dohromady, stresuje mne že se nemuzu dobre naučit jazyk(jsem tak trochu dřevo) začalo se mi stýskat po rodině, po přátelích, začínám mít strach z budoucnosti...co se stane až přijde dítě, budu to v cizině zvládat?Můj budoucí muž zde má perspektivní zaměstnání a nehodláme se stěhovat zpět do čr, je to věc rozumu ,ale srdce mně táhne ,alespoň v těchto chvílích zpět.
Neustále se mi chce plakat, nic mne nebaví, nejsem schopná se k ničemu donutit...vše co mně bavilo tak to už mně nebaví, a nemám vůbec hlad.Takže musím pokaždé se donutit něco sníst, také mám poruchy spánku, spím třeba 3-4 hodiny..pak se probudím a už neusnu pak třeba během dne si zdřímnu na hodinu..Přitom ještě před půl rokem jsem byla člověk veskrze pozitivní, vše jsem viděla pozoitivně celou svou budoucnost v zahraničí...nevím co mám dělat, partner se mi snaží pomoci, ale mně to pořád ne a ne přejít, nemohu ani v této době odletět do čr...abych si třeba vyčistila mozek.
Nechci tady partnera nechat samotného oba dva zvládáme velice těžce když jsme od sebe...
poradíte mi prosím co mám dělat abych se zbavila toho neustáleho smutku a pocitu napětí?Navštívit lékeře nemůžu nebot jsem mimo republiku.
Děkuji za pomoc
A ještě se omlouvám za případně hrubky  :S

Odpověď: (23. 12. 2010, 17.52)

Milá Zuzko,
nevím, kde žijete, jak daleko to máte dom - asi daleko. Moc Vám touto cestou nejsem schopná pomoci. Je potřeba jistých psychologických úkonů, které touto cestou nevysvětlím a vy sama bez tréninku nezvládnete.
Když tedy budu vycházet z této situace - rada zní, jít domů se slovy "nedokážu tady naplnit život."  Dají se hledat kompromisní řešení, které  musejí vycházet z vaší reálné situace...např. můžete si dát pobyt na 2-3měsíce tady - pořešit své psychično... (pokud se rozhodnete takto, pak mne kontaktujte - mohu doporučit, co absolvovat u mne i jinde)
Přeji vše dobré

Hlupák píše: (20. 12. 2010, 10.38)

Dobrý den,
potřeboval bych poradit co mám dělat, portože jsem úplně v koncích. Mám docela velké dluhy do toho docela dost piju, takže se mé problémy prohlubují a propadám šíleným depresím. Uvažuji už i o sebevraždy.
Mám skvělou rodinu a nechci o ní přijít.
Manželka pořádně neví jak velké jsou mé dluhy, ale něco tuší.Prosím o rady.
Děkuji

Odpověď: (23. 12. 2010, 17.44)

Nojono, nelehká situace. Ale utéct od rozlitého mlíka je dětská reakce.
Útěkem je alkohol i sebevražda.
Chápu, že není snadné narovnat se a podívat se po svém životě, ale jiná cesta není - nejsem si však jistá, zda mi rozumíte to slovo - narovnat se...  To je určitý psychologický úkon - v tom bych Vám mohla pomoci, když se objednáte. Ohledně dluhů tomu moc nerozumím - to by chtělo odbornou konzultaci... Osobní bankrot? sjednocení dluhu a splátkový kalendář - prodat, co je možné... smířit se s tím, že bude život jiný... ale nemusí být špatný...
Držím palce a přeji odvahu
 

Véja píše: (14. 12. 2010, 8.15)

Dobrý den,
mám strašně velký problém se závislostí na svém příteli. Většinou je to vklidu, sice je mi po něm smutno, ale třeba 2 dny vydržím, ale když u něho přespím a je to tak super že mám pak problém být bez něho, uplně se trápím, někdy i brečím (jak mi moc chybí) a nemůžu se  dočkat až budu zase s ním.
Právě  takovéhle období mám právě teď a myslím, že potřebuju nějakou pomoc, že to není normální.
Za odpověď předem děkuji
Véja

Odpověď: (15. 12. 2010, 15.06)

Milá Véjo,
to znmená, že si připadáte bez něj necelistvá, to není optimální. Chtělo by to posilovat vědomí i na pocitové úrovni o vlastní celistvosti. To můžete sama, ale i spolupráce s psychoterapeutem může být užitečná. ten pocit, který máte s ním, patří k Vám, je Váš a můžete si ho udržet stále. Držím palce.

Vendy píše: (14. 12. 2010, 7.19)

Dobrý den v červenci jsem zjistila,že jsem těhotná,když jsem to oznámila manželovi dal my peníze at jdu na potrat,že dítě nechce.jenýe já ho chtěla a tak jsem i s 5letým synem odešla pryč a našla si nového přítele.Mám podanou žádost o rozvod a svěření syna do péče,ale kdykoliv je syn u manžela (pro zatímní dohoda o střídavé péči) proti mě štve syna abych se k nim vrátila,ale jak to udělat,když mám ted přítele.jsem úplně K.o jak to udělat nechci zranit ani jednoho a nevím jak se rozhodnout.Manželai přítele miluju ale oba mít nemůžu :-(

Odpověď: (15. 12. 2010, 15.00)

MIlá Vendy,
to je tedy prekérka. Prosím Vás, dojděte si někam - neznám souvislosti... bylo manželství dobré? snaží se manžel?

andy píše: (14. 12. 2010, 0.04)

dobrý večer,po 13ti letech manželstvía a po 3letech neschod jsem před 3týdny odešla od manžela.S dvouletými dvojčaty.manžel v afektu mi naložil do auta mé a dětí věci a já odjela k rodičum.ještě mi řekl,at mu napišu adresu,kam nám má posílat peníze.peníze poslal,ale o děti se nezajímá.vubec se neozval,což je mi kvuli dětem strašně líto a nedokážu to pochopit.co mam dělat...

Odpověď: (15. 12. 2010, 14.56)

Milá Andy,
zatím je vše ve vývoji - 3týdny jsou krátká doba. Ozvat se můžete i vy a nabídnout mu kontakt s dětmi.

Nika píše: (13. 12. 2010, 21.28)

Dobry den,kdyz muj syn ukoncil 3tridu v Cz,odstehovali jsme se do  Holandska,ted tu jsme necele 3roky,ja se s manzelem rozvadim a z financnich duvodu se asi budu muset vratit spet do Cz.Chtela bych vedet jake nasledky to bude mit na meho syna?Jak bych k nemu mela pristupovat?A jestli by bylo dobre vyhledat odbornou pomoc?Je to velice tezke obdobi, pro nas pro oba,a chtela bych udelat co nejmene chyb.Dekuji tesim se na odpoved

Odpověď: (15. 12. 2010, 14.53)

Milá Niky,
pokud bude cítit, že vy jste o.k. - bude to i pro syna dobré. Zázemí vytváříte vy. Celkově změna země - mmj. návrat domů - nemusí být problém. Dobré by bylo neztratit kontakt s otcem. Důležité je, aby vztahy byly čitelné. Přeji pohodové dny.

Pája píše: (13. 12. 2010, 16.23)

D. den mám na vás dotaz mám 18 letou dceru, která před dvěma mesíci odešla bydlet k příteli bohužel přestala chodit do školy a hrozí ji vyhazov, domluvy semnou ve škole nic nepomáhá. Nevím co dělat a jak ji domluvit aby chodila do školy. Díky Pája

Odpověď: (15. 12. 2010, 14.48)

Milá Páji,
věřím, že jste udělala, co bylo ve vašich silách, dcera je dospělá - životní zkušenosti si vybírá takové, jaké potřebuje...Můžeme ji přát hodně štěstí...

Jana píše: (13. 12. 2010, 14.43)

Dobrý den, mám takový problém a nevím co s ním. Od října se moji rodiče hádají skoro každý víkend.Byla jsem zvědavá kvůli čemu se hádají, teď vím, že jsem to asi neměla dělat ale hrozně moc mě to trápí, no prostě jsem si přečetla smsky z jejich mobilu a mamka tam taťkovi psala, že jí mrzelo, když nebyl doma a musel být s jinou...Nevím co i o tom mám myslet.Když sem se zeptala mamky, jestli má ona nebo taťka někoho jinýho řekla mi že ne a že to není moje starost a dostala jsem místo toho vynadáno. Vadí, mi jak se teď k sobě chovaj. Mamka i taťka chodí skoro každej víkend někam pařit a my s bráchou(15) zůstáváme často doma samy. Mamka se najednou chová divně,pořád novýho si něco kupuje,ke kadeřníkovi chodí. Teď o víkendu jsem myslela že už je všechno v pořádku, ale tatka byl na firemní akci, i když to mamka věděla, tak na něj čekala do 4 do rána. Pak tatka přišel a zase se hádali. Nemohla jsem kvůli tomu spát. Druhý den jsme měli jet na Vánoční nákupy a v autě se dohadovali a mamka stále vyzvídala něco o nějaky ženský. Pak zase brečela. Nejvíce mě vadí, když tatka spí a mamka mu prohlíží, kapsy, peněženku, mobil mu krade dívá se mu pořád na email. Mě to opravdu moc vadí, když to dělá a nevím jestli to mám říct taťkovi nebo ne. Poslední dobou nemůžu vůbec usnout, a když myslím na rodiče tak se mi hrozně rozbuší srdíčko a nejde to uklidnit.Jsem z toho zoufalá a nevím jak dál to řešit. Myslíte, že bych měla někam zajít? A nebo se o to vůbec nestarat? Nechci aby se rozešli chci aby bylo všechno jako dřív. Můžu jim nějak pomoc? Děkuji za odpověď. Jana 19 let

Odpověď: (15. 12. 2010, 14.45)

MIlá Jano,
jak vidno, nestarat se o to nedokážete. Ano, bylo by dobré, nalézt svůj střed, klid a rodiče jen pozorovat a nehodnotit, oni žijí svůj život, řídí si ho po svém - je to jejich zodpovědnost. Ohledně máminýho šmírování bych doporučovala spíš jen jí říct, že se vám to nelíbí, ale jinak to nechat mezi nimi. To, jak dopadne manželství rodičů, by nemělo mít vliv na to, jak se cítíte. Zajít si toto uspořádat samozřejmě k psychoterapeutovi můžete. Přeji vše dobré - kontaktovat mne samzřejmě můžete.

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >