Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jan, Pavel Bornfleth, kokino, Jitka, Pavla, Louise Courbet

< novější | 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

trémistka píše: (22. 11. 2010, 17.26)

Dobrý den,
je mi 35 let, s manželem máme 2 malé děti. Můj problém ale trvá minimálně 10 let a dost mi ztrpčuje život, hlavně v zaměstnání. Od malička jsem trpěla trémou, ale to co se mi stává teď není už snad ani normální. Před mateřskou jsem pracovala ve dvou firmách, vždy jako asistentka. Jednou při hodině angličtiny na firmě jsem byla na řadě ve čtení a najednou jsem tak strašně znervózněla a nebyla jsem schopná ze sebe nic dostat. Přemohla jsem se, ale chvěl se mi hlas a bušilo mi srdce. Byla jsem zpocená a celá jsem zrudla. Nebyla jsem vůbec schopná soustředit se a nejraději bych někam utekla. A od té doby se mi to stávalo vždy v podobných situacích a to především v práci. Při vyřizování telefonátů, pokud byli kolegové v kanceláři. Často jsem vše řešila, až když jsem byla sama a nikdo mě neposlouchal. Nebo pokud jsem měla něco někomu vysvětlit, nebyla jsem schopná. Došlo to tak daleko, že se už i vyhýbám přečíst večer synovi pohádku. Telefonování je pro mě peklo, snažím se všechno vychrlit na jeden nádech, abych to už měla za sebou. Je mi z toho mizerně. Chtěla bych se toho zbavit, než půjdu zase do práce. Bojím se, že spolu se starostmi s dětmi to nezvládnu. Celé to způsobuje, že jsem nepřiměřeně nervózní a celý den se tak bojím, kdy to zase přijde a tím si vlastně vůbec nevěřím. Jinak jsem komunikativní a veselá, mám přátele, jsem aktivní, ale jakmile na mě někdo udeří „teď nám to vysvětli“ nebo „přečti mi to“, „zavolej tam a řekni tohle“, dostaví se onen stav. Je to jak za trest. Strašně mě to vyčerpává a přitom jde kolikrát o banální záležitost, kterou mám vyřídit. Slyšela jsem něco o nedostatku serotoninu v mozku. Mohlo by tohle být příčinou? Kdo mi může pomoct? Předpokládám, že potřebuji odbornou pomoc. Pokud mi můžete někoho doporučit….. jsem od Brna. Děkuji.

Odpověď: (29. 11. 2010, 10.29)

Milá trémistko,
vaše potíže nebudou způsobeny hladinou serotoninu, i když vědět o hladidně  (kdybyste věděla o někom, kdo hladinu serotoninu měří, dejte vědět - já o tom čtu bohužel pouze ve studiích, ale nikdy ve vyšetření). Potřebujete rozpustit bloky, které jsou spojeny s úzkostí, k tomu by bylo vhodné najít někoho, kdo umí pracovat např. s abreaktivní terapií, focusingem. Možná byste mohla kontaktovat http://www.karelhajek.org/inde… .
Mějte hezké dny

žužu píše: (22. 11. 2010, 17.04)

Dobrý den nevím zda je mi pomoci ale začíná to tímto měsícem.Máme učitelku z Anglického Jatyku a ona je hrozně zlá.Když něco neumím začne mi před třídou vytýkat jestli neumím angličtinu jsem jen vzduch moje kamarádka mi řekla ať si s toho nic nedělám ať  to beru letem ale nejde to.Kamarádka m řekla že musím být tvrďák jako ona ale nejde sice si vylívám zlost na učitelce ale s tím to nespravím.Navíc háže po vás křídami to bych ještě skousla ale to už opravdu nejde.Děkuji za odpověď.

                                           Žužu

Odpověď: (24. 11. 2010, 11.03)

MIlá žužu,
bylo by fajn, kdyby jsi o tom řekla rodičům, nepo školní psycholožce nebo třídní nebo řediteli... neboj se a jdi s někým mluvit. Zlost vytvářet, hromadit a vylévat není optimální řešení (neříkám, že to nechápu - některé učitelky se fakt neuměj chovat;)) Měj se krásně a řekni si třeba "hmm, ted se ti to povyšuje, ale až vyjdu školu, tak se mi bude dařit dobře a tvoje kecy budou a jsou vzduchem - a taky tě nebudu zdravit" At se ti daří...

Lucka 81 píše: (22. 11. 2010, 16.55)

Dobrý den,

můj přítel má dva syny 2 a 6 let. kluci mě vůbec neposlouchají. Cokoli co řeknu tak zavrhnou nebo řeknou že nemám pravdu a že má pravdu maminka. Jakmile se přítel nedívá tak po mě ten starší chlapec něco hodí. jak mám upoutat jejich pozornost? co mám dělat aby mě poslouchali?
děkuji za odpověď

Odpověď: (24. 11. 2010, 10.58)

Milá Lucko,
jj - vybrala jste si náročnou rodinou konstelaci. Chování kluků souvisí se všemi vztahy ve vašem systému... to určitě tušíte. Důležitou roli hrají vztahy mezi dospělými. Pokud máte pocit, že od nich k Vám jde nepřátelství, přestože od Vás k nim jde pozitivno, doporučuji, abyste péči o syny nechala na přítelovi - celé je to složitejší a osobní konzultace i s partnerem by byla vhodnější. A nesoupeřte s maminkou, můžete být hodná teta. :)

Lída píše: (22. 11. 2010, 16.49)

Dobrý den.Ráda bych věděla jestli opravdu neexistují věrní muži.A pokud ne, tak mi porad´te jak žít a necítit se jako lovná zvěř. Děkuji

Odpověď: (24. 11. 2010, 10.54)

MIlá Lído,
děkuji za takřka vtipný dotaz :). Existují i věrní muži. A jak se budete cítit je vaše rozhodnutí. Doporučuji, abyste se raději cítila jako královna (i to Vás mohu naučit:)) Mějte se krásně:)

Majles píše: (22. 11. 2010, 16.21)

Dobry den. Muzete mi prosim poradit?, Mam takovy problem asi pred rokem jsem se rozesel s pritelkyni a problem je v tom ze me trapi to ze furt musim na ni myslet I presto kdyz jsem, se ji hodnekrat pokousel navazat zpet naz vztah ale marne..  Mame spolu 2letou holcicku kterou mam jen jednou za 14dni na vikend.. Stale k ni hodne citim ale ona uz ne.. Nevim co mam delat abych zapomnel. Neni den abych o ni nemluvil i pratele uz to stve.. Je to cim dal horsi. Prosim poradte

Odpověď: (24. 11. 2010, 10.51)

Milý Majli,
"jj - vztahy - ty nám dávaj zabrat." Osobní setkání by bylo skutečně nejvhodnější, protože předpokládám, že sám jste udělal, co umíte. Rozvolnit pouto, vrátit se k sobě, uzdravit/zcelit si srdíčko - Vás ve škole neučili. Proto doporučuji, abychom se sešli - touto cestou vám rozumné věty nepomohou. Přeji vše dobré.

Jana píše: (22. 11. 2010, 13.38)

Dobrý den,
mám velmi úzkostlivé stavy, pláču ani nevím proč, lékař mi předepsal lexaurin, ale vzhledem k mému spíše alternativnímu přístupu jsem k lékům opatrná. Tento stav je dlouhodobý pokud ne celoživotní je mi 41 let, a žádné alternativní způsoby zatím nezabraly a stavy se zhoršují. Nevím kudy kam, jsem zoufalá a nechci tím trápit své okolí, jsem matka tří dětí a mám skvělého manžela, chtěla bych jim všem být oporou a ne přítěží.
Pokud se domníváte, že je čas navštívit psychiatra jsem ve stadiu kdy bych souhlasila nebo mi možná poradíte ještě jiný způsob který jsem ještě nevyzkoušela? následující mám již za sebou - homeopatika, psychology, čínskou medicínu,reiki, meditaci aj.
Předem vám děkuji za odpověď

Odpověď: (24. 11. 2010, 10.46)

MIlá Jano,
jak vidno, jste žena aktivní a proto mě skutečně mrzí, že se zatím nezdařilo nalézt řešení. K užívání lexaurinu bych také byla opatrná, protože způsobuje závislost. Užívání vhodných antidepresiv je lepší. Stejně mne překvapuje, že se nepodařilo nalézt příčinu pročistit ji. Z mého pohledu by řešení mělo být. (samozřejmě, že na schůzce se můžeme domluvit..., ale chápu, že důvěru už mnoho nemáte). Držím palce.

bobina píše: (22. 11. 2010, 13.11)

Dobrý den, mám dcery 6,5 roku a 6 měsíců. Problém je se starší - v poslední době je velmi vzdorovitá, zkouší výhružky, ultimáta, je "hubatá" vůči mě i manželovi, ve škole prospívá na výbornou, je velice šikovná, ale stačí maličkost, která není podle jejích představ a je oheň na střeše. Snažím se být trpělivá, ale kolikrát to nevydržím a prostě vybuchnu a nadávám a pak je mi to líto. Nezabírají domluvy, zákazy ani pozdější rozmluva proč se to či ono stalo a že mi "nedělá dobře být na ni zlá" - dělá že neslyší, nebo svede řeč na jiné téma, nebo si jde hrát. Snažím se ji zapojovat do péče o mladší sestru - tu miluje a nedá na ni dopustit. Bohužel nevím jak na ni,aby k podobným incidentům nedocházelo. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (24. 11. 2010, 10.39)

Milá Bobino,
trpělivostí a reagováním v klidu podpoříte zdravý vývoj. Jak píšete, mnohé děláte dobře. Je vhodné být klidná, pevná a  respektovat i její postoj a nechat ji nést přirozené následky jejího konání. Také můžete zajít za dětským psychologem a konkrétní situace a nejistoty prokonzultovat. Přeji vše dobré.

Zdena píše: (22. 11. 2010, 9.07)

Dobrý den,píši Vám,proto protože bych potřebovala radu.Mám dceru které jsou tři roky před čtyřmi měsíci se nám narodil syn,do té doby bylo vše v pořádku.Teď dcera začala žárlit na malého a nechce vůbec poslouchat,prosazuje si svoji když může nejraději by pořád byla u babičky,když něco provede tak se na ni rozzlobím a ona mě vyhání od sebe.nevím si rady jak na ni,aby taková nebyla.Prosím o vaši radu

Odpověď: (24. 11. 2010, 10.33)

Milá Zdeno,
žárlení na sourozence, který se narodí v tomto období (mezi 2. a 3.rokem) je statisticky běžné - nervová soustava v té době ještě není zralá, dítě  v té době chce maximální pozornost pro sebe, je to zároveň období prvního vzdoru a proto je přirozené, že "zlobí". Doporučuji, abyste ji věnovala také potřebnou pozornost, aby Vám mohla pomáhat při péči o syna. A babičku ji přejte. Držím palce a přeji dost trpělivosti.

Janina66 píše: (22. 11. 2010, 8.57)

Dobrý den,obracím se na Vás se svým trápením. Potřebovala bych radu jak donutit svého 17ti letého syna učit se do školy. Dělá střední školu ale to tak že tam sice poctivě dochází ale jinak tím jeho zájem končí. Je velký problé ho pak následně doma přimět aby se učil a vůbec přípravě věnuje téměř minimum času. Jeho výsledky nejsou dobré hodně nevyrovnané. Školu jsme sice vybrali my, ale po domluvě, on svojí představu neměl vůbec. Je ve 2.ročníku a mám obavy,aby sice čtyři roky nějak ,,neproklepal,,ale nezvládne to potom u maturity.Myslím,že ho nebaví učení jako takové. Už nevím jakou metodu bych měla zvolit, abych ho k učení motivovala nebo nějak donutila nebo nevím jak se mám zachovat. Jak začnu mluvit o učení je hned ,,naježený,,. Prosím poraďte ikdyž je to asi složité Děkuji moc

Odpověď: (23. 11. 2010, 14.51)

Milá Jani,
stav nezájmu o školní vzdělání je v současnosti rozšířen, nějak se nabídka nepotkává s poptávkou (a systémově se to řešit ještě dlouho nebude - proč? http://radanastepankova.blog.i… a pro :-) http://radanastepankova.blog.i… )
 17 let - člověk již má rozvinuté rozlišovací a poznávací procesy, je schopen uvažovat a předvídat a nést zodpovědnost. Vy za něj konat nemůžete.
 Můžete mu přopomenout staré dobré úsloví: "Jak si usteleš, tak si lehneš." Také ho informujte, že až nebude chodit do školy, musí Vám přispívat...Vy sama sebe neidetifikujte se svým pohledem a hodnocením. Co se může z Vašeho pohledu jevit jako nedobré, z jeho úhlu pohledu je to dobré - on takovou zkušenost potřebuje.
 (taky můžete zkusit psychoterapeutickou konzultaci - uvídí se, zda to může něco přinést nebo nikoliv...)
Přeji vše dobré

Míša píše: (22. 11. 2010, 6.24)

Dobrý den
Líbí se mi vaše poradna a ráda bych také porosila o radu. S přítelem jsme spolu necelý rok a brzy po začátku našeho vztahu jsem začala pozorovat podivné změny nálad, se kterými se nevím rady. Z počátku jsem myslela, že je to jen jakási chvilková nevyrovnanost, nyní vidím, že je to u něj zřejmě normální.
Jedná se o to, že je můj přítel například zcela bezdůvodně smutný, z ničeho nic se mu změní nálada, moc semnou nemluví a když se ptám, proč je smutný, říká, že neví nebo cosi o tom, jak je nespokojen sám se sebou (má práci, vysokoškolský titul, vztahy s rodinou v pořádku, přátele - nevidím objektivní důvod k nespokojenosti se sebou samým...). O pár hodin později je ale už zase veselý a otevřený, poté se ale třeba druhý den ráno vzbudí bezdůvodně se chová nepříjemně. Přesto, že je objektivně velice pohledný, má pocit že není, neustále se češe a i do práce si nosí krém na obličej atp... Když ho kadeřnice neostříhá přesně dle jeho představ, nechce se fotit ani chodit nikam do společnosti a má z toho špatnou náladu (dokud to nedoroste). Vždy si oblíbí nějaké tričko a nechce pak nosit žádné jiné, protože jen v tom jednom se údajně cítí sebejistě (nosí ho ale i několik týdnů a rozčílí se když ho vyperu, je mokré a nemůže si ho vzít). Nikdy nic nechce plánovat moc dopředu, jak jsem pohopila tak asi proto že neví, zda na onu věc pak bude mít náladu. Mívá období kdy velice špatně spí a neustále se probouzí. Když nemá správnou náladu, je schopen mezi našimi přáteli celý večer mlčet (a pak ho to štve) ale když ji má, je to ten nejvtipnější společník na světě.
Když se s ním snažím o jeho chování bavit, říká že byl takový vždy, že je melancholik, občas taky říká, že má možná maniodepresivní psychozu. To je myslím přehnané, ale i tak je velmi nepříjemné jít domů a nevědět, jakou náladu zrovna bude mít a jak se bude chovat. Jediné na co jsem přišla, že pomáhá jako prevence proti jeho bezdůvodné nepříjemnosti je, když přijdu domů a jsem hned od začátku trochu nepříjemná já, to on pak jde a snaží se být milý - takhle to ale myslím nejde řešit dlouhodobě.
Ráda bych věděla, co s asi přítelem /zda je to něco vážnějšího či ne/ je a jaké jsou možnosti případné odborné pomoci /bydlíme v Praze/. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkala a nevím, jak mu pomoci. Oběma nám je 28 let.

Předem moc děkuji za radu.

Odpověď: (23. 11. 2010, 14.35)

Milá Míšo,
je hezké, že se zajímáte o partnera. Dobré je si však uvědomit, že řešit můžeme jen své problémy. Ty můžeš pořešit svoje reakce, vnímání jeho nálad. Stát se pouhým pozorovatelem nikoliv spolujezdcen na vlně nálad. Můžeš mu říci, že bys ráda, aby něco s touto svojí labilitou začal podnikat, že jinak nevíš, jak se Váš vztah bude vyvíjet, protože nevíš, jak to uneseš. Pokud bude chtít, můžeš mu pomoci v hledání pomoci. Pravděpodobně by pro něj byla vhodná pravidelnější psychoterapie. Pokud bude chtít, může mne kontaktovat a domluvit si setkání v Praze. (Pokud budete chtí, můžete mne samozřejmě kontaktovat i Vy, protože i pro Vás je to situace náročná, ve které se orientujete a hledáte pro sebe řešení). Přeji vše dobré

Jarda píše: (16. 11. 2010, 8.07)

Dobrý den,
můžete mi pomoci, když jsem při zápasech nervozní? Před půl rokem se něco stalo a od té doby kazím zápasy.

Odpověď: (21. 11. 2010, 21.10)

Milý Jardo,
ano, se sportovci spolupracuji.
http://rovena.info/sportovni-p… . Pokud budeš chtít, můžeš mne tedy kontaktovat, nejlépe telefonicky, abychom našli vhodný termín pro oba.

mamule píše: (16. 11. 2010, 3.28)

Dobrý den,
 chtěla bych se zeptat co mám dělat, vím že mě manžel podvádí. Pořád tvrdí že je vše v pořádku, že se nic neděje že nikoho nemá, bohužel jsem je viděla a pořád zapírá máme spolu tři děti a jsme spolu deset let nechci ho opustit děti jsou ještě malé, ale nevím, jak dál. Tak vás prosím o radu děkuji.

Odpověď: (21. 11. 2010, 14.22)

Milá Mamule,
vhodnější by bylo osobní setkání.
Vybíráte si: s manželem nebo bez manžela? -) můžete si napsat výhody a nevýhody.
Vybíráte si trápit se nebo být v pohodě? Víte, jak se netrápit? Chcete se to naučit?
 (Mámit z manžela přiznání - nemá smysl.)
Držím palce a přeji vše dobré.

Hana píše: (15. 11. 2010, 23.21)

Dobrý večer,
vzhledem k tomu, že jsem ze svého 16ti letého syna zoufalá již asi dva roky, chci se zeptat i na Váš názor:
Syn je sociálně nevyspělý(dle vyšetření i vzhledu, názorů atd.), ale chytrý (IQ 125). Studoval první ročník střední školy - velmi neúspěšně.Vzhledem k tomu, že jsme se přestěhovali, dostal šanci vybrat si školu jinou a opět nastoupit do prvního ročníku. I zde ale nedělá nic, popř. jen úplné minimum. Momentálně přestal i sportovat. Doma pomáhá jen z donucení. Jeho jedinou zábavou, řekla bych i životem je PC, konkrétně počítačová hra "Lainejč"!Tráví zde i 10 hodin denně. Týdně asi 45. Stále se dohadujeme, kdy má počítač vypnout, učit se, jíst, spát. Jediná doba, kdy nesedí u PC je, když spí, je ve škole anebo ho "vytáhneme" z domu. Myslím si, že tolik hodin zde trávit není normální, ale on si myslí opak. Dokonce i od lékařů jsem slyšela, že je to dnes normální... Syn měl dokonce i velký záchvat migrény. Nezjistil se sice žádný zdrav. problém, ale bylo to po dlouhém sezení u PC a pak nárazově velké fyzické zátěži. Opravdu nám starosti o něho a neustálé dohadování ničí i rodinný život. Pro něho je ale vše normální. Dalo by se říci - vypněte mu počítač, ale to není tak jednoduché. Je pak velmi zlý, vyhrožuje, že bude např. chodit za školu atd. Nevím si s ním v této věci vůbec rady.
Prosím Vás o Váš názor, popř. kontakt, kde bynám poradili atd. V nejhorším občas přemýšlím o nějakém odvykacím ústavu, kam bychom ho odvezli... Mám syna ale opravdu moc ráda a myslím, že bych to nedokázala. Jen se tím velmi trápím.
Děkuji za odpověĎ, s pozdravem
       Hana, Praha 10,

Odpověď: (21. 11. 2010, 14.16)

Milá Hanko,
bohužel vhodné zařízení na výběr mnoho nemáte. Můžete uvažovat o Středisku výchovné péče nebo o Diagnostickém ústavu.
Máte právo:
1. chránit si svůj rodinný život
2. vést syna k zodpovědnosti za svůj život (do školy chodí kvůli sobě - nikoliv kvůli Vám =) do školy chodit nemusí, musí ale přispívat na domácnost)
3. nepodporovat příživníka
Držím palce

hlina45 píše: (15. 11. 2010, 20.29)

jsem rozvedeny,mam syna nechce chodit do skoly,vzdy rano breci ze to nezvladne a ze at mu dam sanci na druhy den. nyni je podruhe v psychotronicke lecebne nebere leky ,doktor rika ze tam nepatri a ze by to meli dat vejs.syn chce domu a do skoly na revers co mam delat.jinak krome skoly s nim neni problem je poslusny a hodny.

Odpověď: (21. 11. 2010, 14.09)

Milý neznámý,
ne všemu ve vašem dotazu rozumím. Rozumím pouze tomu, že syn je hodný a nechce chodit do školy. Ostatní okolnosti mi jasné nejsou. Můžete zvolit domácí vyučování.

Nowhere Woman píše: (15. 11. 2010, 18.48)

Dobrý den, již delší dobu se trápím se svým partnerským vztahem, tak bych ráda slyšela názor někoho nezaujatého. Mám přítele, který je skoro o dvacet let starší než já (mně je 20), ale to by nebyl problém, protože si skvěle rozumíme, máme stejné životní hodnoty, máme rádi stejné věci, máme k sobě úctu a milujeme se. Ovšem - můj přítel je ženatý a má dvě děti, kterým ještě nebylo 10 let. Stále žije se svou ženou, která o mě neví, jeho rodina o mě neví a i když on mě staví na první místo, tak si připadám jako milenka. Plánujeme společnou budoucnost a svoji rodinu, ale já tomu stále nevěřím, protože to stále nedokázal ženě říci. Ve dne i v noci se trápím tím, že s ní stále žije (žárlím a to i přes to, že mě ubezpečuje, že jejich vztah je pouze formální a jsou spolu jen kvůli dětem a že ji nikdy nemiloval tolik jako mě), trápím se a kolikrát jsou situace, kdy potřebuji být s ním, ale on nemůže, protože musí být s rodinou, to je pro mě velmi náročné být tak často sama, i scházet se s ním tajně je velmi psychicky náročné, trápím se, připadám si až jako ta druhá a stále marně čekám, že se to změní a budeme spolu oficiálně, protože ho miluji tak jako nikoho. Jenže už to dál psychicky nesnesu být v roli té druhé a čekat, co na mě zbude z jeho času, kdy nemusí být s dětmi. Mám setrvat a věřit mu, že opravdu budeme spolu, tak jak to plánuje a slibuje, že až nadejde správný čas, budeme spolu normálně a on si vyřeší rodinné vztahy nebo (i když by to bylo bolestivé a je to nepředstavitelné) si mám  zkusit zařídit svůj život a začít od začátku, dokud jsem ještě mladá a není pozdě?

Odpověď: (21. 11. 2010, 14.01)

Milá NW,
je třeba uvést city i rozum do souladu... je třeba uvést do souladu dávání a přijímání ve vztahu... když zjistíte, že dáváte více, než dostáváte ... domilujte... je třeba uvést do souladu slova a činy...
Věřím, že to dokážete.

Rena píše: (15. 11. 2010, 12.43)

Dobrý den, mam stále strach, který trvá už rok a půl. Mám předčasně narozenou dceru, která má hydrocefalus. Psychmotorický vývoj pokračuje dle normy a dokonce v některých ukazatelích překračuje svou normu i pro donošené děti. Nedokážu z toho mít radost, pořád jí pozoruju a hledám co je špatně a bojím se, že bude mentálně postižená. Nedokážu se toho pocitu zbavit i když všechna fakta zatím mluví opačně. Jak to v sobě překonat a uzavřít? Díky za Vaši odpověď

Odpověď: (21. 11. 2010, 13.56)

Milá Reno,
taková záležitost (vyrovnání se s nemocí/ s postižením dítěte/ s latencí postižení) je proces - v rámci psychoterapie by takový proces mohl snadněji probíhat. Je třeba přijmout okolnosti tak, jak běží... strach není dobrý společník ...

Jana P. píše: (15. 11. 2010, 10.08)

Dobrý de, chtěla jsem se zeptat jestli je nutné při návštěvě psychologa mít doporučení obvodního lékaře? Moc děkuji za odpoveď Jana P. Česká Lípa

Odpověď: (21. 11. 2010, 13.17)

K psychologovi (smluvnímu i nesmluvnímu)  není třeba mít doporučení. Většina psychologů pracuje za přímou úhradu.

Jája píše: (15. 11. 2010, 7.43)

Dobrý den,mám třináctiletého syna Kubu na základní školu od první do páté třídy chodil v místě bydliště.Jelikož je tato škola jenom do páté třídy musel přestoupit jinam.Do nové školy tedy dojíždí autobusem.Od začátku školního roku má ráno problém,že začne brečet a tvrdí mi,že je mu strašně špatně,a proto nemůže do školy.Už sem s ním byla u dětské lékařky a po zdravotní stránce je v pořádku.Pak jsem s ním šla do psychologické poradny,kde mi bylo doporučeno,abych ho ráno s postele vytáhla jakýmkoliv spůsobem ,třeba že mu dám na zadek.Když jsem se šla poradit do školy,do které chodí,tam mi bylo řečeno,že už má tolik zameškáno,že už je to tak na sociálku a že se to hlásí i na policii,jsem si toho vědoma,že má zameškáno,ale do teď mi opravdu nikdo neporadil co s tímto problémem.Všichni mi jen "vyhrožují,co nastane,když syn nebude chodit do školy,ale nikdo neporadí.Syn je od malička velmi klidné povahy,tedy je bezproblémový.U nás doma se všechno řeší v klidu a hlavně si povídáme.Vím jak to funguje výchova ve většině rodin,dítě prostě dostane na zadek,tak u nás to tak není,syna sme nikdy neuhodili a ani to tak dělat nebudu,i když mi to paní psycholožka poradila,bít dítě mi připadá odporné a hloupé.Se synem vycházíme opradu dobře a chci aby to tak zůstalo,tak prosím o radu jak řešit tuto situaci,a abych něco "nepokazila".
                            Předem děkuji za odpověď

Odpověď: (21. 11. 2010, 13.16)

Milá Jájo,
i pro Vás paltí to, co jsem odpovídala o dotaz níže paní Veronice. Mmj. můžete zvolit domácí výuku...

Veronika píše: (15. 11. 2010, 7.35)

Dobrý den, mám k Vám dotaz...Dobrý den,
Mému synovi je nyní 9 let a mám problém s tím, že nechce spát ve své posteli v pokojíčku a chce být s námi v ložnici..Možná to bude tím, že jsme nebyli dostatečně důsledný a bylo nám ho líto, když chtěl být s námi. Teď ale očekáváme za měsíc přírůstek a  potřebuji, aby spal v klidu ve své posteli a byl odpočatý do školy. Občas říká,> že se bojí zlodějů nebo, že mu není dobře a při ukládání do postele pláče (třeba jako dneska), ale odchází spát se slovy, že k nám stejně přijde. Asi bude mazaný a rozmazlený...Zkoušeli jsme zakazovat počítač apod., vše bez účinku...Děkuji za radu..

Odpověď: (21. 11. 2010, 12.41)

Milá Veroniko,
doporučuji dětskou terapii/ arteterapii - můžete zkombinovat s kineziologií.
Je třeba poznat a rozpustit strach a posílit důvěru ve vlastní bezpečí.
Přeji vše dobré
(s vymazáním odrážek jsem si dala práci já, vy nikoliv ... - tak nevím, kolik úsilí jste schopna vyvinout k vyřešení problému)

housenka píše: (9. 11. 2010, 14.09)

Dobrý den, mám jedenáctiletého syna s Aspergerovým syndromem, jeho výchova je těžká a v poslední době nad mé síly, vůbec nerespektuje autoritu ani ve škole, když má pracovat a zrovna se mu nechce, tak nenapíše nic, když ho chce učitelka vyzkoušet a nechce se mu, tak začne vřeštět a odmítne jít k tabuli i v případě, že to umí. Je agresivní ve škole spíše zatím jen slovně,ale doma hlavně vůči sobě,kouše se atd., když se vztekne rozbíjí věci a zkouší i napadat už i mě. Záchvaty vzteku jsou u něj čím dál častější, několikrát denně. Pokaždé když má přijít ze školy, tak se děsím, co zas bude, někdy je mi z toho i špatně. Nevím už co mám dělat, chodili jsme k psychologovi a chodíme i k dětskému psychiatrovi, ale nezlepšuje se to, jen zhoršuje. Mám také zdravotní problémy, které se neustále zhoršují, už si s ním nevím rady, vůbec nikdo mi nedokáže poradit, mám ho ráda, ale už se i stalo, že jsem dostala myšlenku se ho vzdát. Jako matka jsem naprosto selhala a nevím co s tím, jestli s tím vůbec jde něco udělat.

Odpověď: (14. 11. 2010, 16.57)

Milá Housenko,
ošetření potřebujete Vy - v tuto chvíli aktuálněji než syn. Objednejte se k psychoterapeutovi.  A) vše jste dělala, jak nejlépe jste dovedla - kdybyste to v daném čase, s danými informace uměla lépe, dělala byste to. Pak je třeba Vás narovnat ve vztahu k synovi... Vyhledejte odborné pracoviště - tam konzultujte další postup - určitě máte nárok na asistenta ve škole...

< novější | 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >