Ja píše: (17. 3. 2008, 18.53)

Dobrý den.
S přítelem sme se už nejednou bavili o tom, že budeme mít miminko. Jde o to, že přítel je alergik, tzn. doktorka alergoložka nám doporučila počít miminko v zimních měsích, aby se narodilo po alergické sezoně. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem si v první chvíli řekla no nic, tak se bude plánovat... hlavně ať se narodí zdravé. Jenže později mi začalo docházet, že plánovaně bych teda měla otěhotnět nějaké určité tři měsíce v roce a když se nezadaří, tak počkat další rok. Jsem v tomhle ohledu až příliš pesimistická a bojím se, že neotěhotním. Dokážu si představit, jak se asi cítí můj přítel, který si vyčítá to, že nemůžeme mít "spontánní" početí. Hrozně se bojím, že se vysněného děťátka nedočkám. Je to jen pocit úzkosti, ale přítelovi tím ubližuji.
Můžete mi prosím poradit, jak se s tím sama vnitřně vypořádat a být oporou přítelovi?

Děkuji mockrát

Odpověď: (18. 3. 2008, 16.46)

Dítě narozené z lásky, radosti má největší předpoklad k tomu, aby bylo zdravé. Zkuste si dovolit ten přepych a řídit se svým pravým instinktem. Můžete zajít na kurz rozvoje intuice...

už ani nevim kdo jsem.. píše: (17. 3. 2008, 12.46)

Dobrý den,už nejakou dobu hledám odpovědi na otázky a tak mně napadlo pokusit se je najít zde....chtěl bych jen znát objektivni nazor na mou momentální situaci slyset ji od nekoho nezavilseho kdo by mne pomohl najit sam sebe zase..Je mi 20 let,mám přítelkyni jsme spolu skoro rok,naše seznámení bylo velice náhodné krásné,tehdy jsem citil že je to člověk kterého jsem hledal..nemyslím to prvotní pomatení smyslu, kterému říkáme láska, ale opravdu pocit že před sebou mam vše po čem jsem vždy toužil, nejkrásnější bylo to, že druhá strana na tom byla zcela stejně...do tehto krásných chvilek však přišlo zranění při sportu, ktere trošku změnilo muj zdravotni stav a vse uz tak ruzove nebylo, nejedna se o zadne trvale zraneni jen docasne, da se rict vcelku bezne...zacli nejake neshody a vse vyvrcholilo tim, ze me pritelkyne podvedla.....toto pro men byla strasliva rana....nevim jak slovy popsat to, co jsem citil, co citim i dnes....podlomene nohy, ztrata vlastni osobnosti...neumim byt statsny mam pocit, ze uz to nejsem ja....vztah nadale udrzujem nebo spis udrzuju...pac kdyz sem toto pritelkyni prominul po strastiplnem zatinani zubu a prekonavani sama sebe bylo vse chvilku vporadku a pak zacli problemy nanovo...pritelkyne mi rika ze uz to neni jako drive,ze uz ze me neni natolik nadsena,ze je pozivacny typ a chce si uzivat, i presto jsme stale spolu...jen sam v jistych situacich vidim ze by se zachovala jinak kdyby vse bylo jak bylo,jde citi znacna sila apatie nezajmu,ja jen nevim jak z toho pac je to vec, ktera mne moc uvolnila a udelala me stastnym to ze jsem narazil na tohoto cloveka...rikal sem si ze kdyz maji mit lide v zivote stetsi tak ja ho mam prave ted,a ze vic k zivotu nepotrubuju snad jen vzduch ktery tady dycham...proto moje prezdivka uz ani nevim kdo jsem...nevim mam pocit ze moje osobnost se ztratila nekde v prostoru...dkyz rano vstavama mam divny pocit....hned kdyz clovek rozlepi oci...se boji...ma strach...nechce prijit o cloveka sobe blizkeho natolik ze je schopen mu odpustit vse co dela a co em tak moc boli...vyckavam....cekam a nevim na co...dekuji za jakekoli reakce.

Odpověď: (18. 3. 2008, 16.36)

Milý rozbolavělý,
to se občas stane, že po čase zjistíme, že jsme u milovaného člověka neviděli něco podstatného, něco, co je s harmonickým vztahem neslučitelné... a to bolí... Podle všeho to působí tak, že vy ji milujete více než ona vás - ale také to připomíná citovou závislost... takové chvíle tu jsou od toho, abychom uviděli svoji slabinu - např. to, že neumíme vyživovat (plnit láskou, radostí a pohodou) sami sebe. Přeji vám, abyste našel cestu k tomu, jak sám sebe zahojit a mít víru v sebe, v lásku a budoucnost se ženou, která si vás bude vážit a mít shodné hodnoty s vašimi.

Blanka píše: (17. 3. 2008, 12.44)

Dobrý den, před třemi týdny jsem se rozešla s přítelem, který byl na mě vulgární. Vrátit se nechci, ale špatně jsem to snášela a tak jsem rozhodla dojít k lékaři a ten mi naordinoval Cipralex, který beru 3 týden a 4 dny k němu beru Neurol, moje stavy se zatím moc nezlepšily, po Neurolu se chvíli cítím dobře, ale pak se moje smutné a depresivní stavy zase vracejí. Chtěla bych vědět, jestli mi tyto léky do budoucna pomužou, nerada bych si s nimi ublížila ješle víc. Děkuji

Odpověď: (18. 3. 2008, 16.23)

Milá Blanko,
vaše počínání je typickým příkladem toho, že lidé hledají pilulky na štěstí, na život - myslím, že v tom případě by háčko  mohlo posloužit lépe k vymazání vědomí (mmj. neurol je návykový). Takže, milá dívko, vezmi na vědomí, že rozchody bolí, beze slz se neobejdou... Životní krize člověk může využít k tomu, aby se dozvěděl něco o sobě, o vztazích a naučil se sebou nějak zacházet... Nebo se dál potácet uličkou bezvědomí... Chtělo by to nalézt jiné otázky...

Lucie píše: (17. 3. 2008, 12.35)

Chtěl bych napsat vzkaz pro Loanu - mám podobný problém, pokud by se mnou chtěl spojit - loflerova.h@seznam.cz - ráda bych jí pomohla

Odpověď: (18. 3. 2008, 16.12)

třeba si to zde přečte - mejl tazatelů, pokud jej neuvedou v dotazu, nemám.

Hanka píše: (17. 3. 2008, 12.23)

Dobrý den, chtěla bych se na vás obrátit s prosbou. Chodila jsem 6 měsíců s mužem, který byl na mě na jednu stranu hodný, ale na druhou stranu byl na mě sprostý, používal vulgární výrazy a křičel na mě. Vyhrožoval mi, že se zabije, vyčítal mi všechno co mi kdy koupil. Od jeho bývalé manželky jsem se dozvěděla, že ji i bil a to se údajně opakovalo i u jeho další přítelky, kterou měl přede mnou. Rozhodla jsem pro rozchod, pořád mě přemlouvá k návratu, ale nevěřím, že  by se něco změnilo. Už jsem se s ním chtěla rozejít jednou, ale sliboval, že se to už nebude opakovat, což se samozřejmě nestalo a nadávky a křičení přilo znova. Jsem přesvědčená, že mé rozhodnutí je správné, jen to špatně citově snáším a nevím co dál. Za vaši radu bych bych byla vděčná.

Odpověď: (18. 3. 2008, 16.05)

Milá Hanko,
ohledně toho, jak se cítíte prozkoumejte: zda se jedná o citovou závislost nebo pocit falešné zodpovědnosti či viny či o lásku ... Zrekapitulujte, co vám vztah dával, co jste dávala vy. Jak vychází tato bilance? Mužete se ho zeptat, co udělá pro to, aby se své agrese vůči ženám zbavil (sliby a přání nestačí - to už je vyzkoušené). Vaše rozhodnutí je spíše správné.

Zuzka píše: (17. 3. 2008, 12.02)

Dobrý den, Vám se může jevit můj problém jako nicotný, ale pro mě je to hodně velký problém. Chodím do prvního ročníku na vysokou školu. Když jsem v říjnu nastoupila, tak mě to hodně bavilo a ráda jsem chodila na všechny přednášky a cvičení a zkoušky jsem zvládla celkem úspěšně. Teď ale k tomu hlavnímu. Když začal letní semestr, jakoby se ve mě všechno obrátilo. Ne že by mě to přestalo bavit, ale najednou jsem začala vynechávat přednášky i některá cvičení. Prostě ráno vstanu a rozhodnu se že do školy nepůjdu, mám z toho špatný pocit a večer si to vyčítám a říkám si, že další den už půjdu. Ale když se ráno probudím, tak se celá situace opakuje. Je teprv polovina semestru a já už mám vybrané skoro všeny povolené absence. Chodím do školy když už mi opravdu teče do bot. Povinnosti se mi za tu dobu dost nakupily a já mám teď pocit že se mi všechno sype na hlavu. Vždy jsem odhodlaná že si doma sednu k počítači abych napsala aspoň kousek seminárky, nebo přečetla nějakou knihu ke zkoušce, ale vždycky to dopadne stejně, najdu si nějakou aktivivitu která mě baví. Myslím si že je to moje lenivost, ale nechápu, kde se najednou vzala, když minulý semestr vypadal jinak....

Odpověď: (18. 3. 2008, 15.57)

Milá Zuzko,
nikdo neříkal, že život je projíždka výletní lodí... budte ráda, že zimní semestr tuto jízdu připomínal a ted přišel čas zkoušky vaší píle a vytrvalosti... nezbývá nic jiného, než si zavelet. Obvykle bývá nejhorší ten první krok k akci a pak již to nějak jde.
Držím palce ke zvládnutí této životní zkoušky.

petra píše: (17. 3. 2008, 11.57)

dobry den potrebovala bych poradit ohledne manzela. postupne prestava mit zajem o me i o syna. kazdy vikend chodi do hospody a vraci se vzdy opily az rano. ptala jsem se ho zda ma milenku nebo nejaky problem co se tyce naseho vztahu ,ale odpovi ,ze ne. patecni vecer je pro mne vzdy velkou katastrofou prosim ho ,aby zustal ,ale vzdy jen slibuje ,ze jde na dve piva coz nikdy nedodrzi.dokonce v noci utika ,kdyz ho nasilim nepustim. zkousela jsem mu to nezakazovat, ale spise mu to jen vyhovovalo rika ,ze mam chodit take, kdyz mu talik zavidim parkrat jsem sla ,ale ani to ho neodradilo libi se mu takovy zivot. kdyz mu reknu ,ze se s nim rozvedu rekne tak rozved nepomaha ani domluva ze strany jeho matky, na kterou vetsinou dal. jsem uz na pokraji svych sil nevim co mam delat, aby mel zase zajem o maleho a o me driv si parkrat do hospody zase sice dosel opily ,ale nebylo to tak casto . jezdili jsme na vylety a kazdy vikend nam pripravil nejaky vylet nebo zabavu. poradnu odmita zije. prijde mi ,ze zacal zit v uplne jinem svete

Odpověď: (18. 3. 2008, 15.54)

Milá Petro,
doporučuji vám vyhledat informace o alkoholismu, jeho vývoji a doporučení pro členy rodiny. Podle všeho se vás to týká a je třeba, abyste přitom řešila sebe.
Držím palce a přeji dost síly a sebelásky.

Jendísek píše: (17. 3. 2008, 11.28)

Dobrý den, ptořebovala bych od Vás malou radu. Nevím jestli je to problém, ale mě a mému příteli to začíná dosti vadit a začínám se nám tento problém vážně navážet do vztahu. Pokaždé když sme na nějaké párty nebo akci, tak se napiji trošku alkoholu a mám strašný pocit, že mému partnerovi musím říct jaký problémy máme v našem vztahu atd. Většinou to skončí pořádnou hádkou. Náš vztah je jinak nadmíru spokojený, a k hádkám nedochází. Ale asi největší problém je že většinou vynadám i lidem, kteří za to nemohou. Poznamnávám, že nejsem žádná alkoholička, piji jen příležitostně. Dříve jsem s tím neměla vůbec žádný problém a vše bylo v pořádku. Ale potřebovala bych poradit, jak se mám s tímto problémem vypořádat. Nejraději bych zůstávala doma, aby k těmto komlikacím nedocházelo. Prosím poraďte mi!!!! Předem Vám děkuji.

Odpověď: (18. 3. 2008, 15.39)

Milá J.,
věřím, že nejste alkoholička, ale jak vidno, vám komplikuje život i toto množství alkoholu, které požíváte. Doporučuji stát se v podstatě abstinentkou nebo se vydat na cestu sebepoznání a nalézt ohnisko/ohniska vaší nespokojenosti, ukřivděnosti, agrese... k tomu je však třeba více než mejlíku.

kuzko píše: (17. 3. 2008, 9.45)

mám strašný strach ze školy,a nevím co mám dělat abych se nebála.poradíte mi prosím.

Odpověď: (18. 3. 2008, 15.36)

bylo by dobré vyhledat psychoterapeuta, který s tímto umí pracovat (ani kineziolog nemusí být od věci) Můžeš mne kontaktovat.

Zuzu píše: (17. 3. 2008, 7.16)

Dobrý den, je mi 27 let a žiju s přítelem, který je o 9 let starší a má dvě děti, kluky 9 a 14 let. Kluci jsou kluci, ale jsou ke mně hodní a berou mě. Problémem však je, že já je neumím přijmout (trvá to již 3 roky). Kluky míváme pravidelně každý týden 1-3 dny. Snažím se to nedávat najevo, s přítelem máme moc pěkný vztah, tak to nechci pokazit. Ale já jim nedokážu láskyplně připravovat jídlo, neumím se jich zeptat, co by chtěli k jídlu, spíš to beru tak, že to, co pro ně dělám je pro mě povinnost, ale "bližší" kontakt nevyhledávám, prostě asi nechci. Nejradši jsem, když jsme s přítelem sami, často mívám zhoršenou náladu, když se blíží den, kdy mají přijít...Stydím se za ty pocity, ale nedokážu s tím bojovat...Před 3 lety jsem si prožila dost těžké období a od té doby mívám psych. potíže (teď už je to zase lepší, brala jsem prášky), ale včera mi přítel řekl, že v pátek kluci přijedou v 18h, ale on až ve 22h večer a mně už se zase špatně dýchá, mám zalehnuté uši a jsem smutná a není mi do řeči a to jen kvůli tomu, že budu muset být s klukama 5h večer sama!!! Připadám si hrozně. Přitom stejně budou koukat na telku nebo budou na pc...Vůbec nevím, jak to udělat, aby mi přítomnost kluků nevadila... Předem Vám moc děkuji za Váš čas. S přáním pěkného dne, Z.

Odpověď: (18. 3. 2008, 15.34)

Milá Z.,
kdybyste četla i starší dotazy, zjistila byste, že toto téma řeší mnoho žen v různých "odstínech". Zvládnout takovou situaci je težší než se jeví (ona macecha v Popelce je vypozorovaným archetypem)Co brání ženám v lásce k dětem partnera? Bývá to potřeba mít muže jen pro sebe (aby mohl péči věnovat ji a jejím mládatům), u ženy bezdětné žárlivost bývá o to větší, že ona sama ještě své geny nerozmnožila, někdy je za tím žárlivost na jeho první ženu (pocit ohrožení z její strany), nejistota vlastním místem v rodině ... v této oblasti bývá důležité, když dětný partner si je vědom svého místa vedle druhé ženy - tzn. prokazuje ji úctu a vděk za to, že miluje jeho a prokazuje službu i jeho dětem (postará se, uvaří...) Váš vztah by měl pokročit - svatba, děti... Vám doporučuji vážit si partnera za to, že své děti neodložil a také vážit si toho, že děti vás "berou" a situaci nekomplikují. Kdybyste chtěla zapracovat na lepším porozumění situaci  a na emončí úrovni v této věci, ráda s vámi budu spolupracovat.

Limp píše: (10. 3. 2008, 21.16)

Dobry den je mi 29 let a mam v celku maly problem ale pro me je dost velkou zatezi.Mel jsem pritelkyni se kterou jsem mel 7 let vztah.Behem tech 7 let jsem ji jednou podvedl.Bylo mi odpusteno a ted jsem potkal starou znamou se kterou jsem davno neco maleho mel ale nikdy jsme spolu nechodily ani nemeli zadny vztah.Slo jen o neformalni schuzky typu jako kava a vychazky az to doslo k nezavislemu sexu.netrvalo dlouho a nasel jsem si tu pritelkyni se kterou jsem mel ten 7lety vztah.No a at se dostanu k jadru veci.Po setkani ze starou znamou jsem zjistil ze k ni neco citim ale zaroven citim neco i ke sve byvale pritelkyni.Momentalne nechodim ani ja ani jedna z nich s nikym a ja proste jen nevim pro kterou se mam rozhodnout nebo ja mam pokracovat.Je v tom jeden maly hacek a to ten ze ze svou byvalou pritelkyni podnikame takze ji mam stale na ocich.Pripada mi ze pokud bych se vratil ke sve byvale pritelkyni tak bych ji asi trapil tim ze bych sem tam napsal te zname a zase pokud bych mel mit vztah se znamou tak to podinkani v tom novem vztahu by asi nedelalo dobrotu.Nesrovnavam ani jednu s druhou nerikam si ktera by byla lepsi v tom nebo onom nebo ktra ma lepsi vlastnosti ja jen prodte nechci ublizit anio jedne ani druhe.Ja vim ze maji lide vetsi problemy nez ja s takovou hlouposti ale pro me to je problem a sam si proste nevim rady.Nemam rodice jen prarodice a ti jsou o dve generace jinde nez jsem ja.Dekuji a preji hezky den

Odpověď: (16. 3. 2008, 20.11)

Milý L.,
za povšimnutí stojí to, co v tomto vašem psaní vůbec není a tím je vývoj vašeho sedmiletého vztahu. Proč byl ukončen? Proč jste neudělali svatbu?  Každý vztah má  dynamiku... Takže spíše se ptám, nemůže se podobná situace opakovat...? Konzultace by jistě nebyla od věci. Bylo by dobré urovnat nejen některé myšlenky, ale i city. Co vaše srdce? Má dostatek vaší lásky a péče...? Přeji vše dobré.

aja píše: (10. 3. 2008, 19.10)

Dobrý den! Nevím zda můj problém zapadá do psychologie, ale myslím, že z části určitě. Mám bratra, který žije se mnou a s mými rodiči v jednom domě. Nepracuje a taky nepřispívá na živobytí. Rodičům dluží větší množství peněz, ale nevrací je a dluhy si dělá i jinde. Nic na něj neplatí. Stalo se i že otec platil dluhy za něj (aby neměl problémy např. s exekucí).. Rodičům stále říkám, že by měli situaci řešit. Vždy jsou na něj tvrdí jen jeden den a pak opět poleví a můj bratr pak ví, že si s nima může dělat co chce. Sama už nevím jak mým rodičům poradit, ale snad existuje něco co by jim otevřelo oči a uvědomili si jak daleko to už došlo. Nevím co jim říct, jakým způsobem to řešit atd... snad existuje něco co tento problém může vyřešit.

Odpověď: (16. 3. 2008, 20.04)

Milá Ajo,
chápu, že je pro vás náročné takové situaci přihlížet. V této situaci je vaším úkolem nechat tento problém těm, kterým náleží. Můžete rodičům max. předat některé informace – např. že můžou zrušit trvalé bydliště syna na jejich adrese (bude hlášen na MÚ) a tím se nebudou muset bát exekuce. Také můžete rodičům doporučit k přečtení knihu Matka Davida S.

Petr píše: (10. 3. 2008, 18.57)

Dobry den,
nevim kde zacit.Snad tim ze vam se mozna tahle vec muzes zdat banalni jenze me to strasne vadi a nikdo z mych kamaradu mi s tim nedokaze pomoct.Je mi uz 15 let a chtel bych si najit pritelkyni.Je celkem jednou jakou hlavne aby to klapalo a i chvili vydrzelo,jenze i kdyz hledam sebevic tak ,arne.Ted rci hi hop ktery ja soobne nemam rad a v tom je ten problem.Vsechny holky jen hledaji starsi ''hopery'' a ne takove jak jsem ja nebo kamaradi.Nejsme teda zadni slusnacci.Taky se oblikame znackove a stylove jenze ne tak jako to delaji prave hoperi.Nevim co mam delat...jelikoz holky poslouchaji HH a hlkedaji jen kluky kteri jsou to samy tak se zacinam bat ze snad nikdy zadnou nenajdu.Ze u nich nemam sanci prave protoze ze nejsem jako oni.Ja nevim co s tim mam delat a proste se toho bojim a bojim se taky ze se to nikdy nevyresi.

Odpověď: (16. 3. 2008, 19.59)

Milý Petře,
co si o své starosti popovídat s tátou nebo dědou nebo aspoň s mámou. Chápu, že hledáš a potřebuješ někoho, kdo tě bude mít rád a koho budeš mít rád ty, ale trochu mne zneklidnuje tvoje věta o tom, že je ti jedno jakou a že to, co své dívce chceš nabídnout je tvé značkové oblečení. Nevím, co znamená věta, nejsme slušnáci ani zda to považuješ za výhodu či nevýhodu. Taky vím, že holky nehledají jenom hopery. Mám pocit, že ohledně vztahu by bylo fajn, kdybys pár věcí si ujasnil...

katy1 píše: (10. 3. 2008, 18.23)

Dobrý den,potřebuji pomoc.Vždy jsem měla se svým otcem špatný vztah,ale v poslední době je to horší.Vždy mi všechno co si o mě myslel řekl do očí.Nebylo to milé ale vždy jsem to nějak snášela.Ale ted mě začal pomlouvat i před ostatními lidmi.Jsem z toho opravdu špatná...Nevím co mám dělat.Naposledy jsem se dozvěděla,že už se těší až vypadnu z domu prý ho jen otravuju...Hrozně to bolí se tohle dozvídat.Vždyt jsem jeho dcera.Já o něm špatně nikdy nemluvila proč to dělá???

Odpověď: (16. 3. 2008, 19.58)

Milá Katy,
někdy mají rodiče kus citové slepoty... a tím ti mohou nevědomě ubližovat... Dítě se rodičovské krutosti neumí moc bránit a tak se stává, že se to zapisuje do "softveru"... a postupně se tedy tvoji prací stává vyčištění a zhojení těchto ran...
To, co dítě potřebuje od rodičů - lásku, pochopení a bezpečí, se postupně holt musí naučit dávat sám sobě a taky při tom nezapomenout na ochranu sama sebe!
Sice nevím, zda to povede k řešení, ale doporučuji ti, tátovi říci své pocity a zeptat se ho na to, na co se ptáš mne.

sluníčko píše: (10. 3. 2008, 17.21)

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu,pokud to bude možné.Je mi 21 let,pracuji jako recepční,takže jsem v kontaktu s lidmi.Bohužel mi dělá problémy komunikace.Často se mi stává,že při rozhovoru se zákazníkem zčervenám v obličeji a na dekoltu se mi pak udělají rudé flíčky.Nestává se mi to ale jen v práci.Všimla jsem si že se mi to stává i při přechodu ze studeného do teplého prostředí,nebo když jsem nervózní.Už se to ale stává moc často a mě je to krajně nepříjemné.Začínám kvůli tomu pochybovat,že se jednou budu moct vdát,protože představa,že na mě bude koukat celá rodina a já budu flekatá jak dalmatin mě opravdu děsí.Stále ale přemýšlím,jakého by to mohlo být původu,jestli psychického,nebo jesli to souvisí se štítnou žlázou,se kterou se asi 6 let léčím.
Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (16. 3. 2008, 19.57)

Mílá sluneční,
 bylo by dobré zajít k profesionálovi, který vám s tímto problémem může pomoci – může to být i šikovný kineziolog. Mmj. by bylo dobré odhalit své nejvnitřnější pocity při komunikaci s lidmi a s nimi pak citlivě zacházet. Souvislost se štítnou žlázou konzultujte se svým lékařem.

mmisicka píše: (10. 3. 2008, 17.10)

dobry den.potrebovala bych pomoct a nechci nikam chodit protoze by se o tom dozvedeli moji rodice.uz od mala mi vsichni nadavaji protoze sem telnatejsi a nerozumim si se svymi vrstevniky.kdyz jsem prisla na 2stupen zacalo se to stupnovat a dokonce i ucitele me zacali ponizovat a davat moznost spoluzakum se na me vybit(slovne).vydrzela sem to do poloviny 8.rocniku a pak sem se zacala hroutit.chodila jsem k psychologovi ale moc mi to nepomohlo.presla jsem na jinou skolu ale stale se mi vraci vzpominky.kdyz jsem nasla konecne cloveka ktery mi zacal pomahat(muj pritel)tak jsem pak zjistila ze je to devce a ne chlapec.byl to pro me sok ale rozhodla jsem se byt bisexualni a s timto clovekem zustat i nadale ve vztahu.rodice mi ted delaji ze zivota peklo a ja uz dale nemuzu.je to cimdal horsi.chytaji me zachvaty vzteku a place.pomuzete mi nejak prosim?kazdemu se to zda jako blbost a prej se stim musim poprat sama ale ja uz nevim jak dal.dekuji

Odpověď: (16. 3. 2008, 19.57)

Milá Mišičko,  nejprve bych ti doporučila upravit vztah sama k sobě (inspirovat tě může kniha Miluj svůj život). Pak by bylo dobré rozumět sama sobě v oblasti mezilidských vztahů, co se v tobě děje ve vztazích s okolím na úrovni emocí, motivů, bolesti. Pak na této úrovni pracovat. Bez vedení profíka to bude dost náročné. Ale není jiné řešení, než cestu nacházet...

gabina píše: (10. 3. 2008, 15.55)

dobrý den,prosiim poradte co  mam delat, chodim na středni..ale jsem strasne ne stydlivá, ale nervozní..a kvuli vsemu se stresuju...vzdycky kdyz mam mluvit pred tridou nebo neco takoveho tak se mi rozklepe pusa...trva to asi rok...prosim poradte uz sem kvuli tomu chtela spachat sebevrazdu...a jsem strasne naladová..proste jak kdybych se bala mluvit s ostatnima nebo pred nima...poradte prosiim

Odpověď: (16. 3. 2008, 19.57)

Milá Gabino, celkově asi mnohé souvisí s tvým vztahem sama k sobě, je dobré nalézt a posilovat sebelásku (inspirovat tě může kniha Miluj svůj život). Když vyhledáš odbornou pomoc, může být tvá cesta ke zvládnutí tvých potíží rychlejší a efektivnější. Bylo by dobré, naučit se pracovat s emocemi.

aig píše: (10. 3. 2008, 13.07)

Dobrý den,
zanedlouho mi bude 18 let, a i když jsem se na plnoletost hodně těšila, mám pocit, že se mi všechno hroutí pod nohama... Prvním problémem je rodina, nemám matku a otec s babičkou mi dělají pravidelné scény vyloženě kvůli blbostem..a hlavně přehnané..nedávno dokonce kopal v noci do dveří a vzbudil tak celý panelák, abych vylezla ven..chápu, že jsem se měla ozvat, a navíc toho člověka nemají příliš v lásce, ale..i mé okolí jej naprosto nechápe..poslední rok byl navíc prosetý celý takovýmito scénami. Navíc bydlím na vesnici, jistě si dokážete představit jak to vypadá. Druhým problémem je škola..jsem na gymplu, a je to zrovna ten poslední rok co se mi rapidně zhoršil prospěch..pololetí jsem doklepla se 4 čtyřkami, ovšem dneska mi angličtinářka téměř s jistotou oznámila, že mě nechá dělat na konci roku komisionální přezkoušení, fyzikář mi  vzkázal, že se chovám jak svině a on teda bude taky..prostě mám pocit, že tu školu nejsem schopna zvládnout. K tomu všemu sem se prý změnila i chováním..má  "nejlepší kamarádka", jestli ji tak ještě vůbec můžu nazvat, mi po 4 letech co se známe, najednou oznámila, že se občas chovám arogantně, nesnesitelně apod., přestává se mnou prakticky  komunikovat, a když občas narazí na nějaký můj problém, slyším spíše výsměch, čímž mě srazí ještě víc na kolena.. Možná je i podstatná věc to, že jsme společně dříve hodně užívali marihuanu, dá se říct každý den, ovšem po tom co jsem se natrvalo přestěhovala na vesnici, jsem se více začala stýkat se zdejšími přáteli, kterým to hodně vadilo, navíc na to přišla i moje rodina a  tak jsem téměř přestala..a to občas jsou spíše víkendové záležitosti. Svůj osobní život jsem se tak nějak naučila zvládat a doufám, že ten rodinný se s mými osmnáctými narozeninami zlepší, ovšem velkým otazníkem zůstává škola.. Nevím jestli za to může to, že nemám talent na studium (oba rodiče vyučení, stejně jako většina rodiny), marihuana (zhruba od září s ní nemám téměř nic společného, tam začali ovšem nastávat první vážnější problémy) anebo právě osobní a rodinný život..hlavně mám pocit, že se nejsem schopna najednou soustředit, jakýkoli nátlak, že musím má spíše opačný výsledek.. O víkendech chodím na brigádu, většinou dvakrát a dohromady jsem tam každý týden tak 15hodin, hlavní příčinou bylo, že mi rodina často vyčítala peníze. Co si myslíte, že za tak velké zhoršení může a co bych s tím měla dělat..? Děkuji moc za vaši odpověď..

Odpověď: (16. 3. 2008, 19.56)

Milá Agi,
sama píšeš, že toho, co není v tvém životě v pohodě je více. Asi je třeba porozhlédnout se po svém vnitřním i vnějším království. Máte školního psychologa? Třeba by bylo vhodné vyhledat někoho takového (v každém okresním městě je poradna pro rodinu a mezilidské vztahy a tam by se ti také mohli věnovat) Přála bych ti, aby se domácí vztahy zharmonizovala a ty tam nalezla spojence. Také je možné, že jsi prožila něco, co lze intenzitou srovnat s psychický traumatem, které může mít i vliv na kognitivní funkce.  Mmj. dlouhodobé užívání marihuany má vliv na osobnost člověka. Třeba by bylo pěkné nalézt nějaký pobyt zaměřený na sebepoznávání. Jsi-li z okolí, můžeš mne kontaktovat (léčebné meditace mohou přinést harmonizaci emocí, energií...)

ola ver píše: (10. 3. 2008, 7.23)

prosím o radu -  syn si domu nastěhoval o12.let starší partnerku a ona i přesto že byla na léčení před půl rokem, o čemž jsme nevěděli opět pije každý den půl litru tvrdého alkoholu, synovi lže, že nepije a když mu to řekneme, tak nám nadává sprostě a je agresivní a vyhrožuje, nevíme co s tím máme dělat, syn je po těžké nemoci mozku a má mezery v paměti a ona toho zneužívá a dělá z něho hlupáka děkujeme za radu. ola

Odpověď: (16. 3. 2008, 19.56)

milá Olo, z dotazu není zcela jasné, zda žije syn u vás. Je-li syn svéprávný a má-li svou domácnost, mnoho dělat nemůžete. Jedná-li se o váš domov, pak je situace jiná. Nezapomente chránit sami sebe. Jinak můžete mluvit se synem spíše  jako s rovnoceným partnerem tzn. spíše se ptát než radit. Když cítí z vaší strany tlak, reaguje agresí. Můžete navštívit občanskou poradnu.

kivi píše: (10. 3. 2008, 2.04)

Dobrý den, již jednou jsem Vám psala,zatím jsem nedostala odpověď, tak to zkouším ještě jednou.
Můj problém se může zdát malicherný, ale já si s ním opravdu nevím rady. S manželem bydlím v zahraničí, kde také pracuje(Evropa). Bydlíme na bytě ještě se dvěma manželovými kolegy(je zde drahý nájem), kteří jsou většinu dne mimo byt, naštěstí. Přesto(jsem spíše samotář),a cítím se v určitém smyslu omezována, tím, že jaksi postrádám své osobní soukromí.
Předtím, než jsem se sem odstěhovala(zatím to není natrvalo), jsem v ČR dálkově studovala, proto jsem zde s manželemm nemohla být, a byla jsem zvykla na svůj klid. Po dokončení školy jsme se s oba těšili, že konečně budeme spolu, a on slíbil, že najde byt, jen pro nás dva, bohužel se tak nestalo( kvůli již zmíněnému nájmu).Na toto téma jsem s manželem mluvila mnohokrát, a to stylem:"po dobrémm i po zlém", leč neúspěšně.
Abych přešla k jádru věci: již několik let se s manželem snažíme o dítě(podstoupila jsem IVF-bezúspěšně), letos se chceme pokusit znovu. Abych mohla IVF absolvovat, měla bych být psychicky v pohodě, ale pociťuji naprostý opak, rozhodí mně každá maličkost, své city a emoce potlačuji v sobě-ty se pak ve mně hromadí, a já mám potřebu se s manželem hádat, i když se ničím neprovinil; naopak je na mne hodný, ohleduplný a má mě rád.Řekl mi, že se mnou zůstane i bez dětí. Já si ale život bez dětí nedokáži představit, po dítěti moc toužím, zároveň manžela miluji a nechci ho ztratit. S tím, že své emoce držím v sobě, mám problém i po sexuální stránce, nedokáži se uvolnit, cítím v sobě nějaký blok, který neumím přesně definovat. Zhruba 2 roky jsem brala antidepresiva 3.generace, ale po konzultaci s lékařkou jsem je kvůli negativním účinkům vysadila.
Zřejmě bych měla navštívit psychologa, ale tady to není možné, zatím neovládám jazyk natolik, abych se domluvila.
Prosím, poraďte mi, co mám dělat?
PS.Nevím, zda se při odeslání tohoto emailu nezobrazí celá moje email adresa, proto Vás prosím, o zveřejnění tohoto textu POUZE pod přezdívkou "kivi". Děkuji.

Odpověď: (16. 3. 2008, 19.55)

Milá Kivi,
váš pocit nepohody jistě není malicherný, jen není moc jasné, jak vám mohu pomoci.  Ani z mého pohledu antidepresíva nejsou řešení. Vy se z nějakého důvodu necítíte bezpečně. Co s tímto stavem dělat na vnitřní a co na vnější úrovni není v tuto chvíli zcela jasné. Na vnitřní úrovni  je třeba vaše práce, vaše sebepoznání a to korespondenční cestou není zvládnutelné. Potíž je dlouhodobějšího charakteru a tak není možné očekávat řešení ani po jedné konzultaci. Můžete si do Čech zajet alespoň na seminář rodinných konstelací, ale nevidím v něm komplexní řešení, můžete si při té příležitosti domluvit konzultaci se mnou, abychom váš problém uchopily na víceroúrovních. Ve vztahu k manželovi patrně hraje roli to, že vy jste kvůli němu opustila domov a pro vás zahraničí není domovem ...