Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Pavel Bornfleth, kokino

< novější | 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Jana píše: (1. 11. 2010, 0.40)

Dobrý den paní Radano,
potřebovala bych poradit, jak dál žít. Pracovala jsem 15 let u jednoho zaměstnavatele. Jsem pečlivá, pracovitá, svědomitá, žádné přestupky. Přesto jsem se stala obětí šikany – mobbingu. Moje nejdříve kolegyně, později vedoucí mně vyřazovala z kolektivu 10 let, ostatní to přijímaly, neřešili. Přemístila mě do jiné kanceláře, jakoby do izolace, abych byla mimo dění oddělení a nevěděla, co se děje v rámci oddělení s tím důvodem, že jsem nesnášenlivá, což není pravda. Nesnáším její šikanu, její namyšlenost, chování i jí. Nejsem sama, komu  vadí taková osoba. Postupně mně odebírala práci a snižovala plat. Snažila se o zničení mého sebevědomí, mé osoby. Jsem svobodná matka, dcera ještě studuje VŠ. Od ledna letošního roku byla tato paní ještě povýšena na nejvyšší pozici a po návratu z dovolené letos v létě mně byla předána výpověď z pracovního poměru – důvod organizační změna. Mou práci předala jiné pracovnici. To vše se odehrává v prostředí školy, kde by člověk očekával inteligenci, výchovu nové generace. Všichni  mlčí, bojí se o svá místa. Je mně 52 let, těžko hledám práci, protože není. Ráda bych pracovala v administrativě, kde jsem od 18 let, nic jiného neumím. Bojím se, že práci neseženu. Nechápu,  že někdo, kdo ubližuje se dočká  povýšení místo trestu. Vidím svět okolo sebe úplně naruby. Vidím, že je všude okolo nás jen plno nespravedlnosti, proto už neposlouchám televizi ani rádio, nezajímá mě, kdo co zase způsobil a potrestání žádné.  Myslím si, že moje úloha v životě už skončila a nemám chuť tady už být dál. Myslím si, že život je zbytečně dlouhý a není vůbec pěkný.  Můj úkol už je splněn a nechci tady už  nic řešit, protože to nemá žádný smysl ani význam. Už mně to stačilo, i když jsem to všechno zvládla. Z různých očekávání přišlo v důležitých věcech nakonec zklamání. Šikanu neumím vyřešit, když ostatní nepomohli. Vedoucí pro mě není autorita, jak by taky mohla. Musela jsem to v sobě ale potlačovat. S lidmi, které respektuji, mám jinou opačnou zkušenost. Neuznávám takovou ubohou paní, která se propracovala pomocí falše a přetvářky do nejvyšší pozice. Mohla bych na ni napsat stížnost, ale předpokládám, že mně to stejně  k ničemu nepomůže. Co mně vlastně ale pomůže? Odpustit jí? Tak to mně  moc nejde. Asi bych na ni hodně rychle zapomněla, kdybych našla nové zaměstnání za zcela opačných lepších podmínek. Jenže to se mi asi nepodaří, doba je těžká. O můj věk už není zájem. Možná práci ani nenajdu.  Nezaměstnanost s námi udělala své, zlo přitvrdilo v mezilidských vztazích. Spousta lidí se drží nějakého zaměstnání, co to jde i za cenu falše, podlézání a přetvářek,  nikdo nechce přiznat pravdu, být otevřený a mít důvěru.  Vedoucí svou sobeckostí dosáhla konečně svého. Výpovědí zničila i jiné lidi, asi je to teď moderní, tak aby nebyla jiná. Proč se musím na ten hnus dívat, nechat si ubližovat a  mlčet? Kdybych se ozvala dříve, byla bych vyloučená už dříve. Pokud je můj dotaz širší a vyžaduje širší odpověď, uhradím poplatek na č. účtu. Děkuji moc za odpověď.
S pozdravem a přáním pěkného dne Jana

Odpověď: (2. 11. 2010, 12.39)

Milá Jano,
chápu, že prožíváte nelehké životní období a že na vás doléhají myšlenkové a emocionální negace. Mmj. jste udělala důležitou zkušenost, že odvaha patří k lásce a pravdě (bez odvahy nezvítězí) Dobře děláte, že už nesledujete zprávy... Toto období bych nazvala: Každý sám za sebe na všech úrovních - záleží na tom, jak se s tím kdo vypořádá. Vám doporučuji k nahlédnutí www.mujuspech.cz - např. knihu Tajemství a Zákon přitažlivost - můžete v tom duchu pohledat nějakého psycholčitele. Jste-li z okolí, můžete mne kontaktovat. Můžete vzít toto období jako výzvu naučit se nové např. jak pracovat sama se sebou a se svými emocemi, jak odpouštět.  Práci možná najdete úplně jinou, než si nyní myslíte - otevřte se co nejvíce... Držím palce.

amálka píše: (26. 10. 2010, 0.09)

Dobrý den,
jsem studentkou vysoké školy a mým problémem je, že se bojím lidí, res.
toho, co si o mě myslí. Ne všech, ale hlavně co se týká spolužáků, mých
učitelů, lidí co se mnou cestují autobusem apod - neustále mám pocit, že si
musí myslet, že jsem hloupá, neschopná, že mě od pohledu nenávidí. Kvůli
tomu se bojím chodit na hodiny ve škole, kde se musím nějak projevovat,
chodit na konzultace k učitelům a nebo vůbec vyjít z bytu vynést odpadky.
Mám dny, kdy je to lepší a uvědomuju si, že takový strach je neopodstatněný
a v takových dnech se chovám a cítím naprosto normálně. Ale občas mám tak
špatný pocit, že nechci ani nikam jít. Pak se mi například ve škole stane,
že když mám jít k tabuli a vyřešit nějaký problém, všechno kolem mě se zatmí
a ve vzpomínkách mám pak takovou chvíli jako rozmazanou.
Hodně mých rozhodnutí je tímto problémem ovlivněno a později lituji, že jsem
se nechovala víc odvážně a cítím se ještě hůř, nenávidím se.
Mám celkem dost přátel a s nimi se cítím v pořádku, ale nemůžu se s nimi o
tomto problému bavit - nechci je s tím zatěžovat a nebo mi ani nevěří, že
mám takový problém - v jejich přítomnosti se chovám sebevědomě - navíc ani
nechápou, jak velký problém to pro mě představuje. Mám také přítele, který o
mém problému ví, nepodceňuje ho a snaží se mi pomoct, ale poslední dobou
cítím, že ztrácí trpělivost a já se bojím, že kvůli mě se náš vztah
rozpadne. Také se bojím, že ztratím takto všechny přátele, protože už se
nedokážu ani normálně bavit. Nejvíc mě ale mrzí, že nedokážu být sebevědomá
ve škole - studuji matematiku a velice mě baví, a i když mi nejde tak dobře
jako ostatním, vím že mám na víc, ale nedokážu přemýšlet o matematice, když
mi pořád hlavou běhají myšlenky o tom, jak jsem neschopná.
Prosím Vás o radu, jak bych mohla tento problém řešit. Předem děkuji za Vás
čas.

Odpověď: (2. 11. 2010, 12.16)

Milá Amálko,
i pro Vás platí odpověď jako pro Viky (cca 2dotazy pod Vaším dotazem). Psychoterapii vřele doporučuji. Držím palce.

marťan píše: (25. 10. 2010, 23.30)

dobrý den, dostala jsem velmi nepříjemný a konkrétní anonymní dopis, který se týká mého manžela a jisté dámy.Nechci manžela konfrontovat, protože máme velmi hezký vztah a já nechci vnést do našeho vztahu nedůvěru. Někdy jsem v pohodě, někdy tomu skoro věřím a trápím se.nevím, Jak se k tomu postavit. Poradíte mi?

Odpověď: (2. 11. 2010, 12.14)

Milá marťanko,
nevím, k čemu se mám vyjadřovat. Nechcete manžela konfrontovat - v tom máte jasno. Věnujte pozornost tomu, že je to mezi vámi hezké, že to, co přichází od manžela Vám dělá hezky a to je to podstatné.  

Viki píše: (25. 10. 2010, 21.30)

Dobrý den, prosím o radu. Často teď mívám depresivní stavy, nebaví mě škola (je hodně náročná-obchodní akademie), vím že když se naučím, tak na to mám, ale jsem líná a nebaví mě tam chodit. Když mi byli 4 (teď je mi 16), rodiče se rozvedli, máma má přítele a s tím syna a táta má přítelkyni a ted novorozenou holčičku. Mám pocit, že nikam pořádně nepatřím, i když vím, že mě milují oba dva, starají se o mě, ale přepadají mě pocity, že by bylo lepší kdybych jim zmizela nějakým způsobem ze života..nechci s nimi o tom mluvit, nic s tím nezmůžou, protože se ke mě chovají vcelku hezky. Někdy jen tak ležím v posteli a nemám na nic chuť, nechci nikoho vidět, nechci vůbec nic dělat a nejradši bych někdy prostě zmizela. Bývá mi i často špatně od žaludku ze stresu. Připadám si někdy jako blázen a nevím co s tím. Teď poslední tři dny mám absolutní nechuť k jídlu, žaludek trpí a cítím, že mám hlad, ale já vůbec nechci jíst. Nevím proč. Ale mám strach, co se mnou je. Prosím Vás, poraďte mi, nechci o tom říkat ani mámě ani tátovi. Mnohokrát Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: (2. 11. 2010, 12.11)

Milá Viki,
doporučovala bych ti začít spolupracovat s psychoterapeutem (jsi-li z okolí, můžeš se stavit). Taky bych ti doporučovala začít se věnovat poznávání zákonitostí spokojeného života. Kniha Miluj svůj život ti pro začátek může být dobrou inspirací. Potřebuješ mít ráda svůj život, sebe...tvořit své prožívání...
Držím palce.

Daniela píše: (25. 10. 2010, 17.42)

Dobrý den,
problém který řeším není přímo můj, ale mého přítele. Je to poněkud velmi choulostivé. Náš vztah trvá skoro 5let. Všechno je tak jak má být, jsme si oporou, jsme si věrní, milujeme se. Ale můj přítel má "úchylku", tráví spoustu času na internetových chatech a vydává se tam za ženu. Má sposty různých profilů, emailů, ICQ... Nejdříve jsem si myselela, že to je kůli sexu, ale tak to není. Kdyby ho měl od rána do večera, stejně tam bude chodit. Zjistila jsem to cca před 3mi roky, zlobila jsem se a chtěla, aby toho nechal. Dosáhla jsem jen toho, že to začal ještě více skrývat a lhal mi. Tak jsem to po čase nechala být. Chodí tam jen tehdy, kdy já s ním nejsem. Ale je schopný tam být celou noc až do rána. Říká, že při tom nevnímá čas.
Já nevím jak se s tím mám vyrovnat, pořád hledám chybu v sobě. Myslíte, že bych to měla nechat bý a snažit se to brát jako normální věc, nebo že potřebuje nějakou pomoc on? Já už si nevím rady. Děkuji, hezký den..

Odpověď: (2. 11. 2010, 12.06)

Milá Danielko,
pokud chcete s přítelem žít, asi bude nejlepší to, co děláte - nechat to být. Pokud on nabyde mít potřebu to řešit, jistě pomoc začne vyhledávat.
Držím  palce.

Tereza píše: (25. 10. 2010, 16.47)

Dobrý den.
Potřebuji poradit.. Již druhý rok mám plnohodnotný vztah, jsem s přítelem šťastná a myslím si že je to ten pravý.. Jistě, vše se může změnit ale pro mě je náš vztah po dvou letech pořád plný porozumění, o všem spolu mluvíme, rozumíme si ve všech směrech a když ne, dokážeme se dohodnout na kompromisech.
Jenže už téměř rok a půl se skoro každou noc budím z hrozných snů, jsou to prý noční děsy. Zdají se mi ošklivé příběhy o mě, o příteli, podvádí mě v nich, lže mi, vyhýbá se mi, prostě všechno naopak než je teď.. Nerozumím tomu, oba se kvůli tomu trápíme a nevíme jak to zlepšit. Nepomáhají tablety na spánek, tablety proti stresu na uklidnění, polštáře s levandulí pro lepší spánek, nic..
Po každém tomto snu se moje sebevědomí, co se týče mého vztahu, sníží k nule a hloubá ve mě žárlivost. Příteli věřím, vím, že by mě nepodvedl ani nijak neublížil, ale mám takto zkažený den i vztah k němu. Nevím proč se mi tyto sny zdají ale ráda bych vás požádala o pomoc..
Děkuji Tereza

Odpověď: (28. 10. 2010, 15.10)

Milá Terezko,
sny poskytují zajímavé informace o podvědomí. Věnovat jim pozornost je dobré. Bylo by třeba energoinformační práce. Záznamy z minulých životů mohou mít také sílu a mohou o sobě dávat vědět právě tímto způsobem. Hezké dny.

Tomáš píše: (25. 10. 2010, 14.11)

Dobrý den chtěl bych se zeptat. Mám strach o mého bráchu. Má problemy se lhaním neustále lže. Snaží se být středem pozornosti, ale každej už jeho lhání prokoukne. Ztrácí takhle hodně přátel. Hlavně co je nejvetší problém tak to že se to ukazuje aji v zaměstnání ztratil už zpoustu zaměstnání. Nedokáže si udržet dlouho práci,Protože tam přestane chodit. Bydli u kamaráda a má spoustu dlouhu na to že je mu 24 let.  Od žití na ulici ho dělí jen kousek. Mám o něho strach.  Aji kamarádi mají o něch strach. Prosívam nevíte jak mého brachu donutit nebo ukázat nějakou cest aby se snažil chodit do prace?? prosimte poraďte

Odpověď: (28. 10. 2010, 15.02)

Milý Tomáši,
chápu, že dívat se na člověka, kterého máte rád, že volí cestu bezdomovce není snadné. A je mi jasné, že jste s ním mnohokrát mluvil vy, rodiče, že jste mu v mnohém pomohli, ale i pro Vás platí to, co jsem psala o několik odpovědí níže Lence - mrkněte (krom bodu č.4.)
Musíme se naučit respektovat, že tu cestu, kterou si druhý člověk vybírá, je pro něj ta nejlepší, protože na každém záleží, jak se ke svému životu postaví a co pro sebe chce.
Přeji vše dobré.

Eleo píše: (25. 10. 2010, 13.33)

Dobry den, muzu rici, ze z detstvi nemam zadne hezke vzpominky, rodice se rozvedli, kdyz mi bylo 6 let a sestre 3 roky.Zyustaly jsme s matkou.Ta o nas nemela zadny zajem, materskou lasku a porozumeni jsme nepoznaly, s kamaradkou se chodily vecer bavit a ja jako starsi jsem hlidala doma, matka me bila a jinak tyrala.Stale menila partnery, kteri pobyvali u nas, 2krat se pred nama chtela otravit. Muj otec take nemel moc zajem, zajimal se jen o alkohol. Neni divu, ze kdyz jsme mely se sestrou prilezitost, odesly jsme do ciziny. Uz bydlim v cizine 15 let, moje sestra take. Matka se znovu vdala, mam jeste o 20 let starsiho bratra, ale za 10 let se znovu rozvedla. Bratra vychovava v uplne jinem stylu, nez vychovala nas, on je na ni sprosty a drzy, ale to je v poradku, vsechno spatne vidi jenom na mne. Domu jezdim 2-3 krat za rok, ze zacatku mi vycitala, ze se ji nevenuju, kdyz prijedu a jsem porad pryc.Takhle jsem to mela na taliri pokazde.Porad na me videla, ze neco delam spatne. Pujcila jsem ji velkou castku penez, aby neprisla o strechu nad hlavou, tuto castku jeste stale splacim.Vzdy jsem se snazila matce i bratrovi davat takove darky, abych jim ulehcila nelehkou financni situaci. V posledni dobe se vse zhorsilo a to tim, ze jsem se vdala a cekame miminko pristi mesic.Moji matce se nic nelibi, porad ma nejake negativni pripominky k me neteri, sve vnucce, me vycita , ze jsem ji nepozvala na svatbu - neni to pravda -, ze ona si vzdycky vedela rady, kdyz jsme byly male, aby zaridila, kdo se o nas bude starat a nechape, proc ja si musim najit chuvicku k memu synovi - pracuji v dost narocne praci a hodne cestuju- ze ji nepomuzu doma uklidit a uklizim jen svemu otci, ktery zustal po rozvodu sam a spoustu jinych vycitek, o kterych si myslim, ze nema pravo vubec rozhodovat.Sestre si nedovoli vycist do oci nic, stezuje si na sestru me !! Ja nevim, jestli neco delam spatne, ,myslim si, ze jsem se zachovala k matce, jak nejlip jsem mohla, i kdyz za to detstvi, co jsem prozila, bych vubec nemusela. Pripada mi, ze nam chce vse co nam uprela v detstvi vynahradit ted, ale na to uz je pozde.Pokazde, kdyz spolu mluvime, zacne mi vycitat vsechno mozne, ja se samozrejme nedam a vycitam ji take, ale potom ta spatna, co porad vycita jsem ja.Mozna si to vsechno moc beru a mela bych se soustredit na sebe a svoji rodinu, ale ja neumim byt sobec.Dojala me i moje sestra, kdyz mi vcera rekla, ze ona i presto, jaci nasi rodice jsou k nim ma uctu a respekt.Tak jsem se zase citila,ze jsem ta spatna, ktera nerespektuje sve rodice.Prosim muzete mi rict, co delam porad spatne ???? Dekuji moc za odpoved!!!

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.58)

Milá Eleo,
špatně neděláte... doporučuji  aplikování vět:
 Miluji Tě - miluješ mne
 Odpouštím Ti - odpusť mi
 žehnám Ti - žehnáš mi
 Propouštím Tě ze svých polí v zájmu veškerenstva
Víte, že vyčítání nikam nevede, vy minulost pustte, matka to asi nedovede, tak je třeba to přijmout a jen pozorovat. Vcelku bych pochopila, kdybyste si zašla někam vše dorovnat (cca 3-10 konzultací by Vám mohlo do života přinést více klidu)
Mějte se hezky

Jitka píše: (25. 10. 2010, 13.11)

Dobrý den.V poslední době mám problém v partnerském vztahu.Po deseti letech společného soužití jsem musela opustit náší společnou domácnost a najít si pronájem.Chyba ale nebyla s partnerovi strany.Já jsem dost zakomplexovanej člověk co se snaží stranit společnosti před známíma partnera nepiji nejím nekouřím ač normálně to dělám jinde běžně.Nikdo z jeho strany mě nikdy niják neublížil.Mám pocit jestli s tím nemá něco společného anorexije kterou jsem prodělala v pubertě je to ale už 14let léčená jsem nebyla nějákým zázrakem jsem se s toho dostala sama.Svému partnerovi jsem jen slibovala že se zlepším a budu jiná což se ale nikdy nestalo neměla jsem tu odvahu se změnit.Ted se snažíme o to dát to dohromady jen už mě v tom že opravdu jiná chci být nevěří.Hodně jsem také pila alkohol abych si dodala odvahu k tomu dát si někde třeba to kafe což se ale nestalo ted už měsíc apstinuji a je mě daleko lépe řešení alkoholem není řešení ale cesta do pekla.Prosím poradte co a jak mám dělat aby jsme zas žil spolu a co a jak udělat proto aby partner znovu uvěřil a viděl mou snahu o to dát to dohromady a jak se zbavit strachu a studu a říci si třeba o to kafe nebo cokoli jiného?Muj partner je o dost starší přesto ho ale moc miluji a nechci ztratit.Děti nemáme.Děkuji J.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.51)

Milá Jitko,
a myslíte, že vaše celoživotní trable můžeme pořešit na tomto místě? Já si to nemyslím. Pokud byste chtěla řešit sebe kvůli sobě, ráda s Vámi budu pracovat.
Mějte se hezky.

Aďka píše: (25. 10. 2010, 0.05)

ahoj mám dotaz, z jakých příčin vzniká strach v noci. Od mala se doma v noci bojim ,čekala jsem ze to přejde ale je mi 23 let a stále mám ten samý pocit v noci.Nedokážu být doma sama.Nebojim se ničeho realného ale nadpřirozeného,vždycky se dostanu do stavu ,kdy se nemůžu ani pohnout,vyleká mne všelijaký zvuk ,pohyb.Dá se s tím nějak pracovat aby se toho človek zbavil?Děkuji

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.48)

Milá Adko,
ano, lze s tím pracovat. Mohly by pomoci léčebné meditace + práce s myslí. Můžete se objednat.

Tana píše: (25. 10. 2010, 0.01)

Dobrý den,
Už nějakou dobu mě něco trápí. Je mi 20 a studuji VŠ. Přestěhovala jsem se kvůli studiu do jiného města a částečně tím ztratila kontakt s kamárady ze SŠ. Ze střední školy mám (měla jsem) 2 nejlepší kamarády. Chodili jsme spolu do třídy už na ZŠ, a pak i na střední. Na SŠ jsem se orientovala hlavně na ně, s nikým jiným z bývalých spolužáků nemám moc přátelský vztah. První semestr na VŠ jsme se vídali hodně - zčásti proto, že jsem do školy dojížděla a bydela ve stejném městě a zčásti snad i proto, že jsme si společně měli co říct. Poslední dobou (cca půl roku) ale cítím z jejich strany ochlazení - oni dva se spolu pořád schází na kafe, do kina, volají si...ale mě už moc neberou. Přitom většinu společných akcí musím organizovat já, někdy mám dokonce pocit, že je musím přímo "dotlačit", aby se mnou taky někam šli. Píšeme si SMS a emaily, přičemž jsem to většinou já, kdo dá první impuls k nějaké akci. Moc mě to mrzí, protože je mám ráda a je mi s nimi dobře, ale tento přístup mě štve a cítím vztek a zlost a mám chuť s tím praštit a už se s nimi nevídat. Zkoušela jsem si o tom s nimi promluvit, ale jediná reakce byla, že nemají čas (což není pravda, spolu se vídají několikrát týdně).
Zajímal by mě názor objektivního člověka zvenku ;) Nevím, jestli mám do takového vztahu ještě investovat (protože mě to vyčerpává a taky mám trochu pocit, že se jim vnucuji) nebo jestli si mám najít nové kamarády (což ale není vůbec jednoduché - většinu spolužáků z VŠ mimo školu nevídám).

Děkuji za radu T.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.46)

Milá Tano,
tak to je ... některé vztahy mizí...
Vy odpověd na otázku  znáte - ano trochu to bolí, ale nevyvážené vztahy nemá smysl udržovat, protože jak píšete - nedělá vám to dobře - jen jim to odpusťte... samozřejmě si pohladte srdíčko, uzdravte to zklamání. Když se jedny dveře zavírají, jiné se otvírají... jen se dívejme... Držím palce, jste šikovná žena.

Lenka píše: (19. 10. 2010, 19.13)

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu při řešení problému mého namžela.Nevím, zda náš problém nepatří spíše do oboru psychiatrie, ale zkusím začít u Vás.
Už několik let se v  hlavě(mysly)mého manžela děje zvláštní věc, při běžných úkonech -jako je projití  dveřmi, zhasnutí světla, otevření lednice, zamčení auta nebo dveří,kliknutí na počítači, obutí bot - všechny tyto věci dělá opakovaně, má pocit, že pokud by věc nezopakoval, něco se stane - to "něco" se týká rodiny, lidí které má rád, ale i jeho povahových vlastností(např.stanu se zlým člověkem když znovu nezamknu auto, můj syn se zraní, když si tu botu neobuji znovu.
Velice ho tyto stavy vyčerpávají, jsou dny kdy zvládá ten pocit potlačovat a věci dělá na poprvé, ale řekla bych že je více dnů, kdy bojuje a prohrává.Je to hodně spojené se stresovými situacemi.
Je mi ho líto a nevím jak mu pomoci, zkoušeli jsme mluvit a odůvodňovat, ale nepomáhá nic.
Odmítá navštívit odborníka, nechce užívat žádná farmaka.

Mohu mu já sama nějak pomoci?Nějakým rozhovorem, cvičením mysly?

Budu vděčná za jakoukli radu
Předem moc děkuji
Lenka

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.40)

Milá Leno,
je mi líto, ale mám pro vás jen několik vět:
1. řešit cizí problémy nemůžeme
2. můžeme pomáhat pouze tomu, kdo nás o to požádá a kdo pomoci skutečně chce
3. psycholéčit manžela :(
4. v odkazech naleznete jeden web, který poskytuje materiály k obsedantně kompulzivní poruše

Waio píše: (19. 10. 2010, 15.28)

DObrý den, mám asi velmi závažný problém, poslední dobou trpím uzkosti, nevolnosti a strachem z toho, že kdyuž jdu ven něco se mi stane konketně, že třeba omdlím. 2x se mi stalo, že jsem byla velmi nervozní a náhle mi začaly brnět konečky prstu, rychlý tlukot srdce, motání hlavy a bylo mi na omdlení. Za 3 tydny mam odletet do anglie, mam strach, aby se mi neco tam neprihodilo. na hrudi me vse velmi svíra :-( DOKTOR MI PŘEDEPSAL NEUROL, ale mám strach jej brat nebot je to navykový lek. predem dekuji za odpověd.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.30)

Konzultaci u mne ještě stihnete :).

Jarmila píše: (18. 10. 2010, 14.13)

Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu, pomoc či snad povzbuzení. Byla jsem neprávem odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 10ti měsíců. Nechchi nyní řešit jestli právem nebo ne, snad se spravedlnost ukáže včas. Jsem z toho ale psychicky na dně. Zrovna v době kdy jsem po dlouhém hledání našla dobré zaměstnání a měla bych nastoupit, bývalý přítel mi zanechal spoustu exekucí a novou prací by se začly řešit. Nejsem zločinec, nikdy jsem nikomu neublížila, nic neukradla ani nic podobného. Jen jsem jela bez řidičáku, od nového roku to není trestný čin ale pouze přestupek. I přesto mě odsoudily. Soudy jsou u nás opravdu bezvadné. Nevím jak se s tím vyrovnám. Do věznice musím nastoupit již tento pátek. Zhroutil se mi v tuto chvíli celý svět a nemám pro co žít. Dlouho jsme s novým přítelem řešili jeho problém nevěry a po tom, co jsem se rozhodla mu dát šanci, přijde tohle. Navíc jsem člověk, který se vším zaobírá hodně dlouho a vše mi leží v žaludku a tíží neskutečně dlouho. Neumím si představit, jak to tam zvládnu s celodenní myšlenkou, co právě asi dělá přítel.....umím se sama hrozně ubíjet. Rodina mě odsoudí, možnost získat potom práci bude minimální. Možná, že polovinu trestu prominou, ale i tak je to neskutečně dlouhá doba a já nevěřím, že ji překonám, a co bude dál. Je mi 30 let, jsem svobodná, zatím bezdětná. Předem Vám velmi děkuji. Podpora od přítele, že to zvládneme příliš nezabírá.
S pozdravem a díky Jarmila.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.29)

Milá Jarmilko,
tak doufám, že si to ještě tady přečtete. Někdy se s námi život nemazlí a je na nás, abychom vše brali: co nás nezabije, to nás posílí, vše je užiteční zkušenost, a hledali na všem vždy to dobré. Brala bych to tak, že jedete prožít něco nového a zajímavého. že můžete mít čas sama na sebe - vemte si knihy o pozitivním myšlení, nechte si je donést a studujte a myšlenky ovládejte a myšlnkami tvořte. Zajímavá kniha je např.: Jak si úspěšně přát nebo kniha: Svět bez hranic. Je třeba tu autodestrukci proměnit - nechat odejít - třeba tam bude šikovná psycholožka a může vás některé techniky naučit. Držím palce a věřte, že vše, co se děje, je dobré. Pustte ten pocit zatracení a vnímejte, že jste královna, která jde na zkušenou.

Lena píše: (18. 10. 2010, 13.02)

Dobrý den, mám dotaz ohledně svého syna (4roky)Začal od září tohoto roku docházet do školky.Je velice aktivní, energický, zdá se mi i docela chytrý, umí krásně mluvit, zná spoustu básniček a písniček, má perfektní paměť.Problém je v tom, že ubližuje dětem, někdy bezdůvodně křičí, chce být středem pozornosti, válí se po zemi a vůbec se chová nepřijatelně.Máme v rodině postižené dítě 7l.(vnuk mého manžela)1-2.stupeň postižení a s ním se syn velice rád kamarádí, jenže mám pocit, že když je s ním, jeho chování ve školce i doma  se ještě zhorší.Může to být tím, že si nechá vnuk (postižený) všechno od mého syna líbit, navádí ho ať se válí po zemi i po něm, řve a chová se jak "zvířátko" atd.on potom cítí převahu a myslí si, že toto uplatní i ve školce a nastává problém.Ještě musím napsat, že vnuk je u nás cca 1x týdně.Může mít na něj takto postižené (ADHD) dítě vliv?Vnuk bere i tabletky na uklidnění.Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.21)

Milá Leno,
vliv na chování syna samozřejmě okolí mít může. Nevím přesně, co byste ráda za odpověd ani co je 71 (asi IQ?) ani kolik je "vnukovi" let. Doporučuji, abyste vyhledala dětského psychologa, psychoterapeuta a zašla si na konzultaci k němu. Proberete podrobně váš přístup i vaše postřehy - to by pro Vás mohlo být užitečné.
Mějte se hezky

Ágnes píše: (18. 10. 2010, 12.45)

Prosím o radu. Mám dvě děti: syna(7 let) a dceru (11 let).Za posledního půl roku se moje dcera začala výrazně fyzicky (vyrostla, vyspěla), ale i psychicky měnit. Často odmlouvá, má pocit, že musí mít vždy poslední slovo, zvyšuje na mě hlas. Připisuji tyhle změny rané pubertě a snažím se její chování s větším či menším úpspěchem v klidu a důslendě usměrňovat. Zatím v tom nevidím větší problém, máme spolu velmi hezký vztah a vždy se nakonec domluvíme. Trápí mě ale něco jiného. V posledním období si několikrát za týden stěžuje na "pocit zrychlení". Těžko se to popisuje, ale pokusím se. Ten pocit přichází nezávisle na denní době, má pocit, že všechno vnímá zrychleně, jak sama říká. Pohyby, ale i zvuky. Když se zaměří na nějaký pohyb, který vykonává ona sama, takže si uvědomuje, že např. pohyb ruky je ve skutečnosti pomalý, má pocit, že ho vidí několikanásobně rychlejší. Má pocit, že mluvím velmi rychle, moje rty se rychle pohybují, cítí v sobě vnitřní napětí, které ji nutí, aby rychleji dýchala, nahlas mluvila, protože vzduch, který přes hlasivky proudí, ji cosi nutí vydechovat pod větším tlakem ... Tyto stavy netrvají nijak dlouho, nsnad jen pár minut, ale je jí to nepříjemné, nedá se to vyvolat ani zastavit. Myslím, že vím, čím prochází, já sama jsem v dospívání měla obdobné pocity, ale už si nepamatuji, kdy vznikly, ani kdy to odeznělo. Nechci z ní dělat případ pro psychiatra, ale psychologové, s nimiž jsem o tom mluvila, se ještě s ničím podobným nesetkali. Bydlíme na malém městě, nechci, aby si ji spolužáci nějak ocejchovali, ale nechci nic zanedbat. Můžete mi poradit? Setkala jste se s něčím podobným ve své praxi? Děkuji za odpověď. Ágnes

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.51)

Milá Agnés,
s podobným jsem se setkala - vy sama to znáte. Je dobře, že si spolu o tom povídáte - pokud to nemá zhoršující tendenci, je možné to nechat plynout. Pokud  dcera má chut to řešit, můžeme se domluvit na spolupráci. Pokud by stavy nabývaly horších rozměrů, medikace by mohla být vhodná. Hezké dny.

Pája píše: (18. 10. 2010, 12.23)

Dobrý den,

už nějakou dobu mě něco trápí. Jsem hodně agresivní i když nechci a začínám být také dost negativistická. Začalo to asi v období těhotenství. Měla jsem dvě zaměstnání a určitou zodpovědnost (účetní). Po porodu se už vše jen horší. Většinou mě rodina kritizuje a nikdo nepochválí. Říkají, že bych všechny jen "střílela", ale myslím si, že to není pravda. Moc mě to bolí a nevím si s tím vůbec rady. Nechci taková být, ale už nevím, co bych měla dělat.

Vím, že se pro takového člověka jako jsem já těžko dá něco udělat.

Budu ale ráda, když mi poradíte. Děkuji

PS: Možná za to může i to, že jsem na rodičovské dovolené a celé dny jsem spíš sama. Manžel chodí do práce a kromě naší dcery si nemám s kým popovídat a komu se svěřit. Mojí rodině je to jedno. Moje stesky a problémy slyšet nechtějí. Kamarádky mají jiné starosti a už se nevídáme a nepíšeme si.

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.45)

Milá Pájo,
pokud v člověku funguje negativismus jakoby sám od sebe, je třeba vědomou prací a sebekontrolou negativní formulky, postoje, myšlenky přetvářet v pozitivní - tak práce může začít. Samozřejmě chvalte sebe a ocenujte se, mějte k sobě pozitivní vztah - jak vidno, nikdo jiný to za Vás neudělá. Chválený a akceptovaný člověk mívá v sobě méně agresivity. Odpuštění sobě i druhým také snižuje agresivitu. Pokud máte možnost (a jistě máte), objednejte se k psychoterapeutovi na urovnání náhledu na situaci a třeba i na léčebné meditace. Máte-li chut, můžete se objednat i ke mně.

irena píše: (18. 10. 2010, 9.12)

Dodry den,
prosim o radu jak vysvetlit skoro triletemu synkovi, ze jeho tatinek s nami nebydli. Je to presne rok od rozvodu. Jednou, nebo dvakrat tydne k nám byvaly manzel chodi a travime cas jako rodina (spolecny obed, vychazky a pod.). Bohuzel se nekolikrat  stalo, ze jsme se pred synem hadali. Byvaly manzel naleha, rad by se vratil. Nekdy o tom mluvi pred synem a a pak se nekdy o tom i pred nim pohadame. Vim, ze to neni dobre, ale neustojim to. Jinak vychazime dobre. Ja jsem po rozvodu velice spokojena a myslim, ze se to odrazi i na domaci atmosfere pro syna, myslím, ze mame krasny vztah. Syn se mi zda zcela v pohode i s tatou ma moc pekny vztah. Jen si myslim, ze bychom mu meli situaci jednoznacne objasnit. Take se uz hodne svym zpusobem pta. Zatim mu rikame ze tata jde pracovat. Ale myslim ze mu to nestaci. Byvalemu manzelovi se do vysvetlovani moc nechce, sam neni se situaci vyrovnany. Novou rodinu nema, ani partnerku, ja take ne. Muj duvod k rozvodu byl, ze manzel vse nechaval na mne. Vydelkem nepokryl ani sve naklady a ani jinak se na domacnosti nebyl ochotny podilet. Jsem si jista, ze ho zpet nechci . Ale jak to rict triletemu klukovi? Predem moc dekuji za odpoved.

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.39)

Milá Irenko,
budete muset s pravdou ven, vůči synovi je lhaní o práci nepoctivé. Synovi řeknete, že táta bydlí jinde - můžete se tam jít společně podívat. Jinde bydlí proto, že to tak líp vyhovuje vám i tátovi, že když jste bydleli spolu, nerozuměli jste si. Vhodné by bylo, aby syn mohl k tátovi podle potřeby.

Adéla píše: (18. 10. 2010, 8.19)

ahojky, bojim se že můj dotaz bude dlouhý ale zkusim ho zestručnit,je mi 21 a práve jsem začala žít "nový" život, nová škola, přátelé ,přítel, je to takový život ,který byl kdysi v mých představách, měla bych být štastná ale mám pocit, že se s tímhle životem nebo dokonce sama se sebou nedokážu ztotožnit,jako bych to nedokázala pořádně prozít.Snad proto , že pokud se jen trochu pohnu ,nebudu ostražitá, nekdo mi to vezme....neumim to vysvětlit,každopádně sem se přestala znát, jako bych se ztrácela,jsem cizí vůči sobě, i vůči lidem.Mohla byste mi prosím něco doporučit...literaturu atp.

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.32)

Milá Adélko,
kampak se ztratila stará Adélka? Jaké vazby k ní má současná Adélka? Strach - ten bere život, radost. Plynutí a důvěry je třeba pro život. Sedni si před zrcadlo, vnímej se - z očí do očí, povídej si se sebou. Literatury - té je mnoho - týká se vztahu k sobě, ale i principům života, které je dobré ctít. nevím, kde máš chut začít (např.:Tibetské umění správného života, Miluj svůj život) Držím palce.

Jana píše: (18. 10. 2010, 2.38)

Dobrý večer. Potřebuji prosím poradit. Týká se to přítele. S jeho rodiči se nemáme rádi. Dozvěděla jsem se od přítele, že mě mu vymlouvali. Ale prý si s nima udělal jasno. Ale bojím se, že je na rodičích nějak citově závislý. Přiklad: napíše mi smsku, že dostal vynadáno za to, že u nich nespí. Že u nich nespal přes deset dní, tak u nich bude, aby nebyly řeči. Nechápu to. Třeba dnes. Volala a psala mu máti. Asi ho sháněla a ptala se jestli je v pořádku, když se tři dny neozvala. Tak jsem byla tak naštvaná, že jsme se pohádali a on odjel k nim. Pak jsme si o tom psali a já vytáhla to s tím spaním a on to nějak zakecával, že jde spát a takový věci. Když jsem pro něho nejdůležitější, tak proč mě nechává samotnou a jezdi za něma. Nedokážu zkousnout, že mě jeho rodiče nemají rádi a on přes to je s nimi. Sice má malou sestru a bratra ale přitelkyně je přitelkyně. Mu je 22 a mně je 21. Poraďte mi, prosím. Nevím, jak dál? Nechci aby nás rozdělila nenávist s rodiči.

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.23)

Milá Jano,
máte pravdu, nenávist rozděluje.
Máte pravdu i v tom, že je přirozené, že muž opouští své rodiče, aby přistoupil k ženě vytvořil novou rodinu, to neznamená, že vztah k rodičům přestává existovat, jen se proměnuje - plánujete svatbu a rodinu? Jak dlouho spolu chodíte? Opouštění původní rodiny a vytvoření nové může být pozvolný  psychický proces. Pokud si s rodiči udělal jasno, postavil se na vaši stranu, je to krok dobrým směrem - chápete, že on má své rodiče rád? To, že jste pro něj nejdůležitější je hezké, ale neznamená to, že zbytek světa pro něj přestává existovat. Doufám, že to ani nechcete, protože určitě jste přející žena.  Netlačíte ho  do kouta? Můžete společně zajít na konzultaci k partnerskému poradci. (pokud budete chtít, můžete se zastavit - nejlépe společně)

< novější | 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >