Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, NikušQa, milan, Terka Vejnarova, Petra P., jennekdo=), qwertz, Erous, leona, Veronika, C.

< novější | 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Jitka píše: (25. 10. 2010, 13.11)

Dobrý den.V poslední době mám problém v partnerském vztahu.Po deseti letech společného soužití jsem musela opustit náší společnou domácnost a najít si pronájem.Chyba ale nebyla s partnerovi strany.Já jsem dost zakomplexovanej člověk co se snaží stranit společnosti před známíma partnera nepiji nejím nekouřím ač normálně to dělám jinde běžně.Nikdo z jeho strany mě nikdy niják neublížil.Mám pocit jestli s tím nemá něco společného anorexije kterou jsem prodělala v pubertě je to ale už 14let léčená jsem nebyla nějákým zázrakem jsem se s toho dostala sama.Svému partnerovi jsem jen slibovala že se zlepším a budu jiná což se ale nikdy nestalo neměla jsem tu odvahu se změnit.Ted se snažíme o to dát to dohromady jen už mě v tom že opravdu jiná chci být nevěří.Hodně jsem také pila alkohol abych si dodala odvahu k tomu dát si někde třeba to kafe což se ale nestalo ted už měsíc apstinuji a je mě daleko lépe řešení alkoholem není řešení ale cesta do pekla.Prosím poradte co a jak mám dělat aby jsme zas žil spolu a co a jak udělat proto aby partner znovu uvěřil a viděl mou snahu o to dát to dohromady a jak se zbavit strachu a studu a říci si třeba o to kafe nebo cokoli jiného?Muj partner je o dost starší přesto ho ale moc miluji a nechci ztratit.Děti nemáme.Děkuji J.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.51)

Milá Jitko,
a myslíte, že vaše celoživotní trable můžeme pořešit na tomto místě? Já si to nemyslím. Pokud byste chtěla řešit sebe kvůli sobě, ráda s Vámi budu pracovat.
Mějte se hezky.

Aďka píše: (25. 10. 2010, 0.05)

ahoj mám dotaz, z jakých příčin vzniká strach v noci. Od mala se doma v noci bojim ,čekala jsem ze to přejde ale je mi 23 let a stále mám ten samý pocit v noci.Nedokážu být doma sama.Nebojim se ničeho realného ale nadpřirozeného,vždycky se dostanu do stavu ,kdy se nemůžu ani pohnout,vyleká mne všelijaký zvuk ,pohyb.Dá se s tím nějak pracovat aby se toho človek zbavil?Děkuji

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.48)

Milá Adko,
ano, lze s tím pracovat. Mohly by pomoci léčebné meditace + práce s myslí. Můžete se objednat.

Tana píše: (25. 10. 2010, 0.01)

Dobrý den,
Už nějakou dobu mě něco trápí. Je mi 20 a studuji VŠ. Přestěhovala jsem se kvůli studiu do jiného města a částečně tím ztratila kontakt s kamárady ze SŠ. Ze střední školy mám (měla jsem) 2 nejlepší kamarády. Chodili jsme spolu do třídy už na ZŠ, a pak i na střední. Na SŠ jsem se orientovala hlavně na ně, s nikým jiným z bývalých spolužáků nemám moc přátelský vztah. První semestr na VŠ jsme se vídali hodně - zčásti proto, že jsem do školy dojížděla a bydela ve stejném městě a zčásti snad i proto, že jsme si společně měli co říct. Poslední dobou (cca půl roku) ale cítím z jejich strany ochlazení - oni dva se spolu pořád schází na kafe, do kina, volají si...ale mě už moc neberou. Přitom většinu společných akcí musím organizovat já, někdy mám dokonce pocit, že je musím přímo "dotlačit", aby se mnou taky někam šli. Píšeme si SMS a emaily, přičemž jsem to většinou já, kdo dá první impuls k nějaké akci. Moc mě to mrzí, protože je mám ráda a je mi s nimi dobře, ale tento přístup mě štve a cítím vztek a zlost a mám chuť s tím praštit a už se s nimi nevídat. Zkoušela jsem si o tom s nimi promluvit, ale jediná reakce byla, že nemají čas (což není pravda, spolu se vídají několikrát týdně).
Zajímal by mě názor objektivního člověka zvenku ;) Nevím, jestli mám do takového vztahu ještě investovat (protože mě to vyčerpává a taky mám trochu pocit, že se jim vnucuji) nebo jestli si mám najít nové kamarády (což ale není vůbec jednoduché - většinu spolužáků z VŠ mimo školu nevídám).

Děkuji za radu T.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.46)

Milá Tano,
tak to je ... některé vztahy mizí...
Vy odpověd na otázku  znáte - ano trochu to bolí, ale nevyvážené vztahy nemá smysl udržovat, protože jak píšete - nedělá vám to dobře - jen jim to odpusťte... samozřejmě si pohladte srdíčko, uzdravte to zklamání. Když se jedny dveře zavírají, jiné se otvírají... jen se dívejme... Držím palce, jste šikovná žena.

Lenka píše: (19. 10. 2010, 19.13)

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu při řešení problému mého namžela.Nevím, zda náš problém nepatří spíše do oboru psychiatrie, ale zkusím začít u Vás.
Už několik let se v  hlavě(mysly)mého manžela děje zvláštní věc, při běžných úkonech -jako je projití  dveřmi, zhasnutí světla, otevření lednice, zamčení auta nebo dveří,kliknutí na počítači, obutí bot - všechny tyto věci dělá opakovaně, má pocit, že pokud by věc nezopakoval, něco se stane - to "něco" se týká rodiny, lidí které má rád, ale i jeho povahových vlastností(např.stanu se zlým člověkem když znovu nezamknu auto, můj syn se zraní, když si tu botu neobuji znovu.
Velice ho tyto stavy vyčerpávají, jsou dny kdy zvládá ten pocit potlačovat a věci dělá na poprvé, ale řekla bych že je více dnů, kdy bojuje a prohrává.Je to hodně spojené se stresovými situacemi.
Je mi ho líto a nevím jak mu pomoci, zkoušeli jsme mluvit a odůvodňovat, ale nepomáhá nic.
Odmítá navštívit odborníka, nechce užívat žádná farmaka.

Mohu mu já sama nějak pomoci?Nějakým rozhovorem, cvičením mysly?

Budu vděčná za jakoukli radu
Předem moc děkuji
Lenka

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.40)

Milá Leno,
je mi líto, ale mám pro vás jen několik vět:
1. řešit cizí problémy nemůžeme
2. můžeme pomáhat pouze tomu, kdo nás o to požádá a kdo pomoci skutečně chce
3. psycholéčit manžela :(
4. v odkazech naleznete jeden web, který poskytuje materiály k obsedantně kompulzivní poruše

Waio píše: (19. 10. 2010, 15.28)

DObrý den, mám asi velmi závažný problém, poslední dobou trpím uzkosti, nevolnosti a strachem z toho, že kdyuž jdu ven něco se mi stane konketně, že třeba omdlím. 2x se mi stalo, že jsem byla velmi nervozní a náhle mi začaly brnět konečky prstu, rychlý tlukot srdce, motání hlavy a bylo mi na omdlení. Za 3 tydny mam odletet do anglie, mam strach, aby se mi neco tam neprihodilo. na hrudi me vse velmi svíra :-( DOKTOR MI PŘEDEPSAL NEUROL, ale mám strach jej brat nebot je to navykový lek. predem dekuji za odpověd.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.30)

Konzultaci u mne ještě stihnete :).

Jarmila píše: (18. 10. 2010, 14.13)

Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu, pomoc či snad povzbuzení. Byla jsem neprávem odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 10ti měsíců. Nechchi nyní řešit jestli právem nebo ne, snad se spravedlnost ukáže včas. Jsem z toho ale psychicky na dně. Zrovna v době kdy jsem po dlouhém hledání našla dobré zaměstnání a měla bych nastoupit, bývalý přítel mi zanechal spoustu exekucí a novou prací by se začly řešit. Nejsem zločinec, nikdy jsem nikomu neublížila, nic neukradla ani nic podobného. Jen jsem jela bez řidičáku, od nového roku to není trestný čin ale pouze přestupek. I přesto mě odsoudily. Soudy jsou u nás opravdu bezvadné. Nevím jak se s tím vyrovnám. Do věznice musím nastoupit již tento pátek. Zhroutil se mi v tuto chvíli celý svět a nemám pro co žít. Dlouho jsme s novým přítelem řešili jeho problém nevěry a po tom, co jsem se rozhodla mu dát šanci, přijde tohle. Navíc jsem člověk, který se vším zaobírá hodně dlouho a vše mi leží v žaludku a tíží neskutečně dlouho. Neumím si představit, jak to tam zvládnu s celodenní myšlenkou, co právě asi dělá přítel.....umím se sama hrozně ubíjet. Rodina mě odsoudí, možnost získat potom práci bude minimální. Možná, že polovinu trestu prominou, ale i tak je to neskutečně dlouhá doba a já nevěřím, že ji překonám, a co bude dál. Je mi 30 let, jsem svobodná, zatím bezdětná. Předem Vám velmi děkuji. Podpora od přítele, že to zvládneme příliš nezabírá.
S pozdravem a díky Jarmila.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.29)

Milá Jarmilko,
tak doufám, že si to ještě tady přečtete. Někdy se s námi život nemazlí a je na nás, abychom vše brali: co nás nezabije, to nás posílí, vše je užiteční zkušenost, a hledali na všem vždy to dobré. Brala bych to tak, že jedete prožít něco nového a zajímavého. že můžete mít čas sama na sebe - vemte si knihy o pozitivním myšlení, nechte si je donést a studujte a myšlenky ovládejte a myšlnkami tvořte. Zajímavá kniha je např.: Jak si úspěšně přát nebo kniha: Svět bez hranic. Je třeba tu autodestrukci proměnit - nechat odejít - třeba tam bude šikovná psycholožka a může vás některé techniky naučit. Držím palce a věřte, že vše, co se děje, je dobré. Pustte ten pocit zatracení a vnímejte, že jste královna, která jde na zkušenou.

Lena píše: (18. 10. 2010, 13.02)

Dobrý den, mám dotaz ohledně svého syna (4roky)Začal od září tohoto roku docházet do školky.Je velice aktivní, energický, zdá se mi i docela chytrý, umí krásně mluvit, zná spoustu básniček a písniček, má perfektní paměť.Problém je v tom, že ubližuje dětem, někdy bezdůvodně křičí, chce být středem pozornosti, válí se po zemi a vůbec se chová nepřijatelně.Máme v rodině postižené dítě 7l.(vnuk mého manžela)1-2.stupeň postižení a s ním se syn velice rád kamarádí, jenže mám pocit, že když je s ním, jeho chování ve školce i doma  se ještě zhorší.Může to být tím, že si nechá vnuk (postižený) všechno od mého syna líbit, navádí ho ať se válí po zemi i po něm, řve a chová se jak "zvířátko" atd.on potom cítí převahu a myslí si, že toto uplatní i ve školce a nastává problém.Ještě musím napsat, že vnuk je u nás cca 1x týdně.Může mít na něj takto postižené (ADHD) dítě vliv?Vnuk bere i tabletky na uklidnění.Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: (28. 10. 2010, 14.21)

Milá Leno,
vliv na chování syna samozřejmě okolí mít může. Nevím přesně, co byste ráda za odpověd ani co je 71 (asi IQ?) ani kolik je "vnukovi" let. Doporučuji, abyste vyhledala dětského psychologa, psychoterapeuta a zašla si na konzultaci k němu. Proberete podrobně váš přístup i vaše postřehy - to by pro Vás mohlo být užitečné.
Mějte se hezky

Ágnes píše: (18. 10. 2010, 12.45)

Prosím o radu. Mám dvě děti: syna(7 let) a dceru (11 let).Za posledního půl roku se moje dcera začala výrazně fyzicky (vyrostla, vyspěla), ale i psychicky měnit. Často odmlouvá, má pocit, že musí mít vždy poslední slovo, zvyšuje na mě hlas. Připisuji tyhle změny rané pubertě a snažím se její chování s větším či menším úpspěchem v klidu a důslendě usměrňovat. Zatím v tom nevidím větší problém, máme spolu velmi hezký vztah a vždy se nakonec domluvíme. Trápí mě ale něco jiného. V posledním období si několikrát za týden stěžuje na "pocit zrychlení". Těžko se to popisuje, ale pokusím se. Ten pocit přichází nezávisle na denní době, má pocit, že všechno vnímá zrychleně, jak sama říká. Pohyby, ale i zvuky. Když se zaměří na nějaký pohyb, který vykonává ona sama, takže si uvědomuje, že např. pohyb ruky je ve skutečnosti pomalý, má pocit, že ho vidí několikanásobně rychlejší. Má pocit, že mluvím velmi rychle, moje rty se rychle pohybují, cítí v sobě vnitřní napětí, které ji nutí, aby rychleji dýchala, nahlas mluvila, protože vzduch, který přes hlasivky proudí, ji cosi nutí vydechovat pod větším tlakem ... Tyto stavy netrvají nijak dlouho, nsnad jen pár minut, ale je jí to nepříjemné, nedá se to vyvolat ani zastavit. Myslím, že vím, čím prochází, já sama jsem v dospívání měla obdobné pocity, ale už si nepamatuji, kdy vznikly, ani kdy to odeznělo. Nechci z ní dělat případ pro psychiatra, ale psychologové, s nimiž jsem o tom mluvila, se ještě s ničím podobným nesetkali. Bydlíme na malém městě, nechci, aby si ji spolužáci nějak ocejchovali, ale nechci nic zanedbat. Můžete mi poradit? Setkala jste se s něčím podobným ve své praxi? Děkuji za odpověď. Ágnes

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.51)

Milá Agnés,
s podobným jsem se setkala - vy sama to znáte. Je dobře, že si spolu o tom povídáte - pokud to nemá zhoršující tendenci, je možné to nechat plynout. Pokud  dcera má chut to řešit, můžeme se domluvit na spolupráci. Pokud by stavy nabývaly horších rozměrů, medikace by mohla být vhodná. Hezké dny.

Pája píše: (18. 10. 2010, 12.23)

Dobrý den,

už nějakou dobu mě něco trápí. Jsem hodně agresivní i když nechci a začínám být také dost negativistická. Začalo to asi v období těhotenství. Měla jsem dvě zaměstnání a určitou zodpovědnost (účetní). Po porodu se už vše jen horší. Většinou mě rodina kritizuje a nikdo nepochválí. Říkají, že bych všechny jen "střílela", ale myslím si, že to není pravda. Moc mě to bolí a nevím si s tím vůbec rady. Nechci taková být, ale už nevím, co bych měla dělat.

Vím, že se pro takového člověka jako jsem já těžko dá něco udělat.

Budu ale ráda, když mi poradíte. Děkuji

PS: Možná za to může i to, že jsem na rodičovské dovolené a celé dny jsem spíš sama. Manžel chodí do práce a kromě naší dcery si nemám s kým popovídat a komu se svěřit. Mojí rodině je to jedno. Moje stesky a problémy slyšet nechtějí. Kamarádky mají jiné starosti a už se nevídáme a nepíšeme si.

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.45)

Milá Pájo,
pokud v člověku funguje negativismus jakoby sám od sebe, je třeba vědomou prací a sebekontrolou negativní formulky, postoje, myšlenky přetvářet v pozitivní - tak práce může začít. Samozřejmě chvalte sebe a ocenujte se, mějte k sobě pozitivní vztah - jak vidno, nikdo jiný to za Vás neudělá. Chválený a akceptovaný člověk mívá v sobě méně agresivity. Odpuštění sobě i druhým také snižuje agresivitu. Pokud máte možnost (a jistě máte), objednejte se k psychoterapeutovi na urovnání náhledu na situaci a třeba i na léčebné meditace. Máte-li chut, můžete se objednat i ke mně.

irena píše: (18. 10. 2010, 9.12)

Dodry den,
prosim o radu jak vysvetlit skoro triletemu synkovi, ze jeho tatinek s nami nebydli. Je to presne rok od rozvodu. Jednou, nebo dvakrat tydne k nám byvaly manzel chodi a travime cas jako rodina (spolecny obed, vychazky a pod.). Bohuzel se nekolikrat  stalo, ze jsme se pred synem hadali. Byvaly manzel naleha, rad by se vratil. Nekdy o tom mluvi pred synem a a pak se nekdy o tom i pred nim pohadame. Vim, ze to neni dobre, ale neustojim to. Jinak vychazime dobre. Ja jsem po rozvodu velice spokojena a myslim, ze se to odrazi i na domaci atmosfere pro syna, myslím, ze mame krasny vztah. Syn se mi zda zcela v pohode i s tatou ma moc pekny vztah. Jen si myslim, ze bychom mu meli situaci jednoznacne objasnit. Take se uz hodne svym zpusobem pta. Zatim mu rikame ze tata jde pracovat. Ale myslim ze mu to nestaci. Byvalemu manzelovi se do vysvetlovani moc nechce, sam neni se situaci vyrovnany. Novou rodinu nema, ani partnerku, ja take ne. Muj duvod k rozvodu byl, ze manzel vse nechaval na mne. Vydelkem nepokryl ani sve naklady a ani jinak se na domacnosti nebyl ochotny podilet. Jsem si jista, ze ho zpet nechci . Ale jak to rict triletemu klukovi? Predem moc dekuji za odpoved.

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.39)

Milá Irenko,
budete muset s pravdou ven, vůči synovi je lhaní o práci nepoctivé. Synovi řeknete, že táta bydlí jinde - můžete se tam jít společně podívat. Jinde bydlí proto, že to tak líp vyhovuje vám i tátovi, že když jste bydleli spolu, nerozuměli jste si. Vhodné by bylo, aby syn mohl k tátovi podle potřeby.

Adéla píše: (18. 10. 2010, 8.19)

ahojky, bojim se že můj dotaz bude dlouhý ale zkusim ho zestručnit,je mi 21 a práve jsem začala žít "nový" život, nová škola, přátelé ,přítel, je to takový život ,který byl kdysi v mých představách, měla bych být štastná ale mám pocit, že se s tímhle životem nebo dokonce sama se sebou nedokážu ztotožnit,jako bych to nedokázala pořádně prozít.Snad proto , že pokud se jen trochu pohnu ,nebudu ostražitá, nekdo mi to vezme....neumim to vysvětlit,každopádně sem se přestala znát, jako bych se ztrácela,jsem cizí vůči sobě, i vůči lidem.Mohla byste mi prosím něco doporučit...literaturu atp.

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.32)

Milá Adélko,
kampak se ztratila stará Adélka? Jaké vazby k ní má současná Adélka? Strach - ten bere život, radost. Plynutí a důvěry je třeba pro život. Sedni si před zrcadlo, vnímej se - z očí do očí, povídej si se sebou. Literatury - té je mnoho - týká se vztahu k sobě, ale i principům života, které je dobré ctít. nevím, kde máš chut začít (např.:Tibetské umění správného života, Miluj svůj život) Držím palce.

Jana píše: (18. 10. 2010, 2.38)

Dobrý večer. Potřebuji prosím poradit. Týká se to přítele. S jeho rodiči se nemáme rádi. Dozvěděla jsem se od přítele, že mě mu vymlouvali. Ale prý si s nima udělal jasno. Ale bojím se, že je na rodičích nějak citově závislý. Přiklad: napíše mi smsku, že dostal vynadáno za to, že u nich nespí. Že u nich nespal přes deset dní, tak u nich bude, aby nebyly řeči. Nechápu to. Třeba dnes. Volala a psala mu máti. Asi ho sháněla a ptala se jestli je v pořádku, když se tři dny neozvala. Tak jsem byla tak naštvaná, že jsme se pohádali a on odjel k nim. Pak jsme si o tom psali a já vytáhla to s tím spaním a on to nějak zakecával, že jde spát a takový věci. Když jsem pro něho nejdůležitější, tak proč mě nechává samotnou a jezdi za něma. Nedokážu zkousnout, že mě jeho rodiče nemají rádi a on přes to je s nimi. Sice má malou sestru a bratra ale přitelkyně je přitelkyně. Mu je 22 a mně je 21. Poraďte mi, prosím. Nevím, jak dál? Nechci aby nás rozdělila nenávist s rodiči.

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.23)

Milá Jano,
máte pravdu, nenávist rozděluje.
Máte pravdu i v tom, že je přirozené, že muž opouští své rodiče, aby přistoupil k ženě vytvořil novou rodinu, to neznamená, že vztah k rodičům přestává existovat, jen se proměnuje - plánujete svatbu a rodinu? Jak dlouho spolu chodíte? Opouštění původní rodiny a vytvoření nové může být pozvolný  psychický proces. Pokud si s rodiči udělal jasno, postavil se na vaši stranu, je to krok dobrým směrem - chápete, že on má své rodiče rád? To, že jste pro něj nejdůležitější je hezké, ale neznamená to, že zbytek světa pro něj přestává existovat. Doufám, že to ani nechcete, protože určitě jste přející žena.  Netlačíte ho  do kouta? Můžete společně zajít na konzultaci k partnerskému poradci. (pokud budete chtít, můžete se zastavit - nejlépe společně)

petka 30 píše: (18. 10. 2010, 0.29)

Dobrý den,je mi 30 a nevím si rady se svými stavy, potřebuji poradit, jak jim předcházet, nebo nějaké přípravky - léky, ale nechci navštěvovat žádné lékaře...
Mívám "fobiové stavy"- strach z lidí, kdy mívám pocit, že se všichni na mne dívají a já nevím, co dělat.
Bojím se vyřizování věcí (komunikace s lidmi) a představa, že mluvím před více lidmi, mě děsí.
Když mám něco vyřizovat telefonicky, mám stav úzkosti a třepe se mi hlas, nedokážu být klidná.
Při nakupování, než dojdu na řadu, mívám také stavy úzkosti, buší mi srdce a opakuji si co říct a tím je to horší a horší.
Tyto stavy mám již několik let a nevím kdy jsem se z ničeho nic začla bát i jen telefonovat. děkuji za odpověď

Odpověď: (20. 10. 2010, 13.15)

Milá Petko,
co to znamená, že nechcete navštěvovat žádné lékaře? Psychoterapeuta jste ochotná navštívit. Analogie: "Chci se naučit dobře hrát tenis. Nechci trenéra... jdu do knihkupectví a najdu si učebnici tenisu... jj je to dřina."
Každé řešení problému předpokládá vlastní práci. (může se vám hodit jeden odkaz na mém webu uvedený na stránce odkazy a partneři)

bert píše: (16. 10. 2010, 17.13)

dobrý den, již pátým rokem hraji na violoncello. Většinou mi vše jde bez velkého cvičení, v poslední době jsem se dostal na úroveň, kde mi ne všechno jde. Nedokážu se přinutit cvičit a jsem zoufalý. Je zde způsob, jak se přinutit cvičit? Prosím pomozte

Odpověď: (19. 10. 2010, 21.06)

Milý Berte,
asi Vás nepotěším, mnohé je o sebekázni. Pokud máte pocit, že ve Vás funguje blok, odpor, pak by bylo možné zajít na léčebné meditace. Mějte se hezky.

naďa píše: (11. 10. 2010, 17.40)

potrebuji poradit o tom jak se mam vyhnout tomu aby mi tata nedal nejaky trest za to ze jsem mela mit na sobe mikinu a vestu a nemela jsem a tata me u toho videl ja to nak sobe nemam a rek mi ze doma uvidim a toho jse bojim ze mi neco zatrhne prosimvas poradte mi ja se strasne bojim

Odpověď: (16. 10. 2010, 16.26)

Milá Nado,
předpokládám, že dotaz je nyní již pasé, mrzí mne to, ale dříve jsem ho nečetla. Protože v tuto chvíli jsi na tátovi závislá, nezbývá nic jiného, než na vnější formě trest přijmout - ale asi bych se ho zeptala, jestli má pocit, že se mu ulevilo a že tě předělá (a že ty víš, že jsi nic špatného neudělala, že jsi nikomu neublížila) Tak držím palce - jak to dopadlo - můžeš napsat na email.

2 zmatené holky píše: (11. 10. 2010, 17.14)

prosím že píšem po 2. ale my se to bojíme rodičům říci nechci je s těmito záležitostmi obtěžovat a přidělávat jim starosti.mimochodem na email jste mi nepsala a chodíme do 6.třídy

Odpověď: (16. 10. 2010, 16.21)

Milá holky,
to si myslíte, že rodiče neunesou vaši starost? Já myslím, že rodiče to ustojí :) a že by je to docela zajímalo. Můžete to říci školnímu psychologovi, pokud ho máte, můžete to říci jinému dospělému, kterému věříte, že může pomoci zvládnout tento problém. Nejlepší mi přijde, říci to rodičům a zajít za psychoterapeutem. Strach není dobrý rádce. Držím palce.

Ivana píše: (11. 10. 2010, 16.56)

Dobrý den, můj problém vyplývá z mého vztahu s matkou. Hůře to snáším nyní, když už bych sama měla uvažovat nad založením rodiny. Mám dojem, že dokud se nějak k minulosti alé také k současnosti nepostavím, nemůžu jít sama dál. Tak tedy:
dětství nebudu zlouhavě popisovat, nyní mě trápí závislost mé matky na mé osobě, její neschopnost mne uznat jako dospělého (je mi 29 let), její neustálé citové vydírání. Přítel má podobně založenou matku, pomohlo že se odstěhoval na druhý konec republiky. Já zatím bydlím s matkou ve stejném městě. Nevím jak se zachovat, ona je dost nemocná (hlavně psychicky), je v invalidním důchodu, kamarády jen na telefonu, nikam nechodí jen po doktorech,, nikdy neuměla žít a neměla důvod žít - jen pro děti, kterým nakonec stejně nic nedala, má velký problém vyjádřit city a neměla na nás vůbec čas ani náladu. Je velmi přísná a toho čím umí zranit by bylo mnoho. Nyní mě neustále vtahuje do svých problémů. Velmi se snažím, ale hrozně mě to vyčerpává a na oplátku mám velmi často jen výčitky.
Jaké je řešení? Odstěhovat se, přestat se zajímat, rodinná terapie, vyříkat si to? Mnohé z toho si neumím představit, matka vidí vše jen ze své strany a bojím se ukázat jí, že se ONA chová špatně. často měla pokusy o sebevraždy.

děkuji moc za odpověd,

Odpověď: (16. 10. 2010, 16.17)

Milá Ivano,
podle všeho by Vám prospěla psychoterapie nebo účast na semináři rodinných konstealcí... Princip řešení je nastíněn ve větě:
"Mami, děkuji ti za svůj život, co jsi mi nemohla, neuměla či nechtěla dát, o to se postarám sám/sama. Vždy tě budu ctít jako svou mámu a vždy budeš mít místo v mém srdci. Teď je ale čas, abych šel/šla svojí cestou. Tvůj osud patří k tobě, nechávám ho u tebe."

Beruška píše: (11. 10. 2010, 11.55)

Dobrý den,prosím o radu,protože nevím, co mám dělat.S manželem jsme spolu chodili 7 let,než jsme se vzali.Nyní to je 10 let,co jsme manželé.Máme spolu 2 děti.Není to ani měsíc,co jsme byli na oslavě narozenin.Bohužel jsem svého manžela přistihla,jak mě málem podvedl.Kdybych nepřišla včas,tak se to stalo.Musím podotknout,že byl v silně podnapilám stavu a že dotyčná s ním dost flirtovala.Tím ho samozřejmě nechci omlouvat.Moc ho miluji a nechci o něj přijít.Společně jsme si o tom promluvili.Prý za ty roky se v něm cosi nahromadilo a tímto způsobem to "bouchlo".Manžel všeho moc lituje.Tvrdí,že ho to moc mrzí,jak mi ublížil.Že se to už nikdy nebude opakovat,že raději nebude pít a nikam beze mě chodit,abych se zbytečně nestresovala.Teď jsem se dostala do stavu,že mám strach,jestli se to někdy nebude opakovat.Někdy mám takové stavy,že je mi úzko a chce se mi brečet.Stále se mi to vrací.Ráda bych se z tohoto stavu dostala,ale nevím jak.Chtěla bych už zase normálně žít.Jsem totiž hrozně citlivé povahy a vše moc řeším.Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (16. 10. 2010, 16.12)

Milá Beruško,
doporučuji přijetí reality, odpuštění jemu, sobě... Pokud máte zájem, můžete se objednat na léčebnou meditaci.

Eva Petrásová píše: (11. 10. 2010, 11.07)

Dobrý den mám problem s mojí 3 letou dcerkou chodila už přes rok na nočník normálně bez problému a ted posledních ár týdnu už to trvá že se začla počurávat a zadrhavat.Nevím čim by to mohlo být mohla by jste mi poradit??Děkuji moc za vaší odpověd

Odpověď: (16. 10. 2010, 16.11)

Milá Evo,
bylo by dobré, abyste vyhledala šikovného kineziologa.

paja píše: (11. 10. 2010, 10.11)

Dobrý den,
prosil bych o nějakou pomoc, jmenuji se Pavel, je mi 20 let a jsem homosexuál. Ocitl jsem se na dně v mém partnerském vztahu. Nevím už kudy kam, pohádali jsme se s pítelem a on mi řek, že si dáme pauzu ve vztahu, aby si vše v hlavě srovnal. Přiton jsem vůbec netušil, že si našel někoho jiného to bych třeba snesl ale té dotyčné osobě je 14 let a to mě zaráží. Přestal mi říkat vše narovinu, chybí mi pohlazení, a láska od něj. Řekl mi že hledá ke mě zpět cestu. Dal jsem mu vše co on potřebuje, aby měl čas sám na sebe a nijak ho neomezuji. Dříve jsem ho utlačoval do rohu, ale vše se závratně změnilo. Dnes jsem omylem narazil na zprávu, kterou odeslal dotyčné osobě a myslel jsem, že se složím jelikož to byl velmi citlivý obsah fotografií. Řekl mi at počítám se všemi možnostmi a včera mi žekl že mi dává ještě jednu šanci. Že mám možnost napravit co jsem pokazil, ale nyní si nejsem vůbec vědom co mohu očekávat. Velice mě zaráží jeho chování, jelikož s dotyčnou osobou si píše, ale to by mi nevadilo, ale dávat mi naději a za rohem tvrdit něo jiného. Já ho neustále miluji a pouta co k němu cítím nelze zpřethat z mě strany. Jsem opravdu zoufalý, co si počnu, když Vám to píši chce se mi strašně plakat, dnes jsem proplakal celý den. Neustále jsem v napětí co mohu očekávat. V poslední době mu opravdu věřím ve všem, má spoustu času i sám pro sebe. Ale on jaksi ztratil důvěru ke mě, přitom jsem takový že když miluji jednu osobu tak se jí věnuji a nezklamu, a hlavně nikdy nepodvedu

Odpověď: (16. 10. 2010, 16.10)

Moc nevím, co pro Vás mohu udělat - nenalezla jsem ve vašem psaní otázku.
Nevím, co máte napravovat - Vy to víte?
To, že se Vám chce plakat chápu - nabídl jste srdce na dlani a nevrátilo se Vám to... rozchody bolí - je třeba své srdíčko hladit - pokud to neumíte, je dobré se to naučit, - obejměte se... medvěda, polštář...
I když to bolí, je třeba udržovat rovnováhu - nestante se hračkou partnera...
Možná porozumíte:
 Miluji Tě - miluješ mne
 Odpouštím Ti - odpusť mi
 žehnám Ti - žehnáš mi
 Propouštím Tě ze svých polí v zájmu veškerenstva

- více jsou rituálky popsány v knize Egyptská magie lásky

< novější | 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >