Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Pavel Bornfleth, kokino, Jitka, Pavla, Louise Courbet, Dano, Jana H.

< novější | 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

JirkaL píše: (15. 9. 2010, 13.22)

Dobrý den nevím jistě jestli je můj problém psychologický ale nejsem doktor tak se ptám všude. Začal jsem marodit s infekcí močových cest a i když testy dopadly dobře stále se necítím dobře, píchá mně v ledvinách ale ne nějak silně. Když sedím a nějak se nakloním tak mi pod žebry jakoby něco přeskočí. To bohužel není vše. Už během infekce my bylo zjištěno že mám nejspíše chronickou tonsilitidu a krční mandle jsou nesouměrné. Samé běhání po doktorech a výsledky stále jakoby mi nic nebylo. Tak jsem nakonec dostal od doktora léky na nervy escitalopram a lexaurin. Je možné že se moje tělo zbláznilo? A ještě jedna věc když se například rozčílím nebo se mnou někdo mluví upřímně a starostlivě o mou osobu chvěje se mi v zadní časti hlavy mozek. Je to jako nějaké brnění. To se mi stává zřídka ale už dříve ještě před infekcí jsem to párkrát pozoroval. O co se u mně jedná prosím? Děkuji předem za laskavou odpověď.

Odpověď: (17. 9. 2010, 20.24)

Milý Jirko,
doporučuji zabývat se pohledem na nemoc z pohledu psychosomatiky, jaká potlačená emoce působí ve vašem těle jako jed, jako infekce? Koho nenávidíte? Nebojte se pracovat tímto směrem - lidstvo je pohlceno nEmocemi, které potlačují lásku a harmonii. Doporučuji pracovat psychoenergeticky, zvu Vás na léčebné meditace, to je možné kombinovat s léčbou v institutu celostní medicíny. Držím palce.
(doporučená kniha např. Nemoc jako cesta)

Jarča píše: (14. 9. 2010, 21.45)

Jsem rozvedená s 16 a19ti letými syny.Před 4mi lety nás opustil manžel.Odešel k o dost mladší bezdětné slečně.Již delší dobu uháněl volné,ale i zadané ženy.Otec si syny nebere a ani je nenavštěvuje.Když ho chtějí synové aspon videt,jen těžko ho zastihnou.Od té doby se hodně změnilo chování staršího syna nejen k bratrovi a okolí,ale hlavně vůči mě.Komunikuje jen když sám potřebuje,je arogantní,někdy značně sobecký až bezohledný a dokáže být neskutečně sprostý.Když není po jeho,je zle.Nikdo ho nechápe,nepomáhá...Z odchodu otce viní mě.Problémy mé,bratra a spojené s domácností velkoryse přehlíží,zapojí se jen výjimečně na důraznou žádost a s nechutí.Ukončil gymnázium a nastupuje na VŠ.Tedy chytrý,inteligentní chlapec.Kde se stala chyba?Chce odejít na kolej,protože s námi bydlí údajně jen proto,že nemá jinou možnost.Jakmile se objeví,tak ji rozhodně využije.Velmi mě jeho chování trápí a je mi z toho všeho často smutno.Jaký mám k synovi zaujmout postoj,abych ho ještě víc nedráždila?Vím.že je to běh na dlouhou trať.Možná sám čas věci vyřeší.Současný stav a synovo odmítavé chování mě ale velmi vyčerpává.Vylepšit náladu mi tak pomáhá péče o sebe samu,zahrádka,dovolená a příležitostné akce nebo posezení s kamarádkama.Aspon na chvíli.A ještě něco.Nevíte o nějakém fajn psychoĺogovi na Berounsku?Moc děkuji za jakoukoliv radu,zkušenost a doporučení.

Odpověď: (17. 9. 2010, 20.11)

Milá Jarčo,
je prima, že umíte: "vylepšit náladu mi tak pomáhá péče o sebe samu,zahrádka,dovolená a příležitostné akce nebo posezení s kamarádkama" Ano, otočení pozornosti k sobě je dobrá cesta. Schvaluju i to, abyste si došla srovnat pocity k psychoterapeutovi, abyste vůči synvi dokázala stát jako "lípa". Syna pustte do světa, když chce být samostatný, přejte mu ji, vyjasněte si pravidla - kolik od vás dostane. Zeptejte se ho, jak si představuje pobyty o víkendu... že vy taky nechete sdílet prostor s někým, kdo o Vás nestojí a chová se k vám nehezky. Můžete mu říci, že vás tento stav mrzí...

cecilka píše: (14. 9. 2010, 21.35)

Dobrý den,
se svým přítelem jsme po dvouletém vztahu na dálku řešily bydlení. Jelikož je cizinec a projezdil mnoho peněz za benzín a spoustu času,rozhodli jsme se jít společně bydlet a zkusit jak nám to půjde. Byt máme pronajatý, ale jelikož nebyl zařízený museli jsme si vše vybavit. nevím zdali je to tím, že jsem v životě ani v dětství nic neměla, moc si všeho vážím a přeháním s úklidem.Pořád bych ho poučovala jak a co má dělat.Například přídu z práce s tím že jsem ho před tím zaúkolovala a při příchodu zjistím,že vše ano, ale ne dle mojich představ,řekne že uklidil a vím, že měl snahu,ale mě je to málo ať být jen drobek už jsem vytočená a v tu chvíli přestanu mluvit a jsem uražená,hlavou se mi pak honí různé myšlenky, kolikrát sebe i lituji a ptám se sebe proč..?Samozdřejmě on nechápe co se semnou děje,protože mu to nestihnu ani říci. je nějaký lék od toho všeho utéct. a nemyslet na to aby bylo pořád vše dokonalé,aby si náhodou někdo neřekl jaký mám bordel. Na vše se dívám jinak a vše moc řeším ve všem vidím něco špatně.Máme spolu moc pěkný vztah,nerada bych o něj přišla svoji povahou a vlastnostmi.Opravdu se snaží,pomůže jen ho musím nasměrovat k obrazu svému jinak pak vyvolávám hádku protože to není podle mě jak to chci já. vím že je chyba ze mně ale v tom amoku se neovládám.Je toho víc možná bych to neměla řešit přes internet,ale toto je tak nejvíce co mě  momentálně trápí s jinými věcmi jsem se už tak nějak vyrovnala, nebo se snimi snažím vyrovnat sama,když už na mě nějaká ta deprese příjde či se cítím sama..I když mám osobu vedle sebe je mi to málo,ty které postrádám už jsou daleko a přitom tak blízko..Děkuji předem za odpověď s pozdravem C.

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.58)

Milá Cilko,
souhlasím s Vámi, že řešení aktivní mimo internet by bylo užitečnější. Doporučuji léčebné meditace se zkušeným průvodcem. Je fajn, že víte o tom, co potřebujete pustit...
Držím palce.

Míša píše: (13. 9. 2010, 14.19)

Dobrý den,
od malička jsem toužila být mezi lidmi, ráda jsem hlídala a starala se po okolí o malé děti a měla i krásný vztah ke starým lidem. Maminka ale rozhodla, že dělnická třída vítězí a zapsala mne do učení. Jsem vyučená strojní zámečnice. Nikdy mne práce v továrně nijak moc neoslovovala, ale dalo se jakž takž zvyknout. Byla jsem poslušná a dělala, co mi bylo poručeno, abych neměla problémy. Souviselo to s výchovou. Každý můj vzdor byl korunován výpraskem a ponižováním slovním, což se mi velice příčilo. Dodnes se mi velmi příčí jakékoliv násilí i ponižování nejen, co se týká mé osoby, ale kohokoliv. Ztroskotalo na tom i mé manželství, protože s mou poddajnou povahou dospěl přístup mého manžela až k týrání jak psychickému, tak fyzickému. Až mé děti (které mne bránily), mne přemluvily k rozvodu, u něhož mi pomáhala advokátka, abych to zvládla.
Stěhovali jsme se a já zas začala pracovat v továrně. Po 6ti letech jsem se zamilovala do kamaráda, začali jsme spolu žít, nové stěhování, další továrna... po dvou letech prodlužování smlouvy na dobu určitou- výpověď, firma stejně zanedlouho zkrachovala. A nástup do další továrny, podmínky stále horší, normy stále tvrdší, 3 směny...
Z každé nové práce stres při zaučování (ze začátku člověk prostě nestíhá, neplní normy, je na nervy, zda se to poddá). A z každé továrny jsem si "vysloužila" pracovní úraz. Poslední práce v továrně byla nejhorší. Velmi těžké obrobky, tvrdé normy, nestálá výroba, strach z toho, jaká práce mne čeká příští směnu, samé seřizování- nestíhala jsem, únava po noční směně... Vše dopadlo pracovním úrazem, kdy se mi při noční směně natrhla šlacha v rameni a nalomila kost.
Začal ten největší boj, který jsem prohrála za pomoci právníka. Nechtěli mi totiž uznat pracovní úraz, přestože byl při směně sepsán s mistrem a byla jsem odvezena rovnou z pracoviště na pohotovost. Přestože mi doktor oznámil, že musím na operaci, těsně před nástupem do nemocnice mi oznámil, že se nic operovat nebude a po rehabilitacích nastoupím do práce... Nebudu zde vypisovat tahanice, které trvaly téměř rok a u mne končily žaludeční neurózou a čím dál většími bolestmi... Ve finále mi právník promluvil do duše, že musím podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru, protože podnik, s kterým se handrkuji, je obrovský gigant, na který nemám šanci a pokud dohodu nepodepíšu, tak mne úplně zničí... (za tuto radu si ode mne naúčtoval 500,- Kč a ani stvrzenku mi nedal, že prý příště mi poradí už zdarma) Tedy po roce trápení jsem podepsala tu dohodu. Podařilo se mi sice předtím tajně odjet do jiné nemocnice na kompletní vyšetření a operaci, ale odstupného jsem se samozřejmě díky té dohodě nedočkala.
Později jsem se dozvěděla, že právě tomuto právníkovi byla odebrána licence pro korupci.
Jediné, co jsem si ve svém životě nenechala vzít, udělala jsem si před 18 lety masérský kurz a neustále se zdokonaluji a je to úžasná služba lidičkám, kteří to potřebují. Ale podnikat v tomto oboru na vlastní pěst, jsem si nikdy netroufla. A když jsem se přestěhovala k příteli, tak jeho nevidomý synovec ve vedlejším domě provozuje masáže a bylo velmi jasně a zřetelně dáno najevo, že NESMÍM jemu lézt do zelí. A já, pro klid v rodině toto respektovala a proto jsem vlastně zas skončila v těch továrnách o kterých jsem psala. Jenže teď jsem rok bez práce, mám syna ve 2. ročníku na SPŠ, sama studuji dálkově nástavbové studium SPŠ a chci se poté přihlásit dálkově na VŠ- fyzioterapeut, bakalář.
Jenže je mi 50 let a učení je na SPŠ velmi těžké, teď jsou už schválené státní maturity, z toho mám strach... Příbuzní stále jsou proti mně, že chci masírovat. Říkám: synovec má 10 000,- Kč invalidky, 8 000.- Kč na nemohoucnost, 5 000,- Kč za internetovou poradnu (sám se mi s tou smlouvou pochlubil, stálých 5000,- Kč měsíčně, nehledě na intenzitu dotazů), jeho žena také vydělává, jsou a budou bezdětní, jezdí 3x do roka na dovolenou, mají mnoho výhod a všichni jim se vším pomáháme. Já s přítelem dřeme na jejich pozemcích, sečeme, sušíme, on opravuje a pomáhá, co je potřeba a to vše jen za poděkování. Já, i když bydlím u přítele, mám podnájemní smlouvu a platím inkaso, platím synovi internát a vůbec, jistě víte, co domácnost, strava a ostatní věci stojí... Měla jsem naspořeno 100 000,- Kč, a ty se během mé nezaměstnanosti rozkutálely. Práci jsem nesehnala. Udělala jsem si podnikatelský záměr a zjistila, že v našem malém městečku (6000 obyv. i s přilehlými obcemi) je 8 masérů a díky takovéto koncentraci nejsou schopni se uživit a masírují jen při jiném zaměstnání. Jediný, koho to uživí je právě "náš" synovec a jen proto, že má jistý jiný příjem a minimální poplatky. Tak jsem se rozhodla že zase půjdu do nějaké továrny, abych nás vůbec uživila. A našla jsem místo... byla jsem na pohovoru, podívala se na pracoviště... zaměstnavatel mi nabídl, že mi zavolá, až to bude vhodné, abych si práci mohla asi na dva dny vyzkoušet.
Tak a teď teprve se dostáváme k mému problému. Už když jsem sedala do auta, jsem musela vydýchávat zvláštní pocit... strach... nevím... Doma jsem byla také "divná" jinak to nedovedu pojmenovat. Bojovala jsem s tím, snažila se to ignorovat... Celou noc jsem měla příšernou a ráno byla zpocená a jakoby utlučená. a pak mi zavolal potenciální zaměstnavatel ať přijedu a já mu řekla, že jsem si mezitím sehnala práci v místě bydliště, ať se nezlobí, ale na dojíždění, že by mi padla třetina platu, tak jsem si to rozmyslela... Máte mne vidět teď, když píšu tyto řádky, jsem rudá, hořím a začala mne bolet hlava. Potřebuji práci, ale tuším, že bych se při nástupu do továrny asi zhroutila dřív, než by mi stihli vysvětlit, co mám dělat. Tak a teď to nějak pojmenovat: Mám nejspíš nepřekonatelný strach z továrny... bojím se... nechci... nezvládám to...
Přitom lidi, kteří mne znají o mě říkají, že jsem velice hodná, příjemná paní, někteří mi říkají "sluníčko". Byla jsem pomáhat v Hospici a ošetřovatelé mi řekli, že jsem našla svou cestu, že umím pomáhat lidem... Mám rekvalifikaci na povolání "pracovník v sociálních službách, výchovná, nepedagogická činnost" a byla jsem na pohovorech, kde se dalo. Všude si nechali můj životopis, kdyby se místo uvolnilo, ale zatím mají spíš opačný problém-moc zaměstnanců.
Docházejí mi síly... Proč nemohu dělat to, k čemu mám předpoklady, co by mne naplňovalo a kde bych právě proto měla úspěchy? Co mám dělat z depresemi při myšlence. že bych se měla vrátit do továrny? Mé psaní je tak dlouhé proto, že si uvědomuji, z čeho to všechno plyne. A léta letoucí dělat něco proti své vůli a ještě s problémy a následky... A nemoci, nebo nedokázat si uskutečnit to, o čem cítím, že jsem k tomu byla předurčená...
Takže proč píšu: Můj problém je- deprese (nebo fobie?) z továrny, co s tím?(už vím a cítím jasně, že do továrny nechci. Nechci. Ale potřebuji mít práci...) A jak dokázat v dnešní době uskutečnit svoje vytoužené poslání?
Děkuji

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.50)

Milá Míšo,
za život jste toho do sebe posbírala hodně. Nedaleko od mého působiště je organizace, kde rádi přijmou člověka, který bude pečovat ve stacionáři o staré lidi. Poptejte se v okolí, zda někde nehledají pečovatelku (patrně byste musela absolvovat kurz) nebo můžete pracovat jako dobrovolnice. Užitečné by pro vás mohlo být i absolvovat různé sebepoznávací semináře. Rodinné konstelace v Lažanech by pro Vás mohly být fajn.

Karolína píše: (13. 9. 2010, 13.07)

Dobrý den,
Prosím vás potřebovala bych nutně poradit protože už mi docházejí nervy. Mám babičku která trpí Alzheimerovou chorobou žije se mnou v jednom bytě. Kladný vztah k ní nemám a nikdy sem neměla vždy byla zlá. Mám pocit že mě začíná psychicky týrat. Uráží mě už extrémně sprostě, mlátí dveřma, dělá v noci hluk a já nemužu spát. Jsem sedmnáctiletá studentka střední školy a potřebuju klid. Když mi nadává i do očí moje matka říká že to mám ignorovat a neodpovídat. Jak mám ale potlačovat svoje emoce? Vážně se to už nedá vydržet! Začínám trpět depresema! Vážně musím jen mlčet a nechat po sobě šlapat ?? Poraďte mi prosím.

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.40)

Milá Karolíno,
nemusíš. A každopádně bys neměla mít ten pocit. Máma tou větou o ignorování má patrně na mysli: neber to osobně - pokusím se ti to přeložit: to, že bába je zlá a prská a chová se k tobě nehezky je důsledkem její vnitřně pokřivené duše zasažené zlem, takže si představ, že bába má kolem sebe něco jako obal vejce a to prskání zůstává v tom jejím obalu a dělá si to tam hnusný... Tu špínu, kterou jsi z jejího prskání do sebe již nabrala by bylo třeba prosvětlit, očistit, pustit ... pokud to neumíš, ráda tě to naučím.
Nedej se.

Eliška píše: (13. 9. 2010, 10.53)

Uvedení v omyl  slibem, který má velmi neblahé následky jako je ztráta bydlení,práce, možnosti střídavé péče o dítě. Nebyl dodržen slib bydlení,protože mladí nesplnili očekávání a nejezdili tam.kam bylo od poskytovatele bytu žádáno, chodili za příbuzným,kterého navštěvovat neměli, atd. Rozvedli se, jelikož situace byla stále horší, a dítě mělo být vychováváno jinak než si  jeho rodiče přáli. Dítě  má v péči matka . Střídavá péče z bytových důvodů tedy nepřipadá v úvahu a i práce otce  je po jeho vystěhování z bytu, které mu nyní hrozí, ohrožena Smlouva o poskytnutí bytu sepsána nebyla, ale bylo předpokládáno,že bydlení bude neomezené, protože byt  byl pro mladé koupen. Bohužel vzhledem k psychopatidkému jednání a mstě jednoho člvoěka došlo k rozkladu rodiny a v současné době se jedná o dané ultimátum k opuštění bytu./ do Vánoc/.

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.34)

Milá Eliško,
děkuji za informaci.

Leila píše: (13. 9. 2010, 9.35)

Dobrý den,máme problém s dcerou.Je jí 9 let a narodila s tělesnou vadou(chybí část ruky).začala nám brát peníze a to i přes to,že když potřebuje,nebo něco chce ,si řekne a pokud to jde tak jí na to dáme.Nejde o žádné braní drobných z peněženky,ale i o dost velké částky.Dnes třeba to bylo 2000kč(asi nic menšího nenašla)vím že ještě pořádně nezná hodnotu peněz ale strašně mě to mrzí.Nevím co jsme udělali špatně  a jak  pořádně vysvětlit,že to nesmí.Nebo se máme i s dcerou pokusit zajít do nějaké poradny?Děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.32)

Milá Leilo,
děti se nerodí zcela jako deska nepopsaná, ale na svět si něco přinášejí, vy můžete být po nějaký čas dobrým průvodcem a Učitelem. Spolupráci s psychoterapeutem, nejlépe dětským a rodinným Vám mohu jen doporučit. Vhodné, pro všechny zúčastněné, může být uvažovat o problému z pohledu karmy. Držím palce.

Neya píše: (8. 9. 2010, 0.12)

Ani nevím kde začít. Jedno vím jistě - jsem úchyl. S nikým se svou úchylkou nesvěřuju na potkání, a nikoho nenutím do svých chutí. A začalo to tak nevinně, když jsem si řekla, že být chlapem je 100krát lepší (a podtrhl to i třídní učitel na základce kdy projevil takovou náklonost k ženskému pohlaví jako ke kusu dobytku) v té době jsem si to vzala osobně a našla spostu argumentů - proč je lepší být chlap. Na změnu pohlaví jsem myslela a myslím do teď (už je mi 24) a je tu vysoká pravděpodobnost, že bych ji byla schopná podstoupit, ale... Byla bych Gay... a to je ten kámen úrazu. Sice mám přítele a máme pěkný vztah, ale mě něco chybí. Mnohdy moji chuť i sexuální zvedne gay porno a je ze mě "nespoutaná dračice" jak mi přítel říká, ale kdyby věděl, co mě vlastně vzrušilo - asi by nebyl zrovna nadšený. Nevím jestli mu to mám říct, nebo jsem případ pro změnu pohlaví?

Odpověď: (9. 9. 2010, 20.02)

Milá N.,
zcela Vám nerozumím - nevím, co vám chybí. Nemám pocit, že byste měla podstoupit změnu pohlaví. Doporučuji začít spolupracovat s psychoterapeutem dříve než se budete svěřovat partnerovi.
Držím palce.

slunečnice píše: (7. 9. 2010, 19.53)

Dobrý den,
prosím o radu, jak pomoci mým přítelkyním. To, že je vyslechnu se mi zdá málo. Chtěla bych jim dodat energii ke zvládnutí problémů, které řeší...

Přítelkyně 1 (vdaná, 2 synové, v rodině dobré vztahy). Jsem s ní v práci v každödenním kontaktu:
Problém: Maminka má rakovinu, z nemocnice ji poslali domů s tím, že nemoc je v konečném stádiu. Lékaři se vyjádřili, že jí už nemají jak pomoci.
Co jí mám říct, jak ji povzbudit?

Přítelkyně 2 - kolegyně z jiné pobočky naší firmy, vzdálená cca 80 km. Komunikuji s ní mailem a telefonem. Je vdaná, doma však ne dobré vztahy s manželem, 1 syn - ženatý. I se synem nejsou vztahy zcela ideální.
Příčina jejich starostí: Snaše při práci na jejich zahradě stroj usekl kus nohy - zřejmě bude amputace ke koleni.
Přiznám se, že i v tomto případě nevím, co kolegyni říct. Říci ji, že jsou lidé, kteří šťastně žijí i bez obou noh či bez nohy až ke kyčli mi připadá jako že celou událost zlehčuji a kdyby mi toto někdo řekl, tak bych si pomyslela: tobě se to říká, když se tě to netýká. Co jí mám říci, jak ji povzbudit?

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.28)

Milá Slunečnice,
být pomocnicí - to je fajn... pokud to je vaše téma, bylo by dobré, abyste si přečetla např.: http://www.dobre-knihy.cz/deta…
Vy můžete být svědkem, průvodkyní, člověkem, se kterým sdílí bolest - ale vy ji jen pozorujete, neberte ji na sebe. To, že jste ochotna ji naslouchat, je účinná pomoc od Vás. Dále si můžete nastudovat něco o umírání, o provázení ke smrti ...
U přítelkyně 2. je pro mne situace nepřehledná... ale jak to tak popisujete, doporučte ji, at si zajde k terapeutovi... a jinak i pro ni je užitečné, že to s Vámi může sdílet.
Mějte pěkné dny a pozorujte

Nicolle píše: (7. 9. 2010, 19.50)

Dobrý den, je mi 17let a asi si řeknete, že jsem blázen, ale trpím pocity méněcennosti a to takovými, že mám strach třeba mluvit před třídou, s mnoha lidma ze třídy jsem snad nikdy nemluvila,protože mám strach, že mě pak budou pomlouvat. Nebo když jedu v tramvaji a mám už vystupovat, tak mám strach si i stoupnout a dojít k těm dveřím, protože mám pocit, že se na mě všichni dívají a povídají si o mě. Navíc se stydím chodit v botech na podpatcích, mám větší zadeček a chci se vyvarovat toho, že když mě uvidí ultra štíhlé holky, tak si jen řeknou, že ty podpatky za chvíli prasknou. A tak celkově se nemám vůbec ráda, ať už jde o mou postavu, nebo mou pleť. Všichni mi říkají, že mám normální postavu, ale já se vidím jinak. Ještě jsem si vzpomněla, když se podepisujeme ve škole na nějaké papíry, tak se stydím i za svůj popis, radši se podepisuji až poslední. Můj přítel už neví ,co semnou dál dělat. Prosím poraďte mi, co mám se sebou dělat, jsem zoufalá. Děkuji..

Odpověď: (9. 9. 2010, 19.59)

MIlá Nicol,
budete muset makat na lásce k sobě, odpustit sobě a přijmout se taková jaká jste. Inspirujte se knihou Miluj svůj život. Stoupněte si opakovaně nahá proti zrcadlu a smiřte se se sebou, začněte mít to tělo ráda, potřebujete ho, slouží vám... (takymůžete začít spolupracovat s psychoterapeutem)
Držím palce

Petra píše: (7. 9. 2010, 9.44)

Dobrý den, mám problém, stává se mi občas, že při procházce se psem nebo u našeho domu potkám cizího člověka, který nečekaně začne hrubě nadávat mě i mému psovi, připadá mi, že hledá záminku, jak si vybít vztek.Psa mám na vodítku, je to takový malý plyšák. K ostatním se chovám slušně a ohleduplně, možná někdy až moc. To, že se s takovými lidmi budu setkávat průběžně v celém životě, vím. Reagovala jsem poměrně v klidu, ale přes jeho křik jsem nebyla ani slyšet.Problém nastal až doma, kdy jsem se začala třást a brečet a dostala hezkou migrénu.Prosím, jak se s tím poprat, abych to tak neprožívala a mávla nad tím rukou, abych nebyla tak přecitlivělá. A neměla strach z konfliktů s takovými lidmi,kterým nemohu zabránit, a kteří mi rozhodí psychiku.Říkám si vždy, že co mě nezabije to mě posílí, ale bohužel ještě další den mi je špatně.Děkuji P.

Odpověď: (9. 9. 2010, 19.57)

Milá Petro,
dobré je naučit se pracovat s energií a s emocemi vlastního těla. A to touto cestou nezvládneme.

Netečna píše: (6. 9. 2010, 20.20)

Dobry vece nevim jak mam zacit, mam dve male deti a manzela ktery je furt v praci nebo radci je v praci a veskere problemy musim resit sama dava mi na mesic 6000 kc a z toho musim zaplatit na pul inkaso a jine veci na deti do baraku nechce investovat, protoze neni jeho on ma svuj barak na Morave,ale bydli v nem tchyne s tchanem s kteryma si nerozumim tak nemuzu tam bydlet a ani nikdy nechci,manzel totiz prohlasil ze az umre jeden z rodicu tak pujde domu a me a deti bude navstevovat jednou za 14 dnijeste ze mam hodne rodice kteri me bohuzel furt pomahaj i financne a ja se strasne stydim,ze si to neumim vyresit sama ja mam malou materskou a je nad moje sily se sama  deti postarat nic si nekupuji aby meli hlavne deti jen porad brecim a pomalu nechodim uz ven mezi lidi stydim se jak vypadam jsem hrozne nervozni prosim poradte mi jak dal ja uz opravdu nemuzu nevim jak dal dekuji a preji pekny vecer

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.40)

Milá neznámá,
chtělo by začít krok po kroku - 1. inspirovat se knihou Miluj svůj život a pečovat o sebe, přijmout se taková, jaká jste, odpustit si... I kniha čtyři dohody pro Vás může být inspirativní... 2. udělat revizi Vašeho manželství... a udělat kroky k narovnání vztahů... Je možné, že kdybyste zažádala o stanovení výživného OSPOD, vyměřil by mu na domácnost a děti vyšší částku... ale to je jen střípeček vašich problémů...
Držím palce k tomu, abyste zvedla hlavu a pro sebe začala něco dělat.

Lucka píše: (6. 9. 2010, 18.15)

Dobrý den, mám již odmalička strach z neznámých zvuků. Ve dne i přes noc, zaslechnu-li zvuk a nevím-li o co jde nebo co to přesně bylo dostanu strach, začnu se třást a v hlavě si řikám "co to bylo?" Toto mám od malička, dnes je mi 17 let a mám to stále, někdy mám kvuli tomu problémy usnout a jednou dokonce noční můru. Co to přesně je? A z čeho to je? Děkuji za odpověď.

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.33)

Milá Lucko,
i pro Vás by bylo vhodné ukotvit v sobě pocit bezpečí a důvěru v bezpečí. Léčebné meditace mohou být cestou.

LUCKA píše: (6. 9. 2010, 14.09)

DOBRÝ DEN CHTĚLA BYCH SE ZEPTAT PROČ JÁ SI NAPŘÍKLAD ŘEKNU ŽE SE MUSÍM ŘÍZNOUT DO PRSTU JINAK UMŘU A PROSTĚ SE ŘÍZNU DO PRSTU ŘEKNU SI ŽE MUSÍM TAK TO UDĚLÁM BOJÍM SE ŽE SI NĚCO UDĚLÁM VÁŽNÉHO TAK DĚKUJI ZA ODPOVĚD

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.31)

Milá Lucko,
patrně se jedná o nutkavé jednání - inspiraci najdete v materiálu k obsedantně kompulzivní poruše na http://cz.lundbeck.com/cz/publ… vpravo nahoře.
Samozřejmě by byla vhodná léčebná meditace a ukotvit důvěru v život bez bolesti příp. přijít na vnitřní souvislost, proč se potřebujete trestat....

Jakub píše: (6. 9. 2010, 13.32)

Dobry den,
volam sa jakub, pred troma mesiacmi som ukoncil vs, vydal som sa za pracou do UK, kde sa aj momentalne nachadzam,uz 10 den sa citim naozaj velmi zle, zacalo to vecer v praci zacali sa mi triast ruky, nemohol som akoby dychat, akoby som mal stale nejaku hrcku v krku, vysoky tep, silno mi busilo srdce bolo mi na odpadnutie,a takto to trva uz desat dni, niekedy je to menej inenzivne niekedy zas viac, newiem sa toho zbavit, rano ked mam ist do prace som uz dve hod. predtym hore, stale sa iba obavam ze sa mi to vrati a snazim sa to potlacat, potom ked uz pridem z prace sa hned rozplacem pri priatelke, nemam chut na jedlo, nic ma netesi, uz ani ked mam mat volno v praci, zacal som brat pred 6 dnami tabletky valeria day time(proti uzkosti, volnopredaj, prirodne), ale vobec mi to nepomaha, akurat mozno v noci sa mi lahsie da zaspat...prosim poradte...ja ani newiem ci to mam tu uzkost ...albo co mi vlastne je....dakujem

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.25)

Milý Jakube,
třeba to léky vyřešíte... Já bych vám doporučovala spolupráci s psychoterapeutem, léčebné meditace... prostě se naučit pracovat s emocemi.

Jana píše: (6. 9. 2010, 11.46)

Dobrý den, chci se zeptat jak vidíte chování lidí,když např.  manžel má s někým jako vedoucí v práci potyčku a vím,že je v právu, znám ho natolik,že vím že je vše oprávněně,že je spravedlivý, ale vzhledem k tomu,že děláme spolu ve své firmě  odnesu to já, např. dotyčný  se pak přestane zdravit, chodí ukřivděně apod. Mě to dost mrzí když  vím, že jsem nikomu nic neudělala, že by si takový člověk měl uvědomit,že např. přišel pozdě do práce.Já takové vztahy těžko nesu.Osobně bych si tohle k druhým nedovolila. Jak se  k tomu nejlépe postavit? Děkuji předem za odpověď

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.23)

Milá Jano,
lépe by se tato situace probrala osobně. Vztahy v rodinné firmě je dobré uchopit celkově, vidět je z nadhledu a vidět svoji pozici/roli - to tady přes email nedokážeme. Napětí, které z této situace cítíte je dobré sama sobě ošetřit/rozpustit - místo napětí vnímat, že sama sobě jste schopna poskytnout pocit bezpečí. Pak je dobré si uvědomit, že druhý situaci nějak vnímá, že ji vnímá subjektivně - že je to jeho vnímání... to mu můžeme dopřát.... V realitě také můžete za dotyčným jít a zeptat se ho "Co se stalo, že jste se přestali zdravit?" Jano, ale celkově jste spolumajitelka nebo manželka majitele a tak není nečekané, že  vztahy zaměstnanců k manželovi ovlivnují pocity vůči Vám (neříkám, co je optimální, jen to, co se často děje) Mějte pěkné dny

Jana píše: (31. 8. 2010, 11.17)

Dobrý den máme dceru v březnu ji byli 3 roky a nastoupila do MŠ.Hned se jí tam zalíbilo ani jednou nebrečela od začátku tam i spala a vyprávěla jak je školka pěkná  a co všechno dělali zpívali a hráli si.Zhruba za tři měsíce nastoupil nový kluk nějaký Adam a najednou začala brečet,že ji strká a že už tam nikdy nechce jít.Oznámili jsme to p.učitelce a ta nám řekla,že je to problémový kluk a že začalo brečet více dětí.Pak se vše uklidnilo.Od té doby pořád říkala,že se jí tam líbí až na Adama Vždy když je nějaký konflikt s dětmi nikdy jim to nevrátí-neumí se bránit jen začne brečet a ustupuje.Nevíme jak jí to naučit.Nyní čekáme druhé dítě a už je to na mě  vidět ani už nechodím do práce a dcera začala brečet,že už nechce nikdy do školky.Prý např.2 hodiny sedí a brečí a říká že chce maminku a tatínka a jednou se dokonce 3x počůrala.Doma je všechno v pohodě chodí sama čůrat i v noci na záchod a nikdy se nepočůrá je veselá hraje si směje se atd..někdy už večer když jde spát už myslí na školku a začne brečet že tam nechce.Mám jí nechat doma?P.uč. říká,že je to tím těhotenstvím -poraďte prosím co mám dělat.ještě napíšu,že od nástupu do školky každý měsíc marodí pořád to samé 5 dní kašel s nočním zvracením- všude jsme byli a nic nenašli ani na krčním,alergu atd..nevím zda to s tím má nějakou souvislost.pokaždé když se jí ptám proč tam brečí odpoví,že kvůli Adamovi,ale p.učitelka říkala,že si ji vůbec nevšímá že na to dohlíží tak nevím co dělat prosím poraďte děkuji

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.46)

Dobrý den,
nechala bych ji doma. Když bude chodit do školky od čtyř či pěti let, tak se
nic nestane... Chodte mezi děti např. na kroužky apod. Taky můžete kreslením a
"terapeuticky" stresu z Adama odpomoci. Postup  prokonzultujte s dětským terapeutem...

Mikki píše: (30. 8. 2010, 20.28)

Dobry den
je mi 16 a mam takovy problem s intimnim mistem a myslim ze se to tyka moji psychiky.Vzdy jsem vydrzel ve skole od rana do konce bez potreby jit na zachod.Avsak jednou v 8. tride jsem musel jit po druhe hodine na malou a od te doby musim kazdy den co jsem ve skole,o to by neslo ale kdyz jsem na zachode a snazim se aby to vyslo ven tak to proste nejde.Jako kdyby me tomu neco branilo a ted kdyz nekdo pride na zachod tak se vycura a de pryc a zira na me,jak tam stojim s vytaz.....Tak se vzdy snazim jit na zachod v te chvili kdy tam nikdo neni a kdyztak se zavru na velky a tak ci tak to jde porad stejne tezce.Brouzdal jsem na webu a nasel jsem taky par podobnych clanku ale to mi nejak nepomohlo tak jestli by jste nemel/a pro me nejakou radu nebo 'lek'.Mozna to souvisi s moji stydlivosti ale ja uz fakt nevim.MOc dekuji za odpoved.

PS:Omlouvam se za gramaticke chybi,psano ve spechu.

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.44)

Milý Mikki,
asi to skutečně nejak souvisí se stydlivostí, s nějakým sktrytým traumatem. Doporučuji naučit se uvolnovat - může k tomu posloužit i relaxace či léčebná meditace. Bylo by fajn mít k penisu milý, láskyplný a i hravý vztah.

polarka 42 rokov píše: (30. 8. 2010, 20.26)

zdravim vas mam problem ktory sa objavil uz pred mnohymi rokmi bola som dieta a uz vtedy som mala STRACH A nevedela som z coho proste citila som to v sebe a nedalo sa s tym nic robit...pred rokom som vyhladala psychiatra predpisal mi seroxat a sonvol lieky na spanie bez ktorych by som nezaspala isti cas bol klud ale teraz sa to objavilo znova strach ze sa niekomu nieco stane ked niekto zazvoni rozklepe sa mi srdce mam strach cim dalej tym večši prosim pomozte mi dakujem

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.35)

Milá Polárko,
pustte se do hledání širších souvislostí na seminářích, které se věnují sebepoznání a  také na individuální psychoterapii. Léčebné meditace mohou být užitečné...

petrusha píše: (30. 8. 2010, 18.03)

Dobrý den, moc Vás prosím o radu , nevím co si o tom mám myslet ..oD DUBNA JSEM MĚLA NA FACEBOOKU PŘIDANÝHO JEDNOHO KLUKA , A NEPSALI JSME SI NIC ..AŽ TED V ČERVENCI MI NAPSAL SÁM OD SEBE NA CHATU , PSALI JSME SI SPOLU.... POTÉ NAPSAL STATUS JÁ MU NA NĚJ ODPOVĚDĚLA A JEŠTĚ TEN VEČER JSME SE VIDĚLI NA DISKOTÉCE PŘIŠEL SE SLLOVY : JÁ VĚDĚL, ŽE SE DNESKA POTKÁME A ZVAL MĚ NA DRINK... ALE JÁ JSEM AN NĚJ NEŠLA .. MYSLÍŠ, ŽE SI TO VYLOŽIL ŠPATNĚ..... JE MOŽNÉ, ÝE S EMU LÍBÍM A MYSLÍŠ, ŽE KE MNĚ NĚCO CÍTÍT..... TAL PAK JSEM MU DVAKRÁT ZA SEBOU NAPSALA SAMA OD SEBE NA CHATU , ALE NECCHI SE MU VTÍRAT NEVÍM JAK TO CHÁPOU KLUCI.... JSEM DO NĚJ ZAMILOVANÁ A NEVÍM CO DĚLAT ???? KÁMOŠKA MI TVRDÍ, ŽE ME CCHE , KDYŽ ZA MNOU I PŘIŠEL ..... ALE SÁM OD SEBE NENAPÍŠE ..... PROSÍM MOHL BYS MI ODPOVĚDĚT CO SI O TOM MYSLÍŠ ? DĚKUJI MOC ZA RADU NEVÍM JAK DÁL ...... V TOM DUBNU JSME SI ŘEKLA ŽE UŽ NA NĚJ KAŠLU ... A ON ZA 2 MĚSÍCE S EMI OZVE A JÁ JSME DO TOHO SPADLA ZNOVA ..VŽDY KDYŽ CCHI ZAPOMENOUT TAK NĚCO UDĚLÁ ... JAK POZNÁM , ŽE SE MU LÍBÍM DĚKUJI ZA ODPOVĚD MĚJ S EHEZKY

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.29)

MIlá Petrus,
nejsem si moc jistá, že dobře vše chápu ... proč jsi s ním nešla na drink... ano, je lepší, když aktivita je vyvážená... Pokud se mu líbíš, měl by vyvíe vůči tobě přirozenou aktivitu...

< novější | 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >