Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Elis, Petr, Kamča, člověk, který si nezaslouží jméno, nikola, dotaz-dodatek, Jana K., Patrik, Luca.port@seznam.cz, Nikca

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Eliška píše: (13. 9. 2010, 10.53)

Uvedení v omyl  slibem, který má velmi neblahé následky jako je ztráta bydlení,práce, možnosti střídavé péče o dítě. Nebyl dodržen slib bydlení,protože mladí nesplnili očekávání a nejezdili tam.kam bylo od poskytovatele bytu žádáno, chodili za příbuzným,kterého navštěvovat neměli, atd. Rozvedli se, jelikož situace byla stále horší, a dítě mělo být vychováváno jinak než si  jeho rodiče přáli. Dítě  má v péči matka . Střídavá péče z bytových důvodů tedy nepřipadá v úvahu a i práce otce  je po jeho vystěhování z bytu, které mu nyní hrozí, ohrožena Smlouva o poskytnutí bytu sepsána nebyla, ale bylo předpokládáno,že bydlení bude neomezené, protože byt  byl pro mladé koupen. Bohužel vzhledem k psychopatidkému jednání a mstě jednoho člvoěka došlo k rozkladu rodiny a v současné době se jedná o dané ultimátum k opuštění bytu./ do Vánoc/.

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.34)

Milá Eliško,
děkuji za informaci.

Leila píše: (13. 9. 2010, 9.35)

Dobrý den,máme problém s dcerou.Je jí 9 let a narodila s tělesnou vadou(chybí část ruky).začala nám brát peníze a to i přes to,že když potřebuje,nebo něco chce ,si řekne a pokud to jde tak jí na to dáme.Nejde o žádné braní drobných z peněženky,ale i o dost velké částky.Dnes třeba to bylo 2000kč(asi nic menšího nenašla)vím že ještě pořádně nezná hodnotu peněz ale strašně mě to mrzí.Nevím co jsme udělali špatně  a jak  pořádně vysvětlit,že to nesmí.Nebo se máme i s dcerou pokusit zajít do nějaké poradny?Děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.32)

Milá Leilo,
děti se nerodí zcela jako deska nepopsaná, ale na svět si něco přinášejí, vy můžete být po nějaký čas dobrým průvodcem a Učitelem. Spolupráci s psychoterapeutem, nejlépe dětským a rodinným Vám mohu jen doporučit. Vhodné, pro všechny zúčastněné, může být uvažovat o problému z pohledu karmy. Držím palce.

Neya píše: (8. 9. 2010, 0.12)

Ani nevím kde začít. Jedno vím jistě - jsem úchyl. S nikým se svou úchylkou nesvěřuju na potkání, a nikoho nenutím do svých chutí. A začalo to tak nevinně, když jsem si řekla, že být chlapem je 100krát lepší (a podtrhl to i třídní učitel na základce kdy projevil takovou náklonost k ženskému pohlaví jako ke kusu dobytku) v té době jsem si to vzala osobně a našla spostu argumentů - proč je lepší být chlap. Na změnu pohlaví jsem myslela a myslím do teď (už je mi 24) a je tu vysoká pravděpodobnost, že bych ji byla schopná podstoupit, ale... Byla bych Gay... a to je ten kámen úrazu. Sice mám přítele a máme pěkný vztah, ale mě něco chybí. Mnohdy moji chuť i sexuální zvedne gay porno a je ze mě "nespoutaná dračice" jak mi přítel říká, ale kdyby věděl, co mě vlastně vzrušilo - asi by nebyl zrovna nadšený. Nevím jestli mu to mám říct, nebo jsem případ pro změnu pohlaví?

Odpověď: (9. 9. 2010, 20.02)

Milá N.,
zcela Vám nerozumím - nevím, co vám chybí. Nemám pocit, že byste měla podstoupit změnu pohlaví. Doporučuji začít spolupracovat s psychoterapeutem dříve než se budete svěřovat partnerovi.
Držím palce.

slunečnice píše: (7. 9. 2010, 19.53)

Dobrý den,
prosím o radu, jak pomoci mým přítelkyním. To, že je vyslechnu se mi zdá málo. Chtěla bych jim dodat energii ke zvládnutí problémů, které řeší...

Přítelkyně 1 (vdaná, 2 synové, v rodině dobré vztahy). Jsem s ní v práci v každödenním kontaktu:
Problém: Maminka má rakovinu, z nemocnice ji poslali domů s tím, že nemoc je v konečném stádiu. Lékaři se vyjádřili, že jí už nemají jak pomoci.
Co jí mám říct, jak ji povzbudit?

Přítelkyně 2 - kolegyně z jiné pobočky naší firmy, vzdálená cca 80 km. Komunikuji s ní mailem a telefonem. Je vdaná, doma však ne dobré vztahy s manželem, 1 syn - ženatý. I se synem nejsou vztahy zcela ideální.
Příčina jejich starostí: Snaše při práci na jejich zahradě stroj usekl kus nohy - zřejmě bude amputace ke koleni.
Přiznám se, že i v tomto případě nevím, co kolegyni říct. Říci ji, že jsou lidé, kteří šťastně žijí i bez obou noh či bez nohy až ke kyčli mi připadá jako že celou událost zlehčuji a kdyby mi toto někdo řekl, tak bych si pomyslela: tobě se to říká, když se tě to netýká. Co jí mám říci, jak ji povzbudit?

Odpověď: (17. 9. 2010, 19.28)

Milá Slunečnice,
být pomocnicí - to je fajn... pokud to je vaše téma, bylo by dobré, abyste si přečetla např.: http://www.dobre-knihy.cz/deta…
Vy můžete být svědkem, průvodkyní, člověkem, se kterým sdílí bolest - ale vy ji jen pozorujete, neberte ji na sebe. To, že jste ochotna ji naslouchat, je účinná pomoc od Vás. Dále si můžete nastudovat něco o umírání, o provázení ke smrti ...
U přítelkyně 2. je pro mne situace nepřehledná... ale jak to tak popisujete, doporučte ji, at si zajde k terapeutovi... a jinak i pro ni je užitečné, že to s Vámi může sdílet.
Mějte pěkné dny a pozorujte

Nicolle píše: (7. 9. 2010, 19.50)

Dobrý den, je mi 17let a asi si řeknete, že jsem blázen, ale trpím pocity méněcennosti a to takovými, že mám strach třeba mluvit před třídou, s mnoha lidma ze třídy jsem snad nikdy nemluvila,protože mám strach, že mě pak budou pomlouvat. Nebo když jedu v tramvaji a mám už vystupovat, tak mám strach si i stoupnout a dojít k těm dveřím, protože mám pocit, že se na mě všichni dívají a povídají si o mě. Navíc se stydím chodit v botech na podpatcích, mám větší zadeček a chci se vyvarovat toho, že když mě uvidí ultra štíhlé holky, tak si jen řeknou, že ty podpatky za chvíli prasknou. A tak celkově se nemám vůbec ráda, ať už jde o mou postavu, nebo mou pleť. Všichni mi říkají, že mám normální postavu, ale já se vidím jinak. Ještě jsem si vzpomněla, když se podepisujeme ve škole na nějaké papíry, tak se stydím i za svůj popis, radši se podepisuji až poslední. Můj přítel už neví ,co semnou dál dělat. Prosím poraďte mi, co mám se sebou dělat, jsem zoufalá. Děkuji..

Odpověď: (9. 9. 2010, 19.59)

MIlá Nicol,
budete muset makat na lásce k sobě, odpustit sobě a přijmout se taková jaká jste. Inspirujte se knihou Miluj svůj život. Stoupněte si opakovaně nahá proti zrcadlu a smiřte se se sebou, začněte mít to tělo ráda, potřebujete ho, slouží vám... (takymůžete začít spolupracovat s psychoterapeutem)
Držím palce

Petra píše: (7. 9. 2010, 9.44)

Dobrý den, mám problém, stává se mi občas, že při procházce se psem nebo u našeho domu potkám cizího člověka, který nečekaně začne hrubě nadávat mě i mému psovi, připadá mi, že hledá záminku, jak si vybít vztek.Psa mám na vodítku, je to takový malý plyšák. K ostatním se chovám slušně a ohleduplně, možná někdy až moc. To, že se s takovými lidmi budu setkávat průběžně v celém životě, vím. Reagovala jsem poměrně v klidu, ale přes jeho křik jsem nebyla ani slyšet.Problém nastal až doma, kdy jsem se začala třást a brečet a dostala hezkou migrénu.Prosím, jak se s tím poprat, abych to tak neprožívala a mávla nad tím rukou, abych nebyla tak přecitlivělá. A neměla strach z konfliktů s takovými lidmi,kterým nemohu zabránit, a kteří mi rozhodí psychiku.Říkám si vždy, že co mě nezabije to mě posílí, ale bohužel ještě další den mi je špatně.Děkuji P.

Odpověď: (9. 9. 2010, 19.57)

Milá Petro,
dobré je naučit se pracovat s energií a s emocemi vlastního těla. A to touto cestou nezvládneme.

Netečna píše: (6. 9. 2010, 20.20)

Dobry vece nevim jak mam zacit, mam dve male deti a manzela ktery je furt v praci nebo radci je v praci a veskere problemy musim resit sama dava mi na mesic 6000 kc a z toho musim zaplatit na pul inkaso a jine veci na deti do baraku nechce investovat, protoze neni jeho on ma svuj barak na Morave,ale bydli v nem tchyne s tchanem s kteryma si nerozumim tak nemuzu tam bydlet a ani nikdy nechci,manzel totiz prohlasil ze az umre jeden z rodicu tak pujde domu a me a deti bude navstevovat jednou za 14 dnijeste ze mam hodne rodice kteri me bohuzel furt pomahaj i financne a ja se strasne stydim,ze si to neumim vyresit sama ja mam malou materskou a je nad moje sily se sama  deti postarat nic si nekupuji aby meli hlavne deti jen porad brecim a pomalu nechodim uz ven mezi lidi stydim se jak vypadam jsem hrozne nervozni prosim poradte mi jak dal ja uz opravdu nemuzu nevim jak dal dekuji a preji pekny vecer

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.40)

Milá neznámá,
chtělo by začít krok po kroku - 1. inspirovat se knihou Miluj svůj život a pečovat o sebe, přijmout se taková, jaká jste, odpustit si... I kniha čtyři dohody pro Vás může být inspirativní... 2. udělat revizi Vašeho manželství... a udělat kroky k narovnání vztahů... Je možné, že kdybyste zažádala o stanovení výživného OSPOD, vyměřil by mu na domácnost a děti vyšší částku... ale to je jen střípeček vašich problémů...
Držím palce k tomu, abyste zvedla hlavu a pro sebe začala něco dělat.

Lucka píše: (6. 9. 2010, 18.15)

Dobrý den, mám již odmalička strach z neznámých zvuků. Ve dne i přes noc, zaslechnu-li zvuk a nevím-li o co jde nebo co to přesně bylo dostanu strach, začnu se třást a v hlavě si řikám "co to bylo?" Toto mám od malička, dnes je mi 17 let a mám to stále, někdy mám kvuli tomu problémy usnout a jednou dokonce noční můru. Co to přesně je? A z čeho to je? Děkuji za odpověď.

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.33)

Milá Lucko,
i pro Vás by bylo vhodné ukotvit v sobě pocit bezpečí a důvěru v bezpečí. Léčebné meditace mohou být cestou.

LUCKA píše: (6. 9. 2010, 14.09)

DOBRÝ DEN CHTĚLA BYCH SE ZEPTAT PROČ JÁ SI NAPŘÍKLAD ŘEKNU ŽE SE MUSÍM ŘÍZNOUT DO PRSTU JINAK UMŘU A PROSTĚ SE ŘÍZNU DO PRSTU ŘEKNU SI ŽE MUSÍM TAK TO UDĚLÁM BOJÍM SE ŽE SI NĚCO UDĚLÁM VÁŽNÉHO TAK DĚKUJI ZA ODPOVĚD

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.31)

Milá Lucko,
patrně se jedná o nutkavé jednání - inspiraci najdete v materiálu k obsedantně kompulzivní poruše na http://cz.lundbeck.com/cz/publ… vpravo nahoře.
Samozřejmě by byla vhodná léčebná meditace a ukotvit důvěru v život bez bolesti příp. přijít na vnitřní souvislost, proč se potřebujete trestat....

Jakub píše: (6. 9. 2010, 13.32)

Dobry den,
volam sa jakub, pred troma mesiacmi som ukoncil vs, vydal som sa za pracou do UK, kde sa aj momentalne nachadzam,uz 10 den sa citim naozaj velmi zle, zacalo to vecer v praci zacali sa mi triast ruky, nemohol som akoby dychat, akoby som mal stale nejaku hrcku v krku, vysoky tep, silno mi busilo srdce bolo mi na odpadnutie,a takto to trva uz desat dni, niekedy je to menej inenzivne niekedy zas viac, newiem sa toho zbavit, rano ked mam ist do prace som uz dve hod. predtym hore, stale sa iba obavam ze sa mi to vrati a snazim sa to potlacat, potom ked uz pridem z prace sa hned rozplacem pri priatelke, nemam chut na jedlo, nic ma netesi, uz ani ked mam mat volno v praci, zacal som brat pred 6 dnami tabletky valeria day time(proti uzkosti, volnopredaj, prirodne), ale vobec mi to nepomaha, akurat mozno v noci sa mi lahsie da zaspat...prosim poradte...ja ani newiem ci to mam tu uzkost ...albo co mi vlastne je....dakujem

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.25)

Milý Jakube,
třeba to léky vyřešíte... Já bych vám doporučovala spolupráci s psychoterapeutem, léčebné meditace... prostě se naučit pracovat s emocemi.

Jana píše: (6. 9. 2010, 11.46)

Dobrý den, chci se zeptat jak vidíte chování lidí,když např.  manžel má s někým jako vedoucí v práci potyčku a vím,že je v právu, znám ho natolik,že vím že je vše oprávněně,že je spravedlivý, ale vzhledem k tomu,že děláme spolu ve své firmě  odnesu to já, např. dotyčný  se pak přestane zdravit, chodí ukřivděně apod. Mě to dost mrzí když  vím, že jsem nikomu nic neudělala, že by si takový člověk měl uvědomit,že např. přišel pozdě do práce.Já takové vztahy těžko nesu.Osobně bych si tohle k druhým nedovolila. Jak se  k tomu nejlépe postavit? Děkuji předem za odpověď

Odpověď: (9. 9. 2010, 10.23)

Milá Jano,
lépe by se tato situace probrala osobně. Vztahy v rodinné firmě je dobré uchopit celkově, vidět je z nadhledu a vidět svoji pozici/roli - to tady přes email nedokážeme. Napětí, které z této situace cítíte je dobré sama sobě ošetřit/rozpustit - místo napětí vnímat, že sama sobě jste schopna poskytnout pocit bezpečí. Pak je dobré si uvědomit, že druhý situaci nějak vnímá, že ji vnímá subjektivně - že je to jeho vnímání... to mu můžeme dopřát.... V realitě také můžete za dotyčným jít a zeptat se ho "Co se stalo, že jste se přestali zdravit?" Jano, ale celkově jste spolumajitelka nebo manželka majitele a tak není nečekané, že  vztahy zaměstnanců k manželovi ovlivnují pocity vůči Vám (neříkám, co je optimální, jen to, co se často děje) Mějte pěkné dny

Jana píše: (31. 8. 2010, 11.17)

Dobrý den máme dceru v březnu ji byli 3 roky a nastoupila do MŠ.Hned se jí tam zalíbilo ani jednou nebrečela od začátku tam i spala a vyprávěla jak je školka pěkná  a co všechno dělali zpívali a hráli si.Zhruba za tři měsíce nastoupil nový kluk nějaký Adam a najednou začala brečet,že ji strká a že už tam nikdy nechce jít.Oznámili jsme to p.učitelce a ta nám řekla,že je to problémový kluk a že začalo brečet více dětí.Pak se vše uklidnilo.Od té doby pořád říkala,že se jí tam líbí až na Adama Vždy když je nějaký konflikt s dětmi nikdy jim to nevrátí-neumí se bránit jen začne brečet a ustupuje.Nevíme jak jí to naučit.Nyní čekáme druhé dítě a už je to na mě  vidět ani už nechodím do práce a dcera začala brečet,že už nechce nikdy do školky.Prý např.2 hodiny sedí a brečí a říká že chce maminku a tatínka a jednou se dokonce 3x počůrala.Doma je všechno v pohodě chodí sama čůrat i v noci na záchod a nikdy se nepočůrá je veselá hraje si směje se atd..někdy už večer když jde spát už myslí na školku a začne brečet že tam nechce.Mám jí nechat doma?P.uč. říká,že je to tím těhotenstvím -poraďte prosím co mám dělat.ještě napíšu,že od nástupu do školky každý měsíc marodí pořád to samé 5 dní kašel s nočním zvracením- všude jsme byli a nic nenašli ani na krčním,alergu atd..nevím zda to s tím má nějakou souvislost.pokaždé když se jí ptám proč tam brečí odpoví,že kvůli Adamovi,ale p.učitelka říkala,že si ji vůbec nevšímá že na to dohlíží tak nevím co dělat prosím poraďte děkuji

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.46)

Dobrý den,
nechala bych ji doma. Když bude chodit do školky od čtyř či pěti let, tak se
nic nestane... Chodte mezi děti např. na kroužky apod. Taky můžete kreslením a
"terapeuticky" stresu z Adama odpomoci. Postup  prokonzultujte s dětským terapeutem...

Mikki píše: (30. 8. 2010, 20.28)

Dobry den
je mi 16 a mam takovy problem s intimnim mistem a myslim ze se to tyka moji psychiky.Vzdy jsem vydrzel ve skole od rana do konce bez potreby jit na zachod.Avsak jednou v 8. tride jsem musel jit po druhe hodine na malou a od te doby musim kazdy den co jsem ve skole,o to by neslo ale kdyz jsem na zachode a snazim se aby to vyslo ven tak to proste nejde.Jako kdyby me tomu neco branilo a ted kdyz nekdo pride na zachod tak se vycura a de pryc a zira na me,jak tam stojim s vytaz.....Tak se vzdy snazim jit na zachod v te chvili kdy tam nikdo neni a kdyztak se zavru na velky a tak ci tak to jde porad stejne tezce.Brouzdal jsem na webu a nasel jsem taky par podobnych clanku ale to mi nejak nepomohlo tak jestli by jste nemel/a pro me nejakou radu nebo 'lek'.Mozna to souvisi s moji stydlivosti ale ja uz fakt nevim.MOc dekuji za odpoved.

PS:Omlouvam se za gramaticke chybi,psano ve spechu.

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.44)

Milý Mikki,
asi to skutečně nejak souvisí se stydlivostí, s nějakým sktrytým traumatem. Doporučuji naučit se uvolnovat - může k tomu posloužit i relaxace či léčebná meditace. Bylo by fajn mít k penisu milý, láskyplný a i hravý vztah.

polarka 42 rokov píše: (30. 8. 2010, 20.26)

zdravim vas mam problem ktory sa objavil uz pred mnohymi rokmi bola som dieta a uz vtedy som mala STRACH A nevedela som z coho proste citila som to v sebe a nedalo sa s tym nic robit...pred rokom som vyhladala psychiatra predpisal mi seroxat a sonvol lieky na spanie bez ktorych by som nezaspala isti cas bol klud ale teraz sa to objavilo znova strach ze sa niekomu nieco stane ked niekto zazvoni rozklepe sa mi srdce mam strach cim dalej tym večši prosim pomozte mi dakujem

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.35)

Milá Polárko,
pustte se do hledání širších souvislostí na seminářích, které se věnují sebepoznání a  také na individuální psychoterapii. Léčebné meditace mohou být užitečné...

petrusha píše: (30. 8. 2010, 18.03)

Dobrý den, moc Vás prosím o radu , nevím co si o tom mám myslet ..oD DUBNA JSEM MĚLA NA FACEBOOKU PŘIDANÝHO JEDNOHO KLUKA , A NEPSALI JSME SI NIC ..AŽ TED V ČERVENCI MI NAPSAL SÁM OD SEBE NA CHATU , PSALI JSME SI SPOLU.... POTÉ NAPSAL STATUS JÁ MU NA NĚJ ODPOVĚDĚLA A JEŠTĚ TEN VEČER JSME SE VIDĚLI NA DISKOTÉCE PŘIŠEL SE SLLOVY : JÁ VĚDĚL, ŽE SE DNESKA POTKÁME A ZVAL MĚ NA DRINK... ALE JÁ JSEM AN NĚJ NEŠLA .. MYSLÍŠ, ŽE SI TO VYLOŽIL ŠPATNĚ..... JE MOŽNÉ, ÝE S EMU LÍBÍM A MYSLÍŠ, ŽE KE MNĚ NĚCO CÍTÍT..... TAL PAK JSEM MU DVAKRÁT ZA SEBOU NAPSALA SAMA OD SEBE NA CHATU , ALE NECCHI SE MU VTÍRAT NEVÍM JAK TO CHÁPOU KLUCI.... JSEM DO NĚJ ZAMILOVANÁ A NEVÍM CO DĚLAT ???? KÁMOŠKA MI TVRDÍ, ŽE ME CCHE , KDYŽ ZA MNOU I PŘIŠEL ..... ALE SÁM OD SEBE NENAPÍŠE ..... PROSÍM MOHL BYS MI ODPOVĚDĚT CO SI O TOM MYSLÍŠ ? DĚKUJI MOC ZA RADU NEVÍM JAK DÁL ...... V TOM DUBNU JSME SI ŘEKLA ŽE UŽ NA NĚJ KAŠLU ... A ON ZA 2 MĚSÍCE S EMI OZVE A JÁ JSME DO TOHO SPADLA ZNOVA ..VŽDY KDYŽ CCHI ZAPOMENOUT TAK NĚCO UDĚLÁ ... JAK POZNÁM , ŽE SE MU LÍBÍM DĚKUJI ZA ODPOVĚD MĚJ S EHEZKY

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.29)

MIlá Petrus,
nejsem si moc jistá, že dobře vše chápu ... proč jsi s ním nešla na drink... ano, je lepší, když aktivita je vyvážená... Pokud se mu líbíš, měl by vyvíe vůči tobě přirozenou aktivitu...

Hana píše: (30. 8. 2010, 17.03)

Dobrý den,moje matka se přistěhovala do našeho domu,jsou to již 4 roky, máme každá vlastní byt a vlastní domásnost.Je mi už 36 a mám vlastní a funfující rodinu. Jakmile se moje matka přistěhovala okamžitě jsem se ocitla zpět ve svých 14 letech kdy mě moje matka dost komandovala -  říkala co mám dělat a jak to mám dělat.Zdá se mi že vše co udělám nyní není dost dobré,ona by všechno zvládla lépe a rycheji a já že jsem k ničemu.Za ty čtyři roky co tu spolu bydlíme jsem neudělala nic dobře, najednou mám špatně vychované děti a neumím včas uvařit oděd protože ona měla zamlada oběd uvařený Vždy na 12hodinu.Je to prostě výčitka za výčitkou.Moje matka mi nikdy nic nepochválíla, nevím proč. A když už nemá co by mi pohaněla, vždycky prohlásí že jsem moc tlustá a že nemám tolik jíst, Cítím se stašně a neumím ji to říct ani manželovi to nedovolím, protože by mi to taky určitě vyčetla. Nevím jestli mi poradíte, portřebuji změnit svůj postoj vůči mojí matce nebo to je jenom můj špatný pohled na věc a já to jenom nedokážu pochopit? Vždy si říkám že je to moje matka a musí to semnou myslet dobře. nebo ne ?Nevim jestli mi odpovíte, ale děkuji. Hana.

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.23)

Milá Hani,
samozřejmě, že mamina dělá to nejlepší, co si myslí a co umí. To však neznamená, že to pro Vás musí být nejlepší v tom běžném smyslu. Hani, jak víte, co pro sebe neuděláme, to za nás nikdo jiný neudělá. Takže ocenit a pochválit se musíte sama :) - a mámě říci "Máš právo to tak vidět". Vy máte právo a přímo povinnost žít život po svém. Divím se Vám, že jste to mámě ještě neřekla - asi si tu nezávislost musíte teprve vybojovat. Takže držím palce :). (pokud byste se chtěla objednat, protože podpora v takovém procesu se hodí, tak samozřejmě můžete)

kopretinka píše: (30. 8. 2010, 11.01)

Přeji hezký den.
Mám 8 letého syna v jádru hodný kluk.Bohužel se stále pokakává a bohužel vědomne.Trest jako zákaz koukání na tv ,zákaz počítače a jiné tresty mu jsou ůplně fuk.Vždy si chvilku pobrečí a během deseti minut si klidně zpívá v pokojíčku.Prostě flegmatik a flegmaticky se chová i k přípravě do školy.Já si už nevím rady nevím přesně zda návštva dětského psychologa by pomohla nebo naopak ublížila.Poradte prosím.Děkuji Vlasta

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.14)

Milá Kopretinko,
myslím, že návštěva dětského psychologa by byla užitečná. Doporučuji hledat rodinného terapeuta. Najít někoho vhodného nemusí být úplně snadné.

miki píše: (30. 8. 2010, 10.55)

Dobrý den,máme velkou manželskou krizi a jsem na tom,už tak,že člověk neví jak dál.Začalo to tím,že mně manžel nikdy nedával moc najevo city a za svobodna mně 2x jen co já vím podvedl…Já ho k smrti milovala,tak jsem odpustila,ale bolest ve mně zůstala a je do dnes.Stala se ze mě šíleně žárlivá ženská,která má neustále strašný strach,že manžela ztratí …když jde s chlapama na pivko nebo se dívá po jiných totálně šílím,že se něco stane…moc tomu nepřidávají jeho kamarádi,protože mu radí jak jsem strašná a aby se se mnou rozvedl…je toho víc je v tom i to,že už jsem chtěla párkrát odejít a našla si  jiného,protože už jsem nevěděla jak dál,ale nevyšlo to a já zůstala zas s pocitem,že jsem na vše sama.Máme dvě děti,které žijí v neustálých sporech a hádkách a sama vidím,že už to takhle dál nejde,proto prosím o radu,pokud to alespoň trošku jde…jsem psychicky na dně a nevím čeho se chytit.Cítím ,že cokoli udělám je  zle a díky tomu,že jsem plnoštíhlá se cítím  i šíleně škaredá…jsem okres Hodonín,tak pokud víte o někom kdo by mně mohl pomoci budu ráda za jakoukoli odpověď

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.13)

Milá Miki,
doporučuji, abyste se začala věnovat sobě, jakkoliv, že si zajedete na víkend s kamarádkami, že si zajdete na kosmetiku, že budete číst specializovanou literaturu např. začněte od knihy Miluj svůj život. Mohlo by být pro vás zajímavé http://uluru.cz/terminy.php . Když srovnáte sebe, uvidíte jasněji své manželství a můžete dělat další kroky k obnově nebo k rozvodu... Držím palce

Radka píše: (30. 8. 2010, 9.51)

Dobrý den,mám 19letého syna.Ve třetím ročníku se z něho stal velký arogantní frajírek,který neuznává autority,propadl a opakoval třetí ročník. Teď opět po druhé propadl ze stejných předmětů. Nechodil do školy,někteří učitelé ho nemohli klasifikovat. Teď je postaven před realitu a má jít na prac.úřad, nebo na učební obor. Prosil,ať mu napíšu žádost,aby mohl ještě jednou opakovat třeťák(po třetí).Nakonec jsem podlehla a žádost mu napsala. Nevím, zda mu můžu ještě věřit. Jeho život je internet,leháro a "pařby" s kamarády. Pokud není po jeho,je velmi drzý až agresívní,strašně náladový,nebudu popisovat, co všechno už jsme s ním museli řešit, to by bylo opravdu na dlouho.Nemůžu spát,pořád přemýšlím,jak na něho, vyhrožuje, že má chuť všechno skončit, nebo jít bydlet na nádraží apod. ,já bez prášku na spaní vůbec nemůžu usnout.

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.06)

Milá Radko,
věřím, že jste mu již nabídli mnoho konstruktivních řešení... Dokázat nechat jít syna cestou,  kterou si zvolí, je pro Vás náročné, ale jiná cesta, jak ho nechat dospět není... Vám doporučuji, abyste si dopřála několik konzultací u psychoterapeuta... Sama víte, že tím, že nespíte, se ze syna zodpovědný a milý mladík nestane. Samozřejmě, že se můžete objednat.

Myška píše: (30. 8. 2010, 8.24)

Dobrý den.Prosím o radu.Nevím si rady s mojí matkou.Už je to delší dobu,co je moje mamka pořád v negativní náladě.Nedá se s ní o ničem mluvit,a nedej bože,když jí nějak oponuji,nebo vyjádřím svůj vlastní názor,to je schopna mě vyhodit i od ní z bytu.Naši se rozvedli,jak nám bylo 11 let,bydleli jsem u taťky,ten před 8 lety zemřel,mamka žila taky chvíli sama,pak si našla staršího přítele,ten před rokem taky zemřel.Te´d máme nemocnou babičku,tetu(její sestru a taky strýce,jejího bratra),je z toho vyčerpaná.Pořád si myslí o každém jen to špatné,že jí nikdo nemá rád,všichni jí chtějí jen ublížit,okrást,využít,s nikým se neumí normálně bavit,vždy se s každým pohádá,nadává sprostě,no prostě je nesnesitelná.Mám dcerku,brzy jí bude rok,ale ani to,že má vnučku,jí je jedno.Strašně mě to dusí,jsem z toho moc smutná,mám z ní sevřený žaludek,nevím,co mám dělat.Prosím pora´dte.S pozdravem Myška.

Odpověď: (1. 9. 2010, 13.00)

Milá Myško,
dovoluji přeformulovat název vaší starosti, která se nejmenuje "nevím si rady s matkou" ale "nevím si rady se svým vztahem k mámě, nevím, jak být v pohodě, když máma je  v nepohodě." Doporučuji naučit se uvolnovat pouta, věnovat se vlastní energii, vlastnímu středu - pokud budete chtít, ráda Vás tomu naučím. Držím palce.

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >