Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Mila, mtina, mattys, Tomáš, Kikina, Petr, Petra, terez, Martin, Petra, kratochvile1974, ladas

< novější | 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Lída píše: (14. 6. 2010, 17.40)

Dobrý den. Je mi 42 let a dlouho zápasím s problémem s kterým nemohu pohnout.Prosím Vás o radu. Můtj manžel často při milování selže. Poslední dobou se tato situace opakuje neustále. Stávalo se mu to v začátcích našeho vztahu,ale potom se vše urovnalo. Jsme manželé 22 let. Dceři je 20 let a dává mi za vinu, když vidí, že to mezi mnou a manželem není v pořádku . Pro mne je už tato situace neůnosná. Trpím,tím že mi manžel nic nechce vysvětlit a tak žiji v neustálém strachu a napětí,vše ale velice zhoršuje to, že si mé děti, které opravdu miluji myslí, že je to mou vinou. Hádky jsou v naší rodině častým hostem, ale já si nemohu pomoci- vím,že není vše v pořádku s mužem a nechci dětem ani sobě neustále lhát a hrát divadlo. Manžel nic neřeší,rozvést se nechce vysmívá se mi,že pokud se mi to nelíbí,že se mám rozvést, jemu to takto prý vyhovuje. Jinak se chová vcelku dobře, ale po dětech nevyžaduje skoro žádné domácí práce nic jim nikdy nezakazuje.Proto mne velmi překvapilo, že dceři vymlouval, když si chtěla podat přihlášku na VŚ psychologickou. Teprve nyní mi zdělil že měl v dětství úraz varlete, ale to si ověřit nemohu. U lékaře byl pouze jednou pro tablety na potenci. Museli jsme se pohádat, aby k lékaři zašel. Nechtěla jsem na něho naléhat,ale on sám nic neřešil 6 let. Náš problém se tím nevyřešil. Svého muže velice miluji, nevím co si o jeho chování mám myslet spíš se přikláním k myšlence,že si se mnou pohrává. Pří návštěvě u mých rodičů ho začala bolet záda,že se nemohl skoro hýbat,požádal mě abych muje nahoře v dětském pokoji namazala.Začal se se mnou mazlit a ztopoření bylo velmi výrazné. Nabyla jsem dojmu,že když věděl že k ničemu nemůže dojít, tak je vše v naprostém  pořádku. Prosím o radu stále mám pocit že, mi lže i když říká že mne má rád.Co mám v takové situaci dělat. Děkuji za radu.

Odpověď: (18. 6. 2010, 11.01)

Milá Lído,
máte několik problémů:
- vztah k  dětem, které nejsou vykázány do mezí, které jim náleží.
- vztah s manželem v několika oblastech:
      - vztah k výchově
      - vztah k vám v oblasti sexuální
      - vztah k vám v oblasti psychologické
Jak vidno, problémů je příliš. Pokud je chcete řešit, doporučuji spolupráci s psychoterapeutem po dobu 0,5roku až roku. Řekněte mu v klidu, že skutečně se Vám nežije v manželství moc lehko, že je možné, že si nevíte s něčím rady a že tedy chcete vyhledat psyhoterapeuta a že byste byla ráda, aby tam zašel s vámi i on. Pokud nebude chtít, začněte s terapeutem spolupracovat sama. Může se k Vám přidat postupně.
Držím palce.

petr píše: (14. 6. 2010, 16.32)

dobrý den,rád bych se chtěl zeptat jak a co mám dělat s dcerou.právě mi volala její učitelka že si dělá co chce.neposlouchá jak ve škole tak ani doma.je jí 13let a já jsem z toho na prášky.rozvádíme se se ženou a dcera je u mně a syn je s mámou.tak nevím,zda mi něco poradíte.děkuji

Odpověď: (18. 6. 2010, 10.55)

Milý Petře,
asi jste měli vážný důvod, proč jste udělali takové rozdělení dětí... obvykle dítěti prospívá, když vyrůstá s rodičem stejného pohlaví (když už nemůže s oběma), samozřejmě že mohou být okolnosti, kde jiná varianta je vhodnější... Vhodné by bylo, abyste společně navštívili rodinného terapeuta, který podrobněji zdiagnostikuje situaci dcery a navrhne postup přímo pro vás. Držím palce.

Ewča píše: (14. 6. 2010, 12.58)

Dobrý den,mám probém,se kterým už jsem chtěla jít tolikrát k psychoogovi,ale nikdy jsem se k tomu nedokopala...Dneska jsem si aspon koupila nejake pilulky v lekarne (antistress)
Poslednípůl rok nemůžu vůbec spát,je mi smutno,úzko a na brečení a často ani nevím z čeho...Mám už rok přítele kterého miluji ale občas,tedy hodně často mám chut se vším skoncovat,na všechno se vykašlat a být jen doma a brečet..........VŮŮŮBEC NETUŠÍM CO MI JE :( sportuji,nakupuji,chodím do školy,mám přítele.... a všechno jakš takš jde...jenže se pořád cítim strašně neštastná :( At hledam jak hledam,tak nemuzu najit duvod... kdyz to bylo jednu dobu nejhorsi,tak jsem uvazovala i o sebeposkozovani...
Někdy si i nalhávám,že mám super náladu,abych ji měla,nebo zkoušim nemyslet na to jak se mizerně cítim,ale prostě at dělám co dělám tak mám pořád chut jen brečet a je mi úzko :(( nevíte někdo jak se z toho dostat...nejhorší je,že nevim co mi je :((

Odpověď: (18. 6. 2010, 10.50)

Milá Evčo,
bylo by dobré, abyste svoji destrukci lépe poznala, seznámila se s tím vaším démoném, získala nad ním tak nadhled a mohla s ním laskavě pracovat a proměnit. Pokud se nerozhodnete pro systematickou spolupráci s psychoterapeutem, který s vámi bude pracovat na úrovni emocí, např. focusing, vizualizace, meditace... doporučuji navštívit psychiatra a užívat antidepresíva. Jj. duševní život je složitý a ve škole vás o tom neučí... Přeji vše dobré.

Lucie píše: (14. 6. 2010, 12.39)

Dobrý den. Jsem vdaná, máme s manželem 3 děti. Náš vztah je vcelku harmonický.Řešíme stále častěji vztahy s mým tátou. Táta žije s maminkou na chalupě, jsou již oba v důchodu. Táta odešel do předčasného důcchodu z psychických důvodů - trpěl tzv. podnikatelskou chorobou, prostě se propracoval k závislosti na uklidňujících lécích a snad se pokusil o sebevraždu. Rozhodně k tomu přispěla i rodinná dispozice k rozvoji deprese. Z jeho strany se v rodině vyskytuje endogenní deprese- jeho matka spáchala sebevraždu a snad i jeho strýc. Od doby, co je v důchodu se chová jako malé dítě - odmítá cokoliv řešit, s čímkoliv pomoci, věnuje se jen svým sběratelským koníčkům. A maminka "maká" - vaří, uklízí, obstarává zahradu a dům chátrá. My vše za víkend samozřejmě nestihneme. Máme s mužem náročné povolání, služby a k tomu péči o 3 mrňata. Bratr rovněž dojíždí každý druhý víkend. Máme pocit, že jsme do jisté míry zneužíváni- táta si dokáže říct, co potřebuje a pak jen kontroluje, zda je vše dobře uděláno a kritizuje. Můj muž ho vyloženě nesnáší, což je s mým otcem vzájemné- oba jsou dost dominantní osobnosti. Byla doba, kdy veškerá konverzace mezi nima probíhala prostřednictvím mě nebo maminky. Před rokem jsem řekla dost, tak už spolu nemluví vůbec. Rady, že můj muž nemá na chalupu jezdit jsou těžko splnitelné, ignorovat, jak dům padá na hlavu též. Domluva s mým otcem nelze - odpověď zní " nechte mě žít" a odchází k počítači. Moje maminka se snad snaží, ale změna se neděje. Otec docházel na amb. psychiatrii k pohovorům, kde mu bylo řečeno, ať dělá jen to, co ho baví. Maminku pak udobřuje přinesením květin, či kupováním dražších darů, což ona považuje za velmi důležité. Naše cesta k rodičům a od nich je tedy protkaná hádkami na téma, jak je můj otec líný, neschopný a moje maminka jen dře a my též. Nevím, jak překonat stěnu mezi mnou a otcem. Nikdy jsme k sobě neměli blízko, není typ hodného a chápavého tatínka. Má stále pocit křivdy ze svého dětství, kdy jeho rodiče údajně prožívali jednu hádku za druhou a moc si ho nevšímali. Nelze mu vytknout chybu, chybují všichni kolem něho, on nikdy. Jít s ním do restaurace je utrpení pro všechny přítomné -nic mu není dost dobré a tvrdě a nahlas se dokáže ohrazovat. Můj muž tvrdí, že jsme jako rodina otroci pod bičem otrokáře. Ale ono je dost těžké se ohradit nebo hádat - buď táta dělá chudinku ,a tím nás citově vydírá nebo má hodinovou přednášku o své pravdě. Pak není divu, že se nám po letech s ním nechce nikomu zapřádat nepříjemné rozhovory, myslíme si svoje a čas plyne. Nevím, zda se dá naše situace nějak řešit, ale dost nás to všechny trápí. Díky za odpověď. Lucie

Odpověď: (18. 6. 2010, 10.41)

Milá Lucie,
přiblížit se vlastnímu uchopení vašeho vztahu s otcem by lépe pomohlo osobní setkání. Váš vztah k němu je skutečně nedořešený a mám obavy, že to může vnášet i nepohodu do vašeho manželství... Taky to na mne dělá dojem, že objetujete svůj rodinný čas, abyste zachranovala rodiče... to není dobré... Zajít si párkrát utřídit myšlenky a pocity ke specialistovi by podle mne  mohlo být pro vás užitečné. Přeji vše dobré.

Petra píše: (14. 6. 2010, 11.07)

Dobry den, potrebovala by som velku pomoc od vas ani neviem kde zacat. 2roky zijem s priatelom v zahranici. Nase zaciatky boli krasne, perfektne. Potom sa to zacalo komplikovat mojou povahou. Z detstva mam depresie kvoli ocovi ktori casto byl moju mamu a chodil opity domov. Robi to do dnes aj ked sa par veci pozmenilo. Je to lepsie alebo neviem ako to povedat proste to uz neni take ako to bolo u mna doma myslim. Mam povahu po ocovi som vybusna a temperamentna a kazim si vztah na ktorom mi velmi zalezi. Som ziarliva neuveritelne a vyvolavam hadky. Moj partner je cely tyzden v praci co ho ani nevidim a cez vikend chodi este na brigady takze ani cez vikend ho poriadne nevidim. A toto mu vycitam lebo chcem aby so mnou travil viac casu. A on to nechape. Medzi nami s priatelom boli aj zle hadky take ze mi povedal ze sa mam zbalit a odist ze chce klud ze mu za to jeho nervy nestoja. A teraz ked sa snazim spravat normalne dajme tomu dva tyzdne som v pohode bez hadky nic ani slovo vycitka on to nevidi vidi len to ze co bolo predtym ako sme sa predtym hadali a co som mu vsetko hnusne povedala. Ale ked som v pohode to nevidi. Sex nemame uz asi mesiac. Vobec ma nechce aj ked sa ho snazim zvadzat alebo co ale on nic. Vravi ze ma lubi ale ja mu uz neverim neviem co mam robit som uplne mimo. Ja ho lubim a nechcem o neho prist. Lenze on sa sprava uz inak. Stale je v praci. On kamaratov ani kamaratky nema tak o neveru sa nejedna to som si ista. Len proste straca zaujem. Ale ked som mu povedala tak preco so mnou este si preco ma tu chces preco nemam ist prec tak povedal lebo aj napriek tomu co sa medzi nami stalo co som urobila ma lubi, ale ja mu uz neverim clovek ked lubi sa sprava inak. Neviem som na pokraji so silami a neviem ako dalej. Neviem ci sa mam odstahovat a nechat ho tak proste ist dalej nech je stastny s inou alebo neviem. Uz dalej nevladzem takto naozaj nie. Trapim jeho aj samu seba a to ma najviac ubija nedokazem sa potom sustredit v praci na ktorej mi velmi zalezi. Ked sa pohadame alebo nie sme v pohode nedokazem vykonavat moju pracu najradsej by som bola doma v posteli a preplakala cely den. Viem ze vacsiu vinu na tom vsetkom mam ja lebo on bol uplne v pohode zo zaciatku ale ja som mu vsetko vycitala a ziarlila. On nenavidi ked ziarlim lebo nic zle nerobi. Ale ja prehnane ziarlim aj na jeho rodinu co je uz chore si myslim. Neviem ako sa zbavit ziarlivosti neviem ako to znovu vsetko vratit spat on vravi ze to bude stale to iste ze sa nezmenim a cely nas vztah bude stale dookola to iste. Ale ja uz nevladzem ked sa snazim on nic nevidi, ked je zle tak vtedy mi to vycita ze som zla na neho alebo co tak co odo mna chce nechapem to nechapem uz nic. Prosim vas o pomoc prosim pomozte mi. Nedokazem dalej takto zit nedokazem chcem byt stastna ale nejde to. Nechcem o neho prist lebo viem ze je to skvely clovek. On by ma nikdy nepodviedol ani nijak inak nezranil dal by mi modre z neba predtym teraz uz je to ine a je to menej a menej.

Odpověď: (18. 6. 2010, 10.31)

Milá Petro,
je třeba, abyste se stáhla. Vytváří se ve vašem vztahu atmosféra, která dusí... láska je dobrovolná, nelze ji vynutit... Vzájemné vzdálení se fyzické i psychické to nezhorší - může vytvořit prostor, které umožní přirozenou změnu... Vím, že to bolí, ale to, co děláte je zoufalý pokus poručit vodě téci do kopce a tento marný boj Vás jen více vyčerpá a zničí... Doporučuji spolupráci s psychoterapeutem, může Vám pomoci nalézt stabilitu v sobě. Držím palce.

Marika píše: (14. 6. 2010, 10.49)

Dobrý den,potřebovala bych poradit.Mám přítele 2roky a vím,že je to ten pravý.Včera mi oznámil,že by bylo dobré se rozejít,že má spoustu starostí a nechce mě stahovat spolu s jeho problémi ke dnu.Říká,že čas ukáže,zda jsme si souzeni a zda se k sobě vrátíme.Že hledá sám sebe a já ikdyž jsem pro něj nejdůležitější člověk na světě momentálně do jeho světa nepatřím.Můžete mi prosím poradit,jak to mám vše zvládnout,zažila jsem ve svém životě 2velké rány,které pořád bolí a tahle je třetí.Nemůžu spát,jíst,pít a mé pracovní nasazení se nachází v nulové zóně.Nemůžu udělat první krok bez toho,aniž bych si nedala panáka...Můj život je nyní jen přežití než žití....Dokážete mi poradit??????

Odpověď: (18. 6. 2010, 10.12)

Milá Mariko,
pomoci bych vám dokázala lépe osobně. Najděte si v těle svoje centrum lásky, sledujte ho, jak vypadá? Kráter? Kde je srdce? U něj? Stáhněte ho k sobě a pohladte...
Musíte se ted postarat o sebe, protože jste pro sebe ten nejdůležitější člověk.
Držím palce.

Svatopluk píše: (7. 6. 2010, 17.29)

Dobry den.Mám přítelkyni která trpí generalizovanou panickou úzkostnou poruchou
má zájem se léčit a léčí se,rád bych věděl jestli je to nemoc vyléčitelná nebo jen zmírní pruběh té nemoci ,jednou se pokusila o sebevraždu a mám strach aby se to neopakovalo ,vím že  takový člověk potřebuje velkou péči ,duševní podporu ,porozumění.Ale co se muže stát až jí nebudu nablízku? Dokáže takový člověk žít plnohodnotný život?

Odpověď: (10. 6. 2010, 15.33)

Milý Sváto,
jj - uvědomuješ si dobře, že život s takovou osobou může být dost náročný... Partnerství by mělo být rovnocené... jinak se druhý obětuje a to není ono... Ohledně úspěšnosti léčby vám jednoznačnou odpoved nedám, je to pro mne příliš akademická otázka, neznám ji konkrétně - příliš mnoho proměnných (typ léčby, vlastní aktivita...)
Držím palce - nejste zodpovědný...

glorie666 píše: (7. 6. 2010, 17.04)

Dobrý den
Na to, že mi je pouhých 19 let, musím říct, že jsem velice rychle psychicky dospěla. Už ve svých 14 letech jsem začala brigádničit, poznávat dospělý život, poznala jsem hodnotu pěněz....  Mám nějaké zkušenosti za sebou a když se potkám se svým spolužákem či spolužačkou, tak mi většínou nerozumí... Jsem zmetená, hodně přemýšlím nad věcma, všechno si moc beru, sama sebe neznám, sny které jsem měla a mám jsou daleko od reality. Nikdo mě nechápe a nebo spíš nechce chápat a já se neumím vyjádřit možná tak, aby mi ostatní rozuměli. Často se ponořuji do depresí, cítím úzkost...cítím se jako bych byla sama v sobě uvězněna a nemůžu ven... Mám přítele, který mi hodně ublížil je egojistický a má rád jen sám sebe. Ani on mě nechápe a já se od něj nemohu odpoutat...Prosím vás poradtě mi...co mám dělat? Jak se mám chovat? Už nechci být uvězněná....
děkuji

Odpověď: (10. 6. 2010, 15.29)

Milá G.,
bylo by dobré, kdybyste se zastavila. Pokud jste odjinud najděte někoho u vás, s kým budete spolupracovat. Ohledně odpoutání - najděte si třeba knihu Egyptská magie lásky (tak nějak) a tam je i rituál k odpoutání - možné ho i opakovat.
Držím palce.

Janinka1979 píše: (7. 6. 2010, 16.20)

Dobrý den,
prosím o radu, manžel mě dva dny před novým rokem oznámil, že chce být sám, už jsem sice tušila, že není něco v pořádku, snažila jsem se s ním komunikovat, ale u manžela byl problém v komunikace. Nechtěl nikdy nic řešit, otravovalo ho to a chtěl mít klid. Jsem toho názoru, pokud je ve vztahu nějaký problém, řešit by se měl. V našem manželství byly problémy, ale né takové, aby to vedlo k rozvodu.
Tu dobu jsem byla ve velkém stresu jak v práci, tak i doma, věděla jsem, že můj manžel není spokojen, ale na dotaz, co se děje a zda je vše v pořádku mi bylo vždy odpovězeno, nic se neděje. Manžel byl půl roku taky hodně ve stresu v práci, neměl ani žádnou náladu někam chodit, přijel domů a koukal na televizi, bylo na něm vidět, jak moc se nudí, ale nedokázal vymyslet nějaký plán, náš vztah byl ve stereotypu a i když já se snažilo to oživit, manžel už nereagoval.
Už jsem nemohla koukat, jak se můj muž trápí něčím, co dodnes nevím a tak jsem i přes to, že mi nebylo dobře odešla z našeho bytu, ale jen kvůli mému muži, aby byl tedy sám a v klidu.
Po dobu tří týdnu jsem vlastně nevěděla na čem jsem, až jsem tedy přijela domů a čekala na něj, ten den mi oznámil, že se chce nechat rozvést a duvod byl, že si ve 32 letech uvědomil, že chce být sám.
Situace je dnes taková, rozvod nepodal i když si za ním stojí a chcem se dohodnout a netahat to před soud.
Snažila jsem se naše manželství zachránit, ale nepodařilo se. S manželem se intimně stýkáme, pokud jedu domu, napíšu mu, že budu doma, nechci aby přišel domů a zjistil že jsem tam já a odjel, to by bylo pro mě moc nepříjemné. Muž bydlí u svého kamaráda a vždy přijede ráno a vyspí se se mnou.Chová se velmi příjemně. Dnes mi poprvé sám od sebe dal pusu na rozloučenou a byl starostlivej, nevím co si mám o tom myslet, už jsem tak unavená, že se ho bojím na cokoliv zeptat aby mě to ještě víc nebolelo. Manžela velmi miluji a nechtěla bych o něj přijít. Zeptala jsem se ho, proč se mnou spí a odpověd zněla, spím s tebou prozatím.
Nemohu si pomoct, tu chvilku co jsem s ním jsem šťastná že mě objímá, ale poté je mi strašný smutno, hrozně se tím trápím, tohle prožívám celých 6 měsícu a nevím, jak z toho ven, jak si ho zpátky získat, nebo tedy se nechat rozvést a mít klid. Pořád si říkám, že asi to bude chtít čas a také vím, že probírat něco, co bylo bych s ním neměla, jinak ho odradím, navrhovala jsem i poradnu, ale bez úspěchu.
Tato situace mě velmi stresuje a od začátku roku jsem zhubla 15 kg, neumís se radovat ze života, strašně se tím viním a kladu si otázku, proč, bohužel můj muž mi neumí pořádně vysvětlit důvody jeho rozhodnutí.
Touto cestou Vás prosím o radu, co by bylo asi správné udělat.
Předem Vám moc děkuji
Malá

Odpověď: (10. 6. 2010, 15.26)

Milá Janinko,
úplně chápu, že tomu nerozumíte a jste rozbolavělá a unavená, stále se totiž otevíráte a dostáváte "tavky" - jako upozornněí, že se máte zavřít...
Taky Vašemu muži nerozumím - rozumím tomu tak, že je zmatenej, nezralej, neukotvenej... a taky je sobec, protože na to, aby věděl, že vám způsobuje trápení, nepotřebuje mít "vysokou".
Chápu, že vás zajímají jeho pohnutky, ale ty se nemusíte dozvědět, je třeba to vzít tak, že "protože!". Potřebovala byste začít přitahovat svoje srdíčko k sobě, nenechávat ho u něj ... soustředit se na sebe, dělat si radost - sama, s jinými lidmi... pokud jste z okolí, zastavte se, uděláme spolu mentální cvičení, které vám v té věci může pomoci.
Držím palce

Petromila píše: (7. 6. 2010, 13.10)

VAZENA PANI DOKTORKO.PISI VAM JIZ PO NEKOLIKATE.TYKA SE TO OPET ME ZARLIVOSTI.ZJISTILA JSEM ZE ME MANZEL PRED 3ROKY PODVEDL.PRIZNAL SE MI.JAK SE S TIM MAM SMIRIT.HROZNE ME TO UBLIZILO.JSEM Z TOHO OPRAVDU ZOUFALA.MYSLIM SI ZE ZAS TAK SPATNA NEJSEM.MA KAZDY DEN UKLIZENO UVARENO-STARAM SE MU O ZVIRATA.MAME KONE A KOZY.DVE MALE DETI.KDYZ REKNU ZE JSEM UNAVENA TAK PRY Z CEHO.JA JSEM DOMA NA MATERSKE.ON JE CELY DEN V PRACI.ON MA NAROK NA UNAVU.JA NE.V CEM JSEM UDELALA CHYBU.CO MAM DELAT.PREDEM MOC DEKUJI ZA RADU.

Odpověď: (8. 6. 2010, 11.14)

Milá P.,
proč jste se neobjenala? - bylo by to skutečně užitečnější než taková dílčí korespondence. Jste-li z daleka, najděte si někoho u vás, působí to jako komplexnější problém ve vztahu, i problém vaší sebúcty ... Samozřejmě, že máte nárok i vy na únavu...
Držím palce

klm píše: (7. 6. 2010, 12.59)

Miluji svého manžela,máme 8 letého syna on má ještě 22ti letého,oba jsme rozvedeni.
Vzali jsme se před 4mi lety.A popravdě co se malej narodil tak mám čím dál tím menší chuť na sex.Asi před 5 lety jsem byla na ženské operaci a chuť byla ještě menší a teď po svatbě je to se mnou úplně děsné.Kdyby bylo po mém tak bych to vůbec nemusela mít.Chlapa svého miluji,ale a mám strach že má neustálá nechuť na sex nás může asi ....
Chtěla jsem vždycky mít 2-3 děti.Máme spolu jedno-on už vůbec děcko další nechce a já zase říkám že nechci jedináčka.Na druhou stranu je mi jasné že dítě bez sexu také nejde.
nEVÍM CO MÁM DĚLAT ABYCH MĚLA VĚTŠÍ CHUť

Dík za radu klm

Odpověď: (8. 6. 2010, 10.55)

Milá klm,
platí pro Vás to samé, co pro xyz o 3odpovědi níže:
chtělo by to rozhýbat svoji sexuální energii... hrát si s ní a rozproudit...
Předpokládám, že jste vyspalá a zdravotně v pořádku...
Inspiraci najdete  na seminářích, v knihách, praktikování:
Kundaliny meditace, sexuální energie ženy, sexuální terapie...
(ano, máte pravdu, pokud se sex vytratí z manželství pouze kvůli jednomu partnerovi, je manželství ohroženo..)

jakub š. píše: (7. 6. 2010, 12.29)

ahoj. nvm uz co mam delat, jestli se ten problem tyka jen me nebo i me rodiny.je to tak doma mi otec neustale neco vycita at se jedna o skolu ci je to rodinny problem... ale vzdy je to jen kdyz je napity...ja vm davam dycky vinu jeho piti kdyz mi to rika ale kolikrat mam chut ho ... sak vis... toto se pak na me strasne prenasi nvs co bych mel udelat?diky :-)

Odpověď: (8. 6. 2010, 10.51)

Milý Jakube,
je potřeba se obrnit, nevnímat, odejít... zkoušel jsi s ním mluvit o tom, když byl střízlivý, mluvit o tom, že je ti to nepříjemné, že tě v tu chvíli velmi štve...? Je to problém jak tvůj tak rodiny. Jsi jediný koho štve, že pije? Držím palce - můžeš napsat na email, jak se to vyvíjí...

Marketa píše: (7. 6. 2010, 12.15)

Dobry den vcera jsem prisla o pritele se kterym jsem byla pres rok...porad ho miluji a vim ze on me taky.ale uz semnou dal byt nechce a preje si abys me byli dobry kamaradi.jenze todle ja nezvladnu neustale na nej musim myslet...take nemam vubec chut k jidlu...jak ziskam zpet poradte mi prosim dekuji

Odpověď: (8. 6. 2010, 10.48)

Milá Markéto,
musíme respektovat rozhodnutí druhého, skutečně nic jiného nezbývá... pokud si nepřeje mít s vámi intimní vztah, smiřte se s tím... Potřebujete obrátit pozornost k sobě, pečovat o sebe a dělat si radost. Žena je přitažlivá tehdy, pokud má dost sebelásky a září... žena závislá vzbuzuje lítost...

xyz píše: (7. 6. 2010, 10.35)

Nevím co mám dělat vůbec nemám chuť na sex  a přitom to manžel má tak moc rád.Já bych to nemusela mít vůbec.Zjištuji,že to začíná pěkně bourat náš vztah.
Svého chlapa miluji a vím,že bych ho nikdy nepodvedla-už jen proto že jsme oba už byli rozvedeni a nechci už někde zase začínat znova.Děkuji s pozdravem xyz

Odpověď: (8. 6. 2010, 10.45)

Miál xyz,
chtělo by to rozhýbat svoji sexuální energii... hrát si s ní a rozproudit...
Předpokládám, že jste vyspalá a zdravotně v pořádku...

Danuše píše: (7. 6. 2010, 8.29)

Dobrý den,chtěla jsem Vás poprosit o radu. Manžel si esemeskuje s jednou ženskou. Už to trvá asi 3-4roky. Asi třikrát jsem mu na to přišla a chtěla jsem to vyřešit. Mluvili jsme o tom,dokonce mi nedavno přinesl kytku s omluvou, že všechno zkončil a já jsem mu uvěřila. Pro mě byla velká úleva, že se přiznal a doufala jsem, že to s ní zkončil. Včera jsem mu zase našla esemesky. Už nic nezapíral,ale tvrdil, že je to jen kamarádka na to aby si s ní popovídal. Já jsem mu vzala telefon a zavolala jsem jí.Když jsem promluvila,tak to zavěsila.Přemýšlím o tom,že jí dnes dojedu navštívit a vyříkat si to s ní,abych věděla co jí nasliboval.Mám to udělat?je to řešení?Manžel mi znova slíbil,že to zkončí,ale já mu nějak nemůžu uvěřit.Ví to všichni kamarádi okolo,že s ní něco má.Každý a i já se zatím tváříme,že se nic neděje.Já se za to stydím,abych si o tom s někým promluvila,mám pocit,že je to i moje chyba,protože se s ním nemiluju každý den a on mi to vyčítá.Jinak si myslím,že to mezi námi funguje.Máme spolu 3děti,postavený barák,společnou firmu-na rozvod dost složitá situace,ale hlavně nechci ublížit dětem-ti ho mají moc rádi.Prosím poraďte mi jestli mám z toho udělat věc veřejnou,promluvit si s ní a nebo dál dělat jako že se nic neděje?Kuli dětem bych raději dělala že se nic neděje.Jak jí znám,tak je to přelétavá ženská.Má manžela a 2děti,ale na mého manžela si brousí zuby už od mládí.Nemužu nějak uvěřit tomu,že když se sejdou,tak si jen povídají.Jejich esemesky jsou o tom co zrovna dělají,za den si jich napíšou třeba 10.Manžel je na mě hodný,nic mi nechybí,jen ten pocit,že pro něj nejsem ta jediná a to nějak nemůžu překousnout.Prosím napište,jestli je lepší mlčet a dál se přetvařovat,protože kvůli dětem jsem schopná všeho a nebo to rozbouřit a udělat radikální krok.Děkuji.

Odpověď: (8. 6. 2010, 10.43)

Milá Danko,
pokud máte pocit, že to mezi vámi funguje, nerozbíjejte to. Co  máte na mysli tím: udělat věc veřejnou? S manželem o tom mluvit ano, ale nepřehánět, nevyčítat,  jinde ? maximálně tehdy, pokud s tím budete dost srovnaná..."ano, manžel si esemeskuje s XZ, já na to nemám čas :)... každý máme jiné hobby... (jiné zájmy máme společné :);  stydět se za to nemusíte, přímo byste neměla. Berte to s nadhledem, tím snadněji to odplyne... Držím palce.

Apajda píše: (7. 6. 2010, 0.01)

Dobrý den,
mám problém se svým bývalým přítelem. Rozešli jsme se po dvou letech, kdy jsme spolu částěčně i bydleli. Rozchod byl poměrně dlouhý a složitý. Navíc přišel krátce po tom, co se přítel začal po 10 letech bavit s rodiči a nastal proto, že se začal opět vracet ke starému životnímu stylu, chlast, kamarádi a tak. Je mu 32 let. Měl i dorgovou minulost (pervitin), ale trvala jen úůl roku a už je to asi 8 let a vůči drogám se od té doby velmi ohrazuje. Nejlepší asi bude, když sem okopíruju svoji zpověď ze serveru zpovednice.
Dneska sem se viděla s bývalým, potřeboval s něčím poradit a tak sme šli do hospody. jen tak na pokec. Njede mi o to, jak dával jakoby přehnaně okatě najevo, že už spolu nejsme. Ale potom jsme šli spolu ven, pravda, že už nebyl zrovna střízlivej, chtěla sem s ním mluvit sama, o svých problémech.. Ale o čem chci psát - v poslední době je fakt divnej. Dal se ještě víc na chlast, což bych chápala. Trávu hulí už od asi 15. Ale chová se ted divně - nejen že mi řekl, že mě miluje, ale nechce stáhnout do svejch sraček, ale přitom s tím nebojuje. To bych taky snad chápala, že je výmluva. Ale říkal mi třeba, že ho obtěžoval jakýsi bývalý známý, jakási smažka a že mu psal ve tři ráno, přitom mi ty sms ukazoval a byla tam doba třeba 10 večer, když sem mu to řekla, on na to, že mu teda ráno volal. já jsme mu řekla, že ho měl poslat do píp a on zase že to nejde, že ho urazil nebo co a že ho stejně zabije... no v těch sms jo, ale jak ho může někdo takovej urazit? Další věc, třeba mi říká, že v 10 hodin v pátek byl někde, pak mi řekně, že byl úplně někde jinde -jednak jako bývalé nemá důvod mi zapírat a jednak on mi třeba řekne, že byl v hospodě a potom, že byl dělat - logické, kdyby se prořekl, by to bylo naopak. Nebo dneska mu píšu že sorry za trochu pokažené odpoledne, ale pomohlo mi. Všechny pozdravuj. Odpověď: Díky za přání, ale já už jsem mimo dobrý (nebo prijatelny nebo pozitivni nebo tak nejak) vliv. Já? Jaký vliv, nějak si nerozumíme. Chápu to tak, že už so doma a nemáš koho pozdravovat? Odpověd: Doufám, že jsi dobře dojela domů a neměj černé myšlenky, stačí že jsme na cestě temnoty já a nevzpomínej ve zlém. To nejsou přece odpovědi na ty zprávy! Taky říkal, že si koupí za spoření pistoli na cikány,,, Bojím se o něj i jako o kamaráda, připadá mi o divný, chová se tak poslední měsíce, po rozchodu se to zhoršilo... bylo toho na něj moc... a co jsem stihal poznat jeho máti (viděla jsem ji dvakrát a to byla po rozvodu), tak měla na stole antidepresiva (neurol a trittico) a podle toho, co jsme o ní slyšela, tak možná lehkou schizofrenii, prý byla náladová a jednala nevypočitatelně. Mám o toho kluka strach

Ještě k tomu dodám, že většinou píše normální zprávy, ale někdy v smskách koketuje se sebevraždou a nevím, možná to jen, když je opilý (tipla bych i náběh na alkoholismus), ale jak se říká, in pivo taky veritas...

Děkuji moc za radu a mějte pěkný den

Soňa

Odpověď: (8. 6. 2010, 10.38)

Milá Sono,
ptáte se, co se svým strachem nebo na něco jiného?
Příběh působí tak, že se opravdu ubírá nedobrým směrem, je si toho vědom - můžete ho občas povzbudit, podněcovat k sebelásce a lásce vůbec, k úctě k životu... nabídnout třeba kontakt na aktivní a pozitivní trávení času... nečekejte od něho, že s vámi bude adekvátně řešit vaše problémy... Být pro něj spojnicí s informacemi o zdravém životě ano, ale zodpovědnost za něj nemůžete přebírat ... důvěřujme tomu, že vše, co se děje, je dobré, že on si svou cestu vybírá...
Držím palce

Jana píše: (31. 5. 2010, 20.31)

Dobrý den,Nevím,jestli můj dotaz patří sem,ale nemůžu nikde najít on line dětskou poradnu,tak to zkuším tu a doufám,že mi poradíte.Moje dcera,5 a 3/4 roku,trpí nočními děsy. Vím že je to normální,ale nevím v jaké míře za noc a jak často.Trvá to už asi od dvou let,někdy je skoro týden klid a jindy je to skoro každou noc.Někdy jednou za noc,ale převážně když už tak skoro celou noc v půl a hodinových intervalech.Šíleně křičí ze spaní,vzteká se,kope do postele,neprobudí se.Když k ní vylezu na palandu,srovnám ji,probudím ji,tak ztichne a za 10 minut je to třeba znova.Sama se neprobudí a když ji probudím já,tak o ničem neví.Jinak je velmi šikovné zvídavé dítě,umí číst(prý jako dítě třetí třídy,učila se to sama) trochu psát,taky sama,ale nyní začala všechny písmena obracet.Je dost svéhlavá,paličatá,co si vezme do hlavy tak si nenechá vymluvit,tak že občas narazíme,ale tyto noční výstupy jsou i když máme velmi pohodový den se samými pozitivy.V půli roce měla stavy zahledění a několikrát křeče,že jsme byly na neurol. kde se nic neprokázalo,ale byl nasazen valproát pro epy syndrom.Asi ve 3 letech vysazen,bez potíží a neuro už nemusíme.Může to souviset,máme se znova dožadovat eeg?  Zhruba kolem 3 roku mívala stavy šílených histerií,že jsme nkam ani pořádně nechodili,aby mi neudělala scénu,to jsem chtěla vyhledat psychologa na radu,nakonec jsem nezjistila zda tu nějakého máme a časem se to zklidnilo do únosných mezí.Ale z těch nocí jsem  silně unavená,tak že ráno vstávám do práce akorát naštvaná a vystresovaná únavou a tím jsem pak i protivná na děti a je to kolotoč.Doufám že mi trochu poradíte,budu vám za to vděčná
S pozdravem Jana

Odpověď: (8. 6. 2010, 10.30)

MIlá Jano,
důležité je, abyste i pro sebe zajistila odpočinek - můžete požádat alespon někdy někoho/manžela o vystřídání? Taky se potřebujete vyspat!
Ohledně nočních děsů dcery - bylo by dobré, abyste se naučila pracovat s jemnými energiemi a vyhledala v té věci psycholéčitele. Inspirací může být i kniha Sebeléčení světlem.

skopy píše: (31. 5. 2010, 19.51)

Dobry večer prosím o pomoc.Zda jít někde nebo mě pomužete vy.Jedná se o syna má17roku a poslední rok se strašně změnil kompletně ve škole chování jak ke mě tak i mužovi není to jeho otec,ale hodně si rozuměli ted se nějak vše zlomilo.Zjistila jsem že nám bere peníze slibil mě že to bylo jednou a naposledy.Nevím zda mu ještě mohu duvěřovat prohyřil to s kamaradama.Díky Dáša

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.31)

MIlá Dášo,
dospívání není jednoduchá záležitost. Bylo by vhodné společně zajít k rodinnému terapeutovi - podle situace navrne další postup. Pokud budete chtít, můžete mne kontaktovat. Mějte hezké dny.

Mencl píše: (31. 5. 2010, 19.11)

Dobry den.Chtel jsem se zeptat co mame delat z dcerou ktera nas odmita respektovat ve vychove.Dekuji

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.29)

Dobrý den, pane Mencle,
doporučuji navštívit poradce (např. rodinného psychoterapeuta) - po bližším seznámení se situací, Vám může poskytnout ucelenější přehled možností. Mmj. i pro dceru to bude upozornění, že to myslíte vážně. Pak je také možné spolupracovat se sociální pracovnicí, kurátorkou, které oznámíte, že nemůžete být zodpovědný za dceru, protože vás nerespektuje... nařízená ústavní výchova (také existují dobrovolné pobyty ve střediscích výchovné péče) Samozřejmě, že se můžete objednat.

f.val.96 píše: (31. 5. 2010, 15.35)

Dobrý den měl bych takový problém,je mi 13 a myslím si o sobě že jsem GAY.Začalo to v 6 třídě to jsem jen masturbovaal nad jeho fotkou ale te'd....mám chu't ho ošahávat.Nevím jak mu mám říct že k němu neco cítím.

Prosím o odpově'd na mail:

Odpověď: (1. 6. 2010, 21.30)

Ahojky,
je možné, že jsi homosexuál, pak by tě mohly zajímat stránky:
http://www.004.cz/view.php?cis…
Ohledně vztahu se spolužákem: pravidla ctít druhého a jeho přání platí v homosexuálních i heterosexuálních vztazích stejně - tzn. že nemůžeme osahávat někoho bez jeho souhlasu... je možné, že tvůj kamarád nesdílí tvé city ... (což víš, že se stává i klukům s holkami...) Doporučuji mluvit s ním třeba nejprve obecně na téma homosexuálové ... třeba, že ty proti nim nic nemáš... a že sis zkouše představit, že by ti možná ani nevadilo se s některým dotýkat... jindy mu můžeš říct, že ho máš skutečně rád ... postupuj  opatrně, protože je možné, že by to kamarád nemusel pochopit a mohl by zareagovat nehezky...
A prosím tě, nezveřejnuj zbytečně svůj email... odpověd jsem ti na něj poslala.
Přeji vše dobré.

< novější | 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >