Jana píše: (31. 5. 2010, 20.31)

Dobrý den,Nevím,jestli můj dotaz patří sem,ale nemůžu nikde najít on line dětskou poradnu,tak to zkuším tu a doufám,že mi poradíte.Moje dcera,5 a 3/4 roku,trpí nočními děsy. Vím že je to normální,ale nevím v jaké míře za noc a jak často.Trvá to už asi od dvou let,někdy je skoro týden klid a jindy je to skoro každou noc.Někdy jednou za noc,ale převážně když už tak skoro celou noc v půl a hodinových intervalech.Šíleně křičí ze spaní,vzteká se,kope do postele,neprobudí se.Když k ní vylezu na palandu,srovnám ji,probudím ji,tak ztichne a za 10 minut je to třeba znova.Sama se neprobudí a když ji probudím já,tak o ničem neví.Jinak je velmi šikovné zvídavé dítě,umí číst(prý jako dítě třetí třídy,učila se to sama) trochu psát,taky sama,ale nyní začala všechny písmena obracet.Je dost svéhlavá,paličatá,co si vezme do hlavy tak si nenechá vymluvit,tak že občas narazíme,ale tyto noční výstupy jsou i když máme velmi pohodový den se samými pozitivy.V půli roce měla stavy zahledění a několikrát křeče,že jsme byly na neurol. kde se nic neprokázalo,ale byl nasazen valproát pro epy syndrom.Asi ve 3 letech vysazen,bez potíží a neuro už nemusíme.Může to souviset,máme se znova dožadovat eeg?  Zhruba kolem 3 roku mívala stavy šílených histerií,že jsme nkam ani pořádně nechodili,aby mi neudělala scénu,to jsem chtěla vyhledat psychologa na radu,nakonec jsem nezjistila zda tu nějakého máme a časem se to zklidnilo do únosných mezí.Ale z těch nocí jsem  silně unavená,tak že ráno vstávám do práce akorát naštvaná a vystresovaná únavou a tím jsem pak i protivná na děti a je to kolotoč.Doufám že mi trochu poradíte,budu vám za to vděčná
S pozdravem Jana

Odpověď: (8. 6. 2010, 10.30)

MIlá Jano,
důležité je, abyste i pro sebe zajistila odpočinek - můžete požádat alespon někdy někoho/manžela o vystřídání? Taky se potřebujete vyspat!
Ohledně nočních děsů dcery - bylo by dobré, abyste se naučila pracovat s jemnými energiemi a vyhledala v té věci psycholéčitele. Inspirací může být i kniha Sebeléčení světlem.

skopy píše: (31. 5. 2010, 19.51)

Dobry večer prosím o pomoc.Zda jít někde nebo mě pomužete vy.Jedná se o syna má17roku a poslední rok se strašně změnil kompletně ve škole chování jak ke mě tak i mužovi není to jeho otec,ale hodně si rozuměli ted se nějak vše zlomilo.Zjistila jsem že nám bere peníze slibil mě že to bylo jednou a naposledy.Nevím zda mu ještě mohu duvěřovat prohyřil to s kamaradama.Díky Dáša

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.31)

MIlá Dášo,
dospívání není jednoduchá záležitost. Bylo by vhodné společně zajít k rodinnému terapeutovi - podle situace navrne další postup. Pokud budete chtít, můžete mne kontaktovat. Mějte hezké dny.

Mencl píše: (31. 5. 2010, 19.11)

Dobry den.Chtel jsem se zeptat co mame delat z dcerou ktera nas odmita respektovat ve vychove.Dekuji

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.29)

Dobrý den, pane Mencle,
doporučuji navštívit poradce (např. rodinného psychoterapeuta) - po bližším seznámení se situací, Vám může poskytnout ucelenější přehled možností. Mmj. i pro dceru to bude upozornění, že to myslíte vážně. Pak je také možné spolupracovat se sociální pracovnicí, kurátorkou, které oznámíte, že nemůžete být zodpovědný za dceru, protože vás nerespektuje... nařízená ústavní výchova (také existují dobrovolné pobyty ve střediscích výchovné péče) Samozřejmě, že se můžete objednat.

f.val.96 píše: (31. 5. 2010, 15.35)

Dobrý den měl bych takový problém,je mi 13 a myslím si o sobě že jsem GAY.Začalo to v 6 třídě to jsem jen masturbovaal nad jeho fotkou ale te'd....mám chu't ho ošahávat.Nevím jak mu mám říct že k němu neco cítím.

Prosím o odpově'd na mail:

Odpověď: (1. 6. 2010, 21.30)

Ahojky,
je možné, že jsi homosexuál, pak by tě mohly zajímat stránky:
http://www.004.cz/view.php?cis…
Ohledně vztahu se spolužákem: pravidla ctít druhého a jeho přání platí v homosexuálních i heterosexuálních vztazích stejně - tzn. že nemůžeme osahávat někoho bez jeho souhlasu... je možné, že tvůj kamarád nesdílí tvé city ... (což víš, že se stává i klukům s holkami...) Doporučuji mluvit s ním třeba nejprve obecně na téma homosexuálové ... třeba, že ty proti nim nic nemáš... a že sis zkouše představit, že by ti možná ani nevadilo se s některým dotýkat... jindy mu můžeš říct, že ho máš skutečně rád ... postupuj  opatrně, protože je možné, že by to kamarád nemusel pochopit a mohl by zareagovat nehezky...
A prosím tě, nezveřejnuj zbytečně svůj email... odpověd jsem ti na něj poslala.
Přeji vše dobré.

Jana píše: (31. 5. 2010, 13.37)

Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu, jak se "naučit" znovu věřit.
Můj přítel si psal milostné maily s jinou ženou. Řekl mi, že o nic nejde, že to není vztah, jen hloupá, nic neznamenající korespondence. A že s ní přestane, když vidí, že mi vadí. Ovšem nepřestal. Stejná situace se opakovala několikrát -  vždy slíbil, že přestane, ale v korespondenci pokračoval. Nevím, zda si v současné době stálé píší. Nevím ani, zda šlo skutečně jen o psaní.
Na jednu stranu nechci náš vztah ukončit, máme malé dítě. Na druhou stranu mi nejde příteli věřit, i když se snažím. A nevím, jak žít ve vztahu bez důvěry.
Předem moc děkuji. Jana

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.25)

MIlá Jano,
pokud jste si ověřila, že vám přítel lhal, je dobré vzít na vědomí, že je možné, že vůči vám vždy není pravdomluvný... můžete se snažit pochopit, proč to dělá, proč si píše i proč vám lže... můžete spolu zajít do poradny - což doporučuji...

Pavla píše: (31. 5. 2010, 13.09)

Dobrý den,mám kamarádku Danu,kterou v dětství matka psychicky týrala.Minulý rok se Dana po 23letém manželství rozvedla.Manžel si našel novou partnerku se kterou nyní žije.Do rod.domu kde žil s mojí kamarádkou,ale stále dochází,protože mu patří1/2a dělá problémy.V před rozvodovém období si našla Dana ženatého o 22 let staršího přítele.Ten jí pomáhal a podporoval jak psychicky,tak finančně.Po nějakém čase,ale navázala kamarádský vztah s bývalým spolužákem Petrem,který byl rozvedený.Občas ji navštívil,nebo spolu vyjeli na kolech.Ženatý přítel začal hodně žárlit a hlídat ji.Rozešla se s ním a vzápětí si k sobě nastěhovala-to už byla rozvedená -spolužáka Petra.Ženatý expřítel mu poslal všechny účty a seznam věcí,které za mou kamarádku zaplatil a přeposlal mu všechny SMS zprávy a maily,které mu poslala.Petr jí a to trvá již několik  měsíců dělá přednášky o tom jak je zvrhlá,že se nechávala starým dědkem vydržovat atd.Kontroluje jí věci,staré fotky,počítá kolik má kosmetiky,prohlíží maily,kontroluje jí jak smrká,jak se obléká,jak sedí,počítá léky a zakazuje jí je brát i když je má od lékaře a léčí se už léta.Nemohu vypsat vše,ale kamarádka kdykoliv se s ní setkám pláče a vypráví mi o jeho chování.Bohužel jsem byla několikrát svědkem jeho vulgárních scén.Když se jí  ptám proč si to vše nechá líbit,ať se brání a řeší to,odpoví mi jen že to neumí a že ho už ani neposlouchá.Mě to už ale také psychicky trápí a ani se mi nechce s ním vídat a stále dokola poslouchat stejné nářky,když nic neřeší.Toto jsem jí i řekla.Vždyť ona si neváží sama sebe.Prosím o váš názor jak se mám zachovat.Děkuji Pavla

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.22)

Milá Pavlo,
ona vám řekla, že to neumí, učit se to pravděpodobně nechce a že ho neposlouchá - což je docela dobrá obrana - tak jí to patrně nevadí - ona je raději s ním, než aby byla sama, život s ním ji připadá snesitelnější než bez něj... je na vás, zda přijmete roli, že ji občas vyslechnete - nic jiného po vás nechce, nechce řešení - to je třeba si uvědomit. Přijměte svou bezmoc v této situaci... nezlobte se na ni, na něj ani na sebe... Přeji vše dobré

Věra píše: (31. 5. 2010, 11.49)

dobrý den dá se nějak předejí schizofrenii? Bratr jí má a má dceru který je 15 měla by už v tomto věku podstoupit nějaké vyšetření? A jsou nějaký varovný začínající příznaky?

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.18)

Milá Věro,
zda je člověk ohrožen schiz. se předem ví obtížně. Josu to drobné příznaky, které nepovažuji za vhodné tady vypisovat, protože sami o sobě mohu upozornovat na takovou možnost, ale také nemusí. Dcera by měla být o onemocnění informována a měla by vědět, že např. užívání drog včt. alkoholu je pro ni abnormálě rizikové, že by se měla vyhnout i experimentům... Pokud by dcera řešila - měla obavy z přenosu na ni či své děti, mohla by se věnovat širším souvislostem - např. rodinným konstelacím (ve věku dospělosti) - u opravdový specialistů (případně mne kontaktujte, doporučím ty, kteří si umí poradit i s náročnými situacemi, které mohou na semináři vzniknout)

Radical píše: (31. 5. 2010, 10.55)

Dobrý den.. je pravda, že jsem zde moc příspěvků neprošel a tak může být, že zde již nějaký podobný je, ale zkusím to..  moje partnerka prošla něčím velmi ošklivým a již relativně dlouhou dobu trpí posttraumatický stresovým syndromem.. bohužel je paličatá jako já a tak ji k psychologovi /bohužel/ nedostanu.. můj dotaz je zcela konkrétní.. jak já, jako partner, mohu přítelkyni pomoci tento problém zvládnout, nebo alespoň co možná nejvíc eliminovat ?  díky za odpověď potažmo jakýkoliv nápad...

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.12)

Milý Radicale,
seznamte ji např. s abreaktivní teorií. Již naši předci věděli, že pýcha předchází pád.

rita píše: (31. 5. 2010, 10.33)

Dobrý den,
vážená paní doktorko, venku prší a moje deprese se zhoršila natolik,že přemýělím,proč tady ještě jsem.Nikdy jsem to neměla lehké,manžel pil,starost o dvě děti nechal na mě a po rozvodu nikdy na děti nězaplatil.Splácela jsem také jeho dluhy,jen díky´stálé dobré práci.Podruhé jsem se vdala,manžel je hodný,vzali jsme si pár úvěrů,abychom se ze všeho vyhrabali,šlo to v pohodě,pak jsem o tu práci přišla,Jelikož jsem již starší ročník,hledá se těžko,po pár call centrech,pracuji ve výrobním závodě,plat mi klesl o 8 tisíc.Mám hodně splátek po splatnosti,tvrdě mě vymáhají.Jen obtížně se z toho dostávám.Manželovi odběratel také tři měsíce nezaplatil,teď ale už stálý příjem má,ale nestačí to vše pokrýt.Dnes přijedou a odtáhnou nám auto.Mám pocit viny,že za to mohu já,moje ztráta práce.Manžel mi nic nevyčítá,pracuje i o víkendech,ale mi je hrozně líto,že ho to tak postihuje.Občas přemýšlím,že bych uvítala konec.Snažím se,ale už jsem životem hrozně unavená.Vím,že teď mluvím jako srab,vstanu a zase se z toho vyhrabu,ale na chvíli mám pocit,že už nemohu. Přeji hezký den.Rita

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.10)

Milá Rito,
ano, finance jsou to, co hýbe světem... jak to tak pozoruji, nezbývá nic jiného než se smířit s tím, že životní úroven je jiná, nž si člověk představoval.  Nevím, jestli Vám to pomůže, ale nejste v tom sami... můžete zvážit, jaké máte možnosti, nebát se uvidět netradiční možnosti... zvážit výhody a nevýhody a co je pro vás důležité... Držím palce a dělejte si hezké chvíle...

Miluš píše: (31. 5. 2010, 8.56)

Dobrý den,
myslím si už delší čas,že něco u mě není zcela v pořádku, bylo by to na dlouhé povídání ale i moje mamka se včera vyjádřila a vyslovila maniodepresivní psychoza, to o čem ve svých normálních chvilkách uvažuju a čtu si o tom, některé články jsou, jak bych je psala sama. Je mi 44 let,hroutí se mi třetí vztah, zklamala jsem všechny kolem sebe, v záchvatech euforie zadlužila sebe i lidi kolem sebe, ztrácím všechno a tím i smysl života a nevím, proč jsem tak jednala. Když se nyní zamýšlím zpětně,nechápu, jak jsem mohla přemýšlet a věřit, že všechno to, co jsem si nabrala zvládnu.Když mám dobré období,spím tři čtyři hodiny denně,pracuji šestnáct hodin,pak, většinou na jaře od února do května vystřízlivým,mívám těžké deprese,neuklízím,nevařím,koli­krát se snažím zůstat doma za cenu dovolené nebo vymyšlené nemoci...neschopenku dostanu vždycky, většinou jsem u lékaře opravdu jednou za rok.Nebaví mě ani se malovat,strašně moc se musím nutit,abych vlezla alespoň do sprchy na základní hygienu.Tyhle stavy mě dostávají úplně do kolen, skládám si doma nezaplacené složenky a zapisuju dluhy které jsem nadělala v předchozím období a většinou to dopadne tak,že to celé smetu do krabice,usnu nebo se snažím úplně vypnout mozek. Hraju si hry na internetu,chatuju,dokážu to úplně vytěsnit z hlavy ale pak nedělám nic ani doma.A nyní většinou přichází lepší období, v květnu ale asi díky ošklivému počasí stále nic,včera jsem probrečela celé odpoledne a nevím proč,na dnešek jsem si vzala dovolenou nebyla jsem schopna vstát do práce,od rána se snažím alespoň uklízet, jde to pomalu ale i tak jsem se musela vypsat.Mám s tím něco dělat, nebo čekat až v záhvatu euforie zase něco vyvedu.Stydím se.

Odpověď: (1. 6. 2010, 11.04)

Milá Miluš,
bylo by dobré, kdybyste vyhledala dobrého psychiatra a kombinovala léky s psychoterapií - bylo by dobré, abyste zharmonizovala vztah k sobě, přijala se, odpustil... sebemrskačskými myšlenkami si vše  jen  komplikujete... Ohledně peněz se s někým dohovořte (finančíními poradci) a vytvořte plán. Nedejte se :) a držím palce.

Karl píše: (24. 5. 2010, 22.21)

Prosím o radu, jak odstranit nesoustředěnost. Pracuji jako lékárník pouze příležitostně a to také z důvodu, že často dělám chyby-triviální a někdy těžko pochopitelné. Např. místo 2 balení vydám 1 nebo 3. To se s léty praxe zlepšilo jen částečně. Kdybych vše při výdeji zkontroloval, snad by se to nestávalo,ale k opravdové kontrole v klidu se přinutit nedokážu- nedokážu pacienty zdržovat. Je to, jako když za mnou někdo čeká v telefonní budce. Raději hovor hned ukončím a počkám až čekající dotelefonuje a pak raději zavolám znovu v klidu. Také odkládám z rukou předměty aniž bych si to uvědomoval a pak je hledám. To je možná  zase jiný problém. Můžete poradit klidně nějakou literaturu. Děkuji.

Odpověď: (27. 5. 2010, 13.38)

Milý Karle,
jj - hledání předmětů to bohužel taky znám...;) takže v tom vám neporadím (taky jsem to zlepšila jen o nemnoho - myslím, že to souvisí s nedokonalou činností mozku - možná by to mohl zlepšit EEG BIOFEEDBACK) To je ale ten druhý problém. První problém - zklidnit se navzdory frontě vidím jako řešitelný - jde o to, udržovat svou středovou energii, vědět, že vše má svůj řád a čas.... to lze naučit tréninkem v léčebné meditaci. Pokud budete chtít, můžete se objednat. Přeji vše dobré.

Lada píše: (24. 5. 2010, 20.12)

Dobrý den,mám na vás prosbu o váš názor, zda bych měla navštívit odborníka nebo ne . Mám velice úzkostlivé pocity a stavy ohledně svých blízkých. Vyvrcholilo to tím,že v nedávné době se dostal můj dědeček do nemocnice a od té doby je to stále horší, jeho již pustilia je zdravý v pořádku, ale často mě přepadají myšlenky na to co kdyby se komukoliv z mých nejbližších cokoliv stalo,dříve jsem se s tím dokázala vyrovnat, ale nyní mě stavy přepadají častěji v práci, při řízení vozidla a dokáže mě to strašně rozhodit a nedokážu se v tu chvíli soustředit na nic dalšího, dokonce mě to dokáže dohnat k ihned breku jen tak pokud se nad tím zamyslím. To stejně mě přepadá v souvislosti s myšlenkami se smrtí sebe nebo svých blízkých.Nedokáži se tím strachem vyrovnat - co moji blízcí popřípadě já budeme prožívat až se cokoliv stane. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (27. 5. 2010, 13.33)

Milá Lado,
chtělo by to nalézt vyrovnaný vztah k životu obecně a ke svému životu ... bohužel takový základ se ve škole neučí ... doporučuji vydat se na cestu poznání o tom, co je život, jaké zákonitosti má ... poznat svůj strach ... můžete spolupracovat s profesionálem a také se vydat pro zajímavé knihy ...

Mirek píše: (24. 5. 2010, 16.22)

Dobrý den,
Chtěl bych poradit.Je tomu asi dva týdny co jsme s přítelkyní koukali na horor Paranormal Entity a ona prakticky od té doby nemůže v klidu spát.Má takový špatný až zlí pocit že něco není v pořádku.Má strach že se něco stane,bojí se usnout, už ráno se bojí večera. A nejhorší je, že tedkon ten špatný pocit mývá už i ve dne.Newíme si s tím rady, snažím se jí utěšit jak to jen jde, ale nic nepomáhá.Neska se dostala do fáze kdy jí napadlo už to nejhorší možné řešení, naštěstí ho neprovedla.Prosím o radu v této záležitosti.
      Předem Vám moc děkuji Mirek.

Odpověď: (27. 5. 2010, 13.29)

MIlý Mirku,
ano, myšlenkami tvoříme svět...přála bych si, aby tento dotaz četlo hodně lidí a rozhodlo se, že vlastní enrgií již nebudou podporovat hnusnou energii hororů... tím, že se na ně díváte, tím to podporujete (o tvůrcích ani nemluvě) a pak se všichni diví, proč jsou na sebe lidi hnusný... a romantiky v životech je málo... Jestli s ní ta negace tak moc cvičí, měla by vyhledat pomoc někoho, kdo s tím umí pracovat. (samozřejmě se můžete obrátit)

speedy píše: (24. 5. 2010, 16.06)

dobry den prosim vas jsem psichicky na dne spalil jsem si 2 prsty a nevim jestli schvalne nebo nahodou.nevim co mam delat ne ze by za to mohli rodiče,ale řikam si ze kdybych byl mrtví tak se na de mnou zamysli a pochopi me ja vazne nevim jak ,ale nikdo me nechape a spravedlnosti se my taky nedostává jak rikam rodina za to nemuze,ale ostatni ano nejhorsi je že si nemohu dovolit brecet a tak si to ukladam na potom pamatuji si jen to nejhorší ty pekne veci si nepamatuji jen sem se potreboval sverit ale kdyby to mel nekdo stejne tak odpovezte

Odpověď: (27. 5. 2010, 13.25)

Milý speedy,
s podobným problémem nejsi sám... brečet můžeš - zákazy a příkazy si dáváš sám... nemůžeme donutit nikoho k ničemu a vlastní sebedestrukce není to pravé ořechové. Ty jsi zodpovědný za sebe, změnit můžeš sebe, nauč se pracovat se svým srdcem jako s centrem lásky, svou láskou ho opečovávat a uzdravovat ... dělej hezké věci a svět bude krásnější... milujeme, prosíme o odpuštění a odpouštíme... Držím palce, nedej se a měj se rád...

Eliška píše: (24. 5. 2010, 15.33)

Dobrý den, s jedním mužem jsme si bývali velice blízcí- vždy to bylo nahraně milování a přátelství- nikdy jsme spolu úplně do toho nepraštili- teď vím, že to byla chyba! Rozchod zněl v tom smyslu, že si potřebuje uspořádat život, mít v něčem jistou a začít pořádně žít- něčemu( najít někoho) se plně věnovat... má prosba o pomoc spočívá jak se s tím srovnat! vím, že jsem měla o něho bojovat a ne jen tak ho nechat jít! Možná i na to čekal.... jak se tím srovnat že je pryč? vím, že nejlepší rada je: čas ukáže... to přebolí, ale to mi nestačí! Nějakou radu pokud máte.... budu vděčná Děkuji Eliška

Odpověď: (25. 5. 2010, 15.56)

Milá Eliško,
on se vyslovil a vy jste ho odmítla? Pokud by Vás miloval, udělal by to. Je třeba vědět, že věci se dějí tak, jak mají... Pokud ho milujete, řekněte mu to, abyste věděla, že jste si za svými city stála. Bojovat o něj? Jak? Tomu nerozumím? Že by se na Vás díval z lože jak šermujete s Životem či jinou ženou a čekal, jak to dopadne? To byste nechtěla, že? Jinak si můžete udělat rituál na rozvázání pouta (třeba najdete i něco na internetu)...
Přeji vše dobré

Radka píše: (24. 5. 2010, 14.54)

Dobrý den, prosím o pomoc. Můj syn 19 měsíců, chodí už od 5 měsíců po doktorech a nemocnicích.Je sním problém, má strach z lidí i dětí.neumí se na písku s nimi zapojit, chce pryč a když nejdu, má hysterku.Ani doma se mě nepustí.V obchodě je to podobný.jako by měl pocit, že ho někdo odnese.přitom lásky a pozornosi má maximum.Dokáže být i pěkně zlí, a všechny bije.prosím o pomoc, jak ho naučit aby se nebál dětí a lidí,nemá žádné dětsví.moc mě to trápí, protože stakovou školka nepřipadá v úvahu a přijde mi psychycky jiný.Děkuji Poláková

Odpověď: (25. 5. 2010, 15.49)

Milá Radko,
dítě v 19 měsících je skutečně malé, je-li nemocný a po nemocnicích, pak je vcelku pochopitelné, že sociální vyspívání je trochu opožděné.  Vám nezbývá nic jiného, než se k němu chovat laskavě a trpělivě, učit ho citu třeba i ke zvířátkům (kočky, psi...). Pokud nyní socializace působí velké problémy, nelámala bych to ... vyčkejte ... můžete vyhledat i šikovnou kineziložku. Držím Vám palce k trpělivosti...

renata píše: (24. 5. 2010, 10.43)

Dobrý den,
chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor. Je mi 45 a zamilovala jsem se do muže o 11 let mladšího, který ale ještě nemá dořešen minulý vztah. Není ženatý, ale žil od svých 19-ti let s jednou partnerkoua po velkých problémech se jim až před 4 lety narodil vytoužený syn.V současné době se od nich sice odstěhoval (podotýkám že dřív než jsme se poznali), ale stejně všechen čas tráví tam, na mně zbývají jen večery. Myslím, že muž v jeho věku a po tak dlouhém soužití s jednou partnerkou (bez nevěr) nikdy nebude mít na to, aby začal nový život, navíc s někým o tolik let starším jak jsem já, byť by to byla láska, která myslím že mezi námi opravdu je..Docela se trápím..
Jaké máte vy zkušenosti? Moc děkuji za Vaši odpověď
Renča

Odpověď: (25. 5. 2010, 15.42)

MIlá Renato,
nedořešené předešlé vztahy jsou zhoubou nových vztahů... Je na Vás, abyste si urovnala, co se ve vašem životě děje ... Nevidím jako rozumné, trápit se. Co Vás trápí? Že se věnuje synovi? Že nejste spolu? Že tráví čas i s bývalou? Že nemáte pocit, že jste pro něj jedinečná? Působí to, že jste každý v jiné etapě života ... Nevím...

69d píše: (24. 5. 2010, 10.27)

Dobrý den, potřebovala bych od Vás radu. Jak pomoci synovi, který
nepracuje, nemá vzdělání, nemá bydlení, ani peníze na obživu
(pouze z příležitostných brigád) pije a občas i krade. Podporovat
ho v tom nechci a na holičkách ...to také ne.Poradíte?

Odpověď: (25. 5. 2010, 15.33)

Milá D.,
vím o vás příliš málo? Jak se k Vám chová? Pomáhá? Kde je otec? Kolik mu je? Pokud se k Vám chová slušně, mluvte s ním, někdy mírně, jindy se klidně můžete rozčílit ... Můžete společně zajít do poradny... Můžete mu zařídit ubytovnu... Držím palce

Petromila píše: (24. 5. 2010, 10.26)

VAZENA PANI DOKTORKO.MOC VAM DEKUJI ZA VASI POMOC.MUZETE MI PROSIM NAPSAT KONTAKT PRIMO K VAM DO PORADNY.RADA BYCH SE K VAM OBJEDNALA.VERIM ZE MI POMUZETE ZBAVIT SE ME ZARLIVOSTI ALESPON Z VECI CASTI.DEKUJI MOC.JIZ TED JSTE MI POMOHLA.PETROMILA.

Odpověď: (25. 5. 2010, 10.52)

Milá Petro,
děkuji za důvěru, domluvit schůzku si můžeme na tel.: 777-588352. Pohodové dny.

Jana píše: (24. 5. 2010, 0.55)

Dobrý den,
od svých 15 let chodím s klukem který je o 8 let starší, ted je mi 20 jsme spolu tedy 5 let a už přes 2 roky spolu bydlíme... Už delší dobu se každý den hádáme a třeba jen kvůli maličkostem. Přítel je docela zadlužený a při všech problémech se mu moc nechce ani do práce, přitom pracovitý je. Myslím si, že už ho delší dobu nemiluji, ale přesto vše se s ním nedokážu rozejít, vždy když na to došlo, tak jsem mu řekla že se rozejdeme, ale naposlední chvíli jsem řekla at neodchází. Občas bych byla ráda sama nebo s někým jiným koho bych milovala, ale nedokážu se rozejít, jsem na něj tak zvyklá, že to snad ani nejde. Všechno co jsem co umím, mě naučil on. Neumím si představit co by bylo kdyby jsme se rozešli, pokud bych to vůbec někdy dopustila. Asi mi v tomhle moc neporadíte, ale už jsem zoufalá a mám pocit že sama nic nezvládnu. Těch problémů je mnohem více kolem toho všeho, ale to bych mohla psát romány. Je nějaká rada jak se rozejít s přítelem?

Odpověď: (25. 5. 2010, 10.48)

MIlá Jano,
máte-li pocit, že jste zamotaná v současné situaci, pokuste se ji postupně rozmotávat. Doporučuji pokračovat krok po kroku. Můžete navrhnout partnerovi, že společně půjdete do partnerské poradny. Nebude-li chtít, jděte sama. Se zkušeným člověkem si lépe můžete urovnat myšlenky a pocity, získat lepší přehled o tom, co se ve vás děje... Držím palce.