Lenka píše: (18. 5. 2010, 12.22)

Dobrý den,
chtěla bych se poradit, jak je možné se zbavit žárlivosti. Mám partnera, kterého nechci ztratit. Náš vztah je jinak ve všem výborný, ve všem si rozumíme a shodneme se. Kazí to jen má žárlivost. Jsem z toho nešťastná, chtěla bych to nějak změnit. Existuje nějaká možnost? Prosím o radu.

Mockrát Vám děkuji Lenka.

Odpověď: (21. 5. 2010, 12.50)

MIlá Lenko,
bylo by dobré prozkoumat ppříčiny vaší žárlivosti. I pro Vás platí odpověd jako pro Petromilu, proto ji jen okopíruju: ...doporučuji vyhledat si literaturu k tomuto tématu, když půjdete do knihovny, knihy o partnerství budou mít i kapitoly o žárlení... pomohou vám myšlenky urovnat; stručně: smiřte se s tím, že o partnera přijít můžete, pak je na vás, zda ten čas, který jste spolu, si budete užívat nebo ...(: ...(partnera k nevěře doženete). Proč je pro vás tuto skutečnost přijmout? Strach...? osobní spolupráce s terapeutem vám může pomoci pracovat s vnitřními mechanismy, které v sobě silně vnímáte. Držím palce.

Jakoubek píše: (17. 5. 2010, 18.46)

Dobrý den, mám problém najít si partnerku. Je mi 22 a od 16 jsem neměl pořádný vztah. Zamilovávám se docela často, ale je to pouze jednostranné a nebo nemám ani odvahu dívku oslovit, protože si už vůbec nevěřím. Navíc mi před 3roky umřela mamka a před 2 děda. S obouma jsem žil od narození. Teď už žiju jen se stréjdou a babičkou. Doma je to v pohodě a ta ztráta mě ani moc nezasáhla, protože hlavně s mamkou jsme si začátkem puberty už nebyli tak moc blízcí. Jsem docela dost vysoký asi 190cm ale mám jen 56kg i když jím dost a často. A tak se bojím jestli na to nemá vliv můj psychický stav. Osobně si myslím, že když se mi podaří přibrat tak budu pro dívky více atraktivní a nějakou se mi i podaří najít, ale všechny moje pokusy jak se přestat trápit ztroskotaly. Nejhorší je, že se nelíbím ani sám sobě, ale přitom se strašně moc zaměřuju na fyzickou stránku u žen. Nejsem ošklivý, ale ani žádný krasavec. Proto bych chtěl nějakou radu jak myslet pozitivně a netrápit se.

Odpověď: (21. 5. 2010, 12.46)

Milý Kubíku,
je dobře, že víš: Nejhorší je, že se nelíbím ani sám sobě. To je třeba změnit. "Jak nás má milovat někdo jiný, když mi nemáme rádi sami sebe." Ženy přitahuje sebejistý, samostatný muž. Stoupni si, sedni si před zrcadlo a přijmi se ve fyzické i psychické podobě takový, jaký jsi... Sport také rozproudí tvoji energii... Věnu pozornost tomu, co tě baví, dělej to ... Také věř, že vše, co se děje, je dobré. Přečti si třeba knihu: Jak si správně přát. Držím palce.

Linda píše: (17. 5. 2010, 13.49)

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor. Jsem s přítelem už 7 let a před třemi lety jsme spolu začali bydlet. Těsně předtím jsem byli měsíc od sebe a zjistili jsme, že bez sebe nechceme být. Za posledních pár měsíců jsme prožili spoustu stresu, přítel přišel vlastní vinou o práci, já mu to dlouho vyčítala, zpočátku nemohl žádnou práci sehnat,teď už se to srovnalo. Já končím školu, čekají mě za týden státnice a jsem už několik měsíců podrážděná, protože to dost prožívám. Někdy nám spolu bylo skvěle a někdy jsem se hádali a uvažovali o rozchodu. Teď jsem udělala asi chybu (vzhledem k tomu, že se potřebuju učit a ne přemýšlet nad vztahem) a zeptala jsem se přítele, jak to teď vidí, jestli mě miluje. Řekl mi, že mi nechce lhát a si není ničím jistý. Že je zmatený. Má mě rád a neumí si beze život představit, ale zároveň se někdy nudí a někdy jsem rád, že mě má. ALe prý mi teď nedokáže říct, že mě miluje. Myslím, že to v něm zrálo několik měsíců. Nejprve jsem chtěla všechno přejít a zůstat s ním i přes to a nechat ho si to v klidu rozmyslet. Dneska jsem ale dostala hrozný strach, že se stejně učit nebudu a že zešílím z toho, že ho mám na dosah, ale vím, že mi úplně nepatří. Rozhodla jsem se odejít k rodičům a dva týdny nebudeme spolu komunikovat. Myslíte, že jsem udělala dobře a že má náš vztah ještě nějakou šanci? Zdá se mi nemožné, aby mě znovu začal milovat a pokud ano, tak se asi budu pořád bát, kdy to na něj přijde znovu. PRoblém je taky asi v tom,že jsme spolu od 17 let a že má asi pocit, že si nic neužil. Prosím poraďte a děkuji moc za tuto možnost se vypovídat.

Odpověď: (21. 5. 2010, 12.35)

Milá Lindo,
jj láska - zamilovanost - milování - vztah - partnerství ... co to je? na to snad každý hledá odpověď a každý tak trochu tápe ... nikdo nám nepatří, nikdy, ale chápu, že toužíš po oddanosti... ta k milostnému partnerství nějakým způsobem patří ... Nejsem si jistá, že nařízená nekomunikace je optimálním řešením. Tápající a nejistý muž nedělá partnerství štastné... potřebuje prožít jistotu, že to, co dělá, jak žije, dělá pro sebe dobře. Výčitky vztah kazí... Věz, že vše, co se děje, je dobré (i když momentálně nemusíme rozumět tomu, proč) Přeji ti klid na učení.

Ivonnka píše: (17. 5. 2010, 12.24)

Dobrý den, mám docela dost velký problém. Je mi 19 a mám o pět let starší sestru, která už vidělává a mladšího bratra. Moji matka už od chvíle co jsem začala chodit do školy dává za vzor moji sestru. Od té doby co sestra začala vydělaávat je to ještě horší pokaždé když něco řeknu jsem špatná nic nechápu, protože jsem ještě mladá a blbá teď dodělávám školu a všichni na mě tlačí a já nevim co mám dělat. Nedavno jsme si našla kluka a sestra mi ho přebrala ale špatná jsme byla já. Už nevím co mám dělat, proto se na Vás obracím a doufám, že mi nějak pomůžete. děkují vám za pomoct.

Odpověď: (21. 5. 2010, 12.24)

Milá Ivonko,
nedej se! Jak si představuješ, že bych mohla pomoci? Jo, život není spravedlivej (alespon nám to tak připadá), ale nezbývá nic jiného, než ho milovat takový, jaký je... Mít ráda sebe navzdory ... (jak na tebe všichni tlačí?) Držím palce k tomu, aby se ti podařilo co nejdříve osamostatnit.

berda píše: (17. 5. 2010, 10.15)

DObrý den, potřebuji poradit. Jsem rozvedená a mám šesti letého syna. Jeho otec se od nás odstěhoval ve 3měsících věku syna. Od té doby navštívil syna vždy jednou za rok nebo rok a půl. Poslední návštěva byla 12.5.2009 a to při příležitosti soudního řízení. Syn neví kdo je jeho otec, nebyla možnost mu to sdělit. Nyní se otec domáhá setkání a rovnou mu chce prozradit, že otec je on. Syn je na toto téma velice citkivý a i při pohovoru na péči o dítě se odmítl vyjadřovat. S pracovnicí jsem v kontaktu a i ona vidí jako dosti nešťastné najednou prozradit tuto informaci, když mezi synem a otcem není zádné pouto. Pouto je třeba vytvořit a pak pokračovat. Otec o syna zájem jinak nejeví, nezavolá, nepopřeje k narozeninám, vánoců, neplatí pravodelně alimenty i bylo trestní oznámení pro rok neplacení. Nekonají se dárky prostě nic. I podle paní soudkyně která v naší věci vždy rozhoduje pronesla větu, že pokud manžel syna rok a půl neviděl už za ním ani nemá chodit. Moc dobře jsem si vědoma, že otec má právo na styk se synem a nehodlám mu bránit, ale především mi jde o syna. Nechci mu ublížit. Co teď?

Odpověď: (21. 5. 2010, 12.14)

Berdo,
podle mých zkušeností děti vždy zajímá, kdo je jejich otec a to i tehdy, když s mámou o tomto tématu nekomunikují, protože např. cítí, že je to tabu. Otec je pravdivá realita života syna a má na ni právo. Pštrosí politika a Tabu bere sílu, zpracování a přijmutí reality sílu dává.

vendulka píše: (17. 5. 2010, 9.54)

Dobrý den, s manželem jsme 19. let spolu, máme dvě děti 18 a 12, celkem v pohodě. Manžel dělá v lese. Má stroje na přibližování dřeva, koně, spoustu zájmů jako je myslivost, kynologie, exotické ptáky apod. Já mám také své zájmy, zcela odlišné cvičení, zpěv, čtení, na stará kolena jsem začala s angličtinou. Společné zájmy nemáme. Teď k našemu problému, teda spíš mému, protože muž prý problém nemá. Muž nemluví, neřekne mě kam jede, jestli má nějaký problém nevím, nespí se mnou, nedokáže mě ani pohladit. Když se ho na něco zeptám, tak mě odpoví k čemu mě to bude. Zeptám se kde jsi byl, odpověď : bude ti líp, když ti to řeknu? Nikam spolu nechodíme, buď je unavený nebo nemá čas. Pokud jde se svými přáteli, únava mizí. Vím, že jinde problém s mluvením nemá. Dost často si smskuje s kamarádkama, posílá jim pozdravy na dobrou noc a na mě se často ani nepodívá. Loni jsme byly na dovolené, kterou domluvil on, týden nevylezl z pokoje, takže se synem jsem byla jenom já. Když jsem ho upozornila, že tam má kluka, tak se urazil, protože ON nám zaplatil luxusní dovolenou ( na Vranově ) a já jsem psychopat, který by se měl léčit. Když jsem se začala chovat jak on, tak ho nemám ráda a hned mám chlapa. Jsem mu naprosto ukradená a jsem z toho unavená a špatná. Nevím co dál. Prosím poraďte. Když jsem se zmínila o poradně, vzal to jako dobrý vtip, on problém nemá a když já jsem blázen, tak ať se léčím. Pohrození rozvodem taky nepomohlo, prý je mu to jedno, ať ho vyplatím. Díky za odpověď

Odpověď: (21. 5. 2010, 12.05)

Milá Vendulko,
vaše věta o pohodě se asi vztahuje k dětem, že? Jinak partnerský vtah mi v pohodě nepřipadá. Můžete ho vyplatit? Můžete rozdělit bydlení na dvě domácnosti?V partnerství platí: aby byla v partnerství rovnováha, je třeba, aby oba partneři dávali stejně - aby stejně spolupracovali - sama jistě víte , že je únavné cokoliv řešit, když nechtějí obě strany.  Z vašeho psaní mám pocit, že se k vám manžel nechová s úctou a to je špatné...Pokuste se přenést a věnovat pozornost sobě a dětem, manžela nechte svobodně konat ... nechat ho být ....  Sebe uvedte do harmonie, klidu. Bylo by dobré, abyste společně zašli k psychoterapeutovi, nebo alespon abyste ho vy sama  vyhledala za účelem vnitřní harmonizace. Pokud sebe vyladíte, bude se Vám situace řešit s větším přehledem a klidem... také s terapeutem můžete vhodně formulovat dialogové věty vůči partnerovi...

Přeji vše dobré a držím palce

A.S. píše: (17. 5. 2010, 9.20)

Dobrý večer,
potřebovala bych poradit, bydlíme s "partnerem" necelých 7 let spolu, máme 2
malé děti, nejsme oddání,ale poslední 3 roky se hodně změnil,často chodí za
kamarádem, dává přednost jemu před rodinou a dětmi, jede z práce zajede za
ním, kamarád je o hodně starší než "muž" ale ten ho prostě zbožňuje, mně
nezavola, aby řekl kde je a s kým a kdy se vráti, já doma čekam, mám o něj
strach, ten kamarád by mohl být jeho otcem, občas odjede něco zařídit na
večer a vrátí se k ránu, opilý a ani mi mezitím nezavola, že se někde zdrží,
že někde je (stává se to tak 2-3x do měsíce), nevím co mám dělat, když ho
prosím ať mi aspoň zavola a sdělí kde je, tak řekne, že je to trapné, že
stejně budu naštvana, a když to nedělal doma rodičům, tak s tím nebude
začínat teď, že ho prostě nezměnim. Hodně je vázan na toho kamaráda a tím se
oddaluje od rodiny, už nevím co dál, já ho mám ráda je mi s ním dobře, on
říká že mě taky má rád, nechci rozbit rodinu a zničit vše co máme a nechat
děti bez otce!
Prosím pomozte, předem děkují za jakoukoliv odpověď!

A.Samková

Odpověď: (21. 5. 2010, 11.52)

Milá AS,
nevíme, co vede partnera k takovému jednání. Jeho věta: "že je to trapné, že stejně budu naštvana, a když to nedělal doma rodičům, tak s tím nebude začínat teď." je nedospělá. Dospívající dítě se vymezuje vůči rodičům třeba tím, že odmítá dávat o sobě informace... dospělý člověk, který žije s partnerem, kterého si váží, nemá problém sdělit o sobě základní informaci kdy přijde (příp. kde je). Druhý partner by neměl vyčítat, pouze třeba konstatovat, že mu je líto, že spolu a s dětmi tráví málo času... v podstatě ale je třeba akceptovat, že druhý má i jiné zájmy než rodinu ... je třeba nalézt "polohu", která bude přijatelná pro oba... Pokud ostatní čas (kromě 2-3dnů v měsíci se máte hezky) je pro Vás hezký a nechcete situaci zhoršovat, přijměte tento fakt, nevyčítejte ... Když nebudete plná výčitek, můžete si po kamarádsku s partnerem popovídat, co mu vztah s tím kamarádem dává...

Poslední možnost píše: (17. 5. 2010, 9.07)

Poslední dobou jsem sama na sebe stále naštvaná.
Vůbec mě nic nebaví,je mi stále do breku.Mám perfektního manžela,syna-rodinu.
Dokud jsem vydělávala víc než manžel byla jsem asi spokojená-když jsem pak měla v práci povyšovat tak se to manželovi vůbec nelíbilo-že syn je malý,,co blázníš,,.Nakonec povýšil on je to asi už 3 roky.On je spokojený a já vždy tak 2,3 měsíce dobrý a pak jsem zase v depkách.Nemám stálou pracovní dobu-určuji si jí sama-o to je to snad horší.Snažím se dělat samozřejmě dopoledne ale pak jdu z kanceláře domů zjistím že jsem vlastně nic neudělala a jen se hrabu v papírech-zakládám si data.To to jsem dřív dělala hlavně po nocích a to se manželovi moc nelíbilo-otevřela jsem si vlastní kancelář a teď si připadám že nedělám nic ani v kanceláři a ani doma.Hodiny čumím do PC.Likviduji emaily,zprávy,úkoly od nadřízených a vůbec z ničeho nemám dobrý pocit.
   Nejhorší je že ani doma nejsem moc spokojená na sex nemám ani pomyšlení-což manželovi vadí asi nejvíc.Jsme spolu 10 let máme 7leté děcko a před dvěmi lety jsme se vzali.Připadá mi to že náš vztah se stále jen zhoršuje.Když se narodil syn přestávala jsem mít chuť na sex,pak jsem asi po 2letech byla na nějaké operaci a já měla ještě menší chuť,před dvěmi lety jsme se vzali a mě to připadá že to nemusím mít vůbec.Manžel mě samořejmě chvilkama podezírá jestli někoho nemám-to jsem nikdy neudělěla a ani na to nemám pomyšlení.Ale moc se nedivím že má takové úvahy.Hrozně ráda se k němu tulím a to mě opravdu dělá dobře,ale vím že to nestačí.
     Také zjištuji že se nedokážu vůbec radovat,hrát si se synem-být veselá.Většinou ho jen honím aby udělal úkoly aby se učil a přitom je to tak prýmovej kluk.
     Doma mám poslední půlrok totální nechuť něco dělat,uklízet,vařit
stále jen víc a víc si připadám neschopná a nemožná.Jsem děsná.Stále si říkám co musím udělat do práce a budí mě to,pokouším se vždy vše raději zaspat-je to ještě horší.Je mi hůř a hůř.
         

Dík jste asi má POSLEDNÍ MOŽNOST

Odpověď: (20. 5. 2010, 17.38)

Milá Ženo,
určitě nejsem Vaše poslední možnost. Po internetu jsou možné jen obecné info - doporučuji Vaší pozornosti např.:  knihu Tibetské umění správného života. Taky váš partnerský vztah by zasloužil společnou inventuru... Ono je třeba pečovat i o duševní stav/zdraví (nejen o tělo), je to práce soustavná a má své zákonitosti. Doporučuji Vám, abyste se na takovou cestu vydala, protože není důležitější práce než tato... Začněte třeba tím, že se přijměte ve své nedokonalosti, odpustte si nedokonalost, mějte se ráda taková, jaká jste ... (např. před zrcadlem prožijte zmíněné věty + "dělala jsem a dělám vše, jak nejlépe dovedu v danou chvíli s danými dovednostmi")
Držím palce

Petromila píše: (17. 5. 2010, 8.20)

DOBRY DEN.JSEM VELICE ZARLIVA A MANZELA NECHCI NIKAM POUSTET.KDYZ HO PUSTIM TAK MU DELAM ZARLIVE SCENY.CELY DEN A NEKDY I CELOU NOC PROBRECIM.MANZEL ME PRY MOC MILUJE A NIKDY BY ME NEPODVEDL.MAME DVE MALE DETI.NECHCI HO STRATIT.CO MAM DELAT.MAM SE JIT NEKAM LECIT.POMOHOU MI NEJAKE LEKY.ZA VASI ODPOVED PREDEM MOC DEKUJI.

Odpověď: (19. 5. 2010, 10.50)

MIlá Petromilo,
dotaz na žárlení je dost častý, asi se jednou rozhodnu připtravit podrobnější materiál k tomuto tématu...zatím mi na to nezbývá čas...doporučuji vyhledat si literaturu k tomuto tématu, když půjdete do knihovny, knihy o partnerství budou mít i kapitoly o žárlení... pomohou vám myšlenky urovnat; stručně: smiřte se s tím, že o partnera přijít můžete, pak je na vás, zda ten čas, který jste spolu, si budete užívat nebo ...(: ...(manžela k nevěře doženete). Proč je pro vás tuto skutečnost přijmout? Strach...? osobní spolupráce s terapeutem vám může pomoci pracovat s vnitřními mechanismy, které v sobě silně vnímáte. Držím palce.

LIBČA83 píše: (11. 5. 2010, 14.49)

DOBRÝ DEN, MÁM TAKOVÝ DOTAZ OHLEDNĚ PSYCHICKÝCH PORUCH..
> TRÁPÍ MĚ VĚC, ŽE KDYŽ JSEM NAŠTVANÁ TAK DOKÁŽU PRÁSKNOUT DVEŘMI,
> KDYŽ MÁM ZLOST, HÁDAT SE KVŮLI MALICHERNOSTEM, KDYŽ DOSTANU
> MENSES TAK TO VĚTŠINOU PŘEJDE.
> NEDÁVNO, I KDYŽ JSME S PARTNEREM TROCHU PILI JSME SE TAK
> NEPOHODLI, ŽE JSEM MU ZABOUCHLA DVEŘE PŘED NOSEM.
> TRÁPÍ MĚ TO, PROTOŽE JEJ MÁM RÁDA A NECHCI HO ZTRATIT.
> PROTO BYCH CHTĚLA PORADIT ZDA SE JEDNÁ O PMS NEBO NĚJAKOU PSYCH.
> PORUCHU.
> MŮJ OTEC MĚL SCHIZOFRENII ZÍSKANOU PO NEHODĚ, BYL PÁRKRÁT
> HOSPITALIZOVÁN, PROTO MÁM OBAVY.
> DĚKUJI ZA ODPOVĚD S POZDRAVEM

Odpověď: (15. 5. 2010, 21.43)

Milá Libčo,
je prima, že si uvědomujete svou psychickou labilitu. Spíše než hledání diagnózy bych doporučovala hledání řešení. Kromě souvislosti s premenstruačním obdobím jste zmínila i alkohol. I alkohol může být spouštěč... doporučuji nepít - to je to nejmenší, co pro sebe a vztah můžete udělat. Pak doporučuji trénovat schopnost sebereflexe a sebepozorování. Můžete spolupracovat i s psychoterapeutem. Jj práce a proměna sebe samé je skutečně náročná práce a podstupuje ji nemnoho lidí.

Ladislav píše: (11. 5. 2010, 12.58)

Zdravím, před měsícem jsme se rozešli s přítelkyní, byli jsme měsíc od sebe..Poté jsem zjistil, že ji stále miluji, tak jsem se to pokusil dát opět dohromady..Vše se povedlo..Milovali jsme se. Potom mi, ale řekla, že se několikrát vyspala s mým bratrem během toho měsíce. Můj bratr má vztah už 2 roky a ,,prý tu svoji´´ hrozně miluje, ale teď udělali něco takového..Vím, že jsme spolu nebyli ten měsíc..Vyrovnal bych se s tím, kdyby to byl kdokoliv jiný, ale můj bratr- je mi z toho na zvracení..nemůžu spát, mám hrozný vztek..vím,že můžete těžko najít řešení..jen bych potřeboval slyšet zda s ní mám být i nadále, když mi tvrdí se slzami v očích jak mě stále miluje..ta představa, jak s ní spal můj bratr mi strašně ubližuje..

Odpověď: (15. 5. 2010, 21.37)

Milý Ládo,
1. rozhodněte se, zda je pro Vás důležitější zabývat se představou sexu vás a vaší dívky a rozejít se s ní nebo s ní žít hezký vztah a odpustit všem zůčastněným...
2. jinou možnost pro svůj klid nemáte
(3. holt bratry někdy spojuje podobný vkus :) , vaše dívka taky skrze vašeho bratra mohla vnímat spojení s Vámi... a bratr se mohl pokoušet držet dívku ve Vaší rodině...- důležité je, že se máte všichni rádi, a holt se to vyjádřilo sexem).

Hela M. píše: (11. 5. 2010, 7.52)

Dobrý den. S manželem máme už léta krásný život.
Ale bydlíme v bytě s manželovo babičkou, která má dvě děti, který o ní nejeví moc zájem. Tak tu bydlí s námi, nebo vlastně my s ní. Na to, že jí je 78 let je velice čiperná a bystrá.
O babičku se ráda postarám, ale poslední dobou mě začala hodně zneužívat. Hlavně, když není manžel doma. Myslím, že si ze mě udělala služku. Je to od té doby, co jsem začala marodit. Celý týden mi nepomůže vůbec s níčím, ba ještě mě úkoluje, co mám udělat a jak bych to měla udělat. A tohle vařit nemám a toto je moc slané a toto zase moc kyselé a tohle jí nechutná atd.
 Celý den sedí a vyšívá, nebo plete.
Nejhorší je, že ještě schválně dělá nepořádek, jako např. že plive kolem sebe  zrníčka z hroznového vína, stírá ze stolu drobky a smetí na zem. Myslím si, že mi to dělá naschvál.Několikrát jsem jí domlouvala, ale nic to nepomáhá. Kdyby nebyla duševně zdravá! Ale jí to myslí až moc dobře. Mám velký boesti v noze a brzy mě čeká operace páteře.
Manžel když je doma, tak mi hodně pomáhá.
 Babičce už hodněkrát domlouval, aby mi pomohla alespoň oloupat brambory a zeleninu a babička mu vždycky řekne, že by jsme byli rádi kdyby už nebyla.
 Každou sobotu k nám na návštěvu jezdí manželova sestra (její vnučka), tak to se může přetrhnout a peče pro ní koláče a buchty. Sotva vnučka odjede, tak se babička vrátí do starých kolejí.
Tento byt jí kdysi patřil, ale nechala ho napsat na mého manžela s tím, že tu s námi dožije. Mívala jsem jí kdysi moc ráda, ale nyní bych se nejraději odstěhovala.

Odpověď: (11. 5. 2010, 10.36)

MIlá Helo,
manžel s ní zkoušel mluvit? Bylo by dobré, abyste i o svých pocitech s manželem mluvila... I babičce by bylo dobré říci, o čem uvažujete, jak se cítíte ... a že pokud se situace nezmění, pravděpodobně se odstěhujete a budete za ní jezdit tay  jen na návštěvu...  

šmudlina píše: (10. 5. 2010, 21.27)

Zdravim.Mam přes rok přítelkyni(24)(mě je19),a máme ve vztahu problémy.Jsme obě žárlivé.já moc citlivá a vyčítavá.Přítelkyně je 9 let středně závislá na pervitinu a alkoholu(já sem taky trochu fetovala a pila,ale teď už jen minimálně) a má to tak nějak nesrovnaný v hlavě,často a posl.dobou je to horší.Když je opilá je na mě hrozně agresivní,psychicky vše obrací na mě,nenechá si nic vysvětlit,svou vinu vzápětí obrací na mě,vyhazuje nebo ničí věci co něco znamenaj pro náš vztah.většinou to zkončí porvánim.at dělám cokoliv někdy má nervy i střízlivá.často je pryč.Vytočí jí sebemenší věc,je vztahovačná,myslí si že mi něco vadí,že jí budu něco vyčítat ale třeba to tak někdy neni že bych jí něco zas chtěla vyčíst.Ona to ví,že si to nezasloužim.Sama ale neví proč se tak chová.Jinak je to ůžasnej člověk.Musim ještě dodat že dříve než mě poznala fetovala každý den a hrozně moc.A prý se kní nějací lidé zachovaly hnusně.Možná se její mozek brání,tomu co bylo..Moc se milujeme a nechcem se oputit.Přítelkyně se snaží ale sama psychycky neví..díky moc za nějakou radu.šmudlinka

Odpověď: (11. 5. 2010, 10.30)

Milá Šmudlinko,
drogy mění vědomí člověka... ano, to víte... při dlouhodobém užívání proměnují i sobnost... čím dřív člověk začne brát drogy, tím horší následky na život. V 15 letech osobnost člověka není kompletně vybudována, říká se, že člověk ve vývoji zamrzne na té úrovni, kdy začal brát drogy. Toto samozřejmě neplatí do Z., ale za úvahu to stojí...  Radu, kterou asi nechcete slyšet je, aby podstoupila systematickou léčbu závislosti nejlépe pobytovou. Kontakty, které se mohu hodit: http://cervenydvur.cz/­, http://alkohol-alkoholismus.cz… . Pokud nedojde k systematické, dlouhodobé léčbě, není pravděpodobné vyrovnané partnerství...

Pavlína píše: (10. 5. 2010, 21.03)

Dobrý den,
Je mi 23 let a jsem půl roku od porodu své dcery.. Vůbec nevím co se to semnou děje ale od porodu, se u mě projevůjí stavy ze kterých se nemůžu dostat. Furt mam v sobě strašnou úzkost. Moje sebevědomí kleslo na úplnou nulu. Cítím se ze sebou strašně neskopojená. Mám hrozný pocit, že jsem špatná máma a hrozná manželka. Miluju svoje dítě a svého manžela, ale jsem v takovym zvláštnim stavu jak úplně mimo. Před porodem jsem byla strašně akční a furt jsme se s manželem smály a teď mam pocit, že na nic nemam sílu... prosím poraďte mi chci být zase jako dřív...

Odpověď: (11. 5. 2010, 10.19)

Milá Pavli,
znáte to: dvakrát nevstoupíš do stejné řeky ... Doporučuji spolupráci s psychoterapetem ... můžete kombinovat s antidepresívy... Taková situace je výzva jak poznat sebe sama... Pro začátek si sedněte k zrcadlu, usmějte se na sebe, mějte se ráda... samozřejmě, že jste pro dceru nejlepší možná máma (jinak by se Vám nenarodila..) Držím palce.

Simi píše: (10. 5. 2010, 18.04)

Dobrý den,poslední dobou mě trápí mé chování, jsem podrážděná, plačtivá, odměřená, mám problém koukat se lidem do očí, když s někým mluvím, nebo koukám skrz ně, nesoustředím se,nevnímám věci kolem sebe. Trápí mě to, přítel říká ,že jsem se změnila a jsem prý zlá. Nikdy jsem taková nebyla, byla jsem přátelská. Může s tím souviset , že jsem 6 let pracovala za barem, musela jsem před rokem skončit, už jsem to nějak nezvládala být mezi lidmi, ale je tomu rok a nic se nezměnilo, mám vyhledat nějakou pomoc?Předem děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: (11. 5. 2010, 10.13)

Milá Simi,
mylsím, že vy sama už víte, že byste pomoc potřebovala :). Buďte připravena na to, že budete pečlivě bádat ve svých pocitech, že budete hledat souvislosti... bude to kus práce jak na úrovni racionální tak emocionální... práce na proměně sebe sama je ta nejtěžší (ale taky ta nejdůležitější) :) ...  Jste-li z okolí, ráda Vás poznám. Držím palce.

Honza píše: (10. 5. 2010, 16.00)

Dobrý den, se ženou máme dvě děti a domnívám se, že i šťastné manželství. Přišli jsme ale na to, že si naše děti hrály trochu více než jen "na doktora". Synovi je 11let a dceři je 7 let. Nedošlo sice k pohlavnímu styku, ale oba byli svlečeni a došlo k uspokojení našeho syna, nejspíš ústy. Našli jsme také našeho syna onanujícího u spící sestry. Jsme z toho zděšení a vůbec netušíme jak tuto situaci řešit. Děkujeme za odpověď. Jan

Odpověď: (11. 5. 2010, 10.07)

Milý Honzo,
je třeba, abyste se synem otevřeně mluvil o sexualitě, o pohlavním pudu... že je přirozené, že se člověk naučí svůj pohlavní pud ovládat, že pud není vládcem člověka... součástí rozhovoru by měla být také informace o tom, jak to mají ženy, že ženy jsou citlivé bytosti... a jak je to se sexuálním zneužitím vůbec a dětí obzvláště ... že sestře takový zážitek může ublížit ... že za takové jednání by byl příště skutečně potrestán a musel by podstoupit vyšetření... S dcerou by mohla pohovořit žena, zeptat se ji, jak ji to bavilo ...
Přeji vše dobré...

taňa píše: (10. 5. 2010, 12.13)

Dobrý den je mi 40 let jsem 20 let vdaná mám pět zdravých dětí,které miluji nadevše.Jsem velmi citlivá a každá zpráva která se týká týrání dětí ať už se stala kdekoli mě rozhodí.Když jsem porodila páté dítě začaly se dít věci když jsem kojila pořád jsem brečela a v hlavě mi běhaly myšlenky jak někdo může zneužívat děti.Lékař mi řekl že je to poporodní deprese a že to přejde.Jenže dva roky uběhly a já se toho nemůžu zbavit.Mám někdy pocit že se vě mě všechno třese hodiny brečím nemůžu spát a stále přemýšlím nad zneužívanými a týranými dětmi.Já sama jsem byla zneužívaná v deseti letech mým bratrem může se tento problém odvíjet z tohoto zážitku? Nebo mám vůbec nějaký problém? Miluji své děti dokázala bych pro ně udělat všechno jen aby se jim nic nestalo.Děkuji

Odpověď: (11. 5. 2010, 10.00)

Milá Táno,
doporučuji vám, abyste věnovala péči své psychice (mmj. vyrovnaná máma je pro děti lepší dar než nevyrovnaná). Doporučuji spolupráci s psychoterapeutem a odžití traumatu vlastního zneužívaní abreakcí či léčebnou meditací. To by mělo přinést velkou část uvolnění. Jaký vztah k bratrovi máte?
Pokud jste z okolí, můžete se objednat....

Lukas píše: (10. 5. 2010, 7.23)

Dobry den, mam 3lety vztah ale mezi temi 3lety jsme se rozesli cca na 4 mesice a pritelkine jsi nasla jineho partnera,ptal jsem se ji jestli snim mela i sex a rika ze ne to me jedine drzi sni.Ted jsme spolu ale neni to ono z jeji ztrany je uplne jinaci v chovani neni takova jako byla predtim byla pritulna atd ted mi z optizemi rekne Miluji te nebo mi da pusu. ja zacinam mit podezreni ze to uz neni mezi nama vporadku za vsim co udela vidim ze ma nekoho jineho nebo ze stale mysli na toho partnera.Uz jsem to nevydrzel a ptal jsem se ji nato ale rika ze nema nikoho aze ani na neho nemysli rad bych ji veril ale podle jejiho chovani to nejde. Dekuji za pomoc

Odpověď: (11. 5. 2010, 9.54)

MIlý Lukáši,
podstatné pro Vás je to, co vnímáte mezi vámi v současné době. Pokud partnerka nechce s Vámi řešit, proč se chová odtažitě, je pr Vás pouze podstatné, že se tak chová. A je na Vás, zda to přijmete a budete čekat ... ? ... nebo ji sdělíte, že vztah za takových okolností je pr vás nepřijatelný, že od vztahu očekáváte pozornosti a něžnosti.
Držím palce.

petr píše: (3. 5. 2010, 14.11)

Dobry den je mi 38 let.Jsem 13let ženaty a máme spolu 2 deti.Před rokem jsem si našel přítelkyni .Manželce jsem se přiznal a s přitelkyni se rozešel.Až potom jsem si uvědomil co pro mě moje rodina znamena .Chtěl bych vas poprosit o radu zda mame nebo ja sam navštivit odbornika a jakeho abychom k sobe znovu našli cestu Děkuji Vám za odpověd

Odpověď: (8. 5. 2010, 11.06)

Milý Petře,
dotaz jsi vzal dost zkratkovitě - a je na mne, abych si domýšlela ... mám tomu rozumět tak, že když jste se manželce přiznal, žena se od Vás odtáhla a manželství "drhne". Nevím v čem, nevím jak, nevím zda jak intenzivně a proč z které strany... takže na obecnou otázku - obecná odpověď. Bylo by dobré, abyste k psychoterapeutovi šli společně ... Držím palce :)

Dodo píše: (3. 5. 2010, 13.57)

Vážená paní Štěpánková,

ráda bych se zeptala na příčiny svého divného chování. Jde o to, že mi dělá velký problém přijímat od manžela jakékoliv dražší dary nebo peníze. Jsem vdaná prvním rokem a zatím jsem v domácnosti a starám se o manžela. Pokud jde o nákup potravin, tak nakupujeme spolu, kino, posilovnu a všechno co spolu sdílíme platí on a nedělá mi to problém. Jsme spolu velice šťastní a vše je v naprostém pořádku, ale jakmile mi manžel chce dát peníze na nákup oblečení nebo mi chce dát peníze na masáže, kosmetický salon, apod. tak odmítnu. Ani nejsme ve finanční tísni, protože manžel vyděláva velké peníze. Takže si své chování nedokážu vůbec vysvětlit. Velice mě to trápí. Uvnitř bych to asi chtěla, ale nejsem schopná říct ano. Byla by jste tak laskavá a řekla mi, v čem může být problém? Nepřijdu si normální. Děkuji velice za Váš čas

Předem děkuji
DOdo

Odpověď: (7. 5. 2010, 11.06)

Milá Dodo,
příčina? asi nějaký utkvělý vzorec typu: nezasloužím si to..., mohl by si myslet, že ho mám pro peníze, ...skromnost je moje ctnost..., nemohu si dovolit být bohatá, protože..?..., budu mu muset být vděčná.., koupí si mne a bude mne vlastnit..., možná také cítíte skrze to nerovnost vztahu..., to jsou jen úvahy z dálky...