Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: kači, Jana, Jakub, LUCKA, Lucka, Netečna, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

G. píše: (22. 3. 2010, 11.16)

Dobrý den, mám pocit že mám chorobnou žárlivost.. A potřebovala bych odbornou pomoct jen nevím na koho se mám obrátit a taky se, tak trochu stydím a bojím..
Bojuji s tím už asi rok a půl ale pokaždé je to silnější a já nevím jak z toho ven.. Už mi i známý říkají abych se z toho jednou sama nezbláznila... Prosím nemůžete mi poradit codál... Mám rodinu a nechci o ní přijít a tím svým chováním vše kolem sebe ničím a hlavně ničím psychicky i sebe... Díky za jakoukoli radu..

Odpověď: (23. 3. 2010, 11.32)

Milá G.,
můžete pohledat v knihovně knihy o žárlivosti, můžete vyhledat psychoterapeutickou pomoc. Je možné, ba přímo vhodné kombinovat obojí. Podstatné jsou dvě myšlenky, které je třeba zvnitřnit. 1. Váš život není závislý na partnerovi 2. partnera nemůžete vlastnit, musíte mu přát svobodu.
Držím palce

jolana píše: (22. 3. 2010, 10.25)

dobrý den, prosím o radu.manžel opovrhuje lidmi a před našimi dětmi 5,5 a 3 roky používá sprostá slova, která jsou mířena na jeho rodiče a někdy i na mě. zkoušela jsem s ním o tom mluvit a on říkal, že ví, že je to chyba, ale za nejaký čas to udělá znovu. začínám pozorovat, že i náš starší syn nemá úctu k lidem. navíc ho manžel a rodina z manž. strany za to trestají a já jsem se ho zastala, protože vím, že není chyba v synovi, ale v manželovi a jeho rodině. manžel se domluvil se synem, že když někdo použije tato slova, dostane na zadek, třeba i táta. Poraďte, prosím, jak mám manželovi, vysvětlit,jakou dělá chybu a jaký vliv to bude mít na naše děti. přemýšlím i o rozvodu, ale myslím, že by to nebylo východisko, protože by se děti stejně s otcem a prarodiči stýkaly dál. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (23. 3. 2010, 11.30)

Milá Jolano,
z vašeho psaní nemám zcela jasno, jak se k problému staví manžel. Spíše to na mne působí, že manžel ví o tom, že to není správné. Úctu k lidem by bylo dobré trénovat i pozitivními skutky a slovy, nejen zákazem negativ. Pokud budete chtít probrat konkrétní možné postupy, jemožné dohovořit si konzultaci.

diana píše: (22. 3. 2010, 5.10)

> Dobrý den chci se zeptat - mám 14litého syna chodí do 7. třídy
> běžné ZŠ má vypracovaný individuální učební plán na všechny
> předměty, doma se připravuje , úkoly za moji pomoci zvládá , s
> chováním problémy nemá.Jak je možné , že věci ,které ho zajímají
> se brzy a sám naučí a pamatuje si .Baví ho fotbal -zná hráče ,v
> jakém klubu hrají , kdy se narodily , zajímají ho horoskopy hned
> si zapamatuje co je tipické pro jaké znamení.apod . Ale v
> dějepisu si nezapamatuje letopočty , události musíme se to učit
> společne a to jsme rádi když dostane 4. to samé je i v jiných
> předmětech Říkají že má sníženou inteligenci , ale když vidím
> doma co zná , co si sám přečte a jak se to naučí ,tak si to
> nemyslím.Jen mě zajímá jak je to možné?

Odpověď: (23. 3. 2010, 9.42)

Milá Diano,
takto na dálku se vyjadřovat k inteligenci vašeho syna je velmi obtížné, přestože jste se jistě snažila uvést důležité informace, mnohé mi v nich chybí. Vaše zkušenost významně potvrzuje, že motivace, tedy volní složka osobnosti hraje důležitou roli při rozvoji člověka. Osobnost člověka je možné popisovat z mnoha různých úhlů pohledu, je možné testovat různé jeho dílčí oblasti. Na lidech velmi ocenuji proaktivitu, bez které nelze uplatnit a rozvíjet jakékoliv vlohy člověka. Kdybyste chtěla podrobnou interpretaci synova potenciálu, bylo by dobré, abyste se obrátila na místo, kde syna testovali a požádala o podrobnou interpretaci případně o doplnění testů. Také je možné provést retest. Syn může být oslaben v oblasti matematického úsudku, ale oblast mechanické paměti může být dobrá. Také se můžete věnovat nalézání a odstraňování bloků v oblasti energoinformační.

marina píše: (15. 3. 2010, 18.30)

dobry den, mam problem jsem 3 roky rozvedena mam dceru 6 let, po dvou letech od rozvodu jsem poznala "bezva pritele",znali jsme se pul roku pres net,denne jsme si dopisovali a volali, a bylo vse idealni,stravili jsme společne dovolenou a ja otehotnela,za nekolik mesicu se ke mne nastehoväl a le prestala jsem k nemu cokoliv citit,aniz by neco delal spatne tak mne vytačel,nevim jestli hormony nebo ne.ale ukazalo se jak ho to vse bolelo to moje chovani vuci nemu, tak zacal strasne zarlit na meho byvaleho muze a jeho rodinu,(s byvalym nic nemam ani jsem nemela)jednou kdyz se pritel opil tak na mne hrozne rval a nadaval mi ze jsem k...va,a jeho dite u k..vy vyrustat nebude,majetnicky zarlivec, strasne mu vadilo ze mam hezky vztah se svoji byvalou tchyni,a prijde mi ze zarlil i na moji dcerku, je tohle normalni? rozesli jsme se protoze tim nadavanim u mne klesl,ale neustale mne obvinuje ze on vlastne za nic nemuze i kdyz se omluvil za ty nadavky,ze si to doopravdy nemysli, ale jeho mamka mi rikala ze on nekolikrat uhodil z zarlivosti pritelkyni se kterou tehdy chodil.je paranoidni nebo si to myslim jenom ja? mam z nej strach a milovat takoveho labilniho cloveka nedokazu,takze ted mam depku a jsem sama na dve deti.myslite ze zivot s takovym clovekem muze byt klidny a harmonicky?

Odpověď: (21. 3. 2010, 23.26)

Milá Marino,
oceňuji, že jste popsala svůj díl viny na stavu tohoto partnerství. Když parner necítí přicházející lásku od vás, když necítí, že by se mu v rovině citů dostávalo to, co dává... spouští se u něj tento destruktivní mechanismus... neuvědomuje si, že jediné řešení je nechat vás být a svou energii věnovat tam, kde se mu bude vracet. Je pro něho těžké  uvidět, že investoval do černé díry, je těžké zorientovat se ve spletitosti vztahů kde hraje roli i láska k dítěti. Můžete z něj udělat paranoika nebo s ním jednat a komunikovat poctivě - nést důsledky svého žití.

Išinka píše: (15. 3. 2010, 13.01)

Dobrý den.
Mám roční holčičku, která je můj jediný andílek. Je moc hodná a takové malé sluníčko.
Ve 12ti letech jsem přišla o jednoho z rodičů. Zůstali jsme sami s maminkou a sestrou. Sestra byla o 7 let starší a přebrala úlohu za tatínka v mé výchově a pochopitelně jsem se této autoritě bránila. Pochopení jsem u maminky nenašla a uzavřela jsem se do svého světa. Snažila jsem se v dospělosti trochu se lidem otevřít a naučit se snimi komunikovat. Řešila jsem to ruznými druhy zaměstnání i tím, že jsem si otevřela obchod, abych lidem byla komunikativně blíž.
Pak jsem otěhotněla a vdala se. Vše bylo jako z pohádky. Jak jsem si vysnila.
Zničeho nic jsem zjistila, že to takové není. Že jsem hrozně unavená a smutná z životních zklamání, že se mi ani nechce žít dál. Lidi jsou na sebe hrozně zlí. Zažívám hrozné pocity samoty, zklamání a smutku. Snažila jsem si manželem o tom u 4x promluvit, ale bez úspěchu. Jako by mě neslyšel a žil si dál ve svém světě.
 Každý den je pro mě dalším zklamáním. Přiznám se, že jsem i začala přemýšlet i nad tím jaký způsob sebevraždy je nejjednodušší pro mě. Ale vím, že to není řešení.
Pomohla by mi návštěva lékaře?
Už k vůli mé malé holčičce.
Některé dny jsou jako sluníčko, všechno dokážu hodit zahlavu a žít. A pak je obdobý kdy bych nejradši vše vzdala.
Jsou to normální pocity které prožívám? Nebo bych se měla jít léčit?
Děkuji za odpověď.

Odpověď: (21. 3. 2010, 23.16)

Milá Išinko,
doporučuji kombinaci antidepresiv a pravidelné psychoterapie. Bylo by dobré, kdybyste se naučila pracovat se svými smutky, se svou potlačenou bolestí, která je skrytá za depresí... Držím palce

Petra píše: (15. 3. 2010, 11.28)

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jestli jsou "tiky" psychickou poruchou a zda je možné se jich zbavit. Sama to nedokážu. Je mi 22 let a mám je už od dětství.
Děkuju za Vaši odpověď
Petra

Odpověď: (21. 3. 2010, 23.14)

Milá Petro,
tiky jsou složitější záležitostí, bylo by dobré vědět, do jaké míry jsou záležitostí neurologickou a do jaké míry psychickou. Jednoznačná kuchařka na zbavení se tiků neexistuje, mně se při terapií tiků několikrát osvědčila práce s intuicí...

Alena píše: (15. 3. 2010, 11.01)

Dobrý den,
mám takový možná trochu nevhodný dotaz, ale nevím kde jinde bych se měla zeptat. ráda bych zašla k psychologovi, mám totiž určitý psychický problém. Ale nevím, jestli se konzultace u psychologa platí a kolik to tak zhruba může stát.
Předem děkuji za odpověď.
S pozdravem
Alena

Odpověď: (21. 3. 2010, 23.11)

Zdravím,
můžete vyhledat ve státní organizaci psychologa, kterého platí stát. Nejvíce se však setkáte s psychology, kteří pracují na živnostenský list. Cena konzultace bývá stanovena různě (od 300Kč/h do 5000Kč/h) Pokud uvažujete o návštěvě konkrétního psychologa, bylo by vhodné  dohovořit se s ním osobně. Někteří ceník uvádějí přímo na svých stránkách.

M. píše: (15. 3. 2010, 0.23)

Dobrý den,je mi 18 let a dva roky jsem chodila s o rok a půl starším klukem.Klapalo nám to a byli jsme spolu šťastní ale tak před rokem jsem začala mít pocit že mi něco chybí.Na můj popud jsme se několikrát rozešli,ale vždy se mi po něm moc stýskalo a cítila jsem že chci být s ním.Když jsme se pak dali zase dohromady a on přijel tak jsem pokaždé zase cítila tu nejistotu že něco není uplně v pořádku.Nemůžu však stále přijít na to čím to je.Přítel s rozchodem vždy souhlasil i když se mu to moc nelíbilo a vždy i souhlasil s tím že se dáme dohromady.Bavili jsme se o tom a snažili se to vyřešit ale nepomohlo to.On je ve vztahu spokojený jen mě pořád něco chybí.V sexu nám to docela klape jen já bych občas trochu víc experimentovala.Poradíte mi prosím se v sobě trochu vyznat?Nevím co s tím.Vím že takhle to dál nejde,ubližuju pořád jemu i sobě a myslím že ho mám ráda a chci s ním na jednu stranu být.Bojím se taky že už lepšího kluka nenajdu.Je moc milý a pozorný. Předem děkuji za odpověď M.

Odpověď: (21. 3. 2010, 23.05)

Milá M.,
myslíš-li svoje hledání vážně, můžeš vyzkoušet seminář Rodinných konstelací. Zkušenot, kterou nelze nahradit slovy. Může to být začátek hledání odpovědi na tvou otázku. Život, lidské bytí je složité...

Naty píše: (9. 3. 2010, 13.02)

Dobrý den,je mi 17let a dva roky jsem chodila s o rok mladším klukem.Vztah probíhal velmi dobře,harmonicky a šťastně.Před týdnem jsme se kvůli nedořešené hádce rozešli.Hned druhý den jsme oba věděli,že to byla obrovská chyba.Psali jsme si a dali jsme si za pravdu,že to takhle ani jeden necheme.Za chybu jsem mohla především já a proto jsem se omlouvala jak jen to šlo,ale partner to již nechtěl vzít zpátky.Ptala jsem se ho proč a on odpověděl,že nemůže být s někým kdo tak lehce zahodil vztah,že ´´na to nemá´´.Potom jsme si normálně dopisovali a vše vypadalo,že je na dobré cestě,ale najednou mi zničeho nic partner začal vyčítat že se stýkám s hodně kluky apod.Jako by do něho něco vjelo,začal říkat,že to si o mě nemyslel,že se ho zbavím a hned se bavím s jinyými atd.Ano,byl velmi žárlivý i ve vztahu,ale i mimo něj-jak se prokázalo.Nakonec jsme se dohodli,že zůstanemm aspoň přátelé.Bývalý přítel na to kladně odpověděl,ale dodal,že to ponese velmi špatně a že neví jak to be ze mě bude zvládat a co se stane.Snažím se s ním navázat kontakt,ale on mi neodpovídá a ignoruje mě.Zrovna včera reagoval na příspěvěk na jednom nejmenovaném chatu,ale když jsem se mu ozvala,tak opět neodepsal.Chtěla bych se Vás zeptat co mám dělat a jesli si jenom nedávám zbytečné nadějě,že by to mohlo někdy být mezi náma zase v pořádku a co asi tak signalizuje jeho chování.Předem děkuji za odpověď!:o(

Odpověď: (11. 3. 2010, 20.21)

Milá Naty,
nevím, co s vámi bude. Tobě momentálně doporučuji ubrat ze své aktivity a nechat vše chvíli vydechnout... Vše, co se děje, je dobré... i když to nemusíme  v každém momentě vidět. Je dobré dělat věci jak nejlépe dovedeme. Držím palce.

Lucie píše: (9. 3. 2010, 10.54)

K mému dotazu z 8. 3. 2010, 17.54. Děkuji Vám za Vši odpověď. Samozřejmě je pro mě důležité zjistit, co se stalo protože pokud bych se dozvěděla, že třeba ani k onomu "hlavnímu" nedošlo, bylo by pro mne pak mnohem snazší se s celou záležitostí vypořádat. V opačném případě by však mohlo dojít ještě k většímu traumatu. Proto jsem (dle Vaší rady) usoudila, že bude lepší řešit současný stav než se zaobírat tím, jak se věc stala a co sep řesně stalo (teorizuji proto, že nemám žádný konkrétní (fyzický, hmatatalný nebo jak to nazvat) důkaz toho, že se znásilnění stalo, bohužel nemám ani důkaz, který by potvrzoval opak. V této fázi už je, ať si to chci připustit nebo nikoliv (a  dost s tímto bojuji) k řešení ne to zda se to opravdu stalo, ale že ať už to bylo cokoliv (pamatuji si jen střípky vzpomínek), zanechalo to následky, které by se měly řešit. Navíc těch problémů jsem měla v dětství více, což vše dohromady kombinováno způsobilo následné psychické problémy. Na rovinu teorie jsem spoléhala jen jako na "pomocníka" který by mi usnadnil to jediné, co musím udělat, a to akceptovat svou minulost. Když uvažuji o terapii, doporučil byste psychologickou či psychiatrickou (popř. sexuologickou) pomoc? Děkuji.

Odpověď: (11. 3. 2010, 20.15)

Milá Lucie,
prima - na minulosti je fajn, že jsme ji přežili :). Vyhledat pomoc doporučuji psychoterapeutickou. Držím palce.

evička píše: (9. 3. 2010, 9.54)

ahoj,jmenuji se eva a mam takovy problem,mam dvě děti,a rozešla jsem se z manželem neklapaloto,a ja se stym nějak nedokaži vyrovnat a pořad mam depsese nějde mi to z hlavy,pořad se mi to vraci a ubiji mě to,nevim si stym rady,potřebovala bych něco co by mi vratilo chut do života.eva

Odpověď: (9. 3. 2010, 9.59)

Milá Evo,
asi jste si v souvislosti s ukončením manželství nedořešila nějaké podstatné věci. Nevím, co to je. Osobní konzultace by pro Vás byla přínosem.

Lucie píše: (8. 3. 2010, 17.54)

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu, co dělat v mé situaci, zda je nezbytná
návštěva psychologa či psychiatra. Můj problém spočívá v následujícím
(nechtělo se mi tak osobní problémy popisovat veřejně na internetu). Je mi
23 a v dětství, zhruba tak okolo 11 možná méně ale maximálně 12 let jsem
byla obětí sexuálního obtěžování - ten muž byl zřejmě pedofil, ženatý,
manžel kamarádky mojí matky. Vím, že se to stalo několikrát, poze v jednom
případě si vzpomínám na detaily - v těchto vzpomínkách ke znásilnění
nedošlo. Celé roky jsem se uklidňovala myšlenkou, že ke znásilnění nedošlo,
že pokud by se to stalo, pamatovala bych si to. Nedávno jsem se s mojí
matkou bavila o rodině toho muže, tím se mi vše připomnělo. Pak jsem měla
rozhovor s jednou svojí známou, která má o psychologii nějaké povědomí a
sama navštěvuje psychologa. Bavily jsme se o mých problémech - deprese,
anxieta (i v psychologických testech BITEPT a podobných objektivně tento
výsledek vyšel), dále o mém sexuálním odporu k mužům. Mám také otce, který v
dětství byl velmi agresivní k mé matce a alkoholik, v jeho případě však
nešlo o sexuální zneužívání plus další negativní zkušenost v dětství, kdy mě
asi v 10 nebo 11 letech málem znásilnili v té době stejně staří chlapci.
Přemýšlím nad tím, že můj sexuální odpor k mužům pravděpodobně pramení z
tohoto. Ale větší otazník v mém případě visí nad tím, zda mohlo se
zmiňovaným mužem dojít ke znásilnění, a následnému vvytěsnění, že bych si
danou situaci nevybavovala. Jak se mi situace v nedávnu připomněla, hodně s
tím bojuji a pořád to mám na mysli. Nevím, zda bude nutná návštěva
psychologa anebo zda to zvládnu sama nějak v sobě popřít, potřebovala bych
si však odpovědět na otázku, na kterou jako laik odpověď neznám. V případě
vytěsnění - pamatuje si oběť, že byla znásilněna, ale nepamatuje si detaily
znásilnění? Prostě ví že se to stalo ale neví jak? Anebo se může stát že
vytěsní vše a může si myslet že ke znásilnění nedošlo? Nevím, zda se tohle
děje a zda je nějaký rozdíl mezi oběťmi sexuálního zneužívání v dětském a v
dospělém věku, ale uklidňuji se tím, že znásilněné ženy si také pamatují, co
se jim stalo. I když fenomén suprese existuje. Nevím, jak by se dala pravda
o tom, zda se znásilnění stalo či ne, zjistit. Možná regresní terapií či
hypnózou? To se mi ale zdá jako dost nebezpečná metoda. ještě další otázka -
mohla by mít moje homosexuální orientace kořeny právě v mých negativních
zkušenostech z dětsttví anebo je to vážně čistě vrozená záležitost? Děkuji
Vám předem za Vaši radu a omlouvám se za dlouhé popisy, snažila jsem se
vysvětlit svůj problém, co nejstručněji, ale musela jsem popsat celou
situaci.

Odpověď: (9. 3. 2010, 9.49)

Milá Lucie,
evidentně se necítíte dobře. Z vašeho psaní vnímám, že hledáte analýzu, což není špatné, ale nejsem si jistá, že hledáte řešení. Teoretizování, i když sofistikované, zůstane stále jen teorií.Je pro vás důležitejší zjistit, co se stalo, nebo změna vašeho psychického stavu? Až vašim zadáním bude druhá možnost, můžete mne kontaktovat znovu. Přeji vše dobré.

Andrea 33 let píše: (8. 3. 2010, 15.10)

Dobrý den.
Jsem maminka dvou dětí, devítileté holčičky a skoro dvouměsíčního syna a trpím panickým strachem o své děti, konkrétně strachem z toho, že budou nemocné. Stále je pozoruji, při jakékoliv drobnější nemoci hned panikařím a jdu s nimi raději k dětské lékařce..to se týká i rýmy a lehčích onemocnění (chřipka) a podobně.Ikdyž si říkám a snažím se uklidňovat tím, že děti bývají nemocné často jsem však vyděšená vždy když na ně "něco leze"..tento strach trvá od narození dcery-po porodu a nyní po narození syna se můj strach zvětšuje..už dokonce mám obavy o svůj zdravotní stav, abych třeba nenastydla a děti to ode mne nechytly..prosím poraďte mi zdali je nutné navštívit třeba psychologa a léčit se u něj, neb s tímto pocitem se hrozně špatně žije a trpím tím nejenom já, ale i moje děti..mockrát děkuji za odpověď..

Odpověď: (9. 3. 2010, 9.26)

Milá Andreo,
sama vyhodnocujete, že se s tím pocitem žije špatně. Proto doporučuji skutečně vyhledat a spolupracvat s psychoterapeutem. Přeji vše dobré.

marlinka píše: (8. 3. 2010, 12.48)

Dobrý den,píši vám,protože mám porblém se svým přítelem!Žijeme spolu skoro 2roky a nemuzu si na nej v nicem stezovat,je spolehlivy,pracovity,milujici.­.jen jedina vec,ktera nas vztah zzira je agrese zpusobena alkoholem!Pritel neni zadnej alkoholik,doma si ani pivo neda!ale jakmije jdem nekam za zabavou,treba na diskoteku,tak jakmile zacne hodne pit,stava se z nej neovladatelny agresor!Porad se chce prat  a je agresivni,nadava a nejde ovladnout!Uz nekolikrat jsem si s nim o tom promlouvala,ale rekl mi,ze ma vzdy v tomto stavu uplne zatmeni pred ocima.Nedavno bylo to tak,ze jsem sli na diskoteku a on se zase hodne opil,snazim se ho vzdy zkusit ovladnout a rikat mu aby uz nepil,ze ma dost,ale on neposloucha a pije dal!pak se dostal do takoveho stavu,ze se chtel prat,kamaradi se snazili ho zadrzet,ja u nej stala,uz jsem psychicky nemohla,brecela jsem a kricela ne nej,at toho uz necha!Ale on doopravdy asi pul hodiny mel takovy stav,ze ho drzeli venku dva kamaradi a snazili se ho uklidnit,ale on stale kricel a nadaval at ho pusti,ze se chce prat!Nejvic me na tom vadi,ze ani ja ho nedokazu ovladnout!snazim se,ale doopravdy to nejde!nikdo to nedokaze ho uklidnnit,vzdy musime pockat az to odezni.coz muze nekdy trvat i hodinu!nevim co mam delat,uz nekolikrat mi slibil,ze se ovladat bude a ze nebude tolik na diskotece pit,ale proste to nedokaze!miluju ho a chci mu pomoct,ale jak??prosim poradte!!dekuji

Odpověď: (9. 3. 2010, 9.24)

Milá Marlinko,
při čtení Vašeho dopisu mne napadalo, že pomáhat můžeme skutečně jen tomu, kdo o to stojí a Váš přítel o to nestojí. Takže mi připadá, že potřebujete chránit sebe. Ve chvíli, kdy se opíjí, je třeba se od něj odpojit, nejlépe na takovou akci s ním ani nejít. On informace o sobě má, jak s nimi nakládá, je jeho starost. Podle mého by se měl rozhodnout nepít a vyhledat psychoterapeuta, ale ani jedno rozhodnutí neučinil, tak není moc moudré brát jeho starost na sebe. Vy ho skutečně nemůžete ovládat... Přeji vše dobré.

michael píše: (8. 3. 2010, 11.31)

Dobrý den,cítím delší dobu smíšené pocity spíš bych je označila jako nával emocí. Jde o to že někdy mám pocit že zvládnu vše a někdy jako třeba ted jsem na rozpadnutí. Za cca 1 hodinu mám nepříjemnou schuzku na uřadu,žaludek mám v krku cítím se jak před porážkou. Poslední dobou se ještě projevila nepříjemná věc a tou je má pamět,uplně se vytrácí některé věci v konverzaci opakuji věc, kterou už jsem řekl atd.Myslíte že by pomohla návštěva psychologa? Jak to probíhá? Děkuji za odpověd, Michael

Odpověď: (9. 3. 2010, 9.20)

Milý Michale,
ohledně nervozity z jednání na úřadu by spolupráce s psychoterapeutem měla pomoci. Ohledně paměti - to nevím. A jak to probíhá? Tak např. u mne: Zeptám se vás, co si dáte k pití a jak se máte :), takže je možné to brát jako jít na návštěvu "na kávu". A dál? To záleží na situaci... Držím palce k odvaze.

xmen píše: (8. 3. 2010, 7.20)

dobrý den,chtěl bych se zeptat,koho bych měl navštívit s těmito psychickými problémy.je mi 23,sportovně založený a žijící zdravým životním stylem.už asi od 15 let trpím nějakou formou bludú a pronásledování,uvědomil jsem si to až ted,když už upadám do těžkých depresí...ale mám i stavy,kdy sem naprosto v pohodě..ale to je málokdy...mám potřebu se do sebe uzavírat.v patnácti to byla chronická žárlivost,samozřejmě nesmyslně vymyšlená,o rok déle,sem měl strach že mě chce zabít někdo a už 3roky nějakým způsobem mám strach z infekcí,neustále chodím na testy,ale prostě mám nějakej hlas v hlavě že jsem nakaženej a mám to spočítaný.přitom jsem zdravej.vždy když jdu na testy,tak si něco vymyslim,aby jim to nepřišlo podezřelý...už mám i myšlenky,že mě berou krev infikovanou jehlou atd...prostě mě to začíná uvnitř zabíjet.tyhle černé myšlenky nejsem schopnej už vyhnat z hlavy,jako by ty bludy byla realita a já se sní bavil.nejde to a už mám problém rozeznat realitu od fikce,nepoznám rozdíl.jsem nekuřák,sportovec,nepiju alkohol..mám i vysoký iq kolem 130,neměl sem nikdy problémy se zákonem,prostě nic,akorád sem vyrůstal v rodině kde sem od malička viděl jak táta bije mámu a neustále u nás byla policie,dá se říct,že sem měl celé dětství strach.tak nevím co se děje se mnou..až ted sem si dal všechno dokupy,že nejsem asi uplně zdráv.pomozte mi prosím na koho se mám obrátit,už sem opravdu v koncích...děkuji

Odpověď: (9. 3. 2010, 9.15)

Milý sportovče,
jsem ráda, že se ptáš na to, kam zajít a nečekáš zde rozřešení. Obecně bych doporučila psychoterapii, což je způsob, který by měl vést k lepšímu porozumění sobě a umění se sebou pracovat - dobrá je jistě kombinace s léčebnými meditacemi. Nevylučuji ani kombinaci s návštěvou u psychiatra (odhadovala bych asi nějaké antidepresiva). Máte-li chuť, zastavte se :). Držím palce.

tina 34 píše: (8. 3. 2010, 2.49)

Dobry den
Pritel se mnou rozchazi a pritom mi dava najevo jak me nenavidi. Rika ze mi daval najevo uz 2 roky a uz nemuze... Shanim byt a hodne jsem brecela, pritom jsem citila lip nez ted. Ted najednou sebe vidim asi jeho ocima a mam hroznou vzek a nenavist vuci sobe. Chci byt mrtva. Co mam delat?

Odpověď: (9. 3. 2010, 9.08)

Milá Tino,
asi opravdu náročná situace. Dvá tušit Vaši závislost na něm, asi si málo vážíte sama sebe, pokud jste dva roky neviděla, že Vás nemá rád. Tino, je to jen náročné období a třeba se dát dohromady kvůli sobě... Asi budete muset začít od toho, že si odpustíte a budete se mít rád. Můžeme spolu probrat, jak na to. Držím palce.

Jana píše: (1. 3. 2010, 16.52)

Dobrý den.
Chtěla jsem se zeptat, zda je nějaké jiné řešení než konzultace s psychologem, když trpim nějakým blokem vůči komunikaci s partnerem. Jsem s ním už víc jak 1,5 roku a nedokážu s ním vůbec mluvit. Nedokážu mu na nic odpovědět, i když se mě zeptá a já bych moc chtěla. Už se mnou nemá trpělivost a chce se rozejít, protože mě vůbec nechápe. Přes internet si s ním dokážu psát bez zábran, ale když mám promluvit, tak jak kdyby se to ve mně zablokovalo a nejde mi vyslovit ani hláska. Nebojím se ho, nic mi nikdy neudělal. O našem vztahu nikdo neví, protože je mezi námi velký věkový rozdíl, ale to ten problém neni, protože i s mladšími partnery, které jsem měla mi nešlo komunikovat. Nevím, čím to je způsobeno a chtěla bych to řešit jinak než konzultacemi s psychologem, protože na to nemám čas, většinu času trávím ve škole anebo učením doma. Komunikace s kamarádkami mi nedělá problém. Mám trochu větší respekt z cizích lidí a nedokážu někoho o něco požádat. Je to docela problém v mém životě a obzvlášť se svým partnerem bych chtěla komunikovat. Opravdu si nevím už rady a nedivím se příteli, že už se mnou nemá trpělivost. Můžete mi prosím poradit, děkuji.

Odpověď: (6. 3. 2010, 22.19)

Sám si člověk rozhoduje, čemu věnuje svůj čas a svoji energii, co je pro něj důležité... Chodíte k zubaři? Chodíte ke kadeřníkovi?
(Rada?: mluvte s ním. Nefunguje? Hmm :()

Kája 30 píše: (1. 3. 2010, 15.51)

Dobrý den,potřebuji poradit,jak se bavit se svým kolegou(31):-)Už mi nějak dochází "minuce":on mi na některé věci odpovídá stylem:"já jsem to nijak nemyslel,řekl jsem ti pouze svoje a to,že tys to nepochopil(pochopila jinak) je jenom tvoje věc,já za to nemůžu".Popřípadě řekne,že na svoje sdělení nečekal žádnou rekaci a že to, že já jsem si to pro sebe vyložila jinak, není jeho problém. Nebo se ho zeptám: a to tam nemůžu(na nějakou akci)jít sama?Odpověď : "to je na tobě". Žádné - ano/ne. Tuhle jsem ho prosila,aby přede mnou nebyl vulgární a on mi na to řekl:"mimochodem nejsem vulgární.Jestli se ti zdá,že jo,tak jsem prostě takovej."Občas mi přijde,že se na mě dívá jakoby "z patra",že má nade mnou psychickou převahu.Razí názor,že se směje pouze svým vtipům,ostatní jsou trapné, v lepším případě ne moc vtipné. Většinou jeho humor chápu,ale někdy se v něm samotném prostě nevyznám.Nic ho nerozhodí,nic se ho nedotkne,vždycky je nad věcí. Ale možná jsem jen přecitlivělá:-)

Odpověď: (6. 3. 2010, 22.16)

Milá Kájo,
komunikaci omezte na věcné informace, ostatní komunikaci neberte osobně (přečtěte si knihu Čtyři dohody). Můžete spolupracovat s koučem. Skutečně se nemusíte učit rozumět jeho humoru.

dee píše: (1. 3. 2010, 15.08)

Dobrý den, mám takový problém je to asi 4 měsíce co mě začal šikanovat můj zaměstnavatel, nechtěl mi dát dovolenou, ponižoval mě před ostatními atd. snažila jsem to přehlížet, ale pak toho bylo víc. Nakonec jsem dovolenou dostala pod podmínkou, pokud splním nějaké úkoly, které jsem v daném termínu splnila. Po dovolené začala teprve pořádná šikana, to už mi hrozila i výpovědí,a navíc dělá mi ze života peklo...už týden jsem chodila s horečkami do práce a nakonec jsem si říkala stojí mi to vůbec za to?zbytečně se rozčilovat a ničit si zdraví?tak jsem šla marodit. Doktor řekl mi že mám angínu a že to bude na delší dobu. Ihned od lékaře jsem jela zavézt neschopenku a od nadřízené mi bylo vyčteno, že jsem to udělala naschvál, že mě dovolenou neměla dávat....a že mi to pěkně osolí. Už jsem doma více jak přes měsíc měla jsem nějaké zdravotní komplikace, tak jsem chodila po různých vyšetřeních a měla jsem odpočívat. Samozřejmě ani doma nemám klid. Šéfová to sice neřeší přeze mě, ale přez mého ošetřujícího lékaře. Mám z toho nervy už na dranc. Po každé když jsem šla do práce jsem se klepala co zase bude, myslíte, že už jsem nějak psychicky poznamenaná? Navíc majitel firmy je strašný hulvát a stále jen na nás křičí a svaluje vinu, navíc nic jiného od něj neslyšíte než to, že jste bez premií zase jako každý měsíc. Jsem tam skoro 2 roky, ale už to tam prostě psychicky nevydržím. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (6. 3. 2010, 22.13)

Odejděte...
 (Strach není dobrý rádce... Ponížení zůstává...)

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >