Katka píše: (19. 2. 2008, 0.10)

Dobrý večer, poraďte prosím, jakým způsobem zvládat skrytou agresivitu. Mám přítele,který je hrozně hodný a ochotný člověk. občas však paradoxně vybuchne kvůli maličkosti, až z toho jde strach. hned si to uvědomí a omlouvá se. nedávno se opil, byl velmi agresivní, dokonce mě párkrát uhodil. nikdy se to předtím nestalo.další den si to nepamatoval a hrozně toho litoval. chce s tím něco dělat. ani jeden nevíme, jak postupovat. dá se s tím pracovat? děkuji

Odpověď: (8. 3. 2008, 19.06)

Milá Katko,
je dobré, že partner ví o své agresi, nad kterou nemá zcela moc a rád by to změnil. Přeji dost odhodlání k tomu, aby s důvěrou nalezl svého psychoterapeuta a s ním pracoval na svém přání. Bude třeba pracovat s vnítřní dynamikou osobnosti. Ze zkušenosti vím, že takový problém je řešitelný.

Julian píše: (18. 2. 2008, 22.33)

Dobrý den, seznámil jsem se s jednou slečnou, ale mam pořád pocit že mě podvadí, kde může. Její otec neustále podváděl matku, od doby, co byla na světě i před jejím narozením, veřejně. Ona to věděla, i její máma to veděla, ale neustále to tolerovala a pořád to toleruje. Chci se zeptat zdali tato rodinná situace, může mít vliv na to, že její osobnost nebude schopná věrnosti a bude jako její otec, nebo zda-li naopak jí může tak znechutit že si na věrnosti naopak bude zakládat. Děkuji moc za odpověd.

Odpověď: (5. 3. 2008, 11.23)

Milý Juliane,
odpově´d není jednoznačná, je ale dobře, že věnuješ pozornost rodině, ze které dívka pochází. V tomto případě opravdu mohou působit oba vlivy, které uvádíš. Je ale na dívce, zda bude chtít, hledat cestu k harmonickému partnerství skrze sebepoznání... Tobě doporučuji mít oči otevřené a zvážit, zda je to pro tebe opravdu vhodná partnerka.

Tomáš 27 píše: (18. 2. 2008, 21.47)

Dobrý den,
asi před třemi roky jsme s klukama na diskotece potkali holky a tak jsme si za něma přisedli. Večer probíhal naprosto v pohodě. Další víkend jsme chtěli jít s klukama zase ven a dostalo se mi informace, že jedna z těch holek,které jsme víkend před tím poznali, říkala, že se jí líbím. Shodou okolností jsme se opět potkali na úplně jiné diskotéce a tam to začalo. Jsem s ní chvilku stál a povídal u baru. Chtěla si vyměnit číslo a prý, jestli bychom spolu někdy někam nezašli. Souhlasil jsem, ikdyž mě nijak zvlášť nezaujala a taky jsem jí to řekl, že se sejít můžeme,ale necháme tomu volný průběh.  Abych to zkrátil, došlo k tomu, že jsme se spolu vyspali a od tý doby jsem se s ní dva měsíce neviděl. Po dvo měsících se ozvala a řekla , že je těhotná. Byl to pro mě dost velký šok, protože tvrdila, že bere antikoncepci. Když jsem se jí na to pak ptal tak tvrdila, že antikoncepci bere,ale nepravidelně. :-) O interupci nechtěla ani slyšet, ikdyž jsem jí říkal, že se podle mě dítě má narodit z lásky a že ode mě nemůže očekávat, že se o ni a dítě budu starat.Dodnes jsem se s ní a ani s dítětem nesetkal a ani setkat nechci.Tvrdila, že   ode mě nic nechce. Celá věc skončila u soudu. Můj problém spočívá v tom, že se s tím dodnes nemůžu vyrovnat a kdykoliv slyším o dítěti tak mi to není vůbec příjemné......dále pak jsou to obavy z toho , že si nenajdu holku, která by se mnou chtěla žít a mít se mnou děti. Od tý doby co se to stalo jsem měl vztah , který trval dva roky. Ze začátku jsem přítelkyni ovšem řekl,ale dodnes pochybuju, jestli důvod rozchodu nebyl právě již zmiňované dítě, protože si myslím,že by mi to expřítelkyně z několika důvodů neřekla........

Odpověď: (5. 3. 2008, 11.17)

Milý Tomáši,
bylo by vhodné v sobě s láskou uspořádat svůj vztah k narozenému děcku. Žilo by se vám pak snadněji. Za tím účelem doporučuji návštěvu profesionála. Pro harmonickou budoucnost je dobré mít uspořádanopu minulost. Můžete mne kontaktovat.

David píše: (18. 2. 2008, 20.48)

Mám již přes rok zvláštní vztah s dívkou (26 let).Znali jsme se již dlouho,ale já někoho měl.Pak jsme se setkali a vznikl vztak.Ona s někým žila, ale do půl roku se s ním rozešla.A teď v čem je problém. Je toho tak na 2 stránky, proto jen ve zkratce. Byli jsme spolu na letní dovolené, pak se téměř 2 měsíce nevidíme. Pozve mě k sobě a mazlíme se, pak se 2 dny neozve a když jsme na ulici, tak ji ani za ruku vzít nemůžu.Oficiálně spolu nechodíme. Procházky zásadně ve večerních hodinách za tmy. Ale to hlavní. Věří na minulé životy a prý jsme si v minulosti navzájem ubližovali ale i milovali. A v tomto životě to máme napravit. Je to s ní neustálý boj. Sex jsme spolu neměli. Vždy se jen při mazlení vzruší téměř na maximum, řekne mi promiň, téměř se rozpláče a má prázdný pohled a chce abych odešel. Já ji pak slovně rozebírám z tohoto stavu, což se mi celkem podaří, ale je v ní následně něco divně zlýho a musí slovně a citově ubližovat. je to prostě neuvěřitelný a asi jste se s takovým případem psychické poruchy nesetkala. A to je jen špička ledovce.

Odpověď: (5. 3. 2008, 11.12)

Milý Davide,
vztahy jsou různé a mohu se v nich projevovat i vlivy minulých životů. To však neospravedlňuje nelogické - zlé jednání vaší partnerky. Má-li ona chuť v tomto životě žít v souladu s láskou, měla by s tím začít u sebe. A vy si pořeště zase sebe - svůj vztah k sobě, k ní,  k vašemu vztahu... Ráda se s vámi sejdu.

marek píše: (18. 2. 2008, 16.28)

Dobrý den,
Mam jenom jeden dotaz nezvlhčuje se mi pennis nemohli by jste mi poradit co mam dělat????  Děkuji

Odpověď: (5. 3. 2008, 10.52)

Vaší otázce zcela nerozumím. Při pohlavním styku se penis nezvlhčuje (dochází k ejakulaci) Asi by bylo dobré, kdybyste si o svém "problému" popovídal s někým, komu věříte (nebo nastudoval funkci pohlavních orgánů) Věřím, že vše je v pořádku.

Eva píše: (18. 2. 2008, 15.57)

Dobrý den, mám možná hloupý dotaz - delší doby mám podezření, že se u jedné mně blízké osoby projevuje jakási podivná vlastnost - pokud je někdo v jejím okolí nemocný, vysloveně ožije. Působí dojmem, že čím je ten druhý bezmocnější, tím je ona šťastnější, protože má konečně možnost se uplatnit až ho v podstatě upečuje(v běžném životě je naprosto nesnesitelná, takže s ní v podstatě nikdo dlouho nevydrží, případně jí využívá). Špatné je, že  člověk, kterého má v péči, v podstatě nesmí nic udělat a je nucen k maximální závislosti na ní a vděčnosti za úžasnou péči, která ho časem zlikviduje. Exituje opravdu nějaká taková úchylka či nemoc? Lze to amatérsky poznat? Dá se s tím něco dělat?
Děkuji Vám.

Odpověď: (5. 3. 2008, 10.43)

Milá Evo,
ano, takoví lidé bohužel existují (a někdy je to skrytější, než to, co popisujete). Cítíte a vnímáte to dobře. Nevím, co myslíte otázkou - dá se s tím něco dělat? Každému jeho práce: Oběti -  nebýt obětí..., dotyčné - reflektovat své motivy, pocity, jednání - zisky/ztráty a vám náleží role pozorovatele - maximálně můžete popsat zúčastněným to, co vidíte. Přeji pohodu a lásku v srdci.

agentka007007 píše: (18. 2. 2008, 13.48)

Potřebuju poradit. Usilovala jsem jednoho kluka a po třičtvrtě roku se mi to konečně povedlo. Začala jsme se spolu vídat a všchno zatím jen v autě nepřála jsem si aby to u nás v dědině někdo věděl a on taky moc ne protože u nas hraje a nechtel aby to vedeli spoluhraci. Rekla jsem o nem mamce i otci. Mamka byla v pohode a vsechno otec taky. Ale vcera jsem prisla domu ze schuzky snim a bylo to dobry ale pak se nasi zeptali tak co novyho a ja nic jen jsme se bavili a tak a otec najednou pak jak se jmenuje tak jsem mu rekla i prijmeni a to se asi nastval vyhodil me z kuchyne a hodinu diskutoval s matkou! Mati pritom vedela i prijmeni a vsechno a nikdy n epritestovala je to obycejnej kluk. A mati dosla a rekla ze mi ho zakazujou ze jeden chlap od nas z vesnice mluvil s otcem a ten chlap o mem priteli rekl ze spal s jednou zenskou tady od nas a ze je devkar frajirek. Ale pritom vim na 100% ze s zadnou babou nespal a neni devkar! Mel predemnou holku s kterou chodil 4,5 roku a ktera ho podvedla neveru neuznava a takovy to nezavazny taky ne! Nemuzu se snim stykat nic a to me moc mrzi! Chci ziskat nejak dukaz od jeho spoluhracu nebo tak ze to proste neudelal a predlozit to nasim! Aby vedeli jakej ve skutecnosti je! JE mi 16 a jemu bylo 24 tenhle rok! O vekovej rozdil nasim opravdu nejde! Tak nevim co mam delat!? Chci snim byt milujem se a nevim jak dal! Jak mam rodice presvedcit? On mi rikal at to tedka necham byt v klidu a neryju do toho az vychladnou a vypeni! A ze to nejak musime vydrzet! Ale jak dlouho :(! A jeste mi nasi rekli ze v 18 at si chodim s kym chcu! Ale dva roky jsou dlouha doba na to abysme si jen psali a nevidali jsme se :(! Co mam delat? Porad te nekdo prosím je to nutný!!

Odpověď: (5. 3. 2008, 10.30)

Milá Agentko 007,
agent 007 problémy v lásce moc neřešil a měl tendenci postarat se o bezpečnost ženy, kterou měl ve své blízkosti :). Zakazovaná láska má také své kouzlo. Uvidíte, jak se vše bude vyvíjet. Vcelku souhlasím s vaším přítelem.

fiona píše: (18. 2. 2008, 13.24)

S manželem jsme spolu 10let.Zažili jsme mnoho krásného i špatného.Vždy jsme se milovali.Poslední dva roky se snažíme o miminko.Manžel i já jsme dle lékařů zdrávi.Můj muž ,ale má komplex z toho,že by měl mít dítě ze zkumavky.A jelikož mu několik osob řeklo,že jsme na sebe zvylí a měl by změnit ph nevěrou.Tak to udělal.Tvrdí a přísahá,že to bylo jednou za deset let a pouze z tohoto důvodu.Dokonce i brečí ,ať se s ním nerozvádím.Telefon si neschovává.Klidně mi ho i ukazuje,abych byla v klidu.Nikam nechodí.Dal mi i heslo do mailu.Jenže já nevím,jak se s tím mám vyrovnat.Miluji ho a taky jsem mu dříve byla nevěrná,ale tak ,že na to nepřišel.Děkuju.

Odpověď: (5. 3. 2008, 10.37)

Milá Fiono,
období, kdy nepřichází vytoužené miminko, bývá pro pár velmi náročné - dochází ke krizím, rozvodům... Nemám pro vás jednoduchou radu - je třeba uvést emoce, energie do souladu. Doporučuji, abyste spolupracovali s odborníky pro tyto oblasti. Ráda se s vámi sejdu, harmonizace vašeho páru je možná.

Robi píše: (18. 2. 2008, 12.39)

Dobrý den, stále se psychicky nemohu srovnat se skutečností, že po 13 letech spokojeného manželství bez hádek mi manželka před týdnem oznámila, že se rozhodla žít s novým přítelem, kterého zná 3 měsíce.Manželce i mě je 30 let a máme spolu 11 letou dcerku.Přiznala se mi k nevěře s tímto přítelem a protože ví, že udělala chybu má výčitky svědomí se mnou dál žít.Vycházeli jsme spolu velice dobře.Nedokážu jí pochopit.Dcerka zůstala u mě a oba se s tím neskutečně pereme.Může to být tím, že jsem jí řekl, ještě než k nevěře došlo, že pokud to udělá ať počítá s rozvodem?Nevím zda jí mám přimět se vrátit, nebo se co nejdřív rozvést.Nechci udělat ukvapený rozhodnutí, ale vím, že ji pořád miluju a nedokážu se smířit s tím, že už je pryč.Musím na ní pořád myslet a nejde to vymazat.Co mám prosím dělat?
Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: (5. 3. 2008, 10.19)

Milý Robi,
vše je velmi čerstvé...považuji za dobré, že dcerka zůstala s vámi. Máte-li sílu jednat tak, aby váš vztah s manželkou prošel k co nejharmoničtějšímu vývoji, jednejte v tuto chvíli jako přítel, nechte ji otevřené dveře hovořte s ní o tom, co prožívá... (nemyslím, že pro ni je to zcela snadné)- najděte literaturu od Mudr.Plzáka, který popisuje velmi funkční strategie v takových případech.

Loana píše: (18. 2. 2008, 10.03)

Dobrý den,
Je mi 37 let, sama se starám od dvě děti, 4 a 2 roky, pokaždé se mi rozpadne vztah nejdéle po roce. Právě jeden takový rozchod prožívám, jsem hodně nešťastná a nemám chuť už ani žít. Pořád si říkám, že jsou tu děti, že mne potřebují a že nikdo jiný mi nestojí za trápení, jenže to prostě nezvládám. Děti miluji, ale veškeré pocity přenáším na ně, pak jsme všichni hodně nervozní. Po každém rozchodu si říkám, že už raději budu sama, pak se někdo vyskytne, zamotá mi hlavu, zamiluju se a on mě opustí. A takhle je to dokola. Říkám si, že tohle už musí být ve mně, ale já když se zamiluji, jsem schopná s tím člověkem snášet všechno, objetovat se pro něj a žít jen pro něj, samozřejmě i pro děti. Nyní jsem v situaci, že nejsem schopná pomalu ani vstát, nemám chuť vyjít s dětma ani ven, nemám chuť komáunikovat a jen koukám do zdi a přemýšlím-PROČ?Proč právě já??Vidím daleko horší ženský, které jsou na své protějšky protivné a dominantní a já se mohu snažit sebevíc, stejně to dopadne špatně. Nechci být sama, nezvládám to!!!Je mi hrozně smutno, děti pořád volají bývalého přítele a ptají se mne, kdy už zase přijde a kdy my za ním pojedeme....nejsem schopná jim bez slz ani odpovědět. Prosím poraďte mi co dál, jak se s tím vyrovnat, jak se prostě už nezamilovat, protože v lásce skutečně vyhrává ten, kdo má rád méně!!Já už se nechci trápit!!! Děkuji za odpověď.

Odpověď: (5. 3. 2008, 10.11)

Milá Leono,
jsem ráda, že máte ráda své děti a že víte, že pro ně jste nenahraditelná. V tuto chvíli je dobré aktivovat svou sílu a nejde-li to jinak, můžete požádat lékaře o antidepresíva pro to nejhorší období... Možná je na čase pochopit, že vaši hodnotu neurčuje vztah k druhému člověku, ale že nejdůležitější je vztah sama k sobě a začít tu lásku a péči, kterou poskytujete svým partnerům poskytovat sobě. Udělejte pro sebe něco hezkého, co vás potěší...výlet... třeba víkend za kamarádkou... a asi by nebyla od věci pravidelná psychoterapie...

Adéla píše: (18. 2. 2008, 8.21)

Hezký den, žiju s přítelem druhým rokem. Vím, že občas kouká na nějaké porno stránky, občas se díváme i spolu. Když je jeden doma sám, tak si po návratu prohlídneme v počítači "historii" a popř. se škádlíme, copak jsme to dělali na tom počítači, když jsme byli sami doma.. jenže já tam včera našla stránky "Cesta k rozkoši", kam si šel zachatovat s nějakýma lidma..  Problém je v tom, že jsem mu o tom řekla, že jsem to viděla, on se nezmohl ani na slovo.. druhý den dělal jakoby nic. Mě to ale v hlavě stále vrtá, jestli dělám něco špatně, že si potřebuje jít "popovídat" s jinýma holkama, který ho "uspokojí"... mě samotné by svědomí tohle nikdy nedovolilo..připadá mi to jako by mi "zahýbal"..nevím jak se toho nepříjemného pocitu zbavit :-(

Odpověď: (5. 3. 2008, 10.01)

Dobrý den,
chování vašeho přítele ve vás vyvolává nejistotu. Bylo by dobré - prozkoumat blíže tuto nejistotu - z čeho pramení - jak se týká vás a jak celého vašeho vztahu a pak hledat řešení. Korespondenční cestu k tomu nevidím jako vhodnou.

S. píše: (18. 2. 2008, 1.59)

dobrý den,potřebuji poradit.je mi 30let,jsem vdaná 4roky a mam deti ve veku 5 a 3let.mam problem po druhem porodu mit s  manželem pohlavni styk.z gynekologickeho hlediska jsem v poradku.ze začatku se me to zdalo byt normalni-bolesti k porodu atd.ale nechut k pohlav.styku nezmizela dosud. dotyky mi jsou čim dal vic nepřijemne .manžel ma nocni praci,to mi taky vadi a vi to.proste si to jednou za mesic ci dva odbydu pro klid.myslim,že mi neni neverny,aspon to tvrdi.ale me tato myslenka občas prepadne ,i kdyz neverna nejsem.spis mu vadi muj problem. taky jsem vic zacla chodit bavit a hadky a neduvera vrcholi. zacinam si myslet že jeho obraceny režim mi k rodine nevyhovuje.myslim na manželskou poradnu,ale  bojim se,ze mizi moje laska k nemu.mam pocit ze to smeruje k rozvodu.

Odpověď: (5. 3. 2008, 9.57)

Milá S.,
abych pravdu řekla, místy pro mne vaše psaní není zcela logické. V manželství máte několik problémů, snad vás stále spojuje láska, ale hledat cestu k řešení by bylo popření lásky? Zkuste popřemýšlet, jaké jednání k čemu pravděpodobně směřuje - co vede k lásce a k harmonii a co k napětí, odcizení a třeba i rozluce...

Markéta píše: (18. 2. 2008, 1.21)

Dobrý den,je mi 14 let a mám takový problém po rozvodu rodičů jsem se začala chovat úplně jinak než jsem se chovala předtím, ale to jenom k mamce s tátou se vvýdám 1 týdně.Mamka se asi s tátovým odchodem ještě nevyrovnala,ze začátku se o tátovi doma hodně mluvilo zvlášt babicka s mamou tatu hodne pomlovali,a to mi hodne vadilo,s babickou nemám vubec dobry vztah - nemuzu s ni byt ani v jedne mistnosti abych se sni nezacala hadat,podle me tatu nemela nidky tatu rada ale nikdy mu to nerekla do oci,no a kdyz odesel tak si to zacala vylevat na me,a na sestru jsem taky hodne zla s maminkou se hodne hadame a to jsem driv vubec nedelali,já mám od te doby co odesel tata takovou hodne smutnou naladu a tu si pak vylevam na sestre a na mamince,byla jsem stím uz i u psychologa stou pani jsem si chvilku povidala a ta me pak poslala k psychiatrovi a pani psychiatricka mi napsala nejakeleky ale ty mi vubec nezabirají,porad jsemtakova smutna a uz to trva asi rok,uz opravdu nevim co mam delat,uz nechci byt na vsechny zla,uz i holky ve tride se me ptaly co se semnou deje, ale s holkama ze tridy se bavit nemuzu, protoze to nejsou opravdove kamaratky jenom se na ne hrajou.prosim poradtemi co mam delat.dekuji .Markéta  

Odpověď: (5. 3. 2008, 9.53)

Milá Markétko,
pravděpodobmně jsi se zapletla do emocionálních propletenců mezi dospělými. V takovém případě nebývají léky to pravé řešení. Je třeba nalézt, uvidět to zapletení a vystoupit z něj. Doporučovala bych ti návštěvu psychoterapeuta, protože ani opravdové kamarádky většinou neznají řešení vedoucí k úlevě. Jsi-li z okolí, můžeš mne kontaktovat.

Jaruška píše: (18. 2. 2008, 0.11)

Dobrý večer,jsem z Libereckého kraje a je mi 26let.Potřebuji moc poradit.Jsem sama se svojí dvouletou holčičkou a před rokem,jsem se přestěhovala k rodičum,moje maminka od nás v září loňského roku beze slova odešla,nejspíš nevěděla kudy kam,protože se hodně zadlužila.Vše o čem jsme s tátou veděly jsme poplatily,ale bohužel jsou věci o kterých jsme nevěděly a ty se teď na mamku sypou.Odstěhovala se ke svým rodičům,ale po 4měsících měla pocit,že tam překáží a že jí tam nechtěj.Odstěhovala se ke svojí sestře,která bydlí ve stejné vesnici,ale podle informací,nastal tentýž problém.Mamka má opět pocit,že je tam navíc a že na ní všicni koukaj skrz prsty a s nikým nekomunikuje.Vůbec nevíme jak jí rozmluvit,prý vede řeči o tom,že spolu se synam Martinem(můj 6letý bratr)umřou,protože je na tomhle světě nikdo nechce. Nevím jak jí můžeme s její sestrou pomoci,komunikujeme mezi sebou,ale už nevíme jak na ní.Chtěly bysme jí moc pomoci,ale bohužel nevíme jak na to.Prosím porďte nám.

Odpověď: (29. 2. 2008, 18.23)

Milá Jaruško,
nevím, zda dobře rozumím vašemu příběhu...Mamka žila s tátou a jejich společným synem (vaším bratrem) a odešla? A vy i otec jste mámě návrat navrhovali? Jestli je tomu tak, zvažovala bych, co můžete udělat pro šestiletého brášku. Za mamku rozhodovat nemůžete, ale je třeba zvážit, co prospívá šestiletému klukovi. Je to depresivní mamka a bezdomovecké putování? Také je možné, že se u mamky jedná o depresi... a bylo by dobré, aby navštívila psychiatra a  alespoň dočasně brala léky (a třeba k tomu docházela na psychoterapii - když bude chtít)

Michaela píše: (17. 2. 2008, 21.01)

Dobrý den, potrebovala bych poradit co mam delat. Rodice se budou rozvadet, protoze se jenom hadaji. Tata si nasel nejakou zenskou jenom na sex a mama se bude potom vdavat ale to jenom kvuli penezum. Taky mi vcera rekla ze se napul odstehuje do nejakyho baracku za prahou ale pry jenom na vikendy. To by mi az tak tolik nevadilo ale my mame chatu kousek od prahy a tam sem vzdycky jezdila s mamkou kazdy vikend od jara do podzimu. Ale ona mi rekla ze uz tam jezdit nebude, protoze je to tatova chata a pry tam budu jezdit s tatou a s tatou tam jezdit nebudu tak casto jako s mamou protoze ma hodne prace. A ja mam chatu mnohem vic rada nez domov v praze. Mam tam kamarady za ktere bych klidne i dejchala a oni za me taky a hlavne tam mam svoji zivotni lasku. Tak bych potrebovala poradit jak mam udelat, abych se s toho nezhroutila. Mimochodem je mi 14. Ja sem strasne smutna a porad bych brecela protoze sem si vzdycky myslela ze budu mit normalni rodinu a ona jde takhle sprominutim do haje. Dekuji predem za odpoved

Odpověď: (29. 2. 2008, 18.13)

Milá Míšo,
to se v dnešním světě stává velmi často, že rodiny se rozpadají... a často to bývá opravdu smutné... Tak když přijde trocha slz, tak je nech vytéci... a postupně se dívej na to, že oba rodiče mají rádi tebe a ty začínáš dospívat a i pro tebe jsou důležití lidé mimo rodinu. Přeji ti, abyste našli řešení, jak se na chatu za Prahu dostat co nejčastěji. (A Míšo, sebehroucením nepomůžeš ani sobě ani nikomu jinému...)

desperado píše: (17. 2. 2008, 20.49)

"Krásný večer"....Nacházím se v týdenní "izolaci",kdy mne opustila žena i se synem po více než roční její averzi vůči mě,kdy jsem onu averzi od ní za poslední čtvrt roku chytil také,přesto zůstávám,pro mě z neznámého důvodu,jí milující...Nicméně jsem ve fázi obránce a snažím se zachránit nemožné,přičemž posledním rozhodnutím jejího kroku byl nový movitější přítel...Na povrch se jí donesla i informace,kde jsem před naším vztahem měl i krátkodobý vztah s její sestrou.Zde se chci zeptat,zda-li mám tento dávný vztah potvrdit či zapírat,abych zachoval onu naději na záchranu,byť třeba i v čase budoucím,blíže nespecifikovaném...Naše manželství trvá pět let,jsem o osm let starší,její nový přítel dokonce o roků osmnáct...Nechci se dostat do fáze vzteku a vzájemného obviňování,kdy jeden druhému budeme "přilévat do ohně",abychom si ublížili navzájem víc a tím se nám ulevilo,přičemž za hodinu toho lituji a nevím,jak dál...Prosím o radu. Děkuji...

Odpověď: (29. 2. 2008, 17.55)

Milý Desperádo,
situace nelehká. Spíše vás čeká období smiřování se s realitou a nalézání nového životního rytmu. Ohledně vašeho vztahu s její sestrou bych doporučovala stručnou pravdu, protože být za lháře,  není dobré. Určitě vám držím palce, abyste nepodléhal vzteku. Vztek je obrana před bolestí (a té stejně neutečete) a ničí to hezké, co mezi vámi bylo. Když mezi vámi zůstane úcta, bude to to nejlepší pro vaše dítě.

Soneri píše: (17. 2. 2008, 20.26)

Dobrý den,
chtěla bych se vás zeptat na nějaké informace. Už od mala jsem měla problémy s prostorovou orientací (dojít někam do města a podobně).Do dneška nejsem schopna nakreslit plánek nějaké cesty. Nevybavím si cestu, ale jen pro mě orientační body (kostel, krámek na rohu, zelený dům,...).Všichni mě musí složitě vysvětlovat cestu, neptám se na ulice, ale co tam je zajímavého. Je to pro mě nepříjemné, dokonce pokud někdo chce podradit cestu většinou se vymluvím,že nejsem zdejší.
Chtěla bych se vás zeptat, jestli je možné s mým problémem něco dělat. Moc by mi pomohlo vědět třeba kam se mám obrátit, nebo jestli to můžu nějak zlepšit.
Studuji na vysoké škole a je těžké to někomu pořád vysvětlovat, že když se můžu naučit jiné složité věci, proč se nenaučím orientaci. Do auta si budu muset pořídit GPS jinak to nebude možné.Jsem z toho docela bezradná.

Moc vám děkuji za váš čas a odpověď

Odpověď: (19. 2. 2008, 11.40)

Milá S.,
tak mne napadá, že  moderní technika je opravdu fajn... Mno - ohledně prostorové orientace - nevím, v jaké formě je váš mozek - zda se jedná o organické či funkční oslabení. Možná by bylo dobré zkusit one-brain u zkušeného terapeuta. A nedojde-li ke změně, tak se s tím smířit - vždyť nikdo nejsme dokonalí.

Lenka píše: (17. 2. 2008, 19.31)

Dobrý den,
rozhodla jsem se se svými trablíky někam obrátit. Jen, kde nejlépe začít. Asi popořádku. Je mi 34 let, mám dvě děti - syn 17 let, dcerka 12, jsem cca 5 let rozvedená. To období mne už dávno přebolelo. Po "útěku" manžela od rodiny jsem žila sama s dětmi a měla nějaké známosti. Nakonec jsem se seznámila s člověkem do kterého jsem se zamilovala a zůstali jsme spolu, bydlel u mne a stavěl domek, kam jsme se měli přestěhovat a založit novou rodinu a sezdat se, mé děti ho měly rady i on je. Osud mi nebyl nakloněn a po necelých 3 letech vztahu na náhlé vážné onemocnění zemřel. Velmi psychicky jsem to špatně nesla a také navštívila psycholužku, která mě nasměrovala na pozitivnější cestu, brala jsem i uklidňující léky. Ztráta přítele mne velmi duševně poznamenala. Nedlouho po jeho smrti jsem se seznámila s mužem se kterým si mám životně mnoho říct. A tady nastává kámen úrazu. Jsme každý z jiného města cca 30 km od sebe, ale to by natolik nevadilo. Je podnikatel, ale s časovým harmonogramem nemá problém. Po většinu času se vídáme o víkendu. Zprvu jsem to vítala, ale postupem času bych chtěla častější kontakt. Jenže on chce vše pomalu, postupně. Mě však nepřipadá, že bych na něj naléhala, abychom se stýkali více. Připadá mi to hodně hlemíždí krok, na to, že jsme spolu rok. Mám pocit, že nadarmo plýtvám pak časem. Také bych chtěla po něm společné soužití, což nevylučuje, ale opět jakoby se zdráhal i o tom se mnou mluvit.Je svobodný pětatřicetiletý muž, který víceméně s nikým nežil a měl přítelkyně jen tak a prý je ani nemiloval. Mě tvdí, že mě miluje, že je introvertní člověk, proto potřebuje pomalé posuny. Já se tím trápím a vlastně nevím jak na něj, abychom si byli stále blíž a moc se tím trápím, večer bývám plačtivá a kolikrát upadnu do depresivních nálad, kdy mě přestává všechno bavit a začnu být apatická vůči okolí. Jsou to je chvilkové stavy s kterých se opět dostanu. Ráda bych nenásilně navázala životní nitku tam, kde mi ji osud odstřihl a nějak se mi to nedaří anebo chci příliš vše rychle, což z mého poledu mi nepřipadá. Neumím si poradit, nevím jak s ním hnout. Také jsem si říkala, že mne má "jen tak", ale pak jsem si to zavrhla. Děkuji za odpověď. Pokud by bylo třeba , abych uvedla více informací, ráda napíšu znova.

Odpověď: (19. 2. 2008, 11.33)

Milá Lenko,
nezapomínejte na lásku k sobě. Určitě můžete být hrdá na sebe, že jste dokázala zvládnout i složité životní situace. Ohledně vztahu s novým přítelem mne jen napadá otázka - je on ze své podstaty schopen, dát vám to, co vy od něj chcete?

Martin píše: (17. 2. 2008, 13.59)

Dobrý den,
mám takový problém který mě tíží.je mi 20 let a rok jsem byl zavislej na marihuaně.před pár dny mi řekli že mám špatné plíce a od té doby to začalo.jsem si vsugeroval strach z plicních a srdečních onemocnění,stavy úzkosti,strach,motání hlavy,vysoká potivost,bolest břicha(dědičně citlivý žaludek na podnět nervů),únava.Byl jsem i na rtg plic,střev,měření tlaku a všechno bylo v pořádku ale pořád trpim tlakem(spíše nepříjemným než bolestivým) na hrudi,únavou a velkou potivostí.řekl jsem si že až mi bude dobře všeho nechám a začnu jiný životní styl.lituju toho že jsem to vůbec vyzkoušel a začal s tim:-(
Předem děkuji za pomoc

Odpověď: (19. 2. 2008, 11.12)

Milý Martine,
nerozumím zcela vaší somatické diagnóze. Jedná-li se však z velké části o psychosomatické potíže, v oblasti psychiky se jedná o panické stavy, které lze psychoterapií opravdu řešit. Doporučuji vám, abyste tyto potíže vzal jako výzvu a našel odvahu, sílu k návštěvě psychoterapeuta a pravidelné spolupráci s ním po nějaký čas.

Dada píše: (17. 2. 2008, 9.35)

DObry den,mila pani Roveno, chtěla jsem se zeptal, jestli jde najit nějakou duševni rovnovahu. Před 7 lety mi tragicky zahynul syn, těžce se s tim vyrovnavam, ale mam malou vnučku a chci byt naprosto v pohodě někdy se mi to daři víc, někdy mín. Nyni mam problém i s mým dlouholetým přitelem, nějak jsme si přestaly rozumět. S dcerou už vůbec nekomunikuji, našla si přitele o 24 let staršiho s 5letým synem ve vlastni péči a je hrozny. Mala je většinou u mne, to je dcery dcerka a tatinek neznamy. Mam pocit, že všechno jsem to zavinila ja, že jsem udělala ve výchově nejakou chybu. Ctěla bych vztahy se svými nejbližšimi nejak zvládnout a nedaři se, je na to nějaka rada, jak na to, asi ne, přesto se ptám.Mockrát děkuji.

Odpověď: (19. 2. 2008, 11.06)

Milá Dádo,
jednoduchá rada neexistuje, za život se vám nahromadilo mnoho prožitků, které vás ovlivňují. Své situaci však rozhodně nepomůžete, když si budete dávat vinu za všechny problémy členů v rodině. Takže si uvědomte, že jste vše dělala tak, jak jste nejlépe uměla. Abyste pro sebe nalezla rovnováhu v aktuální rodinné situaci, doporučuji několik návštěv u psychoterapeuta.