Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

pipka píše: (5. 1. 2010, 13.42)

Dobry den ,prosim Vas o radu uz asi rok jsem zacala trpet naladovosti a prestavam chodit ven mam furt skleslou naladu a nevim jak ven z tohoto kruhu prestava me bavit vse co jsem mela drive rada

Odpověď: (8. 1. 2010, 14.11)

Milá neznámá,
příčiny mohu být různorodé, chtělo by to osobní konzltaci případně spolupráci.

ubrečená holka píše: (5. 1. 2010, 13.06)

dobrý den, nevím jak začít tak to skusím nějak postupně.Rozešla jsem se s přítelem po 7mi letech a máme spolu 6ti měsíčního chlapečka.od jeho narození se náš vztah začal asi v jeho 3měsících kazit.Výčitky co jsme prožili za tu celou dobu spolu, to, že on někomu píše sms i já, odlišní kamarádi a že každý víkend nechci trávit u jeho matky .Tady jsme si zařídili byt v baráku u mých rodiču ale bydlíme sami na hoře a naši dole. .Shodli jsem se na rozchodu.To mě tak moc už netrápí ale to, že zničeho nic začnu brečet a ani nevím proč...malej mi začne plakat a já pláču s ním a proklínám otce dítěte...
Včera jsem byla za kamarádem a obejmuli se a já z ničeho nic začala brečet.Řekl mi, že to není normální.mě to tak trápí....děkuji za jakoukoli radu

Odpověď: (8. 1. 2010, 14.10)

Milá mladá maminko,
že by vás taková situace netrápila by mne přišlo docela podivné. Je potřeba své cítění převést na vědomou úroveň a na ní s ní pracovat. Proklínáním sobě i synovi ubližujete.
Jste-li z okolí, můžete se samozřejmě objednat.

Omdlik píše: (5. 1. 2010, 12.37)

Dobrý den, netuším jestli mi budete moci poradit,ale zkusím to:mám problémy s omdlíváním a ted´už to došlo tak daleko že pokaždé, když mám jít ven začnu kolabovat. Poprvé se mi to stalo v srpnu v práci z ničeho nic. Dostala jsem kvůli tomu výpověd´a šla marodit.Zkolabovala jsem ještě 2krát, ale jinak se mi nic nedělo. Následovala neu. vyšetření ale nic se nenašlo,ale protože jsem otěhotněla zůstala jsem na PN. Ve 4 měsíci jsem potratila a opustil mě přítel a začal čas smutku a pláče, ale i tak jsem to přešla docela v klidu. Neschopenka mi ted´skončila a já myslela že jsem z toho venku a bude dobře. Jenže jsem opět najednou 3 dni po sobě venku zkolabovala a od té chvíle mám strach jít sama ven dělá se mi špatně i doma: bušení srdce ,třes,hučení v uších apod. Obědnala jsem se u psycholožky ,ale ta má volný termín až za měsíc a já nevím jak to přežít!

Odpověď: (8. 1. 2010, 14.07)

Milá Omdlíčko,
s odpovědí docela váhám - ono je jednoduché říci, že je to jen psychické - vy také máte ten pocit? Tlak? Krom toho, při řešení vašeho problému na psychologické úrovni je třeba pracovat i na úrovni emocionálí a jedna návštěva to "neopraví".
(na vašem místě bych hledala cesty celostního přístupu k člověku např.: http://miklanek.alter-med.cz/ + psychoenergetický, psychoterapeutický přístup).
Přeji vše dobré

Martin píše: (5. 1. 2010, 10.28)

Dobrý den, potřebuju se nějak zbavit žárlivosti.Potřebuju poradit a nevím co dělat. Měl jsem manželku, která mi byla věčně nevěrná. Když jsme spolu skončily, našel jsem si přítelkyni, ale ta mi byla taky nevěrná. Bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že ženská je věčně nevěrná. Teď mám přítelkyni, která je věrná, v životě by mě nepodvedla- Mám všechno, co si můžu přát a je to úžasný, ale čas od času mě v hlavě zašumí a já se chovám jak idiot a strašně žárlím, čímž potápím náš vztah. Říkala mi, že by se mohlo stát že ji jednou dojdou síly pořád to přecházet. Prosím poraďte mi nějak co dělat, nechci ji ztratit....

Odpověď: (8. 1. 2010, 14.00)

Milý Martine,
co jste ochoten udělat proto, abyste žárlivost rozpustil? Objednáte se? (jste člověk rozumný, rozumně jste si domlouval a patrně beze změny, cítíte, že je to na emocionální úrovni a tu emailem nevyřešíme). Přeji hezké dny.

beruška píše: (5. 1. 2010, 10.13)

Dobrý den, ráda bych se zeptala na váš názor. Již dva roky se léčím na depresy přesná diagnoza je Smíšená anxiózně-depresivní porucha. V tuto dobu mám předepsané antidepresiva Xanax 1-1-1 a Mirtazapin 0-0-1. Měla jsem velké úzkosti, strach, nevysvětlitelný strach, pláč neschopnost se starat o sebe i druhé o domácnost dítě atd. Během těch dvou let jsem měla léků více až tyto  se mi zdály, že opravdu zabraly,ale mám často výkyvy nálad a nemají důvod což mě hrozně štve a už bych brečela zoufalstvím, protože moje stavy nemají příčinu. Žiju spokojeným životem, nic mi nechybí a toto vše začalo porodem, který považuji za příčinu mých stavů. Po porodu jsem měla depresy, kterou jsem se s paní doktorkou na gynekologii snažily tlumit tim, že jsem se jí svěřovala s pocity nechtěla jsem léky kvůli kojeni. Urovnalo se to na dva roky jsem se citila dobře, chut na sex naprosto zmizela a to přetrvává dodnes a to už to jsou 4 roky od porodu. Už se mi to zdá strašně dlouhé, že se to nevyléčilo. Pan doktor psychiatr mi říká, že musím být trpělivá, ale já už jsem zoufalá když víte, že se bojíte usnout, protože víte, že ráno vám bude zase do breku, strach bez důvodu a nebudete pro svou rodinu k užitku neschopná cokoliv dělat, jen myslet na to, že mi není dobře. Neužívám si svého dítěte tak jak bych si přála, nehraju si tak jak bych chtěla a jak chce on, někdy mi to dokonce i vadí jak jsou lidé veselý, spokojený... už chci aby to skončilo...nevím, kde je zakopaný pes, jsem už unavená z toho čekání na zlepšení. Myslíte, že ten porod mohl tak moc všechno pokazit a že bych se měla léčit jinak? Ještě dodávám že se asi 2 roky léčím na štítnou žlázu beru letrox 75mlg. Děkuji za odpověd

Odpověď: (8. 1. 2010, 13.57)

Milá beruško,
co se týče medikce, tak to skutečně nejlépe pořešíte s lékaři (hormony, štítná žláza souvisí skutečně s náladami). Jak váš příběh dokumentuje, člověk opravdu není tvor jednoduchý. Já bych vám doporučila prozkoumat energetické pole, záznamy v tomto poli a jejich očisty např. léčebnými meditacemi. Někdy je to skutečně běh na dlouhou trať, ale výsledky se dostaví, je to však aktivní práce (asi tak, jako když se chcete naučit např. cizí jazyk)
Přeji vše dobré

Jane píše: (5. 1. 2010, 9.55)

Dobrý den, problémů mám víc a nevím jak začít...nevím ani kam jít. Je mi 43let. Před sedmi lety jsem se rozvedla. Mm dvě dcery (24 a 18), obě jsou krásné zdravé holky. Já sama jsem se nedávno znovu vdala. Takhle vše vypadá v pořádku. Ale...po rozvodu starší dcera neunesla náš rozchod a odešla z domu k otci.Jsou to už 4roky. Nikdy za mnou nepřišla a to bydlí o pár bloků dál v bytě, který jsme jí s jejím otcem koupili. On je na tom finančně velmi dobře. Cestuje a starší dceři koupí na co si vzpomene...od vybavení bytu počínaje až po koupi nového auta. Pro neshody s dcerou semnou přestali komunikovat moji rodiče. Stýkají se s ním a s jeho novou ženou. Já to velmi špatně nesu. Nemůžu se s tím smířit. Dceři jsem několikrát volala a zvala ji k nám, ale pokaždé odmítla. Špatně to snáší i mladší dcera...zdá se mi, že život je tak krátký na neustálé dohady a ignorace. Je mi to moc líto, ale bohužel jsem jediná kdo se trápí. Asi bych potřebovala nějakou odbornou pomoc, jen nevím kam se obrátit. Navíc se nechci nikde zviditelňovat. Pracuji jako tisková mluvčí jedné velké společnosti a není jednoduché jít s pravdou ven.

Odpověď: (8. 1. 2010, 13.49)

Milá Jano,
souhlasím s vámi, že je škoda života na ignoraci blízkých a dohady. Bohužel někdy lidé raději volí svoji pravdu a svůj úhel pohledu před vzájemnou láskou. Motivy bývají různě subjektivně zabarvené. Od vás je poctivé, že si přiznáte bolest nad takovou situací (láska a bolest jsou totiž jediné pravé city v životě). Takže je třeba, abyste udělala: 1. respektovala realitu tzn. pohled a rozhodnutí okolí, a zárověň svoje cítění v té souvislosti 2. ošetřila bolest na emocionální úrovni (4. abyste věděla, že v oblasti nastolení míru jste reálně udělala maximum, mmj. to znamená srozumitelnou komunikaci) (3. pokusit se nalézt přijatelná řešení pro zúčastněné)
Jano, ať se obrátíte na kohokoliv v  oboru péče o duši a vztahy, neměl by být problém s udržením diskrétnosti (vždyť ani nemusíte rozkrýt svou identitu) tzn., že  vaše obava ze zviditelnění se nezakládá na realitě.
Přeji vše dobré

fialka píše: (4. 1. 2010, 12.04)

Dobrý den prosím chtěla jsem se zeptat jak se vyrovnat s nevěrou manžela.Sliboval že s tim skončí,ale po 4měsících mi řekl že si bude dělat co sám uzná za vhodné a neustále s ni udržuje kontakt.Nevím jestli mám podat žádost o rozvod nebo co mám dělat.Máme dvě děti a nevím jak oni to vezmou.Už nemae s manželem nic společného jen ty děti.Ignoruje mě a vlastně si nemáme co řict.Děkuji moc

Odpověď: (8. 1. 2010, 13.52)

Milá Fialko,
nezbývá vám nic jiného, než se s jeho rozhodnutím smířit a svůj život si zařídit dle svého. Zvážit, co je pro vás přijatelné, jaké máte varianty, jaké jsou jejich výhody a nevýhody a pro některou variantu se rozhodnout. Získat pocit, že zas máte nad svým životem kontrolu. (myslím, že již dříve jsem vám doporučovala, abyste si své myšlenky a pocity třídila ve spolupráci s profesionálem).

bohůš píše: (4. 1. 2010, 10.17)

Dobrý den.prosím o radu.Jsem s manželkou už 15 let.Máme 3 děti,15,12 a 10 let.Asi 4 roky nam to už neklape,nehádáme se,ale taky spolu moc nekomunikujeme a manželka tohle potřebuje.Vedení rodiny je na ní.Já nosil peníze a manželka se jako starala o domácnost.mužské práce já.Vše začalo gradovat když jsem si všiml že si často povídá v práci s jedním mužem.Promluvili jsme si o tom ale ja nevěřil že mezi nimi nic není.Již v této době jsem se uzavřel(postavil si hlavu) a nechal jsem vše na manželce.Skoro jsme se nebavili.Myslel jsem že příjde a jak se říká odprosí, abych se vrátil.Začal jsem pít a mít z toho deprese.Asi v posledních 2 letech mě potkalo 2x umrtí kamarádů(sebevraždy).A tak jsem to chtěl ukončit také tak.Jenže nedotáhl jsem todo konce.Nyní se chce se mnou manželka rozvést,s tím že už mě nemá ráda.Ale já se rozvést nechci,mám ji stále hodně rád i děti a chci dát rodinu dohromady.Stále přemyšlím o sebevraždě jestli bude chtít stále rozvod.Tohle manželka ví,že mám k tomu sklony.Mám rodinu rád a nechci se rozejít.S těmito sklony jsem manželku zatlačil do kouta,říká že takový konec nechce,tohle dětem neudělá.Nedokážu se normálně rozvést a opustit rodinu.Jak mám postupovat dál???
děkuji za odpověď.

Odpověď: (4. 1. 2010, 10.48)

Milý Bohuši,
vy jste "dílo" ;). Co takhle trochu zodpovědnosti ke svému životu, k dětem...? Přijmout svůj život, zodpovědnost za své jendnání... Spoluzodpovědnost na rozpadu manželství máte oba a vy to víte, tak by od vás bylo docela mužné toto unést. Můžete se kem ně objednat, můžete přijít sám nebo i s manželkou... Chlape, kdyby se zabíjel každý, kdo se rozvede, to by bylo sirotků... a určitě víte, že lepší táta rozvedený než zabitý. Najděte si v životě něco, co je pěkné, co vám dělá radost a neměla by to být manželka ani alkohol, protže to by bylo spíše o závislosti.
Přeji jasné myšlenky a čisté srdce.

Michal píše: (1. 1. 2010, 12.45)

Dobrý den,
dotaz má být formulovám jasně a stručně. To ale v mém případě asi není možné. Takže se předem omlouvám.
Na úvod se asi hodí uvést, že jsem gay (doufám že to není problém), je mi 16 let a navštěvuji gymnázium. Jsem zamilovaný do spolužáka (17let), se kterým sedím v lavici a který ja také gay. Ještě do doby před dvěma týdny bylo vše v pořádku. Chodili jsme spolu dva měsíce. Mimo školu jsme se sice moc neviděli, ale relativně to fungovalo. Já jsem pak, ale před dvěma týdny udělal pod pod tíhou lehké deprese, kdy na mě všechno spadlo, velkou chybu. Napsal jsem mu sms (vím, že je to hnusné), že už dál nemůžu atd. Prostě to byl zkrat. Za dvě minuty, když mi došlo co jsem udělal, jsem to všechno odvolával a omlouval se. Vypadalo to, že se to povede, ale pak se on dostal do toho čemu říká krizovka-prý už to několikrát zažil a je to stav trvající několik měsíců, kdy prý je protivný, necítí lásku, jen přemýšlí o uplynulém období. Vysvětlil mi to tak, že se tak dlouho něco někam (třeba na mísu) ukládá, až je toho příliš a mísa praskne. A pak je z toho krizovka. On je dost přecitlivělý a myslím, že neumí ventilovat negativní emoce, které se v něm ukládají. Nevím, jak mu pomoci, ale nemůžu ho takhle nechat. Potřebuje moji lásku, abych mu pomohl najít rychleji tu jeho potlačenou (věřím, že tam někde je) a překonat to negativní nebo se to uspíšit nedá a mám jen čekat a dát mu čas? Poraďte prosím.
Michal

Odpověď: (4. 1. 2010, 10.40)

Milý Michale,
máte dobré tušení, uspíšit to nemůžete.... můžete mu být na blízku a když bude chtít, tak si povídat. Můžete jít na nějaký "psycho" seminář a někdy mu třeba navrhnout, at jde s vámi. Na seminářích se třeba učí pracovat s negativními emocemi, poznávat je a proměňovat... Držím palce

Evička píše: (1. 1. 2010, 5.51)

Dobrý den,mam problémy se svím přítelem,pořád se hádáme a jsem na tom psychicky hodně špatně,uz nevim co dál.Prosím o radu.Děkuji

Odpověď: (5. 1. 2010, 10.37)

Milá Evo,
bylo by dobré třeba se objednat. Vaše starost by si jistě zasloužila podrobnější pozornost.

happy feet píše: (30. 12. 2009, 1.32)

Jste opravdu dobrá, moc jste mi pomohla od te doby co jsem s Vami mluvil zadne deprese sem happy a muzu zase dal ŽÍT

Odpověď: (4. 1. 2010, 10.35)

Je-li to tak, potěšení je i na mé straně :).

libor tosovsky píše: (30. 12. 2009, 0.28)

jmenuji se libor,bojim se že dojde k nejhoršímu a zabiju se.v tuto chvíli není možné vyhledat pravého lékaře.prosím poradte.děkuji

Odpověď: (30. 12. 2009, 13.44)

Věřím, že tyto řádky si přečtete a když budete chtít, můžete se rozhodnout mi  zavolat na tel., který naleznete na stránce http://rovena.info/kontakt-psy… a řeknete mi, co vás vedlo k takovému vzkazu :).

Žaneta píše: (29. 12. 2009, 20.31)

Dobrý den je mi 18 let a mám takový problém. Už asi 3 roky chodím s klukem ktereho moc miluji ale on mě dřív dost podváděl. Pak jsme měli menší pauzu a ted jsme zase spolu. A rok a pul už je to naprosto bez problémů. On řiká že se změnil, já se mu snažim věřit a moc ho miluju ale skoro pořád musim myslet na to co bylo dřív a nemužu se toho zbavit a skoro se to supnuje. CO mam dělat?Děkuji

Odpověď: (4. 1. 2010, 10.33)

Milá Žaneto,
je ptřeba tuto část vašeho života vzít jako důležitou etapu, kdyby si on neudělal takovou zkušenost, nebyl by to on... Mít někoho ráda znamená přijmout ho takového jaký je. Je-li pro vás minulost důležitější než přítomnost... škodíte sobě. (Léčebnými meditacemi lze pracovat i s takovým tématem...)

Bára píše: (29. 12. 2009, 19.47)

Dobrý večer,máme celá rodina starost o mou mladší sestru(v září ji bylo 20let,zamilovala se do kluka,který jí začal izolovat od rodiny,začal říkat,že jsme všichni proti němu zaujatí,i když konflikty vyvolával vždy jen on.Teď to bude asi rok a půl,co spolu chodí.Došlo to tak daleko,že přestala komunikovat s celou rodinou a jelikož táta zjistil,že ji i několikrát bil(přiznala mu to,když měli incident na diskotéce a ten přítel byl vyhozen z diskotéky,táta pak pro sestru přijel a ona mu to pověděla)táta mu tedy zakázal se se sestrou stýkat,bohužel místo toho,aby byla sestra ráda,tak se zavírá v pokoji,nevychází ani na záchod,ani pro jídlo nebo pití,jen když není nikdo doma,tak si bere jídlo.Naštěstí nepřestala chodit do školy,ale teď jsou prázdniny a ona je celé dny zavřená v pokoji,s nikým nekomunikuje,telefony nebere,jen říká,ať jí necháme být.Nevíme,jak s ní navázat kontakt,jestli čekat,že jí to přejde(trvá to už přes tři týdny)nebo pohrozit,aby své chování změnila,jinak zavoláme psychologa nebo já nevím,s nikým než s tím přítelem nemluví a připadá mi to,jako by s ní manipuloval a ona už ztratila svůj rozum a poslouchá jen toho přítele.Máme o ní strach.

Odpověď: (4. 1. 2010, 10.30)

Milá Báro,
tlačit na sestru a něco ji vyčítat nebude to pravé ořechové. Aby s vámi udržela kontakt, bylo by lepší naslouchat ji a vnímat její stanovisko. Nyní má asi pocit, že ji nikdo nechápe.

Lenka píše: (29. 12. 2009, 10.16)

Ahoj, nevím komu se svěřit!Kde bych začala..Se svojí sestrou mám skvělý vztah, mám ji moc ráda, je hodná, hezká, vždy se snaží vyjít vztříc a mohla bych ji vychválovat dál,bylo by to ale na dalších 100 stran. Ale je taky trochu naivní,už 6 let žije s klukem, kterého jsem měla za nejlepšího chlapa na světě, zase hodný, pohledný (bohužel),kamarád s každým, zase pro vás by se rozkrájel, ale pro ostatní taky, asi proto ho všichni i v naší rodině milujou, jenže...On se mi před svěřil, že mojí sestru podvádí, když mi to před 3mi dny řekl, ztuhla jsem jako socha, samozřejmě jen uvnitř, aby nic nepoznal a mluvil dál, jenže když se chtěl rozkecat, musela jsem ho zastavit, protože jsem na to neměla žaludek!!!Sestra je ve 3tím měsíci těhotenství a takové zprávy by jí mohly ublížit, a navíc se mají brát!A ten h... ji podvádí už 1,5 roku.Co mám dělat???Nedokážu se sestře dívat do očí když s ní mluvím,vždyť ona ho absolutně nezná!Řekl mi i to že s holkou je převážně kvůli sexu, sestra podniká i on,tak si myslím, že ta normální chuť na sex se stresem kazí, on si představuje že spolu budou spát 5xtýdně...Poraďtě mi prosím vás, co dělat...fakt nevím...Lenka

Odpověď: (4. 1. 2010, 9.39)

Milá Lenko,
nezáviděníhodná situace. Co sledoval tím, že vám to řekl? Zeptala jste se ho? V tuto chvíli bych se snažila mlčet a  pozorovat. Oba jsou dospělí a vědí, co dělají a čekají rodinu. Sestře byste ted asi nepomohla... informovat sestru o tom, že sexuální život je pro partnerství duležíté však můžete, jeho o tom, že jste časovaná bomba a že by stálo za to prozkoumat, zda není na sexu závislý... a zda mu stojí za to rozbourat rodinu. A Lenko, nezlobte se na něj... (je to jen zmatenej chlap a před těhotnou sestrou neutíká, jedná pod vlivem nějakejch svejch pnutí a sám si s nimi asi neví rady...nezapomeňte na jeho pozitiva....)
Držím palce (a doufám, že se za ten týden neseběhlo něco nemilého)

hlupačka píše: (29. 12. 2009, 4.45)

Dobrý den, píšete ve svých odpovědích: pokud chcete zbavit závislosti přijďte.
Chci se zeptet, dá se opravdu zbavit závislosti na partnerovi?
Jsem vdaná 15 let. Docela klidné a spokojené manželství. Ale vím, že to bylo z větší části jen proto, že jsem se hodně přizpůsobila. Posledních 6 let je to u nás jak na houpačce. Manžel vystřídal 2 milenky, ale nakonec se rozhodl vždy pro rodinu. Mezitím ale navazoval jako sportovní instruktor kontakty s klientkami. Když mu dala košem jedna, hned zkoušel druhou. Teď byl tak třičtvrtě roku klid, ale manžel se náhle rozhodl odstěhovat. Prý chce zkusit být sám. Prý se bude o rodinu starat, chodit za námi, ale potřebuje volnost. Musím podotknout, že volnost měl přes léto, kdy jezdil neustále na motorce a teď nemůže a neví co má dělat.
Tvrdí, že musí odejít, aby mi neubližoval, brečí a říká, že mě má rád.
Cítím, že je toho na mě moc, že už o něj nemám sílu bojovat, že bych ho měla nechat jít, ale pak mu píšu a volám a prosím, ať mě tu nenechává samotnou.Mohu se od něčeho takového osvobodit? Nebo máme my dva ještě šanci. Sexulně jsme spolu žily ještě do včerejška, než odešel.Pomůže nám odluka, nebo je konec,

Odpověď: (4. 1. 2010, 9.29)

Milá ženo,
chce-li jít, ať jde...  cítí se svázán, zkuste sama  v sobě projít, zda se na tom pocitu i vy nepodílíte... přejme mu volnost. Sama jistě víte, že návrat by měl smysl pouze tehdy, bude-li svobodný. Vy potřebujete posílit svoji vnitřní sílu, důvěru v sebe... (myslím, že i manželovi by prospělo hlubší prozkoumání svých citových hnutí např. na semináři rodinných konstelací)
Nebojujte, přijímejte plynutí...držím palce

Speedy píše: (28. 12. 2009, 14.31)

Dobrý den mám 18-ti letou švagrovou a ta chodí s přítelem asi 1 měsíc a on jí psychicky deptá, oni se hádají i přes sms-ky není den aby jí nenapsal něco hnusnýho.Před 2dny jí napsal že kvuli ní skočí s baráku a ona se s toho sesypala ale ona se s ním nechce rozejít že ho má ráda a bojí se že už si nikoho nenajde prosím chtěl bych jí nějak pomoc  poraďte mi.

Odpověď: (4. 1. 2010, 9.23)

Milý S.,
to, co jste mi popsal,jsou starosti někoho jiného a o švagrové nejasně vypovídající. Věřte, že každý má důvod ke svému jednání, chce-li nalézt řešení, musí otázky pokládat on. Vy můžete být dobrý posluchač, říci názor, že takhle se dvě milující bytosti nechovají, že takoví se k sobě chovají hezky, že mohu zajít společně nebo každý zvlášt do poradny...

Lukáš píše: (28. 12. 2009, 13.53)

Dobrý den, je mi 17 let, potřeoval bych prosím poradit co dál. Můj příběh je takový že už rok a půl jsem zamilovaný do jedné holky. Asi tak první měsíc co jsem ji znal sme byli prakticky furt spolu, bylo nám spolu strašně dobře, nasmáli jsme se a nikdy jsme se nenudily, byli to ty nejkrásnější chvilky mojeho života. Pak sme si jednou tak psali na ICQ a a po určité konverzaci my napsala že se omlouvá za to jestli mě dala nějaký zbytečný naděje ale že by chtěla zůstat jen kámoška a že nechce ted s nikým byt a že jí tovyhovuje líp takhle, když nikoho nemá.....poté sem spolu přes 7 měsíců nemluvily až ted, začínáme s se spolu zase bavit, ona mi dělá mou partnerku v tanečních a tak....začíná se všechno to co bylo minulý rok zase vracet k tomu co bylo předtím, ale já jak to tak pozoruju tak asi nic nebude, nejraději bych na ni zapoměl, ale není to tak snadné...každá chvíle co jsem s ní třeba v těch tanečních mě zevnitř trhá na kusy, na povrchu se chovám jako vždy, srandovní trochu potrhlý kluk ale uvnitř to ve mě vře, tak strašně bych jí nějak řekl co k ní cítím, ale myslím že kdyby sem jí to řekl tak to tím můžu pokazit a  to bych v žádným případě nechtěl. Radši bych s ní byl jen kámoš, než ji nemít vůbec. Píšu vám s nadějí že mě poradíte co dál, protože já už fakt nwm co dělat, není den kdybych si na ni nevzpoměl. Děkuji

Odpověď: (4. 1. 2010, 11.50)

Milý Lukáši,
bohužel se někdy stává, že se zamilujeme do někoho, kdo naše city neopětuje. Píšeš, že s ní chceš být raději kámoš, než s ní nebýt vůbec. Cítíš-li to tak, tak zkus i své city k ní proměnit v city kamarádské. Mám pocit, že kdyby jsi nyní o ni ještě nezkusil zabojovat, že by jsi si to vyčítal. (a taky nezapomeň, že v ten správný čas vyvolat žárlivost může být rozhodující moment(ale taky nemusí)). Důležité je to, aby to, co se rozhodneš dělat, ti přinášelo radost. Postupně lze naučit se zacházet se svými city. Když se rozhodneš na ni zapomenout důležitou součástí toho by bylo, že se přestanete vídat.A nezapomeň, láska by měla přinášet radost, nikoliv trápení. Držím palce.

diva píše: (28. 12. 2009, 11.15)

Dobrý den,máme problémi jsme 2 dívky já (Diana) a Vanesa.Vanesa miluje kluka k vůli němu by skočila i z okna , ale on chodí z holkou která ho podvádí co má dělat? je hodně neštastna!Já miluju kluka který bydlí v Americe a on mě ani nezná večery obě oplakáváme poradíte nám každé co máme dělat?Děkujeme

Odpověď: (28. 12. 2009, 11.18)

Milé holky,
je dobré milovat ty, kteří nám to vracejí. To, co popisujete, je o vaší závislosti a fantazii...; vy můžete být štastné s jinými chlapci... z masa a kostí, kteří vás budou chtít a vy je...k tomu je nutné se těmito vnitřně rozloučit; popřejte chlapcům štěstí a rozlučte se s nimi, pustte je a osvobodte sebe. Máte na výběr! Držím palce k odvaze.

martin píše: (28. 12. 2009, 10.03)

Dobrý den.Prosím o radu.Jsem se svojí ženou patnáct let.Nyní jsme v rozvodovém řízení.Svoji ženu stále miluji a nedokážu se s tím vyrovnat.Moje žena bohužel ztratila o mě zájem.Neustále na ní myslím,i když mám přítelkyni,se kterou nyní žiji.Bohužel k přítelkyni necítím,to co ke své ženě,i když bych moc chtěl.Proto Vás žádám o radu,jak se zachovat.Děkuji Martin

Odpověď: (28. 12. 2009, 11.26)

Milý Martine,
nevím, co bylo příčinou toho, že žena o vás ztratila zájem. Ale je třeba to brát jako fakt. Je potřeba se s tím smířit, poděkovat za to hezké, vzít svůj kus viny a zkonstatovat: jinak to nešlo, přeji tobě i sobě, aby se nám dařilo, abychom byli schopni milovat, i když naše cesty již nejsou spojené. Toto rozloučení je nutné prožít, teprve pak můžete plně milovat jinou ženu (můžete se objednat a kus toho vnitřního rozlouční můžeme udělat spolu...)Přeji vše dobré.

< novější | 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >