Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jan, Jana

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Libor píše: (24. 12. 2009, 20.26)

Mám probl.ém ze spracováním emočního hněvo

Odpověď: (28. 12. 2009, 11.19)

Mno, a chcete s ním něco dělat ;)?
Jste ochoten se objednat?
Hezké dny

Luci píše: (22. 12. 2009, 13.14)

Dobrý den.Prosím o radu.Mám dvouletého syna,po uložení ke spánku,vylézá z postýlky a chodí si lehnout do obýváku.Když ho vrátím,strašně brečí a znovu vylézá.Toto se stále opakuje.Nakonec usíná i ve stoje.Od narození do této doby usínal sám.Prosím poraďte,jak se mám k němu chovat,co dělat?Děkuji Lucie

Odpověď: (23. 12. 2009, 15.28)

Milá Luci,
jj - asi bych povolila :) Jiná by byla situace, kdyby byl o tři roky starší.

Jarmila píše: (22. 12. 2009, 8.38)

Dobrý den,
chtěla bych Vás pžádat o radu, pomoc, či to správné nakopnutí...nevím. Jistě si dovedete představit krásný vztah dvou lidí, trvající čtyři roky. On je skvělý muž. Bydlíme spolu v malém bytě, přesto mi se vším pomáhá, hezky se ke mě chová, splní mi každé přání, užijeme si spoustu krásných chvil na výletech, neustále mi dokazuje jak mě miluje a já se pro něj snažím udělat maximum ve všem a dělám to opravdu s radostí a láskou. Prostě moc hezký vztah, o všem si můžeme povídat a vše řešíme v klidu a v pohodě. Proto je to horší, když zjistím, že má milenku. Je to ještě horší, když zjistím, že ne jednu a navíc spí i s přítelkyní svého otce. Dvakrát jsem mu nevěru za ty čtyři roky odpustila a je to tady opět, ale v mnohem horší podobě. Lidi se asi opravdu nemění. Nechápu proč....má všechno, lásku, teplo domova. Nerozumím tomu. Jak mám situci vyřešit? Nechci být jen hadra se kterou se všechno vytře, ale toho mouže miluji celým svým srdcem a neumím si život bez něj představit. Přitom plánujeme společnou budoucnost s dětmi a bydlením. Budou to moc hezké svátky a hezké vykročení do Nového roku.
Moc Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: (23. 12. 2009, 15.26)

Milá Jarmilo,
jaký je váš sexuální život? Doporučuji společnou návštěvu, několik návštěv u psychoterapeuta, myslím, že pro vás oba bude výrazně užitečnější než další slova ode mne zde.
Držím palce

ofi píše: (22. 12. 2009, 0.12)

dobry den je mi 15 let a jsem gay to by ae nebyl zas tak velky problem horsi je ze jsem introvert-velice silny a nemuzu si najit partnera take mam velice male sebevedomi pomuzete mi?dekuji

Odpověď: (23. 12. 2009, 15.18)

Pomoci emailem? Při osobní spolupráci bych ti mohla pomoci se sebepřijetím, se sebevědomím... Nezvolíš-li tuto variantu, doporučuji ti pro začátek knihu Miluj svůj život. (krom toho v 15 je užitečnější mít kamarády a kamarádky než "vážný partnerský vztah" - bylo by fajn, kdyby jsi prožíval hezké kamarádské vztahy, bavil se, rozvíjel a dělal věci, které tě baví)

M píše: (21. 12. 2009, 20.56)

Dobrý den. Píšu Vám jelikož mám pravděpodobně problém. Odjakživa jsem spíše citlivější a v některých situacích plačtivá, ale v posledním půl roce se se mnou děje něco zvláštního. Najednou z ničeho nic mám špatnou náladu, stane se to ve vteřině. Mm pocit jako bych měla snad nějakou poruchu nebo já nevím...
Nepřijde mi, že bych měla depresi, protože při ní člověk nedokáže prožívat pocit štěstí. Já myslím,že toto dokáži. Je pravda, že trpím výčitkami svědomí kvůli tomu, že jsem už 2x neuspěla u přijmacích zkoušek na Vš kam bych se chtěla dostat a taky, že si nedokáži najít celoroční brigádu, kterou bych zvládala zároveň s nynějším studiem VOŠ (které absolutně nesnáším) a taky, že jsem nedokázala vycvičit mého psa tak aby poslouchal na slovo no a v poslední řadě, že nedokážu vyhovět přítelovým přáním. Chtěl by abych dělala bojové sporty a naučila se perfektně řídit auto. Jenže na pravidelný trénink mi nezbyly peníze a jelikož nevlastním auto nemůžu trénovat každý den ani jízdu takže to jde pomalu.
V podstatě k mím změnám nálady dochází většinou v jeho přítomnosti. A zvláště když jsme někde ve společnosti. Nikdy nedokážu předvídat jak se zachovám. A přitom si hloupost svého jednání a chováni uvědomuju a sama si říkám: jsi blbá co to zase děláš?"
Třeba dnes. Byla jsem vyvedená z míry od rána kdy jsem byla se psem u veterináře kde byla paní co nechala uspat svého psa a strašně plakala v čekárně dřžíce mrtvého mazlíčka a mě jí bylo tak líto. A dnes večer jsem šla s přítelem za kamarády, promítaly jsme si filmy. A on prostě ve dveřích řekl, že nejdeme na promítání, ale na kik box. A já se naštvala, že mi lhal. Vůbec mi nedošlo, že si dělá srandu, protože jsem si uvědomila, že v pondělí trénují. A tak jsem šla na záchod a pak do sálu. A Potkala jsem ho na půli cesty. Zeptal se jestli chci kafe a já že ne.. a že to jsem klidně mohla zůstat doma a učit se. A on na to, že mi ale říkal co budeme dělat tak ať se jdu dívat. Došla jsem do sálu a sedla si na židli, byla tma, pak jsem uviděla kamarádku s jejím přítelem, ale místo abych se zvedla a šla si sednout k nim zůstala jsem asi cca 5 metrů od nich. A nešla jsem si za nimi  sednout ani když mi přítel 2krát říkal ať za nimi jdu. Pak když se dopromítalo a oni seděli ode mě jsem se zvedla a odešla, protože jsem si připadala hloupě. Když jsem odcházela přítel byl evidentně zmatený mým chováním. Nevím co se to se mnou děje. Možná toto celé zní zmateně, ale přesně tak se cítím. Velice děkuji za každou odpověď. M.

Odpověď: (23. 12. 2009, 15.15)

Milá zmatená,
taky jsem zmatená, na co se mne ptáš?
Doporučuji pustit se do studia spokojeného života. Číst moudré knihy a to uvádět v praxi.
Nějak hapruješ se vztahem k sobě, nemáš jasno v tom, co chceš, chtělo by být v souladu se svým prožíváním se svým skutečným já a zároveň mít utříděné myšlenky.
Pravidelná spolupráce s psychoterapeutem by pro tebe mohla být přínosem, ale pouze tehdy, že to bude tvé přání, že tvé přání je porozumět sobě...
(objednat se samozřejmě můžeš)

Raduška píše: (21. 12. 2009, 20.22)

Dobrý den moji rodiče se doma pořád hádají. Táta dokonce mlátí mámu a taky někdy mě. Nevím co dělat co dělám špatně? Nebo co mam udělat proto aby to skončilo?

Odpověď: (23. 12. 2009, 15.09)

Milá Raduško,
kyždý je zodpovědný za své činy, takže i rodiče. Ty nejsi příčinou jejich jednání. Optimální by bylo, aby situaci řešila máma. Nevím, kolik je ti let. Můžeš kontaktovat školního psychologa, babičku; můžeš mi napsat na email na koho se můžeš obrátit v okolí, s kým žiješ, co na to máma...

Jaromír píše: (21. 12. 2009, 13.57)

Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jestli by jste mi mohla poradit něco ohledně kresléní stromů v psychotestech. Co se tam posuzuje nebo jak to celé vlastně funguje. Děkuji.

Odpověď: (23. 12. 2009, 15.04)

To je docela vtipný dotaz ;)
Funguje to jako projektivní technika.

Tamara píše: (21. 12. 2009, 9.59)

Dobry den.S manželem se snažíme už rok o miminko,ale můj problém je,že on se mnou spí tak jednou do měsíce a to ještě o to musím žádat.Nemyslím,že je to kvůli tomu že by ješte nechtel dite to jsme si vyříkali,tento problém nastal asi tak po 6 letech chození.Jsem z toho už hodně špatná,a chybí mi to tulení.Jinak je na me hodny, žádnou jinou prý nechce,ale moje sebevědomí je na nule,protože mam ješte k tomu asimetrii prsu a to už jsem i po operaci ale stale to není ono a to mi na sebevědomí nepřidá.Brečím a jsem zoufalá,protože ho už určite nepřitahuju. Mluvili jsme o tom snad 100x ale prý je vše v pořádku.Už me nebaví to jeho odmítání svádím ho ,ale on mi jenom řekne večer a večer je zase unavenej.Tolikrát jsem přemýšlela o tom že bych se snim rozešla určite by to s jinou mel lepší.Jenomže kdo by me s asimetrii chtel a na to on spolíhá,už si nevím rady jsem v začarovaném kruhu.

Odpověď: (23. 12. 2009, 15.03)

Miá Tamaro,
některé věty snad nemyslíte vážně... pěkná manžeství včt. sexuálního života mívají i invalidé bez nohy, krom toho asymetrie prsu nemůže být výrazný handicap. Měla byste udělat něco se svojí sebeúctou. Lépe se na tom spolupracuje s psychoterapeutem. Pak se vám řešení bude hledat snadněji. Mluvit s muži často nenese ovoce, často reagují až na skutky, tzn. když budete spát se sousedem, pochopí, že asi vše v pořádku není.Byť váš dotaz je relativně stručný, obsahuje několik potíží. Jak je to s láskou mezi vámi? Jak je to se sexuální apetencí? Jak je to se společnými přáními?  Držím palce k vykročení z kruhu.

Jitka píše: (21. 12. 2009, 9.40)

Dobrý den,chtěla bych požádat alespoň o malou radu k velkému problému.Mám čtyři děti,manžela,pohodové manželství 25 let,doma bez problémů.Syn/23/ je nyní bez práce,před rokem se rozešel s přítelkyní po 4 letech známosti,bydlí sám v bytě.Má rád společnost,rád zajde za kamarády do pohostinství.Stále má problémy s nedostatkem peněz,i před tím ,kdy práci měl,a problém s placením povinných splátek/nájem,povinné ručení auta,ostatní služby/.Nyní se ztratily manželovi z peněženky doma peníze a ne malá částka.Toto se už v minulosti také stalo,ale nikdy jsme ho nepřistihli.Jiná možnost zcizení není.Když jsem na něho začala působit"citovým výslechem",přiznal se ,ale důvod mi neřekl.Dost často nemluví pravdu.Na otázku co má za problém,řekne,že nic.Je dost citově založený,k nám vždy slušný,a proto si nemůžeme s manželem tento problém vysvětlit.Hrozně nás to mrzí,děti vychováváme stejně,ale žádný jiný nemá tento problém.Již několik finančních problémů jsme za něj museli řešit my.Je to už nemožné,máme o něj strach,ale toto není řešení.Je mi hrozně,když musím o synovi toto napsat.Prosím poraďte.Děkuji.Jitka

Odpověď: (23. 12. 2009, 14.55)

Milá Jitko,
situace nemilá, přála bych vám, abyste dokázaly prožívat tyto události a přitom zůstat v klidu. Vy víte, že jste syna vychovávaly jak nejlépe jste uměly... Nalezení řešení nemusí být vůbec snadné. Dobré by bylo, kdyby se v té věci angažoval i manžel. Není dobré vytvářet dospělým dětem doma hotel... Řešit za syna problémy je antivýchovné, nevede k samostatnosti... Bylo by lepší, kdybyste si zašli k rodinnému terapeutovi.
Držím palce a přeji klidné svátky.

Sára píše: (21. 12. 2009, 0.38)

Dobrý den,před dvěma lety jsem nastoupila do nové práce a po čase se zamilovala do svého šéfa.. Spíš asi tak po měsíci,ale okamžitě jsem zjistila,že je to oboustrané.. Po půli roce jsem otěhotněla a on mně donutil jít nas potrat,já to pro něj samozřejmě udělala,qle on si od té doby se mnou hrál jako s hračkou,vše začalo být podle něho.. On má už 11 let bohatou přítelkyni a prý ji neopustí,ale mně s ním bylo tak krásně,že jsem i přes to všechno s ním zůstala.. Po nějakém čae mně začal odmítat a já začala dělat scény,až mně za to jednou vzal pod krkem a dal facku a já i přes to za ním běhám a chci jenom jeho.. Pořád s ním pracuju a nedokážu bez něj být,ted se blíží svátky a já mám každodenní deprese a pocit úzkosti a samoty a nedokážu se s tím vyrovnat,je mi 23 let a jsem už zoufalá,nevím kudy kam :(

Odpověď: (22. 12. 2009, 9.02)

Milá Sáro,
můžu ti držet palce, aby jsi dokázala pro sebe udělat rozhodnutí, že toto nemáš zapotřebí, že muž, který si tě neváží, tě není hoden...  je třeba zbavit se té závislosti na něm. Můžeš žít i bez něj a dokonce lépe než nyní. Za zvážení stojí i hledání nové práce. Budeš-li chtít pomoci se závislostí, můžeš mne kontaktovat. Začni se mít skutečně ráda. Držím v té věci palce.

xenie, praha5 píše: (14. 12. 2009, 21.25)

Dobrý večer, je mi 18let a mám 6 měcíců přítele.Hodne si rozumíme,akorát se dostal do obtizne situace.Matka ho vyhodila z domu a otec žije v zahraničí a o nej se nezájímá uz dlouho.jelikoz nemá práci ptze doposud studoval tak nema ani penize na bydleni.Me hrozne trápí to ze mam strach co snim bude co dela nebo jestli nekde nemrze venku apod.Doposud prespaval u kamaradu ale uz ani to neni mozne a knam jit nemuze kvůli mým rodicům. hodne se trápím cele noci probrecim a nedokazu se uz ani na nic soustredit.jsem do nej hodne zamilovana a da se rict i zavisla nedokazu si predstavit zivot bez nej.ani ho nechci opustit. Prosím poradte mi co mám dál dělat?:(

Odpověď: (16. 12. 2009, 12.22)

Milá Xenie,
jestli přítel studoval aniž by školu přerušil (i když by mu bylo přes 18), rodiče vůči němu mají vyživovací povinnost. Ať tedy nepřestane chodit do školy.
Je třeba dojít  např. na OSPOD a tam mu pomouhou napsat žádost k soudu o stanovení výživného od obou rodičů. Na to má skutečně právo. Pak je možné se poohlédnout po internátu, žádat o dávky v sociální nouzi. Bylo by dobré, kdyby kontaktoval. (matka ho ze zákona  dokonce nemůže vyhodit, ale chápu, že bydlet u ní nemusí být nejlepší řešení. Když bude chtít pomoc, poradit, prokonzultovat jak dál, může se na mne obrátit.  (se svými rodiči jsi o tom mluvila?)

Nikola píše: (14. 12. 2009, 20.39)

Dobrý den, mám problém vyrovnat se s rozchodem. Je mi 20 let a měla jsem přítele skoro pět let. Jsme po čerstvém rozchodu a on si ihned našel jinou přítelkyni. Nemůžu se s tím smířit a pořád se trápím. Co mám dělat?

Odpověď: (16. 12. 2009, 12.14)

Milá Nikolo,
vybrečet se, hýčkat se, odpoutat se, věnovat se sobě, bavit se, chodit do společnosti, hladit si srdíčko...

Martina píše: (14. 12. 2009, 18.20)

Dobrý den,je mi 20 let.nevim jak to spravne napsat..takhle to zacalo..pred 3tremi lety sem zacala chodit s klukem.chodili sme spolu rok vsechno bylo super..kdyz sme spolu vedli vztah i druhy rok tak zacali hadky,pak me byvali zacal i bit..nejaka ta facka,kopanec a obcas to slo i do krve.byla sem stoho hodne spatna,zacala sem jist prasky od bolesti,tajne sem sesebepozkozovala,pak sem se snim rozesla,ale nikdy se to ze me nedostalo ven,porad to drzim v sobe.ted mam uz pul roku pritele ..sem snim stasna ale minulost je ve me a ted me hode rychle vsechno vytoci a hned se stekam a tim si kazim vztah s momentalnim pritelem.potrebuji poradit..jak se stoho dostat.predem dekuji za odpoved a radu.

Odpověď: (16. 12. 2009, 12.13)

Milá Martino,
toto korespondenčně nerozlouskneme. Záleží vám na sobě samé a uděláte pro sebe to, že se objednáte?

kandyta píše: (14. 12. 2009, 18.13)

Dobrý den, psala jsem vám minulý týden. Jsem středoškolačka a zbývá mi rok a půl do ukončení. Já po něm nic takového nechci, aby si semnou něco teď začal. Strašně bych ráda, abychom spolu někdy byli. Ale je pravda, že se i toho vztahu trochu bojím. Něco mi říká, že by to nemuselo dopadnout dobře na celý život, ale jak se ubránit svým citům a s klidem jít dál?
Děkuji moc za odpověď

Odpověď: (16. 12. 2009, 12.11)

Milá Kandylo,
četla jsi mou odpověď pozorně? Pokus se v ní pro sebe inspiraci najít nebo se zastav na kus řeči, abychom spolu lépe porozuměli informaci v té odpovědi. Popřít své cítění není dobré (jak sama cítíš, nefunguje to).
(a ani ti neříkám, abyste ted vztah realizovali)
Držím palce

Kristina píše: (14. 12. 2009, 15.11)

chtela bych se zeptat jestli je normálni ze ziju s pritelem 7 let a sme na tom hur a hur...mne prijde ze tohle uz fakt nikam nevede jen sem chtela vedet jestli je mozne ze muj pritel je takovy cinik..po celou dobu vztahu se se mnou nikdy nebavil o svatbe nebo detech a kdyz jo tak jen rekl ze deti chce mit nebo ze se zasnoubime a nic....pak kdyz se ho na neco zeptam tak me vubec neodpovi tohle nepochopim...ten clovek snad nema ve svych 37 letech zadnu predstavu no nasem budoucim zivote... nikdy nic nerekne...ja se musim vyptavat a stejne me neodpovi..kdyz se ho zeptam proc teda se mnou je tak me odpovi ze me ma rad.. no to je komedie..ale nevypada to tak...ted sme rok sme spolu nespali nedrzime se za ruce nelibame se..jenom se hadame prozoze on me ve vsem lze a chova se jako kdyby mu bylo 20 let.. jako ze mne rekne ze si bude delat co chce kdy chce..ja se ho snad ani nezbavim..bydlime spolu v podnajmu a kdyz mu reknu aby se odstehoval ze to nikam nevede.. tak dela mrtvyho brouka..nebo se tvari jako kdyby se nic nestalo..ja se odstehovat nemuzu protoze chci tady zustat..jenze on me ani nerekne jako co chce delat...je tohle normalni??vzit si me asi nehodla ani po tom uz netouzim akorat nevim jak se mam od nej odstehovat su na nej navyknuta i kdyz me uz vadi..protoze citim ze mu na mne moc nezalezi...nebavime se spolu..a ted kdyz sme se propojili na internet porad sedi na pc a uz se vubec nebavime o nicem..jen se hadame...ja nechci zit v takovym vzathu bez budoucnosti...on me vzdy jen rekne ze si me vezme asi proto aby me zacpal pusu...ale mne uz to doslo ze tohle neni v poradku...je to neuveritelne jak dlouho sem vydrzala v podstate je to cele ty roky porad to stejne je to egocentricky sobec..a ja sem se zamilovala do muze na internetu kteryho znam 3 roky..ale az ted k nemu neco citim protoze me chybi blizkost nekoho kdo me miluje...sem z toho zoufala jak se mam zachovat a co mam delat..poradte me nebo reknete co je tohle za chlapa...dekuji

Odpověď: (16. 12. 2009, 15.11)

Milá Kristýno,
vy sama cítíte, že tento vztah vás neuspokojuje a já se vám ani trochu nedívím.
Co je to za chlapa? A je to skutečně chlap?
Jděte od něj rychle pryč. Nevím, čí je byt, jak udělat vyrovnání, ale věřím, že vy najdete cestu, jak to rychle vyřešit.
Držím palce :)

Marie píše: (14. 12. 2009, 13.47)

Dobrý den,
Je mi 30. Naši rodiče se rozvádějí. Oba dva to těžce nesou. Podnět přišel z otcovi strany. Matka to nese velmi zle. Začala lhát a vymýšlet si různé scénáře jen aby si byla jistá, že stojíme na její straně. Vymyslela si i smrtelnou nemoc. Nedokážu jí říst do očí, že lže a ubližuje tím jen sama sobě.I teď mám pocit, že na ní žaluju. Otcovi ničí oblečení, které mu koupila jeho nová přítelkyně, která je příčinou rozvodu. Matku jsem vzala k psychologovi, ale při sezeních jsem nebala přítomna, a psycholog jí po 2 nebo 3 sezeních řekl, že už je vše v pořádku, že ví co má dělat tudíž nejsou další schůzky potřeba. Mám pocit, že lhala i tam. Vyhrožuje už i sebevraždou, nevím co mám dělat.
Děkuji za odpověď.

Odpověď: (15. 12. 2009, 15.43)

Milá Martino,
žijete samostatně? To by bylo dobré. Předpokládám, že jste udělala, co jste mohla. Jak jsem psala Kiře, moc můžeme mít maximálně sami nad sebou... Rodiče si vybírají, co udělají a jak udělají. To je třeba respektovat. Chápu, že pro vás může být těžké se na to dívat, ale víc udělat nemůžete. Maminka si vybírá, jak se situací naloží. Vy ji můžete vyslechnout a třeba i odkejvat, že má moc těžký život...
Držím palce

Martina 20 píše: (14. 12. 2009, 12.12)

uz dlouho me nebaví na tomto svete. nemám rodinu, zadne kamarady ani jedinou kamaradku, jen meho pritele se kterym jsem 2 rok, ale mam pocit ze z jeho strany se pomalu vse vzdaluje...ti co me znaji rikaji ze se neumim bavit, ze se divam porad jen smutne vapadam jako chodici mrtvola. já chci odejít z tohoto sveta kde nikdo nemá rád, ale nemohu, mám strach z bolesti která prijde. A proto ja neziju protoze chci ale protoze musím. mám strach ze sbe ze drív nebo pozdeji udelám hloupost, kterou nebudu moci vrátit zpet. Nikdy sem nemela kamarády to je fakt, a ted kdyz potrebuju spriznenou dusi která me vyslechne, pomuze a poradí, ale muzu jen snít. Vsechny psychologovéstojí veliké peníze a nemohu si je dovolit. Ani vlastne neverím ze me nekdo dokáze pomoci a vrátit chut do zivota. Nevidím v mé budoucnosti zádný smysl. A sny nebo práni, mám taky ale bohuzel vím ze já muzu jen o vsem snít.Nejsem sílená, jen se cítím tak nepotrebná, tak osamocená a prebytecná. Nevím jen jak dál

Odpověď: (16. 12. 2009, 11.38)

Milá Martino,
nejraději bych se s vámi setkala osobně. Je to možné? (pište na email)

kira píše: (14. 12. 2009, 11.51)

Dobrý den,prosím o radu. Je mi 35 let, mám stejně starého přítele,jsme spolu již 6 let.Přítel dost pije,i když již několikrák úspěšně abstinoval,jednou 9měsíců ,jednou 3 měsíce a potom měsíc.Vždy se k tomu ale vrátí.Není agresivní ,jen pije již od rána,a nejde ani do práce -je OSVČ.Já to poslední rok velmi špatně nesu,stále brečím,nebo když jsem sama doma,tak se napiju!!!!!-což mi vadí nejvíc,a pak jsem agresivní vůči příteli,který přijde domů opilý.Velmi ho miluji a moc mě tahle situace trápí.Přítel mi říká že mn miluje a že přestane pít,ale dnes ráno si dal pivo a jel autem-přišel o řidičský průkaz.Jsem zoufalá, nevím jak se mám přemluvit k nějakému rozhodnutí,miluji ho ,tak ho nechci opustit a nevím jak ho mám donutit k normálnímu životu bez alkoholu.Nedokážu se na nic soustředit,stále brečím a nic mne nebaví.Děkuji za odpoveď.

Odpověď: (15. 12. 2009, 15.37)

Milá Kiro,
prožíváte osobní krizi, ovládají vás v tuto chvíli neviděné strachy, zklamání, rozpor mezi přáním a realitou. Začněte aspon vy chodit k terapeutovi - kvůli sobě. Dále bych doporučovala léčbu alkoholismu vzít vážně a spolupracovat se specializovým zařízením (např. Apolinář Praha). Krom toho, nutit nemůžete nikoho k ničemu. Pod kontrolou můžete mít maximálně sebe (a jak sama vidíte i to dá dost práce).
Přeji vše dobré

Tereza píše: (14. 12. 2009, 10.46)

Dobrý den,
mám na Vás dotaz...nechci se nějak moc rozepsat,tak snad se mi můj problém podaří vyjádřit několika větami. Je mi 22 let, před 3měsíci jsem poznala jednoho muže se kterým jsem se vídala(spíše vždy večer-šlo podle mě jen o sex) a v té době se neustále scházela a rozcházela s mým partnerem, se kterým jsme spolu žili 3roky.
       Pokaždé, když se mi ten muž(sex) ozval,byla jsem nesmírně nadšená,že má o mě zájem, v tu chvíli když jsem s nim byla jsem byla ráda,ale vždy jsme hodně pili a tím pádem se mi na něj pohled zkresloval.
No, každopádně přesně v tu dobu,kdy jsem se chtěli vrátit zpátky k partnerovi, jsem zjistila,že jsem těhotná. Bohužel s tím mužem.
Okamžitě jsem to řešila a dala to tomu muži vědět,při první schůzce jsme oba uznali za vhodné,že si to samozřejmě nechám vzít.Ale po víkednu se mi ozval a řekl,že o tom hodně přemýšlel,atd. atd...Já jsem mu na to řekla to samé...sešli jsme se znova a na situaci koukali už úplně jinak.Já mám strašně ráda děti,nechtěla jsem si to nechat vzít,ale bylo mi jasné,že když se tak rozhodnu ,nebude to rozhodně jednoduché.
Řekli jsme si,že spolu začneme bydlet a vlastně vychovávat to malé společně jako rodina.On mi řekl,že se mnou chtěl být už delší dobu,že by to jen u sexu určitě nezůstalo a že se mu líbím jako jeho životní partnerka. V tu chvíli jsem si myslela,že dělám správně ....zatím bydlím sama, vídáme se dost často,ale mě přepadají hrozné stavy bezmoci a deprese, když si uvědomím ,že i po měsíci k němu necítím vůbec nic..Nebo jen hrozně málo.Čekám stále ,že se mé city k němu změní.Je to dost těžké pro mě,teprve se poznáváme a vlastně za 7 měsíců bychom spolu měli vychovávat naše dítě. On mi už dokonce řekl,že mě miluje. a mám pocit,že o mě opravdu stojí.ale já zatim jeho city nedokážu upřímně opětovat a to mě velmi vysiluje a ubíjí. Dalším důvodem bude i to ,že jsem se ještě doted nesmířila s tím,že jsem navždy ztratila partnera bývalého.
Tak vlastně ani ted nevím ,o jakou radu žádám...Spíš bych potřebovala být psychicky v pohodě,ale je to jako na houpačce..jednou dole pak nahoře.
Možná by mi pomohli nějaké osobní konzultace..potřebovala bych si srovnat myšlenky...myslím ted na spoustu věcí, možná až moc dopředu.Mám ze všeho spíš velký strach a stres. Potřebovala bych pomoc rozlišit,jaké myšlenky jsou momentálně podstatné a jaké mě naopak zbytečně zahlcují.
Předem moc děkuji za odpověd.

Odpověď: (14. 12. 2009, 11.32)

Milá Terezo,
přečtěte si odpověd pro Salieriho o dvě níže. Některé věty jsou důležité i pro vás. Ano, pokud nemáte urovnané rozloučení s bývalým přítelem, očekávat novou zamilovanost a lásku je komplikované. Jak sama v závěru píšete, lepší by byla konzultace. S čím je spojen strach... Je moc hezké, že jste se rozhodla pro život a že důvěřujete v život, že to nějak poctivě porovnáte. Je pravda, že vztah s novým partnerem má křehké kořeny. Pravděpodobně také tápete v tom, jaké důsledky pro váš život má tato změna. Možná je pro vás náročné to vše poctivě přijmout. Zatím účelem doporučuji spolupráci s psychoterapeutem. Několikrát  nyní, pak třeba za rok...

Lucie píše: (14. 12. 2009, 7.59)

Dobrý den,
prosím zda mi můžete poradit.
Mám syna, je mu 7let a letos začal chodit do školy. Učení mu jde celkem dobře, je jen trošku pomalejší. Máme ale problém  ráno se rozloučit. V šatně je ještě vše v pořádku, ale jak dojdeme ke třídě, tak začne pofňukávat, ať nikam nechodím a někdy ze třídy vyběhne za mnou. Paní učitelka říká, že se během minutky vždy uklidní a pak je vše v pořádku a celé dopoledne si vůbec nevzpomene. Ráda bych ho ze šatny už posílala do třídy samotného, ale nevím, zda nebude také brečet. Nechci ho zbytečně nervovat, ale také si myslím, že od září už by měl být trochu zvyklý na můj odchod. Po vyučování pro něj také chodíme ke třídě a on je po vyučování vždy veselý. Ve školce nic takového nedělal. Můžete mi prosím poradit?
Předem moc děkuji.

Odpověď: (14. 12. 2009, 11.23)

Milá Lucie,
ano, život je proměnlivý, problém, který nebyl se náhle může objevit. Bez znalosti kontextu se na vaší otázku obtížně odpovídá. Možná se něco změnilo v rodině, možná něco mezi spolužáky a možná jen syn uvnitř sebe má pocity, kterým sám nerozumí kde a proč se berou. Bylo by dobré dojít si někam na konzultaci případně na psychoterapii.

< novější | 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >