Hela píše: (30. 11. 2009, 20.04)

Jmenuji se Helena,je mi 34let,jsem vdaná a mám 2 syny.Jednomu je 2.5a 8.5.roku.Potřebovala bych poradit se starším synem.Je hyperaktivní.Pořád běhá skáče,což by ani nevadilo,ale problém je,že nemá hlad.Do jídla ho musíme nutit,ráno snídá půl hodiny jeden rohlík,oběd jí klidně hodinu.Rád plave,proto jsme ho přihlásily na kroužek plavání a myslela jsem,že začne jíst,bohužel.Po tréninku mu stačí jen rohlík,teplé jídlo nechce a to plavou i 20 bazénů.Zkusily jsme i finanční odměnu,když sní oběd za 20min.,vše marně.Ve škole je nepozorný,roztěkaný,má problém se soustředit.Venku si na něj děti dovolují,on se někdy pere také.Většinou prohraje,protože nemá takovou sílu jako ostatní.Pak se stává,že si ostatní stěžují,že jim sprostě nadává a plive po nich.Měří128cm a 24kg.V jedné pedagogickopsychologické poradně mi řekli,že ikdyž sní za celý den jeden rohlík,nic se neděje-dokud prý nezkolabuje.Byla bych ráda,kdybyste mi poradila,co s tím.Děkuji.

Odpověď: (2. 12. 2009, 13.31)

Milá Heleo,
doporučuji společně pracovat na umění např. léčebných meditací, vyhledání bloků, čištění bloků (kinezilogie, psycholéčitelství). Vhodný může být také biofeedback (např. http://www.agenturavlasta.cz/ ).

Karel píše: (30. 11. 2009, 18.20)

Dobrý den,
prosím o radu a pomoc. Nevím, zda jsem nenormální já, či má přítelkyně! Jsme spolu půl roku, miluji ji a ona prý také. Ovšem problém tkví v tom, že se stále stýká se svým bývalým a jeho rodinou. Často a pravidelně. Dokonce
s nimi tráví celé víkendy .Bývalý přítel navíc Janinu stále atakuje, volá jí, zve na schůzky, myslím, že se s rozchodem nesmířil a doufá, že dostane druhou šanci. Přítelkyně vždy odpovídá, reaguje, mně ale tvrdí, že jen ze slušnosti, že nechce nikomu ubližovat. PRÝ O NIC NEJDE, ZŮSTALI JEN PŘÁTELI A JÁ JSEM ŽÁRLIVÝ BLÁZEN A SOBEC...Prý jde o naprosto standardní záležitost, kterou všichni chápou, jen já jsem zbytečně tenzní .V našem vztahu se však objevila trhlina, snažím se nedělat scény, ale podivuji se jejímu chování
a občasné kritice situace se neubráním...Tak nevím, jsem vážně sobec
a žárlivec a všichni okolo by se s tímto chováním snadno smířili ? Jeden víkend já a druhý "dobrý kámoš"?       Děkuji za odpověď  
                                           Karel 22 let

Odpověď: (2. 12. 2009, 13.26)

Milý Karle,
opravdu to není standardní to, že jeden víkend vy, druhý "kámoš", a pokud vy nejste tou dobou "na fotbale či služebce" je to zcela jenoznačné... Doporučuji vám, stáhnout se...

Barbora píše: (30. 11. 2009, 15.49)

Dobrý den, můj problém je asi jeden z častých- nemohu se smířit s rozchodem s partnerem.
Partner byl rozvedený, hodně vázaný na své dítě, které ale vídá docela často, má ho v péči bývalá žena. Bylo pro mě náročné se sžít s mnoha věcmi, ke konci vztahu jsem neviděla snahu partnera o kompromisy a tak jsem se rozhodla odejít z důvodu, že mu na mě nezáleží tolik, co by asi mělo. Nic na to neřekl. Později jsem chtěla vztah zkusit znova, uvědomila jsem si neěkteré své chyby a doufala jsem, že on své taky. Nechtěl, že by to byla ztráta času, že náš vztah byl špatně a že to jde lépe. Vím to, přesto jsem to chtěla lépe zkusit s ním. Nemohu se zbavit myšlenek na něj, nesoustředím se na věci ostatní, sice mám hodně aktivit, ale nebaví mi. Chce to jen čas a vytrvalost? Rozešli jsem se v srpnu, druhý pokus jsem navrhovala před měsícem. Všichni okolo mě mají již rodiny, snažím se hledat jiný okruh lidí, ale jde to těžko. Děkuji za odpověd, Barbora

Odpověď: (2. 12. 2009, 13.23)

Milá Báro,
je třeba se skutečně smířit s tím, že to pro vás nebyl vhodný partner, že vás nemiloval tak jako vy jeho. Obrečet a pustit. Pak je třeba uložit do svých polách pozitivní programy a negativní čistit ... (je třeba pracovat i na jiných úrovních než je racionální úroveň)
Držím palce

Jaraka píše: (30. 11. 2009, 11.50)

Dobrý den nevim jestli to co se mi děje patří pod psychologickou poruchy ale nevim kam se obrátit a k lékaři jít nechci aby neřekl že si třeba vymýšlím.když jdu do hosdpůdky nebo do restaurace najednou se  mi udělá na zvracení a špatně se mi dýchá a snažim se mít u sebe nějaké pálivé bombony abych to nějak přežila aby se mi líp dýchalo. začíná se mi to stávát čím dál častěji i když jsem třeba mezi více lidmi. Občas si dám i kinedril abych se uvolnila a pomáhá mi to do jisté míry ale takto to nechci řešit poradí te mi na koho se obrátit nebo co to se mnou vlastně je? předem děkuji za odpověď

Odpověď: (2. 12. 2009, 13.20)

Milá Jarako,
nosíme v sobě různé bloky, ke kterým jsme přišly v půběhu věků. Vypadá to, že jeden takový se vám aktivoval. Dobré by bylo vyhledat třeba psycholéčitele (např. mne nebo šikovného kineziologa) Můžete se dohovořit i s psychiatrem na vhodných lécích pro vás. Přeji vše dobré.

petr píše: (30. 11. 2009, 11.13)

Dobrý den,nedávno jsem se rozvedl a přes mojí snahu o střídavou péči jsem neuspěl a syna získala do výhradné péče moje bývalá žena.Žena na mě podávala trestní oznámení pro psychický teror,že jezdím autem pod vlivem alkoholu a neustále si na mě stěžovala na sociálním odboru.To vše jen proto aby získala byt a co nejvíc mi znemožnila styk se synem.Při posledním předávání syna po víkendu který trávil se mnou jsem jí oznámil,že požádám soud o rozšíření styku se synem.Okamžitě podnikla opatření a spojila se s vedoucí sociálního odboro péče o dítě,která je mimo jiné kamarádkou její matky.U syna vyvolává pocit provinění z kontaktu s osobami mě blízkými a řela mu také,že jí ho chci ukradnout a vymýšlí si další různé věci kterými kluka stresuje!Byl jsem ted se synem o víkendu a byl to úplně jiný člověk,ze 14 dní je z něj bojácná osůbka,která se bojí říct co si myslí a pořád říká,že se o "tom ted nechce bavit".Evidentně se bojí matky a nechce to připustit.

                                     Děkuji předem za pomoc Petr

Odpověď: (2. 12. 2009, 16.07)

Milý Petře,
můžete nalézt inspiraci i zde: http://www.iustin.cz/art.asp?a…
Ale povím vám ještě jeden příběh ze Starého zákona:
Král Šalamoun se proslavil svými moudrými rozhodnutími. Jednoho dne za ním přišly dvě ženy a prosily o pomoc. První žena řekla: „S touto ženou žiji ve stejném domě. Před pár dny se nám oběma narodilo dítě. Její dítě zemřelo, ale ona ukradla to moje a nyní tvrdí, že patří jí.“

„Ne, to tvoje dítě zemřelo!“ vykřikla druhá žena. „Tohle dítě patří mně, poznám přece, že je moje!“ „Přineste mi meč!“ přikázal král Šalamoun jednomu ze svých strážců. Když ho muž donesl, král Šalamoun prohlásil: „A teď to dítě rozsekni na dvě poloviny a každé ženě dej jednu půlku.“

Jedna z žen zvolala: „Ano, zab to dítě, ať ho nemůže mít ani jedna z nás!“ Ale druhá žena zaprosila: „Můj pane, nezabíjej to dítě. Dej ho té druhé ženě a nech ho žít.“ Král Šalamoun poznal, že tohle je skutečná matka, a vrátil jí dítě.

text převzat z: http://deti.vira.cz/Bible-pro-…
------------------------------­------------------------------­----------------
Často  pustit běh událostí je nejlepší řešení. Můžet stát v povzdálí. Nezapomenout na narozeniny... a syn třeba jednou v klidu k vám najde cestu.

Luna píše: (30. 11. 2009, 10.49)

Dobrý den. Je to mi tak trochu blbé, ptát se po internetu, ale nic jiného mi v momentální chvíli nezbývá. Je mi 13 a jsem hodně citlivá a hodně agresivní na mé rodiče. Nejsem jedináček, mám dvě sestry ( 30,36 ) a také mám rodiče, kterým je 58,63 let...
Dřív než se odehrál můj problém, můj otec pil, mamka na mě neměla moc času, protože chodila do práce a jediný kdo se semnou nejvíc bavil, byl zbytek mé rodiny.
Svým rodičům jsem řekla o svém klukovi( Svým rodičům říkám o svých přítelích ). Byla a jsem šíleně zamilová a věřím že je můj přítel ta pravá láska, ale trochu jsem to stím zamilováním přehnala. Provolala jsem větší částku peněz. A po nějakou dobu jsem tyhle hovory opakovala :) .. ale u každé pohádky musí být konec … já však netušila že bude mít tak velké následky
Když se to mí rodiče dozvěděli.. začali na mě řvát, je to tak asi 14 dní zpět. Jelikož mí rodiče jsou starší a vyrosli v jiné době .. tak i můj ohled a přístup ke práci je jiný.. … Nemohu se stím, že věci berou jinak než já smířit a neustále se hádáme … moje máma je agresivní, milá a hrozně šetrná dáma... ale dokáže být velice přísná.. Můj táta jak jsem se už na začátku zmiňovala je také agresivní a dřív pil ( což mě hodně poznamenalo ) je také i hodný.. Ve škole mívám dá se říct dobré známky, ale také nemám moc kamarádu, protože mě většina lidí pomlouá .. ale mezi nimi se najdou i jiní .. ikdyž né z mé školy do které chodím ani ze třídy, ale spíše z mého rodného města.. a většina je starší generace. Svou agresivitu jsem zdědila po svých rodičích, avšak se mi to vůbec nelíbí a chtěla bych a také se snažím svou agresivitu tlumit.. Moc mi to nejde, protože musím mít vždy poslední slovo .. avšak mé poslední slovo nevychází z agresivity … Trápí mě to delší dobu... Když se vrátím k mým utraceným penězům. Rodiče mi to připomínají i po 14-ti dnech … Pokusila jsem se rodičům říct že jim to zaplatím a vše vynahradím .. avšak  když jsem se pokusila jim něco vysvětlit odešla jsem s brekem do svého pokoje.. Kvůli problému s mou rodinou brečím skoro každý den … Jednou jsem odešla i z domu .. celá vynervačená z toho že mi pořád dokola opakují jedno a to samé .. ikdyž není to všechno .. do dnes to neví moje starší sestra .. ( o kterou se nejvíc bojím, že jí kvůli tomuhle ztratím) mé mladší sestře to už řekl můj táta .. řekla mi že mi pod stromeček mi dají faktury účtů, které jsem protelefonovala a že to bude můj dárek .. Vánoce si nezakládám na dárcích, ikdyž také patří k vánocům, avšak určitě to není hlavní věc vánoc … jsou to svátky klidu,míru a lásky .. téhož názoru je i můj přítel .. bohužel mí rodiče o vánocích vidí jen stres, uklid, utracené peníze... Protože má mladší sestra bydlí ve Frýdku Místku... Ještě jsem se za tento měsíc s ní nesetkala takže počítám stím že mě pořádně seřve a řekne to mé starší sestře... Svým rodičům jsem řekla že na vánoce si přeji peníze na mobil .. samozdřejmě to nechci na mobil … ale na zaplacení mých účtů. To co jsem udělala mě strašně mrzí .. ale přitom .. ty chvíle strávené se svým přítelem .. ty jsou nezapomenutelné .. Kdyby bydlel někde poblíž .. Hned za ním jedu a neutrácím peníze za mobil ale jelikož je ode mne přes celou republiku .. nic si asi nezmůžu..
Chtěla bych se tedy zeptat... Co dělám špatně .. Je chyba na mé straně nebo na straně jejich ?

Odpověď: (2. 12. 2009, 13.15)

Milá Lunu,
je cítit, že ti záleží na vztazích v rodině, bylo by dobré, aby jsi třeba starší sestře řekla zhruba to, co jsi mi napsala, že ti na nich záleží, že jsi se dostala do náročné situace, že si nevíš rady, že zamilovanost je silná, že se cítíš doma špatně a jestli by ti nějak nemohly pomoci.
Agresivita často bývá, když se člověk cítí zahnaný do kouta. Mylsí si, že se musí bránit. Může mít pocit, že mu druzí křivdí. (někdy je i taková, která chce toho druhého zničit, zastrašit, ale nemyslím, že to se tě netýká ) Postupně se zajímej o to, jak pracovat a proměnovat své emoce, např. technika fokusing (focusing), léčebné meditace,  kniha Svět bez hranic. Věřím, že někdo z rodiny ti může být oporou a pochopí tě. (nemůžete s milým luvit přes skype?)
Držím palce.

karina píše: (30. 11. 2009, 10.15)

Dobrý den,
můj manžel si našel milenku. Přišla jsem na to, když jsem našla jeho druhý telefon a přečetla si zprávy. Manželovi jsem řekla, že o tom vím a že to vyřešíme mezi sebou, abychom do toho nezatahovali děti. Manžel na to nechtěl přistoupit a nakonec to řekl starší dceři, která něco tušila. První den vypadal, že ho to mrzí a řekl, že se omlouvá. Ale další dny již dělal takzvaného mrtvéh brouka, kdy on žádný problém přece nemá, ukončil to a tím to pro něj končí. Tvářil se, že se nic neděje. Byla jsem ochotna to nějak řešit, ale nebyl ochotný o tom mluvit, nebo jít do poradny. Po pár dnech, kdy jsem s ním o tom chtěla diskutovat, začal více pít a vše házet na mě. Neboť se mám nad sebou zamyslet, protože mám všude nepořádek, nemluvím s ním, jak by si představoval a začal vytahovat věci, které se stali v našem mládí. Již si nevím rady, co mám dělat. Dceru i mě to trápí, nevíme, jak se zachovat. Děkuji mnohokrát za radu.

Odpověď: (2. 12. 2009, 13.05)

Milá Karin,
z toho co píšete to vypadá tak, že mezi vámi je mnoho nevyřčeného a na emocionální úrovni nevyčištěného (pocity nepochopení, zranění, nedocenění) Ano, doporučovala bych společnou návšťevu (několikrát) u odborníka. Můžete zajít sama, třeba se pak přidá, když mu řeknete, že terapeut si přeje mluvit i  s ním, tak jestli by to pro vás mohl udělat.  Jinak doporučuji slyšet, co vám říká, nevyčítat, přát druhému, aby se cítil hezky....
Přeji vše dobré

jarmila píše: (23. 11. 2009, 15.43)

Můj syn odmítá žít,rozešla se s ním partnerka.Jemu je 52 roků, jí 26,je již jednou rozvedený.Pokusil se o sebevraždu,ale rychlé pomoci podepsal reverz.Nemohu ho dostat k psychiatrovi(doporučení RP)ale stále mně do věci zatahuje, abych jí domluvila a donutila jí s ním být.Celé dny a hlavně večery zkouším telefonem, zda ještě žije, nejsem v jeho dosahu a on odmítá být u mně.Nevím, kdy si co řeknou, protože ona s ním teď nežije, ale on jí stále k sobě volá a čeká v jejím bytě.Klíče má jen ona a on.
Jsem už pomalu na dně a nevím si rady.Chtěla bych aby s léčil, protože rozchod byl poslední ranou. Přecházelo tomu krach jeho firmy (60 zaměstnanců),finanční problémy, veškeré peníze šly na její konto(zařídil jí 3 byty, jeden v Austrálii, koupil auto, ale neměl na běžnou platbu.Poraďte prosím na koho se mám obrátit, kdo mi s tím pomůže

Odpověď: (28. 11. 2009, 14.31)

Milá Jarmilo,
chápu vaše přání, jste konfrontována s tím, že každý může ovlivnit maximálně sebe a svůj život, to je třeba přijmout. Synovi můžete přát, aby se mu dařilo dobře, ale je třeba, abyste mu dopřála svobodnou volbu, pustila ho... a svou bolest, která s tím souvisí ošetřila. Syn je šikovný a když bude chtít, pomoc si dokáže vyhledat, může se třeba obrátit i na mne. (syn je závislý na exmilence, myslí si, že nemůže být bez ní štastný, nespojujte své štěstí s jeho vobou) Držím palce

holecatko píše: (23. 11. 2009, 15.40)

Dobrý den,
mám problém se svojí psychikou... Je mi 28, jsem vdaná, máme 3letého syna a jsem v 7 měsíci těhotenství. Všechno by bylo ideální, jenže se mnou není k vydržení. Pořád jsem předrážděná, všechno mě okamžitě vytočí a na manžela i na kluka pořád jen "řvu". Nevím proč, těhotenstvím to není, jelikož tyto nálady jsem měla již před otěhotněním. Mám prostě návaly vzteku a agrese a odnášejí to manžel, syn i pes... jsem s toho špatná, protože nevím, proč se mi to děje. Mám navštívit lékaře?

Odpověď: (25. 11. 2009, 12.34)

Milé Holecátko,
ona péče o duši vyžaduje systematický přístup (i zuby si čistíme každý den, a ani angličtinu se nenaučíme ze dne na den).  Kdybyste opravdu své vzteky a nálady chtěla proměnit, vyhledáte psychoterapeuta, psychologa. Jste-li z okolí, ráda s vámi na proměně budu spolupracovat. Držím palce k odvaze i vytrvalosti.

Lenka píše: (23. 11. 2009, 13.56)

Dobrý den ,
Nevím jestli to sem patří ,ale už nevím sama rady .Jsem 5 let doma s matkou o kterou se starám ,tak se nikam nedostanu mezi lidi ,je mi 30 ,nemam žadné přátelé ,většinu dne sem sama ,mamka skoro cely den prospí a když nespí tak stejně se mnou nemluví .Sem tam si vyjedu na kole a když jí řeknu že se vrátím  za hodinu tak jí to nevadí ,tuhle sem zase byla  přijela sem asi o 15 min. déle a hned na mě začala křičet , že sem měla byt dávno doma . Už nevím co mám dělat skoro každy den brečím ,někdy mě napadají i ty nejhorší myšlenky ,že kdybych si  něco udělala tak to pro mě bude vysvobození.
Děkuji za odpověď a pokud to se mnepatří tak se omlouvám .

Odpověď: (25. 11. 2009, 10.44)

Milá Lenko,
to téma sem patří.Bylo by dobré, abyste začala být pro sebe důležitá a dělala věci, které chcete, které vás baví. To myslím zcela vážně. Obnovte kontakty, najděte si nové známé, najděte si kurzy, semináře. Máte právo na svůj život. Mějte se ráda i svět kolem ... Třeba by pro vás bylo i přínosné, nalézt si psychoterapeuta v okolí.
Držím palce :)

Mája píše: (23. 11. 2009, 12.57)

Dobrý den,
náš problém spočívá ve vzdoru / záchvatech při oblékání našeho 2,5 letého syna. Už si nevíme rady, na koho se obrátit, protože to trvá více než měsíc, kdy si nechce obléct mikunu/svetr či bundu. Takže i v 5C chodíme ven v tričku, a ani venku ho nedonutíme se obléct.Pokud ho oblečeme "násilím", má úplný záchvat, pláče a sám si to ihned zesleče. Můžete nám prosím poradit s tímto problémem ?
děkuji

Odpověď: (28. 11. 2009, 14.24)

MIlá Májo,
v tomto věku dítě prožívá období dětského vzdoru. Doporučuji vám knihy Zdenka Matějčka např.: Po dobrém nebo po zlém. Přeji vám dost trpělivosti v tomto období.

Daniela píše: (23. 11. 2009, 12.24)

Poraďte mi prosím,co mám dělat,aby mě nevynervovala každá blbina.Stačí dvě,tři maličkosi po ránu a mám zkaženej celej den a už mě nic nerozveselí.Akorát se třesu,křičím,brečim,je mi špatně od žaludku a jen a jen se to stupňuje a večer sem pomalu na zhroucení.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (28. 11. 2009, 14.20)

Milá Danielo,
je hezké, že se chcete naučit duševní harmonii. Každá dovednost vyžaduje poznávání zákonitostí, učení se novému a trénink dovedností. Doporučuji vám, abyste hledala učitele v tomto oboru, existují i různé semináře. Duševní život není jednodušší než fungování těla ani než naučení se angličtině. Vydejete se na cestu ke svému pokladu. Např.knihy : Tibetské umění správného života, Miluj svůj život, Léčivá síla mysli, Svět bez hranic... Držím palce k vytrvalosti.

Marcela píše: (23. 11. 2009, 10.37)

Dobrý den,
zhruba tak čtvrt roku máme problém s 4,5 letou dcerou. Dělá problémy s oblékáním. Dříve to začalo jen při odchodu do školky (chodí tam již druhým rokem), nyní je to při odchodu kamkoli. Nejenže se přestala oblékat sama, ale nechce se ani nechat obléct. Křičí, brečí, dělá že neslyší a bývá hrubá jak fyzicky tak verbálně. Takovéto stavy mívá i v jiných situacích, i když ne tak často jako při oblékání. Máme ještě syna 1,5 roku. Děkuji.

Odpověď: (25. 11. 2009, 10.38)

Milá Marcelo,
bylo by dobré konzultovat situaci s profesionálem, podívat se i na vaše pocity, na vaši vzájemnou interakci. Nevím, jak reagujete vy. Nevím, co se děje v rodině. Opravdu byste si zasloužila osobní konzultaci.
Přeji vše dobré

jana píše: (23. 11. 2009, 10.23)

Dobrý den,
Mám problém s osmiletou dcerou.Chodí do třetí třídy,učení jí jde velmi dobře,ale je hodně citlivá a všechno si bere moc k srdci.Dojde to až k tomu,že celou noc nespí a začne jí bolet břicho a je úplně vedle a chce být doma a nejít do školy,Jako ted měli mít ve škole tělocvik a dělat kotouly a svíčku na známku.A tak jí to vzalo že se to div nesesypala.Nevím co mám dělat a jak jít o vysvětlit,že do té školy musí tak i tak.Její pani učitelka mi řekla,že je moc hodná,ale že si moc nevěří a bojí se.
Prosím poradte mi.Děkuji za radu.

Odpověď: (25. 11. 2009, 10.33)

Milá Jano,
bylo by lepší, kdybyste vyhledaly osobně dětského psychologa a s ním spolupracovaly. Můžete sama sebe naučit udržování vnitřní síly na vědomé úrovni a zároveň to učit dceru, psychoterapeut může s dcerou krok po kroku rozpouštět její strachy...

jitule píše: (23. 11. 2009, 10.08)

Dobrý den. Mám takový problém. V poslední době jsem zažívala různé stresy, ale vše se dalo zvládnout. Před 14 dny mi zemřela teta a já u toho byla. Prostě přijela na návštěvu, řekla nám ahoj a najednou to bylo. Začala sténat rychle jsme volali záchranku a ani ta už pak nepomohla. Vypadá to na infarkt ale zatím nevíme. Tři dny potom jsem byla vcelku v pohodě ale pak jedna noc byla pro mě naprosto katastrofální, bušilo mi srdce píchalo mě tam a já si myslela že mám infarkt. Druhý den jsem šla ihned k dr. ten mi řekl že to jsou nervy a že mi infarkt nehrozí, je mi třicet. Jenže mé stavy trvaly dál takže jsem skončila na pohotovosti, změřili mi ekg a vše prý v pohodě. Závěr mi napsala úzkostná ataka. Prosím poraďte jak na to přestat myslet. Strašně se o sebe bojím že tu už zítra nemusím být a natož moje malé děti, manžel či maminka. prostě kdokoliv blízký. Ale hlavně se bojím o sebe. Musím prostě začít fungovat. Beru prášky, prothiaden a v případě nouze neurol. Prosím jak se s tím smířit. Přijde mi to tak nespravedlivé. Snad jsem to nenapsala moc zmateně. Moc děkuji

Odpověď: (25. 11. 2009, 10.29)

Milá Jiťule,
existenční strach, vztah k životu a smrti - to jsou témata, po kterých volá vaše duše po změně. Chcete-li se naučit pracovat sama se sebou, můžete se objednat. Rozsah tématiky přesahuje možnosti této poradny. Prožívejte radost současnosti, nikdy nemáte k dispozici nic jiného než přítomný okamžik, který v sobě má zárodek budoucnosti... Strach ničí přítomnost (tím i budoucnost) Jak proměnit vnitřní mechanismy emailem opravdu nevysvětlím. Přeji vše dobré.

Enela píše: (23. 11. 2009, 10.04)

Dobrý den,začalo to zhruba před měsícem a půl,kdy jsem oslavila své 20 té narozeniny,5dní na to mi zemřel kamarád se ,kterým jsem vyrůstala,navíc doma s matkou také nemáme nejideálnější vztah,jsem půl roku bez práce a neustálý stereotyp doma mě taky na mé psychice asi moc nepřidá.Před měsícem mě na večer chytl tzv.knedlík v krku,bušení srdce,myslela jsem,že už to bude můj poslední den.Tento knedlík v krku trval asi týden,2krát jsem s tím byla u lékařky ta mě poslala k psychologovi.Po týdnu so mi zmizel knedlík jsem měla týden pokoj poté se u mě objevilo bušení srdce,které trvalo asi týden a hnedka na to jsem začala mít takové tlaky v hlavě a bolela mě na rúzných místech.Mám úplně ty samé příznaky jako lidé co trpí panickou poruchou?Něco takového se u mě objevilo poprvé.Může to být panická porucha a co to vlastně je?Děkuji za odpověď.

Odpověď: (25. 11. 2009, 10.23)

Milá Enelo,
může to být panická porucha, prožíváte asi mnoho obav a frustrací, bylo by pěkné, kdybyste hledala cestu, jak pracovat se sebou. Psychický stav je něco, s čím lze pracovat. Doporučuji knihu Miluj svůj život. Porozhlédněte se v místě svého bydliště třeba po akcích čajovny... Dělejte pro sebe něco hezkého...Držím palce

fialka píše: (23. 11. 2009, 5.08)

Dobrý den prosim moc o radu už jsem Vám psala,ale neda mi to a musela jsem napsat ještě jednou.Manželovi jsem přišla před třemi měsici na nevěru ale prý jde jen o sex.Celou tu dobu mě přesvědčuje kdybych na to tak nemyslala že je s ni tak by to u nás bylo v pohode.Sex s nim mě ted vubec nelaka když vim že vlasne chce spat s jinou.Nevim co mám dělat už jsem zkusila všechno i rady od Vás ale nic na něj nezabírá a řekl mi že si stejne bude delat co chce on.Prosim moc jestli by jste mi poradila.Ja vlasne ted nic neresim a snažim se být v pohode ale on mě vždycky dostane tim že se me zeptá jestli jsem nad tim přemýšlela.Krásný den Fialka

Odpověď: (28. 11. 2009, 14.32)

Mé rady jste neprožila.

lylielen píše: (17. 11. 2009, 19.26)

Dobrý den,
Mám problém se svými vnuky. Jejich otec byl vystěhován z bytu a matka žije v bytě se svým mužem a jejích dětmi. Z mnoha dalších důvodů jsou děti hlášeny na úřadě a jedná se o tom, že budou svěřeny do péče mě. Jíž u mě bydlí - mají svůj vlastní pokoj s televizí, dvd a vším co nikdy u rodičů neměli, ale se starším je mnoho problému. Je mu 11 let a je přesvědčen o tom, že ho rodiče mají rádi a že já jsem ta špatná, která je chce od nich odloučit. Občas se s ním dá normálně mluvit, ale z toho mi nadává a říká špatné věci. Je to podle mě zásluha jejich otce, se kterým se stále stýkají. Mladší i když mu je pouze 5 let, se mi zdá rozumnější, ale bratr se ho snaží ovlivnit také. Už nevím co mám dělat jsem vážně zoufalá, vnuk mi dokonce vyhrožuje. Nevím jak mu mám vysvětlit, že to dělám pro jejich dobro a že je klidně můžou dát do děckého domova. Mám si je snad nechat vzít a nechat je na pospas osudu? Mám je ráda a nechci je ztratit, ale zároveň se bojím i o sebe, nevím čeho je jedenáctiletý kluk pod vlivem rodičů schopný udělat. Prosím poraďte mi.

Děkuji za odpověď

Odpověď: (19. 11. 2009, 13.20)

Milá Lilien,
to je skutečně problém. Vy asi opravdu musíte nastavit hranice, co si k vám může dovolit...a "pustit ho" dle pořekadla: kdo chce kam, pomozme mu tam. To neznamená, že se zříkáte kontaktu s ním,  zašla byste za ním a časem by se třeba situace změnila... (nejprve ještě můžete zkusit zařídit, aby rodiče synovi řekli, že si přejí, aby žil s vámi, protože oni momentálně se o ně starat nemohou.) Možná vám rada připadá tvrdá k 11letému chlaci, ale ona takováto situace v sobě má oprvdu nebezpečí jak pro vás, tak pro další vývoj vnuka. Držím palce.

3p píše: (17. 11. 2009, 13.22)

Dobrý den, pane doktore/ko můžete nám poradit, jak můžeme milovanou osobu zbavit afektovaného a vztahovačného chování? Mockrát děkujeme za odpověd. Možná nám tim zachráníte i život.

Odpověď: (19. 11. 2009, 13.14)

Přemýšlejte, jak zachránit sebe. Dotyčná osoba by jako první krok musela učinit rozhodnutí, že chce něco u sebe změnit....

Verca píše: (17. 11. 2009, 11.46)

Dobry den,potrebuji poradit.Je mi 32let.
Vse zacalo minulej patek,tocila se mi hlava,mela jsem zavrate.Jela jsem tedy na pohotovost,na pohotovosti mi rekli ze mam asi jicnovou kylu a at me vysetri ma pani doktorka.Ma pani doktora me poslala na vysetreni a zadnou jicnovou kylu nezjistily.Pak me pani doktorka poslala k neurolozce a ta mi dala 3xdene uzivat neurol.Vzdy kdyz si ho vezmu je mi porad stejne,mam zavrate,srdce mi div nevypadne a mam z toho vseho hruzu protoze mam 3letou dceru s kterou musim byt obcas sama doma.Ma kamaradka mi rikala jestli nemam nahodou zablokovanou pater,tak vlastne ani nevim jestli je to deprese ci ta pater.Bojim se cokoliv rict sve doktorce,jelikoz mi rekla ze kdyz mi na neurologii urcila tuto diagnozu ze bude asi vse tak jak rekla.Co mam tedy delat?Jsem opravdu blatzen?

Odpověď: (19. 11. 2009, 13.12)

Milá Veru,
začátek rozhodně jako deprese nepůsobí. Nějak mi připadá, že nejsou moc udělaná pořádně vyšetření. Najděte si lékaře, který vás vezme vážně a udělá podrobná vyšetření. Nedejte se odbýt.