Odpovídá psycholog, psychoterapeut více ; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu.

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: kači, Jana, Jakub, LUCKA, Lucka, Netečna, Petra, Nicolle, slunečnice, Neya

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

3p píše: (17. 11. 2009, 13.22)

Dobrý den, pane doktore/ko můžete nám poradit, jak můžeme milovanou osobu zbavit afektovaného a vztahovačného chování? Mockrát děkujeme za odpověd. Možná nám tim zachráníte i život.

Odpověď: (19. 11. 2009, 13.14)

Přemýšlejte, jak zachránit sebe. Dotyčná osoba by jako první krok musela učinit rozhodnutí, že chce něco u sebe změnit....

Verca píše: (17. 11. 2009, 11.46)

Dobry den,potrebuji poradit.Je mi 32let.
Vse zacalo minulej patek,tocila se mi hlava,mela jsem zavrate.Jela jsem tedy na pohotovost,na pohotovosti mi rekli ze mam asi jicnovou kylu a at me vysetri ma pani doktorka.Ma pani doktora me poslala na vysetreni a zadnou jicnovou kylu nezjistily.Pak me pani doktorka poslala k neurolozce a ta mi dala 3xdene uzivat neurol.Vzdy kdyz si ho vezmu je mi porad stejne,mam zavrate,srdce mi div nevypadne a mam z toho vseho hruzu protoze mam 3letou dceru s kterou musim byt obcas sama doma.Ma kamaradka mi rikala jestli nemam nahodou zablokovanou pater,tak vlastne ani nevim jestli je to deprese ci ta pater.Bojim se cokoliv rict sve doktorce,jelikoz mi rekla ze kdyz mi na neurologii urcila tuto diagnozu ze bude asi vse tak jak rekla.Co mam tedy delat?Jsem opravdu blatzen?

Odpověď: (19. 11. 2009, 13.12)

Milá Veru,
začátek rozhodně jako deprese nepůsobí. Nějak mi připadá, že nejsou moc udělaná pořádně vyšetření. Najděte si lékaře, který vás vezme vážně a udělá podrobná vyšetření. Nedejte se odbýt.

Lusy píše: (17. 11. 2009, 10.15)

Dobrý den, mám problém týkající  se jídla. Nejsem zrovna dvakrát hubená, spíše trochu oplácaná. Doma jím normálně, ale když mám jíst před přítelem, jeho rodinou, nebo před více lidmi, tak mám pocit, že je to trapné a všichni na mě koukají, jak se cpu, tak vždycky raději řeknu, že nemám hlad, nebo že jsem už jedla. Je mi to kvůli příteli líto a chtěla bych s tím něco udělat,ale nevím, jak se k tomu postavit, nebo kde začít.
Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď: (19. 11. 2009, 13.03)

Milá Lusy,
bylo by dobré, kdyby jsi párkrát zašla k psychoterapeutovi...

DAlkac píše: (17. 11. 2009, 0.58)

Ahoj Roman 18 Pred rokem v rijnu sem zbil sveho bejvaleho nejlepsiho kamose, on je totiz hrozny manipulator a rvac a potom co jsem si dovolil(!!!) na nej sahnout me zacal vyhrozovat ze me se svejma kamosema sejme, proste ze si me podaj, ja od ty doby zacal propadat strasny depresi, uz se nebojim ani toho ze by me zbyl-li ale spis toho ze na me vytahne treba 3 roky starou udalost ze mu dluzim treba 200kč nebo ze me poskrabe auto bojim se kontaktu s nim on totiz dobre manipuluje s lidma,policie mi nepomohla a uz uplynul rok ja se s nim potkal asi 5x pokecali sme nic se nestalo ale ja zacal vzdy hrozne panikarit, rok sem nechodil ven jenom doma hrozne chlastal, kazdy den(sem nezamestnanej) jediny kdyz sem vysel ven tak bylo pro chlast a nebo sem na motorce odjel do zahranici(madarsko,chorvatsko nemecko)ted sem se prestehoval do Prahy ale ty deprese neprestali porad se bojim ze ho nekde potkam, ja uz nevim jestli je to vubec kvuli němu nebo kvuli alkoholu, nicmene kdyz sem strizlivej tak nemuzu vubec fungovat bojim se jet vlakem do predchoziho bydliste a tak,kdyz piju tak nemam zadny problem, ale na druhou stranu sem prave prisel o Ridicak kvuli alkoholu tak sem si rek ze prestanu pit ale tech depresi se potom neda zbavit vycitam si ze kdybych nemel deprese kvuli tomu hajzlovi tak bych ani neprisel o ridicak

Odpověď: (19. 11. 2009, 13.02)

Milý Romane,
dobré je vztah s tím kámošem narovnat. Připadá mi, že ty deprese máš z toho, že jsi srab, ne v tom smyslu, že se bojíš o sebe, ale v tom, nést následky svého činu. Takže kámoše vyhledej, vrť mu 200Kč, řekni, že pořád myslíš na to, jak jsi ho zbil... řekni, co cítíš (jestli tě to mrzí, že tě asi mrzí, že to mezi vámi takhle dopadlo a že bys rád, abyste zůstali v občasném kontaktu) Až toto uděláš, tak mi napiš a budou-li tvé deprese pokračovat, bylo by dobré, abychom se sešli. O řidičák jsi nepřišel kvůli hajzlovi, ale kvůli sobě...

Jarka píše: (16. 11. 2009, 20.59)

Dobrý den, mám takový problém (pro mě směšný, ale následky již v pohodě nejsou). Jde zřejmě o formu obsedantní neurózy. Musím neustále myslet na to jak dýchám, je to strašné, protože kvůli tomu nemohu vůbec spát, nespala jsem již několik nocí, až asi čtvrtou, kdy jsem usnula zřejmě vyčerpáním, ale jen na pět hodin. Již nemohu, vím, jaký strašný je to nesmysl a přesto. Myslím na to neustále, mám velké doprese, zřejmě únavou. Je to horší o to, že mám roční dcerku a studuji dálkově VŠ a najednou mě toto úplně pohltilo a nic mě nebaví, stále pláču a jsem strašně vyčerpaná. Dříve jsem měla panickou poruchu, občas ještě mívám panickou ataku, ale s tou už si umím tak nějak poradit, ale s touto nutkavou myšlenkou ne. Mám strašný strach, že to nikdy nepřejde, protože dýchat budu do konce života, že to budu neustále vnímat a nikdy se nevyspím. Nechápu, co se to děje, nemám třeba strach jako při panice, že se mi něco stane, že přestanu dýchat, to ne, jen to pořád vnímám a zabraňuje mi to normálně žít. Omlouvám se za takovou hloupost, ale mě to strašně ničí. Můžete mi prosím nějak poradit?

Odpověď: (21. 11. 2009, 13.01)

Milá Jarko,
můžete se inspirovat materiály vlevo na: http://cz.lundbeck.com/cz/publ…
můžete spolupracovat s terapeutem.
držím palce

Anonymka píše: (16. 11. 2009, 20.43)

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám přítele, který mě má chvíli rád a pak zase ne. Abyste tomu dobře rozuměli, všechno je třeba v pořádku a on začne najednou uvažovat o tom proč se mnou je, když mu samotnému taky bylo dobře (jsem jeho první dívka), že se semnou asi rozejde apod. Ale postupně to s něho odejde. Jinak nemáme žádné problémy,nehádáme se, všechno je ok dokuď mu doslova "nehrábne v hlavě". Teď už se podruhé stalo, že se semnou rozešel a jako důvod mi řekl že mě nemá rád a že semnou nechce být. Že mě v neděli měl rád ale ve středu už ne. Udělal to už podruhé a já nevím co mám dělat, jelikož vím, že ve skrytu duše mě má moc rád, ale že je ovlivněn nějakýma myšlenkama, kterého úplně poblázní a on udělá takovou blbost, které později lituje. Když se semnou rozešel poprvé tak mi hned volal a když jsem sním pak mluvila osobně tak mi řekl, že to řekl jen tak, že mě pocit, že mě rád nemá ale ve skutečnosti, že mě má strašně moc rád...Mám pocit, že to je rozpolcená osobnost ale nejsem si jistá. Jednou je takový podruhé jiný. Jeden den by mě pořád jen měl v náručí a druhý den sotva na mě šáhne. Poraďte mi prosím jak bych mu stím mohla pomoci? Aby náš vztah byl už bez probému a bez jeho myšlenek? Jde to vůbec? Chci mu za každou cenu pomoct jelikož ho miluju, chci abychom už byli šťastní bez jeho myšlenek.Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: (19. 11. 2009, 12.54)

Milá Anonymko,
hmm... ono by bylo dobré, aby si přítel začal myšlenky trochu rovnat... Měl by si třeba něco o lásce přečíst (např. E.Fromm: Umění milovat), dojít si někam na konzultaci. Může napsat třeba esej o tom, co je to zamilovanost, láska, partnerský vztah, manželství. V partnerském vztahu je každý zodpovědný za svoji půlku, za něho vy tu práci udělat nemůžete...

Vanda píše: (16. 11. 2009, 14.33)

má přítelkyně mě poprosila,ať se zkusím zeptat jak to řešit. Když jsme spolu začínali chodit naši mě vyhodili z domu. Špatně to nesli. Upřímě větší peklo jsem nezažila.Noc sem strávila venku a zrovna pršelo. Víte sedět tam,brečet a vědět že jste stratila celou rodinu, větší bezmoc bych nikomu nepřála.Ukončila jsem školu,a šla pracovat. Bydlela jsem u mé přítelkyně. Časem se to zlepšovalo a dokonce jsme tam začali jezdi na oběd.Normálně se snámi bavili, jenže kdykoliv tam přijede moje mladší sestra,jsem tam třetí kolo u vozu. Ona bydlí pár kilometrů od našich, takže tam tráví každý víkend. U nás už nebyli 4 měsíce, ani mi nezavolají. Pořád čekám až zazvoní telefon,ono pořád nic.Vím,že to nedokážu řešit otevřeně, všechno si nechám pro sebe a dusí mě to.Jsem pak protivná někdy i agresivní.Když jsem byla menší tak jsem tuhle nevšímavost řešila tím,že jsem se zamkla v koupelně a bušila do sebe dokud mi nebylo líp.Neumím brečet,nějak jsem to v sobě naučila potlačit, aby mě nikdo neslyšel. Co mám udělat, abych se jim zavděčila?, aby si mě trochu!!všimli.Jsem přece taky jejich dcera.a co mám dělat, když ve mě "přeteče pohár".

Odpověď: (19. 11. 2009, 12.48)

Milá Vando,
i když jsme nečí děti, i když rodiče milují sourozence, neznamená to a priory, že budeme milováni také a stejně. Doporučuji smířit se s tím, že sestra je milovanější, přejte to ji i rodičům. Dále doporučuji neusilovat o pozornost rodičů, o zavděčení se jim. Oni vědí, že existujete. Vy sama si dopřejte to, co byste od rodičů ráda. Dospělost je od toho, abychom uměli zabezpečit nejen své materiální, ale i citové potřeby sami (mějte se ráda, aktivně rozvíjejjte proud sebelásky) Když budete mít chuť zajet za rodiči, zatelefonovat jim, udělejte to (a nečekejte na zavolání) Můžete spolupracovat s psychoterapeutem.

fialka píše: (16. 11. 2009, 5.25)

Dobrý den omlouvám se ,ale píši znovu.Je to asi měsíc co jsem psala,že je mi manžel nevěrný a tvrdil že neví jak s tím má přestat,ale říkal že se pokusi.Od te doby mu ,ale nevěřím protože vím,že po ní touží.Tvrdil že je to jen o sexu,ale copak normální ženská to chlapovi povolí a bude klidná.Vždycky když je dlouho v práci myslím na to,že je s NÍ. A hlavně je mezi námi krize a nějak mezi sebou nemužeme komunikovat.Jo bavime se ale jen diky tomu že jsou doma děti.Pořád mi tvrdí at jsem tolerantní a ted přišel s tím že by se s ni stejne chtěl milovat,a že čeká jen na to jestli mu to povolim nebo ne.Vubec nevim jak dal.Prosim moc o radu děkuji

Odpověď: (19. 11. 2009, 12.39)

Milá Fialko,
řekněte, že vy tu nejste od toho, aby jste mu něco povolovala nebo zakazovala. Že vám na manželství záleží, že jeho nevěra narušuje vaši důvěru k němu a že vás to bolí a nevíte, co to dál s vámi udělá..., že byste si přála manželství obnovit a proto navrhujete i společnou návštěvu psychoterapeuta. Neberte na sebe zodpovědnost tu, která patří jemu. Držím palce

Jesi píše: (10. 11. 2009, 10.18)

Dobry den. Je mi to trapne , ale od mych 16 mam problem a trva to dale a dnes je mi 20. Mam problem kamkoliv jit. Sevre se mi zaludek, chodim na zachod je mi spatne a mam jakoby strach i kdyz vim, ze to misto znam vim kam pujdu, ale i presto se mi tohle vzdy stane a to me porad vezni doma. Poradte prosim budu vam moc vdecna.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.42)

Dobrý den,
můžete mne kontaktovat a spolupracovat (cca 15setkání), můžete požádat psychiatra o léky, které by pro vás byly vhodné.

Simona píše: (10. 11. 2009, 10.10)

Dobrý den.
Omlouvám se, že volím takovýto způsob komunikace, ale po včerejším zážitku jsem v situaci, kdy nevím, jak se zachovat a co mám dělat.
Je mi 46 let, jsem rozvedená od června 2007. Mám dva syny - 13 a 16,5 roku, se kterými žiji v bytě 2+1. Letos na jaře jsem se poznala s mužem, na kterém mi záleží a kterého mám ráda. O Velikonocích byl i u nás, seznámil se s mou matkou, babičkou i dětmi. Pak přišlo období, kdy jsme se půl roku neviděli vzhledem k jeho pracovnímu vytížení. V současné době si zařídil práci v blízkosti mého bydliště a měl by zde pracovat minimálně půl roku.
Včera večer jsem pro něj měla jet a synům jsem řekla, že Milana přivezu. Připravila jsem je i na možnost, že se u nás teď bude pravděpodobně objevovat častěji. Mladší syn měl hned připomínky a nelíbilo se mu to. Zeptala jsem se, co po mně vlastně chtějí - zda mám zůstat sama, stejně jako babička (moje matka)... Zůstalo to bez nějaké zvláštní reakce.
Když jsem se vrátila s přítelem, byli kluci u sebe v pokojíku. Otevřela jsem dveře a všichni se pozdravili. Bylo kolem 21.hodiny. S přítelem jsme si povídali a po půl desáté jsem šla synům říct, že by měli jít spát. Ani příliš neprotestovali a když jsem se za nimi šla po nějaké chvíli podívat, měli zhasnuto a leželi. Zhruba po 22. hodině mě přítel v jídelně objal a naše objetí začalo mít intimnější charakter. V tu chvíli se otevřely dveře u kluků a hned zavřely. Odešli jsme tedy do mého pokoje... Pravděpodobně víte, co následovalo. Přítel pak zůstal neoblečený ležet, já si oblékla triko na spaní a povídali jsme si. Asi kolem 23.45 se najednou rozsvítilo světlo v jídelně, otevřely se dveře mého pokoje a tam stála moje matka. Ihned na mě spustila něco v tom smyslu, že mě upozornila, jak se mám chovat (přesně už si nepamatuji) a že mám úplně jinak postavené priority. Prý si dovedu tahat domů jen samé "vošousty" a nemyslím na nic jiného. Kluky, že odváží k nim a že o ně takhle přijdu... Synové mi jen řekli, že jí poslali sms. Víc nic. Když jsem se ptala mladšího, řekl mi, ať ho nechám a starší, když mě ve dveřích míjel, jen řekl - s tebou jsem skončil....
Přítel byl tak v šoku, že vůbec nebyl schopný reagovat... Já jsem celou noc nespala.
Nechci přijít o syny, ale také nechci přijít o přítele. Tolik jsem se těšila, když mi oznámil, že zde bude pracovat, že začneme fungovat jako normální rodina a ukáže se, jestli spolu chceme a můžeme být.
Nevím, co mám dělat.
Podotýkám, že jsem si domů nikdy před dětmi nevodila žádného muže jen pro zábavu... Nyní stojí proti mně má matka a na její straně jsou i mí synové...
Velmi Vás prosím o radu. Poslední dobou jsem na tom nebyla nejlépe. Měnila jsem zaměstnání, musela absolvovat téměř 5 měsíců školy mimo domov, do toho ještě problémy finanční. Konečně jsem doufala, že se vše srovná a budu v klidu. Opak je pravdou. Už nějak nemám sílu... Někdy přemýšlím, zda má pro mě život nějaký smysl...
Prosím, poraďte, co mám dělat, jak se zachovat.
Děkuji.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.41)

Milá Simono,
vaše matka i synové vás nějak nerespektují, považují vás za někoho, kdo jim patří a koho mohu ovládat. To je špatně. Někde se stala chyba... Jste opravdu v náročné situaci, ale nějak mi připadá, že svůj prostor máte právo si vybojovat. Je třeba jasně promluvit s matkou... stanovit hranice a podmínky kontaktu... Bylo by to spíše na osobní setkání, nechcete se stavit?
držím palce

Hanka píše: (9. 11. 2009, 21.04)

Dobrý den
Ja jsme měla čtyř letý vztah který mě dost poznamenal protože s tím co jsme chodila mě vydtal tím že když se s ním rozejdu tak se zabie ja jsme nedokazal s ním rozejít a když jsme se pak zamiloval do nělho jinýho tak mi uděla dost dusno a žekl mi že mě nikdy nikdo nebude mit rat tak jak on že nebudu štastná.naknec jsme se rozešli ja jsem začla chodit s někkým jiným ale nemužu nějak vyrovnat s ním co jsme prožila předtím.
V tom novém vztahu nejprve mi do něho začal zasahavat kamrad tím že chctěl chotit od přitele ze sestrou tak ho něchtěla a chtěl protstě za každou cenu s ní chodit dost do našeho vztahu sahlo ale vyrovnali jsme se s tím pak v červnu přišla otaska kdy s ním začnu bydlet ja jsme mu nedokazal řic pravdu a začla jsme si myslet nejruznější blbosti a on řekl že takle dal pokračovat nemuže.
Tak jsme se rozešli pak jsme se zase k sobě vratili ale ja se s ním nechci zatím stěhovat protože jsme se nesrovnala s tím co se stalo dřiv v tom předchozím stahem a stakovým pocitem se s ním nechci stěhovat a on řekla až prý budu vět co chci tak se mám ozvat.
Taky nemá dobrý vztah s tatkem takže jsme se se mu stěžoval jak se to doma hrozný a on mi chtěl tím že se odstěhujem poct abych konešně byl štatná ja jsme mu navykladala hrozný blbosti prto abych se ještě nestěhoval a mylela jsme že počka než si všechno vyřeším ale už to trvá pul roku ja jsme furt na začku nemužu to všechno ze sebe dost a stašně rada bych s ním byla ale s tím pocitěm co mám v sobě se s ním nemužu ještě stěhovat.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.35)

Milá Hanko,
evidentně sama svoji vnitřní situaci nedokážeš proměnit tak,, aby jsi byla spokojená. Proto doporučuji, aby jsi spolupracovala s profesionálem.

Gabriela Toušová píše: (9. 11. 2009, 20.36)

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na problém ohledně mého syna 14 měsíců. Vždy, když se mu něco nelíbí nebo nedostane, začne se vztekat tak, že vším okolo sebe hází, když na to nereaguju, začne nás plácat, nejdříve jen do noh no ruk, později do obličeje. Stejné je to i s oblékáním, začne se všemožně zaklánět, vztekat, kopat kolem sebe. Potřebovala bych poradit zda ho nechat vyvztekat a odejít z místnosti, nebo ho odnést do pokoje a nechat ho tam. Jenže když tohle udélám,t ak začne šíleně plakat až tak, že skoro nedýchá. Co by na něj mohlo zabrat? Nechce se mi dávat mu přes zadek, ale někdy se to opravdu nedá vydržet a ruka ujede. Předem děkuji za odpověď

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.32)

Milá Gabi,
malé děti opravdu nemají zralé CNS a do určité míry jsou projevy zlosti běžné. Spíše vnímám, že jste nejistá, nejistota je to, co může výchovu velmi zamotat. Plácat vás ho samozřejmě nemůžete nechat. Plácnutí přes zadek není týrání dětí. Můžete si dojít na konzultaci k dětské psyhcoložce, číst knihy o výchově, probrat to s babičkou :).
Držím palce

Suzi píše: (9. 11. 2009, 16.57)

Dobrý den.Poradˇte prosím jak se vyrovnat s manželovou nevěrou?Prý to bylo jen takové jednorázové vzplanutí.V našem vztahu (12-tiletém) chceme nadále oba pokračovat.Pro mne je ale hlavně problém mu znovu důvěřovat jak před tím.Cítím to jako velkou zradu a po třech měsících co tento problém nastal na to musím myslet.Miluji ho a nechci ho ztratit.Děkuji

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.27)

Milá Suzi,
viděla bych to raději na osobní konzultaci.
Je třeba skutečně odpustit, vzít to tak, že tuto zkušenost potřeboval... Jde taky o to, zda cítíte, že jste pro muže tou jedinou, o kterou pečuje...

Bohdana píše: (9. 11. 2009, 13.14)

Dobrý den!Můj problém je dlouholetý. Jsem vdaná přes 20let vdávala jsem se z lásky a velmi mladá. S mým mužem máme 2 syny. Můj manžel se začal tak po 5 letech manželství ke mně chovat jako bych byla věc, které se potřebuje zbavit. Začal o všem rozhodovat sám častoval mně nadávkami toho nejdrsnějšího ražení, ponižoval mně i před lidmi a dětmi. Myslela jsem si, že vše musím vydržet a až budou kluci velcí tak odejdu. Je to jen ve stručnosti co se těch zhruba 10 až 15 let odehrávalo. Já ho postupně přestala mít ráda a tím pádem i sex byl je nutné zlo. Nyní když jsem opravdu rozhodla, že vše skončím a budu si žít svým životem tak se velmi změnil. Je milý hodný. Ale přijde mi to divné. Klečel přede mnou na kolenou a prosil abych neodcházela, že nemůže beze mně žít.Prý se zabije pak zase, že raději zemřeme spolu. prý by nikdy nesnesl, že bych mohla žít někdy s někým jiným. Někdy z něho mám i strach. Je mi ho i líto, ale nemiluji ho. Je pro mně  hrozně stresující s ním žít. Hlídá mně žárlí i na mou práci na lidi v mém okolí. Já jsem neodešla asi jsem dostala strach. Teď všechny ty nadávky a ponižování ustaly, ale ta jeho tzv láska mně hrozně ničí. Nechci mu ublížit a je mi ho líto. Jenomže to mi k životu nestačí.  Já jsem mu sice odpustila, ale nedokážu zapomenout. Nemohu s ním mít sex a když už se přemůžu je mi zle. Víte on mi v sexu dost ponižoval tak to bude asi tím. Prostě to nemůžu z hlavy vymazat. Moc děkuji za odpověď.
    okolí.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.24)

Milá Bohdano,
hledám otázku, na kterou bych vám mohla odpovědět. Rozumím tomu, že láskyplný vztah k muži, který vás dlouhodobě spíše vlastnil než so jiného, neumíte změnit... udělejte to, co cítíte, že skutečně chcete. (podle mne chcete žít sama). Dokáže-li se s vámi kamarádit, dokáže tak, že vás má skutečně rád, když se nedokáže kamarádit, je jeho láska sobecká (což vidíme).

ester píše: (9. 11. 2009, 10.56)

mila radano zapomela som este vam že rozbijala najprv prvni vztah nepovedlo se ji a tedko sla na nas vlastne už takovych 5 let se usiluje o to problem je este v tom že byt je nani tedko se to rieši aby se to prepsalo protože uver platime my bohužel zatim ja možna aj v tom me chtela využit protože je krize a on za tim mal praci jenom na kratko na 3 mesice a neco ten posledni rok nemuže sehnat proste chtela me nas mat v sachu dekuji pak za radu hezky den

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.19)

s přítelem jste již patrně docela dlouho - proč jste se nevzali? máte ošetřené své peníze? zajděte si do poradny (několikrát)

ester píše: (9. 11. 2009, 10.39)

dobry den ja by se vas chtela poprosit o radu mam takovy problem žiju s pritelem a jeho matka nedokaže se zmirit s tim že žije sama nedokaže se vyrovnat že oba jeji synove su zadani ma težke silne zachvaty jen tak potrebuje se vyrvat a ja bohužel si to už odnesla vickrat problem je v tom každeho jenom vyhani naposledy sme meli debatu všichni s ni čtyri aby se už s tym zmirila žije sama v domku podle mne je to chora osoba a potrebuje odbornika ja jedine co si želam mit od ni klid nejvic chodila obtažovat nas vim že je sama lenže delala mi provokace naschvaly a uražala me už sem nemohla a když mela zachvat zacala kričet na plny hrdlo a neprestala tak sem ji trochu potrasla  a rekla at nas necha na pokoji lenže synove trvaji na tom aby s ni na dale vychazela ja nemužu dela to že se pretvaruje a ja to neumim rovno sem ji rekla že hrat komedii nebudu nechapu proč to dela proč mi posila po synovi nejake veci a tak vim že to nedela od srdce aby se na mne mohla zas vylejt tedko na chvili prestala lenže když zas by nahodou začala nebo by prišla nevim jak se mam prosim zachovat? nechci se s ni bavit zničila mi nervy až sem si brala prašky aby sem z toho vyšla ja sem byla pokojna a vždy vyrovnana nemyslela som si že tak nekoho muže nekdo zninčit vzhladem na ni rozprava vždy nezmysly jenom o praci je v ni nenavist zavist a žarlivost nebavi ji nic nema ani koničky možno proto me tak nenavidi sem ji opak a vzala sem ji posledniho syna jeji laska je chora k synom a nedokaže se odputat a zit svuj život a vždy stuka do pleca už sem alergicka na ni i když ji vsechno odpuštam neni ve mne  nenavist vychazet s ni nechci len nevim jak se mam k ni kdyby prišla dekuji za radu muj pravopis možna neni nejlepsi snazila sem se protože sem slovenka možno aj proto me nenavide sem spis bojovny typ mam toho hodne za sebou dekuji vam nejhorsi že ti lide co su upiri energie niči vas a pak ten druhy ostatnych protože taky potrebuje ventil když budete mat čas prosim odpiste ja budu čekat dekuji

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.16)

Milá Ester,
problém je, že váš přítel patrně nemá jasno, ke které ženě patří. Jestli nenabudete v blízké době jednoznačně pocit, že v příteli máte oporu a nezajistí, že se nebudete muset kontaktovat, doporučuji vztah ukončit. Můžete navrhnout příteli návštěvu  poradny...
Držím palce.

Anna píše: (9. 11. 2009, 8.28)

Dobrý den,
potřebuji pomoci se svým problémem. Jsem strašný trémista. Když mám složit jakoukoliv zkoušku (i takovou, která se týká mého koníčku), nebo když mám někde vystoupit na veřejnosti strašně se bojím. Mluvím potichu a asi mám děs v očích, protože na mně strach všichni vidí. Dá se s tím něco dělat?
Děkuji za pomoc.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.12)

Milá Anno,
lze s tím něco dělat. Mám dobrou zkušenost s focusingem a léčebnými meditacemi. Doporučuje se i KBT terapie. každopádně je třeba od vás kus práce ke změně (ani angličtinu se člověk nenaučí dotazem přes net ;))
Držím palce k odhodlání.

Lucie píše: (9. 11. 2009, 3.24)

Dobrý den, prosím o radu. Před rokem jsem po dvou letech ukončila kontakt s kamarádem z dětství, nyní žijícím daleko.Je to člověk s hráčskou vášní,získala jsem k němu citovou vazbu, kterou se prvně snažil vybudovat a pak ji svým chováním pošlapal. Nyní po roce jsem se na něj (opravdu nedopatřením) znovu navázala, dá se říct z jeho podnětu. Chvíli se snažil milými slovy a skutky, pak jednou z ničeho nic nečekaně ukončil chat a dál nereaguje.Je to jeho další pohrávání, lhostejnost.Stejně jsem od něho nic lepšího nečekala.Teď nevím, jak na něj. Jen tak zas odejít v klidu,jak před rokem. Nebo mu napsat,jak je nemožný, protože toto dělá jen opravdu chorý mozek a třeba by ho to k něčemu dobrému nakoplo? Určitě hodně by se mi ulevilo tím druhým řešením, ale pokud je chorý, neublížím mu tím? Děkuji za Váš názor.

Odpověď: (10. 11. 2009, 11.09)

Milá Lucie,
vím, že se takto někteří lidé chovájí a svým způsobem to stále také nechápu. Jedná se o to, že dotyčný potřebuje k svému sebepotvrzení náklonnost, lásku od druhého, on je však schopen pouze lásky dětské, která je sobecká, dokonce je možné, že přijímání lásky je pro něj příliš náročné a má pocit, že ho utiskuje. pro vás je důležité si uvědomit, že pro toho člověka jste sice důležitá, ale ne jako rovnocenný partner, ale jako někdo, na kterém si dokazuje vlastní cenu. Je dobré, že postupně s tím jeho zahráváním počítáte, že se dostáváte do role pozorovatele a neberete osobně jeho hulvátské chování, že víte, že je to jeho podivnost, že on neumí jinak... Když vy mu napíšete projev svých emocí, i negativních, tím ho v podstatě budete sytit. Dokážete-li to, napište mu, že mu sice nerozumíte, ale že mu přejete hezký život.  Když vás bude kontaktovat zas po letech, budete vědět, že si ho nepustíte do intimního prostoru, že budete velmi rezervovaná... (to se trochu podiví ;)) Viděla jste Bestiář? Bohužel takových "Rodenů" běhá po světě mnoho..., ale alespoň víte, že v tom nejste sama. :)

Marie píše: (3. 11. 2009, 14.08)

Dobrý den.Nevim jak bych měla začít.Mam 20letou dceru ktera žije 30km.ode mne.Od asi17let bere drogy.V te době jsme bydleli spolu.Po neustalých hadkach jsem se odstehovala.Bydli v byte který je psaný na mne a ja i platim najem.Ted je dcera v 8mesici tehotenství.Ani pořadne nevim zda jeste drogy bere nebo ne.Sama me tvrdí že ne,ale kluk s kterým je těhotná mi tvrdí že drogy bere.Snažím se jí pomahat finančně,jak jen to jde ale nemohu do nekonečna.Nyní jsem bez zaměstnání a tak moc už pomahat nemohu.V byte není zapojena elektrina a dcera nema žadný příjem.Na socialce kde jsme byli žádat o pomoc nam řekli že ji musim živit já.Nevím vubec co bude dal s miminkem co se teprve narodi.Dcera mi tvrdi že drogy brat nebude ale nevim zda ji mohu verit.Otec toho ditete je take drogove zavisli.Ja žiji nyní s pritelem kteremu radeji nic nerikam stejne by to nepochopil.Nevim na koho se mam obratit nebo kde vyhledat pomoc.Co mam delat?S kym se radit?

Odpověď: (3. 11. 2009, 18.15)

Milá Marie,
to je dost zapeklitá situace, to by chtělo podrobné znalosti z oblasti práva. Měla byste se pokusit ji odhlásit z bytu, pak dle mého vůči ní vyživovací povinnost nemáte.  Ohledně dítěte, vnoučete, můžete zažádat o svěření do péče, v tom spolupracujte se sociálkou (mylsím oddělení péče o děti), tam budete muset nejprve hlásit, že se dcera nestará, nezvládá péči o dítě...(Pak byste mohla pobírat rodičovský příspěvek...) Kvalitní informace v té věci by vám skutečně měli poskytnout na sociálce - zkuste se podrobně poptat třeba na krajském úřadě třeba na úseku sociálních věcí vás nasměrují ke kompetentní osobě.
Držím palce

INU píše: (3. 11. 2009, 14.08)

Dobrý den nevím si rady s dcerou letos ji bude 15 neposlouchá  chodí domu pozdě ve škole to lajdačí nedávno jsem od ni dostala i facku mám 7 let noveho manžela který když s ní je problém začne na ní křičet a ona na just udělá dalši podraz třeba místo 9 přijde domu v 11 také často lže dnes jsme byli u kurátorky a ta nám doporučila terapije hlavně manželovi  a dceři ale já si myslím že to moc nepomuže protože má povahu po tátovi pravím a ten mě také bil a byl agresivní když byl nějaký doma problém .poradte co s tím děkuju

Odpověď: (3. 11. 2009, 18.07)

Milá Inu,
buď opravdu systematickou rodinnou terapii (ne dvě hodinové návštěvy) nebo absolvujte seminář rodinných konstelací,  možné je kombinovat oboje. Dále dceru konfrontujte s následky počínání... zaveďte "obchod" něco za něco, manžel ať se z výchovy stáhne, at zasáhne pouze tehdy, bude-li na vás fyzicky agresivní či významně slovně (ne pubertální kecy). Dceru nechraňte před diagnostickým pobytem. Držím palce

< novější | 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >