Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: PETR KAŇA, Martina, Filip, pampeliška, Vasek Mazi, misa

[194] 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

zyzy__ píše: (29. 6. 2015, 14.26)

Dobrý den je mi 29 a mám dceru dva roky a půl. Po jejích prvních narozeninách se semnou něco stalo. Hrozně se bojím jak o sebe tak o ní. Mám strach že se mi něco stane a nikdo se o ní tak dobře nepostará jako já. Jsem z toho hrozně neštastná porád se pozoruju.Někde mě píchne a už za tim vidim infarkt nebo něco podobného. Je to hrozný snažim se to prostě ignorovat ,ale občes mě přepadne úplně takový strach. Můj táta je ukázkový hypochondr takže když jim to řeknu tak se mi jen smějou že jsem po něm. Nikdy sem nic takového neměla ted se bojim i rýmy. Protože za tím vidím nějakou hroznou nemoc :(

Odpověď: (1. 7. 2015, 10.47)

Milá Zyzy,
víte co se říká,  že je nejlepším lékem proti strachu? Smířit se se smrtelností a důvěřovat proudu života, že plyne tak, jak má a že každý svůj osud unese.
Doporučuji porovnat myšlenky týkající se strachu a aplikovat je - knihy o strachu vyhledejte... Můžete zajít na léčebnou meditaci ke mne a také na regresní terapii. Věci je užitečné skládat.

Werru píše: (28. 6. 2015, 13.59)

Dobry den,
Ziju s přítelem a jeho matkou. Jeho matka me naučila vařit a ukázala mi jak to na správně v domácností vypadat. Ale už je s námi 3 roky. Ale přijde mi že přítel se začíná chovat jako pitomec. Přestal se mnou komunikovat a podle jeho slov jsem příčinou všeho špatného. Neříkám že některé problémy jsem nezavinila. Tak moc začíná dávat na její názor az jsem úplně zbytečná. Ode mne jídlo moc nechce ale od si vezme i to co me řekl že jist nebude. Tak co si nám myslet?

Odpověď: (28. 6. 2015, 23.11)

Milá Werru,
zajděte spolu do poradny a pak zvažte, jaké místo v tomto složení pro vás je...
Přeji vše dobré.

JM270575 píše: (27. 6. 2015, 15.08)

Dobrý deň, mám obrovský probléma a obavu o svoje predčasne narodené dieťa, dnes má 4 roky a vyrastá spolu s 2-ročnou sestrou v neúplnej rodine, otec detí odišiel späť po 4 rokoch do svojho rodiska, kde si cielene vrátil na pôvodné prac. miesto, slovom, rodičia deti - sú diametrálne odlišní ľudia, u ktorých spolužitie nie je možné, lebo takto rodina nie je funkčná, iba ponorená do konfliktov, ktorých súčasťou, bohužiaľ, sú aj detí. Otec matku  detí, teda svoju manželku doslova nenávidí,  a pohŕda ňou, matka nedáva otca za výchovný model deťom, pretože podľa nej nezodpovedá vzoru, aký by mali deti nasledovať. Kým matka, žije pre deti a všetky svoje potreby a záujmy prispôsobuje deťom a ich potrebám, zaujíma sa o budúcnosť detí a kvalitu ich života ....otec je pohodlný až lenivý, sebecký a zahľadený narcista do sebs, ktorému je zjavne manželska ukradnutá, pretože s ňou nehovorí už vyše 2 rokov a deti používa iba ako nástroj alebo zbraň, ktorou sa manželke vyhráža, že raz o ne príde....všimla som si ako matka, že 4-ročné dieťa má panický strach a záchvaty plaču z nových vecí, zrejme neistota, ktorú cíti v rodine sa prenáša aj do poznávania nových vecí a reality a tá spôsobuje nerovnováhu v jeho osobnom živote, dieťa má strach z návštevy detského predstavenia v divadle, pri vystúpení v škôlke záchvatovo plače, neviem, či z davu ľudí, alebo z iného dôvodu, ale po čase sa ustáli jeho správanie, doma k súrodencovi je veľmi až nástojčivo dominantný....veľmi sa obávam, aby nenastali v jeho správaní obrovské poruchy, ktoré budú mať v budúcnosti dôsledky v jeho súžiti v spoločnosti, bojím sa, že o deti prídem, o ich pozornosť a lásku, pretože, keďže som s deťmi ako krízový rodič, ktorý vychováva a má isté nároky na ne, rovnako aj trestá a kričí, ale ja chváli, nie som tak vzácna ako otec, ktorý príde raz za mesiac a kupuje si ich nákladným značkovým oblečením, resp. hračkami a jasne správaním plným napätím a provokácie dáva najavo nevšímavosť si ich matky, a tým dáva najavo jasný príklad deťom, ako majú matkou pohrdať, neviem, teda, aký vzor si syn vezme do budúcna pri voľbe životnej partnerky, ak doma bude vidieť zo strany otca iba pohŕdanie mamou - manželskou a celou jej rodinou, podľa mňa je otec zakomplexovaný a frustrovaný z toho, že vo svojej pozícii zabezpečiť rodinu zlyhál a tak sa egoisticky koncentruje iba na seba, čo je krajne sebecké a nezodpovedné voči deťom a rodine, rovnako si odmieta plniť vyživovaciu úlohu voči deťom a hlavne voči manželske, ja ako matka po prijímaní takéhoto správania mnohokrát zlomená psych. z nešťastnej voľby život. partnera prenášam svoj hnev a mrzutosť aj na deti, pretože mi chýba podpora psychicka hlavne z ostrany partnera pri výchove deti, založiť si novú rodinu, teda nájsť si nového partnera je len riziko, akému budú deti vystavované, ale byť bez pomoci je pre mňa veľmi náročné, zvlášť, ak som pracujúca matka , ktorá je nútená prácu nosiť aj domov....poraďte prosím, ako prežiť a deťom neublížiť. Ďakujem. Nešťastná manželka a vystrašená matka.

Odpověď: (28. 6. 2015, 23.27)

Milá JM,
je cítit, že se snažíte odosbnit a dívat se objektivně - bylo by dobré své emoce skutečně pojmenovat a pročistit technikou EFT nebo KERP, být v lásce a v klidu - tak vaše děti budou obklopeny láskou a moudrostí po většinu času. Taky bych vám přála, abyste ve svém okolí měla lidi, se kterými budete děti vychovávat a také vám umožní mít čas pro sebe - babičky, tetičky, strýčky. Můžete se synem zajít na kineziologii. Ohledně spolupráce s otcem můžete požádat o odborné vedení na péči o děti, kde by měli mít možnost psychologa, psychoterapeuta - nařídit to v zájmu dětí, tam byste mohli probrat optimální výchovné přístupy a spolupráci rodičů.
Přeji vše dobré.

Petr píše: (27. 6. 2015, 9.31)

Dobrý den,
prosím o radu. je mi 26 let. Mám problémy s rodiči, hl. s otcem, i když už u nich nebydlím a živím se sám. Otce je velmi dominantní a musí mít vždycky navrch.Oni bydlí na vesnici a práce na domě a na zahradě je pro ně hlavní priorita. Já na to naopak nemám příliš buňky, jsem programátor a vím, že si dům nikdy nepostavím. Díky otcově povaze dochází kvůli tomu k hádkám. Jak jim vysvětlit, že nemám zájem  jen makat, sekat trávu, obskakovat barák atd. a třeba dovolená je podle nich zbytečné vyhazování peněz, které by se měly radši dát za cement nebo dlaždičky. Také mají stále připomínky k mojí přítelkyni a podsouvají mi jednu dívku ze sousedství, ke které já nic necítím. Nechci s nimi přerušit kontakt, ale tohle mně fakt unavuje. Co si o tom myslíte? Děkuji.

Odpověď: (27. 6. 2015, 11.48)

Milý Petře,
přijmout svou dospělost bez požehnání od rodičů je náročné. Nabízím setkání na toto téma: http://www.phoenixcasopis.cz/2…
Máte právo zvolit si svůj životní styl. K rodičům občas zajedte, ale není nutné často.
Přeji vše dobré.

Martina píše: (25. 6. 2015, 11.19)

Dobrý den, prosím o radu, je mi 40 let, jsem vdaná. Mám komplikovaný vztah s rodiči. Nikdy jsme si extra nerozuměli (poučování, kritizování, kontrolování i když jsem dospělá, do všeho se mi snaží mluvit). Pomlouvají manžela, ten se  s nima nechce stýkat, takže já je chodím navštěvovat sama s dětmi.
Teď v poslední době začali vymýšlet různé věci, pro který není  žádný rozumný důvod ale mně to připadá, že  si mně tím chtějí k sobě ještě víc "připoutat".  Například si chtějí koupit auto, ale to by mělo být napsané na mně, nebo že prý potřebují děti nový nábytek a že by ho oni koupili. Já o to moc nestojím, hlavně protože by to nedělalo dobrotu v mojí rodině. Poslední zhruba rok mně takhle podobně pořád s něčím otravují, a když  řeknu že nemám zájem, je chvilku klid a pak začnou znova.   Nebo mi volají že něco nutně potřebují a pak se ukáže, že by to mohlo počkat nebo si to mohou zařídit sami. Samozřejmě manžel to nezapomene patřičně okomentovat. Děkuji předem za Váš názor, co bych měla dělat.

Odpověď: (27. 6. 2015, 11.45)

Milá Marti,
vztahy s rodiči bývají komplikované. Doporučuji pojmenovat své pocity, které ve vás tato situace vyvolává a přepracovat je technikou EFT nebo www.rovena.info/kognitivne-emo… . Ráda vám s tím pomohu. On klidný psychologický náhled na situaci pro vás situaci zklidní a alespon více nedramatizuje.  
Držím palce.

Dáda píše: (23. 6. 2015, 21.00)

Krásný večer
potřeboval bych si s někým promluvit o čemkoliv,chybí mi to,rodina mě neposlouchá a přátelé nemám...každý má touhu se s někým sdělit o svě pocity...já nemám s kým..proto potřebuji radu jakoukoliv,ale spíše bych potřeboval poradit jak navázat nové vztahy,jak si najít nové kamarády..prosím poraďte děkuji ....Dáda

Odpověď: (27. 6. 2015, 11.31)

Milá Dádo,
www.rovena.info/jak-se-seznami… - pod článkem i nějaké odkazy

Katka píše: (23. 6. 2015, 18.16)

Dobrý den, chtěla bych se na Vás obrátit s problémem, není to partnerský problém , ale začínám mít pocit , že mi to do vztahu zasahuje. Nebo spíš pohled na mého partnera. Známe se 3 roky, z čehož rok spolu bydlíme, je mu 37 a mě 34. Problém vidím v jeho rodině- otec. Hned ze začátku se mi nepozdávalo, že není schopen se dívat do očí,což mi dost vadí.Jinak nekomunikoval moc  a jednoho dne jsem volala svému příteli, řekla mu proč nemá telefon u sebe atd. normální rozhovor( jednalo se , že odjel na křtiny a zapomněl na telefon )  a jeho otec začal řvát- pičo blbá drž hubu- položila jsem okamžitě telefon a přestala úplně jezdit k jeho rodičům. Nyní jsem se opět doslechla, že mu jeho otec řekl, že on je vítán u nich doma, ale ne když budeme spolu. Nechápu nic , štve mě to, přičemž já jsem VŠ , jeho otec havíř bývalý- již na důchodu. Partner je hodný, vše, dá se s ním domluvit, ale příjde mi směšné, je kuřák a před otcem v 37 se schovává s cigaretou jakoby měl z něho strach. Jeho otec pochází bůhví odkud, jeho rodina není známa a strašně moc mi to vadí, že tohle není v pořádku a nemám ani chuť tam jezdit  a bavit se s takovým prasetem ( pardon), ale strašně mi to vadí, že tohle není v pořádku a začínám pociťovat, že asi měním pohled na partnera- také se mi omlouval a řekl, že se za to stydí, protože vidí , že když přijede k mým rodičům tak se i zasmějeme spolu.Jenom bych se Vás chtěla zeptat co s tím mám dělat, jestli tohle nějak změním, protože já jeho otci naprosto nic neudělala, ba naopak jezdila jsem k nim a dělala jim zahrádku, jako kytky a výsledek je takový jak píši. Rovněž má přítel bratra, který se oženil už mají malé dítě a ti u nich jsou neustále u těch rodičů. Holka, kterou si jeho bratr vzal, poměrně dost věřící, dokonce viděla i duchy a zvala kněze na vysvěcení bydlení( bez komentu )  Jestli toto může hrát roli? Matka přítele se zdá býti ok, problém otec. Co si o této situaci myslíte vy? A dá se s tímto něco dělat nebo mám řešit situaci nejezdit k nim a neznát? Ale to mi strašně vadí. Děkuji předem za odpověď. Katka

Odpověď: (27. 6. 2015, 11.30)

Milá Katko,
jak to tak vypadá, nemůžeme mít všechno.
Pokud vám to s partnerem klape, doporučuji akceptovat a milovat partnera i s takovým otcem, můžete ho mít o to raději, když víte, že to s tatíkem není jednoduché. Budete-li zášt přenášet na partnera, vytvoříte podhoubí problému. Pobavte se s partnerem a zkuste najít řešení vhodné pro oba.  Partner by mohl rodičům říci, že když vás neakceptují, bude tam i on jezdit minimálně a vy bez pozvání nepřijedete.
Přeji vše dobré.

linda píše: (23. 6. 2015, 12.29)

potrebovala bych poradit .muj manzel je moc mekky kazdyho se boji a problemy neresi .necha vse plynout .nechce se s nikym dohadovat .bydlim u jeho rodicu 23let let .ja s nimi nevychazela a on porad se jich zastaval . oni jim 65let neuuklizely nikde 20let .me rekl at si toho nevsimam ale jim nic nerekl.tchyne uz zemrella tchanovi je 94let .me on moc vadi . vymysli z nudy nemysly csechny nemoci ma. s manzelem se neshodnu ma na vse jiny nazor .ale nic pro nej delat nechce odjede pracovne na montaz na dva mesice , a hotovo. sem psychicky uz vycerpana ted sem bez prace propoustely proste vsechny hadky k vuli tchanovi on nic nechape .ja mu peru ujlizim a o vikendu varim jinak mu vozi obedy .ale reseni nevidim .porad mi manzel vycita  ze az budu stara jako on  .uz me to nebavi .zivot na nic .mezi mnou a manzelem je 11 lety rozdil vekovy ale v nicem se neshodnem kazdy ma na vec jiny nazor.proste nevim codal diky moc za radu .

Odpověď: (27. 6. 2015, 11.25)

Milá Lindo,
můžete zůstat nebo odejít. Když zůstat, je třeba přijmout stav jaký je a vybudovat si vnitřní harmonii. Věci, které se dějí kolem, není třeba brát osobně. Chápu, že je to těžké, ale po emailu se to nevyřeší - najděte ve svém okolí poradnu např. pro mezilidské vztahy nebo občanskou poradnu.
Přeji vše dobré.

Jan píše: (22. 6. 2015, 16.24)

Dobrý den,

prosím o radu v situaci, ze které už ani já sám neznám cestu. Shrnu souběh událostí. Jsem muž s manželkou a dvěma dětmi. Po tom co umřel můj první syn (bývalý vztah), jsem zaujal k životu trochu jiný přístup. Jsem více bázlivý a starostlivý s ohledem na své děti, prostě bez obalu, nechci nikomu dávat své děti do auta. Oznámil jsem to všem ve svém okolí. A teď k jádru problému. Nejmladšímu synovi je 19 měsíců. Do dnes byl svými prarodiči z manželky strany 6x s nimi venku. Nedávno přišli s tím, že si ho autem chtějí vozit na výlety. Ačkoliv dobře znali můj postoj, začali dělat manželce dusno ... v okolí se prezentují jako skvělí a starostliví prarodiče a mne jako člověka, který manipuluje s manželkou a zakazuje jim styk s vnukem. Navrhoval jsem mnoho variant jak jim vynahradit cestu autem tím, že jim syna budu kdykoliv kamkoliv vozit. Bez úspěchu. Jakákoliv konverzace a diskuze s nimi je bezúspěšná. Nemohu se dívat na to, jak manželka trpí rozpadem a chováním své rodiny. Všichni ostatní mé přání respektují, dokonce jsem nalezl u mnohých pochopení. Co s tím? Tímto celý rodinný problém zdaleka nekončí, ale mě bude postačovat Váš postoj a rada k výše uvedenému.

Předem velice děkuji za odpověď a s přáním hezkého dne

Jan

Odpověď: (27. 6. 2015, 11.21)

Milý Jane,
vaší manželce jsem zde odpovídala - vím, že jsem to psala výstižně - najděte si to. (není to více než dva měsíce).
Doporučuju vyléčit vaše trauma.
Traumata rozdělují vztahy.
Přeji vše dobré.

Ivana píše: (22. 6. 2015, 13.11)

Dobrý den,mám problém.Jsem skoro tři roky rozvedená a jsem jedináček.Moji rodiče se do dneška s tím nesmířili a přiklonili se k mému ex manželovi a všechna vina padla na mně a zajímá je víc on než já i když jsem přesvědčená, že jsem pro náš vztah udělala maximum, ale taky vím, že vina je vždy na obou stranách.Můj ex manžel stále jednou týdně jezdí s dětmi za mými rodiči a moji rodiče zase k němu jezdí na oslavy a schází se tam s celou jejich rodinou. Nevím jak se s tím mám vyrovnat a hlavně to nemůžu přenést přes srdce.Prosím o radu jestli to mám nechat být a nějak se s tím vyrovnat nebo máte na to jiný názor.Děkuji

Odpověď: (27. 6. 2015, 11.17)

Milá Ivanko,
ano, lidé někdy jednají  tak trochu proti přirozenému řádu a mají zvláštní svou logiku.  Nepodpora, odmítnutí od rodičů bolí... Z dotazu není patrné, jestli vás odmítají a s vámi se nekontaktují. Ale tak jak píšu o dotaz níže, jsou situace, které mnoho nemůžeme ovlivnit. Rodičům bych doporučila zůstat nestrannými a akceptovat rozhodnutí dcery. Lidem prospívá, když se nevytvářejí koalice někdo proti někomu, ale když se v systému akceptují všichni. Můžete být rozvedeni a být ve společenském kontaktu. Bude pro vás užitečné, když se odoosobníte od souhlasu rodičů, vy víte svou pravdu a to je v pořádku. Dopřejte rodičům tu jejich, přestože hodnotit, soudit a dávat vinu neprospívá harmonii.
Držím palce. Na léčebné meditaci vás ráda uvítám.

ivka píše: (22. 6. 2015, 12.48)

Dobry den,s manzelem jsme spolu byli 20 let. Pred vice jak rokem mi manzel naznacil neco o nejakem vztahu s zenou ale pry to uz vyresil.Ja jsem to samozrejme vycitila,ze to neni jako driv.Nic jsme neprobirali,jelikoz manzel stale rikal ze se nic nedeje.Ja se mu snazila verit ,ale nekdy jsem to nezvladala a udelala scenu. Nikdy jsme nic neresili a cas plynul.Manzel je tezky introvert a nechce o nicem moc mluvit.Po posledni takove scene se manzel priznal,ze se neco deje,nechtel rict co. Tak jsem ve vzteku rekla,ze kdyz ted vim,ze se neco deje tak by bylo lepsi, aby odesel a v klidu si nekde rozmyslel jak to bude resit, at se k tomu postavi jako chlap celem. Rikal ze potrebuje 3dny na vyreseni.Nyni je to tri tydny a on se stale nevyjadril,nerika nic co se deje,jen ze musi do poradny,ale je tezke nekoho vybrat(uz to vybira 3tydny),ja mezitim uz byla v poradne 3x(poslala jsem mu i kontakt)ale stale nikam nejde.Nekomunikuje,odpovi mi pouze strohou odpoved na muj email s kontaktem. Chtela jsem mu dat prostor a netlacit na neho,ale uz mi to pripada moc dlouho.Rady jsou,ze mam cekat,ale ja to nemuzu vydrzet,chtela bych si s nim promluvit,ale bojim se nebo to vim,ze nebude chtit mluvit,protoze to reseni nema. Nechci o neho prijit,vim,ze jsem ho nemela posilat pryc,kdyz uz to neslo vzit zpet,bylo to pod obrovskou tihou emoci,mela jsem se uklidnit a resit to doma v klidu.Myslela jsem si ze bude pryc ty 3dny.Co mam ted delat,strasne mi chybi,neumim byt sama a chtela bych aby se vratil a resili to spolu. On si nechava vzdy na vsechno dost casu,zato ja jsem moc rychla az zbrkla.Nevim co se mu honi hlavou,jestli na neco ode mne ceka,vubec si nevim rady,jsem netrpeliva.Mame zaplacenou dovolenou,bojim se,ze to rozhodnuti necha na me,jako vzdy. Chtela bych byt akcni;coz hsem vzdy baka ja,ale aby mi to spis nezhorsilo situaci. Prosim poradte.

Odpověď: (27. 6. 2015, 10.53)

Milá Ivi,
v tuto chvíli sama cítíte, že nemůžete aktivitou situaci ovlivnit. Chápu, že přijmout svou bezmoc je náročné i být v čase "nevím", je zkouška nervů. To se tak ale stává, že nemáme věci pod kontrolou a nezbývá než se otočit do svého vnitřního středu (nejlépe meditací) a obnovit vnitřní klid a důvěru, že svůj život zvládnu, at se děje co se děje. Píšete "Co mam ted delat,strasne mi chybi,neumim byt sama a chtela bych aby se vratil a resili to spolu." - na jednu stranu pochopitelné na stranu druhou pozoruji, že v tomto čase jsou lidé vedeni k tomu, aby opouštěli závislostní vztahy a stávali se sami sebou - je potřeba umět být sám a z přebytku lásky tvořit vztah - nikoliv z potřeby: bez něj mne to nebaví...
Držím palce.

Květa píše: (17. 6. 2015, 1.00)

Dobrý den, můj otec roky vtloukal do hlavy mé dceři(28 let-svobodná), že jeho dům zdědí ona. Měl tendence ho přepsat, ale nakonec ho předešla smrt.Teď mám dilama, zda mám jeho přání splnit, nebo jednat podle zákona a vše si nechat pro sebe a někdy v budoucnu podělit dceru i syna. Mám obavy, aby na mě nezanevřela, že jsem ji obrala o majetek, vím, že každý mladý potřebuje peníze a ona s tím tak nějak počítala.I když by možnosti bydlení nevyužila, my s manželem možná ano,tak peníze by se jí někde jinde určitě, za prodej domu, hodily.Také její návrh byl, abychom s manželem byli v domě jako věcné břemeno, ale to se mi nelíbí.Děkuji za váš názor v této věci.

Odpověď: (21. 6. 2015, 10.24)

Milá Květo,
těžká věc. Moc nerozumím tomu, abyste byli věcné břemeno. Že by ten dům vlastnila nebo prodala i s vámi? Jestli máte chuť ten dům využít a žít v něm, dává logiku posloupné dědictví.Dcera by měla akceptovat přirozený tok věcí. Doporučuji závěť udělat již nyní. Vypracováním závěti smrt nepřivoláváte a můžete ji změnit.
Přeji vše dobré.
 

žena píše: (16. 6. 2015, 21.50)

Dobrý den,
chtěla bych znát váš názor na problém, který mám v současném partnerském vztahu. Jsem rozvedená a nyní mám roční vztah s mužem, který byl na začátku vztahu naprosto ideální, ale ... občas z ničeho nic přestal na nějaký čas komunikovat, aniž by pak vysvětlil proč. Byla jsem z toho přešlá a snažila se to řešit. Ale je to naprostá marnost, nejdříve mě přesvědčoval, že si to vymýšlím, pak že za to mohu já, protože jsem ho vyprovokovala tím, že se zbytečně ptám. Pak nějaký problém o ničem, který jsem údajně špatně řešila. No v praxi to vypadá tak, že se vyvolá hádky kvůli "ničemu" a následuje nemluvení a naprostá ignorace na čím dál delší čas. Nikdy si to nevyříkáme a je to jen od jednoho problému k druhému. Nejsem dokonalá a určitě dělám někdy něco špatně, ale snažím se to vždy řešit. Tohle bohužel nejde.Vždy za ním chodím já, ale tentokrát už ne. Poslední hádka se uskutečnila, kvůli tomu, že jsem požádala partnera, aby mi dal pusu na dobrou noc a objal. Nasledovala scéna, že si to vynucuji, aby bylo podle mě a že mu mám dát pokoj. Moc mě to urazilo a ponížilo, naprosto jsem nechápala příčinu. Nebyl k uklidnění jen na mě vyřvával, že už zase začínám a že si mám lehnout a dát mu pokoj a spát. Došlo to tak daleko, že odešel na celý měsíc ze společné domácnosti, zpět do svého bytu a celý měsíc mě naprosto ignoroval. Považovala jsem celou záležitost za cílený rozchod. Po měsíci se ozval a já myslela, že proto aby si odnesl své věci, které u mě v domácnosti má. K mému překvapení jsem se dozvěděla, že se chce vrátit a že mu celou dobu chybím a myslel si, že nám jen vychládají horké hlavy. Ale u mě je to jiné, vůbec mi nevychládala horká hlava, ale přestávám si ho za to vážit a vůbec mu nevěřím. Protože za ten měsíc se vykašlal, na vše co bylo domluveno, včetně pomoci kolem rodinných záležitostí.  Nevím jestli k němu ještě cítím nějakou lásku, ale teď ho vidět nechci.Důvěra je pryč, mám pocit, že je to sobec,co si vynucuje mojí absolutní poslušnost a vždy vyhrožuje rozchodem pokud není vše podle něho. Vím, že vám píšu jen své hledisko a proto je těžké  odpovídat. Ale chtěla bych vědět, jestli i když připustím, že třeba v hádkách na něho svým chováním působím, jako červený hadr na býýýka, dá se vůbec omluvit, to že místo řešení problému hned odchází a partnera ignoruje? A to čím dál tím delší dobu? Víte nejsem pyšná na to, že se mi rozpadá další vztah a že snaha vyšla v niveč i se bojím trochu samoty a do budoucna dalšího vztahu, který zase může být o ničem...A ani nemohu říci, že vše v partnerství s ním bylo špatné, ba naopak. Ale vždy je vše v pořádku pokud dělám přesně co chce on a mile se usmívám a jevím nadšení. Mám pocit, že se chová jako malý spratek, co se vzteká, hned co mu rodiče nedají vše co chce. Ptám se, je můj názor opravdu dobrý, že tohle to vztekání a utíkání a ignorace, je problém na rozchod? Děkuji za váš názor a odpověď. žena

Odpověď: (16. 6. 2015, 22.54)

Milá Ženo,
ano, tvoření a nalézání láskyplného vztahu je velký kumšt... je to o tom, mít v hlavě zapnutý program konstruktivity - chtít se s druhým domluvit, láska a pochopení druhého vítězí nad vlastním egem. Když toto partnerovi nefunguje, nemůže fungovat i partnerství.
Věřím, že s ním v klidu situaci proberete, řeknete o tom, co vnímáte, obsah vašeho psaní zde je fajn, dejte mu to třeba číst...
Uvidíte, jestli vy ještě ucítíte cestu, jestli třeba bude ochoten na sobě zapracovat třeba i s psychologem...
Držím palce.

Petra píše: (16. 6. 2015, 19.43)

Dobrý den,potřebovala bych radu,nevím,kam se obrátit.Jsem již 10 let vdaná,s manželem prožívám velký psychický nátlak,bohužel se stupnuje,je pořád z něčeho nervní a křičí na mě a na děti(5 a 7let),o víkendu už to přešlo v něco více,řekl,že se odstěhuje,kvůli tomu,že nebylo po jeho,když jsem řekla,že už je toho moc,rozloučil se s dětmi a odjel,čekal,než mu napíši aby se vrátil,druhý den dělal jako že se nic nestalo,ale nechci aby to mělop hlevně na dcery špatný psychický dopad,bojím se, co bude příště,doposud byl jen ke mě oškliví, ted už ale i přes jeho rodinu a naše děti.Nevím vůbec kam bych se měla obrátit,potřebovala bych poradit hlavně ohledně dětí.Děkuji předem za odpověď Petra

Odpověď: (16. 6. 2015, 22.39)

MIlá Petro,
jestli to dobře chápu, směřuje to k rozchodu? O situaci moc nevím, možná se hodí http://rosa-os.cz/
Přeji vše dobré.

Lenka píše: (16. 6. 2015, 10.26)

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor.
Je mi 19let a mám přítele o rok mladšího. Jsme spolu přes rok,ale najednou po nějakých +-13 měsících vztahu se začal 'měnit'.
Já jsem impulzivní a ledasco mě rozhodí, mrzí nebo mi ublíží, přítel to bral vždy v klidu.
Když už jsme se hádali byl pokaždé velice klidný, převážně mlčel, pak něco málo řekl, ale nikdy nezvýšil hlas. Nebo zřídka kdy odešel.
Teď mu nedělá problém na mě zvýšit hlas nebo křičet, pořádně mě chytit nebo mnou hodit o postel. Potom se sebere a odejde...
Vím, že s rodinou se vždy hádal bouřlivě a jednou sáhl k 'násilí', ale má podobného rázu matku.
Později se omlouvá, mrzí ho to, říká že si to v tu dobu neuvědomuje, někdy si ani všechno nepamatuje.
Trápí ho to asi i víc jak mě, bojí se, že mě nebo někomu ublíží.
Jelikož má v rodině několik schizofreniků, včetně otce který je bil, vyhrožoval jim smrtí,...(od 8let s ním nežije).
A v počátcích s jeho mámou se choval prý stejně jako teď on.
Obává se a neví co s tím.
Mohli byste poradit, co bychom s tím měli dělat?

Odpověď: (16. 6. 2015, 22.33)

Milá Lenko,
co vy děláte se svou impulzivitou a labilitou?
Knihy osobního rozvoje, semináře, psychologové, terapeuti... vydejte se společně i každý zvlášt po cestě sebepoznání a sebezměny. www.konstelace.info nebo Lažany Bhagat - pohledejte - dobrá víkendovka.
Přeji vše dobré a držím palce.

Aja píše: (16. 6. 2015, 8.48)

Dobrý den,
jsem svobodná matka s 14 letou dcerou.... Dcera je fajn, sice trošku bručoun....ale ve škole prospívá, má úspěchy i v hudebce...je pořádná.... Jen má trochu problém dodržet čas, který slíbí....a taky, když ji něco přikážu...tak to udělá svým tempem a kdy se jí zachce... Klasicky bojujeme s tím, aby chodila včas spát ( kolem 10 ) a včas vstávala... Mám dojem, že i kdyby jí "stříleli u zadku", tak nezrychlí.... Vím, že jsou to možná malichernosti, ale občas mě to dost vytočí.... Zrovna včera tu svoji laxnost a ignoraci mých instrukcí korunovala ještě drzou poznámkou, tak mě vytočila natolik, že jsem jí nafackovala... Zpětně mě to vždycky hrozně mrzí....tím spíš, když mám dojem, že facky moc nezabírají.... Nerada bych, abychom spolu nejbližší léta bojovaly...nevím, jak na ni... Ale ustupovat bych asi taky neměla... Jsem si vědoma, že je to i moje chyba... Snažila jsem se být tolerantní máma...nemám moc ráda konflikty...a občas jsem asi nebyla důsledná v dodržení trestu, který jsem jí třeba dala... Vždycky jsem "vyměkla"... U otce bohužel moc opory nenajdu... Zjeví se jen občas a hraje akorát líbivou politiku....navíc dcerka s jeho vztahem-nevztahem docela bojuje... Je schopen týden psát a volat, jak je ta nejlepší a pak se na dva měsíce zcela odmlčet a nereagovat... Možná ten občasný "vzdor" souvisí i s tímto.... Jen nevím, jak tomu všemu pomoci, abychom spolu měly i nadále fajn vztah... Ona je jediný nejbližší člověk, kterého mám....
A ráda bych byla dobrá máma.... Poradíte ?
Děkuji. A.

Odpověď: (16. 6. 2015, 22.24)

Milá Aji,
chápu, že vztah matka - dcera v puberte je náročný. Vzhledem k všemu, co píšete, zvolila bych strategii kamarádky. Je  třeba se smířit s tím jejím tempem, respektovat, že jiné nebude... Zkuste si již uvědomit, že ona je zodpovědná za svůj život, respektovat ji, tu zodpovědnost, kterou nesete za ni, složte. Stačí vytyčené jen rámcové hranice. JInak můžete zajít do poradny - sama či s dcerou....
Přeji vše dobré.

Nikola píše: (15. 6. 2015, 15.24)

Dobrý den, chtěla bych se zeptat , ohledně naší situace. S přítelem jsme už 3 roky, klape nám to celkem dobře, hádky sice jsou, ale vždy se nějak vyřeší. Problém jsou naše rodiny. Jelikož jsme oba nedávno přišli o práci, takže je těžké s najit vlastní bydlení, proto pořád bydlíme u rodičů. Přítelova rodina je divná Jinak nevím jak to říct. Jeho matka, která je věčně opilá, když má starosti nebo něco podobného mu pořád vyhrožuje, vyhazuje ho z bytu kidně i v 1 ráno a pak jde 2 hodiny ke mě, aby tu mohl přespat, a když je opilá, tak mu říká at se se mnou rozejde , že jsem ho změnila když je se mnou a nechodí do práce a živi ji jen jeho otec , sestra, která sedí pořád doma, nemá práci, nadává na něho, krade mu peníze, které má třeba na doktora kvůli práci, která mě jednou fyzicky napadla, a jeho věčně ožralý otec, který po něm chce jen peníze , protože sám má našetřeno nějakých 500 000 a chce po něm další. Moje rodina je celkem v klidu. Bydlím s babičkou v rodinném domě,i s  matkou ale odděleně. Babička je v klidu, pomáhá mi , ale matka je podobný případ jako přítelova. O víkendu je opilá , protože přes týden pracuje, tak ta nám  taky říkala ať se rozejdeme, pořád nám kecá do vztahu a je to neúnosné. Poslední kapka padla, když jsem se dozvěděla, že přítelova sestra mu ukradla peníze. Nevím co máme dělat. Práci si sháníme, ale není to takové jednoduché. Ještě přítel je takový sázkař. Sází na tipsportu. Vždy ,když jsem měla peníze, tak mě nalákal ať mu je tam vložím, že mi něco hraje. Pokaždé nic. Už teď mi dluží 8 tisíc. I když ho miluji on mě taky tak to nějak překousnu a věřím že mi to práti, ale i takhle nevím co si počít. A jak mám a máme vůbec dále pokračovat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (16. 6. 2015, 22.12)

Milá Niki,
na sázení se vykašlete a smiřte se s tím, že se budete muset život prací - myslím tím přítele. Vezměte práci někde mimo, kde nabírají, jděte spolu na ubytovnu - a bud to spolu dáte a nebo ne...budete mít ale už odstartováno... a přijde něco nové... Nebojte se a vykročte do jiného města... podmínka nesázet.
Přeji vše dobré.

Karel N. píše: (15. 6. 2015, 7.55)

Dobrý den, rád bych Vás požádal o radu. Tři a půl roku mám výborný a krásný vztah se vdanou ženou, býváme spolu rádi a máme k sobě vytvořené již silné pouto a rádi bychom spolu žili. Přítelkyně s mužem mají dvě děti ve věku 6 a 8 let, s manželem nechce žít a soužití s ním je pro ní spíše neradostné, kvůli dětem však nechce rozvod, nejdříve až po základní škole, protože děti mají otce rády a nechce přetrhat jejich vztah. Můj věk je 36 let a děti nemám, mé vdané přítelkyni je 42 a děti si nepřeje z důvodu zdravotních rizik. Dále v mé blízkosti je žena ve věku 33 let s dítětem 2 roky, náš vztah je kamarádský, vyvážený a radostný. Ráda by našla přítele a měla s ním dítě, často si říkáme, že budeme mít dítě spolu. Má otázka tedy zní, zda bych měl vyčkávat a doufat v soužití se vdanou ženou a vzdát se přání mít dítě nebo od vztahu ustoupit a usilovat o jinou ženu se, kterou bych mohl mít vztah a založit s ní rodinu?

Odpověď: (16. 6. 2015, 22.07)

Milý Karle,
je třeba uvést v soulad srdce i rozum i sexualitu. Více vám v té věci touto cestou poradit nemohu... Můžeme se sejít a probrat i detaily a uvidíme, s čím by se co dalo dělat.
Přeji vše dobré.

Klára píše: (15. 6. 2015, 6.39)

Dobrý den,jsem maminka 7-leté holčičky. S tatínkem dcerky jsem se seznámila před 8 lety.. Přítel byl a je hodně zakřiknutý, tišší, ale nevěnovala jsem tomu tolik pozornost. S jeho rodiči, ani mými skoro nekomunikoval, zmohl se na jasné ano, ne a velmi strohé odpovědi, když se ho na něco ptali..  Jelikož nám na začátku vztahu vše fungovalo, po několika týdnech se ke mně přestěhoval a začali jsme spolu žít. Po nastěhování mi hned automaticky na vše začal finančně přispívat. Po několika měsících jsem otěhotněla, což bylo naše přání a narodila se nám dcerka. Jenže jeho tišší povaha nadále trvala a my dva jsme se začali hodně odcizovat. Hodně mě vždy mrzelo, že jsem vždy musela být já, kdo za ním přišel a obejmul ho, dal mu pusu, apod., zkoušela jsem tuto jeho povahu řešit s jeho mamkou, ale od ní jsem si jen vyslechla, buďte rádi, že máte zdravou holčičku a já nevím, proč Petr takový je, podívej se na našeho taťku, je prostě jeho... Postupem času jsme se od sebe ale vzdalovali víc a víc, jelikož já jsem už neměla chuť ho brát za ruku, dávat pusu, apod., přišlo mi to, jako bych ho tím obtěžovala. I když to třeba tak nebylo.. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale bez úspěchu, měl sice slzy na krajíčku, že neví, proč takový je, že mě má rád, ale svoje chování nezměnil. Došlo to tak daleko, že v loni září jsem se s ním rozešla. Bylo to hodně náročné období, chvílemi si bral jako rukojmí dcerku, že ho maminka vyhazuje, že ho nechce, ale nakonec odešel.. Musím říci, že jako tatínek fungoval skvěle, o dcerku se staral a stará.. Stalo se však to, že si našel byt v tom samém domě, jako bydlíme, jen pod námi.. O všem jsme si s postupem času promluvili, řekla jsem mu, že nechci, aby mi dělal naschvály, a to samé nebudu dělat já jemu. Myslím si, že nyní máme pěkný vztah, dcerka k němu chodí, kdy chce, bere jí na výlety, někdy u něj přespává,… Snažíme se prostě hlavně kvůli ní domluvit, aby rozchod brala co nejméně bolestivě. Oběma nám na ní hodně záleží, oba jsme na ní fixováni, já jsem byla hlavně v době mateřské, kdy jsem musela vyhledat psychol. pomoc, protože jsem se o ní stále hodně bála, abych něco neudělala špatně, apod., nakonec mi paní doktorka pomohla, ale užívám stále přípravek Cipralex, trpěla jsem úzkostnou poruchou, asi to bylo hlavně způsobeno tím, že jsem na ní byla závislá, protože partnerství nefungovalo.  Od podzimu minulého roku jsem začala nový vztah. Nového partnera Nelinka přijala hezky, bohužel to ale nevede k tomu, k čemu bych si představovala. Partner se ke mně hezky chová, hezky mi říká, stále mě objímá a prý je hrozně šťastný, že mě má… ale nežije s námi. Pochází z vesnice a nějak nemá sílu se odtamtud odpoutat, já se však k němu stěhovat nemůžu a nebudu, to už jsme si vyjasnili, takže nevím, zda to má budoucnost. Vídáme se každý den, chodí k nám vždy navečer (až udělá doma co je potřeba) a ráno spolu chodíme do práce, víkendy trávíme spolu, jen během dne odjede „domů“ a postará se o nejnutnější, co tam je potřeba udělat, bydlí tam s jeho taťkou a jeho paní. Jenže takto už to trvá ¾ roku a já začínám přemýšlet nad tím, že jsem si ten život nyní strašně zkomplikovala. S dcerkou mi vlastně pomáhá její tatínek, který jí věnuje čas, a né nový partner, jak jsem si to představovala, finančně jsem na tom stejně, protože ač bych řekla, že s námi nový partner bydlí, když tam spí a o víkendu jí, tak mi nijak nepřispívá. Pomáhá mi hodně na chatě, ale pouze manuálně, je řemeslník, ale finančně ne. V poslední době nad tím hodně přemýšlím, protože opravdu nevím, co dělat. Dcerky tatínka jsem měla a mám stále ráda, ale jeho zvláštní, zamlká, introvertní povaha vrhala do vztahu a soužití napětí, ve kterém jsem nechtěla, aby dcerka vyrůstala, chtěla jsem, aby viděla, že se dva musejí mít rádi a aby viděla, že maminku někdo obejme a dá ji pusu, což současný přítel dělá, ale zase to má jiná svá mínus… Se současným přítelem jsem chtěla tuto situaci probrat, takže jsem jemně naznačila, že prostě to nejde vše sama zvládat, že potřebuju chlapa doma, aby mi pomáhal jak s dcerkou, tak i finančně, ale uplynul měsíc a situace se nezměnila, ač mi řekl, že to bude řešit, že to „doma“ omezí.. ale já vím, že on je tam zvyklý a byl by to pro něho velký problém.. Já zase z více důvodu nemohu odejít na vesnici..
Byla bych moc ráda za Vás názor paní doktorko, nechávám všemu volný průběh, ale někdy mám pocit, že mi hlavu zaměstnávají pořád ty samé myšlenky a já nevím, jak z toho ven… Klára

Odpověď: (16. 6. 2015, 22.02)

Milá Klári,
tak nějak mám pocit, že přítel vám nabízí zrovna tolik, kolik nabízíte vy jemu - taky se nepřesídlíte, on není otcem dcerky, on si platí bydlení jinde... prostě jste samostatné jednotky, které si dělají dobře... vy to chcete jinak, ale připadá mi, že když tomu budete chtít dát "klasickou formu ideální rodiny" bude to křeč, násilí a nebude to fungovat a respektovat potřeby všech. Z mého pohledu za dané situace má v systému každý své místo, které je v pořádku.
Ještě vám z kopíruji větu, kterou akcentujete své potřeby bez ohledu na partnera: "prostě to nejde vše sama zvládat, že potřebuju chlapa doma, aby mi pomáhal jak s dcerkou, tak i finančně." jakobyste nebrala zodpovědnost za svůj život a nevážila si přínosu přítele.
Přeji vše dobré.

zori píše: (15. 6. 2015, 6.36)

Dobrý den, je mi 13 let a potřebuji pomoct. Mám hned několik problémů:
1) Rodiče mě strašně hlídají. Mám zakázáno mít facebook, ask, instagram, atd... (mám FB a strašně se bojím, že to táta zjistí) A dokonce taťka ví, kdy a odkud se přihlašuji do e-mailu. Pravidelně mi kontroluje mobil. Nesmím tam mít hry. (Někdy mi tam některé nechají, ale když donesu špatnou známku, vše se maže)
Mamka mi zakazuje číst knihy jako Hunger Games (prý je to moc brutální) a nebiděla jsem nikdy ani jeden horor.
2) Nezapadám do kolektivu. Na gymplu jsem druhým rokem, bývám tichá a nejistá. Nejdou mi míčové hry, nikdo si mě nevšímá a často mě ignorují. Proto si nemůžu FB zrušit. Všichni ho mají a nechtěli by mě mezi sebou ještě víc.
Prosím poraďte, jak se se situací vyrovnat.

Odpověď: (16. 6. 2015, 21.53)

MIlá Zori,
zkus si číst nějaké knihy o komunikaci, o vedení rozhovoru... oni tě možná ani tak neignorují záměrně, ale protože se neprojevuješ. Holt je třeba o své místo se hlásit a učit se projevit.
Nojono - rodiče jsou trochu extrémisti - člověk se potřebuje dotknout třeba i pekla, aby svobodně věděl, co nechce. Můžeš požádat rodiče přímo nebo přes výchovnou poradkyni, abyste společně navštívili psychologa, že potřebuješ sama se sebou poradit - on psycholog ke spolupráci rodiče vyzve.
Držím palce.

[194] 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >