Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

[196] 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Tom121 píše: (3. 8. 2015, 9.52)

Dobrý den,
bydlím ji 2 roky s přítelkyní, děti nemáme a je nám 28 let. Přítelkyně mívá zvláštní stavy, kdy se mnou nemluví, neodpovídá, nesmím se jí dotknout, o nic nemá zájem, vše jí je jedno. V tomto stavu však je schopna chodit do práce nebo vařit, pouze se chová, jako by byla sama a všechny okolo ignoruje. Tento stav trvá pár hodin, někdy i několik dní. Záminkou jsou drobnosti, vtípek nebo neumyté nádobí.
Lze tento stav definovat a nějak se mu vyvarovat či léčit? Pomoc psychologa odmítá, že by ji stejně jen nutil prášky.
Jeden den mluví o budoucích dětech a druhý den se chce odstěhovat, že mě nechce svými stavy trápit. Nevím co dělat.

Odpověď: (3. 8. 2015, 10.14)

milý Tome,
tak si představujete život? Je na vás, zda ve vztahu setrváte. Pokud ano, je třeba se s tím smířit - každý se může změnit, ale my to za něj neuděláme. Vy si to můžete nastavit tak, že vám to nebude vadit a pojedete si po svém. Jen se ptám, zda to tak chcete.
Přeji vše dobré,

Lucie píše: (2. 8. 2015, 17.29)

Dobrý den, cca v květnu jsem Vám psala o radu, jak zvládnout rozchod a díky Vaší pomoci jsem ho zvládla. Navíc mi pomohl také měsíční pobyt v zahraničí. Ještě před mým odjezdem mi však můj bývalý přítel napsal zad s ním nechci jít na inliny, šla jsem a nic nečekala. On však najednou obrátil a choval se jakoby se semnou nerozešel. Prožili jsme spolu krásný víkend, následně jsme podnikli další výlet a nyní po mém návrau mě čekalo pozvání na večeři,romantický večer s překvapením v podobě obálek s úkoly za něž následovaly odměny v podobě polibků,...opět jsme prožili 2 krásné víkendy. Na tento víkend nás kamarádka pozvala na grilování, tak jsem se ho zeptala jestli půjdem, on že z rodinných důvodů nemůže, řekla jsem že je to v pořádku. On ale začal s tím, že nechce, aby se to vrátiolo do starých kolejí (myslel tím vztah),že s toho rozchodu nejsem ještě venku, že chce aby se to "vyčistilo" mezi námi, že si chce odpočinout, posunout se v práci a že do konce roku nechce o vztahu ani slyšet a že budeme nadále fungovat jako kamarádi s výhodama, ale když jsem řekla že se nic po rozchodu nezměnilo, jen odpadla slova miluju tě, chybíš mi,... tak s tím naprosto souhlasil i s tím, že lidé kteří nás znají že musí tušit,že mezi námi stále něo je.Tvrdí, že v mé blízkosti se nejde chovat chladně po tom všem (5 let vztahu), že se mu to semnou líbí, jinak by to prý nedělal.Neříká společné budoucnosti ani ano ani ne.Prosím poraďte mi, co si mám myslet o jeho chování, dělá to jen pro své uspokojení nebo mě má stále aspoň trochu rád a potřebuje opravdu jen čas a volnost,aby něco dokázal.Je zde šance, že se k sobě vrátíme, když mu poskytnu volnost nebo mám udělat rázný krok ihned.Nechci ho po 5 letech ztratit, přeci jen známe se, jsme na sebe zvyklí,víme, jak druhý bude reagovat, co má rád,dost jsme toho prožili a zvládli.
Ráda bych se zeptala ještě na jednu věc,dle něj by to po 5 letech mělo mezi námi jiskřit a měli bychom být zamilovaní jako první den, což já si nemyslím.Dle mého aby bylo po jeho by muselo přijít nějaké oživení je to tak nebo má pravdu on.
Děkuji

Odpověď: (3. 8. 2015, 10.10)

Milá Lucie,
doporučuji knihu: Vidím v tobě boha, vidím v tobě bohyni. A budu se tešit na info :)

Marek píše: (31. 7. 2015, 12.30)

Dobrý den.

Přemýšlím o návštěvě psychologa, ale chtěl bych vědět jestli to není zbytečné nebo mi to pomůže. Myslím že to začlo už na základní škole. Mám pocit že se na mě pořád někdo dívá a hodnotí. každý pohyb který udělám. I třeba v autobuse v metru. Táhne se to se mnou celý den kdekoliv jsem. (ne když jsem sám) Když mluvím s lidmi tak si přijdu že to nejsem já, přijde mi že to všechno jenom hraju a nepřijdu si autentický sám se sebou . O všem co řeknu nebo udělám hrozně přemýšlím. Někdy to tak není když jsem třeba s lidmi co znám dlouho ale i tak sem většinou nervózní a pořád jsem napjatý. Jeden čas jsem sportoval a občas jsem po tréningu nervózní nebyl, bylo to podle mě tím že jsem byl unavený a moje hlava neměla čas přemýšlet. Přemýšlím nad nějakými zklidňujícími prášky.  Moje matka byla nemocná na nervy po tom co porodila bratra a o dva roky později mě. Bere prášky a bratr taky. Ten má maniodepresivní stavy. Jestli by to s tím nějak souviselo.

Děkuji za váš čas. Marek 21 let

Odpověď: (3. 8. 2015, 10.04)

MIlý Marku,
rodinná anamnéza může být upozorněním na křehkost CNS. Nejraději bych tyto věci s vámi probala osobně. Vidím to na kombinaci spolupráce psycholog, meditace pod vedením a samostatně a asi psychiatr - nevím.
Přeji vše dobré.

Lucie píše: (30. 7. 2015, 16.03)

Ahoj,mám přítele 3 roky. Jeden rok a půl jsme bydleli u našich, nikdo nás nehlídal, neříkal nám jestli máme někam jít nebo nemáme, platili jsme mým rodičům. Pak jsme začali uvažovat že půjdeme do podnájmu, abychom byli konečně sami, ale když se přítel zmínil své matce, tak ona má vetší dům a my že můžeme bydlet nahoře, trochu jsme si to opravili a šli jsme i když s přemlouváním. Jeho matka slibovala, že nás nechá že my máme svůj život a ona se do něj nebude plíct. Už tu bydlíme zhruba 5 měsíců a pořád se tu necítím jako doma. Navíc si nemůžu dělat co chci, když jdeme s přítelem ven tak už se nás jeho matka ptá kam jdeme, nikam nechoďte a když se třeba s přítelem hádáme tak je vraně v hadce, to mě opravdu nebaví, Necítím se tu šťastná. Mysleli jsme si že budeme mít soukromí, ale když si konečně na chvíli sedneme a pustíme televizi tak už, nás zase někdo volá. Když jsem se přítelovi zmínila, že bych chtěla jít někam jinam kde bychom važně byli sami řekne že i on chce jít pryč. Ale když se s přítelem pohádáme (v každém vztahu to je) tak my začne vyčítat, že tu nejsem šťastná. Prosím chtěla bych znát váš názor na věc. děkuji.

Odpověď: (3. 8. 2015, 10.01)

Milá Lucie,
názor? na co? ano, bylo by lepší za těchto okolností jít bydlet samostatně. Pokud to skřípe mezi vámi a partnerem, zajděte do poradny.
Přeji vše dobré.

Simona píše: (30. 7. 2015, 15.14)

Dobrý den, už několikrát jste mi dobře poradila, tak bych chtěla poprosit znovu o Váš názor. Jedná se o 22 letého syna. Od dětství má DMO - sice jen "trošku", levá noha, ruka. Máme odcvičeno, odoperováno, laik na něm nic nepozná. Ale zcela jistě to vše mělo vliv na jeho psychiku. Je od přírody introvert a i to malé postižení na něho upozorňovalo. Nějak se s tím vypořádal po svém. Celou základku i střední školu to bylo dobré - měl kamaráda ve škole - sice tedy jednoho, ale díky za to. Po maturitě šel pracovat jako IT technik. Byla jsem šťastná, že vůbec našel práci. Dojíždí 2 hodiny ráno tam a 2 hodiny večer zpět. Přijede kolem šesté večer. A teď ten problém - je strašně sám, přijde, nají se a zaleze k počítači. O víkendu nevystrčí nos z domu. Ten jeden kamarád studuje daleko, tak se nevídají a jiného nemá. Je to strašně hodný kluk, miluje své sourozence - malou 6ti letou sestru hodně hlídá a ta jediná ho dokáže donutit jít se alespoň projít ven. Ale taky jen tak 1x za měsíc. Jinak jen sedí doma, nebo v práci a mlčí. Když si s ním jdu povídat, tahám z něho odpovědi, má problémy s komunikací, ale to měl vždycky, jen se to teď tak nějak zhoršilo, protože prostě nemá tréning. Zjistila jsem, že na počítači sází na sporty za docela dost peněz. Dluhy nemá, z výplaty mi dá peníze na domácnost, schová si na cesty a obědy a zbytek prosází. Dělá to z nudy - aspoň něco asi zažívá, nevím. Mluvila jsem s ním, že je to strašně nebezpečné, on se směje, že blázním. Strašně bych mu chtěla pomoct, aby nějak žil, ale nevím jak. Říkám mu, aby si našel nějako slečnu - je to hezký kluk - ale jen se směje. Myslím si, že by i rád, ale neumí to, je nesmělý až plachý. Mám ho nechat "hnít", nebo můžu nějak mu pomoci, aby si život trochu užil? On sám to bere, jako že to tak prostě je. Není aktivní typ a nikdy nebyl. Děkuju moc za názor.

Odpověď: (3. 8. 2015, 9.58)

Milá Simi,
děkuji za zpětnou vazbu, ale tentokrát pro vás bohužel "kouzelnou radu" nemám. Za své dítě život odžít nemůžete. Vy ho povzbuzujete, fungujete tak, jak vaší roli mamky náleží. Aktivitu za svůj život musí převzít sám a nebo nemusí a pak respektujme, že je to jeho volba a tak to chce, kdyby to chtěl jinak, cestu najde. IT technici jsou často svérázové ;). Ještě mne napadá probrat s ním možnost platit si garsonku v místě práce, ušetřil by za dojíždění čas i peníze a ten čas by mohl chodit třeba na sport, kdyby chtěl... ono by děcko ve správný čas mělo odejít z domova...
Držím palce.

otylka píše: (30. 7. 2015, 13.14)

Dobrý den, mám syna 11 let s ADHD syndromem. Řešíme čím dál více problémů v dětském kolektivu.Má podivínské chování, jak se říká starý - mladý. Je neustále otrávený, nesnese kritiku, pokud mu někdo něco udělá je agresivní. Mám pocit že se neumí radovat, nadchnout se pro něco, jako by mu chyběl dopamin v mozku. Samozřejmě má problémy s učením, diagnostikované poruchy učení, tímto se tyto stavy ještě prohlubují, protože se cítí méněcenný.Doporučovali nám pěstovat sport, avšak i fyzicky je velice neohrabaný.´Navíc je introvert. Na nějaká psychofarmaka je myslím moc brzy.Poraďte, takový člověk bude mít těžký život.

Odpověď: (3. 8. 2015, 9.49)

Milá Otylko,
výchovu konzultujte u lidí, se kterými spolupracujete, znají vás... doporučuji trpělivost, klid, vysvětlování... Přijměte to, že syn se neraduje tak, jak byste si přála... můžete využít artefiletiku k vyjadřování emocí... zvažte, zda by někde nebyla specializovaná škola, kde by jeho potřebám vyšli vstříc.
Přeji vše dobré.

Jan píše: (29. 7. 2015, 12.52)

Dobrý den, je mi 16 let a od doby, kdy jsem nastoupil na školu to jde se mnou z kopce. Začal jsem dojíždět přes celou republiku, mám velké stresy, jestli mi budou navazovat všechny spoje a všude budu včas, ale s tím bych se ještě smířil. Školu jsem si vybral hodně těžkou, ale vždycky jsem patřil mezi ty, kteří měli lepší známky a nikdy jsem neměl ve škole žádné větší problémy. Až na konci tohohle školního roku se to všechno obrátilo. Posledním testem se mi úplně zvrátil průměr a musím dělat opravné zkoušky. Když mi to učitelka oznámila, tak jsem se ve škole v ten den málem sesypal, začal jsem vidět věci okolo zvláštně a připadal jsem si jako ve snu. Tak hrozně mi snad ještě nikdy nebylo. Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal a myslel jsem, že ani nesetkám + ještě k tomu jsem byl na konci školního roku na dovolené a nestihl jsem dopsat test z jiného předmětu a musím udělat doklasifikační test. Kdyby to aspoň bylo všechno, ale on je ten předmět dost těžký, i učitel je takový problematický a test je také hodně těžký, a když ten test nezvládnu, tak se mi také průměr úplně zvrátí. A pak vážně nevím, co by se dělo. Já jsem z toho úplně odrovnaný celý prázdniny, nedokážu se vůbec učit ani na jedny zkoušky, protože jenom když pomyslím na školu, tak začnu strašně šílet a je mi do breku. Půlka prázdnin je pryč a já se prostě nedokážu připravovat, jsem tak ve stresu, že na to nechci vůbec myslet. Další věc jsou dost vysilující neshody a hádky s přítelkyní. Oba jsme dost náladoví. Kdybych nebyl tolik ve stresu, tak bych se nás vždycky snažil nějak za včasu urovnat, vím, že to jde. Ale když si vždycky vybavím ty moje všechny problémy, tak se spíš kvůli mně rozhádáme ještě víc. Už se vůbec nedokážu ovládat. A poslední věc, která mě strašně tíží je fobie, mám strašnou fobii z plazů. Stačí, když vidím jenom fotku, nebo ukázku dokumentu v televizi a začnu se strašně potit, začne mě bolet hlava, pak se začnu strašně rukama třít po celým těle, rvát za vlasy a chci zalézt někam do rohu a jenom řvát. Strašně se bojím, co by se se mnou stalo, kdybych se s tím někdy naživo setkal. Ani si to nechci představit. Neumíte si představit jak mi je, když sečtete všechny ty problémy dohromady, někdy, když jsem sám doma, tak si jenom stoupnu doprostřed místnosti a začnu strašně šílet, chvíli koukám do prázdna, pak se sesypu na kolena, začnu se celý strašně třást, hlas se mi taky třepe a hrozně se nahlas shazuju. Já lecos vydržím, ale věřte mi, že Vám píšu, když je mi opravdu nejhůř. Bojím se navštívit nějakého psychologa a ani nechci, ale poslední dobou si myslím, že už mi nic jiného nezbyde. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (3. 8. 2015, 9.45)

Milý Jane,
ještě než jsem dočetla tvé psaní, napadalo mne, že je třeba, aby jsi začal pravidelně spolupracovat s psychologem, udělal si z něj tak trochu kamaráda poradce, učitele. Jsi-li z okolí, můžeme se potkat. Pamatuj, že podstatné je, že zem pod naámi se nepropadne, ani když školní výsledky budou jiné, než sis představoval, ani když se lidi chovají jinak... Obrat pozornost k pžítomnému okamžiku - žiješ, dýcháš a to je podstatné, uvést se do klidu a klidně postupovat... Vždy něco bude. Toho, co se potřebuješ vědomně nauučit k tomu, projít v klidu životem je hodně, proto doporučuji osobní setkání...
Držím palce.

Dan píše: (29. 7. 2015, 8.21)

Dobrý den, přistihl jsem přítelkyni při nevěře. Byl to hrozný šok, ihned se, se mnou rozešla a začala být s ním. Je mi hrozně. Utápím to v alkoholu a když účinek vyprchá, mám úzkosti, stres, hrozný představy. Klepu se, nedokážu jíst, prostě nic. Do práce vstanu, ale pořád mám v hlavě jen ji. Musím se dívat na její fotky, přemýšlet nad tím vším pěkným a nedokážu se smířit s tím, co se stalo. Nevím, jak se z toho dostat a co dělat. Okolí se mě snaží podporovat, ale nepomáhá to.

Odpověď: (3. 8. 2015, 9.17)

Milý Dane,
někdy život/lidi dělají nečekané zvraty a nám nezbývá nic jiného než se přizpůsobit. Schopnost přizpůsobit se je projev životaschopnosti organismu. Kdyby stavy zhroucení ještě přetrvávaly, dojděte si k psychiatrovi pro léky. Dále se můžete zastavit na meditaci na léčbu srdce www.rovena.info/lecebna-medita… .
Můžete si sednout před zrcadlo o povzbudit se, dát si rady, poslat si lásku...
Držím palce.

pink49 píše: (27. 7. 2015, 10.57)

Moj problem ,ktory mi  nici zivot,som s priatelom 3 rok ,buduci rok chystame svadbu,na zaciatku vztahu ma podviedol na firemnej dovolenke ,prisla som nato az o rok,odpustila som mu ale co sa tyka tej firmy už akoby tam ani nepracoval,na firemne akcie nechodi lebo ja s tym nesuhlasim ,dovolenky to iste,ked ma niekto oslavu tak si stale vymyslim nejaky program len aby tam nesiel,proste zijem v strachu :(...tyka sa to len a len prace a tej firmy v ktorej pracuje,,,vsetky zenske co su tam su u mna ku.... neviem ci si to viete niekto predtsvait ako sa mam toho zbavit?co sa tyka ineho zivota vadi mi len ked ideme po meste kuka po kazdej sukni,dokonca sa niekedy aj dvakrat obzrie a poriadne prehliadne,inak nam vsetko klape ....už neviem ako dalej ale si myslim ze odvtedy co som nato prisla sa vo mna nieco zlomilo a zacala som ho sledovat viacej a viacej,vravi ze ma lubi ze ma chce....no ja sa s takymito vecami trapim a neviem ako dalej

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.41)

Milá Pink,
zapracujte na sobě nebo z vás bude neurotická a nepříjemná stíhačka. Strach je špatný rádce.
Popracujte s tím, co se zlomilo, můžete mne navštívit...
Přeji vše dobré.

Nelča píše: (25. 7. 2015, 12.44)

Dobrý den,
dá se pomocí nějakých psychotestů zjistit zda je člověk schopen řídit auto?
Poprvé jsem do autoškoly šla v devatenácti letech, ale nešlo mi to ani po dokoupení několika hodin ke zkouškám jsem se nedohrabala. Měla jsem za to, že to bylo zčásti instruktorem - za volantem jsem seděla poprvé a neproběhlo žádné autocvičiště učení rozjezdů atd. Teď po 10 letech jsem se do AŠ přihlásila znovu a opět děs, mám za sebou desátou jízdu a mám v křižovatce stále problém se zatočením doprava do toho řadit soustředit se na auta zleva a poté na rozjezd. Instruktor je v pohodě, jen řekl, že je z toho na prášky. Teď mám dilema vzdát to v půlce (po 14 hodinách) s tím, že bohužel patřím k lidem, kteří na to nemají nebo pokračovat a dokupovat hodiny?
PS nejsem uplně blbá vystudovala jsem VOŠ.

Děkuji za odpověď.

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.39)

Milá Nelčo,
řízení auta nesouvisí tak úplně s IQ, ale třeba s hrou na klavír? to jste zkoušela? Jedná se o neurologické propojení soustředení, vizuálních podnětů a převod do pohybu... ted možná máte ještě emoční, stresové bloky... Takové testy vyplnovací to nezachytí - je třeba snad nějakého vyšetření v psychologické laboratoři.
 

Klara píše: (23. 7. 2015, 23.10)

Dobry den, posledni dobou jsem  hrozne citove labilni. Porad se hadam s matkou. Vzdy kdyz me sproste posle do pryc tak me silene boli u srdce. pak honi se mi hlavou cerne myslenky. Nejhorsi ovsem je jak me nahlas pomlouva. To uz to nezvladam a potichu si brecim, a nemuzu spat. Nevite jak se stat citove "odolnejsi" ? Bohuzel nejsem kluk, pro ty jsou tyto veco prkotiny, j to muzu jedine predstirat ale jinak me to hrozne nici.

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.34)

Milá Klári,
ráda bych vás pozvala na léčebnou meditaci na srdíčko. Zkuste to vymyslet.
To je praktická a účinná cesta.
Vědomě se starejte o své srdce, jako o ptáče...chrante ho, milujte ho...

Karolina píše: (22. 7. 2015, 22.19)

Dobry den som.Martina mam.26 rokov a  chcela.by som sa.poradit mam.snubenca a mame.pred.svadbou...ale.v poslednej.dobe je.nervozny z.roboty snazim.sa.mu.pomoct rozpravam.sa.s.nim...ape.zacal mi.vykrikovat ze stale.sme.len sami s nikym.nechodime ale.je to.tqzke ked.kazdy uz.má partnerov..mne to.nevadi ale.jemi.velmi...A ked je nervizny znesiem si to ja a uz.mi.povedal e som.otrava...velmi.ho lubim ale rozmyslam ci radsej od.neho.neodist teraz kym je cas...aj ked.to.bude tazke..prosim.poradte mi.co.mam robit? Dakujem

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.31)

Milá Karolinko,
doporučuji jako dvojice žít společenským životem.
Co bude dělat on se svou psychikou, to byste mohli porozebrat.
Také se ho zeptejte, co od vás chce - co nejkonkrétněji... a skutečně mu naslouchejte...
Přeji vše dobré.

lenka píše: (22. 7. 2015, 7.26)

prosim o radu .mam problematicky vztah z matkou uz od detstvi nyni mi 43let. chova se ke me jak k male holce porad radi snazi se me prevychovavat porad mi dava nekoho za priklad .nebere me takovou jaka jsem .uz ji dost .chci s ni prestat uplne komunikovat a stykat se.. nesmim ji nic rict hned se utzari a breci .pritom od 18let s ni nebydlim a nikdy sem po ni nic nechtela protoze bych musela posloucat cos chtela to mas .mam nizke sebevedomi k vuli ni .porad co na vsechno reknou ostatni .detstvi s ni nestalo za nic .uz nemuzu psychicky poradte mam s ni prestat uplne se stykat .dekuji moc za radu

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.27)

Milá Lenko,
pustte se do seminářů, knih a sebepráci. Knihy: Miluj svůj život; Osobní síla
Taky spolupracujte s psychologem.
Pracujte na uzdravení vnitřního dítěte - budte mu mámou, která ho chrání...
Můžete se stavit....
Přeju vše dobré.

S. píše: (21. 7. 2015, 14.30)

Dobrý den,
 poslední zhruba rok mě trápí zvláštní stavy. Není to nijak pravidelné, někdy po měsící, jindy po třech. Většinou trvají tak týden. Nepřišla jsem na žádný podnět, který by to vyvolával, proto nevím, čemu se vyhýbat. Neberu žádné léky, ani antikoncepci. S menstruací to také nesouvisí. Začíná to zlými sny, ale takovými, kdy umírám já nebo někdo z mých blízkých. Jsou tak živé, že mě to pravidelně budí. Jsem pak nevyspalá, vyčerpaná a večer se bojím zavřít oči, protože vím, že to přijde znovu. A tím to začne, přes den jsem neskutečně pesimistická(ač taková normálně vubec nejsem), nemám na nic náladu. Nechci, aby na mě někdo mluvil a nechci mluvit já na nikoho, nemám absolutně chut na sex, jsem plačtivá, myslím, že nejsem k ničemu a zbytečná. Nevnímám, jedu jakoby na automat, hlavně v práci. Mám stavy obrovského strachu, že se někomu z rodiny něco stane, nehody, přepadení, prostě něco, co bych normálně ani nevymyslela. Mám strach někam jezdit nebo chodit, protože si myslím, že se mi něco stane a pak si představuji, jaké by to bylo, kdybych zemřela. Co by ostatní dělali, jestli by byli smutní nebo ne a tak podobně. A pak to odezní, jakoby nic  avšechno je v pořádku. Problémy nemám ani s rodinou, ani s přítelem, ano v práci. Zkrátka nikde. Naopak, mám milujícího přítele, práci, která mě baví a dostala jsem se ted na školu. Možná to někomu může přijít jen jako špatná nálada, ale ty dny se cítím opravdu bezmocně, k ničemu, ošklivá a neustále obklopená představami o smrti. Sebevražda mě nikdy nenapadla, ani na ni nemyslím, ani ve snech si neubližuji.
 Žádám Vás tedy o radu, jak se s tím vypořádat, popřípadě mám někoho vyhledat?
 Velice děkuji předem za odpověď a přeji krásný den,
s pozdravem,
S.

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.23)

Milá neznámá,
psychoenergetika, psychika je složitá věc... pátrejte... není to na vysvětlení v on-line poradně.

nevím píše: (20. 7. 2015, 12.47)

Dobrý den, jako malá jsem trpěla ADHD, myslela jsem si že už je vše v pohodě, protože jsem si v podstatě myslela že to znamená jen poruchu učení. Ale potom když jsem začala mít častější problémy s prací, přítelem, seběvědomím a sebeovládáním, začalo mi to být divné. Vyhledala jsem si co je to tedy ADHD a byla jsem udivena.. Celý život jsem vlastně žila s tím že to nic není, ale přitom mi to řídí celý život aniž bych sama chtěla... Proto jsem se rozhodla to nějak řešit, ale nevím na koho se mám obrátit. Můžete mi prosím nějak poradit jsem zoufalá. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.19)

Milá Nevím,
doporučuji spolupracovat s psychologem - možná i s psychiatrem na vhodné medikaci.Řešte dílčí problémy postupně - třeba sebevodomí, sebelásku...
Držím palce.

Magda píše: (20. 7. 2015, 12.36)

Dobry den,
s manzelem jsme spolu sedm let svoji a zname se deset.a mame 5,5leteho kluka.minuly rok sme se dostaly do dluhu a ja potratila. od te doby mi trvdi ze jsem se zmenila.  ted jsem si zacala uvedomovat ze ma pravdu. postupem casu me prestal pritahovat, ani pri sexu me nemuze poradne vzrusit a ani s nim uz moc sexu nechci mit. porad se  vymlouvam.a nebo si preju at to brzy skonci. a mimo postel se uz taky k nemu nemam. pusu mu dam jen obcas, kdyz chce vymyslet nejaky vylet nebo neco podobneho, tak to vetsinou sabotuji, nebo se premluvim kvuli synovi. moc se k nemu ani netulim a podobne intimnosti.po dlouhem premysleni jsme dospela k tomu, ze uz ho nemiluji. on se sice snazi me premlouvat, snazi se zmenit, tvrdi ze me miluje a nechce ztratit.pouziva k premlouvani i syna.zacinaji me pritahovat i jini muzi.nevim jestli se to da jeste nejak spravit nebo uz to nema smysl.dekuji moc za radu

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.14)

Milá Magdi,
ženě sluší, když umí milovat. Být přitahována i k jiným mužům - to je sexuální pud. Chcete být milující žena? co je s vaším srdcem?
Můžete se zastavit.

Sigi píše: (20. 7. 2015, 8.22)

Dobrý den, již dva měsíce řeším manželskou krizi, kdy manželka vůči mne ochladla a možná má i milence. Máme dvě děti a nechci ji ztratit a rozbít rodinu. Špatně spím, mám úzkosti a zhubl jsem 20 kilo. Nevím jak to řešit. Manželka tvrdí, že nikoho nemá a miluje jen mne, ale žijeme spolu 16 let a poznám změnu chování a neustálé sms, zamykání mobilu atd. Můžete mi prosím poradit, jak to řešit, případně kam se obrátit? Děkuji Sigi

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.11)

Milý Sigi,
tak, jak to popisujete, to působí tak, že jako manželskou krizi to označujete vy a že manželka nemá potřebu s vámi něco řešit. Můžete ji o to požádat a zajít do poradny (můžete se objednat i ke mne). Pokud nebude chtít, je třeba pracovat na sobě neb není v pořádku úzkost, nejedení a nespaní - to je vaše psychika a s tou je třeba něco dělat - třeba přestat lpět na tom, že vy můžete být v klidu pouze tehdy, když žena ..........
Přeji vše dobré.

Gabriela píše: (17. 7. 2015, 14.43)

Dobry den, mam problem. S pritelem jsme spolu dva roky a par mesicu a mame dceru. Na zacatku byl vztah v poradku, ted jde mesic co mesic ke dnu mou vinou. Vzdy kdyz jsme v poradku nehadame se, tak zacnu z niceho nic jednat a chovat se impulzivne, jako by mi byly nasledky meho chovani jedno, pak toho lituji a do ted mi odpoustel. Dnes psal, ze nas vztah nema smysl, ze se stejne nezmenim i kdyz to slibuji a chci se zmenit. Chci z toho opakujiciho se kruhu ven aby jsme meli normalni vztah. Nechci o nej prijit a chci se zmenit protoze me samotne se me chovani nelibi a nelibi se mi, ze mu tim ublizuju a zklamavam jej. Pripada mi, jako bych ho od sebe odhanela a i kdyz chci byt s nim stastna, tak jako bych se toho v jednu chvili lekla a pak to pokazim a taky si rikam, ze ma na lepsi a tim i mozna to chovani a odrazovani od sebe.Chci pro dceru to co ja jsem nemela a to mamu a tatu, kteri zili spolu. Nasi se rozvedli kdyz mi byl rok. Uz si sama nevim rady. Prosim pomozte mi, sama uz to nezvladam.

Odpověď: (28. 7. 2015, 8.05)

Milá Gabi,
je pravděpodobné, že vás ovládají skutečně polovědomé a nevědomé programy. Vhodné je je poznávat a čistit. Ale na to bych jen nespoléhala - důležitá je i vědomá sebekorekce a to ihned zapnout program konstruktivity: Jednám a mluvím tak, abychom mezi sebou měli hezky. Partnerovi nechávám prožít to, že je milovaný a vážený.
Myšlenkou, že má na lepší, tím sebe i vztah sebedestruujete. Na takových programech by bylo vhodné zapracovat nejlépe systematicky s psychologem. Můžete se objednat www.rovena.info/kognitivne-emo…
Přeji vše dobré.

mazlík 68 píše: (16. 7. 2015, 12.35)

dobrý den chtěla bych jen názor.kamarádka má 2syny a ml.má nechtěné dítě 7let,starší syn tedy strýýc si ho občas bere na neněli a hraje si s ním kluk je rád že má strýce když ho otec nechce. ale sestra a manžel kamarádky řekli že klukovi konplikují život že mu dělá ze života guláš a neměl by se mu do života pléct. Máme s kamarádkou jiný názor než oni.chtěla bych vědět co si o tom myslíte a to by si ho kamarádka chtěla vzít na chatu na prázdniny matka dítěte není proti a kluk tam chce. děkuji za odpověd

Odpověď: (21. 7. 2015, 9.25)

Milá kmarádko,
sice vážně pochybuji o tom, že můj názor bude mit vliv na realitu, ale napíšu ho (nevím, čí sestra tu hraje roli, ale to asi není podstatné, ostatní jsem pochopila)
Je dobře, že o synovce se zajímá strýc a babička a je dobře, že matka dítěte s tím souhlasí. Není to nic proti ničemu a kluk přecijen alespon nějak vnímá otcovu polovinu, což je pro život důležité. Vždyt tety a strýcové běžně patří do rodiny a jsou podporujícími osobami. Proč bránit dvěma lidem, který se mají rádi, aby se vídali? to nedává logiku.
Takže přeji, aby děda byl přehlasován ;).

Martin píše: (15. 7. 2015, 1.33)

Dobrý den,
Asi před měsícem se mi stalo,že jsem dopil kávu a dokouřil cigaretu a zničeho nic sem se špatně nadechnul,v té chvíli mě nenapadlo nic jiného než"smrt" a jak se pořád myslel na smrt bylo to horší a horší,byl sem u lékaře udělal mi vyšetření a jsem v pořádku,tento "záchvat" mám tak 2x denně podle toho jak na to myslím,snažím se nemyslet na takové věcí jako smrt,ale nemůžu to dostat z hlavy,jak na to pořád myslím je to horší a horší,bojím se,že je to rakovina nebo vážná nemoc,ale když jsem zdravý ? Našel sem si na internetu,že by se mohlo jednat o panickou chorobu,myslíte,že by to bylo ono ? Kdyby ne,tak co by to způsobovala a jak to zastavit,děkuji Vám moc

Odpověď: (16. 7. 2015, 8.39)

Milý Martine,
pravděpodobně jde o kombinaci obsedantních myšlenek s panickou atakou. Zkuste se vypořádat s vtíravými myšlenkami, spolupráci s psychiatrem také doporučuji, aby vám předepsal vhodné léky.
Přeji vše dobré.

[196] 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >