Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: Jan

[177] 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Nikca píše: (22. 10. 2014, 19.44)

Dobrý den je mi 17 let a uz nejakou dobu me trapi jedna vec a prijde mi jakoby se to moc nezlepsovalo ,ale spis  zhorsovalo nevim souvisi to s chovanim atd. jsem casto agresivni,protoze me dokaze vynervovat (hlavne spis teda doma)  kadzda malickost ,protoze jsem clovek ,ktery si  bere veci moc osobne.. a mam strach ,ze to nekdy neuhlidam v tu chvili  si nepripadam jako ja a ,kdyz je to pak dobry tak jsme uplne v pohode a zase nekdo kdo by mohl rozdavat   rady,pohodu ostatnim . taky vubec necitim a nemam zajem projevovat   nejake emoce k mamce nebo tak jakoze obejmuti atd rict mam te rada   jakoby celkove   by tahle vlastnost  ve me byla pryc a  nemam vuci nim zadny respekt ..:/  tatka s mamkou  se rozesli  pred nekolikati lety ,ale mam tot ak jen u mamky  a segy. .
nekdy si i casto povidam pro sebe   i nevim jestli jsem to pochytila z filmu proste mam  pokazde strach chodit  hlavne vecer ven nebo i ,kdyz jsem sama doma tak mam furt pocit jakoby me nekdo sledoval  a bojim se ,ale asi je to jen nejaky trauma  z hororu ,ale trva to uz nejak dlouho nevim  nebo ve dne ,kdyz jedu salinou tak  mi vadi,kdyz na me nekdo kouka a automaticky chodim v saline uplne dozadu od lidi::/ mam problem i s mluvenim a obcas mi to vadi i u druhych ,kdyz mluvi a nekdy zase ne strida se to .   ja jen ,jestli je mozny mit nejake priznaky schizofrenie?.. nikomu jsem se s timhle zatim  nesverila,protoze  moc nechci a spis to tajim a uzavrela jsem to do sebe.

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.37)

Milá Nick,
na schizofrenii bych to zatím neviděla. Nekoukej na horory ani na jiný psychofilmy.
Ale v pohodě fakt nejsi. Začni na sobě makat, moudré knihy, individuální psychopéče, semináře... Medituj... šaliny odtud jezdí daleko, ale určitě i u vás najdeš šikovné lidi.

Luca.port@seznam.cz píše: (22. 10. 2014, 13.53)

Dobry den, mela bych zajem o sezeni s Vami. Mam takovy problem se skolou, rodinou a castymi uzkostmi a depresi. Je mi teprve 21 let ale myslim si, ze bych mela vyhledat psychologa.
Mam caste uzkosti a deprese kdyz si vzpomenu na skolu. Casto nemuzu jist a zvracim pri pocitu, ze bych mela jit do skoly. Casto take nemohu spat a behem noci se treba i 5x probudim a pada na me uzkost a plac. Proto kolikrat do skoly ani neprijdu.
Minuly rok jsem skolu kvuli tomu prerusila a zacala nanovo od zari. Bohuzel mam ty same stavy porad, casto i omdlivam.
Chtela jsem to zkusit na novo ale bohuzel mi to nejde a ja mam ve skole dost zameskanych hodin. Chci skolu dodelat a vim, ze nato mam. Jsem ve 4. Rocniku.
Bohuzel kvuli tomuto se casto hadam se svymi rodici a dost casto jim i lzu. Nechci jim lhat ale jak se zeptaji na skolu, lzu. Vim, ze jsou nastvani, a ze na me budou rvat kvuli tomu, ze tam nechodim. Od te doby, co jsem opet zacala chodit do skoly jsem marodila s anginou a mam uz dva mesice silene bolesti zaludku. Mam pritele, ktery mi se vsim pomaha ale ja se vzdy uzavru do sebe a mam strasny pocit a nakonec lzu i jemu..
casto brecim, stezuji si a sama se kritizuji jaka jsem.
Nevim zda mi muzete nejak pomoci ze jste zbytecne neprisla o svuj cas. Ale uz nevim co s tim mam delat a musela jsem nekoho vyhledat. :(
Napadl me take individualni vyuka, myslite ze je to mozne ?

Dekuji  Lucie

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.30)

Milá Luci,
chtělo by to kombinaci léčby antidepresívy a psychoterapii. Ráda Vás potkám. Jedná se patrně o sociální fobii, úzkostnou poruchu...
Ano, individuální plán doporučuji.
rovena.info/lecebna-meditace-c­esta-k-osobni-sile.html
Držím palce.

Patrik píše: (22. 10. 2014, 12.45)

Dobrý den, rád bych se zeptal na znaky tzv. Sociální fobie z telefonování. Svůj první telefon jsem dostal asi ve 11 letech nikdy jsem nepociťoval problém se telefonicky dorozumívat s rodinou a přáteli, ale vždy jsem se vyhýbal hovorům s cizími lidmi, když mi volalo cizí číslo raději jsem telefon nezvedal. Naučil jsem se s svým problémem žít a nikdy mě neomezoval, ale před pár týdny jsem ukončil školu a rozhodl se, že bych rád zkusil práci jako obchodník, byl jsem si vědom toho že budu muset volat potencionálním klientům a sebevědomě je přesvědčit a domluvit si schůzku, ale bohužel jsem se během pár dny setkal s problémem, vždy když musím telefonovat začnu cítit velkou úzkost, rozbuší se mi srdce, potím se, připadá mi že je mi na omdlení. Můj zaměstnavatel a rodina se mě snaží podporovat, že časem strach opadne a vše půjde, ale po prvním telefonátu, který se z mé nervozity stane neúspěšným se s tím nejsem schopný srovnat přejít neúspěch a pokračovat v telefonování dál, všiml jsem si že raději dělám cokoli jiného jen abych nemusel vzít telefon, snažím se na každý hovor připravovat, už jsem vyzkoušel různé relaxační techniky, ale bez úspěchu můj strach se naopak ještě prohlubuje a místo 30 hovorů za den jsem schopen zatelefonovat 5 lidem, když bych měl pokračovat dál abych splnil požadovaný počet hovorů cítím se na pokraji zhroucení.
Je zde možnost že trpím sociální fobií a dalo by se s tím něco udělat?

Děkuji za odpověď s pozdravem Patrik Svoboda

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.27)

Milý Patriku,
nevím, jakým způsobem využíváte relaxační techniky.
rovena.info/lecebna-meditace-c­esta-k-osobni-sile.html
Přeji vše dobré.

Jana K. píše: (21. 10. 2014, 18.19)

Dobrý den! Naše 4 letá dcera chodí druhým rokem do MŠ do oběda. Učitelky ji chválí, chodí tam celkem ráda. S dětmi mluví, s učitelkami ale ne. Usmívá se, kývá hlavou na odpovědi, básničky společně s ostatními před učitelkami říká, jinak ale ne. Na ulici, u zubaře atd. s dospělými je to stejné. Miluje zvířata a normálně se jí pusa nezastaví, ale ani na štěnˇátko v přítomnosti paničky nevydala hlásku. Mám si dělat starosti, př. co když jí to vydrží i do školy? Máte radu pro mě, pro učitelky? Velice děkuji za odpoveď! Hezký den :-) Jana K.

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.24)

MIlá Jani,
pohledejte info o selektivním mutismu a případně kontaktujte kineziologii a jiné specialisty.
Může se i samovolně uvolnit.

dotaz-dodatek píše: (21. 10. 2014, 17.26)

Dobrý den, prosím zasílala jsem 14.10 dotaz. Ještě k tomu mám jen jedno. Především Vám děkuji za odpověď a souhlasím, že je třeba vycházet z toho, co se děje v realitě. Ovšem problém byl v tom, že on mne v realitě sváděl a jiskřilo to mezi námi a současně vždy všechno pak slovně popřel s tvrzením, že je gay.  Naprosté rozpory, jinak to nemohlo dopadnout, buď že já jsem měla dát výpověď, jelikož to bylo neúnosné a nebo to dopadlo tak, že jsem ji dostala od něho.  Každopádně do toho kartářka, která mi neustále říkala, že já musím udělat první krok, abychom mohli být spolu. Bohužel nezadařilo se.  Jak tedy toto vidíte? Jediné vysvětlení je to, že je bisexuál, ale prostě se mnou se nezadařilo, jelikož nyní oficiálně vedle sebe má kamaráda, matka ho bere jako gaye a rovněž před ní, zatím asi ke svému mladému věku netroufá před ní přiznat, že je i na ženy. Takto bych to viděla, že tam bylo hodně věcí okolo, které bránily vztahu se mnou.
Děkuji ještě za ttuto odpověď, Váš názor.

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.21)

milá neznámá,
možné je ledacos. Proč vy se vysilujete pitváním někoho, kdo vás nechal na holičkách a nestojí při vás?
Přeji vše dobré.

nikola píše: (21. 10. 2014, 16.34)

muj syn(11) chce plenky protože se mu to prý líbí ted uvažuji že mu to dovolím ale s tím že ho budu přebalovat chce do nich kakat i čůrat,  tedkom když je nemá tak stejně kaká i čůrá do kalhot takže chci znát váš názor prý je chce tajně i do školy a na školu v přírodě, učitelky o tom vý a prý není problém ho přebalit předem díki za odpověd

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.18)

Milá Niki,
učitelky jsou statečné.
Syn není psychicky v pořádku. Je třeba spolupracovat s dětskou psychiatrií.
Přeji vše dobré.

člověk, který si nezaslouží jméno píše: (20. 10. 2014, 20.44)

Dobrý den, jsem mladá blbá holka, která si sype popel na hlavu, protože podvedla přítele. Krásného hodného chlapa, který ji miluje a udělal by pro ni vše na světě, jen neumí vyjadřovat své city, pak přišel krásný hodný chlap s kterým měla pocit blízkosti, důvěry a  jedinečnosti, chlap s kterým měla podobné zájmy, myšlení, ale o kterém věděla, že to s ním nemá budoucnost a věděla, že to bude jen jednou a že to bude jako každý normální sex, a stejně to udělala. Vrazila kudlu do zad nejlepšímu člověku na světě. Ted ji hryže svědomí a sobecky se bojí, že to praskne. V jednu chvíli chce za ním běžet vše mu říct, ale proč? aby ulevila svému svědomí? a jemu ublížila? co je správné zatloukat....svěřit se a vše zničit?

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.15)

Milá holka,
jste přemýšlivá holka, s nevěrou je to těžké, jen nemnozí jsou schopni dopřát partnerovi zkušenost, kterou druhý potřebuje, obzvlášt, když je to vztah a sex s jiným... potřebovala jste to, udělala jste poznání i zkušenost...
mohlo by to váš vztah obohatit.
je však mnoho párů, které nevěra zabila, i když nechtěli.
nevím, jaký je váš partner a váš vztah.
přeji vám vše dobré.

Kamča píše: (20. 10. 2014, 16.20)

Dobrý den. Před dvěma lety jsem měla těžkou autonehodu kterou jsem nezavinila. Stale ještě nejsem v pořádku chodím o berlich. Ma kamarádka pri teto nehodě zemřela. Nejdříve jsem se obvinovala ze jsem mohla něco udělat, byla jsem hrozne litostiva a hrozne jsem se bála o svou pětiletou dceru. Rok jsem to tak nějak pretrpela ale když se blížila roční výročí ,další uz čtvrtá operace tak nezbylo a musela jsem za lékařkou. Buďto jsem byla nervózní nebo uplakana. Lékařka mi predepsala Cipralex . Myslím ze mi  pomohl ale stejně mam občas ty nervózní stavy a hlavně strach z vysazování léku. Jak dlouho mohu tyto léky užívat. Děkuji za odpoved.

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.09)

MIlá Kamčo,
nejsem psychiatr. Jsou lidé, kteří berou antidepresíva celý život. Můžete se u mne zastavit a prožít léčivou/é meditace na uzdravení srdce...
Přeji vše dobré.

Petr píše: (20. 10. 2014, 13.16)

Hezký den,

S manželkou jsme 13 let, ona je moc hodná, pracovitá obětavá, za celou dobu, co jsme spolu, neměla kamarádku ani koníčky, vždy následovala to, co jsem dělal já. Chodili jsme spolu do stejné práce, jezdili spolu na kole, když jsem si našel něco nového, připojila se. Celou dobu jsme fixováni na sebe. Stále jsme nebyli spokojení, tak jsme utíkali, nejdříve z města na vesnici, pak i z práce a nakonec se odstěhovali ze vsi na samotu, vše z mojí naivní iniciativy. Jsme na tom bledě jak po fyzické i psychické stránce. Je nám cca 35 let, děti mít nemůžeme, jsme nezaměstnaní, žijeme stranou od civilizace ve 100let starém domě, sice na nádherném místě, obklopeni přírodou, velkou zahradou a domácími zvířaty(práce až nad hlavu:)), vztah mezi námi je však na nule. Nemáme se o čem bavit, já mám v sobě tísnivý vztek a ona zoufalství, úzkost. Svědomí mi nedovolí ji opustit, moc bych jí i sobě přál, aby našla sama sebe, aby v sobě našla radost, která by šla mimo mne a místo starostí a povinností pohodu a sílu. Ona má ráda mě, ale já ji za to vlastně nenávidím. Ta dobrota a upnutost k mé osobě mě ničí a já nevím, co s tím, ona je vzor pokory a dobroty a takto jí znají všichni, taková je. I když se o tom otevřeně bavíme, změnit se nám to nedaří.
Děkuji.

Odpověď: (24. 10. 2014, 22.05)

Milý Petře,
před čím jste utíkali?
Na co se mne ptáte? Klidně napište email nebo znova do poradny.
Zúžit svět na jednu osobu považuji za ochuzení poznání života.
Tam kde jste, tam jste došli spolu.
Můžete vztah rozpustit a jít hledat každý sám sebe sám.
Můžete uvidět to dobré, co máte, děkovat za to, získat klid a sílu a život aktivně tvořit.
Láska, závislost, připoutanost, tísnivý vztek, zoufalství... negativní emoce = nemoce...
rozejít se s láskou může být uzdravující...

Elis píše: (20. 10. 2014, 8.14)

Dobrý den,
mému příteli je 46 amě 26 vše nám spolu funguje a je mi s ním dobře jenže jsem se ho zeptala jeslti semnou vůbec che dítě. Do této doby pořád naznačaoval že by ot chtěl nebo mi spíš asi nikdy neřekl že by nechtl chodíme spolu 3 roky a byldlíme asi rok a půl. V podstatě tím že mi řekl že semnou nechce dítě mě postavil před rozhodnutí jestli on nebo dítě. po různém psychickém sesypaní a probrečené noci oboustranem...jsme se domluvili že to oddložíme a uvidíme za rok. Jen teď nevím jeslti mám vůbec něco plánovat. Třeba jako že sousedka mi chce u nás dát pozememky a já nevím jeslti si je mám brát protže ani nevím co bude příšt rok. Myšlenka na to že ho ztratim opravdu moc bolí ale zároveň někde uvnitř si říkám že třeba někdy  v budoucnu mě bude chybět to dítě když se mu teď přizpůsobím.On už má dvě děti z přechozího maželství jedno je dospělé a jednomuje 12... Je vůbec někdy nějaká šance že se rozhodne semnou dítě mít. Děkuji

Odpověď: (24. 10. 2014, 21.54)

Milá Elis,
náročné dilema, máte pravdu, že vás postavil do rozhodovací pozice - bud tento vztah nebo naplnění mateřské a rozmnožovací potřeby. Nevím, jak si přítel uvědomuje, do jak těžké pozice vás dostal... zůstat s partnerem, který vám vezme možnost mít děti je vskutku náročné a je to od vás obět, které by si měl případně velmi vážit.
Jak se váš přítel rozhodne, vskutku nevím.
Naslouchejte své vnitřní touze... a pak si za ni v plném vědomí a síle stujte. Nevím, jaká touha srdce je silnější.
Držím palce a přeji vše dobré.

Klára píše: (15. 10. 2014, 18.47)

Dobrý den,znám chlapce který trpěl depresemi byl léčený i v Bohnicích a do dnes je na antidepresivech.
Jak dát takovému člověku najevo svoji lásku a zájem a naopak poznat to z opačné strany?

Děkuji

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.16)

Milá Klári,
můžete k němu být milá, vstřícná... všimněte si, zda vaši iniciativu rozvíjí či nikoliv. Pokud ne - propustte ho... přeci byste nechtěla neaktivního partnera...
Přeji vše dobré.

dotaz píše: (14. 10. 2014, 21.35)

Dobrý den, zasílala jsem takto dotaz na jistou poradnu, bylo mi doporučeno obrátit se na psychologa. Přeposílám tento dotaz a děkuji předem za odpověď.
Zasílám i odpověď sexuoložky.
dotaz:Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor, řešení pravděpodobně není. Je mi 42, kolegovi 33let. On je gay, bydlí s přítelem, sám to o sobě tvrdí, maminka....Mým nástupem do zaměstnání nastal takovýto příběh. Já jsem ho začala vnímat jako muže, on mé city vycítil a svým způsobem opětoval. Sváděl mne dlouhými erotickými pohledy, tak jako to dělá normální muž. nevěděla jsem si rady, začala jsem to řešit přes astrologickou poradnu. Tam mi takto potvrdili, v podstatě, že já jsem člověk, kterého potkal a znamenám pro něj východisko z toho, že on ve své podstatě nechce být gayem a vidí ve mne naději, že by tomu mohlo být jinak. Co se týká kartářky, neviděla v kartách ani to, že by gayem byl, pouze, že má zšenštělé rysy, citlivější povahu, ale muže jako partnera ani v kartách vedle něho neviděla. Přesto se situace vyhrotila natolik ze strany jeho přítele a matky /oba jsou také v pracovním týmu/, že jsem dostala výpověď. Stojí za tím oni dva. Ještě jsem neuvedla, že On je mým nadřízeným. Prosím o Váš názor.
odpověď:Nevím, jestli tomu dobře rozumém. Ale podle kartářky byste měla být tím člověkem, kvůli kterému dotyčný změní svou orientaci ? To myslím není příliš pravděpodobné. Pokud jsem nějak orientovaná, pak těžko mohu měnit své zaměření, podle toho, jak by se mi hodilo. Poradila bych vám obrátit se na psychologa a ne jen na kartářky a zkusit si udělat v situaci jasno.
 za THTeam MUDr.Eva Lednická,­www.thklinika.cz

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.14)

MIlá neznámá,
děkuji za důvěru. Doporučuji vycházet z toho co se děje v realitě. Mluvila, konala jste s dotyčným kolegou/nadřízeným...?
Pokud on nemá iniciativu, není vhodné vytvářet fantazie.
Přeji vše dobré.

Kelly píše: (14. 10. 2014, 20.02)

Dobry den,
jsem zena a mam 20 let. V poslednich dvou letech trpim pocitmi uzkosti a tezkou hypochondrii. Cokoliv na sobe spozoruju mne hned hrozne vystrasi. Neustale se sleduju. Momentalne mam neuveritelny strach ze sirici se eboly. Mela jsem dnes pracovat na vecech do skoly, misto toho cele odpoledne uplne vystresovana ctu clanky o ebole a desim se cim dal tim vic. Casto se mi stava ze jsem cely den uplne v pohode, a pak nekdo jen neco rekne o ebole a ja zacnu panikarit a pak uz se nedokazu z niceho radovat ani na nic jineho myslet. S problemy se sveruji mamce a pritelovi, snazi se me uklidnit, ale malkdy to pomuze. Mate nejakou radu jak se takovych spatnych emoci zbavit? Dekuji moc za radu.

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.10)

Milá Kelly,
na práci s emocemi a myšlenkymi je celá řada cest. Není to pár řádek v poradně online.
Třeba si najděte nějaké knihy o strachu.

anonym píše: (13. 10. 2014, 21.35)

Dobrý den, mám problém s červenáním a úzkostmi. Kdykoliv mam mluvit a všichni se na mě mají dívat okamžitě zrudnu a potí se mi dlaně nesnáším být středem pozornosti tolika lidmi hlavně neznámými teď mi to děla problém ve škole a nemůžu se s tím smířit nechci aby mi to dělalo problém se zaměstnáním nevím co mam dělat a jak se toho zbavit . Děkuji předem za odpověď

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.05)

MIlý A.,
naučit se pracovat s úzkostí, přeprogramovat...
např.: http://rovena.info/kognitivne-…
doporučuji práci s psychologem.

Mary píše: (13. 10. 2014, 16.05)

Dobrý den,
chci se pozeptat jestli je možné se k Vám objednat s dítětem (2,9 m-ců)Vychovává ho rozvedena maminka s novým partnerem, dítě každých 14dnů si bere na víkend otec. Ditě nechce k otci a jeho přítelkyni, při předání pláče, schovává se, prožívá viditelné trauma,nerozumí situaci ve které se nachází dospěli. Moc nemluví, respektive má velmi malou slovní zásobu, je plačlivé, nepřirozeně se chova neumí říct, když něco požaduje proto se  rozčiluje a vzteká, myslím že má velmi "zraněnou dušičku", je velmi závislé na mamince. Exmanžel vyhrožuje, že bude žádat soud o střídavou péči, maminka je z celé situace nešťastná. Tato situace je zjevně  komplikovaná, narušuje vztahy  mezi partnery. Jsem jen "pozorovatel", moc bych chtěla pomoc, poradit,  aby netrpěli a hlavně, aby malý byl šťastný. Proto jsem se rozhodla Vám napsat  Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.04)

MIlá Mary,
ani já ani vy nejsme bozi a musíme respektovat zodpovědnosti, práva, osudy druhých. (myslím, že to činí i božstva) Můžeme býti průvodci, podporovateli...
Děcko si pořídili dva dospělí jedinci. Dítě má právo na otce, otec si přeje, aby na něj děcko nezapomnělo... nevím, kdo jak tvořil vztah (a možná ani vy to plně nevíte)...
Přeji vám vše dobré.

Jana píše: (13. 10. 2014, 15.47)

obrý den,

omlouvám se, že Vás otravuji - našla jsem na internetu jednu Vaši
odpověď u příběhu čtenářů na stránkách psychologie.cz a moc se mi
líbila. Proto jsem se odvážila Vás oslovit s dotazem:

poslední rok procházím rozpadem 14-ti letého vztahu. Aniž bych to
čekala, dostala jsem se do špatného psychického stavu a nejsem schopná
jít dál. Začala jsem tedy navštěvovat psychologa, aby mi pomohl překonat
mírné deprese a poradil, jak zvládnout mé stavy úzkosti a problémy s
navázáním vztahu apod. Za celý rok se mi nepodařilo navázat se žádným
mužem vztah - nikdy necítím nic pozitivního a nemám chuť s dotyčným
trávit čas a dál se seznamovat. Zároveň se mi vždy něčím zprotivil a
fyzický kontakt pro mě byl nepřijatelný. No a stala se mi věc, která se
zřejmě stává často. To, co se mi nepodařilo u jiného muže - to vše se
povedlo pouze u mého psychologa. Ačkoliv to není atraktivní muž, tak se
na něho rádá dívám... ráda ho poslouchám. Cítím k němu velký obdiv a
imponuje mi. Zřejmě mi imponuje jeho autoritativní role. Cítím se s ním
bezpečně a dává mi pocit ochrany. Povídala bych si s ním hodiny a
hodiny... cítím k němu opravdovou lásku. A cítím i dotykovou
přitažlivost - pocity něhy atd. atd. Prostě tohle vše jsem si přála
cítit s nějakým jiným mužem, kteří se mi dvořili a měli zájem. Nikdy se
mi to nepovedlo a teď tohle vše cítím k mému psychologovi. Po každé
terapii mi silně chybí a je mi opravdu smutno... v podstatě mi je skoro
do breku, když si uvědomím, že jemu na mně nezáleží a nic pro něho
neznamenám a nejsme vlastně ani přátelé. No prostě - slovo zamilovanost
nerada používám - ale musím si přiznat, že ho mám skutečně ráda...
připadá mi jako úžasný člověk... tak moudrý.... citlivý... galantní...
opravdový muž, vedle kterého se cítím v bezpečí. Uvědomuji si, že jsem
pro něho cizí člověk, má dlouholeté manželství a rodinu a partnerský
vztah by nikdy nepřicházel v úvahu. Nevím, jak se mám já zachovat? Mám u
něho terapie ukončit? Na jednu stranu si říkám, že by mi pak možná
nebylo pokaždé tak smutno a ulevilo by se mi... na druhou stranu mi sedí
hodně jako člověk a cítím k němu velkou důvěru - u jiné psycholožky se
mi to nepodařilo. Mám mu to sdělit a nechat na něm, aby rozhodnul, co je
pro mě správné? Možná bych si pak ale připadala dost hloupě... je ale
asi pochopitelné, že jsem si k němu vytvořila vztah, když prostě celá
terapie je dost důvěrná a on mi pomáhá.. nebo ne? Ráda bych ho měla i
jako přítele... prostě mi připadá, že jsme si hodně sedli i lidsky... já
nevím co s tou situací mám dělat... jestli to, co cítím je špatně a měla
bych to ukončit anebo je možné v terapii pokračovat i dál??

Moc děkuji za odpověď a radu!!!

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.56)

Milá Jani,
bylo by dobré s ním o tom promluvit. Možná mu to napsat - aby měl čas si reakci promyslet.
Přeji vše dobré.

Charlotta píše: (13. 10. 2014, 14.36)

Dobrý den. Je mi 32 a jsem 3 měsíce těhotná. S partnerem jsme ani ne rok a půl,ale dítě jsme chtěli. Netrpím žádnými velkými nevolnostmi ani jinými útrapami,ale úplně mne přešla chuť na VEŠKERÉ intimnosti! Přesto,že nám to před otěhotněním fungovalo normálně několikrát do týdne, teď na nic takového prostě opravdu nemám vůbec chuť. Partner se s tím bohužel nemůže vůbec vyrovnat a pokud nemáme sex nejlépe alespoň 2krát do týdne,už je beznadějný a má pocit, že jsem ho úplně odstavila. Chápu,že z jeho hlediska mu to tak připadat může, ale pokouším se mu vysvětlit své pocity. Že doufám,že je to dočasné a nechci se v těchto věcech přemáhat,aby se mi úplně nezprotivil. Několikrát jsem jeho naléhání podlehla a někdy se to celkem dá,ale mám také pocity, že je mi to opravdu nepříjemné a že to snad navydržím! =( Řešíme to poslední dobou opravdu často a už je to dost náročné pro nás oba. Stále opakuje, že potřebuje cítit tu intimitu a lásku a že nejsem nijka nemocná! Chtěla bych tu potřebu mít také,ale momentálně tu prostě není... Obávám se,že jestli se to nezmění, je ožné, že náš vztah nevydrží. Vůbec nevím, jak to dále řešit. Nechci také dělat zrovna teď žádná ukvapená rozhodnutí.
Děkuji za názor.

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.53)

Milá Ch.,
můžeme svést vše na hormony, ale ono je to o něco složitější. Možná by vám v té věci mohly pomoci rodinné konstelace.
Zkuste procítit a popřemýšlet o tom, jak je to s vaší láskou směrem k dítěti, k partnerovi  - můžete se zastavit.
Přeji vše dobré.

Jirka píše: (13. 10. 2014, 9.38)

Dobrý den,
jsem 22-letý student VŠ. Se svoji přítelkyni jsem již 2,5 roku.  Ze začátku bylo vše v pořádku, ale postupem času, jak jsem se dozvídal s kým přítelkyně chodila a nebo s kým se jen líbala, tak jsem začal žárlit. Dokonce jsem po ní i chtěl, aby mi o všech s kým kdy vůbec něco měla mi řekla, myslel jsem, že když budu vědět o všech, tak mě to přejde a už to nebudu řešit. Opak je pravdou. Mým důvodem žárlení je možná i fakt že já osobně jsem moc holek nemíval a pravdou je, že ona je můj první vážný vztah a první s kým jsem se vypsal. Nevím, jestli teda žárlím, nebo jen závidím, že ona měla více partnerů, nebo prostě více úletu. Říkala, že chodila přede mnou s 8klukama a z toho se se 2 vyspala, dále mi řekla, že myslím ze 6 jinýma se někdy jen líbala někde na akci, když byla opilá, ale že to nic neznamenalo a že neví, jestli jsou to všichni kluci, že si to nepamatuje, že na střední se kolem ní motalo hodně kluků. Myslíte si, že je to hodně partnerů a úletů? Snad každý den nad tím přemýšlím, koho měla a třeba i když se s ním jen líbala, tak mě to vadí a nevím, jak se mám toho zbavit a úplně mě to odrazuje od školy a všeho co chci dělat. Žárlím, i když za ní přijede nějaký kamarád a hned mě napadá, jestli s ním něco někdy měla anebo ne. Moje představa asi byla taková, že budeme spolu odjakživa, jako někteří známí, a bude čekat celý život na mě a navzájem si budeme první a poslední, což je úplně nesmyslné když jsme se potkali ve 20, ale jak to mám vysvětlit své hlavě? jsem asi úplný debil. Je to hodná holka a vím, že mě má ráda a nikdy by mě nepodvedla, já ji mám taky rád a věřím, že je ta pravá a proto bych potřeboval nějakou radu, ať náš vztah jen nekazím a nežárlím na minulost.
Děkuji za odpověď.

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.48)

Milý Jirko,
naučte se řídit myšlenky. Myšlenky destruktivní zastavte a nahradte je konstruktivní myšlenkou. Destruktivní je analýza partnerčiny minulosti a hodnocení... nahradit: Své přítelkyni přeji vše co potřebuje a potřebovala. Kdyby neměla minulost takovou, nebyla by tím, kým je nyní... Nebudu řešit, co kdy kde s kým. To nikomu nic dobrého nepřináší. ... takové věta si napište třeba 100x jako mantru, pak si ji říkejte...
dále můžete prolustrovat své strachy...
http://rovena.info/clanky-o-za…
Přeji vše dobré - budete-li chtít pomoci s přeprogramováním, dejte vědět.

Kuba píše: (13. 10. 2014, 8.45)

Dobrý den,

prosím o radu v mém vztahu.Je mi 21 let a mám strašný problém se žárlením.S přítelkyni jsem 3 roky a poslední rok žárlivost ubijí mě i partnerku.Partnerce je 24let.V některých situacích se neumím ovládat.Vím že ji strašně miluju ale už si ze sebou nevím rady a nechci ji a našemu vztahu ublížit ,tak že se budeme muset kvůli mě rozejít.Plánujeme spolu budoucnost děti a teď jsme ve fází dostavby společného rodinného domku.Největší zlom v mém žárlení ktere už je přehnané příšlo když přítelkyně dostudovala VŠ našla si práci a začala být hodně ambiciozní.

Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.40)

Milý Kubo,
a četl jste http://rovena.info/clanky-o-za… ?
Patrně si nepřipadáte pro přítelkyni dost dobrý...
Budete-li mít chuť, ráda vás poznám...
Přeji vše dobré.

Tomáš píše: (13. 10. 2014, 0.01)

Dobrý den,
Chtěl bych se zeptat na názor ohledně pauzy ve vztahu. Jsem s přítelkyní přes 6let (je nám pod 30let) a cca před měsícem mi oznámila, že najednou necítí to, co cítila dříve a neví jak dál. Že mě má stále moc ráda, ale prostě to najednou tak necítí. Navrhla pauzu a já, i když nerad akceptoval. Nejdříve jsem se snažil vymýšlet překvapení atd, ale bez nějaké změny. Myslíte, že mám úplně přestat komunikovat a nechat jí prostě čas? Jak dlouho? Já ji nechci ztratit, ona mě prý má pořád strašně ráda (jen potřebuje čas). Z mého pohledu nevím čas na co atd… Děkuji. Tomáš

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.38)

Milý Tome,
máte pravdu - je to takové...  každopádně je to pro vás informace o tom, že ona se ze vztahu vzdálila a o vaši aktivitu nemá zájem. Bohužel pro vás: nemůžete dělat vůbec nic... nechte aktivitu (i tu komunikační) na ni. Patrně vás má ráda jako člověka, přeje si, abyste se měl dobře, neví, jestli si sama nezkomplikuje život rozchodem... ale jako partnerka vám po boku nestojí... chápu, že je to pro vás těžké, ale doporučuji Vám, stáhnout pozornost k sobě, pečovat o sebe a více se vnímat jako samostatná jednotka než jako součást dvojice.
Držím palce (když budete chtít pomoci s uzdravením srdce) ozvěte se...
R.

[177] 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >