Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jan, Elis, Petr, Kamča, člověk, který si nezaslouží jméno, nikola, dotaz-dodatek, Jana K.

[177] 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Klára píše: (15. 10. 2014, 18.47)

Dobrý den,znám chlapce který trpěl depresemi byl léčený i v Bohnicích a do dnes je na antidepresivech.
Jak dát takovému člověku najevo svoji lásku a zájem a naopak poznat to z opačné strany?

Děkuji

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.16)

Milá Klári,
můžete k němu být milá, vstřícná... všimněte si, zda vaši iniciativu rozvíjí či nikoliv. Pokud ne - propustte ho... přeci byste nechtěla neaktivního partnera...
Přeji vše dobré.

dotaz píše: (14. 10. 2014, 21.35)

Dobrý den, zasílala jsem takto dotaz na jistou poradnu, bylo mi doporučeno obrátit se na psychologa. Přeposílám tento dotaz a děkuji předem za odpověď.
Zasílám i odpověď sexuoložky.
dotaz:Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor, řešení pravděpodobně není. Je mi 42, kolegovi 33let. On je gay, bydlí s přítelem, sám to o sobě tvrdí, maminka....Mým nástupem do zaměstnání nastal takovýto příběh. Já jsem ho začala vnímat jako muže, on mé city vycítil a svým způsobem opětoval. Sváděl mne dlouhými erotickými pohledy, tak jako to dělá normální muž. nevěděla jsem si rady, začala jsem to řešit přes astrologickou poradnu. Tam mi takto potvrdili, v podstatě, že já jsem člověk, kterého potkal a znamenám pro něj východisko z toho, že on ve své podstatě nechce být gayem a vidí ve mne naději, že by tomu mohlo být jinak. Co se týká kartářky, neviděla v kartách ani to, že by gayem byl, pouze, že má zšenštělé rysy, citlivější povahu, ale muže jako partnera ani v kartách vedle něho neviděla. Přesto se situace vyhrotila natolik ze strany jeho přítele a matky /oba jsou také v pracovním týmu/, že jsem dostala výpověď. Stojí za tím oni dva. Ještě jsem neuvedla, že On je mým nadřízeným. Prosím o Váš názor.
odpověď:Nevím, jestli tomu dobře rozumém. Ale podle kartářky byste měla být tím člověkem, kvůli kterému dotyčný změní svou orientaci ? To myslím není příliš pravděpodobné. Pokud jsem nějak orientovaná, pak těžko mohu měnit své zaměření, podle toho, jak by se mi hodilo. Poradila bych vám obrátit se na psychologa a ne jen na kartářky a zkusit si udělat v situaci jasno.
 za THTeam MUDr.Eva Lednická,­www.thklinika.cz

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.14)

MIlá neznámá,
děkuji za důvěru. Doporučuji vycházet z toho co se děje v realitě. Mluvila, konala jste s dotyčným kolegou/nadřízeným...?
Pokud on nemá iniciativu, není vhodné vytvářet fantazie.
Přeji vše dobré.

Kelly píše: (14. 10. 2014, 20.02)

Dobry den,
jsem zena a mam 20 let. V poslednich dvou letech trpim pocitmi uzkosti a tezkou hypochondrii. Cokoliv na sobe spozoruju mne hned hrozne vystrasi. Neustale se sleduju. Momentalne mam neuveritelny strach ze sirici se eboly. Mela jsem dnes pracovat na vecech do skoly, misto toho cele odpoledne uplne vystresovana ctu clanky o ebole a desim se cim dal tim vic. Casto se mi stava ze jsem cely den uplne v pohode, a pak nekdo jen neco rekne o ebole a ja zacnu panikarit a pak uz se nedokazu z niceho radovat ani na nic jineho myslet. S problemy se sveruji mamce a pritelovi, snazi se me uklidnit, ale malkdy to pomuze. Mate nejakou radu jak se takovych spatnych emoci zbavit? Dekuji moc za radu.

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.10)

Milá Kelly,
na práci s emocemi a myšlenkymi je celá řada cest. Není to pár řádek v poradně online.
Třeba si najděte nějaké knihy o strachu.

anonym píše: (13. 10. 2014, 21.35)

Dobrý den, mám problém s červenáním a úzkostmi. Kdykoliv mam mluvit a všichni se na mě mají dívat okamžitě zrudnu a potí se mi dlaně nesnáším být středem pozornosti tolika lidmi hlavně neznámými teď mi to děla problém ve škole a nemůžu se s tím smířit nechci aby mi to dělalo problém se zaměstnáním nevím co mam dělat a jak se toho zbavit . Děkuji předem za odpověď

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.05)

MIlý A.,
naučit se pracovat s úzkostí, přeprogramovat...
např.: http://rovena.info/kognitivne-…
doporučuji práci s psychologem.

Mary píše: (13. 10. 2014, 16.05)

Dobrý den,
chci se pozeptat jestli je možné se k Vám objednat s dítětem (2,9 m-ců)Vychovává ho rozvedena maminka s novým partnerem, dítě každých 14dnů si bere na víkend otec. Ditě nechce k otci a jeho přítelkyni, při předání pláče, schovává se, prožívá viditelné trauma,nerozumí situaci ve které se nachází dospěli. Moc nemluví, respektive má velmi malou slovní zásobu, je plačlivé, nepřirozeně se chova neumí říct, když něco požaduje proto se  rozčiluje a vzteká, myslím že má velmi "zraněnou dušičku", je velmi závislé na mamince. Exmanžel vyhrožuje, že bude žádat soud o střídavou péči, maminka je z celé situace nešťastná. Tato situace je zjevně  komplikovaná, narušuje vztahy  mezi partnery. Jsem jen "pozorovatel", moc bych chtěla pomoc, poradit,  aby netrpěli a hlavně, aby malý byl šťastný. Proto jsem se rozhodla Vám napsat  Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: (18. 10. 2014, 11.04)

MIlá Mary,
ani já ani vy nejsme bozi a musíme respektovat zodpovědnosti, práva, osudy druhých. (myslím, že to činí i božstva) Můžeme býti průvodci, podporovateli...
Děcko si pořídili dva dospělí jedinci. Dítě má právo na otce, otec si přeje, aby na něj děcko nezapomnělo... nevím, kdo jak tvořil vztah (a možná ani vy to plně nevíte)...
Přeji vám vše dobré.

Jana píše: (13. 10. 2014, 15.47)

obrý den,

omlouvám se, že Vás otravuji - našla jsem na internetu jednu Vaši
odpověď u příběhu čtenářů na stránkách psychologie.cz a moc se mi
líbila. Proto jsem se odvážila Vás oslovit s dotazem:

poslední rok procházím rozpadem 14-ti letého vztahu. Aniž bych to
čekala, dostala jsem se do špatného psychického stavu a nejsem schopná
jít dál. Začala jsem tedy navštěvovat psychologa, aby mi pomohl překonat
mírné deprese a poradil, jak zvládnout mé stavy úzkosti a problémy s
navázáním vztahu apod. Za celý rok se mi nepodařilo navázat se žádným
mužem vztah - nikdy necítím nic pozitivního a nemám chuť s dotyčným
trávit čas a dál se seznamovat. Zároveň se mi vždy něčím zprotivil a
fyzický kontakt pro mě byl nepřijatelný. No a stala se mi věc, která se
zřejmě stává často. To, co se mi nepodařilo u jiného muže - to vše se
povedlo pouze u mého psychologa. Ačkoliv to není atraktivní muž, tak se
na něho rádá dívám... ráda ho poslouchám. Cítím k němu velký obdiv a
imponuje mi. Zřejmě mi imponuje jeho autoritativní role. Cítím se s ním
bezpečně a dává mi pocit ochrany. Povídala bych si s ním hodiny a
hodiny... cítím k němu opravdovou lásku. A cítím i dotykovou
přitažlivost - pocity něhy atd. atd. Prostě tohle vše jsem si přála
cítit s nějakým jiným mužem, kteří se mi dvořili a měli zájem. Nikdy se
mi to nepovedlo a teď tohle vše cítím k mému psychologovi. Po každé
terapii mi silně chybí a je mi opravdu smutno... v podstatě mi je skoro
do breku, když si uvědomím, že jemu na mně nezáleží a nic pro něho
neznamenám a nejsme vlastně ani přátelé. No prostě - slovo zamilovanost
nerada používám - ale musím si přiznat, že ho mám skutečně ráda...
připadá mi jako úžasný člověk... tak moudrý.... citlivý... galantní...
opravdový muž, vedle kterého se cítím v bezpečí. Uvědomuji si, že jsem
pro něho cizí člověk, má dlouholeté manželství a rodinu a partnerský
vztah by nikdy nepřicházel v úvahu. Nevím, jak se mám já zachovat? Mám u
něho terapie ukončit? Na jednu stranu si říkám, že by mi pak možná
nebylo pokaždé tak smutno a ulevilo by se mi... na druhou stranu mi sedí
hodně jako člověk a cítím k němu velkou důvěru - u jiné psycholožky se
mi to nepodařilo. Mám mu to sdělit a nechat na něm, aby rozhodnul, co je
pro mě správné? Možná bych si pak ale připadala dost hloupě... je ale
asi pochopitelné, že jsem si k němu vytvořila vztah, když prostě celá
terapie je dost důvěrná a on mi pomáhá.. nebo ne? Ráda bych ho měla i
jako přítele... prostě mi připadá, že jsme si hodně sedli i lidsky... já
nevím co s tou situací mám dělat... jestli to, co cítím je špatně a měla
bych to ukončit anebo je možné v terapii pokračovat i dál??

Moc děkuji za odpověď a radu!!!

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.56)

Milá Jani,
bylo by dobré s ním o tom promluvit. Možná mu to napsat - aby měl čas si reakci promyslet.
Přeji vše dobré.

Charlotta píše: (13. 10. 2014, 14.36)

Dobrý den. Je mi 32 a jsem 3 měsíce těhotná. S partnerem jsme ani ne rok a půl,ale dítě jsme chtěli. Netrpím žádnými velkými nevolnostmi ani jinými útrapami,ale úplně mne přešla chuť na VEŠKERÉ intimnosti! Přesto,že nám to před otěhotněním fungovalo normálně několikrát do týdne, teď na nic takového prostě opravdu nemám vůbec chuť. Partner se s tím bohužel nemůže vůbec vyrovnat a pokud nemáme sex nejlépe alespoň 2krát do týdne,už je beznadějný a má pocit, že jsem ho úplně odstavila. Chápu,že z jeho hlediska mu to tak připadat může, ale pokouším se mu vysvětlit své pocity. Že doufám,že je to dočasné a nechci se v těchto věcech přemáhat,aby se mi úplně nezprotivil. Několikrát jsem jeho naléhání podlehla a někdy se to celkem dá,ale mám také pocity, že je mi to opravdu nepříjemné a že to snad navydržím! =( Řešíme to poslední dobou opravdu často a už je to dost náročné pro nás oba. Stále opakuje, že potřebuje cítit tu intimitu a lásku a že nejsem nijka nemocná! Chtěla bych tu potřebu mít také,ale momentálně tu prostě není... Obávám se,že jestli se to nezmění, je ožné, že náš vztah nevydrží. Vůbec nevím, jak to dále řešit. Nechci také dělat zrovna teď žádná ukvapená rozhodnutí.
Děkuji za názor.

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.53)

Milá Ch.,
můžeme svést vše na hormony, ale ono je to o něco složitější. Možná by vám v té věci mohly pomoci rodinné konstelace.
Zkuste procítit a popřemýšlet o tom, jak je to s vaší láskou směrem k dítěti, k partnerovi  - můžete se zastavit.
Přeji vše dobré.

Jirka píše: (13. 10. 2014, 9.38)

Dobrý den,
jsem 22-letý student VŠ. Se svoji přítelkyni jsem již 2,5 roku.  Ze začátku bylo vše v pořádku, ale postupem času, jak jsem se dozvídal s kým přítelkyně chodila a nebo s kým se jen líbala, tak jsem začal žárlit. Dokonce jsem po ní i chtěl, aby mi o všech s kým kdy vůbec něco měla mi řekla, myslel jsem, že když budu vědět o všech, tak mě to přejde a už to nebudu řešit. Opak je pravdou. Mým důvodem žárlení je možná i fakt že já osobně jsem moc holek nemíval a pravdou je, že ona je můj první vážný vztah a první s kým jsem se vypsal. Nevím, jestli teda žárlím, nebo jen závidím, že ona měla více partnerů, nebo prostě více úletu. Říkala, že chodila přede mnou s 8klukama a z toho se se 2 vyspala, dále mi řekla, že myslím ze 6 jinýma se někdy jen líbala někde na akci, když byla opilá, ale že to nic neznamenalo a že neví, jestli jsou to všichni kluci, že si to nepamatuje, že na střední se kolem ní motalo hodně kluků. Myslíte si, že je to hodně partnerů a úletů? Snad každý den nad tím přemýšlím, koho měla a třeba i když se s ním jen líbala, tak mě to vadí a nevím, jak se mám toho zbavit a úplně mě to odrazuje od školy a všeho co chci dělat. Žárlím, i když za ní přijede nějaký kamarád a hned mě napadá, jestli s ním něco někdy měla anebo ne. Moje představa asi byla taková, že budeme spolu odjakživa, jako někteří známí, a bude čekat celý život na mě a navzájem si budeme první a poslední, což je úplně nesmyslné když jsme se potkali ve 20, ale jak to mám vysvětlit své hlavě? jsem asi úplný debil. Je to hodná holka a vím, že mě má ráda a nikdy by mě nepodvedla, já ji mám taky rád a věřím, že je ta pravá a proto bych potřeboval nějakou radu, ať náš vztah jen nekazím a nežárlím na minulost.
Děkuji za odpověď.

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.48)

Milý Jirko,
naučte se řídit myšlenky. Myšlenky destruktivní zastavte a nahradte je konstruktivní myšlenkou. Destruktivní je analýza partnerčiny minulosti a hodnocení... nahradit: Své přítelkyni přeji vše co potřebuje a potřebovala. Kdyby neměla minulost takovou, nebyla by tím, kým je nyní... Nebudu řešit, co kdy kde s kým. To nikomu nic dobrého nepřináší. ... takové věta si napište třeba 100x jako mantru, pak si ji říkejte...
dále můžete prolustrovat své strachy...
http://rovena.info/clanky-o-za…
Přeji vše dobré - budete-li chtít pomoci s přeprogramováním, dejte vědět.

Kuba píše: (13. 10. 2014, 8.45)

Dobrý den,

prosím o radu v mém vztahu.Je mi 21 let a mám strašný problém se žárlením.S přítelkyni jsem 3 roky a poslední rok žárlivost ubijí mě i partnerku.Partnerce je 24let.V některých situacích se neumím ovládat.Vím že ji strašně miluju ale už si ze sebou nevím rady a nechci ji a našemu vztahu ublížit ,tak že se budeme muset kvůli mě rozejít.Plánujeme spolu budoucnost děti a teď jsme ve fází dostavby společného rodinného domku.Největší zlom v mém žárlení ktere už je přehnané příšlo když přítelkyně dostudovala VŠ našla si práci a začala být hodně ambiciozní.

Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.40)

Milý Kubo,
a četl jste http://rovena.info/clanky-o-za… ?
Patrně si nepřipadáte pro přítelkyni dost dobrý...
Budete-li mít chuť, ráda vás poznám...
Přeji vše dobré.

Tomáš píše: (13. 10. 2014, 0.01)

Dobrý den,
Chtěl bych se zeptat na názor ohledně pauzy ve vztahu. Jsem s přítelkyní přes 6let (je nám pod 30let) a cca před měsícem mi oznámila, že najednou necítí to, co cítila dříve a neví jak dál. Že mě má stále moc ráda, ale prostě to najednou tak necítí. Navrhla pauzu a já, i když nerad akceptoval. Nejdříve jsem se snažil vymýšlet překvapení atd, ale bez nějaké změny. Myslíte, že mám úplně přestat komunikovat a nechat jí prostě čas? Jak dlouho? Já ji nechci ztratit, ona mě prý má pořád strašně ráda (jen potřebuje čas). Z mého pohledu nevím čas na co atd… Děkuji. Tomáš

Odpověď: (18. 10. 2014, 10.38)

Milý Tome,
máte pravdu - je to takové...  každopádně je to pro vás informace o tom, že ona se ze vztahu vzdálila a o vaši aktivitu nemá zájem. Bohužel pro vás: nemůžete dělat vůbec nic... nechte aktivitu (i tu komunikační) na ni. Patrně vás má ráda jako člověka, přeje si, abyste se měl dobře, neví, jestli si sama nezkomplikuje život rozchodem... ale jako partnerka vám po boku nestojí... chápu, že je to pro vás těžké, ale doporučuji Vám, stáhnout pozornost k sobě, pečovat o sebe a více se vnímat jako samostatná jednotka než jako součást dvojice.
Držím palce (když budete chtít pomoci s uzdravením srdce) ozvěte se...
R.

J777 píše: (8. 10. 2014, 9.47)

Dobrý den,
prosím o radu, jak mám postupovat. Manželka odešla před více jak rokem za zaměstnání s tím, že jde do předčasného důchodu. Zhruba před dvěma měsíci jsem zjistil, že důchod nepobírá a ani není nahlášená na úřadu práce. V té době mě sdělila, že jí diagnostikovali rakovinu prsu. Třikrát týdně jsem ji vozil do nemocnice na chemoterapii. Nejprve mě řekla, že má absolvovat 12 dávek a potom, že se rozhodne, jak bude probíhat další léčba. po 12ti dávkách mě sdělila, že musí na další 4 dávky. po těchto lékaři rozhodli, že nadále dostane 12 dávek ozařování. Po 3 dávkách ozařování, mě manželka řekla, že si našla další nádor v prsu, vzali jí vzorek a čeká na výsledky. Dne 8.10.2014 již syn, který byl přítomen našemu rozhovoru, nevydržel mlčet a řekl mé manželce, ať již konečně přizná pravdu. Na to manželka přiznala, že si nemoc vymyslela, ale z jakého důvodu, to odmítla sdělit. Dále přiznala, že nemá ani vyřízený důchod. Ztrácely se doma peníze, zjišťoval jsem další dluhy, které nadělala. Na to mě odpověděla, že to dělala proto, že děti potřebovali. Takže situace je taková, že nevím kdy manželka mluví pravdu, nebo lže, splácím dluhy a nevím, co mám dělat. Tato situace trvá již několik let. Je mě 62 let a představa, že budu zodpovědný za její chování a dluhy až do smrti mě moc elánu do života nepřidá. Komunikovat nechce a když už ano, tak nevím jestli je to pravda a myslí to vážně. Prosím o radu jak dále postupovat, ale manželku k žádnému lékaři dobrovolně nedostanu.

Odpověď: (8. 10. 2014, 12.12)

Milý J.,
no to jsou radosti. Holt se asi pustte do vyřízení formalit. Vše s ní oběhejte. Zodpovědnosti za budoucí dluhy se zbavíte rozvodem. Holt se vnitřně i reálně stante více samostatným... nenechte se lapit do manipulačních her - odtáhněte se.
Přeji vše dobré.

Irena píše: (8. 10. 2014, 9.37)

Dobrý den,
už několik let mne občas přepadnou náhlé změny nálad. Většinou vybuchnu a začnu se hádat. Tyto změny jsou velice náhlé a hlavně nekontrolovatelné. V jednu chvíli se bavím, vše je v pořádku a najednou je mi smutno, někdy i brečím. Nejčastěji se ale začnu hádat. Tak cca za hodinu jsem zase zpět ve své původní náladě. Velice to ovlivňuje můj patnerský vztah a nevím co dělat. Hlavně můj partner to těžce nese a nechci o něj díky tomuto přijít. Prosím, poraďte mi.
Děkuji

Odpověď: (8. 10. 2014, 12.06)

Milá Iro,
vydejte se k psychologovi, čtěte knihy, naučte se meditovat...­http://rovena.info/kognitivne-…
Přeji vše dobré

X99X píše: (8. 10. 2014, 1.26)

Dobrý den, mám na Vás takový dotaz. Delší dobu se necítím zcela dobre po psychické stránce. Vše jde od 10 k 5 od rozchodu z přítelkyní (2 roky zpět). Za tu dobu jsem si vytvořil určitou nenávist k lidem a jejich přítomnosti. Více času trávím sám se svými mylenkami nez kamarády. Nedokážu plně projevovat emoce (pociťují jen velkou euforii nebo velké zklamání- nic mezi tím). Nemuzu mít vztah. Sem hodně vznětlivý a podrážděný. Na okolí působím namyšleně a povíšeně. Své problémy si nechávám pro sebe, protože jsou to moje problémy. Nepotřebuji je z někým rozebírat a ani znát jeho názor ale Vás prosím o názor jestli jen přehnaně vnímám nebo bych měl vyhledat pomoc odborníka a řešit tuto situaci takhle nebo ji dostanu časem pod kontrólu sám?

Odpověď: (8. 10. 2014, 12.03)

Milý X.,
doporučuji psychiatra - pravděpodobně antipsychotika na bipolární poruchu a pak se začněte zabývat láskou ke světu a lidem, psychologií a třeba i věroukou a něčím konstruktivním. Jinak si vytvoříte peklo, v kterém budete žít. Klidně si najděte i psychologa... důležité je vědět, co pro sebe chcete... Nenávist je nepohodlná, láska je příjemná - i když milovat někdy bolí, bolest je třeba uzdravit a tím se schopnost milovat zvětší. Přeji vše dobré.

AHOJ456 píše: (7. 10. 2014, 17.24)

Ahoj, píšu sem, protože bych chtěla vědět co si o mém příběhu myslíte...
Měla jsem krásný dvouletý vztah ted už s bývalým přítelem. Dělali jsme spolu všechno a byli jsme pro sebe všechno, ale poslední půl rok před ukončení vztahu jsme se hádali kvůli blbostem skoro pořád. Až jednoho dne se se mnou rozešel. Do ted neznám pořádně ani důvod... Za tři měsíce po našem rozchodu si našel jinou holku, se kterou už je přes rok. Ale i když je to už skoro dva roky co spolu nejsme, stále o mě roznáší nepravdivé pomluvy a chová se ke mě nenávistně, i přesto že jsem mu nikdy nic špatného neudělala... Pokaždé, když jsem se ho zeptala co jsem mu, tak špatného udělala, vždy mi odpověděl, že je to jeho věc a nebo že se nemám starat...

Odpověď: (8. 10. 2014, 11.58)

Milá a,
hádali jste se - to mohl být důvod...
V tuto chvíli je třeba nevšímat si pomluv - řeči jsou jak dým a rozplynou se... když nechce říct, nezbývá než vzít na vědomí "prostě proto." a tím to v sobě ukončit - předpokládám, že jste si zkusila přijít na to, jak se mohl cítit, když jste se s ním dohadovala či v nějaké jiné kritické situaci.
Přeji vše dobré.

aknaj6 píše: (7. 10. 2014, 15.05)

Dobry den,
mam taky mierny pocit, ze moj byvaly priatel trpi schizofreniou. Nechcem sice prehanat, ale jeho spravanie bolo fakt niekedy dost zvlastne....prilis vela premyslal a zastavil ho az spanok. Ked som mu vravela, ze by mohol ist sa porozpravat s nejaky odbornikom, tak chvilu premyslal, no potom sa uistil, ze ved on chory nie je..... Stale mi na nom zalezi...ale neviem ci viem nejak pomoct...
Len tak v kratkosti:
- ma 40 rokov, nema ani rodinu ani deti, dost casto je samotar a vela chodi do prirody na cele dni, sam. Je velky sportovec, no zvycajne sportuje sam.
Ked sme boli spolu vobec sa o mna nezaujimal (co robim, ako sa mam...), stale rozpraval len o svojom svete- o praci, o sporte. Je velmi inteligentny,dost technicky zamerany. No citovo velmi chladny. Aj ked viem, ze vnutri v sebe ma vela citov. Raz som citila, ze ma lubi a inokedy som citila velky chlad. Uz ked sme sa stretli maval depresie, strach z buducnosti, ze co bude ked....
Ked sme boli spolu uz nejaky ten mesiac, zacal mavat depresie z nasho vztahu, ze ked ja som neni krestanka ako on,ze ako by to niesli nase deti etc.
Proste podla mna maval zbytocne myslienky. Snazila som sa byt chapavou priatelkou, vela rozpravat sa s nim, ale on so mnou nevedel komunikovat. Vedel sa velmi odstrihnut. Ked sme boli spolu zas bol milujuci, ale ked so mnou nebol, tak ani nejavil vela zaujmu so mnou byt. Vravel mi, ze mam vsetko co by chcel mat v zene, som mila a dobra. Ale neskor uz nevedel ci so mnou chcel byt, alebo nie. A ked som mu povedala, ze ved musi vediet ci s osobou chce byt alebo nie. Povedal, ze nevie. Ze ma plno myslienok, ktore mu idu cez hlavu a zastavia sa az ked zaspi. Ze si niekedy mysli, ze sa na svet pozera z hora. Ze mu ludia niekedy pridu divni, lebo bud im nieco trva alebo sa neprimerane spravaju. Z nasho vztahu sa nakoniec odstrihol a nikdy mi nepovedal dovod. Navonok je to clovek, ktory posobi chladne, lahostajne a vazne. Malo sa smeje, a pritom ma taky pekny usmev :)
Ked som si tak citala o schizofrenii, toto je to co ho vystihuje:
- Posobi na okolie na chladnym, lahostajnym a otupnym dojmom, casto vyhladava samotu
- uzatvara sa do seba, je nedovercivy, ma strach z buducnosti a utapa sa v depresiach
- ma protichodne myslienky, ze ma na jednu vec zaroven kladny i zaporny nazor. A ak sa ma rozhodnut medzi dvoma vecami, stoji na krizovatke a nevie co robit.
- na svet sa pozera ako keby z hora, ako keby nevnimal co sa okolo neho deje
Co si o tom myslite? Velmi sa potesim vasej rade...

Odpověď: (8. 10. 2014, 11.47)

Milá ak,
schizofrenií si nejsem jistá, to však nevylučuje jinou psychickou poruchu osobnosti. mmj. i depersonalizace.
Co si o tom myslím? Co chcete od partnera a potenciálního otce svých dětí?
(jako otce nedoporučuji ;))
Přeji vše dobré.

Lucie píše: (7. 10. 2014, 12.56)

dobrý den, chtěla bych se spíše poradit, jak řešit danou situaci: byli jsme s přítelem rok a půl, jemu je 24, mě 36 let, on je na svůj věk velmi vyspělý, rozumově i manuálně, velmi mě miluje, ale nechce mi ublížit jednou v budoucnu.Dostali jsme se do situace tzv.ponorkové nemoci navzájem, chtěla jsem to řešit, ale když jsem začla větším bytem, a později cca do 2 let dítětem, mi řekl, že je v situaci, kdy neví, jestli by do dvou let chtěl dítě,a aby mi neublížil, tak se raději se mnou rozešel, přičemž si každý den spolu voláme,ale je tam tento blok,on začal studovat na VŠ, má několik prací, a momentálně by mu vyhovovalo jenom se tak scházet, večeře,bazény apod., a neřešit budoucnost. Zároveň mi nechce ublížit, když mi za pár let řekne, že dítě ještě ne a mě utečou roky.I když na začátku vztahu tvrdil, že ve 26 letech to bude tak akorát, že nebude starý táta, snažila jsem se mu vše vysvětlit, že se to dá zvládnout i při studiu, hold bych byla víc sama, než by VŠ dokončil, ale má tam ten blok zodpovědnosti, je na tom po citově psychické stránce špatně, je velmi citlivý, ale neví, jak tuto situaci řešit. Já si taky už nevím rady, chtěla bych s ním být, on se mnou, ale je zde taková překážka a nevíme co s tím. Poradili byste nám prosím? Mám ho nechat, aby nasbíral zkušenosti jinde(byla jsem jeho první vážný vztah, se kterým žil), můj takový vztah to byl taky první (vždy jsem jenom tak randila, ale nežila) nebo existuje něco, jak dospět k nějakému kompromisu, abysme spolu zůstali? Předem moc děkuji za odpověď, je to pro nás důležité.

Odpověď: (8. 10. 2014, 11.38)

Milá Lucie,
ano, to je úskalí většího věkového rozdílu mezi vámi. Když byste v této situaci jeden udělal kompromis, aniž byste to tak cítili, jednali byste proti sobě a v budoucnu by to mohlo mít za následek blok mezi vámi, odpor a potřebu jít ze vztahu...
Dítě by mělo přijít z lásky a z přání obou rodičů.
Dopřejte mu svobodu... a on at si sám hledá řešení svého pocitu, problému.
Přeji vše dobré.

Nikol píše: (6. 10. 2014, 21.06)

Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu. Je mi 16 a snad nikdy jsem nebyla hubená. Prostě od malička jsem dostávala spoustu sladkostí od babiček, tetiček a tak. Pokoušela jsem se zhubnou no nešlo to. Někdy v polovině prázdnin jsem se vrátila z lázní kde jsem byla kvůli slepáku. Od té doby v sobě neudržím jídlo. Všechno co sním okamžitě vyzvracím. Byla jsem s tím u mé dětské lékařky a ta mi řekla že je to všechno v mojí hlavě a že se musím snažit jídlo v sobě nějakým způsobem udržet. Za dva měsíce jsem zhubla 15kg. Možná to není moc ale bojím se co bude dál. Nevím jak to mám zastavit. Snažím se jíst pravidelně ale nepomáhá to. Neudržím v sobě skoro vůbec nic. Můj kámoš se o tom bavil s mamkou jeho přítelkyně která tvrdí že je to bulimie a že bych s tím měla něco dělat. Jenže co když mi neporadí ani doktorka.

Odpověď: (8. 10. 2014, 11.31)

Milá Niki,
jsem z toho trochu zmatená, protože jsem nepochopila, zda zvracíte záměrně nebo ne.  Nevím, odkud jste, dojděte si k psychologovi.... začněte hledat, pátrat v sobě - mrkněte na mne ve Všechnopárty, přijměte sebe i své tělo. Přeji vše dobré a držím palce.

kateřina píše: (6. 10. 2014, 20.25)

Dobry den
prosim o radu ohledně kontaktu bývalého manžela s dětmi.Máme tři děti ve věku 21,9 a 2 a půl roku.Poslední těhotenství bylo neplánované,manžel se hned na jeho počátku vyjádřil,že další dítě nechce a doporučil mi interupci. I vzhledem k tomu,že jsem naše manželství vnímala jako fungující a vztah spokojený dítě jsem si ponechala a věřila,že to ustojíme.V pátém měsíci těhotensvi vyšlo najevo,že manžel má poměr s naší společnou kamarádkou,který začal někdy v době kdy jsem otěhotněla,cca tři týdny po porodu od nás odešel,rozvedeni jsme necelý rok.
Na děti otec řádně platí,má o ně zájem,stýkají se.Tedy ta nejstarší/21/si už vše řídí sama,mluvím o těch mladších...problém je v tom,že bývalý manžel se chce s tou prostřední dcerou/9/vídat podstatně častěji než s tou malou/2,5/první dva roky jsem to akceptovala nyní už ale malá začína věci postupně chápat a vnímá toho den ode dne víc a víc a já nechci ,aby se cítila odstrkovaná,na tátu se vyloženě klepe a navíc nechci ani to aby se sestrou byly "oddělené" když to není nevyhnutelně nutné.jasně jsem mu vysvětlila,že pokud bude mít s tou 9-ti letou v plánu nějaké aktivity,kterých se malá vzhledem k věku zůčastnit nemůže/ lyže,divadlo...atp./nemám problém si ji nechat u sebe,ale nechci tolerovat např.to,že si obě dvě v pátek odveze,tu starší si chce nechat do neděle ale malou mi vrátí už v sobotu s odůvodněním,že prostě chce být s tou větší taky někdy sám...
Já chápu,že pro chlapa není snadné,aby se sám staral o dvě děti...vím,ale ,že u něj není problem zajistit ty tzv.fyzické potřeby,jako spíše to,že má k malé komplikovaný a nevyhraněný vztah...nechci mu křivdit,ale v podstatě mám pocit,že si malou bere především proto,že by její ignorování neobhájil před tou starší...
Jak se mám podle Vašeho názoru k tomuto problému  nadále stavět?

Odpověď: (8. 10. 2014, 11.26)

Milá Katko,
vašemu postoji plně rozumím a zní rozumně.Jenže co naděláte. Každý si své vztahy šéfuje sám. Můžete mu říct, co pozorujete na malé, co byste si pro ni přála - to je tak vše. Pak si dovolte takový komfort a přijměte stav takový jaký je. Dcera si nevybrala náhodou tyto rodiče...
Když budete potřebovat volný čas pro sebe (což se určitě hodí) - řekněte mu to.

Klára píše: (6. 10. 2014, 19.50)

Dobrý den.
Mám dceru v 8 třídě a chtěla bych jí nějak pomoct. Po nocích mi totiž brečí. Ve třídě jí šikanují a do toho nemá vůbec žádné kamarády, kteří by jí podporovali, má jen mě(žijeme jen my dvě, bež otce a sourozenců). To celé trvá asi rok a má to pro mě nepochopitelný důvod, má samé jedničky. Chci jí pomoct a myslím že změna školy to nevyřeší, kór na ty necelé dva roky.
Předem děkuji.

Odpověď: (8. 10. 2014, 11.15)

Milá Klári,
i změna školy to může zlepšit. Měla byste to probrat na škole s ředitelem a ten by měl zvážit možnosti školy, nevím, zda máte šk.psychologa.... Je potřeba vskutku odborné pomoci, i dcera by si to mohla jít probrat k psycholožce a společně najít řešení. Skauting je obvykle kamarádské sdružení...
Přeji vše dobré.

ananha píše: (6. 10. 2014, 9.35)

Dobrý den.Mám problém se svou 76 letou mámou.Neustále chodí nakupovat.Do marketu vzdáleného asi 1a půl kilometru.Ale achodí tam min šestkrát denně.A nejen tam.Něco koupí,přijde domu,a aza chvíli jde zase.Pak je problém,že ráda "hromadí" věci.Má 1+1 a není u ní k hnutí.Shání různé oblečení,to má naskládané po křeslech a židlích.Po stole má naskládané staré časopisy.S hygienou je to u ní taky špatné.Umyje se tak maximálně dvakrát do měsíce.Odmítá jakoukoliv pomoc.Nádobí myje ažkdyž "nemá z čeho"....Má doma plno nefunkčních věcí,kterých se odmítá zbavit-fritéza,šicí strj,piáno,televize,gramofon,m­ycák.Odmítá opravu vodovodního odpadu-chytá raději vodu do kyblíku.Nepřevléká se.V zimě odmítá topit.Problém je v tom,že bydlíme ve společném domě.My tedy bydlíme v prvním patře.Ale od ní se line neustále nějaký zápach.Děti už s ní nechtějí komunikovat.Když přijde k nám nahoru,táhne se za ní pach nemytého těla-je cítit potem a močí.Ale nechce s tím nic dělat.K lékaři nechce.Na prevemtivní prohlídce nebyla už dobře dvacet let!A nic a nikdo s ní nehne.Co mám dělat?

Odpověď: (8. 10. 2014, 11.12)

Milá An.,
nevím, prokonzultujte na péči o seniory při městském úřadu.

[177] 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >