Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: ABDL, Popelka, Anicka, Zuzka19, prcek mali

[190] 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Iva píše: (17. 4. 2015, 12.19)

Dobrý den, mám problém ve vztahu se svou maminkou. Táhne se to dlouhou dobu a mám pocit, že je to horší a horší. Jen v krátkosti historie: Naši se rozvedli, když mi byly 3 roky, bylo to mezi nimi zlé již dlouho, otec alkoholik a fyzicky matku napadal, ale i mé starší sourozence. Po odloučení jsme žili s babičkou v garsonce 7 let. Jelikož jsem byla malá, zvykla jsem si a připadalo mi vše celkem v pořádku až na hádky mezi mámou a babičkou. Po té, co si máma našla nového přítele, měla ještě další 4 dítě. Mě bylo 12 a již jsme bydleli ve velkém bytě. Nutno říci, že ještě než se můj malý bratr narodil, byly okamžiky, kdy jsem si myslela, že jsem adoptovaná.  Nedokázala jsem pochopit chladný vztah mé matky ke mně. Dá se říci, že ji nezajímaly žádné mé zájmy, nepadaly slova chvály ani zájem o mě,  jako bych tam jen žila, ale nebyla její.  Mnohdy mi to takto připadalo a čím jsem byla starší, tím více jsem si to uvědomovala!  V pubertě jsem pochopitelně udělala řadu hloupostí, utekla jsem z domu apod… Největším zlomem pro mě bylo, když jsem se sama vdala, koupila dům a měla dítě. Moje matka se za mnou nepřijela ani podívat do porodnice a ani v období po porodu. Plakala jsem jí do telefonu a prosila, aby za mnou přijela, ale ona prostě nepřijela. Měla jsem v tu dobu pocit, že maminku prostě nemám. Mám nyní dvě dcery, nejstarší  má 14 let a jsem na ně náležitě pyšná! Úplně je zbožňuju a máme spolu moc pěkný vztah. Čím byly mé dcery starší, tím více jsem si uvědomovala, co mi doma scházelo! Mateřská láska, podpora, zájem, porozumění, pohlazení… Mám pocit, jako bych svou mámu začínala postupně nenávidět za to, oč mě připravila a připravuje. Mé děti ji vidí jednou dvakrát ročně, jen když přijedeme my, ona za námi nepřijede… Říkají ji babičko, ale v podstatě to je cizí paní. Kolikrát přemýšlím, zda jsem se nenarodila nevhod, zda jsem byla chtěná nebo zda mi nedává něco za vinu, jelikož jsem podobou nejvíce po svém otci.
Můžete mi prosím poradit, zda je možné toto nějakým způsobem řešit? Pokud ano, co mohu dělat, abych svou matku nezavrhla úplně nebo jak postupovat, abych se má nenávist neprohlubovala nebo jak ji dokázat odpustit, aby mě to již netrápilo…
Děkuji mnohokrát!
Iva

Odpověď: (19. 4. 2015, 21.23)

Milá Ivi,
doporučuji http://www.rodinnekonstelace.c…
Přeji vše dobré.

Dominika píše: (17. 4. 2015, 9.59)

Dobrý den,jak se zbavit závislosti na alkoholu,když už jsem se léčila,ale nechci s nikým probírat osobní problémy, psát deník atd.Mám 3 měsíce do důchodu nechci je strávit na léčení,mám úzkosti,které zvládám při abstinenci 8-10 dní,pak se napiji,mám výčitky, jsem čistá,ale po několika dnech už zase červík hlodá

Odpověď: (19. 4. 2015, 21.20)

Milá Domi,
doporučuji spolupráci alespon s poradnou, psychiatrem, který vám napíše léky proti úzkosti, případně si zažádejte o antabus...
A doporučuji i naučit se důvěřovat lidem a s profíkem si urovnat některé věci... Ono lidské spolčo je i od toho, abychom problémy sdíleli.
Přeji vše dobré.

normalzfm píše: (16. 4. 2015, 20.35)

Hezký den,
taky potřebuji radu,  jak dostat do poradny  dceru (24)  ?
Víme že potřerbuje pomoc ale jak když na téma odmíta komunikovat, zamkne se , každý dotaz stejná reakce.. odchází,  jak postupovat, vím že popisovat  problémy  by bylo dobré ale taky zdlouhavé.. např:  není schopná zajít  na prac. uřad,  bere nějaké  drogy ( pravděpodobně) často agresivní,   bez  přátel,  sedící  pouze u PC  a sledující  filmy, deprese,  bez  snahy najít si zájmovou  činnost,  nemluvím o snyze najít si práci.. ale  inteligentní,  plyně  mluví anglicky, čte , pokud nějaká  známá potřebuje pomos tak pomáhá obětavě , sama o sebe se není schopna postarat..
Děkuji.    
  milující  otec...

Karas M

email: afc.mk@seznam.cz

Odpověď: (19. 4. 2015, 21.15)

Milý tati,
dcera je dospělá a samostatná bytost. Bohužel neproběhlo osamostatnění mezi vámi ani z jedné strany... Více než v pořadu http://www.rozhlas.cz/strednic…  vám tu asi nemohu sdělit.
Přeji vše dobré.

Silvia píše: (16. 4. 2015, 15.23)

Dobrý deň, potrebovala by som poradiť s určitým mojim problémom. Dúfam, že nevadí, že píšem zo Slovenska :) mám 20 rokov, v detstve som si prešla na ZŠ šikanou. Teraz trpím sociálnou fóbiou a anxióznou neurózou. Snažím sa bojovať so sebou, nemám problém komunikovať s ľuďmi, ktorých už aspoň trochu poznám. Avšak mám veľké problémy pri kontakte s novými ľuďmi, väčšinou sa len ticho usmievam, nič nehovorím. Som uzavretá, pri nejakej otázke zo strany nového človeka sa uzatvorím ešte viac, ako keby celý svet išiel nejak mimo mňa. Keďže môj manžel je cudzinec, som veľa v kontakte aj s jeho rodinou a komunikovať musíme v cudzom jazyku. Ich jazyk ovládam tak, že by som základnú konverzáciu zlvádla v pohode a anglicky viem takmer dokonale (študujem ju). Napriek tomu s nimi neviem komunikovať, hanbím sa prejaviť sa (obzvlášť v cudzom jazyku). Veľmi by som si priala byť tak "normálna", že nebudem mať problém zavtipkovať s nimi, prehodiť zopár slov, zabávať sa, byť jednoducho v pohode a uvoľnená a nie stále striehnuť, ako na mňa kto pozerá, kto si o mne čo myslí a ako sa "určite" strápnim. Veľmi ma môj problém trápi, mám veľkú podporu zo strany rodiny, navštevujem psychologičku. Zatiaľ však nevidím veľký posun. Chcela by som Vás poprosiť aspoň o nejakú radu a informáciu, do akého času by sa dalo týchto problémov aspoň čiastočne zbaviť. Ďakujem!

Odpověď: (19. 4. 2015, 21.10)

Milá Silvi,
v dotazu před vámi jsem uvedla několik odkazů, můžete se na ně také podívat. Pokud s psycholožkou pracujete pouze verbálně, ke zlepšení to chodí pomaleji. Sežente si knihu: Poznej svůj strach a překonej ho. Můžete v něm najít inspiraci.
Také doporučuji uvědomit si vždy, když situaci zvládnete, zapsat si ji do sebe jako dobrou zkušenost, která k vám patří a bude se opakovat...
Taky je potřeba přebudovat vztah/závislost na hodnocení druhých.
Je potřeba vydat se na cestu odvahy a síly.
Držím palce.

Bára píše: (15. 4. 2015, 21.46)

Dobrý den,
byla bych moc ráda, kdyby mi tu někdo odepsal, protože jsem opravdu zoufalá. Asi 5 let jsem léčena ze sociofobie, mám obrovský strach z lidí a když se mě kdokoli cizí na něco zeptá, jediné co dokážu udělat, je kývnout ano/ne. TO ovšem není všechno. :( už rok a půl chodím k jednomu moc dobrému psychoterapeutovi, ale stud, který prožívám mě tak strašně paralizuje, že ani před ním nedokážu mluvit o důležitých věcech takže se mi nějak nedostává dobrého výsledku :(

Prosím, poraďte mi, co mám dělat :( já se snažim, jenomže vždycky se mi sevře hrdlo a nemůžu nic říct... moje sebevědomí je podle mého doktora extrémně nízké a z toho to asi všechno pramení... a tak bych potřebovala radu, přes internet mi to nedělá takový problém jako osobně.

Prosím, ozvěte se mi! :(

Odpověď: (19. 4. 2015, 20.32)

Milá Baru,
cítím tvou úzkost. Jedná se o hluboký blok na úrovni psychoenergetické, pouhým povídáním se těžko rozpustí. Vskutku upřímně přemýšlím, jak na to. Extrémní stav, žádá extrémní řešení.  Dám vám tu několik tipů:
www.lsvj.cz
www.kvantovacesta.cz/kontakt/
http://www.kouzelnatantra.cz/m… - Josef
rovena.info/kognitivne-emocni-­revitalizace-psychiky-kerp.htm­l
Myslím, že by bylo vhodné vše zkombinovat a něco opakovat.
Držím palce při nalézání řešení - věřte, že život/člověk je složitý, ale cesta existuje i když se někdy schovává - nedat se ;) je třeba.

lucka píše: (15. 4. 2015, 17.15)

Dobry den, potrebovala bych poradit jak se vyrovnat s minulosti a jak na to zapomenout. Je mi 29 let jsem vdana a v soucasne dobe na materske se dvema syny. Jsem utahana a travim s detmi 24 hodin. Cely zivot jsme nemohla najit partnera, vsichni kolem me s nekym chodili a ja jsme byla furt 5 kolo u vozu, tak moc mi chybela laska ze jsem si svoje sexualni potreby konpenzovala s kamarady mela jsme asi 14x nezavazny sex za 8 let. Pote jsem  se v praci zamilovala do zenateho muze. POmer trval asi dvy roky, po te jsme konecne poznala manzela byl to muj prvni vztah v 25 letech. Vycitky uz jsme mela pred tim nez jsme se poznali ale myslela jsme se na to vsechno zapomenu kdyz budu mit konecne po cem jsem cely zivot touzila. Manzel byl tim otresem i pres to ze jsme byla jeho 8 sex. partnerka. Ted na to porad  myslim a nemuzu na to zapomout vsechno to vidim pred ocima. A ja uz chci konecne zit kdyz uz jsme nasla vsechno po cem jsem touzila. Jak si samo sobe odpustit a prestat na to myslet a myt z toho deprese. Dekuji moc za odpoved.

Odpověď: (19. 4. 2015, 20.11)

Milá Luci,
ted mne napadá, že ta zpovědnice byla vlastně fajn instituce. Luci, z mého pohledu si dokonce nemáte co odpouštět - je právo každého člověka hledat lásku a brát si ji třeba po kouskách... takže z mého pohledu je třeba si říct, to patří k mému životu, bez toho bych to nebyla já... "a milý manželi, že mi nepřeješ do minulosti mé pokusy hledání lásky, to mne mrzí... bez toho bych si tě tak nevážila."
Zkuste EFT techniku na přijetí své minulosti.
Přeji vše dobré.

Lucka píše: (15. 4. 2015, 8.18)

Dobrý den,
už několik měsíců pracuju na diplomové práci. Vždycky jsem byla stresař, ale teď se to hodně vystupňovalo. Práce nejde úplně, jak bych chtěla, trvá dlouho a nejde moc kupředu. Studuji kreativní obor, kde projekty jsou docela osobní a každá kritika se snáší těžko. Profesoři bývají velice zlí, i ostatní studenti a lidi z mého okolí se na můj projekt tváří dost skepticky.  O to slabší si připadám. V poslední době se trápím silnými pocity úzkosti a nejspíš i strachu, nemůžu spávat a už se cítím moc unavená. Relaxační cvičení a dýchání na mě moc nezabírá, nedokážu vypnout a utápím se v pochybnostech. Je to jako začarovaný kruh - práce nejde, tak ji nechci dělat - nepracuju, tak jsem nervozní - jsem nervozní a úzkostlivá a tak nemůžu spát - nemůžu spát a proto nemám sílu přemýšlet o diplomce a moje špatné pocity se s nedostatkem spánku ještě zhoršují. Už několik dní jsem se nevyspala pořádně a včera jsem měla menší psychický kolaps, kdy jsem skoro celý den proseděla a probrečela. To samozřejmě nijak nepomáhalo, ale nedalo se tomu zabránit. Jsem si vědoma většiny chyb, které dělám, pochybování, negativní přístup, ale má hlava je není schopna vypustit. Navíc cítím trochu tlak okolí, rodiče by už byli moc rádi, kdybych školu dodělala. V plánu bylo skončit teď na jaře, ale protože práce není "dost dobrá", tak musím prodloužit a už myslím na to, že nestíhám ani další termín a budu možná muset proudloužit ještě víc a pokaždé to doprovází pocit selhání. Zkoušela jsem dát na rady z psychologických článku o zvládání stresu, pochybností a nedostatku sebevědomí, ale moje pocity jsou hodně intenzivní, takže to moc nepomáhá. Trochu se bojím, že se to tyto negativní pocity podepíšou na zdraví nebo mých vztazích s přáteli a rodinou a že nikdy nebudu schopná práci dodělat, protože budu mít pocit, že není dost dobrá. Vím, že je to jen o mém přístupu, ale nevím si rady, jak to překonat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: (19. 4. 2015, 20.07)

Milá Lucko,
jedna věc jsou dechová cvičení a relaxace, je však vhodné řešit vztah k sobě, vztah/závislost na hodnocení druhých a všechna ostatní lpění na tom, co a jak má být. To by bylo třeba i na osobní rozebrání. Také je dobré vědomě pracovat na své síle psychické i fyzické - chodit třeba i pravidelně běhat. Můžete zkusit rodinné konstelace - je to užitečný způsob na prožívání.
Držím palce.

Jana píše: (14. 4. 2015, 9.08)

Dobrý den, je mi 27 let, před 4 letý mi umřel otec po 8 letém upoutání na lůžku po mrtvičce. Jsem rozvedená s partnerem,  kde jsem šla do rychlého sňatku u seznámení po Otcově smrti, kdy jsem 2 měsíce po svatbě pochopila, že jsem udělala hrozitánskou chybu, ale rok a půl mi trvalo, než jsem dokázala v sobě pocity ujasnit. Poté jsem tápala. Mám potřebu najít spokojenost v manželství a výchově dětí, jenže ouha. Potkala jsem muže svých snů, bohužel 20letého. Je úžasný, přesně takový, jakého jsem vždcky chtěla mít za partnera. Zmamilovali jsme se a já byla šťastná i přes věkový rozdíl, který jsme ovšem od začátku řešili. Po třech měsících, se se mnou rozešel ze dne na den, jeden den krása a druhý den jen. Promiň , nemohu ti v budoucnu nabídnout co bys chtěla, proto se rozcházím. Byla jsem v šoku a co je horší, nedokáži se s tím vyrovnat, brečím řeším, zdají se mi noční můry, bohužel krásné končící onou větou. Lze najít cestu? Díky

Odpověď: (19. 4. 2015, 10.31)

Milá Jani,
chápu Vaši bolest. Láska, vztah - od sebe, k sobě, spolu, sami - to je to, v čem lidé hledají, tápou - poznávají sebe sama - a na té cestě se setkáváme s bolestí... Potřebujeme se naučit své srdce zcelit a naplnit sebeláskou, pak bude umět vyměnovat lásku s druhou celistvou bytostí. Jani, potřebujete propustit milého ze svého srdce, z hlavy i dalších center.
Milá Jani, potřebujte vědět, že váš život nekončí, že to bylo krátké, že jste viděla iluzi, kdyby to byl On, neodešel by. Chvíli si dopřejte, že můžete být sama, spokojená a celistvá.
Ráda vám s uzdravením srdce a uvolněním vazby pomohu, můžete se ozvat.
Přeji vše dobré.

Lucie píše: (14. 4. 2015, 8.53)

Dobrý den, potřebovala bych poradit, mám li řešit s nějakým lékažem synovu sektereci. Je mu 7 let. Před třemi lety měl problém se stolicí v podobě zácpy, kretá i přes  konzultaci s dětským lékařem končila v nemocnici na dětském oddělení, kde řekli, že jsme přišli za 5 minut 12.Od té doby jsem si dávala pozor na vše. Nyní máme opačný problém, syn udrží stolici při potřebě jít na velkou jen chvíli, přitom stolice není řidká. Při dotazu: ty necítíš, že potřebuje? Odpoví: ano, ale až těsně před. Když je doma, nemá problém, ale jakmile jsme venku a má někám doběhnout,dojde k nehodě. Nikdy jsem mu za to nenadala ani neuhodila, v tichosti jsem přešla a vyprala. Jenže: o prázdninách má jet na tábor a už teď se toho děsíme! Můžete poradit? Děkuji

Odpověď: (16. 4. 2015, 12.42)

Milá Luci,
toto bych skutečně řešila s lékařem. Možná i s nějakým léčitelem.

Laura píše: (13. 4. 2015, 17.35)

Dobrý den, byla bych moc ráda za názor odborníka a případnou pomoc. S přítelem jsem přes rok a oběma je 20 let, na začátku vztahu vše fungovalo jak mělo, ale postupem času jsem začala bezdůvodně žárlit, nejdříve to bylo jen malé žárlení, ale teď se to vyvinulo téměř až v chorobnou žárlivost a já netuším proč, vím, že partner je mi 100% věrný a taky vím, že by mě nepodvedl. Vadí mi každá maličkost, třeba jen to, když mi vypráví, jak se ve škole zapovídal se spolužačkou nebo jak je v práci na směně s jinou holkou ve stejném věku, vadí mi každá komunikace s jinýma holkama, ale nechápu proč. Nejvíc mi ale vadil případ, kdy si psal s nějakou holkou, vždy se to snažím skrývat, ale když jsme se o tom dohadovali, nevydržela jsem to a udělala jsem mu příšernou scénu, nechápu co se to se mnou stalo a chtěla bych s tím něco dělat, ale nevím co, takhle se nedá být s klukem, protože jím si jsem jistá, že mě nepodvede, ale i přes to tolik žárlím. Byla bych vděčná za každou radu, doufám, že mi pomůžete.
předem děkuji za odpověď, Laura.

Odpověď: (16. 4. 2015, 12.40)

Milá Lauro,
děkuji za odvahu. Žárlivost je obvykle hluboko uložený strach a nesouvisí s racionálním zdůvodněním. Články o žárlivosti http://rovena.info/clanky-o-za… .
Strach pochází často z nevědomí. Je dobré  svůj strach poznat a rozpustit a nahradit ho vnitřním klidem, láskou a přejícností. Ke změně by nemělo docházet pouze na racionální úrovni, sama víte, že je to nedostatečné, je třeba pracovat s emocemi. Osvědčuje se mi: http://rovena.info/kognitivne-…
Držím palce.

Simona píše: (12. 4. 2015, 21.59)

Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor. Jsem asi obětí bossingu. Není to vyloženě otevřená šikana, takový malinký "křivárničky" cca několik do měsíce. Typu - podané necelé informace - já potom nemohu zařídit vše potřebné, protože nevím co. Což je pak před ostatními "náležitě" okomentováno, nebo předávání dalších pracovních povinností stylem - tady tohle teď budeš dělat ty, já toho mám moc. Kradení mých nápadů a používání je pod svým jménem, "opičení" se - co začnu já - začne i druhá strana. Manipulace stylem - "jak by sis mohla myslet něco takového, když se už léta známe" nebo "za tento názor by ses měla stydět" apod. Jsem dost tolerantní člověk, na něco vyloženě "salámista", ale toto už přesahuje mé hranice únosnosti. Řešila jsem s vyšším šéfem, ten přislíbil nějaké dílčí řešení, ale jde mi o to, zda když ukážu, že se nebojím a situaci řeším, dá mi manipulátor pokoj, nebo se nemám snažit, ničit si nervy a prostě dát výpověď? Díky.

Odpověď: (12. 4. 2015, 22.38)

Milá Simi,
chápu, že je to nepříjemná situace, pokud jste nalezla pochopení u vyššího šéfa, je to dobré, víc udělat nemůžete. Jak to bude dál, nevím. Můžete se naučit aktivovat své neosobní já, které manipulativní hrátky bude pozorovat a jednat s nadhledem, v klidu. Budete dění na pracovišti brát neosobně. (můžu vám v té věci pomoci při osobním setkání). Pokud to nedokážete a budete si ničit nervy, je na místě zvážit odchod....
Držím palce.

Nicol píše: (11. 4. 2015, 15.35)

Dobrý den,
je mi 20 let a jsem studentka. Vždy jsem se trápila pro svoji postavu 176 cm - 77 kg. Před půl rokem jsem dokázala váhu stáhnout na 68kg a byla jsem štastná jako nikdy. Po vánocích se to zvrtlo. Začala jsem jíst jenom jednou denně a to tím stylem, že jsem se přejídala k prasknutí - to trvá dodnes. Bojím se chodit ven, aby se na mě někdo špatně nedíval, propadám depresím, že jsem hnusná apod. a občas se dokonce rozbrečím. Nikdy jsem neměla přítele ani kamarády, kteří by mě podpořili. Pořád jenom slyším, že jsem dobrá ve škole ve sportu apod., ale nikdy se na mě nikdo nedíval jako na normálního člověka, co musí dřít, aby toho dosáhl. Jídlo mi pomáhá, ale zároven cítím, že čím víc jím, tím je to horší. Chci se dostat na váhu 65 kg abych byla štastná jako dřív, ale nevím co s tím. Bojím se, že když to bude pokračovat, že budu mít bulimii.

Odpověď: (12. 4. 2015, 22.27)

Milá Nicol,
vaše myšlení vás již vede k závislostnímu vztahu na jídle. Myslíte na něj, chování se přizpůsobuje jídlu. Nemáte ráda své tělo... uvolněte se... pracujte na přijetí vlastního těla - mohu pomoci při osobním setkáním konkretizací... Studentko, srovnejte se do konstruktivního myšlení ohledně péče o své tělo i duši a začněte podle toho jednat. S něčím mohu pomoci při osobním setkání. Štěstí nepodminujte váhou... žijte tady a ted. Kniha Miluj svůj život.
Držím palce a kus sebekázně rozumné v péči o sebe (jídlo 5x denně a myslet na své věci života... říkat si mantru, Otčenáš, afirmace...

kiki píše: (10. 4. 2015, 10.58)

Dobrý den,
minulý týden jsem byla v nemocnici a od té doby jsem v depresi kvůli jedné věci. Byla jsem na pokoji s paní, které tekla krev z nosu a chtěla po mně, abych jí přinesla čisté ubrousky. Ona nemohla po úraze chodit, tak jsem jí je přinesla. V ruce měla krvavé kapesníčky, tak mi je dala s tím, ať je vyhodím. Já jsem je teda vzala a vyhodila, jenomže teď už týden kvůli tomu nemůžu kloudně spát, protože se bojím, že jsem z té krve chytila nějakou nemoc. :( A to bych měla v klidu odpočívat... Myslíte si, že jsem něco z těch kapesníčků mohla chytit? Moc děkuji za odpověď!

Odpověď: (12. 4. 2015, 22.19)

Milá Kiki,
myslím, že ne. Byla po úraze a vy jste neměla otevřenou ránu...
Hlídejte si své myšlenky nebo si rozjedete úzkostnou poruchu s obsedantními myšlenkami.  Dejte důvěru svému tělu i svému životu. Tvořte konstruktivní myšlenky... můžete se objednat - mohu vám v té věci pomoci technikou KERP.
Přeji vše dobré.

Steavy píše: (10. 4. 2015, 10.12)

Dobrý deň, už dlhší čas chodím na psychoterapeutické sedenia a niekedy rozmýšlam, či by bolo vhodné ukázať terapeutovi fotografie zo svojho života v minulosti, aby reálnejšie videl, ako som odlišne žil pred tým, ako začali moje psychické problémy. Neviem však, či je takéto niečo vhodné, ukazovať konkrétne fotky alebo by malo ostať všetko v ústnej podobe. Nechcem totiž, aby si terapeut myslel, že si robím z neho blízkeho priateľa a priveľmi ho vnáram do svojho života. ďakujem

Odpověď: (12. 4. 2015, 22.16)

Milý Steavy,
k terapeutovi je dobré mít důvěrný a otevřený vztah, můžete o svých obavách s ním mluvit. Problémy mohou souviset se zraněním a vytvářením právě důvěrného vztahu v dětství, přítomnosti... ono se to často prolíná...
Z mého pohledu ukázat fotky je o.k. :)
Držím palce.

jájinka82 píše: (10. 4. 2015, 8.44)

Čtyř úhelník jde z toho nějak ven?
Nevím si rady co mám v téhle situaci dělat. Budu psát ve zkratkách co se vlastně stalo. V prosinci jsem se rozešla s přítelem M. který mě kvůli mé nedokonalosti  ignoroval, posmíval a byl spíš mým neparťákem v době když jsem hledala  kam se přestěhovat v době našeho bydlení kdy jsem čekal na byt jsem utíkala s kolegou mimo realitu kterej také seděl doma se svým rozpadajícím se 17letým vztahem.  Bylo nám hezky.. z přátelství pak vyrostla láska, a rozjeli jsme vztah s nedořešenáma lidma kolem . Po  náhodném setkání s jeho přítelkyní , která mu dal o vánocích kopačky, se rozhodla že ho chce zpátky a bojoval jako o závod, říkal přejde jí to.. a i já doufala. Po 4 měsících jí to nepřešlo používala všechny intriky bouračku, sliby, pláč, vydírání, vztek. I můj ex se rozhodl, že se zapojí a od našeho rozchodu mě kontaktoval každý týden. Po 4 měsících na mě tlačil, že mu vše došlo, že mě miluje a sypal si popel na hlavu, byl tak hrozně na dně že jsem se rozhodla mu dát jednu šanci s tím mu říci jak se teď věci mají že již někdo kolem je. Byla jsem i zároveň umořená ex mého kolegy…  který stále nic neřešil  nepřestěhoval  její  věci apod. a proto jsem se dala na tohle řešení.  Vrátit se ke všem ex  a nebo budu radši sama… s kolegou jsem vše ukončila s tím, že se vracím k ex  bohužel vůbec mu to nebylo  a ex se druhej den rozhodl, že šanci a za těch podmínek nechce když něco posere tak s ním navždy končím.  Vůbec si nevím rady… co dál? Poradíte jak tuhle věc řešit možná jsem udělala hloupá rozhodnutí ale vztah ve čtyřech prostě nejde.

Odpověď: (12. 4. 2015, 22.08)

Milá Jáji,
je to někdy hodně náročné se vztahy a láskou. Jak si ji vážíme, jak ji tvoříme. Máte pravdu, že pokud kolega nedělal kroky k bezpečí vašeho vztahu, bylo dobré se stáhnout, také máte pravdu, že na jednu ložnici v Evropě je to příliš mnoho lidí, také je dobrá věta: "a nebo budu radši sama…"
Jak dál? Nevím, jak cítíte vztah s přítomným "ex" ani neví, co on je zač... Doporučuji meditovat na svůj vnitřní střed, nechat chvíli věci plynout, pozorovat, co se děje kolem vás, co přítomný "ex" tvoří... vědět, že nechcete muže, který si Vás nebude vážit. Důvěřujte, že život plyne a vy si ho můžete tvořit k obrazu svému. Nebojte se...

lili píše: (9. 4. 2015, 23.20)

Mala som priateľa s ktorým sme boli spolu cca dva roky,potom sme to ukončili no i naďalej sme zostali dobrými priateľmi a stretávali sa.Neskôr si našiel priateľku no sám nevedel či ísť do toho vzťahu alebo nie,tak sme sa o tom rozprávali a posmelila som ho,aby to skúsil,vraj dievča vyzerá byť milé(keďže som ju raz videla a veľmi sa na mňa usmievala a bola milá).Tak sa s mojou menšou pomocou dali dokopy.No potom začalo peklo.Dievča ma neznášalo a dávalo mi to patrične najavo.Začalo to primitívnou správou na sociálnej sieti,aby som jej priateľa neotravovala a dala im pokoj,pretože sa ľúbia.Samozrejme som nereagovala,ale konzultovala som to priamo s ním a pýtala sa ho,či je nejaký problém,či mu nejako prekážam(keďže sme sa poznali už 4 roky,z toho sme 2 boli spolu a ďalšie dva veľmi dobrí priatelia,nechápala som...).Vyzeral byť zaskočený,o správe nič nevedel,no povedal mi,že sa kvôli mne hádajú už tretí deň.Na otázku prečo?Či robím niečo zlé odpvoedal, že nie že ju nechápe,ale že zo všetkým kamarátok čo má jej vadím iba ja.Postupne sa aj on začal správať inak.Keď sme boli smai bol taký akého som ho poznala,akonáhle tam bola aj ona ledva sa mi pozdravil.Dievčaťu prepínalo až do takej miery,že som s ním prerušila všetky kontakty a vymazala si ho zo života.No vždy keď sme na seba s ňou niekde naďabili dávala mi patrične najavo svoje nesympatie.Neustále sa to stupňovalo a momentálne to je v takom štádiu,že ma hanlivo uráža na sociálnych sieťach,kde sa ma vždy snaží svojimi poznámkami vyprovokovať,nedávno som sa od kamaráta dozvedela,že proti mne hucká aj ostatných ľudí a s ním nekomunikuje kvôli tomu,že je so mnou kamarát.Vždy keď nasociálnej sieti niečo okomentujem kamarátovi,ktorého máme spoločného s ňou,tak na to reaguje a uráža ma.Ja tieto jej pochody ignorujem.Neragujem.Kamaráti to riešia tak,že celý príspevok vymažú alebo to tiež ignorujú.Dozvedela som sa tiež,že nedávno urážala aj môjho brata,ktorý jej však povedal nazad svoje.No na to dostal držkovú polievku od môjho bývalého ako sa on opovažuje urážať jeho priateľku a nech sa k nej správa s úctou-skrátka dievča to všetko pred bývalým prekrútilo a môjho brata vykreslila pred ním ako toho,ktorý do nej začal bezdôvodne rýpať a urážať ju.Už som zažila aj také,že sa na internete navážala do mojej matky...Bývalý si vymazal všetkých mojich rodinných príslušníkov a moje blízke kamarátky z priateľstva.Veľmi mi jeho správanie ublížilo,predsa len poznali sme sa dosť dlho na to,aby som niečo také nečakala.Už sme vyše roka neni v žiadnom kontakte,keď na seba náhodou niekde narazíme obaja sa ignorujeme.Iba jeho priateľka na mňa neustále útočí a hucká proti mne aj iných ľudí,ktorí ma nikdy v živote nevideli a nepoznajú ma-jedine z jej rozprávania.Chcela by som vedieť názor odborníka,či som zaujala správny postoj-a to ignorovanie.Pretože sama si uvedomujem,že čaká iba na to,aby som sa s ňou začala hádať.Ja sa však k takým prízemnostiam moc nemám....no i tak ma občas zabolí,keď vidím ako ma uráža...Veľakrát som sa zamýšľala aj nad tým ako to ais berú ľudia,ktorí to sledujú.Či to vidia,že to nemá v hlave v poriadku,alebo ja vyzerám ako niekto,kto si na svoju obranu nevie otvoriť ústa....

Odpověď: (12. 4. 2015, 21.56)

Millá Lili,
je znát, že jste dáma, že máte z záměru tvořit hezky a to cením. i Váš dosavadní přístup ocenuji. Nu a nyní je na zvážení, zda v tom nevšímavém přístupu pokračovat a nebo je na čase použít s grácií oficiální dopis od právníka... Doporučuji nepřemýtat nad tím, co si myslí lidé. Mate-li chut, někoho se zeptejte a ostatní nechte plavat.
Přeji vše dobré.

Magie píše: (9. 4. 2015, 22.39)

Dobrý den,
zajímalo by mě jestli má člověk zmanipulovaný agresivní taktikou manipulace(ale ze začátku hrál kamaráda) šanci vydržet pokud se už jednou dokázal vzepřít, nebo pro manipulátora nepředstavuje větší problém ho dostat kdykoli znovu. Zároveň si myslím že by pro něj bylo vhodné vyhledat odborníka, který by ho naučil se efektivněji bránit.

Odpověď: (12. 4. 2015, 20.13)

Milá Magie,
možná škoda, že není dotaz konkrétnější. Každý člověk podle svého uvážení
může trénovat vnímání agrese, manipulace, schopnost tyto aktivity okolí pozorovat a nereagovat na ně, nenechat se vtáhnout do hry. Existují i knihy o komunikaci, manipulaci, může si dopřát individuální konzultaci.

Dáša píše: (9. 4. 2015, 22.24)

dobrý den,
naše dcera, 17měsíců se pořád vzteká. Názory jsou různé, co dělat. Co si o tom myslíte?

Odpověď: (12. 4. 2015, 20.09)

Hezký večer Dášo,
sympatický článek http://www.maminka.cz/clanek/7…

Zdenka píše: (6. 4. 2015, 15.04)

Syn má 18 a z první školy odešel po dohodě sám. Teď jej vyhodili, protože prodával marihuanu. Je v podmínce, protože na předchozí škole ukradl mobil. Sice se našel, uhradili jsme novou SIMku, ale už to řešila policie. Teď případ s marihuanou bude zřejmě taky řešit policie, takže možná bude sedět na tvrdo. Ukradl i nějaké peníze po rodině a nic si z toho nedělá. Nevím co dál, kam se obrátit, jestli je nějaká cesta zpět.
Děkuji

Odpověď: (9. 4. 2015, 22.22)

Milá Zdenko,
záleží na synovi, zda uchopí svůj život konstruktivně a zodpovědně nebo bude žít život zkratkovitě. Bohužel vy můžete jeho cestu jen pozorovat a držet zdravý odstup - nežehlete za něj problémy, podporu dávejte spíše symbolickou ne zachranující a řešící, zůstante s ním pokud možno v neutrální komunikaci a kontaktu. Dejte mu pocítit, že je to jen na něm, kam svůj život dovede. Ohledně individuálních kroků můžete někde konzultovat osobně (třeba i se mnou), bylo by třeba seznámit se s celkovou situací podrobněji.
Přeji vše dobré.

Marta píše: (2. 4. 2015, 10.01)

Dobrý den,
v roce 2013 jsme přišla manželovi na nevěru, po hádkách apod. jsme se rozhodli pokračovat, protože manžel mi tvrdil, že se to stalo jenom 2x a že ho to moc mrzí, brzy na to jsme měli opět krizi a manžel se odstěhoval, na 2 dny, opět se vrátil, bylo to 22.12.2013 a prožili jsme nádherný rok 2014, nejhezčí za celé 20 leté manželství. Letos jsem bohužel přišla, na to, jaká ta nevěra bylo. Trvala přes 4 roky, zjistila jsem veškeré podrobnosti, intimnosti i to, že milenka nebyla 1 ale 2 (přesto si myslím, že jich stejně bylo víc). Od té doby jsem naprosto vyřízená, agresivní, nesoustředěná, smutná atd. Od té doby co to vím nemyslím na nic jiného, jen na to, jak oni...., zároveň mu to vyčítám, křičím apod. Nevím, zda mám s manželem zůstat nebo ne, nevím co mám sama se sebou dělat, nervy na pochodu. Jsem v koncích. Můžete mi poradit, co dělat. Moc děkuji

Odpověď: (5. 4. 2015, 12.18)

Milá Marti,
zvu vás na schůzku.

[190] 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >