Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Jan, Gabriela, Ondra, Jana, Lenka, Lidka, Filip, buro, Groub, katerina, Annela

[184] 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Pola píše: (22. 1. 2015, 20.21)

Dobrý den,
Chtěla bych nějak poradit a motivovat k tomu, abych zase normálně jedla. Nikdy jsem nebyla tlustá, ani oplacana při výšce 168 jsem max. Vážila 62 kg, ale před dvěma lety jsem se par kilo rozhodla shodit . Nejdřív jsem omezila sladké a pravidelně jedla a zhubla jsem na 55 kg, ale poslední půl rok jde z kopce vynechala jsem snídaně , místo oběda si dam jablko a ani si už nemůžu zajít v klidu večer s přáteli na večeři. Radši jsem zavřena doma, abych nejedla. Myslela jsem si, ze když budu hezky hubena budu mít víc přátel a najdu si chlapa, ale bohužel tomu tak není. Jsem z toho nešťastná, kdybych věděla, Jak dopadnu, nikdy bych dietu neudržela.

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.47)

Milá Polo,
posedlost vlastním vzhledem, podminování štěstí několika kily je fakt ničení vlastního života. Sama víte, jakou moc má rozhodnutí a síla vůle. Srovnejte si myšlenky a přesvědčení a uvidíte, co bude...
Můžete najít spolupráci s Anabell o.s., můžete se stavit a můžeme dát http://rovena.info/kognitivne-…
Přeji vše dobré.

Baltynka píše: (22. 1. 2015, 14.49)

Dobrý den.Chci se zeptat:Seznámili jsme se s přítelem před necelými dvěmi měsíci.Já před ním měla 13 letý vztah a on 4 letý vztah.Já jsem byla od svého partnera půl roku a on bez přítelkyně 4 měsíce.Pořád mě s ní srovnává.Ona uměla výborně vařit,uklízet,prostě byla dokonalá.Já samozřejmě také vařím a uklízím,ale asi né tak skvěle,jako ona.Už několikrát mi říkal,že já jsem ten typ ženy,kterou si vždy přál,ale srovnávat bude neustále.Také mi řekl,že ať udělám cokoliv,tak jí se nikdy nevyrovnám.Neustále se na sebe zlobíme a já už mám strach cokoliv udělat,protože to bude opět špatně.Samozřejmě jsem mu řekla,že se mi to nelíbí,že já ho také nesrovnávám.Asi ho to nezajímá.Myslíte,že má cenu takový vztah udržovat?Děkuji za radu.

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.36)

Milá B.,
nejste pro toho muže ta pravá - nechte ho jít.
Nezaslouží si vás...
Přeji vše dobré.

iva píše: (21. 1. 2015, 12.06)

Dobrý den jsem vdaná 23 let vdávala jsem se v 18 letech s manželem náme 2 děti jedno už je dospělé.Můj manžel mě neustále cca po třech letech podvádí pokažde s jinou ženou.Také mi stále lže moc semnou nekomunikoval veškeré problémy nechával na mě s dětmi také moc nekomunikuje je to jakoby žil sám pro sebe.Do práce chdí řádně .Také máme společné konto já se snažím abychom měli nějakou rezervu peněz ale už se mi stalo že manžel peníze vybral bez mého vědomí a koupil si drahou věc jen pro sebe.Naposledy jsem mu přišla na nevěru před vánoci když mu přišla sms na mobil.Když jsem mu to řekla strašně se rozčílil tvrdil že tentokrát se nic nestalo že sní nic neměl ale vyděla jsem výpis s telefonich hovorů.Manžel mi také řekl že neví proč to všechno dělá že by sám ze sebou žít nechtěl.Řekl mi že to chce začít řešit a přihlásil se do poradny k psycholožce.Neví co dál on se rozvést nechce a mě se do toho také nechce jít,ale nevím zda to má nějakou budoucnost.Můj manžel vyrůstal v rodině kde rodiče byli alkoholici a děti je zajímaly jen aby za ně šli do práce a nosili jim alkohol,dělali na statku manžel za ně chodil od 13 let pracovat žádné problémy s dětmi neřešili ani snimi obzvlášť nekomunikovali říkám si zda jeho chování může pramenit již z dětství.Ještě podotknu že muj manžel když jsme se vzali tak měl problémy taky s alkoholem ale šel do zmíněné poradny a pít přestal.Navím jakým směrem se dát bojím se manželovi věřit protože mi ublížil již tolikrát.Můžete prosím nějak poradit Děkuji

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.35)

Milá Ivi,
především jeho nevěry neberte osobně. Věřte hlavně sama sobě, že jste v pořádku a že manželovo chování můžete pozorovat z neutrality nebo se jím nezabývat. Finanční rezervu si zařidte na svůj účet. Uzdravte srdce - můžete přijít. Dětství má na člověka vždy vliv.
Přeji vše dobré.

elena píše: (20. 1. 2015, 21.43)

Dobrý den. Potřebovala bych moc poradit. S manželem se snažíme o miminko už víc jak dva roky. Zatím se nedaří. A aby toho nebylo malo manze posledni dobou nemá o milování zájem. Netlacim na něj. Manžel jezdí pracovně do zahraničí a doma je velice malo. Utvrdil me ze milenku nemá. Věřím mu a ani důkaz nemám. Na otázku proč nemá o milování zájem a jestli porad děti chce mi nedá přímou odpověď která by mi stačila. Jsem opravdu zoufalá. Mluvili jsme spis já o tom mockrat,ale výsledek je porad stejný. Máma strach. CAS mi ubíhá a bojím se ze to taky nepůjde. Nejsem stara,ale taky nejsem nejmladší. Prosím poradte mi. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.25)

MIlá El,
ochladnutí sexuálního života je významným signálem o tom, že se něco děje... doporučuji společnou návštěvu manželské poradny. Můžete mne navštívit.

anna6.b@seznam.cz píše: (20. 1. 2015, 17.28)

Dobry den Jmenuju se Anna Dvořakova  chodím z klukem ale furt brečím když brečím myslím že to bude lepší ale tim to jen zhoršuju nedokažu si bez něco představid život ale strašně jsem na něm zaviiisla až ho to kolikrat otravuje když mi nezavola přesně na minutu tak brečím nedovoluju mi žadnou volnost bojím se že mě přestane milovat když mu dovolim volnost už i kamaradi říkaji že se k nemu chovam hrozne že se chovam jako male díte nemam ani sama sebe rada chci se změnit abych ho nestratila a proto píšu vam
Děkuju za odpověd Anička

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.24)

Milá Ann,
http://rovena.info/clanky-o-za…

lenka píše: (20. 1. 2015, 13.43)

S manzelem ziji 23let u jeho rodicu .mezi nami je generacni rozdil60 letb nikdy jsme si nerozumely oni hospodarily i v duchode zvirata behaly i v kuchyni .vsude neporadek .chtela sem od zacatku pryc manzel ze je doma nikan nepujde .ja jsem cele dny brecela jeho to nezajimalo on ma zamestnani jezdi po montazich .neni vetsinou doma  jim nikdy nic nerekl nechtel se s nimi hadat po mne chtel at ustupuji aby nbyl klid prestavely jsme si mistnosti tri oni brecely ze jsme zbouraly krasny ze to bylo narodily se nam tri deti ktery me nikdy nepohlidaly ze nemaji cas a zamykaly jim .postupem casu sem uplne znervoznela casto nemocna mam oslabenou imunitu a lecim se s nervy .a to se manzel nechce odstehovatani dnes mam tam este jeho otce 93klet matka uz nezije tchan je jak male dite no hruza manzel se nikdy neostehuje jenze jezdi pracovne a ja z tchana cvoknu ale jeho nic nezajima manzela proste se vse vyresi samo .dene brecim a nevim co delat poradte mi prosim nejake reseni diky

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.22)

Milá Lenko,
bud půjdete sama, nebo zůstanete...
Najděte si psychologa jako průvodce jednotlivými kroky...
Přeji vše dobré - svůj život máte ve svých rukách.

mevnika píše: (19. 1. 2015, 16.02)

Dobrý den!Prosím o radu,už jsme byli u psychologa ale ten nás odbyl,že má jen uzkost a nic.Můj syn,je mu 8 let,vždy když se blíží hodina spaní,tak brečí a brečí.A když se ho zeptáme proč,tak má po každé jiné vysvětlení.6e se bojí,že se počúrá,pak že se bojí tmy,že se bojí strašidel,že mu je smutno za dedou.který zemřel.Je uplne hysterickej a nejde na nej být už ani hodnej.Vařila jsem mu medunkovej čaj.mlíčko s medem,četli jsme si pohádky,ale on pořád vymejšlí.Už má pytle pod očima co usína až v 11,a rano do školy.Učí se dobře,přez den je normální.Ale už mi to taky žere nervi.Ešte mám miminko a k nemu vstávat v noci.Já už si nevím rady.Děkuju za odpověd

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.19)

Milá mev.,
najděte kineziologii, homeopatii, popř. dětského psychiatra....
Přeji vše dobré.

Zuzana píše: (19. 1. 2015, 15.54)

Dobrý den,
je mi 38 let, jsem 8 let rozvedená, mám z manželství dvě děti. Můj současný partner za mnou a dětmi dojíždí každý víkend a o dovolených. Pomáhá mi s domácností, společně rok rekonstruujeme byt, který je v mém vlastnictví. Chodíme spolu 4 roky. První dva roky byly velmi hezké, potom se to začalo zvolna měnit. Partner dává častěji najevo, že on je tím silnějším v páru, že on má lepší nápady, já jsem ta slabší a chybující. Začal si hrát na "macho". Přitom mám vyšší vzdělání, dobré zaměstnání, nepřipadám si být hloupá, pečuju o sebe, domnívám se, že jsem pro muže přitažlivá.
Také začal investovat do mého bytu a chová se, jako-by mu to tam patřilo. Čím víc  investuje do mého bytu, tím je popudlivější a pánovitější. Přitom ho o nic neprosím, nechci, aby mi cokoliv platil. On se ale vždy tváří po odmítnutí naštvaně.
Chce, abych vyjádřila vděk  a radost z toho, že ho mám.. Já jsem ale v rozpacích, protože se musím podřizovat jeho vkusu.
Byt je rekonstruován podle jeho stylu a za jeho peníze, necítím se tam  svobodně.
Lituji, že jsem s rekonstrukcí v jeho režii souhlasila.
Uvědomuji si, že mně by financování rekonstrukce trvalo delší dobu, ale zřejmě bych z toho měla větší radost, než dnes.
Vše bych ještě celkem dobře zvládala, ledasco bych unesla, ale při Silvestru se velmi opil (poprvé přede mnou) a neuvěřitelně vulgárně a dlouho mi nadával. Vlastně jsem nepochopila proč, byl to jen soubor odporných nadávek a trvalo to několik hodin. Bylo to opravdu hrozné.
Druhý den se omluvil slůvkem: "Promiň." Po pár dnech jsem mu odpustila, což on vnímal jako samozřejmost - až mě to vyděsilo. Hned si nadiktoval, co chce uvařit, vše se vrátilo do běžných kolejí. Děláme, že se nic nestalo.
Jsem zklamaná, očekávala jsem kytku, nebo aspoň slib, že se to nikdy nebude opakovat. On si ale vystačil jen s "Promiň" a dál se chová jako mistr světa.
On si teď myslí, že jsem to vstřebala, chová se jako před tím večerem, ale pro mě je to velmi težké.
Na příští víkend s ním se vůbec netěším. Budeme plánovat kompletní předělávku obýváku. Nejraději bych vztah ukončila. Dokud do mě neivestoval peníze, bylo to skvělé, pak se to úplně pokazilo. Opravdu nemám radost. Děsím se dne, kdy začne řešit, že bych část bytu měla přepsat na něho.
Víte, rozešla bych se s ním, ale děti ho mají rády, rodiče mu fandí, protože vidí, že mi "pomáhá", mají pocit, že potřebuji "silného" partnera.. Sousedi mi ho chválí.. Vím, že mě málokdo pochopí, pokud to ukončím. Budu vypadat jako mrcha.
Mám ho stále nějakým zůsobem ráda, ale jakmile začnu s tím, že mi chybí hezká slůvka, tak mi odpoví - "A co bys chtěla po čtyřech letech?" No.. Prostě krize. Přitom, vím, že mu na mně záleží - píše mi , volá, "hlídá si mě".
Nevím, co mám dělat. Někdy si tak říkám, že počkám, až mi ve vzteku jednu vrazí a pak konečně budu mít pádný argument - i pro ty ostatní.

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.18)

Milá Zuzko,
dejte mu přečíst to, co jste mi napsala...
Své pocity berte vážně. Skutečně věta: "co bys chtěla po čtyřech letech." je hloupá. Vy víte, že chcete láskyplný a uctivý vztah celý život. Na to, co si o vás řeknou lidi, neberte ohled - je to váš život, vaše kůže.
Nedejte se.
Držím palce.

Adelaida píše: (19. 1. 2015, 12.03)

Dobrý den, vůbec nevím jak mám začít, ale..mám takový problém..poslední dobou pořád brečím, rozbrečí mě úplná maličkost, už mi to leze na nervy, nevím co s tím..brečím kvůli všemu.. i třeba kvůli tomu, že si přítel píše s nějakou jinou slečnou, vždycky se na něj pak naštvu a nemluvím s ním..jsem poslední dobou tím pádem i hrozně žárlivá..vadí mi úplně všechno..do školy taky skoro nechodím, nic nedělám.. nejradši bych se válela pořád u přítele doma..nemám ráda společnost více lidí, cítím se zvláštně, jsem hrozně nervozní a mám pocit, že na mě každý kouká a já pak nevím co mám dělat,jak se chovat a tak, stává se mi to mezi kamarády s kterými se znám už dlouho, ale i mezi cizími lidmi v autobuse a tak..ve škole jsem hrozně nervozní a když se mě někdo na něco zeptá, ani skoro neodpovím jak jsem nervozní..je mi 19 let a jsem v prváku na střední škole..i to mi nepřijde normální..vím , že něco prostě není v pořádku..také mám teď takový problém doma..musela jsem se od mamky přestěhovat k otci a jeho přítelkyni..s tatou jsem se nevidela hrozne dlouho a je to pro me vicemene cizi clovek.. stejne jako ta jeho..nerozumim si ani s jednim z nich..nejvic mi vadi, ze me kontroluji jak maly dite a urcuji mi co mam delat, kam jit, co rikat a to jsem dospela..vubec se tam necitim jako doma..hledam si brigadu, abych se mohla odstehovat k priteli ale pri skole to neni jednoduche mám pocit, že mě tohle všechno hrozně omezuje.. chtěla bych být normální a nic takového neřešit.. každý mi říká, že bych měla zajít k psychologovi,že už to takhle dál nejde, během chviličky jsem zhubla necelych 10 kilo,jsem bez nálady,bez všeho.. :( ale já se na to necítím, mluvit s člověkem kterého neznám, vím, že ze sebe nic nedostanu.. Předem děkuji za odpověď..

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.11)

Milá Ad,
mnoho důvodů ke smutku... je potřeba naučit se být zdrojem lásky - to znamená mít v sobě sebelásku... umět si hladit srdíčko...
Možná by nebyly od věci antidepresíva a pak pracovat na sobě krok po kroku... uzdravovat zranění... Pokuste se překonat a jděte k psychiatrovi a pak pravidelně k psychologovi... můžete se ozvat...
Držím palce.

Martina píše: (19. 1. 2015, 10.12)

Dobrý den,
mám dotaz ohledně syna, kterému bude v dubnu pět let.
Poslední týden, když odchází do školky nebo kamkoliv beze mě, nebo bez táty, začně popotahovat a poté brečet. Když se ho zeptám, proč brečí, odpoví, že neví, nebo, že se mu chce.  Chováme se k němu pořád stejně, věnujeme se mu, hrajeme si, ve školce nikdy neměl problem a má tam kamarády.
Nevíte, co by mohla být příčina tohoto náhlého chování? Nebyl nemocný, mám pocit, že to začalo po vánočních prázdninách, kdy jsme byli doma 14 dní spolu. Jen dodávám, že jsem těhotná a za dva měsíce se narodí bratříček, na kterého se ale podle mě těší.
Děkuji za radu, jak mu pomoci.

Odpověď: (24. 1. 2015, 14.07)

Milá Marti,
nápomocna by mohla být kineziologie...
Můžete mu říci, aby nakreslil pocit, když je s vámi a pak nakreslil pocit, když je bez vás. Pak mu vysvětlete, že ten pocit je jeho a může se tak hezky cítit kdykoliv a kdekoliv, že v srdíčku jste s ním...
Přeji vše dobré.

verry píše: (15. 1. 2015, 9.39)

Dobry den mam problem s partnerem ktery me kdysi rad vypravel o svych bejvalych a i o sexu s nima. Ac me to vubec nezajimalo tak neprestal v soucasne dobe vim toto ze senmou spat nechce a kdyz tak velmi zridka a mam porad i pocit z nej a prubehu milovani ze to dela oroto abych mu to nevycitala. Je pravda ze ve vzteku a zachvatu me zarlivosti sem mu to vpalila ze kdybych byla jedna z jeho bejvalek tak by problem se sexem nemel. Opravdu nevim jak se sebe pro nej udelat zadouci je chladny prijde mi ze pro nej nejsem dost v necem dobra. Uvarit uklidit pusinku letmou a konec nedobxva me nevnucuju semu ale proste je to mrtvym bode. Vycitky moje slzy nad tim proc ho nepritahuju me na to odpovi ze ( uz neni tak vykonny ) a to me zrovna moc v mem sebevedomi nepomaha. Nechci aby to bylo semnou z povinnosti . I ve vzteku me rekl ze me tim cituji .... zavre drzku tim ze pristoupi na sex. Tak jak se mam pak citit? Mluvila sem s nim hodnekrat snazila sem se si to vyrikat ale citim ze pravda je jinde. Ze opravdu to dela jen aby mel klid ale o to sem nestala. Jsme spolu 2 roky a z toho bylo asi tak mesic vse fajn . Myslim ze me snad ma rad alenemiluje me . Je mi 30 let jemu 55 je vzdelany jinak pohodovej zadnej psychopaticky magor ale myslim ze vztahem bx se to nazvat nemelo to co mezi sebou hiz delsi dobu mame . Byla sem u psxchologu a snazila sem se se prizpusobit ale jeho provokace kecy a cumeni po jineych zenskych me dorazily az na dno. Proste sem seda nezajimava mys pro nej . Prosim stojim o vas nazor dekuji

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.41)

Milá Verry,
v takovém vztahu bych být nechtěla.
Přeji vše dobré.

Josef píše: (14. 1. 2015, 22.41)

Dobrý den,
zajímalo by mně, co si jako psycholožka myslíte o povinné maturitě z matematiky a tvrzení že komu to nejde je hloupý, líný nebo obojí. Znám kolem sebe dost lidí, kteří se jí učí kolik hodin denně a učitel musí zavřít obě oči aby prošli alespon se čtyřkou. Přitom se o nich rozhodně nedá říct, že by neuměli logicky myslet. Dá se vůbec naučit myslet abstraktně? Obvykle kde končí čísla začínají problémy :-) (algebra)
Nemyslíte že by bylo vhodnější aby byl povinně volitelný obor matematika/čeština.

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.40)

Milý Josefe,
toto není diskuzní forum.
Zkuste dát těm, o kterých mluvíte, že umí logicky myslet test: http://zena.centrum.cz/deti/gr… -
http://zena.centrum.cz/deti/gr…
vyhodnocení je velmi laskavé a tolerantní. O schopnosti lidí myslet logicky nemám vysoké mínění.

romana píše: (14. 1. 2015, 17.42)

Zdravím. Prosím vás o radu. Už víc jak dva týdny nedokážu usnout v noci. A to i když dlouho před tím nespím. Už se mi to dávnějc stalo, tehdy sem nespala ani chvilku víc jak týden v kuse! pak sem začala brát na spaní quetiapin a na chvíly se to dalo do normálu. A teď sice dokážu spát ale jen cez den, usínam nejdřív v 6 ráno a třeba dnes sem spala až do cca 15:30 hod!
A kromě toho si celý ten čas přijdu jako by sem byla ve snu, nejsem sice unavená ale cítim se být tak hrozně mimo ze světa a do ničeho se nemám. Často se přichytím při tom jak sem myšlenkama úplně někde jinde, ve svém fantazijním světe, jako bych žila dva životy.
Jo a taky se mi často stáva že mám až paranoju a neurčitý strach co mě občas přepadá. Sem sama doma a napr. musím mít pořád zapnutou telku protože to ticho mě desí a třeba pořád koukám na chodbu nebo se otáčím jako bych čekala že tam "něco/někdo" bude.

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.34)

Milá Romanko,
dojděte si na konzultaci k psychologovi.

neshnera píše: (14. 1. 2015, 16.36)

Dobrý den co znamená „somaticky kompenzován“ mockrát děkuji Zimmermann

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.31)

pravděpodobně: tělesně vcelku zaléčen.

Cecilé 18 píše: (14. 1. 2015, 3.26)

Dobrý den. Chci se zeptat na něco co mě trápi.
Myslím že mám problém se sexuálni orientací nebo vubec s mou pohlavní identitou. Sice sem žena a chtěla bych si najít za partnera muže,ale... Neláka mě sex jako ženu ale práve že bych celé ty vztahy chtěla zažít jako muž.
Tak nevím jestli mám něco jako problém se sebevědomím že se nemám ráda jaká sem a chci být někdo úplne jiný a nebo nějak cítím že jsem se měla narodit jinak nebo co?

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.30)

MIlá Cecil,
fantaziem mohou být různé, doporučuji mít ráda své tělo a trénovat to.

Anča píše: (13. 1. 2015, 23.43)

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na jistý problém, který nás provází již několik let. Moje maminka je ženou v domácnosti už přes 20 let, nevadilo by to mému tátovi ani ostatním, ale je to upřímně k nevydržení.
Máma nechodí skoro vůbec do společnosti, nevídá se s kamarády a zaměstnání se vyhýbá. Domácnost nezvládá, protože jí i práce na půl hodiny zabere celý den. Pořád se jen vymlouvá, jak se celý den nezastaví, ale když jí nabízíme pomoc, naštvaně a uraženě odmítne. Nic nikoho nenechá udělat (domácí práce, vaření) z toho důvodu, že by to údajně nebylo pořádně. Domníváme se, že si o nás myslí, že všichni jsme úplně neschopní a bez ní bychom nic neudělali.
Když promluví, je to jen málokdy vlídně, většinu času jen nadává. Pořád by kupovala zbytečné potraviny - trvá jí to celý den a den před tím se na ně připravuje. Vůbec nepečuje o své tělo a zanedbává základní hygienu.
Už jsme zoufalí a nevíme, co s ní udělat, aby byla jako normální žena/matka,aby všechny kolem sebe v rodině jen nestresovala, hlavně mého tátu, který vydělává peníze jako jediný, měl už vážnou nemoc, ale ani to s mamkou nehnulo, aby si našla zaměstnání. Místo toho chodila po doktorech a zjišťovala, co má za nemoci ona (má nemocné záda), ale nechce si je léčit.
Prosím vás o radu, nevím, proč se tak chová, jestli třeba nemá nějakou psychickou poruchu nebo podobně... Děkuji vám.

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.29)

Milá Ančo,
druhé změnit nemůžeme. Táta si ji vybral za ženu a ted je na něm, jak si se vztahem poradí. Ano, mámino chování je na hraně s psychiatrickou diagnózou, je však sporné, co diagnóza vyřeší, když ona se nebude chtít změnit.
Přeji vše dobré.

Naďa píše: (13. 1. 2015, 21.41)

Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu. Můj problém spočívá v chování - konkrétně lhaní - mého 6 letého syna. Poslední dobou pozoruju, že syn nemá nejmenší problém lhát do očí, ikdyž ví, že pravda se provalí. Když už pravda je venku, tak nahodí výraz "psích očí" a mlčí.

Konkrétní případy jsou např.: v mateřské školce tvrdí učitelce, že nějaká hračka je jeho a že si ji teda odnese domů. Paní učitelka se pak chce utvrdit, zda-li je tomu tak a ono ... lež.
Když žádá o žvýkačku, tak ví, že si může vzít jednu, ale on velice zručně vytáhne dvě a pak mi tvrdí do očí, že má jen jednu!

Ono, mometálně to jsou jenom nevinné lži, ale mám obavy, aby nástupem do školy nebyly s lhaním vážnější problémy.
Již několikrát jsem se snažila mu vysvětlit, že nemluvit pravdu může vézt ke ztrátě kamarádů a důvěry (myslím, že chápe o čem mluvím, ale změna ve lhání žádná).

Syn je "normální" 6leté dítě, které má občas (možná častěji než je zdrávo) problémy s poslušností a projevy vzteku. Žije ve společné domácnosti s otcem (který je pro něj velký vzor, syn otce zbožňuje, tráví spolu většinu volného času)
s matkou (rád se se mnou pomazlí, ale jsem to já, která určuje pravidla a vychovává)
s 4letou sestrou (spolu vychází jako všechny děti - jednou si hrajou, podruhé perou ...)
Četla jsem, že děti jsou "odrazem svého okolí a lidí co ho obklopujou". Nechápu tedy, kde se to u našeho syna bere. Naše rodinné soužití je bez větších problémů. Syn je obklopen milujícími rodiči, kterí nelžou!

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.25)

Milá Naďo,
děti se nerodí jako desky nepopsané, nějaké vlohy si nesou. Je dobře, že se narodil do vaší rodiny, kde není zvykem lhát a že důsledně toto budete odhalovat. Přeju vytvalost a dobré nervy.

skailar píše: (13. 1. 2015, 16.19)

dobrý den, chtěla jsem se zeptat na chování mé 3 leté dcery. Vždy když pro ni přijdu do školky nechce domů a pláče. Doma je poté hrozně protivná a ukňouraná. I během normálních dní, kdy jsme doma (víkendy atd.)má často špatné nálady - je protivná, často pláče, na všechno odpovídá kňouráním a tak to vydrží klidně celý den. Minimálně má nálady dobré a pozitivní. Ve školce je prý velice hodná (a to mohu potvrdit - vždy když má hodně zábavy, nebo jsme na návštěvě - změna prostředí a naplněný program)a dle sdělení paní učitelky, ale i našeho pozorování je velice inteligentní na svůj věk.
Má mladšího sourozence 1,5 roku brášku.Toto chování je náročné - hlavně pro nás rodiče a trvá už tak od jejího 1,5 roku. Chtěla jsem se zeptat, zda je to normální a jak se máme my rodiče na tyto její "kňourací a uřvané" nálady reagovat.Je to pro nás vysilující a "na nervy". Zatím nic nezabralo (klid ani neklid:-)Obavám se zda to prostě není jen její charakter - ale to bych potřebovala tu radu, jak se k ní chovat, abych ji mým chováním neublížila. Děkuji

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.22)

Milá Skailar,
doporučuji dojít si k psycholožce probrat konkrétní situace a konkrétní reakce. Klidná a laskavá důslednost - obecně doporučena. Také doporučuji nenechat se emočně do jejího knourání vtáhnout.
Držím palce.

Sabi píše: (13. 1. 2015, 16.16)

Dobrý den,
mám takový problém, domnívám se docela neobvyklý. Je mi 18 let.
Musím upřímně říct, že se mi daří vše, co si přeju. Mám skvělou rodinu, která mi dává spoustu lásky, úspěchy ve škole, ve sportu .. a považuji se za šťastného člověka, snažím se vždy dělat všechno na 100%, jsem dost perfekcionistka. Bohužel v moment, kdy právě cítím to "nekonečné štěstí" z podařených věcí, mě většinou po pár dnech dostihne pocit, že si to vlastně nezasloužím a musím se potrestat. Jídlem. Neskutečným způsobem se přejím, je mi špatně, mám na sebe vztek, špatně se mi spí..a nevím, jak z toho ven. Nedokážu si asi nějak podvědomně "přepnout" v hlavě, že mám na úspěch právo.
Měl byste nějakou radu? Děkuji.

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.19)

Milá Sabi,
rovena.info/kognitivne-emocni-­revitalizace-psychiky-kerp.htm­l
budu se těšit.

Adél píše: (12. 1. 2015, 22.38)

dobrý den, chtěla bych se zeptat .. mám přítele a díky minulému vztahu mám pořezané ruce.. nevím jak mu to říct nesmím ho ztratit řekl mi při našem hovoru že je to demence o to víc se mu to bojím říct... nevíte co s tím?

Odpověď: (17. 1. 2015, 14.18)

Milá Adél,
jestli vás má rád, nebude to příčinou rozchodu.

[184] 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >