Odpovídá psycholog, psychoterapeut více

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Vážený pisateli,

tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci.
 Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čeká: vgalm

[68] 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

bobson píše: (28. 7. 2010, 5.25)

moje chovani me zatim nikdo nevisvetlil.jsem jinej.Rad bych to zmenil,poradi nekdo??

Odpověď: (28. 7. 2010, 12.46)

v dotazu je příliš neznámých ;)
každý jsme jedinčný (mmj. otisky prstů jsou toho dokladem)

lucka cz píše: (27. 7. 2010, 21.11)

Dobry den.Mam pritele uz 2 roky mame spolu krasnyho syna je mu teprve 7mes a ja a muj partner se nedokazema na nicem dohodnout.Porad se hadame.Myslim ze vina je ve mne sem porad podrazdena,vsechno mi vadi,porad ho tzv..buzeruju atd.Strasne mne moje chovani trapi a uz nevim co s tim delat neovladam se,nespime spolu,nechce sex kvuli mému chovani uz sem s tim na dne chtela bych se zmenit a udrzet nasi rodinu pohromade.Prosim poradte mi popripade mi zaslete cennik abych sem se mohla u vas objednat dekuju vam za radu

Odpověď: (28. 7. 2010, 12.44)

Milá Luci,
přála bych Vám, abyste nebyla předrážděná. Ráda Vás naučím, co je třeba, jak zacházet se sebou. Kam Vám mohu zaslat ceník? Napište mi na email nebo mi zavolejte.
Držím palce.

Ali píše: (27. 7. 2010, 18.15)

Dobrý den,
v poslední době (cca 3 týdny) se mi zdají zvláštní sny. Nemyslím si, že by měly nějakou symboliku, kterou by bylo možné vyhledat například ve snáři. Spíše si myslím, že jsou spojeny s psychikou.
Ve všech na počátku cítím velmi příjemný pocit, že se "vracím domů". Všechny se totiž odehrávají v domě, kde jsem žila jako dítě (do 6 let), nebo v jeho okolí.
Jsou velmi reálné a nakonec vždy končí pláčem. Pláču ve snu i ve skutečnosti.
Jeden z nich pro příklad:
Přišla jsem k tomu domu, vešla dovnitř, všechno bylo jako dřív. Přiběhl ke mě pes, kterého jsme tenkrát měli a začal mě vítat. Dojalo mě, že mě po tak dlouhé době poznal a začala jsem plakat. Probudilo mě, že jsem plakala i ve skutečnosti.
Prosím o Váš názor, zda je možná spojitost s psychikou a co by to mohlo znamenat.
Děkuji

Odpověď: (28. 7. 2010, 12.40)

Milá Ali,
je třeba zjistit, co vám chybí... jak jste o to přišla ...
Spolupráce s psyhcoterapeutem by nebyla od věci, pokud byste chtěla sobě přijít v tuto chvíli "na kloub".

lucikhab píše: (27. 7. 2010, 14.06)

Prosím o radu.Žila jsem z partnerem 7let máme spolu dvě děti.Jenže jednoho dne jsem ho podeřívala z nevěry.Když jsem se ho na to zeptala tak neřekl ani ne ani jo.Začal se i jinak chovat k dětem.Tak jsem ho jednoho dne vyhodila.Jenže za par měsíců jsem si uvědomila i své chyby za které jsem se mu taky omluvila.A také jsme se daly zas dohromady.Dalo mi to velkou práci a také hrozné ponižování.Ale i přesto jsem to dokázala.S tím že každý bydlel jinde a jezdily jsme k sobě 30 Km.Vše bylo v pohodě.Jenže za rok se zas vše změnilo.Byla jsme u něj na dovolené s tím že budeme odjíždět v úterý.Jenže v pondělí jsem chtěly odjet až ve středu.Ale on řekl že musí odjet kvůli práci tak jsem to akceptovala.Jenže pak jsem omylem přečetla v jeho mobilu sms kterou napsal jedné ženě že se konečně v úterý v devět uvidí a že jí miluje.V tu hodinu mi tvrdil že odjíždí za prací.Tak jsem se s ním ještě pomilovala a pak řekl, že mě miluje.Já jsem se ho tedy zeptala na tu ženu.A od řekl že jí miluje.Teď nevím co mám dělat ráda bych o něj bojovala ale už na to asi nemám sílu.TAK PROSÍM PORAĎTE MÁ TO JEŠTĚ CENU?Jasně, že jsem také udělala spoustu chyb

Odpověď: (28. 7. 2010, 12.38)

MIlá Luci,
co on? S kým chce být? Bojovat? Spíše vyčkat. Třeba se i stáhnout.
Každý děláme chyby, je třeba je odpouštět sobě i druhým a poučit se z nich.
Společná návštěva u psychoterapeuta by vám prospěla.
(cenu to má).
Držím palce.

JARČA píše: (27. 7. 2010, 13.57)

Dobrý den jsem vdaná 16 let. S manželem máme velmi dobrý vztah.Jen před 2 měsíci mi oznámil, že pořád myslí na tu, co sní chodil pře de mnou. Setkal se s ní před rokem na zábavě ,kde jsem byla i já. Viděla jsem ho jak se s ní baví jak jí drží za ruce,ale žádnou scénu jsem neudělala jen doma jsem se zeptala co to mělo znamenat,a kdo to byl.Řekl ta a ta a, že jí strašně dlouho neviděl .Dozvěděl se,že je vdova, že jí zemřel manžel.No a před těma 2 měsíci jsme jí opět potkali .Představila se ,bavily jsme se .Já už na vše zapomněla.Jen když jsme šli domů zdál se mi manžel nějak zadumaný.Zeptala jsem se co mu je a on že nic.Tak jsem řekla vzpomínky.A on ano ,že na ní stále myslí.V ten moment mě to strašně ranilo.Řekl,že já ze synem jsme vždy na prvním místě ,ale jí má v srdíčku taky a musí na ní myslet a já mu mam dát čas až zapomene.Od té doby nemůžu zapomenout ,ale já. Milujeme se,ale po každém milování mě napadne otázka, zda přitom nemyslel na ní.Tak jsem se zeptala.On tvrdí že ne,ale já se trápím čím dál víc.Stále na to myslím nemůžu už tak žít.Včera jsem se ho zeptala zda o tom jak to mezi námi je řekneme synovi 15 let,a já se pak sbalím a odjedu na chvíli k mamce.To on ale nechce ,že by jsme tím ublížili i ostatním kolem nás.To mu dávám za pravdu.Ještě mi řekl že uvažoval že by se sní sešel a zeptal sejí zda ona ještě taky k němu  něco cítí.Ale z to ho mám strach já.Co když ano.Po radˇte co mam ,máme dělat.Uvažuji že navštívím psychologa.Pořád jen brečím co si na to vzpomenu.Děkuji za od poved.

Odpověď: (28. 7. 2010, 12.34)

Milá Jaru,
je hezké, že mezi sebou máte důvěru a sdělujete si intimní pocity..., ale že by to v tuto chvíli přineslo klid, se říci nedá... Na první ani třeba na niné lásky nezapomínáme, ale potřebují mít své místo, potřebují být vnitřně dokončené, dožité...
Doporučuji Vám, abyste společně jeli na víkendových seminář rodinných konstelací:
http://www.familyconstellation… nebo www.konstelace.info
Doporučuji nehledat výmluvy proč nejet, ale najít cestu, jak jet. Vaše manželství za to stojí.

Naty píše: (27. 7. 2010, 10.45)

Dobrý den,
nevím, jak začít. Potřebovala bych asi poradit s tím, jak se dá znovu začít věřit, když člověk prožije na vlastní kůži zkušenost s partnerovou nevěrou.. S přítelem jsem byla sedm let, je nám oběma 25 let. Tři roky jsme spolu žili a ještě před rokem vše bylo v pořádku. Pak se stali nějaké věci, kdy přítel udělal celkem velkou chybu a ostudu, vše vlastní vinou a z vlastní blbosti, navíc kvůli tomu přišel o práci. Přestala jsem ho vnímat jako životního partnera, ale nechtěla jsem si to připustit. Asi jsem mu to dávala i pocítit. Od září loňského roku to tedy bylo špatné, ale snažili jsme se to překonat. Já měla navíc před státnicemi ve škole, takže jsem se mu ani moc nevěnovala. Na víkendy jsem jezdila za rodiči.. Celkem nedávno, v květnu, když se všechny problémy vyřešili, jsem začala přemýšlet nad tím, proč ten vztah je pořád tak divný.. Už to nebylo jako dřív. Když jsem to s přítelem začala řešit, řekl mi, že neví, co chce. Pořád po mě chtěl dítě a já jsem se na to ještě necítila. Pořád mluvil o tom, že už chce založit rodinu a pokud já nechci, tak to asi nemá cenu. Měli jsme tři týdny pauzu, pak pro mě přijel a chtěl, abych se vrátila. Sice jeho důvody byly spíše racionální než citové, ale to jsem nějak nechtěla vidět. Po třech dnech jsme se definitivně rozešli, protože mi nakonec přiznal, že někoho potkal a že to trvá asi tři měsíce. Ale že je to v začátku, pouze si píšou SMS a nic spolu neměli.. Opět jsem mu to věřila a rozešli jsme se vcelku v dobrém, i já jsem to nesla dobře, protože ten vztah už mi nic moc nedával.. Ale postupně jsem se začala dozvídat, že jeho nový objev je žena, která se rozvádí a má dítě. I to jsem skousla. Ale po měsíci jsem se opět dozvěděla další detail, že byt, ve kterém jsme spolu bydleli hodlá pronajímat a přestěhovat se k ní. Nakonec jsem si zjistila veškeré detaily, aby už mě nic nemohlo překvapit a abych za tím mohla udělat tlustou čáru. Zjistila jsem, že té ženské je 31, má 8letého syna, není to její první milenec. Ale to nejdůležitější je to, že spolu byli už 3/4 roku. Tedy celou tu dobu, kdy já se snažila řešit jeho problémy, pomáhala mu psychicky a finančně, když neměl práci a on mezitím jezdil za ní a udržoval vztah s oběma najednou. Teď se mi pořád jen omlouvá a píše, jak se stydí. Posílá nevyžádané omluvné dopisy a prosí o odpuštění. Sice prý neví, co bude dál, ale chce to s ní zkusit. Co ale vím od jeho kamarádů, tak je to vztah založený hlavně na sexu. Bojím se o to, že si zkazí život. A taky mě trápí moje ješitnost, která mi nedovolí se na to vykašlat. Jak mám teď ještě někomu věřit? Nebo kde jsem udělala chybu? Připadám si jak největší naivka na světě, ničeho jsem si nevšimla, jeho ochladnutí jsem připisovala té těžké situaci.. Myslela jsem si, že mě se to stát nemůže, že on by nebyl schopný mi tohle udělat. Ale že to trvalo tak dlouho, to nevím, jestli dokážu vůbec překousnout a znovu potom někomu věřit. Po tolika letech jsem toho člověka vlastně vůbec neznala.. Moc děkuji za odpověď..

Odpověď: (28. 7. 2010, 12.24)

Milá Naty,
při čtení druhé poloviny dopisu jsem si říkala, proč jste se pídila po informacích o něm, proč jste je brala osobně... Vždyt jste v úvodu psala, že rozejít jste se chtěla... že jste ho přestala brát...
Ješitnost je sviňa - nechte ji bejt ;). Nehodnoťte jeho život, popřejte mu, at se mu daří, poděkujte za to hezké ... a žijte svůj život...
Nemyslím, že byste ho neznala, jen jste neznala všechny záhyby jeho duše, možná nechtěla znát, možná i sebe lépe postupně poznáváte...
Držím palce

Rarach píše: (26. 7. 2010, 22.35)

Dobry den, prosim o radu , moje pribuzna ma manzela ktery prozil v zivote dost oskliveho v minulem vztahu,nevera a zneuzivani jeho ditete jeho byvalou a jejima lesbickyma pritelkynema. Setkal se s jeho nynejsi zenou , vychovava jeho dite stara se o rodinu, on je stale hodny jen zacal po dvou letech na ni zarlit a podezrivat z nejruznejsich veci, z nevery a tak , chape i my jako rodina ze to jsou nasledky z jeho minuleho ziti, pracuje a neni doma kazdy den a tak ma zrejme velky strach aby se nestalo neco spatneho , zatim schani pomoc jako radu jak pristupovat a pomoci mu aby byl zase tak jako driv nez nastoupil do prace,zarli i na deti, ktere jsou stars, ma predstavy ze se doma deje neco co nema, ale vi ze je to nesmysl a sam se desi toho co ho napada, prosim jak pomoci pokud se to da. snad je to napsane spravne. Je to jinak hodny clovek ,neublizoval a ani nechce ublizovat ani timto zpusobem a ona mu chce pomoci, slibil jsem, ze pomuzu , ze se zeptam, jestli odborna pomoc nebo staci rada odbornika. dekuji vam R

Odpověď: (28. 7. 2010, 12.15)

Milý Rarachu,
je hezké, že se v pozitivním slova smyslu zajímáte o životy blízkých. Důležité pro řešení však je, aby si dotyčný uvědomil, že má problém a že chce nalézt své řešení. Bez jeho aktivní účasti to nepůjde. Doporučuji spolupráci s psychoterapeutem - viděla bych to cca na 0,5 rok spolupráce (setkání cca 1x za 14 dní). Může se samozřejmě vydat na cestu sám - k tomu doporučuji vyhledat literaturu s kapitolami o žárlení... takové knihy najde v knihovně apod. Možné je samozřejmě oba přístupy kombinovat.
Držím palce.

Anonymka píše: (26. 7. 2010, 21.19)

Dobrý den, měla sem sex se svým klukem on neměl ochranu a já nebrala antikonsepci.Chtěla jsem se zeptat jestli můžu otěhotnět i když se do mě neudělal. Děkuju moc za odpověď.

Odpověď: (27. 7. 2010, 19.34)

Milá anonymko,
jedna z odpovědí: http://rodina-deti.doktorka.cz… , žena je plodná cca 30h v měsíci. Pak je také důležitá pro početí spermie, spermie může uniknout v tzv. slzičce štěstí, která může předcházet ejakulaci, nebo může chvíli zůstat životaschopná na penisu po předchozí ejakulaci v předkožce. Ale přerušovaná soulož u zkušeného páru je vcelku bezpečná metoda plánování rodičovství. Že byste byla těhotná, nevidím jako pravděpodobné.

saintlouis píše: (26. 7. 2010, 12.21)

Je mi 43,zacal jsem vztah s 24letou partnerkou.Jsem 14 let rozvedeny,ziju sam,mam 3 deti,jsem slusne zajisten.Ona pred 2 mesici ukoncila vztah se svym 26letym partnerem,u ktereho bydlela,ted se chce nastehovat ke mne.Neni to prilis brzy?

Odpověď: (27. 7. 2010, 19.29)

Milý SL,
hmm brzy? z jakého úhlu pohledu? pro koho? Takže Vám odpovím otázkami: Co o ní víte? Jak ji můžete důvěřovat? Jak ji znáte? Kdo jste vy? Čeho se bojíte?  Co od ní očekáváte? Co jste schopen ji nabídnout a co ona Vám? Univerzální odpověď neexistuje. Pokud vy to risknete (a život je risk), můžete se sestěhovat.

Zdenka píše: (21. 7. 2010, 15.58)

dobry den  mam nekdy pocit,ze delam veci,ktere nechci,ale udelam je slysim ruzne hlasy  nekdy jsem normalni a nekdy se nepoznavam

Odpověď: (25. 7. 2010, 12.10)

MIlá Zdenko,
toto není moc na odpověd zde. Jedna z možností je zajít si na psychiatrii  a nechat si předepsat antipsychotika.
Držím palce.

Ivana píše: (21. 7. 2010, 13.03)

dobri den mam 28 let amam dvě krasne děti holky jedna ma 5 let a ta druha rok a 4 měsice ta starši byla vždy zdrava ale mladši je čast nemocna kojim ji tak asi rpot jsem i citliva ale ted už to je moc citim že potřebuju pomoc ma mladši dceera už od pul roku stale je nemocna většinou ma chřipku už se to tahne rok 3 krat jsem skončili v nemocnci 2 krat to nebylovařne ale potřeti zapal plic taky jsem to zvladli jen same atb a to mně hrozne trapi kařdy měsic muim smama rozhnout co ji adt za sirup na kašel pokud to nezabere tak jdu k lekaři manžel opravje barak tak domaci problemy řešim sama každou noc usinam co bude a nebo kyd zase začne kašlat pak kašel i 2-3 tydny a to ji držim na rukach a by se vyspala mam ji jak porcelanovou panenku bojimse s ni kdekoliv hnout aby zase neonemocnela pořad berčim a přenyšlim jeslti mi neumže všechny testy na važne nemoci a choroby mame za sebou a dopadly dobře takže bych mněla byt štastna co by za to jine matky daly ale ja jsem mimo brečim bojim se že se nec stane jak ji jen se ukažou nejake vyrařkyuž brečim jak zakašel tak chodim na zachod mam prujem pak už ani nedokažu jist jak to je hodne pak jen přenmyšlim dělam dobře nebo nedělam jauž nevim jak dal

Odpověď: (25. 7. 2010, 12.09)

Milá Ivano,
doporučuji spolupracovat s celostní medicínou. Najděte si třeba kontakt na MUDr. Miklánka nebo MUDr.Jonáše. Sama můžete vyhledat pomoc psychoterapeuta. Držím palce.

Renata píše: (20. 7. 2010, 15.01)

Dobrý den... jsem v 6 měsíci těhotenství,a je možné že miminko nebude přítele,ale bývalého. S bývalým jsme objednali anonymní test otcovství,má ho doma,a jen čeká kdy se malé narodí aby odebral vzorky DNA a odeslal je,abychom věděli. Muj přitel chce jit po porodu take co nejdřiv na testy(ale on otom neví že jsem někoho měla) .... mám strašný strach..nemužu spát..ze stresu jsem i zvracela,nechci jíst..k dítěti cítim jakýsi odpor. Vůbc nevím co mám dělat..přitelova rodina se na dítě moc těší..bojim se..až se narodí všichni za námi budou chodit a dívat se na "syna meho přitele"...ale co když testy s bývalým vyjdou jako pozitivní? Každý den přemyšlim nad tím,jak dítě necham doma a uteču někam daleko..nebo že odejdu už rovnou z porodnice:-(( jsem zoufalá..párkrát jsem si vzala i lehký prášek na uklidnění..Chtěla jsem se zabít..nedokážu čekat na výsledky až do porodu..nedokážu snést to,jak nejspíš ubližim svému přiteli:-( už nevím jak dál..nedá se to vydržet...prosim pomozte..nejsem si ted vubec jistá kdy přesně jsem spala s přítelem a kdy s bývalým-se kterým to bylo jen jednou,navíc do mne ani neejakuloval-ale ta možnost se vyloučit nedá,jelikož jsem  stím bývalým byla podle toho co si matně pamatuji-nejspíš v době kdy jsem podle doktora otěhotněla.... Už nemužu žít s pocitem že ubližim všem kvůli jednomu zahnutí..

Odpověď: (25. 7. 2010, 11.45)

Milá Renatko,
neblázněte, zklidněte se... zastavte se na kus řeči...
Opakujte si: vše, co se děje, je dobré, vše se děje tak, jak má.
Dospěláci, urovnejte si vztahy a nehysterčete. Nikoho nevraždíte, naopak se jeden človíček rozhodl k vám narodit... Takže se zhluboka nadechněte a vydechněte... nejedná se o tragedii, pokud ji z toho neuděláte...
Držím palce.

Jana píše: (20. 7. 2010, 13.35)

Dobrý den,
manžel ke mně prý už nic necítí.Jsme manželé 5let, máme 7mi měsíční dceru.Už mě i zbil.Nechci o něj přijít.Nechce o ničem mluvit, nic řešit. Asi už beznadějné, že?Náš poslední sex - při mém oplodnění...
Chce se mi brečet, jen to píšu. Nevím , jak dál???Odejít, dokud je dcera tak malá? Aby v tom napětí nevyrůstala? Nebo ještě doufat, že se mi vrátí ten "starý manžel" se vším všudy?

Odpověď: (25. 7. 2010, 11.40)

Milá Jano,
odpověd znáte... chápu, že se Vám chce plakat... poplačte si a pak zvedněte hlavu... uvidíte, že slunce svítí i ná Váš život... držím palce v tom nelehkém období...

Muf píše: (20. 7. 2010, 9.07)

Dobry den,
Je mi 32 let a uz temer osm let mam pomerne vazny vztah s divkou kdy spolu sdilime spolecnou domacnost. Muj problem je ten, ze jsem tuto divku mel opravdu rad a miloval jsem ji snad jen prvni dva roky spolecneho souziti a po celou zbyvajici dobu se snazim na nasem vztahu najit alespon zrnicko pozitiva, coz se mi vubec nedari. Spise naopak, at chci nebo ne, stale vidim na vztahu jen negativa. Pritelkyne me nepritahuje jako zena, a co je nejhorsi, bohuzel ani jako clovek. Osobne jsem toho nazoru, ze by nam obema prospel rozchod, jelikoz kvalita takto udrzovaneho vztahu se mi jevi jako nulova, avsak pritelkyne je pravdepodobne jineho nazoru. Ackoliv nam vztah viditelne velmi skripe at jiz v rovine dusevni, ale i sexualni, tak se pritelkyne ze vsech sil snazi jej zachranovat. Problem vsak je ten, ze k ni jiz nic necitim a cele spolecne souziti chapu spise jako vezeni kde vse delam pouze na prani pritelkyne a sam sebe zapiram.
Uz po temer sesti letech takto doutnajiciho vztahu mam - obrazne receno - hlavu jako balon. Nekrasnejsi dny si uziju, kdyz jsem sam a v praci travim velmi mnoho casu, protoze se tam citim mnohem lip nez doma. V patek se netesim na vikendy a v nedeli se nemuzu dockat az zase pujdu do prace a budu zase alespon pul dne sam se sebou. Sex jsem zacal chapat jako povinnost a spise se mu snazim vyhybat jak to jen jde.
V posledni dobe pocituji, ze muj pohar uz preteka, jelikoz zacinam byt velmi ustepacny, nevrly, a podrazdeny. Drive jsem byl nekonecny optimista, nyni mi vsechno vadi a spise zacinam byt z donuceni flegmatik. Obvykle na otazky odpovidam ve smyslu "Je mi to jedno. Jak chces ty...". Ovsem pokud jsem sam, jsem to zase ja, stary dobry optimista plny zivota a dobre nalady.
Ackoliv spolu nemame zadne zavazky (dite, hypo atd.), myslim si, ze rozchod v tomto pripade neni vubec jednoduchy, jelikoz pritelkyne trpi dusevni poruchou (deprese), a pripadne ukonceni vztahu z me strany by se mohlo temer jiste promitnout do jejiho celkoveho dusevniho stavu a s nejvetsi pravdepodobnosti by se psychicky zhroutila. A to jiz ani nechci domyslet co by mohlo nasledovat pokud by se pridala ataka deprese.
Sam vidim dve moznosti, ovsem zadna nezni moc dobre: Bud se s pritelkyni rozejdu a bude dobre mne, ale ona se z toho s prominutim "zblazni", nebo se budu dal zapirat a hrat roli hodneho tunty, ktery je vzdycky na jeji strane, ovsem bez lasky, az se nakonec z tohoto vztahu udrzovanem pohou zodpovednosti vuci pritelkyni zblaznim ja...
Pomuzete mi, prosim, najit treti reseni, ktere by bylo vyhodne pro obe strany?
Velice Vam dekuji za radu.

Odpověď: (25. 7. 2010, 11.37)

Milý Mufe,
nevím, jaká negativa vztah má. Třetí cesta možná existuje, ale přesahuje rámec poradny on-line. Takže reaguji pouze na Vámi napsaný dopis.
Je od Vás hezké, že zvažujete důsledky svého jednání i pro partnerku. Předpokládám, že jste udělal již mnohé pro zlepšení vašeho vztahu či jejích stavů. Také máte povinnost pečovat o sebe a žít kvalitně svůj život. Zkuste se zeptat, zda Vám partnerka přeje, abyste byl štastný, že cítíte, že v tomto partnerském vztahu umíráte, že jí nedokážete dát to, co by chtěla, že ji nemilujete, že Vás nebaví milovat se s ní a že si přejete odejít. Zda i za těchto okolností chce s Vámi zůstat...
Člověk se zhroutí a zas poskládá - zhroutit se může něco, co nemá dobré základy...
Držím palce a přeji vše dobré

kolibř. píše: (19. 7. 2010, 21.43)

Dobrý den...je mi 29 let a před týdnem jsem se rozešla s přítelem, nemělo to mezi námi opravdu cenu..momentálně mám obrovské problémy s pěnězi. Bydlím ještě u rodičů..dříve ještě nedávno jsem byla veselá holka ale ted se neumím usmát a je mi vážne mizerně...mám deprese jako nikdy ve svém životě...prosím o radu

Odpověď: (25. 7. 2010, 11.26)

Milá kol.,
život někdy neplyne podle našich představ, není moc jednoduchá doba ani společnost. Nevím, jak jste na tom s prací... Bylo by dobré, abyste se psychicky srovnala, protože jste určitě šikovná a statečná žena a víte, že depresí ničemu nepomůžete. Vyhledejte ve svém okolí někoho, kdo Vás může učit, jak zvládat sama sebe. Existují i různé knihy, ale s průvodcem je cesta snadnější (nejlépe kombinovat obojí). Držím palce na dráze k samostatnosti.

Bety píše: (19. 7. 2010, 19.41)

Dobrý den,
je mi 14 let a už je to rok co jsem se pořezala kvůli velkým neschodám s rodiči.Vše se vrátilo do normálu,jenže moje 20letá sestra dělá všechno proto aby to mezi mnou a rodiči nebylo v pořádku.Nedávno mě opili cizí kluci na koupališti a od té doby mi rodiče vůbec nevěří,nikam mě nepouští a věří jen sestře.Připravují mě tím o všechny kamarády.Jenže mě  se od té doby zdají noční můry a nebo nemůžu vůbec usnout a při jakémkoli přátelském slově  se  rozbrečím...Jak mám všechno vrátit zase  do normálu ?

Odpověď: (25. 7. 2010, 11.01)

Milá Bety,
bylo by vhodné, kdyby jsi třeba kontaktovala školní psycholožku. Problém má několik rovin (noční můry ze zážitku s opitím cizími kluky, vztahy v rodině...) Můžeš rodiče požádat, aby s tebou zašly k psychoterapeutovi ve vašem okolí. (můžeš mi napsat na email, jak se daří). Přeji vše dobré.

Kateřina Hradilová píše: (19. 7. 2010, 15.50)

Tento víkend nás našel pravý otec mé dcery Mám přítele dceru zná už od 2 měsíců Přítel s tím asi nesouhlasí ale já už vše prozradila.Dcera ví o pravém otci,nebyla na mě naštvaná ani mi nic nevyčitala ale bojím se o vztah z přítelem. co mám dělat?

Odpověď: (25. 7. 2010, 10.58)

Milá Katko,
docela by mne zajímalo, kolik dceři je. Dcera má právo znát pravdu... Věřím, že i dcera si vše v hlavě i srdci urovná... je možné, že na vše bude potřebovat čas, urovnat si své myšlenky a pocity s nezávislou osobou pro ni může být užitečné. Přeji vše dobré.

Jirka píše: (19. 7. 2010, 13.56)

Dobrý den.Chtěl bych se zeptat,jestli je možné aby mně po Neurolu 0,25 brněly prsty na rukou i na nohách.Neurol jsem bral 2krát denně a spotřeboval jsem asi 150 tablet,nyní ho už neberu(asi 5den).Obvodní lékařka mně předepsala Elicea 10mg a Rivotril 0.5mg-proti tomu brnění,oboje po jedné tabletě denně.Děkuji Jirka.

Odpověď: (25. 7. 2010, 10.56)

Milý Jirko,
tento dotaz by bylo lepší směřovat na psychiatra. Není to častý průvodní jev, může však být. Vaše medikace mi nepřipadá štastná. Rivotril je lék na epilepsii, jeho předepsaní bez neurologického vyšetření od obvodní lékařky mne překvapuje. Elicea mívá také vedlejší účinky (víc než neurol). Brnění může být i nedostatkem některých minerálů... Vydal jste se na dráhu závislostí na lécích místo řešení psychických problémů vlastní psychickou prací? Škoda.

olouch píše: (19. 7. 2010, 9.33)

Dobrý den,mám taky problém.Mám přítele a jsme spolu 5let.Máme spolu dvě děti.V posteli je to moc hezký,líbí se mu furt chválí.Ale mě se nelíbí že občas zajde na net a tam si vyhledává erotiku.Když se ho na to zeptám tak mi odpoví že jenom kouká,ale já mám strach aby pak to co tam vidi nevyhledával nikde jinde,co mám dělat prosím?Předem děkuji

Odpověď: (25. 7. 2010, 10.50)

Milá Oluš,
kazit si to hezké strachem, hlídáním ... a vytvářením doměnek je škoda. Vy jste pánem svých myšlenek a vy volíte, čemu budete věnovat pozornost, zda tomu hezkému nebo vytvářením obav...

... píše: (13. 7. 2010, 19.29)

Dobrý den
Je mi 23let a od mých 18-19 let mám problém s komunikací.Problém mi dělají obyčejne věci typu, jít nakoupit, dojít k lékaři atd. Jsou chvíle, kde můžu normálně fungovat, ale pak se něco změní a já nad vším moc přemýšlím a při rozhovoru se nedokážu dívat lidem do očí a svýrá mě úzkost. V hlavě mám velký zmatek a nevím jak žít dál.Dlouho jsem se přesvědčoval, že pomoc nepotřebuji,ale teď mám pocit, že sám to nezvládnu.

Odpověď: (13. 7. 2010, 20.36)

Milý ...,
kdy se objednáte?
sedněte si třeba před zrcadlo a vnímejte se z očí do očí, ze srdce do srdce (pokračovat by bylo vhodné s průvodcem)

[68] 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >