Zde naleznete písemnou psychologickou poradnu. Odpovídá psycholog, psychoterapeut více; dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Psychologická poradna online se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
Pokud si přejete odpověď mimo psychologickou poradnu online, je třeba uhradit 100Kč na č.ú.: 2500034126/2010.
Pokud si přejete online kontakt s psychologem, ten naleznete zde online psycholog

  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo konzultaci s psychologem online, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588 352 nebo emailem
  • Vše zde napsané bude zveřejněno

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: miluska, nešťastná, Jan

[198] 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >

Radka píše: (19. 8. 2015, 14.05)

Dobry den. Jsme s manzelem 7 let, mame spolu dve krasne deti (3,5 a 1,5). Bohuzel u nas ted nastala krize, kterou jsem pravdepodobne zpusobila ja. Manzel se k tomu tak stavi. V posledni dobe nejak nemohu najit silu na nas intimni zivot. A to je duvod nasi krize. Prodelala jsem behem pul roku dve revize delohy, brala silne hormony, jsem unavena z neustaleho nocniho vstavani k detem, uz skoro 4 roky jsem doma na rodicovske dovolene. A ted stojim pred otazkou zda zvladnu zachranit nase manzelstvi nebo se rozejdeme. Neumim si s touto situaci poeadit. Dekuji

Odpověď: (25. 8. 2015, 10.36)

Milá Radko,
na tvorbu vztahu je třeba spolupráce obou. Doporučuji, abyste, pokud možno společně, spolupracovali s manželským terapeutem. Ráda vás poznám i osobně. Mnoho jste o krizi nenapsala - z toho mála doporučuji, aby vám děti někdo hlídal, abyste měla čas na regeneraci sama i společně... i pobyt v lázních...
Individuální meditace může být také fajn :)
Přeji vše dobré.

Matěj píše: (19. 8. 2015, 12.57)

Dobrý den,
už nevím co se se mnou děje. Mám neustálé úzkosti, pocity strachu, a i banální běžné věci mi způsobují obavy a strach.
Mám půjčku na domek, změnil jsem práci kvůli dojíždění, a každý den si představuji, a bojím se toho že přijdu o práci, že mi domek vezmou......
Vždy počítám s tou nejhorší variantou v životě. Velmi často mám smutné depresivní a úzkostlivé chvíle, kdy mám pocit, že nic nemá cenu. Že už se nemá cenu snažit cokoliv dělat.
Dobrou náladu mám akorát když si dám několik sklenic piva s       přáteli, ovšem po návratu domů je nálada většinou na bodu mrazu.
Prosím o pomoc, chtěl bych se zase radovat ze života.

Odpověď: (25. 8. 2015, 10.33)

Milý Matěji,
vím, že je to někdy těžké. Přesto platí, že je třeba hlídat své myšlenky a udržovat myšlenky čisté - myšlenky strachu úzkosti pouze zintenzivnují. Je třeba začít tedy rovnat myšlenky. Naučit se udržovat klid a důvěru ve svém středu. Máte-li chut, můžeme na tom spolupracovat http://www.rovena.info/kogniti…
(docela to pomáhá)
Doporučuji knihy: Osobní síla, Žít s radostí, O strachu apod.
Přeji vše dobré.

Jerseys141 píše: (18. 8. 2015, 10.03)

Dobry den,jak se zbavit zarlivosti,urazenosti,uzavrit se do sebe,problemy s komunikaci,delat blbosti zbytecne sceny hadky,v praci hodit za hlavu negativitu lidi aby to neprenaselo na me.Zachranit vztah na ktery mi hodne moc zalezi.

Odpověď: (19. 8. 2015, 14.19)

Milá Jersy,
zvu vás na setkání :). Zkusme to.

14 let píše: (18. 8. 2015, 7.27)

Dobrý den,
chtěla bych poradit jak bych mohla pomoci své kamarádce, která pravděpodobně trpí úzkostmi.

Občas se jí stane, že začne zrychleně dýchat, klepe se, má pocit, že omdlí a musí dýchat do pytlíku, protože když se jí to stalo poprvé tak se překysličila, měla křeče a odvezla ji sanitka. Byla jsem s ní teď dva týdny na táboře a tam se jí to stalo asi čtyřikrát. Zkoušela jsem si s ní o tom popovídat, když se to stalo poprvé a řekla mi, že se bojí, neví čeho, ale asi prý toho, že tam nemohla nic dělat a připadala si jako zavřená v kleci. Povídaly jsme si a taky mi řekla, že jí dělá hroznej problém cvičit před lidmi a proto měla pravděpodobně záchvat poprvé (měli jsme tělocvik). Pokaždé, když se jí to stalo, tak na mě zavolala abych za ní přišla (ležela na posteli), tak jsem jí rychle vyndala pytlík na dýchání, chytla jí za ruku nebo rameno a snažila se jí uklidnit tím, že jsem jí říkala ať se nebojí, že je vše v pořádku, že to bude dobrý atd. Když se uklidnila, tak jsem jí objala, byla na sebe naštvaná, protože nevěděla co se to s ní děje a většinou se i rozbrečela. Byla pak hodně unavená a šla si lehnout.

Strašně mě trápí, vidět jí takhle a nevědět jak jí pomoci. Byla už párkrát u psychologa i psychiatra, ale prý jí to moc nepomáhá. Jak bych jí mohla pomoct, co nejlépe? Co mám dělat abych jí uklidnila?

Předem děkuji za odpověď, je to pro mě velice důležité.

Odpověď: (19. 8. 2015, 14.19)

Milá čtnáctko,
patrně trpí: panickou úzkostnou poruchou
Na terapii je třeba aktivní účasti, chtít se toho zbavit...
Existují různé cesty i příčiny (často se podílí i zkušenosti z minulých životů a je třeba je pročistit, něco v tomto životě bývá spouštěč...) bývá to složitější, ale jde to...
Zvu ji na léčebnou meditaci...

Jerseys141 píše: (18. 8. 2015, 1.56)

Dobry vecer,dokaze psycholog odstranit zarlivost?

Odpověď: (19. 8. 2015, 14.15)

Početla jste na mých stránkách články o žárlivosti?

Malej hrdina píše: (17. 8. 2015, 23.48)

Dobrý den, chtěl bych poradit jak na 6 ti letého syna, když brečí pro každou hloupost a občas nekomunikuje. Přičítám to rozchodu rodičů, kde maminka ventiluje všechny své názory v jeho blízkosti a dokonce mu namlouvá některé věci. Malej se pak bojí a nechce o tom mluvit. Můžete mi prosím poradit jak mu vše šetrně vysvětlit. Děkuji.

Odpověď: (19. 8. 2015, 14.14)

Milý velký hrdino ;),
pokud vy jste rozvedený rodič a máte pocit nejdnoty výchovy, můžete požádat o konzultaci nejlépe společnou u psychologa. Lze o to požádat i přes OSPOD.
Emoce syna akceptujte, obecně nechci reagovat - je to na citu dle situace...
Přeji vše dobré.

coleochaete píše: (17. 8. 2015, 21.56)

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc v neschopnosti navázat smysluplný terapeutický vztah se svojí terapeutkou. Je to moc milá paní, ale... dneska jsem byla na hodině po 14 dnech, strávila jsem několik hodin přípravou na hodinu, psala jsem si odstavce, které jsem jí nejprve chtěla přečíst, ale... pak jsem měla takovou obavu z toho, co na to řekne a jak se budu cítit, že jsem jí skoro nic nepřečetla. A ona odmítá číst, co napíšu, není vhodné jí teď psát ani mail, na hodině se do mých zápisků ani nepodívá. Říkala mi něco ve smyslu, že je problém, když není po mém. Jenže z mého pohledu se opravdu snažím, ale nejsem toho schopna. V těch odstavcích je opakovaně zmíněno, že bych si chtěla ujasnit, jaké jsou moje a doktorky cíle v terapii, že bych chtěla vědět, jak dlouho budu chodit... ale t.č. vím, že mám přijít za 14 dní, další termíny nemám. Doktorka dneska zmínila, že jestli chci, chodit nemusím, že to je znak zralého člověka, že si to plánuje sám... jenže já myslím, že je problém někde jinde. Kdyby byla on-line možnost objednávek, tak jsem tam objednaná á 1 týden až do Vánoc, vkládám vždy téma rozhovoru na další hodinu, jenže... ústně se mi to nedaří :-/. Upřímně, dost mi to bere čas, který bych chtěla trávit jinak, místo toho se takhle trápím... Předem velice děkuji za odpověď.

Odpověď: (19. 8. 2015, 14.10)

Milá neznámá,
jsem ráda, že to není o mne (já se do zapisků podívám ;))
Na stranu druhou tím, že jsme každá jiná a nevím, co se mezi vámi děje, nemohu přesně odpovědět. Napadá mne jediné, probrat s ní, co cítíte... Tomu on-line moc nerozumím. Zkuste ji požádat o témata...
Je možné, že se komunikačně míjíte, i to se může stát, pak zkuste jinou.
Přeji vše dobré.

Veronika Klimentová píše: (17. 8. 2015, 19.42)

mám 2 kamaradky jedna je namyslena a ta druha je zase krehka a vzdycky se rozbreci a nevim komu mam ted verit ted chodim k te namyslene protoze tamta me zradila    a vubec nevim kterou si mam vybrat :'( :'( :'( :'( :'(

Odpověď: (19. 8. 2015, 14.04)

Milá Veru,
chápu, že zrada je bolestivá a od kamarádky tě vzdaluje. Nevím, oč šlo, ale vím, že holky někdy "pindají" a jakoby si neuvědomují dopad slov...
Jinak je to možná pro tebe informace o tom, že ani jedna není kamarádka na život a na smrt. Můžeme mít více kamarádů/známých a s někým sdílet činnosti takové, jiné makové.... jeden člověk (ani kamarád či partner), nemůže uspokojit naše potřeby... je dobré mít kolem sebe více lidí a vědět, co od koho čekat.
Přeji vše dobré.

Zoufalá píše: (14. 8. 2015, 12.43)

Dobrý den, kdybych měla napsat vše co mám na srdci a s čím si sama nevím rady, bylo by toho strašně moc, ale pokusím se vypíchnout to nejdůležitější. Mám problém se silnou žárlivostí! Opravdu už nevím co mám dělat jsem zoufalá. Četla jsem, že je to třeba nedostatkem sebedůvěry k sobě samé, ale ten pocit nemám. Vadí mi spousta věcí. Je mi to, až trapné to sem psát. Ale vadí mi, když třeba vidím jak můj přítel kouká po jiných, třeba dlouho v kuse , ano to žárlím a vadí mi to, ale dokáže mě vytočit, když pak řekne, že nic takového nedělá. Mám pocit, že jsem se do něj zamilovala, až moc a prostě se ve mě něco stalo špatně.  Jak bych ten cit nezvládla. Něco se mnou prostě není v pořádku. Často mám pak výbuchy. Nevím jak se ovládnout. Jako ano můj přítel taky hodně žárlí, ale mam pocit , že on to umí udržet a nebo ho to rychleji přejde. Chci s tím přestat nebýt taková, ale vždy když si řeknu, že nevybouchnu a budu v klidu tak to stejně nezvládnu. CHCI PŘESTAT ŽÁRLIT TAK  MOC ! Chci aby mi to bylo jedno. Prosím Vás, co mám dělat. Někdy mám pocit, že by si zasloužil lepší, prostě normální holku. On je tak strašně hodný. Měl období kdy byl nesnesitelný a všichni i rodina říkaly, ať se s ním rozejdu, ale to by tu bylo na dlouho celý ten příběh. Ale teď je to nejdokonalejší přítel a já to se svou žárlivostí kazím. Moc Vás prosím o radu. Chci přestat...

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.44)

Milá zoufalá,
řešení nenajdete na netu - jako kdybyste četla o tom, jak se cvičí a myslela si, že tím se postava zformuje.
Můžete přijít? Bude to na chvíli spolupráce...­www.rovena.info/kognitivne-emo…
Držím palce.

Vojta píše: (14. 8. 2015, 0.23)

Dobrý den,
nevím, co se se mnou děje, ale od té doby co mám novou přítelkyni se mi nějak všecko přeplo v hlavě. Brečim kvůli každý blbosti nebo kolikrát ani nevim vlastně proč, stále se o ni bojim a kdykoliv není se mnou, vidim v hlavě ty nejhorší situace co mohou nastat a je mi z toho až zle. Prosím poraďte co s tim. Občas se třeba i něco přihodí, ale ne nic hrozného, jenže pak se mi to zdá ještě víc reálnější. Přítelkyně je z toho akorát pak nešťastná, a frustrovaná, že mi musí pořád psát že je všecko v pořádku a tak. Nikdy jsem nic takovýho nezažil a nevím jak se k tomu postavit.
Děkuji moc za radu

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.39)

Milý Vojti,
patrně se vám aktivoval "záznam/blok" související se ztrátou milované osoby. Je třeba ho čistit. Můžete mne kontaktovat.

Dáša píše: (12. 8. 2015, 22.16)

Dobrý den,
prosím o radu, jak odmítnout nechtěný dárek. Tchánovci si usmysleli, že nám koupí auto, které my nechceme ani nepotřebujeme (jsou docela dobře situovaní).  Má to dva háčky,  očekávali by takovou tu povinnou vděčnost, nárokovali by si děti atd., už je za tu dobu znám.  Za druhé mi to příde nefér vůči mým rodičům, kteří nám tak drahé dárky dávat nemohou. Manžel už je z toho dost nervózní protože na něj pořád naléhají. Děkuji za reakci.

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.38)

Milá Dáši,
doporučuji, aby manžel (on je nervozní, alespon to píšete), si došel k psychologovi...
Po právní stránce je to jasné - bez potvrzení na úřadě není možné auto přijmout... běží ale asi o jiné "věci", proto doporučuji tu osobní návštěvu... můžete jít spolu, protože v tom také roli hrajete...
Také můžete s tchánovci probrat to, co mi tu píšete...
Přeji vše dobré.

Stres píše: (12. 8. 2015, 12.43)

Dobrý den, předem děkuji za odpověď.
Je mi 39 let a jsem ženatý 19 let, mám dvě krásné dětí.manželku nemilují nic k ní necítim.Miluji jinou ženu má 46 let, nemůžu se rozvést drží mě dětí a partnerka kterou miluji taky mě miluje ale nebude se mnou dokud se nerozvedu.Už jsme měli hodně rozchodua pokaždé se dáme dohromady,nemůžeme být bez sebe.Jenom mám s ní problém a má pravdu je svobodná a může si dělat co chce mi tvrdí a jsou v tom muži a mě miluje, necháp  proč to dělá když miluje mě a přeje si být se mnou, potom se dívám na ní jinak.moc nepomáhá abychom byly spolu.já se s ni rozešel a nejde na ní nemyslet odpustil bych ji vše.jsme zase spolu ale nevím co mám dělat.Chápu že se nebude dělit s manželkou, ale musí pochopit taky mě.
Můj příběh ve zkratce.
Potřebují pomoct můj zdravotní stav je špatný, už se mě ptali lékaři jestli nemám nějaké problémy v životě styděl jsem se a nic neřekl.
Nebaví mě žít, pijí alkohol, pořád jsem jinde , a ubližují svému okolí, každý se ptá co se děje a já odpovídám nic.Pořád ji mám v hlavě a nevím co mám dělat.
Prosím pomozte už nevím jak dál.
Děkuji že jste si to aspoň přečetl.

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.32)

Milý muži, který si myslíte, že můžete mít vše.
Život je o volbě.
Co chce manželka - i ji běží roky - i ona chce být v partnerství bez lásky?
Co chcete vy?
Děti odejdou...
Milenka vás může pochopit, ale to neznamená, že se bude chovat podle vašeho přání...
Štastnou volbu- a at z té nerozhodnosti si neuženete nepříjemnou chorobu...
volba je i žít v tomto nerozhodném stavu... Můžete pojmout milenku jako zájmový kroužek... je však třeba to objasnit a oboustranně to přijmout - nikdo nic nenárokuje...
Muž, co neví, to je fakt sexy ;)

EMA píše: (11. 8. 2015, 15.11)

Dobrý den,jsem 34 let vdaná s manželem máme 3 dospělé děti.Naše manželství nebylo nikdy nějak klidné,ale rozpory přešly a urovnaly se.Byla jsem 15 let v domácnosti protože jsem měla prodlouženou mateřskou z důvodu nemoci syna.Nyní jsem zaměstnaná.Poslední asi 3 roky žijeme v hádkách manžel mi vyčítá,že se stýkám s jinými muži .že jsem mu nevěrná,podezírá mě na každém kroku,vadí mu moje oblékáni,rodina ,kontroluje mi mobil.Ctím zásadu věrnosti nevím kde se taková nedůvěra a žárlivost v něm bere.Tvrdí ,že podepíše rozvod ,ale sám nic nevyřídí.Denně vyvařuji obstarávám domácnost chodím do práce.Manžel má svoji firmu k jeho dobru musím říct,že je hodně pracovitý.Nikdy jsem mu nedala,žádný důvod k tomu, aby musel žárlit.Ale takto se nedá žít hádky jsou na denním pořádku.Jeho zlost přerostla v nenávist.Žijeme na vesnici měli jsme hospodářství,já jsem měla 3 malé děti k tomu dobytek vždy jsem se starala o domácnost a jsem si jistá ,že dobře našetřili jsme na dům nikdy jsme neměli žádné dluhy. TeĎ když oba pracujeme já sice vydělávám,ale nesmím si nic koupit,nemohu sama zajet ani k rodině,ale manžel ano (protože já se s Jeho rodinou nestýkám)jezdí si kam a kdy chce.Už jsem na pokraji sil.Děkuji za poradenství

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.24)

Milá Emi,
stojíte před zodpovězením otázky - bude mi lépe samotné? Podle toho, co píšete, je možné, že ano - je třeba se však nebát samoty a umět si užít, že nemusíte se obhajovat, že jste samostatná a svobodná... chápu, že vám může být líto toho, co jste vybudovali... důležitá je úcta k sobě a k přítomnému okamžiku....
Jinak články o žárlivosti a doporučení jste četla? : http://rovena.info/clanky-o-za…
Přeji odvahu a důslednost.
Jako podporu monu nabídnout www.rovena.info/lecebna-medita…

Jana píše: (11. 8. 2015, 13.09)

Dobrý den,
mám asi problém. Od května mě provázely zdravotní problémy. Do toho probíhala maturitní zkouška. A bohužel u jednoho předmětu jsem neuspěla. Následně vznikly hrozné výkyvy mého chování ale co mě děsí nejvíce jsem neustále unavená. Začala jsem se odcizovat mým přátelům a následně přišel i rozchod z dlouholetým partnerem. Jenže teď nevím, co dál. Přihlásila jsem se už v červnu k zářijovému termínu. Kdy jsem si myslela, že bude všechno touhle dobou v pořádku. Bohužel mi přijde, že je to ještě horší. Nemohu se vůbec na učení soustředit a myslím na problémy. Hrozně mě to trápí a popravdě nevím co s tím dál. Nikdy jsem se nesetkala sama u sebe stím, že bych měla problém s učením či jsem se nemohla soustředit. A ted nastal pravý opak a neustálá únava. Děkuji za brzkou odpověd

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.17)

Milá Jani,
je potřeba znovuobnovit sílu vlastního středu, vědět, že je nezničitelný a cítit ho. Zvu vás na www.rovena.info/kognitivne-emo… - jen do maturity již nemáme mnoho času :(
Přeji vše dobré.

Monika píše: (11. 8. 2015, 10.40)

Dobrý den mam nadat milence manžela kdyš si furt pisou a on delá jako by nic

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.09)

Milá Moni,
možné je vše a nezapomeňte, že manžel je za sebe zodpovědný...

Martin píše: (11. 8. 2015, 4.13)

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda je možné aby mi psycholog předepsal Ritalin po cca roce zneužívání pervitinu. Mám ADD, ale nikdy jsem to nijak neléčil. Asi před rokem jsem začal užívat pervitin, ze začátku rekreačně, poté pracovně několikrát týdně a vypěstoval jsem si závislost. Chci s pervitinem přestat a začít docházet k psychologovi i kvůli dalším problémům (ADD jedním z nich), ale mám s tím problém. Withdrawal symptomy jsou mnohem intenzivnější, než jaké měli známý, kteří s tím skončily (žádný z nich neměl ADD/ADHD) a mám pocit, že kromě ADD se mi při withdrawalu projevuje i hyperaktivita (podobné chování jsem ukazoval už na základce, ale ne v takové míře).
Můj dotaz tedy je, zda je možné (případně jak je to časté) aby psycholog předepsal na ADD Ritalin někomu, kdo byl/je závislý na pervitinu.
Děkuji za odpověď

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.07)

Milý Martine,
léky může předepisovat lékař - MUDr. - tedy psychiatr, neurolog.
Psycholog je Mgr. nebo PhDr. apod.
Kontaktujte specializované pracoviště na závislosti a proberte možnosti farmakoterapie - např.Apolináře... (pravděpodobně možné to je)
Držím palce.

Annie píše: (10. 8. 2015, 17.10)

Dobry den
Mam problém od malička jsem neuměla říkat pravdu , své máme ať už se to týkalo čehokoliv , známek , kamaradu , kam chodim kde jsem. Moje máme mela spatne dětství její matka ji mlatila , několikrát se to stalo i me , jen kvůli kravinam jsem dostala . Kdyz přišla puberta bylo to lhaní ještě horší , chovala jsem se k ni hrozne , ale furt jsem lhala , lhála jsem i kamaradkam jen aby to nevěděla moje mama , mela jsem strach . Nyní je mi 20let a je to furt stejný , dokonce některým věcem i věřím ze je to pravda a presto to tak není , jsem nemocna a nebo tak blba ... Nedokážu říct pravdu ani člověku který mi nic neudělal . Jsem opravdu hloupá ... Dnes moje matka zjistila zase ze jsem lhala , rvala na me ze jsem tlustá svine , k ničemu , která nikdy neudělá školu apod.... I horší věci který nechci psát .
Nedokážu říct pravdu vím ze se na to prijde ale nevím proč to delam ... Přemýšlela jsem i o tom jestli se nam zabit .. Na co jsem tady , abych ji nicila život ? ... Prosím nekritizuj te me chci jen názory . Moje matka je agresivni , nervni člověk , dneska se dozvěděla že jsem někam nechodila a řekla mi že mě zabije ... Nemůže za to to já jsem k ničemu.. Na co tu jsem ? lžu i člověku co mi nic neudělal ..

Odpověď: (16. 8. 2015, 8.03)

Milá Anie,
to mi je líto, že máte takové trápení a pocit zbytečnosti.
Začít od sebelásky bude vhodné i pro vás. Přijmout se taková, jaká jste, momentálně i s tím lhaním. Když přijmeme momentální stav bez odporu, můžeme ho postupně v klidu měnit.
Přihlaste se na výcvik EFT...
Spolupracujte s psychologem pravidelně po delší dobu...
Přeji vše dobré.

mandarinka píše: (10. 8. 2015, 11.21)

Mám dotaz je mi 43 let žiji již rok s přítelem je mu 31 let pochází z 5 sourozenců z nefunkční rodiny a každý sourozenec má jiného otce.
Můj přítel bere jako samozřejmost to, že denně komunikuje jak telefonicky tak osobně se svou nevlastní sestrou , tráví spolu veškeré víkendy posílají si formou sms polibky na dobrou noc a jiné pozdravy komunikují spolu neustále. Jeho sestře je 25 let a má 5 letou dceru a nového přítele. Můj přítel své ne vlastí sestře dává po všech stránkách přednost přede mnou i za cenu našich hádek, které jsou důvodem tohoto jednání . Svěřuje své sestře veškerý náš intimní život a o mně se vyjadřuje vždy negativně. Nevím co si mám o tom myslet ale nezdá se mi že jde pouze o běžný sourozenecký vztah. V poslední době jsem já ta nejhorší a záměrně na mně vyhledává chyby typu zhubni, špatně se oblékáš , já jsem pro tebe moc pěkný a jeho sestra mu namlouvá že je moc pohledný. sestra předem určuje jak bude trávit víkendy a volné chvíle s ním. Můj přítel se s ní rád fotí a zveřejňuje je všude.nevím si s tím rady ?

Odpověď: (16. 8. 2015, 7.59)

Milá mandarinko,
co Vás vede k tomu, že jste s mužem, od kterého se necítíte milována ani vážena?
Oni mají vztah, jaký jim vyhovuje, máte vy vztah s přítelem, který vám vyhovuje?
Tak, jak to popisujete, není přítel na plnohodnotné partnerství s vámi nastaven. Není třeba hledat důvody, je třeba to vnímat jako přítomnou realitu a dle toho se nastavit. Nečekat od něj to, co vám nemůže dát.
Přeji vše dobré.

Monika píše: (6. 8. 2015, 12.30)

Co mám dělat já uš nevim co mám dělat mě se líbí řídiči autobusu a jeden bude končit na konci srpna co mám dělat. A já kašdýmu věřim jeden kluk mi řekl at počkám na zastávce tak  já jsem počkala a on mě vzal autem a v autěmě ošahávala chtěl ať mu ho vykořim to jsem mu odmítla a já uš se ted bojima všech klůku co mám dělat

Odpověď: (7. 8. 2015, 15.04)

Milá Moni,
bylo by dobré, kdyby jsi o svých vztazích s muži mluvila se starší kamarádkou, mamkou, babičkou, aby jste rozebrali, co chceš, co se ti líbí a co naopak nelíbí. Je potřeba naučit se rozlišovat, která situace je nebezpečná a která nikoliv. Obecně se není třeba bát všech mužů, lepší je ale nejít s neznámým mužem někam sama. Jak dopadlo, když jsi ho odmítla, respektoval to? Povídej si o tom s někým, o kom máš pocit, že se vyzná. Byla by ale škoda bát se všech mužů. Držím palce.

Vincenc píše: (6. 8. 2015, 12.18)

Dobrý den,
už několik let mám takový problém. Strašně mě děsí webkamery, čočky na fotoaparátech a na mobilech. Vždy když jsem sám v pokoji, webkameru shodím za stůl a telefon přikrývám nějakým oblečením, to samé, když se jdu sprchovat. Mám z toho hrůzu.
Děkuji Vám za radu

Odpověď: (7. 8. 2015, 14.57)

Milý Vinci,
co byste si přál? Poznat svůj strach, rozpustit ho? žít v klidu v místnosti kde je mobil? Je s tím dobré pracovat jako s fobií a obsedantními myšlenkami, bludy. Najděte si manuál nebo zajděte za psychologem a společně na tom zapracujte. Můžete mne kontaktovat.
Přeji vše dobré.

[198] 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >