Psychologická poradna online
[11] 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 | starší >
studentka píše: (5. 5. 2008, 21.14)
jak lze vybudovat pevnou vůli? Mám problémy se svou postavou (jsem tlustá)....přes den dbám na to abych jedla trošku a pravidelně, ale jak padne večer tak do sebe narvu co se dá........pak si to vyčítám......co mám dělat abych se dokázala ovládat??
Odpověď: (7. 5. 2008, 20.46)
Milá studentko,
obezita mívá psychologické kořeny, může to souviset s nedostatečnou sebeláskou, s nenaplněnou potřebou lásky. Je potřeba umět prožívat lásku na úrovni těla, duše i ducha, být si jista svým místem, umět prožívat svou sexuální roli. Dokážete-li udělat pohyb na úrovni duševního života, oblast přejídání se promění (je dobré jíst ve večerních hodinách zeleninu, mrkev...)
DAF píše: (5. 5. 2008, 20.27)
Vážená poradno
Mám takový větší problém a nevím jak ho řešit.Už jako malá jsem byla méně mluvná a bojácná ale jen v kontaktu z cizíma lidma.
Nyní mám 3děti 2 už skoro plnoleté a6 syna.Po mateřské jsem nastoupila do práce kde jsem byla docela psychicky na dně.Složitá práce ,prostředí i někteří lidé mi vadily .Byla to práce kde jsme se učili pořád něco jiného a ty změny mě deptaly.Předtím jsem byla v jiné práci to bylo podobné a ještě horší kolektiv.Někteří lidé jsou opravdu zlí a já jim to neumím vrátit.Veškole jsem se učila dobře ale neumím se prosadit.Ale vidím že až během let je to horší.Je mi 40.Doma už to neklape dýl.Co se kluk narodil,pořád brečel a nebyl nikdo mimo mně kdo by ho vozil a pomohl mi.Manžel má své koníčky pořád řve ale sám doma nic nedělá tak to bylo vždy spíš na mně.Akorát nějaké ty peníze vydělá tak proto jsem s ním.Taky kvůli dětem protože studují a peníze potřebují.Já nejsem už schopná jít do jakékoliv práce.nýní pracuji je to zatím v pohodě .Už jsem i přemýšlela že život pro mě nemá cenu i když holky mám ráda.Manžel dělá hodnýho a milýho před cizíma ale doma je jiný.V sexu už nám to vázne taky dýl,já s ním nechci nic mít protože je zlý.On by chtěl pořád a já vůbec.Taky vyhrožuje že se rozvede.Kamarádka mi řekla že by s ním nebyla.Nejhorší je že jsem potkala bývalého s kterým jsem chodila před 20lety.Mohla jsem mít během manželství vztahy ale nikdy jsem nechtěla.I během let jsme se viděli tak3krát.Až tedˇjsem chtěla utéct ze všech problémůtak jsme se sblížili a ne jednou.Ovšem mám ho ráda jako tenkrát.Je to vůbec možné po těch letech.Strašně mě přiahuje.Chodila jsem s ním 3 roky a kvůli manželovi jsme se rozešli protože on byl na vojně .amanžel na mě tlačil.Vztah trvá teprve 2 měsíce.Mám chvilky kdy jsem na dně a chci s ním být pořád.TAk jsem mu napsala jestli by byl se mnou pořád ale on z toho vztahu chtěl hned vycouvat,protože má 2 děti má je moc rád.Smanželkou si moc nerozumí byly i v rozvodovém řízení proto hledá i jiný vztah.Už jeden měl i během manželství.On řekl že si užívá života dokud může.Nevím jestli by dokázal mi být věrný ale snad jo kdyby jsme si rozuměli. Také řekl jestli ho nebudu psychicky vydírat že se můžem ještě vidět ale já jsem jen chtěla být s ním protože když jsem s ním tak je mi úplně dobře i když mi někdy vadí že často mluví o dětech ale oni ho jednou opustí už jim je také 16a13 let pak zůstane sám a nikdo ho nebude mít už rád jako já ale on to nechápe.On má dost aktivit které ho baví to já nemám třeba jede na kole a není z toho unavený jak já.Myslím si že mě má také rád ale děti má radši.Prý je mu se mnou dobře.Nemůžu prostě žít na dvě strany bát se až manžel na to přijde on by mě asi nevím co a na druhou stranu s ním někdy být a prostě štastná.Také sex s manželem se nedá srovnat s ním.On je citlivý a k ničemu mě nenutí .Když mám potom spát s manželem tak se mi chce brečet.Někdy se cítím hrozně že by mi pomohly i léky ale nechci brát prášky i když moje máma se léčí na deprese.Asi mě to jednou stejně nemine.Prosím o radu dá se můj život vůbec nějak vyřešit .Mám ho moc ráda ale doma je to o to horší.Ovšem když to tedˇ skončím s ním tak se dostanu zas do těch stresů..takhle je mi alesponˇ dobře když jsem s ním.
Odpověď: (7. 5. 2008, 15.35)
Milá DAF,
situace opravdu nelehká. Je třeba dělat věci dobře pro sebe.
Nevím, co vám poradit. Obecně je dobré přijímat to, co se dějě, může pomoci, když se sama na svůj život budete dívat s nadhledem, nebudete se tolik identifikovat se svým životním dramatem a nebudete se bát toho, co bude.
hana 52 píše: (5. 5. 2008, 19.48)
MÁM PROBLÉM,KTERÝ MĚ UŽ DELŠÍ DOBU TRÁPÍ.JE MI 52 LET,JSEM INTROVERT A NEUMÍM KOMUNIKOVAT S LIDMI.NEJHORŠÍ JE,ŽE MI TO NEJDE ANI S VNOUČATY.NEVÍM,O ČEM SE S NIMI BAVIT,SAMA MLUVIT VĚTŠINOU NEZAČNU,SMÁT SE POMALU TAKY NEUMÍM.LIDEM SE RADĚJI VYHÝBÁM,ABYCH NEMUSELA MLUVIT.STAČÍ MI BÝT V PRÁCI MEZI LIDMI,PAK PRIJDU DOMŮ A JSEM SAMA ,PUSTÍM SI TELKU A DÍVÁM SE.POŘÍDILA JSEM SI NET,ŽE BYCH SI S NĚKÝM OBČAS PSALA,ALE JEŠTĚ TO MOC NEOVLÁDÁM,POŘÁD SE NĚČEHO BOJÍM.JE TO NORMÁLNÍ.
Odpověď: (7. 5. 2008, 15.28)
Milá Hano,
asi píšete proto, že vám tento stav mnoho nevyhovuje, nápad s komunikací po internetu je dobrý. Ohledně komunikace mne napadla kniha od Jaro Křivohlavého: Jak si navzájem lépe porozumět, dále si najděte informace o aktivním naslouchání... Chcete-li se utkat se svým strachem, doporučuji návštěvu specialisty.
lucka píše: (5. 5. 2008, 17.56)
Ahoj jemnuji se Lucka a je mi 15 let. Hlasim se na stredni skolu nejdrive jsem chtela jit na stredni zemedelskou skolu obor agropodnikání ale oni tam zrusili prijimacky a tak to delali z prumeru. A já ten prumer nemela nevzali me.Tak jsme se rozhodli pro jinou skolu a to stredni hotelová škola obor hotelnictví a tusrismus a platí se tam to je práve ten problem proc se píšu. Bohatí moc nejsme platí se tam 1100 mesicne a 11000 rocne. Doma mi to mamka nepredhazuje ale sestra mi to furt vyčíta mě to také mrzí že mamka bude platit ale nic se nedá delat . Školu mám tady v místě a kdybch dojíždela tak by to vyslo tak i tak mesicne tím myslim s placenim autobusu svaciny apod . Dekuji Nahledanou
Odpověď: (7. 5. 2008, 15.24)
Milá Lucko,
prosím tě, na co se mne ptáš? Dohodla-li jsi se s mamkou, že půjdeš na tuto školu, není o čem přemýšlet. Bude fajn, když se na škole naučíš co nejvíce a po ukončení školy si najdeš dobře placené místo. Investice do vzdělání je dobrá investice (a tato částka není nikterak velká). Věřím, že sestře jsi uvedla informace stejné jako mně, není-li ochotná to pochopit, již s ní na toto téma nediskutuj.
Čikle píše: (5. 5. 2008, 16.46)
Dobrý den,
píšu sem, protože už jaksi nezvládám školu a rodinu. Ve škole mám problémy s ústním zkoušením, vždycky to pokazím, jak jen můžu, i když jsem na hodinu dobře připravena. Stydím se hlavně proto, že se spolužačky koukají a já nějak nejsem na takové vystupování před třídou. Zvlášť je hrůza, když jsem zkoušena prakticky, všechno pomotám a problém je v tom, že jsem na zdravotní škole a příští rok ve třeťáku bude praxe a já se bojím, že to nezvládnu. Vybrala jsem si špatnou školu, ale většina mi radí, ať ji dodělám a pak už si vyberu, kam po maturitě (pokud ji udělám). S učitelema to taky není zrovna nejlepší. Máme taky hodně učiva a někdy se to ani nedá zvládat a doma je to pak ještě horší. Když mamce řeknu, že jsem dostala 3,4 nebo 5, tak šíleně vyvádí (nadává, vyčítá mi, ..). Chce, abych byla "ta nejlpší", já to ale nechci, spíš by mi pomohlo, kdyby ocenila, že jsem se snažila, ona mě často vidí, že se učím a když jdu potom na pc nebo ven a další den dostanu blbou známku, hned je zle. Už jsem se s ní o tom snažila mluvit, ale s ní se to nedá a pak se někdy pohádáme a mě to mrzí. Taťka na to není tak háklivý, ale většinou se zastane mamky. Budu ráda, když mi poradíte, co s tím, to jsou dvě věci, které mě trápí ze všeho nejvíc a nevím si rady.. Předem dík za odpověď
Odpověď: (7. 5. 2008, 15.18)
Milá Č,
chtělo by to najít někoho, s kým budeš pracovat na vlastní sebeúctě a na schopnosti udržet si svou energii. Třeba někoho najdeš v pedagogicko psychologické poradně (jsi-li z okolí, můžeš se obrátit na mne). Kniha: Miluj svůj život, může být inspirací.
Vlaďka 47 píše: (5. 5. 2008, 16.20)
Dobrý den, dovoluji si obrátit se na Vás s prosbou o radu.
Můj mladší syn - 25 let chodil téměř 8 let s dívenkou. Před třemi lety nastala kolize - syn se zamiloval, rozešli se, po čase se ale syn ke své dívce vrátil, že to byl úlet. Ona mu odpustila, vrátili se k sobě a začali spolu bydlet v bytě. Koncem loňského roku ale začal vztah skřípat, opět vinou syna, na vánoce jsme spolu s rodiči synové přítelkyně byli u mladých na návštěvě, pohoda a na Silvestra se k naší hrůze synova přítelkyně z bytu odstěhovala s tím, že ji syn podvádí. Byla to pro mne velká rána, tu dívenku mám velmi ráda, i celá naše rodina. Je velmi hezká, hodná a o jeden rok starší než syn. Tak syna nyní v bytě navštěvuje nějaká jeho nová přítelkyně, o níž on prohlašuje, že se s ní chce rozejít. To trvá od ledna , ale scházel se i s původní přítelkyní. V současné době je situace taková, že nová přítekÿně napsala té původní SMS aby je nechala být... Zaráží mě, že syn, vcelku hodný chlapec byl schopen tak moc ublížit dívce, s kterou byl téměř 8 let. Je normální, že já stále brečím a přeju si aby prohlédl a vše napravil. S tou původní dívkou jsem stále ve styku, hodně si píšeme. Myslíte , že i kdyby k sobě našli ještě cestu, že by to mělo perspektivu? Děkuji Vám a přeji krásný den. Vlaďka
Odpověď: (7. 5. 2008, 15.15)
Milá Vladko,
přečtěte si odpověď Karolíně (3.odpověď pod vámi).
Je to především starost vašeho syna a té jeho původní přítelkyně. Vy jako rodiče můžete vyjádřit nesouhlas s lehkovážným jednáním a např. vyhlásit, že další jeho přítelkyni chcete poznat až tehdy, bude-li pořádat zásnuby a chystat svatbu.
Obnovení vztahu v tuto chvíli, by původní přítelkyni nemuselo zcela prospět...
Přeji hezké dny...
Hanča píše: (5. 5. 2008, 14.38)
Dobrý den, je mi téměř 27 a s přítelem nechodím ani 2 roky. Můj problém mimo jiné spočívá v tom, že je můj přítel velice vznětlivý, pokud udělám věci podle svého uvážení a on bys si je představoval jinak - po svém. Na problémy tohoto typu už si u něj, ač nerada začínám zvykat, ale co mě opravdu trápí je to, že pokud odmítnu jednou za čas sex a věřte mi, není to často, protože já sama ho mám ráda, urazí se,a svou uraženost mi dává patřičně najevo. Urazí se ale během sekundy. Začne být vysmívačný a opravdu naštvaný. Začne mi vyčítat, že s ním nechci spát a kdesi cosi, přitom maximální přestávku, kterou máme, mimo mé menstruace, jsou max 3 dny. Snad mám taky právo někdy odmítnout, vždyť člověk není robot, jednou za čas na to prostě nemá náladu, nebo ani pomyšlení. Hlavně většinou odmítám z důvodů, jak říkám, že mi není dobře atd.... Sex mám jinak ráda a baví mě. Až na ten, kdy se sama sebe přemluvím a "dám mu", jen abych měla klid.
Odpověď: (7. 5. 2008, 15.10)
Milá Hančo,
sice píšete o svém problému, ale otázka v dotazu není. Ano, nejste robot. Zkuste s ním o jeho povahovém (nezralém) rysu mluvit, nejde-li to, pak máte dvě možnosti - smířit se s tím nebo odejít.
(kdyby on si někam zašel na konzultaci, bylo by to fajn..., můžete zajít společně...:že vy potřebujete, aby vám pomohl s problémem)
Arnošt píše: (5. 5. 2008, 14.05)
Dobrý den.Potřebuji pomoct a poradit. Již 15 let žiji s přítelkyni máme 13 kluka jí bylo 18 a mě 33 let,když jsme se poznali.Prvních pár let to bylo hezké milovali jsme jeden druhého.Zhruba asi před 7 lety jsem jí ublížil s jinou ženou.Ona mi to oplatila .Náš vztah trval dál a docela dobře.Od té doby jsem přestal se vším co jsem považoval,že by jí ublížilo.Před 3 lety jsem jí zařídil butik.Moc ho chtěla a já myslel,že bude náš vztah pevnější,ale opak byla pravda.Od té doby se změnila.Najednou měla plno přátel.Chodila na diskotéky a vracela se až ráno,skončilo to románkem.Nevím asi jsem měl už tenkrát odejít,protože po nějakých 4měsíců chtěla abych se vrátil a já podlehl.Rok jsme žili super bez hádek slibovala mi holčičku kterou jsem moc chtěl.Mezitím jsem celá ta léta živil a platil rodinné účty.Také dotoval butik.Pak stačila malá hádka a chtěla se rozejít.Já jí doslova uprosil.Po té začala být ke mě víc a víc zlá.Vše jí na mne vadilo.Chovala se jako hlava rodiny mé názory brala s výsměchem.Připadala mi,že byla na mne milá jen ,když potřebovala finn.pomoct a pod.Připadal jsem si sám a zakřiknutý.Stále jsem po ní toužil víc.Trvalo to rok a asi před měsícem jsme se pohádali její vinou a došlo to tak daleko, že jsem zašel do butiku a vše jí tam zničil.Ani nevím proč sem to udělal jestli mi přeskočilo nevím.Teď se chce rozejít to chápu i když jsem vše dal do pořádku.Prodává byt,který jsem zaplatil z kterého prý nic nedostanu a na rodinný dům si bere úvěr .Mám si ho zaplatit a dům mi prý zůstane nic nezmohu vše jsem napsal na ní.Přesto se nemohu smířit s myšlenkou jí ztratit.Nejhorší je ,že mi dává i trochu naděje.To je nejhorší.Proto se chci zeptat:Můžete mi poradit co dělat? Nechci takhle skončit a zahodit 15 let vztahu.Vůbec nevím co si počnu bez ní.Nevím co mne k ní tak přitahuje jak se toho mám zbavit.Nejhorší je ta samota musím na ní neustále myslet nejím nespím. Nejsem třeba blázen ? Jak z toho a nezbláznit se.
Odpověď: (7. 5. 2008, 14.59)
Milý Arnoště,
zařidte se tak, abyste díky vašemu rozchodu nedošel k bankrotu - v té věci jednejte rychle. Existuje i paragraf, kdy dárce může chtít dar zpět (to zkonzultujte u právníka - je tam nějaká lhůta...) Nejste žádný ořezávátko ani dojná kráva, chlape! Se závislostí na ni si holt budete muset poradit... Můžete vyhledat specialistu...(můžete kontaktovat i mne)
Jíst povinně! A nepůjde-li to za 14dní k lepšímu - dojděte si pro antidepresíva (ale kombinujte to s psychoterapií - abyste se dal dohromady pro další život.)
Máte dvě ruce? Máte dvě nohy? Tak máte mít z čeho radost!
S pozdravem
Karolina píše: (5. 5. 2008, 13.58)
Dobrý den,má dotaz ohledně mé skoro osmnáctileté dcery(18 let ji bude v září)Neustále lže ,začalo to známkami ve škole,a končí to odchodem z domova.Mám strach ,že nedodělá školu.Asi púl roku chodí s chlapcem,který doma může cokoli,zdá se mi ,že i dost pije(byl s námi na horách)Tento týden jsem se dozvěděla,že nebyla dva dny ve škole.Byla u toho kluka(20let) .Nejhorší je natom ,že byla jeho máma doma.Dcera má zastání u sveho otce(jsme rozvedeni od jejích tří let),bohužel finanční.S ním se mluvit nedá.Myslím ,že žijeme "normální "život.Nynější manžel má dceru velmi rád v podstatě ji vychoval a také ho velmi zklamala,byl ji nablízku v dobách kdy na ni její pravý otec kašlal.Vždy jsem ji vedla k tomu že ji její pravý otec má rád,teď se to obrátilo vše proti mě.Svou dceru mám ráda,ale nechci se od ni nechat vydírat.Je pro mě težké koukat se jak naše city vyměňuje arogantním způsobem za peníze.Můžu s tím ještě vůbec něco udělat?Nebo ji mám nechat jít?Chlapcova matka dceři nabídla,že za tři tisíce měsíčně tam může bydlet.Její otec ji řekl ,že ji bude podporovat.(zmatený dotaz),ale děkuji za odpověď.
Odpověď: (7. 5. 2008, 14.44)
Milá Karolino,
ve vašem psaní považuji za důležité následující věty:
1. Nechci se od ni nechat vydírat - velmi rozumná myšlenka - držte se jí.
2. Můžu s tím ještě vůbec něco udělat? - tuto otázku kladete, protože sama cítíte konfrontaci s bezmocí, s vlastní bezmocí.
Jediné, co člověk může mít pod kontrolou, je on sám (a k tomu často potřebuje mnohé informace a zkušenosti...) Dítě je zprvu závislé na rodiči a je rodičovskou zodpovědností o dítě se starat a vést ho, ale s věkem vliv a zodpovědnost rodiče za dítě klesá (není to náhlá změna, která se uděje v den 18narozenin ale postupná proměna)
Pro rodiče tato konfrontace bývá náročná a v některých případech i bolestná, ale není jiná cesta (můžete si pro inspiraci přečíst knihu Matka Davida S.)
Vy víte, že jste ji dala všechnu lásku, kterou jste mohla a teď je na dceři, jak s ní naloží. Doporučuji jednat s ní partnersky (otevřenost, vyrovnanost - dávání a přijímání, svoboda rozhodování a nesení přirozených následků)
Nechat řeku plynout...
Přeji vše dobré.
Andy píše: (5. 5. 2008, 12.24)
Dobrý den,
je mi 23 let, prosím o radu ohledně mé psychiky a nálad. Mám problém být v klidu a užívat si života. Neustále se stresuji, vše moc prožívám, maličkost si pamatuji dlouho, když mi někdo ublíží. Jsem pesimista, pomalu už nevěřím na lásku na celý život, slyším o nevěrácha problémech...
Sama působím chladně a tvrdě na své okolí a uvnitř jsem přecitlivělá. Rodiče se rozvedli, matka byla histerická, cholerická, nezvládla moji pubertu. Nestýkáme se už 3 rokem. Začínám se jí silně podobat v chování, přestože mi vadilo! Vystřídala jsem několik partnerů, většinou můj vztah trval maximálně rok, někdy mám i pocit, že je lepší být sama a nikomu neubližovat, ale to také nejde. Nevím jak být zase vyrovnaný člověk. Teď mám přítele rok a čtvrt a začínáme se hádat..mrzí mě to. Je hodný, rekonstuujeme byt, jen trochu žárlivý, ale zatím v míře. Akorát mi vadí jeho nadváha. Hrozně mě trápí a nevím jak ho donutit sportovat a žít zdravěji.
Děkuji předem za radu
Andrea
Odpověď: (7. 5. 2008, 14.32)
Milá Andy,
asi se budu opakovat, ale opravdu neznám jinou cestu, než se naučit např. meditativně pracovat sama se sebou. Práce na sobě samé je srovnatelná s prací v dolech. Je to práce postupná, systematická, vyžadující vytrvalost, sebekázeň a lásku... Můžete si nalézt literaturu, vyhledat semináře nebo pro úvod se vydat za odborníkem. V předešlých odpovědích můžete nalézt odkazy na semináře rodinných konstelací.
bábina píše: (30. 4. 2008, 20.42)
Je mi přes 60. Ještě pracuji,musím mít prostředky pro dceru a vnouče. Přijdu si ze všeho dost vyhořelá. Teď mě ještě čeká možné skončení práce a mám strach jak to vše finančně zvládnu. Často se přistihnu při myšlence, že už bych to mohla mít vše za sebou, celý svůj smutný život.Nevím ani kdy jsem se zasmála. Má to vůbec ještě všecho cenu? Ani nevím, proč to píši, snad snaha o další směr cesty. Nevím a nevím ani jak dále se rozhodnout a vlastně proč
Odpověď: (1. 5. 2008, 16.07)
Milá bábino :),
to, co vím o životě a smrti rozhodně nepodporuje sebevraždu. Jakou cenu má život a jeho smysl jsem začala hledat již takřka v dětství a pak ještě spoustu let. Dělali to mnozí před námi a je docela zajímavé se s jejich poznáním seznámit a rozvíjet. Třeba zajímavou inspiraci najdete na akcích http://www.akropolis.cz/. Je dobré dělat si radost programově. Přeji vše dobré.
petapu píše: (30. 4. 2008, 18.57)
Dobrý den.
dětství nebylo jednoduché, mamka mi kladla na bedra, že jsem nejstarší a musím vše zvládnout. Ale bohužel jsme k sobě nikdy vztah nenašly, díky jejímu přístupu, přestože ji mám ráda, je to má mamka.
Ale důvod proč píši. Měla jsem dlouholetého přítele, ale objevil se jiný, který mi v podstatě dal vše na světě, o čem žena sní. Dokonce jsem otěhotněla, ale jeho radost trvala jen krátce, asi den. Pak přišel s návrhem na potrat a jelikož má láska byla veliká, tak jsem na to přistoupila. Ale velice nerada a doteď si to vyčítám! V listopadu mne opustil s tím, že chce být sám. Velice mne to ranilo a nesnesu už žádného chlapa. Jsem bohužel stále v bytě, kde jsme to vše prožili a moc mi to připomíná. Ale už se sháním po bytě, ale jsem sama. Chybí mi a myslím na něho každý den.
Nedokážu se s tím vypořádat a každý den holduji alkoholu, je to dobré řešení.
Také má odjet do ciziny, ale nějak to nevypadá. Myslela jsem, že by mu tam došlo, že bych mohla být ta pravá, ale asi nechce. Je mladší a rád by něco zažil, jen si myslím, že pro to moc nedělá. Jsem stále v "našem" bytě.
Nevím co dělat. Petra
Odpověď: (1. 5. 2008, 15.54)
Petro,
je na čase uklidit si sama v sobě a ve svém životě. Můžete začít tím, že odložíte lahev a začnete se zajímat o něco jiného než o loňský sníh, třeba o lásku k sobě i světu. Dobré by bylo chodit pravidelně, zpočátku 1x týdně k psychoterapeutovi (zvažte spolupráci např. s "Apolinářem"). Nebo můžete žít jako obyvatel na třetí planetě v Malém princi (od A.S.Exupery)
Hana píše: (30. 4. 2008, 14.20)
Dobrý den, mám velký problém se svou dcerou. Poslední dobou se mi zdá že moc zhubla. Odmítá jíst večeře i obědy s tím , že už jedla ale ja jí to nevěřím. Občas jí vidím že si dá jogurt nebo zeleninu, popíjí vodu, Toť vše z jejího jídelníčku. Neustále si stěžuje kolik je v jídle kalorií a tuků. Před pár dny přímo hytericky po mě vijela ať se prý podívám jak je tlustá a já do ní cpu neustále kopy hnusného jídla. Do koupelny mě nepustí když se koupe. Prý je tak tlustá že by se mi mohlo udělat špatně..... A to je den co den... Myslíte, že to je mentální anorexie?? Poraď te co dělat. Dceři je 15 let. Moc děkuju za odpověď
Odpověď: (1. 5. 2008, 15.47)
Milá Hano,
popisujete skutečně projevy spojené se závislostním vztahem k jídlu - s mentální anorexií. Zajděte s ní k psychoterapeutovi, třeba do pedagogicko psychologické poradny. Získáte ke spolupráci někoho nezávislého, který ji poskytne informace, jaké bývají další postupy... další info např.: http://www.anabell.cz/
Jana píše: (30. 4. 2008, 11.43)
Dobrý den,mám strašný problém..Začala jsem chodit v roce 2007 s přítelem.Mě je 23 a přítelovi 37 let.Jsme dosud spolu.Ale jsem strašně žárlivá.A moc nás to oba trápí.Vždy,když jedeme do města,tak kouká po holkách.I otáči se někdy.A když s ním doma o tom mluvím,tak furt řiká,že ho nikdo nezajímá a že miluje jen mě.Já vím,že koukání po lidech je normál,já bych nežárlila,kdybychom šli normálně.Je jasný,že když jdeme a jdou před námi lidi,tak se kouknem to i já,ale on se otáčí a kouká na druhou stranu.Ničí nám to vztah.Jsem strašně z toho v depresi a pokud bude možné tak mi doporučte psychologa.Z Trutnova.Jsem 2 měsíce po porodu a nejsem na původní váze.Jeho zajímají hubený holky a já po porodu jako tyč nejsem.Na každého se směje a to je v pořádku,ale jak se usměji já je zle.Přede mnou měl modelky,a v pc má taky uložný hubený a v tel taky,tak nevím co s tím.Prosím poraďte mi co mám dělat či jak postupovat.Děkuji Jana
Odpověď: (1. 5. 2008, 15.41)
Milá Jano,
ono chování vašeho přítele není zcela slušné... snad vám dává jinak pocítit vaši jedinečnost. Žárlivost bývá spojena s touhou vlastnit druhého (láska je o svobodě, dobrovolnosti...) a také s nejistotou o vlastní ceně. Jindy žárlivost může být důsledkem toho, že partner dává lásky jen půl - proč nejste manželé?
A často se v problému mísí všechny uvedené faktory. Tak, jak jste nalezla mne, jistě najdete i nějakého psychoterapeuta ve vašem regionu.
Hloupá studentka píše: (30. 4. 2008, 10.44)
Dobrý den, jsem studentkou čtvrtého ročníku střední školy a dostala jsem se vlastní hloupostí do komplikované situace. Dva týdny před ukončením klasifikace jsem přestala chodit do školy, důvodem byl strach z lidí ve škole, kantorů i spolužáků - psychický tlak. Během těchto dvou týdnů jsem začala chodit k psycholožce a se svými problémy něco dělat. Psycholožka mi pomohla a nadále pomáhá, ale je zde další problém, potřebovala bych omluvenku na tyto dva týdny, ale ani ta psycholožka, ke které chodim mi jí nenapíše, jen mi napsala potvrzení, že mám psychické problémy. Což ale toto škola neuzná jako řádnou omluvu. Omluvenka od lékaře není dostačující. Nevíte o nějakém řešení? Předem moc děkuji.
Odpověď: (30. 4. 2008, 17.03)
Milá studentko,
věřím, že řešení se podaří nalézt - nějak jsi nepsala o rodičích, rodiče mohou omlouvat nepřítomnost, a je-li ti více než 18, jsi to ty, kdo se omlouvá. Škola mívá stanovený počet hodin, který žák může chybět, aniž by dělal přezkoušení. Nic horšího než přezkoušení z předmětů pro uzavření klasifikace by ti hrozit nemělo. Natrénujte s psycholožkou rozhovor s ředitelem školy, ve kterém si ujasníte možnosti jedné a druhé strany. Rozhodně se nevzdávej a tuto školu dokonči - na to máš právo (kdyby bylo nejhůř, můžeš o spolupráci požádat např. českou školní inspekci)
hana píše: (30. 4. 2008, 10.15)
i na to jsem dceru už připravovala, ale řekla mi jestli chci at jdu, ale bez ní. Mám se nechat připravit o dítě
Odpověď: (1. 5. 2008, 15.35)
nechat řeku plynout...je někdy těžké, ale jediné možné (řeka mimo koryto nese s sebou komplikací více) a její směr stejně neobrátíte...
Veronika píše: (30. 4. 2008, 10.12)
Dobrý den,
jsem po mimoděložním těhotenstvi (už druhém), tudíž nemám ani jeden vejcovod a nemohu příjít do jiného stavu normální cestou. Je mi 33let a na jednom umělém oplodnění jsem byla, bohužel bez výsledku. Začala jsem se uzavírat před manželem a zatím vůbec nechci slyšet o druhém umělém oplodnění, protože mám strach. Nic mě nebaví a připadám si k ničemu. Ani nevím na co se ptát. Jediné na co se zmůžu je se Vám tady vypovídat.
Odpověď: (1. 5. 2008, 15.26)
Milá Veroniko,
začínáte se uzavírat životu, to není dobré... prožít si smutek je možné, je dobré ho sdílet s manželem, ale není dobré se od manžela izolovat ani se ve smutku (a posléze v depresi) utápět. Strach a sebelítost nejsou dobrými rádci. Cesty života jsou rozmanité...tvořivý člověk je dokáže objevovat... Přeji vše dobré a sílu ke zdvihnutí pohledu.
hana píše: (30. 4. 2008, 9.33)
Dobrý den, mám osmiletou dceru, která má dost narušenou psychiku díky mému vztahu s jejím otcem. Já jsem pro zachování rodiny on bohužel ne a naše dcera to nese velmi těžce. Zhoršila se i ve škole dost často chybí, protože jí neni dobře. Nevím jak jí pomoci, protože můj muž je přesvědčen, že odpor ke mě nepřekoná. Záleží mi na jejím zdravotním stavu a k psychologovi nechce. Je dost uzavřená a myslím, že by s ním ani nekominikovala. Prosím poradíte mi co mám dělat.
Odpověď: (30. 4. 2008, 10.10)
Milá Hano,
řešením pro vaši dceru také může být, že maminka bude v klidu a nebude se hroutit, trápit z konce manželství. Vy chcete žít s člověkem, který k vám cítí odpor? Proč? Z vaší strany vnímám dost agresi. Rozchod rodičů, který proběhne ve vzájemné úctě je pro děti lepší, než to pnutí, které tvoříte.
Kam píše: (29. 4. 2008, 11.44)
Dobrý den, chci se zeptat na Váš názor: můj přítel měl klíče od mého bytu, po určitých vztahových dohadech-jeho žárlení, šel do mého bytu, když jsem byla v práci a celý mi ho prohledal. Našel fotky s mým bývalým přítelem, kde jsme se fotili nazí - z legrace. Po mých prosbách,kde toto vše sebral, protože mi to ukázal jako tajnost bůch ví kde to sebral, jsem sama přišla na to jak to bylo-pak se přiznal. Po nějaké době jsem si uvědomila,že to má asi vypálené na CD, přiznal a já ho chtěla vrátit. Vrátil až po měsíci a to stylem koukni se a aniž bych to doshlédla, vyndal CD a rozlámal jej. Ikony mi ještě zůstali na PC a k mému údivu byla jedna fotka položená na výstřižku z novin, kde přebírám cenu od hejtmana a je tam i starosta a na ní položená fotka,kde jsme nazí s přítelem-obě vyfocené dohromady jako připravené na zveřejnění-takový mám z toho dojem. Dodávám, že žárlil i na hejtmana, jelikož byl na mě milý při udílení ceny. Jsem divná, když mi jeho chování přijde trošičku jako psychopatické..a je toho víc. Dodávám, že můj přítel je vážený člověk ve větším městě.
Odpověď: (30. 4. 2008, 10.07)
Milá Kam,
jak vidět, postavení a moc nemá nic společného s osobnostní zralostí v intimních vztazích ani s citem pro etiku. V jeho chování prosvítá touha po moci a vlastnění i v intimním vztahu, zároveň stopka, která by měla svítit při sebekontrole je patrně oslabena. Doporučuji, mít se před takovým můžem na pozoru.
Eva píše: (29. 4. 2008, 8.29)
Dobrý den,
bude mi čtyřicet let. Moje dětství nebylo moc dobré.
Střední školu jsem vystudovala s obrovským ponížením,
jsem technický antitalent, ale studovat jsem musela na
přání rodičů. Po ukončení studia jsem se chtěla vzepřít
a opatřit si lepší život - vdala jsem se. Po osmi letech
utrpení ve vybojovaném vztahu s alkoholikem jsem se rozvedla.
Chtěla jsem vše zvládnout, ale zpětným pohledem se mi zdá,
že jsem nebyla připravená. Myslím, že jsem dobrá matka.
Jinak je můj život sérií neúspěchů, protože se všeho bojím
nejvíce dalšího vlastního selhání.Moje životní role je
ohnutá služka, která se bojí cokoliv cítit, říkat...
Teprve nyní poznávám, že jsem ještě nikdy nežila svůj
vlastní život a velice si přeji začít ho žít.
Nevím ale jak vystoupit z kruhu, který jsem kolem sebe
postupem času ze strachu z lidí uzavřela.
Hledám knihu, která by mi pomohla, protože psychoter.si
nemohu dovolit. Potřebuji systém kroků, který by mi pomohl
překonat pasivitu a počáteční nevoli mé rodiny, která se nutně
zvedne, jestliže se rozhodnu vydat vlastní cestou.
Můžete mi prosím poradit, v jaké knize bych takovou berličku
mohla najít?
Velice vám děkuji, Evka
Odpověď: (30. 4. 2008, 10.01)
Milá Evo,
doporučuji přecijen zvážit psychoterapii alespoň jedenkrát za měsíc - kontakt člověka s člověkem nic nenahradí. Studium literatury je samozřejmě dobré - Miluj svůj život od L.Hay je pro začátek klasika. Sebeléčení světlem se lidem líbívá, v té žadě je dobrá i kniha Osobní síla, ale nevím, zda je pro vás přijatelná. Přeji vše dobré.